Jižní Súdán je vnitrozemský stát, který se nachází na severovýchod Afriky a sousedí na severu se Súdánem, na západ se St edoafrickou republikou, na východ s Etiopií a na jihu s Demokratickou republikou Kongo, Ugandou a Ke ou. Jižní Súdán se rozprostírá celkem na rozloze o 644 329 km2 (43. nejv tší stát sv ta) a délka jeho hranic iní 6 018 km, nejdelší hranici 2 158 km sdílí se Súdánem. Jižním Súdánem protéká eka Nil, klima je zde tropické se sezónními srážkami. V centrální ásti zem se nachází rozsáhlá bažinatá oblast (The Sudd), která je jedním z nejv tších mok ad na sv t a v období deš m že dosahovat až 15 % z celkové rozlohy zem . Jižní Súdán je vnitrozemský stát, který nemá p ímý p ístup k mo i.
Jižní Súdán je 89. nejv tším státem sv ta v po tu obyvatel, který iní odhadem 10 204 581 obyvatel ( ervenec 2018). Oficiálním jazykem je zde angli tina, m žeme se zde však domluvit i arabsky i adou domorodých jazyk . Hlavním m stem Jižního Súdánu je Juba s 369 000 obyvateli (2018) a hlavou státu je od roku 2011 prezident Salva Kiir Mayardit. Platí se zde jihosúdánskou librou. Oficiální název zem je Republic of South Sudan (Republika Jižní Súdán), používá se ale spíše zkrácený název, a to pouze South Sudan (Jižní Súdán). Jižní Súdán je rozd len na 10 stát : Central Equatoria, Eastern Equatoria, Jonglei, Lakes, Northern Bahr el Ghazal, Unity, Upper Nile, Warrap, Western Bahr el Ghazal a Western Equatoria. Jižní Súdán se nachází v asovém pásmu UTC +3 (tzn. v Jižním Súdánu je o 3 hodiny více, nežli ve Velké Británii, která se nachází na nultém poledníku). Z etnických skupin mají nejv tší zastoupení Dinkové (35,8 %) a Nuerové (15,6 %) (2011). Celkem je v Jižním Súdánu
32 více než 60 etnických skupin, nap íklad Shillukové, Kukuové, Langové, Bariové ad.
Oficiálním náboženstvím v zemi je animismus a k es anství. Pouze 19,6 % obyvatel zde žije ve m stech, zbytek obyvatelstva žije ve venkovských oblastech (2018).
Z d vodu desetiletí ob anské války v Súdánu a posléze ob anské války v Jižním Súdánu je zem ve srovnání se sv tem v rámci demografických ukazatel na velmi špatné socioekonomické úrovni a adí se mezi nejchudší státy sv ta. Míra úmrtnosti žen p i porodu (789 úmrtí / 100 000 živ narozených) je zde jedna z nejvyšších na celém sv t (5. nejvyšší úmrtnost na sv t ) (2018), což je zp sobeno p evážn nedostatkem zdravotnického za ízení, pracovník a špatné hygieny. Porodnost v zemi p i 36,9 / 1 000 obyvatel (2018) sice pat í mezi nejvyšší na sv t , avšak úmrtnost, která je 19,3 / 1 000 obyvatel, adí Jižní Súdán na první p í ku ve srovnání se zbytkem sv ta (2018). Více než dv t etiny obyvatelstva je zde negramotných, jelikož v zemi chybí kvalifikovaní pracovníci a školy. Nízkou gramotnost v zemi také zp sobila ob anská válka, kdy mnoho dosp lých obyvatel, kte í se v té dob vzd lávali, zanechali školní docházku práv z d vodu boj .
Jižní Súdán je považován za jednu z nejbohatších zem d lských oblastí Afriky a je také bohatý na p írodní zdroje, respektive ropu. I p es tyto skute nosti se p ibližn 90 % zboží, kapitálu a služeb musí dovážet ze sousedních zemí, p edevším z Ugandy, Súdánu a Keni. Zem je po finan ní stránce závislá na vývozu ropy, který tvo í tém 98 % vládního rozpo tu. Vývoz p írodních zdroj však Jižnímu Súdánu zt žuje infrastruktura, která je nedostate n rozvinutá. Také elekt ina je zde velkým problémem, p ístup k ní má pouhých 2 % obyvatel. Všechny tyto skute nosti a mnohé další mají obrovský vliv na celkovou ekonomickou situaci v zemi (CIA 2018).
Index HDP (hrubý domácí produkt)8 od vzniku Jižního Súdánu v roce 2011 klesl z více než 17 miliard dolar na necelé 3 miliardy dolar v roce 2016, p i emž v t chto letech vzrostl po et obyvatel v zemi o více než 2 miliony. Celková ekonomická situace se v nejmladší zemi sv ta v letech zhoršuje, což také dokazuje procento obyvatel žijících pod hranicí chudoby, které v roce 2012 inilo 50,1 %, v roce 2016 však Sv tová banka uvádí již 82,3 % obyvatel (The World Bank 2018b).
8 HDP v kupních cenách je sou et hrubé hodnoty všech statk a služeb plus veškeré dan z produkt a minus dotace nezahrnuté do hodnoty produkt .
33 4.2 Historie konflikt v Súdánu
Nezbytnou sou ástí historie Jižního Súdánu je také historie Súdánu, jehož ástí byl Jižní Súdán do roku 2011. Súdán získal nezávislost v roce 1956 poté, co tato zem byla tém po 60 let pod vládou britsko-egyptského kondominia (South Sudan Nation 2018).
Již p i získání nezávislosti byly vztahy mezi Súdánem a jižním Súdánem zna n napjaté, což bylo zp sobeno tím, že v dob kolonialismu byly tyto dv ásti Súdánu,
„sever“ a „jih“, separovány a prošly odlišným politickým a historickým vývojem.
Koloniální správa v Súdánu zp sobila, že obyvatelé severu s arabsko-muslimským obyvatelstvem m li možnost získání vzd lání i v zahrani í a dostávali podporu pro náboženské školy, zatímco jižní Súdán byl izolován. Vláda investovala na severu do zem d lství i infrastruktury, avšak s jihem se do investicí a plánování nepo ítalo.
Rozdílné zacházení s jižním Súdánem vyústilo již v roce 1955 v první ob anskou válku v Súdánu (Záho ík 2011, s. 102).
Rozdíly mezi severním a jižním Súdánem jsou patrné již od doby kolonizace, kdy arabsko-muslimský sever m l nadvládu v politických, ekonomických a spole enských záležitostech nad k es ansko-animistickým jihem. Súdán byl zemí se dv ma dominantními náboženstvími, byl však identifikován jako arabsko-muslimský stát. Jih Súdánu byl marginalizován hlavn v ekonomických a politických otázkách. Nap íklad nejvyšší pozice ve vlád byly obsazovány z naprosté v tšiny politiky ze severu (Rudincová 2017; CIA 2018). Odlišný vývoj severu a jihu zem zp sobil, že jižní Súdán byl a je po ekonomické stránce chudý i p es to, že se na jeho území nacházejí bohatá nalezišt ropy, na kterých p edevším i nadále stojí ekonomika Súdánu a Jižního Súdánu. D vodem k neshodám v této oblasti byl fakt, že surovina se nacházela p evážn na jihu, ale zpracovatelský pr mysl na severu, proto vyvstávaly spory o tom, kdo bude z naleziš ropy profitovat (Drmola 2014).
4.2.1 První ob anská válka 1955–1972
První súdánská ob anská válka se odehrála mezi lety 1955 a 1972, kdy regiony k es ansko-animistického jižního Súdánu bojovaly o nezávislost i vyšší míru autonomie. Hlavní p í inou války byla obava z naprosté dominance severu nad jihem.
První nepokoje vypukly v roce 1955 jako vyvrcholení mnohaleté diskriminace jihu ze strany ú edník severní ásti Súdánu. Obyvatelé jižního Súdánu bojovali za sebeur ení.
Potla ení této vzpoury skon ilo nep átelstvím mezi severem a jihem a p ibližn t icet tisíc lidí uteklo do sousedních zemí, Ugandy, Konga, Keni a St edoafrické republiky.
34 Súdánští správci byli rozhodnuti, že získají jižní provincie zp t, vyslali severosúdánské vojáky, aby nahradili jihosúdánské policisty a v ze skou stráž, aby se zabránilo budoucímu povstání. Tento krok však vedl k tomu, že severní súdánské jednotky zastrašovaly, mu ily a zabíjely civilisty na jihu (Rolandsen 2011, s 109–111).
Ani po dvou letech od nezávislosti Súdánu se situace mezi severním a jižním Súdánem nezlepšila a jižní Súdán byl stále pod tlakem arabské vlády na severu. Lidé jižního Súdánu byli diskriminováni, nebyli nap íklad vpoušt ni do klub , kde se d íve scházeli všichni bez rozdílu. Sice v prosinci 1956 Ismail Al-Azhari9 vytvo il Národní výbor se ty iceti šesti leny pro vypracování první súdánské ústavy, jižní Súdán však zaujímal pouze t i místa v tomto výboru. Tém t i roky nap tí mezi severním a jižním Súdánem vyústily v kv tnu 1958 po prohlášení Ali Abdel Rahmanem, v té dob budoucím ministrem vnitra v Abdalla Khalilov vlád , když ekl, že „Súdán je nedílnou sou ástí arabského sv ta a vláda musí akceptovat vedoucí postavení dvou islámských náboženství Súdánu. Každý, kdo s tímto hlediskem nesouhlasí, musí opustit zemi“
(Poggo 2009, s. 57).
V roce 1958 došlo k vojenskému p evratu a k moci se dostal Ibrahim Abboud, jehož vláda byla v roce 1964 svržena civilisty na severu, kte í byli nespokojeni s ekonomickou a bezpe nostní situací v zemi (South Sudan Nation 2018).
S Abboudovým p evratem v roce 1958 došlo k omezování p sobení k es anských misií v jižním Súdánu, prosazování arabštiny jako ú edního jazyka a islámu jako státního náboženství. Po výroku Abbouda, který obsahoval myšlenku odtrhnout jih od severu a jen tiše sledovat d ní v jižním Súdánu a hlavn udržet obyvatele jihu od kontaktu s okolním sv tem, m li obyvatelé jihu dv možnosti. Jako první možnost se naskytlo tolerovat arabské politické otroctví, ekonomické vyko is ování a popírání lidských práv, nebo druhou, uchýlit se k násilí, a tím si vynutit ešení. Obyvatelé jihu však vid li pouze jednu možnost, setkat se v boji (Poggo 2009, s. 59–60). Jelikož se jižní Súdán cítil ím dál více vojensky utla ovaný, byla v roce 1963 vytvo ena první osvobozenecká armáda jižního Súdánu nazvaná Anya-Nya, která bojovala až do roku 1972 proti severním Arab m a za nezávislost jihu (South Sudan Nation 2018). M žeme tedy íci, že vedlejší p í inou první ob anské války byla náboženská nesnášenlivost v tšinového islámu na severu a k es anství a animistického náboženství na jihu zem .
9 Ismail al-Azhari byl p edsedou vlády v Súdánu v letech 1954 - 1956. V roce 1965 byl jmenován prezidentem Nejvyšší rady a byl z tohoto postu svržen roku 1969 p i vojenském p evratu (Britannica, 2018).
35 V roce 1969 se pomocí vojenského p evratu chopil moci plukovník Džafar Nimeiry, který deklaroval regionální autonomii jižního Súdánu. Nimeiry si byl v dom zhoršení ekonomické situace v zemi a poklesu životní úrovn súdánského obyvatelstva od za átku ob anské války, a proto ve svém prohlášení ekl, že celková tehdejší situace v Súdánu je výsledkem britské koloniální politiky, která nerovnom rn rozvíjela sever a jih. Také prohlásil, že jeho revoluce sm uje k likvidaci progresivních hnutí a reak ní diktatury (Poggo 2009, s. 171). 9. ervna 1969 se Nimeiry a rada ministr postavili elem k myšlence Abela Aliera, jihosúdánského politika, soudce a lena Jižní Fronty v Chartúmu (the Southern Front in Khartoum), poskytnout jihu místní autonomii.
Nimeiry vydal nový návrh politického prohlášení o regionální autonomii jihu, v jehož ásti stálo: “Revolu ní vláda je p esv d ena a dostate n odhodlána elit stávajícím skute nostem. Uznává historické a kulturní rozdíly mezi severem a jihem a pevn v í, že jednota naší zem musí být postavena na t chto objektivních skute nostech. Jižní obyvatelstvo má právo rozvíjet svoji kulturu a tradice v rámci jednotného socialistického Súdánu” (Poggo 2009, s. 171).
Vedení komunistické strany však nebylo s vládou Nimeiryiho spokojeno, domnívali se, že vedení zem je založeno na korupci a stává se z n j diktátor. Také se jim nelíbilo, že nebyl schopen vy ešit závažné ekonomické a sociální problémy zem a že nebyl schopen vy ešit problémy jihu. Proto se v roce 1971 pokusili o p evrat proti Nimeiryovi, který byl však o pár dní pozd ji ukon en Egyptem a Lybií, což obnovilo Nimeiryho moc. Tento neúsp šný p evrat donutil Nimeiryho p ehodnotit jeho správu zem a dosp l tak k rozhodnutí, že musí za ít prosazovat mírovou dohodu mezi severem a jihem.
Nimeiry uznal, že válka zp sobila zbyte né ztráty na lidských životech a plýtvání finan ních prost edk ur ených pro rozvojové plány zem (Poggo 2009, s. 176–177).
Tento posun v Nimeiryho myšlení vedl k za átku jednání mírových dohod, které byly zakon eny 12. b ezna 1972, kdy v Addis Abeb došlo k podepsání mírové dohody mezi jednotkou Anya-Nya a súdánskou vládou (South Sudan Nation 2018).
Mírová dohoda z Addis Abeby zahájila autonomii pro jih Súdánu a ustanovila regionální samosprávu v jižních provinciích Bahr El Ghazal, Equatoria a Upper Nil, které jsou v souladu s jejich hranicemi z roku 1956 a kulturn a geograficky sou ástí jižního Súdánu. Jih Súdánu získal dohodou samostatné zákonodárné a výkonné orgány, a jejich funkce a síla jsou definovány v zákonu o regionální samospráv v jižních provinciích (UN Peacemaker 2018).
36 dalších faktor . Jedním z nich je rozhodnutí súdánské vlády rozd lit jižní Súdán na t i provincie, Bahr El Ghazal, Equatoria a Upper Nil, p i emž v mírové dohod z Addis Abeby bylo zaru eno, že jižní Súdán z stane jako jednotný region (Collins 2008, s. 140). Konflikt tedy zapo al mezi úst ední vládou Súdánu a Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádou (SPLA)10. SPLA je vojenským k ídlem súdánského lidového osvobozeneckého hnutí (SPLM). Proto jsou tyto dva subjekty ozna ovány jako SPLM/A (Zapata 2011; Záho ík 2011, s. 105).
V roce 1985 se tehdejší generál Abdul Rahman Suwar ad-Dahab dostal k moci díky p evratu, který Nimeiryho odstranil z ú adu prezidenta. Posléze byla vytvo ena patnácti lenná P echodná vojenská rada, jejímž cílem byl návrat k demokracii (Collins 2008, s. 174). Mezi lety 1984 až 1988 se Súdán nepotýkal pouze s ozbrojenými konflikty, ale také s velkým suchem a t žkým hladomorem, který zemi v té dob zasáhl.
Zem tak byla odkázána na mezinárodní pomoc i p j ky ze strany Mezinárodního m nového fondu (MMF) (de Wall 1997, s. 88). Velmi špatné hospodá ství v zemi zp sobilo, že roku 1988 SPLM/A a súdánská vláda byli p ipraveni podepsat mírovou dohodu o p erušení boj , která však v platnost nevstoupila. P í inou byl vojenský p evrat 30. ervna 1989 vedený generálem Umarem Al-Bašírem, který svrhl súdánskou vládu (Zapata 2011). Pod jeho velením vládla v zemi Revolu ní rada pro národní spásu (RCC). Podporoval ho Hasan al-Turabi, v dce Národní islámské fronty (NIF), která
I p esto, že se v roce 1993 Al-Bašír vlastn jmenoval do prezidentské funkce sám, byl posléze v roce 1996 zvolen prezidentem v prvních volbách konaných od jeho
10 SPLA je partyzánské hnutí založené r. 1983 jako reakce na dané události téhož roku, bojující proti súdánské vlád ; v té dob jej vedl John Garang
37 p evratu v roce 1989. P em na vlády v Súdánu dále pokra ovala, když dalším krokem bylo v roce 1998 schválení nové ústavy, která stanovila alespo n která základní ob anská práva, jako nap íklad povolení politických stran, které byly zakázány ihned po Al-Bašírov p evratu. Al-Bašír byl znovu zvolen do funkce prezidenta v roce 2000 a v ele Súdánu setrvává dodnes11 (Collins, aj. 2018a).
Druhá ob anská válka v Súdánu sice navazovala na nevy ešené konflikty mezi severním a jižním Súdánem z první ob anské války, významným tématem konflikt mezi lety 1983–2005 byl však spor o ropu. Súdán je zemí s bohatými p írodními zdroji, na jejichž základ p evážn stojí ekonomika Súdánu. Ropa byla v Súdánu objevena již v 50. letech 20. století, významný vliv na politické d ní v zemi m lo objevení dalších ropných ložisek na jihu zem v roce 1999 (Záho ík 2011, s. 115).
22letý konflikt byl ukon en Všeobecnou mírovou dohodou (Comprehensive Peace Agreement - CPA), kterou 9. ledna 2005 podepsala súdánská vláda a SPLM/A. CPA byla iniciována ze strany Mezivládního ú adu pro rozvoj (IGAD) a obsahovala celkem šest dohod. CPA stanovila nejen novou ústavu, obsahovala také dohody o sdílení moci i bohatství z ropy. Pro budoucnost jižního Súdánu bylo jedním z d ležitých krok stanovení šestiletého prozatímního období, na jehož konci obyvatelé jižního Súdánu volili v referendu, zda jižní Súdán bude sjednocen se Súdánem nebo zda se odpojí a vznikne samostatný stát (UNMISS 2018).
4.2.3 Ob anská válka v Jižním Súdánu
Jak bylo zmín no v úvodu této kapitoly, Jižní Súdán se díky referendu na za átku roku 2011 v souladu s CPA stal samostatným a také nejmladším státem sv ta. Jeho prezidentem se stal Salva Kiir, který pochází z kmene Dink a byl v období druhé ob anské války bojovníkem v SPLA. Viceprezidentem v nov vzniklém státu se stal Riek Machar pocházející z kmene Nuer .
P í inou sou asného konfliktu v Jižním Súdánu bylo vznesení obvin ní prezidentem Kiirem v roce 2013 proti viceprezidentovi Macharovi z toho, že Machar plánuje státní p evrat proti Kiirovi. Prezident na to v ervenci 2013 rozpustil p echodnou vládu a suspendoval Machara ze všech jeho funkcí (Rudincová 2016). Spor mezi prezidentem a viceprezidentem vyvrcholil 15. prosince 2013 v hlavním m st
11 V ervenci 2010 byl Mezinárodním trestním soudem (ICC) vydán proti prezidentovi Al-Bašírovi zatyka . Al-Bašír je obžalován ze zlo in genocidy v Dárfúru. V roce 2014 došlo ze strany ICC k pozastavení vyšet ování z d vodu nedostatku opat ení Rady bezpe nosti OSN p im t Al-Bašíra dostavit se k soudu (Ingham 2018).
38 Juba, kdy vojáci SPLA podle jejich etnické p íslušnosti zaúto ili na sebe navzájem a posléze i na civilní obyvatelstvo. Tento den se zapsal do historie Jižního Súdánu jako po átek ob anské války. Konflikt za al v hlavním m st , brzy se však rozší il do t í stát Jižního Súdánu, a to Upper Nile, Unity a Jonglei, který byl již tak plný etnického nap tí mezi Nuery a Dinky (Crisis Group 2013).
B hem let 2013 a 2015 bylo do mírových rozhovor zapojeno n kolik organizací, jejichž snahou bylo podepsání mírové dohody a ukon ení ob anské války, která b hem své existence zp sobila t žkou humanitární krizi. Již od vzniku samostatného Jižního Súdánu v zemi p sobí Mise OSN v Jižním Súdánu (UNMISS), jejímž cílem je ochrana civilního obyvatelstva a vybudování trvalého míru v zemi (UNMISS 2018). Další organizací angažující se v mírových jednáních je regionální organizace IGAD. Po dlouhých m sících jednání mezi únorem 2014 a rokem 2015 zprost edkovaných IGAD, kdy byly dokonce n které dohody o p ím í podepsány, byly však rychle porušeny z d vodu pokra ujících boj , a proto byla nutná podpora mezinárodního spole enství, zejména Africké unie (AU), USA nebo EU. IGAD, OSN a AU se shodli, že je zapot ebí nátlaku, aby byla válka ukon ena (Collins, aj. 2018b). Kone n na konci srpna 2015 Kiir a Machar podepsali mírovou dohodu pod nátlakem mezinárodních organizací a ukon ili tak dvouletou ob anskou válku, která zp sobila hladomor, jednu z nejv tších potravinových krizí na sv t i vysídlení 2,4 milion lidí ze svých domov (Crisis Action 2018).
I p es podepsání mírové dohody mezi Kiirem a Macharem, díky které byl Machar op t dosazen do funkce viceprezidenta v dubnu 2016, jejich soupe ení neustalo a vyústilo v boje 7. ervence 2016 v Jub . Neshody mezi Kiirem a Macharem skon ily 23. ervence 2016, kdy Kiir do funkce viceprezidenta dosadil Tabana Denga. V témže roce afri tí v dci a OSN doporu ili rozmíst ní mezinárodních mírových sil v Jižním Súdánu (South Sudan Nation 2018). V roce 2017 byla podepsána mírová dohoda, nepokoje v zemi však neustaly a vál ení v oblastech Equatoria, Unity a Upper Nil neutichly. Bezpe nostní a politická situace se zhoršila a humanitární krize v Jižním Súdánu se nadále prohlubuje a je považována za jednu z nejt žších humanitárních krizí Afriky (Crisis Group 2017).
Nejnov jší mírovou dohodou je Revitalizovaná dohoda o ešení konflikt v Jižním Súdánu (R-ARCSS), která byla podepsána 12. zá í 2018 v Addis Abeb v Etiopii mezi prezidentem Kiirem a bývalým viceprezidentem Macharem za p ítomnosti IGAD a vedoucími p edstaviteli stát : p edsedy vlády Etiopie, prezidenta Ugandy, prezidenta
39 Súdánu, prezidenta Džibuti, prezidenta Keni, prezidenta Somálska, a dále p edsedou komise Africké unie, zvláštním velvyslancem IGAD pro Jižní Súdán, ministrem zahrani ních v cí Súdánu a zástupcem OSN. K podepsání R-ARCSS se p ipojili také líd i politických stran a další zú astn né strany. R-ARCSS vrací Machara k moci jako jednoho z p ti viceprezident a zachovává Kiira prezidentem Jižního Súdánu.
R-ARCSS by m la být kone nu mírovou dohodou v ob anské válce, která by mohla p inést její konec po skoro p ti letech trvání. Pro implementaci R-ARCSS by m la být v Jižním Súdánu vytvo ena Revitalizovaná p echodná vláda národní jednoty (Revitalised Transitional Government of National Unity - RTGoNU). RTGoNU je pov ena více než deseti “úkoly”, kterými jsou nap íklad obnovení trvalého a udržitelného míru, bezpe nosti a stability zem , vykonávání funkce vlády nebo zajišt ní, aby trvalý proces vytvá ení ústavy byl úsp šn proveden a dokon en p ed koncem p echodného období, které je stanoveno na 36 m síc , po ínaje 8 m síc od podepsání R-ARCSS nebo po dokon ení p esunu “nezbytných sjednocených sil”
(IGAD 2018).
N kolik m síc po podepsání R-ARCSS došlo podle CrisisWatch (2018) na severu Jižního Súdánu ve m st Bentiu ke znásiln ní 125 žen a OSN je znepokojena dramatickým nár stem sexuálního násilí v rámci konfliktu navzdory podepsané mírové dohod v zá í 2018. V souvislosti R-ARCSS IGAD vyzvala v listopadu vládu, aby v novala více prost edk pro uskute n ní mírových dohod. Je z ejmé, že v tuto chvíli (necelé t i m síce od podepsání R-ARCSS) v zemi stále dochází k boj m a je zapot ebí mezinárodních a regionálních organizací, aby dohlížely na dodržování mírové dohody.
Následky ob anské války v Jižním Súdánu a snahu o koordinaci nyn jší situace v zemi si rozebereme v následující kapitole, která se zabývá rozvojovou spoluprací v Jižním Súdánu, která je pro získání stability zem klí ová.
4.3 Rozvojová spolupráce v Jižním Súdánu
V následujících podkapitolách si p edstavíme na p íkladu UNMISS, EU, Slovenské republiky a eské republiky rozvojovou spolupráci v Jižním Súdánu. Získáme základní informace o subjektech a jejich zapojení do pomoci s jeho rozvojem. Jižní Súdán je od roku 2012 na seznamu LDCs a podle OSN se zatím nejedná o jeho vylou ení z tohoto
V následujících podkapitolách si p edstavíme na p íkladu UNMISS, EU, Slovenské republiky a eské republiky rozvojovou spolupráci v Jižním Súdánu. Získáme základní informace o subjektech a jejich zapojení do pomoci s jeho rozvojem. Jižní Súdán je od roku 2012 na seznamu LDCs a podle OSN se zatím nejedná o jeho vylou ení z tohoto