TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
LIBEREC 2012 ŠTĚPÁNKA VEČEŘOVÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ
CYKLOODĚV - NAKOLEKCE CYCLECLOTHES - BIKOLLECTION
LIBEREC 2012 ŠTĚPÁNKA VEČEŘOVÁ
PODĚKOVÁNÍ
Chtěla bych poděkovat především vedoucímu své bakalářské práce doc.
Svatoslavovi Krotkému ak. mal., rodině a svým přátelům. Kamile Šárkové za pomoc s technickou stránkou práce a Jendovi s Eliškou za konzultace jak z výtvarného, tak technického hlediska.
Největší dík patří ale mému kolu, které mi pomohlo překonat všechny tvůrčí i psychické krize, o které nebyla při psaní bakalářské práce rozhodně nouze.
ANOTACE
naKOLEkce je módní lekcí pro cyklisty. Je určená zejména lidem ve městě bez výraznějších sportovních ambicí. Vycházela jsem z vlastní nespokojenosti se současnou situací ve světě cyklistické "módy" a z potřeby vymezit se vůči ní.
Hlavním záměrem je přetransformovat základní znaky reprezentující cyklistiku do výtvarnější polohy.
Nosnou složkou, spojující celou kolekci osmi oděvů, jsou netradičně zpracované reflexní prvky.
ANNOTATION
BiKollection si fashion lecture for cyclists. It is designed for city residents with no major sport ambitions. I came out of my own dissatisfaction with present situation in world of cyclists "fashion" and from need to define myself against it.
Main intention is to transform basic characters that represent cycling to more visual position.
Major element, that connects whole collection of eight clothings, are unconventionally processed reflective elements.
KLÍČOVÁ SLOVA
Bicykl
Reflexní materiál Cykloturistika Životní styl Inovace Bezpečnost Sportovní oděv Vzor
KEY WORDS
Bicycle
Reflective material Cycle tourism Lifestyle Inovation Safety
Sports clothes Pattern / Idol
OBSAH
ÚVOD 11
1. TEORETICKÁ ČÁST 13
1.1. Historie bicyklu 13
1.2. Sonda do šatníku cykloturisty 14
1.3. Kolo jako životní styl 16
1.3.1. Aktivisté 17
1.3.2. Messengeři 17
1.3.3. Nadšenci 17
1.4. Mapování různých druhů cyklistiky ve městě 18
1.4.1. Cykloturisté 18
1.4.2. Sportovci 18
1.4.3. Obyčejní lidé na kole 19
1.4.4. Městští cyklisté 19
1.4.5. Furtkaři 19
1.4.6. Bikeři 19
1.5. Příklady jiných tvůrců 20
1.5.1. Segrasegra 20
1.5.2. SISTERSCONSPIRACY 21
1.5.3. Levi's Commuter 21
1.5.4. Hövding 22
1.6. Cycle chic 23
2. PRAKTICKÁ ČÁST 24
2.1. Inspirace 24
2.2. Inspirační skici 25
2.3. Popis kolekce 37
2.4. Reflexní materiály 38
2.5. Realizace 39
2.5.1. Popis hledání tvaru - helma jako výchozí bod 39
2.5.2. Reflexní manufaktura 39
2.5.3. Kompozice 40
2.6. Popis jednotlivých modelů 41
2.6.1. Šaty s vypolstrovanými zády 41
2.6.2. Dres 43
2.6.3. Skládaná sukně 46
2.6.4. Bunda s odrazkami 49
2.6.5. Bunda - kapuce posetá šupinami 51
3. ZÁVĚR 54
4. Seznam použité literatury 55
5. Seznam citací 56
6. Fotodokumentace 57
ÚVOD
„Když se cítíte mizerně, když se vám svět setmí před očima, když začne být práce monotónní, když máte pocit, že už ani nemá cenu doufat, stačí nasednout na kolo, vyrazit na silnici a nemyslet na nic jiného než na tuto projížďku.“
Arthur Conan Doyle, Scientific American Magazine, 1896
Kolo jak ho známe dnes bylo vynalezeno před více než sto lety. Ale právě nyní, v době měst zahlcených auty, složité energetické situace, sedavých zaměstnání a zároveň touhy po kvalitním životním stylu, se kolo stává skutečnou hodnotou.
Pro některé lidi je kolo jen způsob, jak se co nejrychleji, nejlevněji a nejefektivněji pohybovat ve městě. Jiní se zase rádi zviditelní, svezou se na vlně trendu zdravého životního stylu, udržují se v dobré fyzické kondici nebo jen jezdí jako o závod či na výlety po českých hradech. Kolo může být také cestou, pomocí které sympatizujeme s určitými názory nebo pomocí které naopak projevujeme nespokojenost, nesouhlas či se jinak vymezujeme vůči většinové společnosti. O všech těchto skupinách se dá ale říct, že bicykl, ať už ho používají z jakéhokoli důvodu, je neodmyslitelnou součástí jejich života.
Ve výběru tématu mě, do jisté míry, ovlivnilo pardubické občanské sdružení Město na kole, jehož jsem členem. Už na gymnáziu mě vtáhlo do bezstarostného a idylického světa cyklistiky, jenž jsem si postupně začala víc a víc oblibovat. Pomohlo mi proměnit mou dosavadní povrchní znalost cyklistického ghetta a zorientovat se v dané problematice, poznávat a prozkoumávat cyklistické prostředí víc do hloubky.
V současné době městská cyklistika zažívá obrovský rozmach. Kolo už není považováno jen za sportovní náčiní, ale stává se plnohodnotným způsobem dopravy.
Tento trend, započatý přibližně před 40ti lety v západní Evropě, pomalu proniká i k nám. Současný stav neustálého se přizpůsobování měst a jejich obyvatel individuální automobilové dopravě je do budoucna nezvladatelný.
S rozvojem cyklistiky v porevolučním období se velmi rychle rozšířil i trend cyklistických oděvů a doplňků, které působí výsledně velmi uniformní náladou a potlačují jakoukoli individualitu jedince.
Chtěla bych tento problém alespoň částečně řešit nabídnutím nějaké alternativy.
Dát všem cyklistům možnost výběru, rozhodnout se do čeho se obléknou než nasednou na kolo.
Nepochopení a z části i lítost mě dohnaly k tomu, abych navrhla těmto
"bezprizorním" cyklistům do jejich šatníků nějakou změnu. Protože mnozí z nich považují cykloturistickou garderobu za naprosto samozřejmou, přirozenou a nikdy je ani nenapadlo přemýšlet o tom, proč že se tak vlastně oblékají. Protože to tak snad dělají všichni? Trošku rozčeřit jejich „jontové nápoje v camelbacích“ by neuškodilo.
.
Bylo pro mě důležité nebát se vyjádřit nespokojenost s ideovým či materiálním ztvárněním věci – obzvlášť když je zpracování v obou zmíněných variantách poněkud monotónní. Potřeba odlišit se, vymezit se od ostatních nebo dokonce distancovat, je podstatnou součástí moji inspirace.
1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1. Historie bicyklu
Světová veřejnost se zcela neshoduje, kdo kolo vynalezl. Je možné jenom dokázat, že v několika zemích bylo ve stejnou dobu vymyšleno, zlepšeno a zdokonaleno hned několik verzí jízdního kola.
Obecně se má za to, že s koncepci jízdního kola přišel v 15. Století italský umělec a vynálezce Leonardo da Vinci; zjistilo se však, že kresby, jež jsou mu připisovány, jsou novější padělky. Další nárok si údajně činil francouzský hrabě de Sivrac – ukázalo se však, že ani kolo ani hrabě neexistovali a "celérifere", jak se ono kolo mělo jmenovat, tedy nemohlo být představeno v Paříži roku 1791.
Pokud se chceme shodnout na pravděpodobném vynálezci jízdního kola, mohli bychom jmenovat barona Karla von Draise (1785-1851). V roce 1815 vybuchla indonéská sopka Tambora, která vychrlila do atmosféry značné množství sopečného popela, což změnilo klima a následujícího roku ovlivnilo úrodu v Evropě a Severní Americe , kde byl rok 1816 znám jako rok "bez léta". Následoval krutý hladomor. Aby Evropané přežili, museli jíst koně – svůj hlavní dopravní prostředek. Karl von Drais se pokusil vyřešit následné problémy s dopravou a vznikla takzvaná draisina neboli dopravní prostředek poháněný lidskou silou. První zaznamenanou jízdu podnikl v červnu 1817 v Mannheimu a brzy následovaly další. I když jezdec mohl tento dopravní prostředek řídit, nemohl brzdit – v Německu se proto setkal se smíšenými reakcemi. V jiných zemích, kde baron von Drais svůj vynález představil, byl o něco úspěšnější. I tak zemřel roku 1851 v chudobě.
V průběhu posledních sta let se vzhled kola dále vyvíjel. Všechny následující verze byly jen zdokonalením původního nápadu. To ale neznamená, že některé z nich neměly ohromný úspěch. Inovace zpravidla přicházely od konstruktérů, kteří byli sami nadšenými cyklisty, nikoliv inženýry, kteří by jezdili do práce autem.
Vzhled kola se možná příliš nezměnil, technologie a nové materiály však zajistily revoluční změnu komponentů.
1.2. Sonda do šatníku cykloturisty
Navlečen v přiléhavém dresu, přilbě, obalen multifunkčními šátky, návleky a dalším nezbytným vybavením ze syntetických materiálů, všude samá značka...
Taková je přibližně představa o dnešním běžném cyklistovi. A bohužel není daleko od pravdy. Pro mnohé z nich se stává nedělní projížďka na kole až rituální záležitostí, které často věnují až nepřiměřeně pečlivou přípravu. Obzvlášť když se ve většině případů jedná jen o přejezdy do nejbližší vesnice na pivo.
Současný stav městské cyklistiky je důsledkem celosvětového rozmachu prodeje horských kol, který v České republice nastal po sametové revoluci v roce 1989. S tímto cyklo boomem se začaly nabízet převážně horská kola, ke kterým se později přidávaly i kola crossová a trekingová. Geometrickou řadou přibývaly obchody zaměřené na cykloturistiku nabízející nejen kola, ale i širokou škálu "nezbytných" doplňků, bez kterých na kole nemůžete vyjet, včetně "funkčních" dresů. A najednou byl člověk vystaven nekonečné nabídce zahraničních firem a jejich barevným katalogům.
Zmasírován reklamou, že horské kolo a nový dres, nový symbol luxusu a společenského statusu, je pro něj to nejlepší, koupil si vše, aniž by přemýšlel, má-li pro něj takové kolo smysl.
Nelze si ani nerýpnout do monotónního uniformního vzhledu cykloturisty.
Jednak co se týče barevnosti, tradičního vyhotovení v různých odstínech šedi, v kombinaci s červenými a černými tóny rádoby ozvláštněná o červené či stříbřité akcenty. Ideální barvy k připojení se a splynutím s většinovým stádem. K tomu nesmí chybět vybavení na kole v podobě tachometru, GPSky, taštičky v rámu, držáků na lahev, pumpičky, nosiče s brašnami a spoustou dalších zbytečností. Tento fenomén výstižně popisuje Hynek Hanke z PrahouNaKole.cz: „Zvláštní vybavení má jistě své opodstatnění, pokud jedete sportovat. Jestli ale jedete do města, je to stejně nesmyslné a nepraktické, jako kdyby si řidič automobilu oblékal před ranní cestou azbestový overal nebo cestující MHD si šněroval goretexové boty a pečlivě upínal mačky.“ [1]
Základním problémem je vnímání samotného bicyklu. Lidé v sobě mají zakořeněnou představu o cyklistice, mají kolo zažité jako sportovní náčiní. Tudíž je pro ně automatické obléct se, bez přemyšlení, sportovně- přestože jedou jen pár metrů na nákup. Do značné míry je to v podstatě omluvitelné, protože ani v dnešní době nejsou klasická–nesportovní kola zrovna ty z nejdostupnějších.
Všichni tito lidé by se dali rozdělit do třech zásadních skupin:
První - lidé, kterým se to líbí, jelikož si připadají jako sportovci
Druhá - lidé, kterým se to líbí, protože nevědí, že (ne)existuje alternativa Třetí - lidé, kterým se to líbí, protože to mají všichni
Má práce je zaměřena především na cyklisty z druhé kategorie. Jsou to lidé přesně popsaní v předchozím textu, jejichž módní svět se skládá z toho, co najdou v obchodech ve svém okolí. Lidé, kteří nemají chuť a často ani šanci hledat si na internetu alternativy ke dresu od Authoru, který jim nabídl prodavač v místním cykloobchodě.
Přesto se v nich skrývá obrovský potenciál. Vše ale záleží hlavně na cykloprodejnách.
Bohužel se ale v současnosti většina z nich zabývá prodejem sportovních kol (nebo mají sport alespoň v názvu) a s tím spojeného vybavení. Určitou jiskru naděje v sobě skrývají postupně se rozšiřující obchody zaměřené na městskou cyklistiku, ty jsou zatím v České republice stále v menšině. Věřím ale, že Pardubice, jako české město s největším počtem cyklistů, by tomuto trendu mohly ukázat cestu.
1.3. Kolo jako životní styl
Sama sebe považuji za člověka, jehož životním stylem kolo rozhodně je. Ptáte se proč? Minimálně proto, že jezdím na kole každý den a pohyb na kole po městě mi připadá jako nejpřirozenější způsob dopravy. Ač to může znít jako stále omílaná (a kýčovitá) fráze, jízda na kole člověka dokonale probere, dává mu pocit svěžesti, radosti a v neposlední řadě pocit jistoty. Mezi další důvody, proč mám jízdu na kole ráda, pak dozajista patří oslavovaná dvojice argumentů, rychlost a efektivita přepravy. A možná i trocha té exhibice v kombinaci s neutuchajícím nutkáním "vyladit se" ke kolu. To, že se chovám ekologicky a šetrně k přírodě, je pro mě spíše malým plusem, rozhodně ale nenasedám každé ráno na kolo s myšlenkou snížení své uhlíkové stopy.
Do jisté míry mě ovlivnilo Město na kole, občanské sdružení, v němž se angažuji již několik let. Sdružení, které mě oslovilo a především pak vychovalo svým všestranným zaměřením a zdravým přístupem k občanskému aktivismu (na rozdíl od jiných zaslepených ekologických fanatiků, kteří by nejraději kolem spasili svět).
Sdružení mi pomohlo zorientovat se v dané problematice, zformulovat si na ni svůj názor, ujasnit si priority a hlavně si zachovat střízlivý pohled na věc.
Hlavní náplní činnosti sdružení je především zasazení se o rozvoj cyklistické dopravy a infrastruktury (nejen) v Pardubicích, zkvalitňování veřejného prostoru a zlepšování podmínek pro udržitelný rozvoj města.
Lidé, o kterých lze říct, že se kolo stalo jejich životním stylem, se dají rozčlenit do tří základních kategorií:
1.3.1. Aktivisté
S vidinou světa spějícího k záhubě, posedlí touhou ho zachránit, tak nějak po ekologicku, nasedají na kola aktivisté. Z přesvědčení, že to je tak správně a že jedině jízda na kole je ten správný způsob, jak vysvobodit svět ze spárů automobilového průmyslu.
Jejich životní styl mi připadá poněkud falešný, na rozdíl od zbylých kategorií nemají radost ze samotné jízdy na kole, ale především z jejího dopadu na životní prostředí.
Kolo jim spíše přináší jakýsi pocit zadostiučinění, vymezení se vůči většině sedící v zácpách v autech a je pouze prostředkem k prosazování názorů a nesouhlasu.
1.3.2. Messengeři
Toto povolání, u kterého hraje hlavní roli rychlost a flexibilita, vždy určovalo trendy ve vývoji cyklistiky. Práce kurýra není jednoduchá, proplétat se skrz zácpy a pěší zóny za každého počasí, ujet až 150 kilometrů denně v prostředí plném smogu a nepřátelských taxikářů… Kurýři nepochybně patří k cyklistickému koloritu každé světové metropole. Ať už jsou oblečeni v úzkých džínách a košili jako v New Yorku nebo v tmavém funkčním prádle jako v Praze, vždy jsou se svým kolem naplno ztotožnění a jízda na kole je jejich životní náplní.
1.3.3. Nadšenci
Tato skupina obsahuje v podstatě všechny ostatní cyklisty, od sportovců přes stylové jezdce až po naprosto běžné lidi na kole. Spojuje je, ať už více či méně, opravdová láska ke kolu. Kolu, na které si vydělávali celé prázdniny nebo ho zdědili po strýčkovi a vlastnoručně opravili. Svou lásku si nepotřebují obhajovat, každý příslušník této směsice skupin má svůj rituál a důvod, který z něj dělá skutečného srdcaře a milovníka kol.
1.4. Mapování různých druhů cyklistiky ve městě
V současné době je stále obtížnější definovat cyklisty jako určitou homogenní skupinu. Zejména ve větších městech se objevuje velké množství nejrůznějších typů cyklistů, které lze rozdělit do několika základních skupin podle toho, co pro ně bicykl představuje. Nejdůležitějším faktorem určujícím vzhled cyklisty jsou odlišné účely používání kola. Jinak se člověk obléká, používá-li kolo denně k dopravě po městě a jinak zase ten, kdo si jde po práci či škole zasportovat. Dalším aspektem ovlivňujícím vizuální stránku je bezesporu typ kola, jemuž bývá cyklistický komplet často přizpůsobován. Důležitou roli hraje též, zvláště v menších městech a na vesnicích, cenová hladina kola, které povětšinou odpovídá i outfit. Vybrala jsem šest nejspecifičtějších skupin, se kterými se lze běžně u nás setkat:
1.4.1. Cykloturisté
Jezdí na horských nebo trekingových kolech, která jsou, co se týče nových kol, z těch cenově nejdostupnějších. Vyznačují se vysokým zalíbením ve výbavě kol, většinou s přehnaným důrazem na bezpečnost : helma, reflexní vesta, GPS navigace, zrcátka...
Jejich vzhled je zkrátka nevěrohodný. Kompenzují si snad škálou šedých odstínů svou celkovou nepřiměřenost a naddimenzovanost? Již zmíněná kritika je směřována právě na tuto nejprůměrnější skupinu. Skupinu, která tvoří, bohužel, převážnou část z pomyslného cyklistického KOLÁče.
1.4.2. Sportovci
Co největší množství kilometrů, co nejvyšší výkon a rychlost, kondička, aerobní a anaerobní zátěž. To jsou zaklínadla sportovních cyklistů. Jezdí převážně o víkendu, ale v centrech měst je lze potkat převážně v týdnu v odpoledních až večerních hodinách, kdy si jdou po práci zatrénovat a nestihnout vyjet za město. Jezdci sedlající silniční kola jsou, alespoň co se týče vybavení, širokou skupinou. Lze se setkat s manažery, jejichž karbonová kola převyšují cenu běžného osobního automobilu, ale stejně tak i se srdcaři na starých favoritech. Křiklavý dres imitující některou závodní stáj, plátěná čepička a pořádné boule na lýtkách, jsou jejich poznávacími znaky.
1.4.3. Obyčejní lidé na kole
Celosvětově se jedná o nejobvyklejší formu cyklistiky. Jsou to lidé, kteří se přemisťují na kole prakticky odjakživa, používají ho jako dopravní prostředek.
Nezaměřují se na značkové vybavení, neřeší typ kola a jedou v civilním oblečení na čemkoliv, co dům dal a co je doveze do cíle. Vypadají přirozeně. Nenuceně. Aby ne. Na nic si nehrají, ani nemusí...
1.4.4. Městští cyklisté
Kolo pro ně má funkci módního doplňku, jízda na něm se stává tak trochu módní přehlídkou. Je elegantní, praktické, bezpečné, komfortní. Ideální pro ženy, které se doposud bály, že jízdou na kole poklesne jejich atraktivita. Kola mají stylové brašny a proutěné koše zaměřené na převoz nákupů. Na rychlost se nehledí, důležité je být šik!
„Můžete jet na kole ve všech botách, které máte doma. Vybíráte barvu společenského oblečení tak, aby ladilo ke kolu.“ [2], tak zní charakteristika městského cyklisty dle serveru PrahouNaKole.cz
1.4.5. Furtkaři
Název je odvozen slova fixedgear - furtošlap (kolo s pevným převodem).
Primárně jde o nadšence, kteří se vrací k jednoduché konstrukci a čistému designu kola, tzv. "ke kořenům". Kola nemají brzdy a berou si inspiraci ze starých dráhových speciálů. Fixedgearová kola se rozšířila díky messengerské a straight edge komunitě v USA, zejména ale v posledních letech se z této původně undergroundové záležitosti pro pár nadšených jedinců stává módní hit a kola jsou cílem jedinců toužících po stylovosti a machrovině. Často se proto nyní lze setkat s koly vyvedenými v kýčovitých barvách, s brzdami nebo dokonce s volnoběžkou.
1.4.6. Bikeři
BMX, trial a downhill. Do těchto třech disciplín lze zařadit většinu bikerů. Kolo je pro ně nejen sportovním nástrojem, ale i životní filozofií. Není se čemu divit, na kole tráví většinu volného času. Ať už jezdí na U-rampě, přeskakují mezi paletami nebo lavičkami v parku nebo se řítí z kopce závratnou rychlostí, je to především pro radost z pohybu, adrenalin a splynutí se silnou komunitou, kterou tyto sporty okolo sebe vytváří.
Jejich pestrobarevná a polepená kola se specifickou geometrií si nelze splést.
1.5. Příklady jiných tvůrců
V této části bych se chtěla zaměřit na výrobce cyklistického oblečení, které považuji za zajímavé nebo se alespoň snaží o rozčeření unylého monopolu černobarevných dresů. Jsou to povětšinou malé manufaktury produkující omezené série.
Některé značky vznikly tím, že messengeři nabídli své výrobky nejen svým kamarádům, ale začali je i prodávat po internetu a časem se vyvinuli v klasickou firmu (swrve, Chrome Bags, Mufa Wear) a jiné zase jako reakce na nedostatek vkusného oblečení pro městské cyklisty (Segrasegra, nakedmonster). Vybrala jsem po dvou ukázkách z Čech a ze zahraničí.
1.5.1. Segrasegra
Nejznámější českou módní značkou zaměřující se na cyklisty jsou přažské Segrasegra. Existují od roku 2007 a v současnosti je na trhu jejich třetí kolekce s názvem DON'T WALK: RIDE. Její střihová koncepce je navržena pro pohyb na kole a život ve městě. Oděvy obsahují zakomponované reflexní proužky a nápisy a jsou doplněny o detaily z recyklovaných duší. (Kolekce obsahuje kalhoty, trička, mikiny ale i speciální fráčky.)
1.5.2. SISTERSCONSPIRACY
Další česká značka SISTERSCONSPIRACY není primárně zaměřena na cyklistickou módu, ale v roce 2010 představila zajímavou kolekci nazvanou "BRZDÍM SMYKEM", která je zaměřena na městské cyklisty. Oblečení je funkční, ale na první pohled zaujme svou elegancí, která vychází z cyklistických modelů z počátku 20.
století. Zaměřuje se především na muže, ale najdeme zde i několik dámských modelů.
Kolekce obsahuje saka, kalhoty, košile, trička a i množství doplňků jako jsou čepice, šátky a ponožky. Zajímavým kontrastem je i to, že se firma podílela na designu dresů pro českou závodní cyklistickou stáj EPO TEAM.
1.5.3. Levi's Commuter
Kolekce Commuter od značky Levi's je důkazem toho, že městská cyklistická móda začíná být zajímavým artiklem i pro takové oděvní kolosy, jakým Levi's bezesporu je. Kolekce obsahuje džínové i nedžínové kusy, je speciálně uzpůsobena pohybu na kole a využívá moderní technologické poznatky. Denim je voděodolný, chrání proti pachům a reflexní prvky zaručí cyklistovu viditelnost. Kalhoty mají navíc vyztužený rozkrok, zpevněné poutko na zámek, zvýšenou zadní část pasu a reflexní pruhy na vnitřní straně nohavic. Bundy a košile mají upravené rukávy pro pohodlnější pohyb při jízdě na kole a vyšší počet kapes a též jsou vybaveny reflexními pásky.
1.5.4. Hövding
Několik let trvalo, než švédské designérky Anna Haupt a Terese Alsti v rámci univerzitního výzkumu vyvinuly cyklistickou přilbu Hövding. Zaměřily se především na volnost, svobodu a styl při pohybu na kole.
Nejedná se o klasickou přilbu, ale nenápadný límec, který je zapnutý okolo krku. Ten obsahuje airbag a čidla, která neustále sledují cyklistův pohyb a detekují abnormální pohyby. V případě nehody se airbag nafoukne a vytvoří kolem hlavy vzduchový polštář ve tvaru přilby. Límec má odnímatelnou část, díky které se přizpůsobí jakémukoli stylu oblečení. Hövding je možné pořídit za přibližně 12 tisíc korun.
1.6. Cycle chic
Se stejným problém se potýkal v roce 2005 též dánský novinář Mikael Colville- Andersen. Přestože v Dánsku a obzvláště v Kodani, kde Mikael žije, není koncentrace
"dresíkářů" tak vysoká, vyprovokovalo ho to k tomu, aby založil svůj blog, který nazval Copenhagen Cycle Chic. Na něm publikuje své fotografie "normálně" oblečených cyklistů a obzvláště cyklistek. Při pohledu na jeho fotografie, člověk snadno nabyde dojmu, že v Kodani takto jezdí oblečení snad úplně všichni. Během krátké chvíle získaly jeho webové stránky obrovskou popularitu i za hranicemi Dánska. Nedávno ho britský deník The Guardian zařadil mezi 10 nejlepších blogů o módě a The Times mezi sto nejlepších. K dnešnímu dni má jeho blog více než sto kopií po celém světě. Mezi ně patří i pražská odnož, která ale kvůli nedostatku "materiálu" poněkud živoří.
„Skupina pražských cyklistů je poměrně různorodá. Převládají zřejmě sportovní jezdci ve věku okolo 30 let, kteří používají horské kolo a vyznávají cykloturistiku. Cyklisté na městských kolech, dámy v šatech a s kabelkami nebo děti na cestě do škol jsou v menšině, jejich podíl ale poroste s tím, jak se budou zlepšovat podmínky.“ [3]
2. PRAKTICKÁ ČÁST 2.1. Inspirace
Vycházela jsem převážně ze sportovního vybavení, charakteristického pro zapřisáhlé cyklisty. Především mě "oslovila" textilní výstroj včetně nejrůznějších doplňků. Z nepochopení, znechucení ze současné situace ve světě cyklistické módy, plné (ne)praktického funkčního oblečení, nesmyslných detailů.
V průběhu celého roku práce jsem neměla vyhraněný názor na výslednou podobu kolekce. Rozhodovala jsem se mezi ryze uměleckým pojetím oděvu a nositelnější, užitnější formou. Postupně jsem se, s přihlédnutím k zadání, přiklonila ke druhé variantě.
Dát "vychytávkám" estetickou tvář, povznést jejich čistě funkční a praktické stránky do jiné, umělecké, roviny. A to s ohledem na zachování užitné a do jisté míry i funkční věci. Hlavní záměr spočívá v přetransformování základních znaků reprezentující cyklistiku do výtvarnější polohy, ve vytvoření oděvních kompozic s rozeznatelnými prvky dané tématiky.
2.2. Inspirační skici
2.3. Popis kolekce
Základním tématem celé práce je cyklooděv, postupem času vznikla naKOLEkce. Módní lekce pro cyklisty, která je určená lidem ve městě bez výraznějších sportovních či cykloturistických ambicí. Zaměřuje se zejména na viditelnost a pasivní bezpečnost, s přihlédnutím k prostředí a potřebám uživatelů. Celá kolekce se skládá z osmi kusů oděvů.
Nosným prvkem, spojujícím celou kolekci oděvů, jsou reflexní prvky, umístěné na různých částech jednotlivých modelů. Odrazky jsou použity jak ve formě pásků, recyklovaných odrazových sklíček, tak i slepovaných šupinek. Reflexní prvky jsou na navrhovaných modelech umístěny v nejvíce exponovaných částech cyklistova těla. (tj.
na místech, která nejsou zakryta jinými částmi oděvu a je na ně přímá viditelnost – hýždě, hlava, záda)
Chtěla jsem se vyvarovat prvoplánového umístění reflexních prvků "nejlépe"
v podobě lampasů, tak jak ho známe z každé druhé bundy. Pomocí důmyslného komponování reflexních prvků do oděvu je docíleno určitého momentu překvapení.
Šedozelený odstín podkladového materiálu napomáhá maskování stříbrných šupinek, čímž je dosažen nenápadný vzhled - vidět jsou pouze za specifických světelných podmínek. Tak je tomu v případě kapuce a rukávů.
Reflexních prvků si všimneme teprve ve chvíli, kdy je oděv rozpohybován jízdou na kole. V jiných situacích vypadá jako obyčejná skládaná sukně, tudíž je využitelná pro lidi ve městě, kteří jedou např. do práce. Člověk se tak nemusí převlékat ze sportovního do civilního oblečení. V jiných situacích splňují ozdobnou funkci.
Použití odrazných pásků demonstruje, jak snadno se dá skloubit estetická stránka oděvu se stránkou praktickou. Stříbrné prvky, které ve dne vypadají jako šedé dekorace se za snížené viditelnosti po nasvícení mění v chytrého pomocníka, zvyšujícího cyklistovu pasivní bezpečnost.
2.4. Reflexní materiály
Reflexní materiály jsou užitečným služebníkem zejména v noci a za šera, kdy jsou schopny zaručit vyšší viditelnost a rozlišitelnost chodců a cyklistů pro projíždějící řidiče a předejít tak případné nehodě.
Reflexní materiály na oděvy fungují na principu zpětného odrazu světla, tzv.
retroreflexe. Tato fyzikální vlastnost zajišťuje, že světelné paprsky (např. ze světlometu automobilu), které dopadanou na povrch reflexního materiálu, jsou následně odráženy a v úzkém kuželu dopadají zpět přímo ke zdroji tohoto světla, resp. do očí řidiče auta.
Reflexní materiál na oděvu tak způsobuje světelný kontrast vůči tmavému pozadí. Za šera, tmy či deště může řidič zpozorovat osoby včas a má dostatek času na to, aby adekvátně zareagoval. Díky tomu se může významným způsobem snížit riziko dopravní nehody.
Technologie reflexních materiálů používá vrstvu mikroskopických skleněných kuliček, které jsou opatřeny ze zadní strany zrcadlovou plochou a které jsou potom připevněny na podkladovou vrstvu tkaniny. Jeden cm2 tkaniny obsahuje až 30 000 skleněných kuliček. Tyto kuličky jsou následně zodpovědné za to, že světlo, které dopadne na pruh reflexního materiálu, je po dvojím lomu odráženo zpět ke zdroji (řidiči).
2.5. Realizace
Hlavním záměrem je změnit formu klasického reflexního proužku. Důraz je kladen na neobvyklé zpracování. Ukázat, že k věci lze přistupovat invenčně, výtvarně – na rozdíl od zajeté strojové výroby sportovních firem.
Vzory mají být názornou ukázkou jak se stát VZORNÝM městským cyklistou.
Pomáhají definovat cyklistu jako individualitu a fungují jako prostředek k "nalákání"
lidí k jízdě na kole. Sám cyklista se tak stane též VZOREM pro ostatní.
2.5.1. Popis hledání tvaru – helma jako výchozí bod
Původní myšlenkou bylo obohatit všechny modely o helmičky, jenž měly být spíše šperkem než bezpečnostním prvkem. Tento záměr byl postupně, kvůli vysoké náročnosti na materiál čas a provedení, nahrazen jinými prvky. Konkrétně čelenkou, která je doplňkem k dresu, a kapucí u žluté bundy. V obou případech je využito liniového řazení šupinek, které jsou tvarově inspirovány průduchy v helmách. Šupinky svým vzhledem též připomínají aerodynamické helmy dráhových cyklistů.
2.5.2. Reflexní manufaktura
Základový materiál je rozstříhán na malé obdélníkové dílky, které jsou následně slepovány k sobě. Vzniká tak drobná šupinka (slzička), jež se stává základním stavebním kamenem a zároveň funkčním dekorem.
Metoda lepení samotných slziček na podkladový textilní materiál zajišťuje prvky ve statické poloze, dociluje přesnosti a usnadňuje následné sešívání jednotlivých proužků k sobě. Na lepené spoje je použito textilní lepidlo Gutermann HT2.
Všívání jednotlivých šupinek do švu zapříčiňuje jejich různé polohy. Šupinky jsou nakloněny pod odlišnými úhly - ať už na pravou nebo levou stranu. Díky kombinaci vytrčených a ležatých poloh, působí celá struktura rozpohybovaným, jakoby mihotavým dojmem. Výsledkem celého procesu je ne úplně pravidelná struktura, která dodává modelům na živosti a křehkosti.
2.5.3. Kompozice
Pomocí seskupování drobných reflexních šupinek jsou tvořeny vzory a struktury. Šupinky jsou řazeny vždy geometricky do primitivních rastrů. Pravidelné raportování jemného vzoru vychází ze silniční přerušované čáry. Její kontrastní barevnost zůstala zachována jednak ve zkušebních vzorcích a dále byla využita u prvního modelu, dresu, s přihlédnutím k tradičnímu černému vyvedení cyklistického trikotu.
V oděvech jsou pojednané plochy umístěny většinou na zadních dílech, s výjimkou kapuce, která je poseta šupinkami po celém svém povrchu (i v bočních dílech).
Původní záměr použití helmiček se rovněž projevuje v kompozici, reflexní prvky jsou ve velké míře umístěny v oblasti hlavy, a to ve formě kapuce nebo čelenky.
Dalším důvodem k výběru kompozice je také bezpečnostní faktor, jelikož hlava je na cyklistovi jako jediná vidět za všech okolností.
Barevnost byla zvolena tak, aby dala vyniknout reflexním prvkům. Tedy převážně spíše v méně výrazných odstínech. Zůstaly zachovány tradiční cyklistické tóny jako černá, sportovní žlutá a modrá…
2.6. Popis jednotlivých modelů
2.6.1. Šaty s vypolstrovanými zádyŠaty pouzdrového typu, jsou inspirovány ergonomickým tvarováním zad batohu sportovního cyklisty. Hlavním záměrem bylo tento sportovní ornament otisknout do oděvu, vyzdvihnout ho jako samotný, lehce upravený, motiv. Na tomto modelu se zároveň odráží přehnaný důraz na bezpečnost, který je symbolizován polstrováním, jenž splňuje, spíše obrazně, ochrannou funkci.
Mezi látkami je vložená vyměkčená molitanová vrstva, která funguje jako pomyslný chránič. Prošitím jednotlivých vrstev textilie a molitanu vzniká zjednodušená kresba popisující základní linie charakteristické pro vnitřní vyhotovení zad. Na zadním díle je kresba čitelnější, realisticky kopíruje tvarové řešení zad. Do předního dílu je vsazena perforovaná textilie, materiálově odpovídající sportovnímu vzhledu (např.
podšívky, kapsy). Z podobného materiálu jsou vytvořeny klíny, vsazené na obou bocích, a pásek. Ten v kombinaci s odrazným materiálem vytváří reflexní variantu k již užitému vzoru.
Materiály: PES, perforovaná textilie – PES, molitanová výztuž
Barevnost: Černá – jednak zachovává tradiční cyklistickou barevnost a jednak svou elegancí kompenzuje tak trochu drsný vzhled co do vypracování zad. Skrz děrovanou textilii prosvítá molitan světle růžové barvy, která zjemňuje celkové vyznění modelu.
Údržba: Ruční praní Vazba: Plátnová vazba
Technický nákres šatů
2.6.2. Dres
Snažila jsem se o výtvarnější pojetí zprofanovaného cyklistické kompletu, mnohdy až kosmického vzhledu. Obsáhnout tyto cyklistické "klasiky" a zpracovat je s trochou nadsázky.
Dres je vytvořen sešitím z úzkých proužků, mimo předního sedla, krátkých hlavicových rukávů a stojáčku. Použitím různých materiálů a skladbou proužků, z rubové a lícové strany, je docíleno rozbití jednolité černé plochy. Otvírání je řešeno zdrhovadlem, vsazeným do sedla předního dílu, přecházejícího do stojáčku.
Nejvýraznější plochu tvoří zadní díl dresu, který je pojednán reflexním kožíškem tvořeným "slzičkami", jenž jsou rozprostřeny ve vrchní části oděvu. Jsou komponovány do dynamického tvaru špičky, s respektem k zachování základního sportovního motivu. Ten je ponechán rovněž na předním dílu. Součástí dresu jsou i reflexní čelenka a stříbrné legíny.
Materiály: PES, reflexní proužek, vevnitř pletenina - bavlna
Barevnost: Černá barva zastupuje cyklistický svět, stříbrná použitá na legínách barevně doplňuje vzorovaná záda a dodává tomuto outfitu mimozemský nádech.
Údržba: Praní naruby, do 40 °C Vazba: Oboulícní zátažná
Technický nákres dresu
Technický nákres legín
2.6.3. Skládaná sukně - Furtosklad
Inspirací mi byl furtošlap. Nejzákladnější typ kola, vycházející z jednoduché konstrukce a čistého designu. Snažila jsem se přenést tuto filozofii do oděvu, řídit se a postupovat stejně jednoduchými principy. Následně pak navrhnout, nalézt podobnou paralelu, léty prověřenou klasiku v oděvu. Geometrické zpracování oděvu se ukázalo jako ideálním řešením, jak dosáhnout těchto vytyčených hodnot.
Ve vnitřní straně skladu, v ohybu, jsou schované vlepené reflexní pásky, kterých si lze všimnout až při rozevření harmoniky celé sukně. Jsou geometricky odstupňovány dle hustoty, vždy ve stejných rozestupech. Od spodní části, kde je jejich koncentrace největší a nejpotřebnější, směrem nahoru, do ztracena. Skládání je ideálním řešením pro jízdu na kole, umožňuje volnost pohybu a pohodlí při jízdě.
Sešité záhyby tvořící sedlo sukně, ve spodní části přechází do imitace plisé, které je vytvořeno zažehlením stejnoměrných proužků. Ukončení v pase je řešeno vsazením do pružného lemu z odlišného materiálu, barevně odpovídající použitým reflexním prvkům v záhybech.
Materiály: PA, reflexní proužek, pletenina na pásek - PES
Barevnost: Bílá barva symbolizuje jednoduchost a čistotu, šedé reflexní akcenty Údržba: Ruční praní, bez ždímání
Vazba: Plátnová
Technický nákres skládané sukně
Technický nákres tílka
2.6.4. Bunda s odrazkami
Bunda vychází ze sportovní módy 50.-60.let, nadšení z minimalismu, co do barevného i střihového řešení. Poukazuje na fakt, že pro sportovní výkony, nebylo (a není) nepostradatelné moderní vybavení. Obzvlášť když ve se většině případů jedná spíše o rekreační využití oděvu.
Bunda má jednoduchý, rovný střih s hlavicovými rukávy, ukončenými tunýlkem, staženým pryžovkou. Kapuce se zvýšením nahrazuje stojáček a dvouvýpustkové kapsy na předním díle zaručují snadný přístup.
Vrchní části zadního dílu a středového dílu kapuce jsou sešity z proužků, na nichž jsou připevněna recyklovaná odrazová sklíčka. Ta jsou k bundě přišita skrz vytavené dírky.
Materiály: Šusťákovina (100% PES) je použita s ohledem na účel, pro který byla původně vyrobena, tedy k ochraně proti povětrnostním vlivům. Kalandrováním je při výrobě dosaženo vysoké voděodolnosti.
Barevnost: Tmavě modrá byla zvolena jako podklad, na kterém oranžové odrazky vyniknou a zároveň ho barevně doplní. Kontrastním prvkem je pak vypodložení kapuce.
Barevnost byla též inspirována "retro sportovní módou".
Údržba: Praní do 40 °C s minimálním odstředěním, oděv rychle vysychá, nejlépe je-li ponechán vyvěšený na ramínku.
Vazba: Plátnová
Technický nákres bundy a odrazkami
2.6.5. Bunda s šupinkami
Díky metodě sešívání pruhů kapuce nabývá na tuhosti a pocitově se stává ochrannou helmou. Šupinka, která je tvarově inspirovaná průduchy sportovních přileb, je zároveň symbolem štěstí. Její rytířské vzezření dává člověku pocit nezranitelnosti.
Celkový komplet, včetně sportovnějších šortek, obsahuje dohromady čtyři plochy pojednané reflexními prvky, jenž zjednodušeně znázorňují obrys cyklisty. Tři menší skupiny shluků šupinek se vyskytují v horních částech rukávů, v oblasti nadloktí a ve vrchní části (pasové linii) šortek, vsazené uprostřed. V obou případech mají obdélníkový tvar a jsou barevně odlišeny. Čtvrtou, nejvýraznější a nejkoncentrovanější částí je kapuce.
Je zde využito skupinové uspořádání reflexních šupinek, které nabízí větší odraznou plochu a tím zvyšuje viditelnost.
Materiály: Bavlna – impregnace
Barevnost: Šedozelená, žlutá podporuje výraznost a viditelnost Údržba: Ruční praní
Vazba: Plátnová
Technický nákres bundy
Technický nákres kraťasů
3. ZÁVĚR
Cílem mé práce bylo nabídnout alternativu k dnešní běžné cyklistické konfekci.
A to jak v rovině městské cyklistiky, tak s trochou nadsázky i v té sportovní (cyklodresík). Snažila jsem se vytvořit originální zapamatovatelné modely.
Původním záměrem bylo zpracovávat cyklooděv ve výtvarné až kostýmní poloze, což se ve výsledku projevilo zejména v práci s reflexními prvky a molitanovou vrstvou, přesto jsem vše nakonec (i proti své přirozenosti) podřídila potřebě praktičnosti.
Vznikla tak kolekce osmi oděvů, uzpůsobených pro pohodlnou jízdu na kole, které jsou nepřehlédnutelné ve městě i mezi sportovci. Doufám, že se mi tak podařilo přispět k „rozčeření“ stojatých vod cyklistické módy.
Seznam použité literatury
Herlihy, D.V.: Bicycle: The history, BW&A Books, Inc., 2004, 470s.
Uchalová, E., Hlaváčková, K.: Sport a móda, Obecní dům, Praha, 2004, 23s.
Kolektiv autorů: Móda: Z dějin odívání 18., 19. a 20. století, Slovart, Bratislava, 2011, 736s.
Kybalová, L.: Od "zlatých dvacátých" po Diora, Lidové Noviny, Praha, 2009, 253s.
Embacher, M.: Cyklopedie, 90 let moderního designu jízdních kol, Slovart, Bratislava, 2011, 224s.
Hrubášek I.: 100+1 OSOBNOSTÍ & BICYKL, Cykloknihy, Plzeň, 2009, 343s.
Seznam citací
[1] PrahouNaKole.cz [online]. 2012 [citace 2012-04-25]. Jak do města X: Šaty dělaj člověka. Dostupné z WWW: ˂http://prahounakole.cz/2008/10/jak-do-mesta-x-saty- delaj-cloveka/˃.
[2] PrahouNaKole.cz [online]. 2012 [citace 2012-04-18]. Městský cyklista jste, když... . Dostupné z WWW: ˂http://prahounakole.cz/2009/08/mestsky-cyklista-jste-kdyz/ ˃.
[3] NaKole.cz [online]. 2012 [citace 2012-04-16]. Pražští cyklisté - kdo jsou a co chtějí.
Dostupné z WWW: ˂http://www.nakole.cz/clanky/490-prazsti-cykliste-kdo-jsou-a-co- chteji.html˃.
