Charakteristika racketlonu jako víceboje v raketových sportech

Charakteristika racketlonu jako víceboje v raketových sportech

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie

Autor práce: Petr Skřivánek Vedoucí práce: PaedDr. Jiří Dygrín

Liberec 2016

Tímto bych chtěl poděkovat PaedDr. Jiřímu Dygrínovi, z KTV FP Technické univerzity v Liberci za trpělivou pomoc, cenné rady a čas věnovaný během konzultací při zpracování bakalářské práce. Další poděkování patří katedře tělesné výchovy a sportu Technické univerzity v Liberci, za zajištění prostorů pro uspořádání turnaje, který je součástí mé bakalářské práce.

Anotace

Hlavním cílem bakalářské práce je představení racketlonu jako nového sportovního víceboje, který do České republiky pronikl v roce 2005. Tento sport by se dal specifikovat jako víceboj v raketových sportech, kde má své zastoupení stolní tenis, badminton, squash a tenis. Práce je soustředěna na seznámení se s jednotlivými sportovními disciplínami víceboje a sestavení kondiční, technické a taktické přípravy na základě poznatků z jednotlivých raketových sportů. Další část práce seznamuje s pravidly racketlonu, podle kterých byl navržen a odehrán zkušební turnaj, který ukázal samotný racketlon z praktické stránky.

Klíčová slova

Racketlon, stolní tenis, badminton, squash, tenis, kondiční příprava, technická příprava, taktická příprava

Annotation

The main aim of this bachelor thesis is to present racketlon as a new sports tetrathlon, which appeared in the Czech Republic in 2005. This sport could be specificated as a tetrathlon in the racket sports, in which table tennis, badminton, squash and tennis have their own representation. This thesis is focused on familiarization with particular sports branches of tetrathlon and composition of fitness, technical and tactical preparation based on findings from different racket sports. The other part of the thesis inform about the rules of racketlon due to which it has been designed and played a proving tournament, that has showed the racketlon itself from the practical point of view.

Key words

Racketlon, table tennis, badminton, squash, tennis, fitness preparation, technical preparation, tactical preparation

Obsah

ÚVOD ... 12

1 CÍLE PRÁCE ... 13

1.1 Hlavní cíl práce ... 13

1.2 Dílčí cíle práce ... 13

2 CHARAKTERISTIKA A HISTORIE RACKETLONU ... 14

2.1 Historie racketlonu ve světě ... 14

2.2 Historie racketlonu v České republice ... 15

3 CHARAKTERISTIKA SPORTŮ TVOŘÍCÍ RACKETLON ... 17

3.1 Stolní tenis ... 17

3.2 Badminton ... 18

3.3 Squash ... 20

3.4 Tenis ... 21

4 PRAVIDLA RACKETLONU ... 24

4.1 Pravidla pro dvouhru ... 24

4.1.1 Bodování: ... 24

4.1.2 Podávající a strany kurtu: ... 24

4.1.3 Časové intervaly: ... 25

4.1.4 Sankce za nesportovní chování na kurtu: ... 25

4.1.5 Zranění: ... 25

4.2 Pravidla pro čtyřhru ... 25

4.2.1 Hráči na kurtu: ... 26

4.2.2 Servírování a strany kurtu: ... 26

5 SYSTÉM SOUTĚŽÍ RACKETLONU V ČR A VE SVĚTĚ ... 27

5.1 Mezinárodní ... 27

5.2 Česká republika ... 27

6 KONDIČNÍ PŘÍPRAVA V RACKETLONU ... 28

6.1 Kondiční schopnosti ... 28

6.1.1 Silové schopnosti ... 30

6.1.2 Rychlostní schopnosti ... 34

6.1.3 Vytrvalostní schopnosti ... 36

6.1.4 Koordinační schopnosti ... 37

6.1.5 Pohyblivost ... 39

6.2 Tréninková jednotka ... 40

6.2.1 Délka tréninkové jednotky ... 41

6.2.2 Ukázka tréninkových jednotek Zuzany Kubáňové ... 42

6.3 Únava a přetrénování ... 43

6.3.1 Únava ... 43

6.3.2 Přetrénování ... 43

6.4 Regenerace (zotavení) ... 44

7 TECHNICKÁ PŘÍPRAVA V RACKETLONU ... 46

7.1 Pohybová technika ... 46

7.1.1 Hráčský střeh ... 46

7.1.2 Pohyb v hracím prostoru ... 46

7.1.3 Práce nohou při úderech ... 46

7.1.4 Práce rukou ... 46

7.2 Úderová technika ... 47

7.2.1 Držení rakety ... 47

7.2.2 Podání ... 47

7.2.3 Příjem podání ... 48

7.2.4 Útočná hra ... 48

7.2.5 Obranná hra ... 48

8 TAKTICKÁ PŘÍPRAVA V RACKETLONU ... 49

8.1 Zásady taktiky ... 49

9 ORGANIZACE ŠKOLNÍHO TURNAJE V RACKETLONU ... 50

9.1 Návrh školního turnaje v racketlonu ... 50

9.2 Organizace turnaje ... 50

9.3 Uspořádání zkušebního turnaje ... 56

10 ZÁVĚR ... 59

11 POUŽITÉ ZDROJE ... 60

Seznam obrázků

Obrázek 1: Oficiální logo 1. ME v racketlonu v Praze ... 16

Obrázek 2: Rozměry stolu pro stolní tenis ... 17

Obrázek 3: Rozměry badmintonového hřiště ... 19

Obrázek 4: Rozměry squashového kurtu ... 21

Obrázek 5: Rozměry tenisového kurtu ... 22

Obrázek 6: Model hierarchické struktury komplexu pohybových schopností ... 29

Obrázek 7: Mistryně světa v racketlonu Zuzana Kubáňová ... 42

Obrázek 8: Druhy únavy ... 43

Obrázek 9: Formy zotavení ... 44

Seznam tabulek

Tabulka 1: Příklad kruhového tréninku pro rozvoj sil. schopností v racketlonu.. 33

Tabulka 2: Základní skupina A ... 51

Tabulka 3: Základní skupina B ... 52

Tabulka 4: Skupina o 1. – 4. místo ... 55

Tabulka 5: Skupina o 5. – 8. místo ... 55

Tabulka 6: Tabulka výsledků uspořádaného turnaje v racketlonu ... 57

12

ÚVOD

Tématem mé bakalářské práce je „Charakteristika racketlonu jako víceboje v raketových sportech“. Toto téma jsem si vybral z několika důvodů. Nejzásadnějším důvodem výběru tohoto tématu je skutečnost, že se od dětství věnuji stolnímu tenisu, kde jsem potkal desítky přátel, kteří přešli od stolního tenisu k racketlonu. Proto jsem se také o tento sport začal zajímat a po rozhovoru se zmíněnými hráči jsem se dozvěděl, že po přechodu k racketlonu, jim nejvíce dělala problém nedostatečná kondiční příprava.

Racketlon je sport, který vznikl spojením čtyř raketových sportů, stolního tenisu, badmintonu, squashe a tenisu. Hraje se formou 4 setů hraných do 21 bodů (bez ztrát), přičemž v každém setu je zastoupena jiná sportovní disciplína. Pořadí těchto disciplín je určené podle velikosti raket od nejmenší po největší.

Jedním z cílů bakalářské práce je tedy přiblížení kondiční přípravy. Podle mého názoru se kondiční přípravě v dnešní době neklade dostatečný důraz. Největší část tréninku je věnována rozvoji techniky a kondiční trénink je odsunut. Díky aplikaci kondičního tréninku dochází ke zvýšení celkové fyzické kondice a k předcházení zbytečným úrazům, vzniklým vlivem nedostatečného posílení pohybového aparátu.

13

1 CÍLE PRÁCE

1.1 Hlavní cíl práce

Hlavním cílem bakalářské práce je představení racketlonu jako nového sportovního víceboje.

1.2 Dílčí cíle práce

1. Charakteristika a historie racketlonu 2. Charakteristika sportů tvořící racketlon 3. Pravidla racketlonu

4. Systém soutěží racketlonu v ČR a ve světě 5. Kondiční příprava v racketlonu

6. Technická příprava v racketlonu 7. Taktická příprava v racketlonu

8. Organizace školního turnaje v racketlonu

14

2 CHARAKTERISTIKA A HISTORIE RACKETLONU

Racketlon je považován za nový sport, který vznikl spojením čtyř raketových sportů, stolního tenisu, badmintonu, squashe a tenisu. Všechny tyto sporty mají dlouholetou tradici a jsou velmi oblíbené mezi širokou veřejností. Jeden racketlonový zápas má 4 sety hrané do 21 bodů (bez ztrát), přičemž v každém setu je zastoupena jiná sportovní disciplína. Pořadí těchto disciplín není náhodné, je určené podle velikosti raket od nejmenší po největší. Má tedy následující pořadí: stolní tenis, badminton, squash a tenis. Pro vítězství v racketlonovém zápase není důležitý počet vyhraných setů, rozhoduje totiž celkový součet získaných bodů, ze všech čtyř setů. Podání se v celém utkání střídá po dvou.

2.1 Historie racketlonu ve světě

Racketlon je nové sportovní odvětví, které vzniklo v osmdesátých letech 20. století v severských zemích. První zmínka je dochována z Finska, kde čtyři finští zástupci jednotlivých sportovních federací utvořili hru pod názvem „mailapelit“, to v překladu znamená „raketové hry“. První šampionát proběhl v hlavním městě Finska v Helsinkách roku 1986. Díky této události vzrostl zájem o tento sport a na další turnaj už se nahlásilo téměř 400 hráčů. Už v této době bylo zřejmé, že počet lidí provozující tento sport jen poroste. Finský šampionát si udržel tradici a hraje se dodnes pravidelně každý rok.

Jedinou výjimkou je místo konání, které se přemístilo z Helsinek do Lahti. Na konci 80.

let se racketlon dostal do Švédska, kde roku 1989 uspořádal první turnaj dvojnásobný národní šampión Peter Lanberg. Následující rok se konal první švédský šampionát, kterého se zúčastnilo více než 200 sportovců. Stejně jako ve Finsku se tento turnaj stal každoroční záležitostí. (Russell, Cohn, 2013, Mezinárodní racketlonová federace)

„Švédský racketlon se postupem času vyvíjel a inovoval, ovšem výraznější změny se projevily pouze v pravidlech hry. Zpočátku totiž platila stejná pravidla, jako kdyby se hráli jednotlivé sportovní disciplíny samostatně. Například u tenisu set představoval 6 vítězných her, ovšem u badmintonu šlo o skóre do patnácti bodů apod. Tento způsob hry byl označen za zbytečně komplikovaný a navíc také velmi nespravedlivý. Pravidla, která platí dnes, se začala používat až v roce 1994, a to díky zavedení finského bodovacího systému, který se osvědčil mnohem lépe“ (Rejthar, 2013, s. 39).

15

Významným krokem k popularitě v Evropě bylo uspořádání prvního mezinárodního turnaje v Göteborgu. Turnaj pod názvem Göteborg Racketlon World Open byl odehrán v termínu od 2. do 4. listopadu roku 2001. Zúčastnili se ho hráči ze šesti různých zemí (Finska, Švédska, Skotska, Francie, Německa a Bulharska), přičemž ve všech kategoriích vyhráli finští hráči a hráčky. Tento výsledek byl velkým zklamání pro pořádající Švédy. Další mezinárodní turnaje se pak odehrály roku 2002 ve Finsku a Skotsku. Po těchto dvou úspěšných turnajích byla dne 15. září 2002 založena Mezinárodní Racketlonová federace (IRF), jejími oficiálními jazyky se stala francouzština, angličtina a němčina. Roku 2005, během anglického Open v Londýně, byla změněna zkratka federace na FIR (Federation Internationale de Racketlon) a byla zvolena první FIR rada. Od roku 2003 se pak každoročně hraje World Tour, což je systém několika turnajů v různých zemích Evropy, podle kterých se utváří oficiální světový žebříček (Russell, Cohn, 2013, Mezinárodní racketlonová federace).

2.2 Historie racketlonu v České republice

Již od poloviny 90. let se v České republice objevovaly náznaky racketlonu, když vznikaly soutěže jako například „Diamantová ruka“ či „Raketový čtyřboj“. Princip však spočíval v tom, že se jednotlivé sety víceboje hrály odděleně a skóre se zaznamenávalo jako v klasických jednotlivých disciplínách. Zlomový byl pro český racketlon rok 2005, kdy díky pomoci Rakouské racketlonové federace se mohl uspořádat první Mezinárodní turnaj Czech Open. Tohoto turnaje se zúčastnily stovky evropských hráčů, mezi kterými vynikli především Švédové, Němci a Rakušané. Měsíc po tomto turnaji byl uspořádán první národní racketlonový turnaj v singlech mužů, žen a seniorů. O další dva měsíce později byl uspořádán i turnaj pro kategorii deblů (muži, ženy a smíšené čtyřhry). Došlo také k založení České asociace racketlonu (ČAR), která se stala plnohodnotným členem FIR. I přes to, že je racketlon v České republice teprve krátce, už má obrovské úspěchy.

Pod tyto úspěchy se zapsala především hráčka Martina Kakosová, které v letech 2006 až 2009 získala 20 medailí účastí na mezinárodních turnajích World Tour. Druhou jmenovanou je pak Zuzana Kubáňová, šestinásobná mistryně světa, která po dlouhou dobu figurovala na prvním místě světového žebříčku žen (Rejthar, 2013, Česká racketlonová asociace).

16

Dalším důležitým rokem pro český racketlon se stal rok 2015, kdy se v Praze ve sportcentrech Step a Hector uskutečnilo první Mistrovství Evropy v racketlonu (Obrázek 1). Tento turnaj proběhl ve dnech 25. – 29. 11. 2015, kdy se hrálo v kategoriích singlů a týmů. Turnaje se zúčastnilo více než 300 hráčů a hráček z 25 evropských zemí, přičemž nejúspěšnějšími se stali účastníci Velké Británie a Švédska. Nejlepší umístění pro Českou republiku zajistila Zuzana Kubáňová, která se stala vítězkou nejvyšší ženské kategorie (Elite) a zároveň tedy historicky první mistryní Evropy v racketlonu. První Evropský šampionát byl nejen důstojným sportovním svátkem, ale také významnou společenskou událostí. Velkými ovacemi byl provázen sobotní večer s vyhlašovacím ceremoniálem v konferenčním sále hotelu STEP a chválou na adresu pořadatelů také nešetřili zástupci Mezinárodní Racketlonové Federace (FIR). Česká asociace racketlonu také obdržela mimořádné ocenění za pořádání nepřetržitých deseti ročníků Czech Open (2006-2015), jednoho z nejúspěšnějších turnajů světové racketlonové série FIR World Tour (Report z 1. ME v Racketlonu v Praze).

Obrázek 1: Oficiální logo 1. ME v racketlonu v Praze

17

3 CHARAKTERISTIKA SPORTŮ TVOŘÍCÍ RACKETLON

3.1 Stolní tenis

„Stolní tenis patří k nejrozšířenějším sportovním odvětvím na světě.

V mezinárodní federaci stolního tenisu (ITTF) je sdruženo přes 150 národních asociací na všech obydlených kontinentech“ (Hýbner, 2002, s. 9).

Na závodní úrovni se stolní tenis řadí ke kondičně, silově a pohybově náročnějším sportovním odvětvím. Velmi zde záleží na reakční rychlosti, úderové technice a psychické vyspělosti hráče. Stolní tenis zlepšuje také celkovou fyzickou kondici a zpevňuje tělo. Patří mezi nejrychlejší sporty zlepšující koordinaci těla a postřeh. Stolní tenis je míčový sport, který se hraje na stole rozděleném uprostřed síťkou. Tento sport hrají proti sobě buď dva hráči (dvouhra), nebo čtyři hráči (čtyřhra). Hraje se vždy do 11 bodů, popřípadě za stavu 10:10, vždy o dva body, na 3 vítězné sety (Mišičková, 2010).

Výjimkou jsou mezinárodní turnaje, kde se ve vyřazovací fázi hraje na 4 vítězné sety. Začátek hry se rozhoduje pomocí losování, v rámci čtyřhry musí hráč podávat jen z pravé strany do pravé strany soupeřova pole, ve dvouhře na místě ani na umístění servisu nezáleží. „Míč musí při podání dopadnout nejprve na vlastní polovinu a pak na polovinu protivníka (či pole u čtyřhry) a nesmí se dotknout sítě. Pokud se podání nezdaří, získává soupeř podávajícího bod. Jestliže se míč při podání dotkne sítě a dopadne na stůl, není to považováno za chybu a podání se opakuje, takzvaně nový míč“ (Mišičková, 2010, s. 18).

Obrázek 2: Rozměry stolu pro stolní tenis (dostupné z: www.xstolnitenisx.sweb.cz/pinec2.html)

18 Hrací plocha:

Stolní tenis se hraje na speciálně upraveném dřevěném stole (Obrázek 2) o rozměrech 152x274cm, který je vysoký 76 cm. Hrací plocha musí mít jednotnou tmavou barvu a nesmí být lesklá. Plocha je vždy ohraničena bílými postranními čarami širokými 2 cm.

Polovinu stolu rozděluje síťka, napnutá rovnoběžně s koncovými čarami. Výška síťky je 15,25 cm po celé délce nad hrací plochou. Spodní okraj síťky je po celé délce co nejtěsněji u hrací plochy, aby nemohlo dojít k jevu, kdy by byl zahrán míček pod sítí. Obecně se vyskytují dva typy stolů pro stolní tenis. Prvním z nich je interiérový, který je určený pro místnosti temperované a bez zvýšené vlhkosti, není tedy odolný slunečnímu záření a povětrnostním podmínkám. Tento typ se využívá zejména ve sportovních halách a pro profesionální účely. Druhým typem je stůl venkovní, který má širší využití a může být využíván celoročně i ve venkovním prostředí. Stůl je totiž potažen speciálním povrchem s antireflexivní vrstvou a UV filtrem. Tento typ využívají zejména rekreační hráči, protože tyto stoly jsou mnohem levnější, bohužel u nich velmi klesá kvalita dřevěné desky, proto se nikdy nemohou kvalitou vyrovnat stolům interiérovým (Mišičková, 2010).

3.2 Badminton

Badminton byl vždy známý především jako sport v rekreační podobě, který se provozoval na čerstvém vzduchu a byl finančně nenáročný, protože nebylo potřeba pro jeho hru žádné velké vybavení. V dnešní době, kdy se stal badminton olympijským sportem, se u některých sportovců tento pohled na badminton velmi změnil (Mendrek, 2003).

Dnešní úroveň hry klade vysoké nároky na rozvoj základních pohybových schopností, rychlostí síly, vytrvalosti a obratnosti. Průměrné utkání trvá od dvaceti minut do jedné hodiny, hraje se obvykle na dva vítězné sety do 21 bodů (Badminton web).

I když se to nezdá, tak za jedno utkání může hráč naběhat až 6 či 7 km a zároveň musí dobře reagovat na rychlost míče, která u profesionálních hráčů může dosáhnout rychlosti až přes 300 km za hodinu (Mendrek, 2003).

Stejně jako stolní tenis se řadí mezi síťové sporty a také se může hrát v podobě dvouhry nebo čtyřhry. V badmintonu se používají dva základní typy míčků. Prvním z nich je míček péřový, který je typický především pro závodní činnost. Míček se skládá

19

z šestnácti husích per zasazených do korkové základny. Hmotnost takového míčku je okolo pěti gramů. Druhým typem je míček ze syntetických materiálů (obvykle plastový), tento míček využívají především rekreační hráči a to z důvodu, že je levnější a běžněji ho najdeme v prodeji (Mendrek, 2003).

Hrací plocha:

„Sportovní badminton se odehrává na pravoúhlém dvorci (Obrázek 3), který má rozměry 13,40 na 6,10 m pro čtyřhru a 13,40 na 5,18 m pro dvouhru a který je vymezen čarami širokými 4 cm“(Mendrek, 2003, s. 16).

„Čáry musí být snadno rozeznatelné (obvykle mají bílou nebo žlutou barvu) a jsou vždy součástí pole, které vymezují. Badmintonové pole rozděluje na dvě stejnoměrné poloviny síť, která je natažena na sloupcích vysokých 155 cm. Síť má být tmavé barvy s oky o velikosti 1,5 až 2 cm. Horní okraj sítě je ohraničen bílou páskou o šířce 7,5 cm, kterou prochází šnůra nebo napínací lanko. Horní okraj sítě je vzdálen od povrchu dvorce 152,4 cm uprostřed kurtu a 155 cm nad postranními čarami pro čtyřhru“ (Mendrek, 2003, s. 17).

Obrázek 3: Rozměry badmintonového hřiště (dostupné z: www.victor.cz/aktuality/17-pravidla-badmintonu.htm)

20 3.3 Squash

Squash je v současné době velmi oblíbená dynamická sportovní hra, dokonce je to jeden z nejrychleji se vyvíjejících sportů na světě. Je náročná po psychické a zejména fyzické stránce, jelikož squash patří mezi jeden z nejrychlejších a nejpohyblivějších sportů vůbec (Šácha, 2006).

Poměrně překvapivě tento sport řadíme mezi síťové hry. Nehraje se však přes síť, ale odrážením gumového míčku o stěnu v uzavřené místnosti. Na stěnách i na podlaze jsou vyznačeny čáry ohraničující hřiště a prostor pro podání. „Hráči se pravidelně střídají v odehrání míčku a jejich cílem je, aby se míč po úderu raketou dotkl přední stěny kurtu ve vyznačené výšce dříve, než se dotkne země (Matošková, Süss, 2003, s. 11).

Squash se hraje obvykle na 3 vítězné sety, kdy každá hra se hraje do 11 bodů s výjimkou situace, kdy je stav 10-10. Za tohoto stavu hra pokračuje, dokud jeden z hráčů nezíská vedení o 2 body (Oficiální pravidla squashe, 2014).

„Průměrná délka jednoho zápasu u rekreačních hráčů je přibližně 40 minut. Při hraní squashe uplatní svou tvořivost kreativní hráči, každý úder by se dal přirovnat k šachovému tahu. Je třeba zvolit správný úder ve správný čas, na každý však máte pouhé setiny sekundy. Za tuto chvíli musíte zmapovat situaci na kurtu a zvolit ten pravý úder“

(Šácha, 2006, s. 7).

Dynamiku squashe může symbolizovat nejvyšší naměřená rychlost míčku, která byla roku 2011 naměřena Australanovi Cameron Pilley a měla hodnotu 281,6 km v hodině“ (Squash page, 2011).

„Byl jsem fascinován tím, že člověk je za krátkou chvíli okamžitě vysportován.

A to je na squashi perfektní“ (Jan Železný, prosinec 1998).

„Je to paráda, v tomto sportu musí člověk zvládnout úplně všechno. A všechno najednou. V životě jsem se tak nenalítal“ (Dominik Hašek, září 2000).

Hrací plocha:

„Squash se hraje v uzavřené místnosti o rozměrech 9,75 m na délku, 6,40 m na šířku a 5,70 m na výšku. Na všech stěnách jsou vyznačeny čáry ohraničující hřiště. Na přední stěně je horní omezovací čára vyznačena ve výšce 4,75 m (Obrázek 4), dále je na ní vyznačena čára pro podání ve výšce 1,78 m a tin board 0,48 nad zemí, která určuje spodní hranici, kam ještě lze míček na přední stranu umístit. Na podlaze jsou vyznačeny

21

dvě podávací území (pravé a levé) a půlící čára rozdělující hřiště na šířku, na přední a zadní polovinu. Zadní polovina je ještě podélně rozdělena na dvě stejně velké části, do kterých musí být umístěno podání“ (Süss, Matošková, s. 18).

Squashový kurt může být vyroben z různých materiálů. Jedním z typů je kurt skleněný, který byl vyvinut pro zatraktivnění sportu pro diváky. Jeho celoskleněné provedení umožňuje divákům sledovat hru ze všech stran, tento kurt je však oproti ostatním velmi pomalý, hráč musí míček udeřit větší razancí. Dalším typem je kurt montovaný, který je asi nejběžnějším kurtem v České republice i ve světě. Posledním dnes už ojediněle vyskytujícím se kurtem je takzvaný zděný kurt (Šácha, 2006).

3.4 Tenis

Tenis je jednoznačně jedním z nejrozšířenějších a nejsledovanějších sportů na světě. Aktivně se mu věnuje přes 30 miliónů hráčů a další stovky miliónů tvoří jeho diváci po celém světě. Zařazením spadá mezi míčové a síťové sporty. Tento sport klade vysoké nároky na psychickou i fyzickou přípravu (Jankovský, 2002).

Profesionální tenis pak vyžaduje vysokou koncentraci, která by se dala přirovnat například ke koncentraci automobilového závodníka, který vjíždí do zatáčky. Při samotné hře jedinec rozvíjí cílevědomost, rychlý a přesný odhad situace a vynalézavost (Jankovský, 2002).

Obrázek 4: Rozměry squashového kurtu (dostupné z: www.sportcentrumzelva.cz/sportoviste/squash)

22

Důležité je také taktické myšlení, předvídání soupeře a schopnost dlouhodobého soustředění, protože jeden tenisový zápas může trvat i několik hodin (Jankovský, 2002).

Samotný tenisový zápas je obvykle hrán na dva, nebo tři vítězné sety, přičemž každý set je hrán do šesti vítězných gamů (her), případě za stavu 6:6 je hrán rozhodující tiebreak, takzvaná zkrácená hra. Velmi netypické je počítání v jednotlivých gamech.

Pokud hráč dosáhne prvního bodu, počítá se mu patnáct, jestliže dosáhne dvou bodů má 30, při třech bodech pak 40 a jestliže získá i další čtvrtý bod tak se mu počítá celá jedna hra (gam).

Základním vybavením tenisty je raketa a míček. Tenisová raketa by měla vážit v rozmezí 260 až 340 gramů a je dělena podle velikosti na raketu s malou, středí a velkou hlavou, ta největší může mít šířku maximálně 31,75 cm. Cena rakety se může velmi lišit, ty nejlevnější se dají pořídit v řádech stokorun, ty nejdražší pak stojí i několik tisíc korun.

Samozřejmě, že s nižší cenou klesá kvalita a zároveň stoupá hmotnost rakety. Výplet rakety by neměl být příliš pružný a měkký, jelikož potom dochází k častějším nepřesnostem při hře, při příliš tvrdém výpletu se pak zase míček hůře odráží (Linhartová, 2009).

Hrací plocha:

Tenisový dvorec, neboli kurt, (Obrázek 5) má obdélníkový tvar o rozměrech 23,77 x 8,23 m pro dvouhru a 23,77 x 10,97 m pro čtyřhru. Kurt je uprostřed rozdělen sítí zavěšenou ve výšce 0,914 m od země ve středu hřiště a ve výšce 1,07 m na okraji kurtu (Linhartová, 2009).

Obrázek 5: Rozměry tenisového kurtu (dostupné z: www.sportcentrumzelva.cz/sportoviste/tenis)

23

Povrchy kurtů jsou různé, každý z nich umožňuje jinou rychlost a výšku odrazu míče. Tím se celkově mění styl hry a způsob pohybu hráčů po kurtu. Podle povrchu rozdělujeme kurty následujícím způsobem. Prvním typem jsou kurty antukové. Tyto kurty se vyskytují u nás asi nejčastěji, šetří klouby, vazy, svaly, protože na antuce se můžeme klouzat. Dalším typem jsou kurty travnaté, které jsou velice náročné na údržbu.

Odehrává se na nich ale jeden z nejznámějších turnajů na světě a to slavný Wimbledon, který je každoročně hrán v Anglii. Dalším typem je betonový kurt, který je velmi nenáročný na údržbu, ale zatěžuje však klouby a svaly nohou. Obvykle bývá součástí víceúčelových hřišť. Poslední typy povrchů najdeme v krytých halách a tím jsou poměrně rychlé povrchy jako například taraflex, koberec či granulát (Linhartová, 2009).

24

4 PRAVIDLA RACKETLONU

Hlavní zásadou aby se sport považoval za racketlon je fakt, že musí splňovat tři důležité body. Hra musí obsahovat následující čtyři zmiňované sporty, kterými jsou stolní tenis, badminton, squash a tenis hraných v tomto určeném pořadí. Za druhé musejí hráči hrát všechny čtyři sporty s identickým a daným formátem setů v každém ze sportů.

Poslední je fakt, že se počítá každý bod a vítězem se stává ten hráč (dvojice), který získá nejvíce bodů celkem. Podle (Mezinárodní racketlonová federace) platí tato oficiální pravidla.

4.1 Pravidla pro dvouhru

4.1.1 Bodování:

a) Set se hraje do 21 bodů (popřípadě rozpětí dvou bodů). To znamená, že vítězem každého setu je hráč, který jako první dosáhne 21 bodů, výjimkou je stav 20:20, kdy je set prodloužen až do rozpětí dvou bodů. (Konec setu může nastat například při stavu 24:20, ale nikdy za stavu 21:20).

b) Vítězem zápasu se stává ten hráč, který uhraje nejvíce bodů celkem, nemusí to být vždy ten, který vyhraje nejvíc setů. To znamená, že je možné ztratit tři ze čtyř setů a stále vyhrát zápas.

c) Pokud po čtyřech setech mají hráči přesně stejný počet bodů, hraje se takzvaný rozhodující Gummyarm tiebreak. Tento rozhodující bod se hraje v tenise. Vítěz tohoto jediného bodu se stává i celkovým vítězem racketlonového zápasu. Servis a strana kurtu pro tento míček se vždy rozhoduje losem. Vítěz losu si určí, kdo bude servírovat, nebo z jaké strany se bude hrát. Poražený dostane zbývající volbu. Podávající má na servis pouze jeden pokus.

4.1.2 Podávající a strany kurtu:

a) Los – Původní pořadí podávání, přijímání a strany v každém ze čtyř setů se rozhoduje v jediném losu před zápasem, v souladu s daným postupem. Vítěz losu rozhodne, zda začne podávat nebo přijímat ve stolním tenisu. Hráč, který začne podávat ve stolním tenisu, pak začne přijímat v badmintonu, dále znovu podávat ve squashi a nakonec přijímat v tenisu. V každém setu kromě squashe si přijímající hráč volí stranu, na jaké chce začít hrát set.

25

b) Hráči se v podání střídají po dvou bodech. První z těchto dvou podání se servíruje z pravé strany (s výjimkou stolního tenisu). Druhé se podává z levé strany.

c) Hráči si mění strany, v okamžiku, kdy jeden z hráčů dosáhl jedenáctého bodu.

d) Od případného stavu 20:20 se podání střídá už po jednom míčku, kdy první dva servisy jsou zprava, další dva zleva a tak dále. Strany kurtu už se nemění.

e) Podávající má vždy pouze jen jednu možnost na podání, kromě tenisu, kde má dvě možnosti (první a druhý servis), stejně jako v klasickém tenisovém zápase.

Výjimkou je Gummyarm tiebreak, kde má hráč pouze jeden pokus na svoje podání.

4.1.3 Časové intervaly:

a) Při změně stran (je dosaženo jedním z hráčů 11 bodů), je povolena přestávka maximálně jednu minutu v každém setu.

b) Přestávka mezi jednotlivými sety je "3+3" minuty, což znamená: zahřátí na příští sport se uskuteční do 3 minut od skončení předchozího setu. Další set má začít do 6 minut po skončení předchozího setu.

4.1.4 Sankce za nesportovní chování na kurtu:

 První incident – varování.

 Druhý incident – hráč ztrácí bod.

 Třetí incident – hráč prohrává set.

 Čtvrtý incident – hráč ztrácí zápas a je vyloučen z turnaje 4.1.5 Zranění:

a) Každý hráč má za celý zápas právo na jednu pětiminutovou přestávku s důvodu zranění. Toto pravidlo se týká i zastavení krvácení, ale to pouze v případě, že je obvazový materiál nebo náplast snadno dostupná.

b) Pokud je zranění zaviněno srážkou s protihráčem, může rozhodčí povolit zraněnému hráči tolik času, kolik potřebuje, a je-li to nezbytné, potrestat druhého hráče (viz 4.1.4 sankce za nesportovní chování).

4.2 Pravidla pro čtyřhru

Pravidlo pro čtyřhru jsou ve většině stejná jako pravidla pro dvouhru, ale přesto některé doplňky jsou velmi důležité a pro hru nezbytné.

26 4.2.1 Hráči na kurtu:

Oba hráči jsou vždy na své hrací ploše současně, výjimkou je squash, který se hraje jako klasická dvouhra do 21 bodů. Zde dochází k tomu, že nejdříve nastupují hráči A1 - B1, kteří odehrají první polovinu setu a za stavu, kdy jeden z hráčů dosáhne 11 bodů, se vymění na kurtu hráči, set tedy dohrají hráči A2 a B2. Skóre si převezmou od předešlých hráčů a dohrávají set, servis se předává tak, aby nebyl ani jeden z hráčů zvýhodněn. Na pozici A1 a B1 jsou vždy hráči, kteří mají lepší žebříčkové nasazení, v mixu pak platí pravidlo, že set zahajují vždy ženy.

4.2.2 Servírování a strany kurtu:

a) Stejně jako ve dvouhře platí pravidlo pro úvodní los. Specifické pro čtyřhru je to, že tým, který podává (v každém setu) rozhodne, který z dvou hráčů začne podávat.

Stejně tak přijímající strana rozhodne, který z hráčů začne přijímat.

b) Stejně jako ve dvouhře každá hra obsahuje 2 servisy, každý tedy podává vždy dvakrát. S výjimkou po stavu 20-20, kdy se podání střídá po každém bodu.

c) První servis v každé hře je vždy z pravé strany a druhý z levé strany. S výjimkou stolního tenisu, kde podání jde vždy z pravé strany, jako ve standardní čtyřhře.

27

5 SYSTÉM SOUTĚŽÍ RACKETLONU V ČR A VE SVĚTĚ

5.1 Mezinárodní

 FIR Mistrovství světa (FIR Racketlon World Championship) - Koná se vždy jednou do roka.

- Hraje se v kategoriích: mistrovství světa jednotlivců, dvojic a národních družstev.

 FIR Mistrovství Evropy (FIR Racketlon European Championship) - První ročník se uskutečnil v roce 2015 v Praze

 FIR Světová Super tour (FIR Racketlon Super World tournaments) - Obsahuje maximálně 4 turnaje za sezónu.

 FIR Mezinárodní světová tour (FIR Racketlon International World Tour tournaments)

- Zde je neomezený počet turnajů.

 FIR vyzyvatelské turnaje (FIR Challenger tournaments) - Zde je také neomezené množství turnajů.

 FIR Liga mistrů (FIR Champions League)

Všechny mezinárodní turnaje jsou pořádány se souhlasem FIR (mezinárodní racketlonové federace) a musí být odehrány dle platných pravidel racketlonu. Výsledky těchto turnajů pak vytváří oficiální světový žebříček hráčů, kde největší váhu mají především Mistrovství světa a Světová Super tour (Mezinárodní racketlonová federace).

5.2 Česká republika

V České republice se vytvořil systém turnajů, pod názvem Czech Tour. Tato národní tour obsahuje okolo 10 turnajů za sezónu, které se hrají na různých místech České republiky. Podle těchto turnajů se následně určuje žebříček českých hráčů, hráček a žebříček kategorie deblů. Každoročně se také koná Mistrovství České republiky v racketlonu a to v kategorii jednotlivců i dvojic (Česká asociace racketlonu).

28

6 KONDIČNÍ PŘÍPRAVA V RACKETLONU

Kondiční příprava, je jedna ze složek tréninku, která se primárně zaměřuje na ovlivnění pohybových schopností sportovce. Pohybové schopnosti nepochybně patří k významným faktorům většiny sportovních výkonů a ve svém celku mají také podstatný význam jako kondiční základ sportovní výkonnosti vůbec (Dovalil a kol, 2002).

Její název je odvozený z latinského slova conditio, které všeobecně vyjadřuje podmínku. Proto i kondiční přípravu považujeme ve většině sportovních odvětví za nevyhnutelnou podmínku k realizaci dalších složek sportovního tréninku na vyšší úroveň (Moravec, 2007).

Racketlon klade vysoké nároky zejména na techniku jednotlivých disciplín a na maximální fyzický výkon. Nejdůležitější je rozhodně koordinace a rychlost, protože všechny sporty tvořící racketlon, patří mezi nejrychlejší sporty na světě. Nižší nároky jsou pak kladeny na sílu, ale i ta je občas v zápase potřeba. O celkovém výsledku zápasu, na vyšší úrovni, rozhodují především mentální faktory. Pokud jde o vytrvalost, hráč v racketlonu není zatížen, tak jako například běžec na dlouhých tratích, protože jeho tělo pracuje zejména intervalově. Přesto je pro něj dobrá vytrvalost velmi důležitá. Síla hraje také významnou roli, protože do značné míry ovlivňuje rychlost pohybů, koordinaci, vytrvalost a pohyblivost hráče na hrací ploše. Bez dostatečné síly není možné hrát účinné údery.

Racketlonoví hráči potřebují zejména dynamickou (výbušnou) sílu, kombinovanou s mimořádnou přesností, statická síla zde není plně využita. Nejdůležitějším faktorem je rozhodně rychlost, především ta reakční a akční, která úzce souvisí s koordinací a anticipací. Posledním faktorem je koordinace, protože bez ní není možné se naučit správnou úderovou techniku s jednotlivými typy raket. Koordinace je také spojovacím článkem mezi motorickými kondičními faktory jako vytrvalost, síla a rychlost na jedné straně a technickými schopnostmi, pohyby na straně druhé.

6.1 Kondiční schopnosti

Kondiční schopnosti jsou podmíněny především funkčními a energetickými možnostmi organismu sportovce a jsou ovlivněny tělesnou stavbou sportovce. Kondiční schopnosti lze najít v každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů (Dovalil a kol., 2002).

29

U jednotlivých pohybů lze pozorovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti aj. Jejich poměr se podle pohybových úkolů liší. Předpokládá se, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů (například jejich trvání, rychlost, překonávaný odpor, složitost pohybu, přesnost provedení apod.) Teoreticky i prakticky uznávané pojetí pohybových schopností (obr. 6) je jistým zobecněním ze široké palety pohybových projevů člověka“ (Dovalil a kol., 2002).

Kondiční schopnosti se dělí na čtyři základní typy (Obrázek 6): Silové, rychlostní, vytrvalostní a koordinační schopnosti.

„Abyste mohli hrát účinné údery, nebo abyste mohli úspěšně přečkat celý zápas či turnaj, potřebujete dobrou kondici. Musíte svoje tělo tak trénovat, aby bylo fit i v extrémních situacích. Běhání, přestože by bylo pro moji kondičku dobré a užitečné, mne nudí. Raději hraji a běhám na dvorci s raketou v ruce za každým míčem. I tak mohu přijít do dobré formy a současně hrát míče. A navíc mi to přináší radost“ (Martina Návrátilová, bývalá tenistka).

Obrázek 6: Model hierarchické struktury komplexu pohybových schopností (Měkota, 2005)

30 6.1.1 Silové schopnosti

Jedná se o pohybovou schopnost překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor. Silové schopnosti patří k hlavním faktorům sportovních výkonů a hrají určitou úlohu ve všech sportovních odvětvích. Všeobecně se silové schopnosti dělí na maximální sílu, rychlostně-silové schopnosti a na silově-vytrvalostní schopnosti (Moravec a kol., 2007).

„Hráč racketlonu potřebuje především dynamickou sílu, která se při hře projevuje, jako síla ke zrychlení rakety s cílem dát míčku požadovanou rychlost. Dalším faktorem je síla potřebná pro zrychlení vlastního těla, takzvaná startovní a odrazová rychlost.

Posledním je síla ve svalstvu paže, ramene, zad, trupu a nohou k udržení účinných pohybů těchto částí těla po dobu celého zápasu a vytvoření pevného biomechanického systému

„raketa-ruka“, neboli jinak pevné zápěstí“ (Stojan, Brabenec, 1999, s. 73).

Statickou, maximální sílu racketlonový hráč prakticky nepotřebuje, protože hráč s velkým procentem svalové hmoty postrádá potřebnou lehkost, ekonomiku a koordinaci k provádění úderů raketou. Mohutné svalstvo ruší obratnost, koordinaci a pohyblivost, to jsou parametry, které jsou velmi důležité pro správnou techniku hry (Stojan, Brabenec, 1999).

Rozvoj silových schopností:

Tělesná cvičení, která zajišťují rozvoj síly, se vyznačují především zvýšeným odporem. Tato takzvaná posilovací cvičení dělíme do dvou základních skupin (Měkota, Novosad, 2005).

1. Cvičení s vnějším odporem – Zde je odpor vyvolán nějakým vnějším činitelem, například hmotností předmětu (činka, medicinbal), odporem spolucvičence, odporem pružných předmětů, jakým může být například gumový expander, odporem vnějšího prostředí (např. cvičení ve vodě) nebo speciálně konstruovaným posilovacím strojem.

2. Cvičení, při němž se překonává hmotnost vlastního těla – Zde je odpor vyvolán pouze váhou vlastního těla, popřípadě se sem zahrnují posilovací cvičení s doplňující zátěží, kterou je například speciální vesta se závažím.

V racketlonu jsou vysoké požadavky na silové schopnosti svalstva dolních končetin a to zejména při pohybu po kurtu, nebo také při výskocích, například u badmintonu. Většinu pohybů je třeba provádět co nejvyšší rychlostí, abychom byli

31

schopni se vždy po úderu přesunout zpět do výchozího postavení. Z těchto důvodů jsou požadavky na silové schopnosti dolních končetin zaměřeny především na sílu rychlostní.

V žádném případě ale nesmíme zapomenout na sílu vytrvalostní, díky které jsme schopni po celou dobu hry, udržet dynamiku a rychlost pohybu na stejné úrovni jako na počátku aktivity (Mendrek, 2003).

V racketlonu jsou neméně důležité i silové schopnosti horních končetin. Při rozvoji síly horních končetin se zaměřujeme především na rozvoj síly svalů předloktí. Při posilovacích cvičeních na předloktí nám jde zejména o dynamiku mezi pronací a supinací, protože právě tento pohyb dává v raketových sportech úderu největší razanci, a proto se při posilování zaměřujeme především na tento pohyb. U ostatních svalů horních končetin a pletence ramenního se také snažíme, aby prováděné pohyby byly co nejdynamičtější (Valíček, 2012).

Podle Medreka (2003) je pro raketové sporty vhodné posilovat celé tělo, a to hlavně cviky, které aktivují velké svalové skupiny. Zvláštní důraz klademe na následující svalstvo:

 svalstvo na přední a zadní straně stehna, o lýtkové svalstvo

o sval bedrokyčlostehenní – m. iliopsoas

o napínač povázky stehenní – m. tensor fasciae latae o čtyřhlavý sval stehenní – m. quadriceps femoris o krejčovský sval – m. sartorius

o dvojhlavý sval stehenní – m. biceps femoris o sval pološlašitý – m. semitendinosus

o sval poloblanitý – m. semimembranosus o přední sval holenní – m. tibialis anterior o trojhlavý sval lýtkový – m. triceps surae

 hýžďové svalstvo

o velký hýžďový sval – m. glutaeus maximus o střední hýžďový sval – m. glutaeus medius o malý hýžďový sval – m. glutaeus minimus

 zádové svalstvo

o sval trapézový – m. trapezius

32

o široký sval zádový – m. latissimus dorsi

o čtyřhranný sval bederní – m. quadratus lumborum

 břišní svalstvo

o přímý sval břišní – m. rectus abdominis

o zevní šikmé svaly břišní – m. obliques externus abdominis o vnitřní šikmé svaly břišní – m. obliques internus abdominis

 svaly pletence ramenního a svalstvo paže (přední i zadní část) o sval deltový – m. deltoideus

o dvouhlavý sval pažní – m. biceps brachii o sval pažní – m. brachialis

o trojhlavý sval pažní – m. triceps brachii o velký sval prsní – m. pectoralis major

 supinátory a pronátory předloktí (svalstvo předloktí) o oblý sval pronující – m. pronator teres

o čtyřhranný sval pronující – m. pronator quadratus o sval supinující – m. supinator

o dvouhlavý sval pažní – m. biceps brachii

Metod rozvoje silových schopností je celá řada, mezi ty nejznámější patří metody s maximálním úsilím, metody izometrické (statické), excentrické (brzdivé), kulturistické, rychlostní a další. Podle mého názoru nejlepší možnou metodou pro rozvoj silových schopností pro racketlon je kombinace metod rychlostních a kruhového tréninku.

Předností kruhového tréninku je možnost využití širokého spektra cvičení s různou mírou specifičnosti. Výhodou je také možnost střídavého a rovnoměrného zatěžování všech svalových skupin. Zátěž tréninku je pak určena podle délky trvání cvičení na jednotlivých stanovištích, podle obtížnosti cvičení, rychlosti prováděných pohybů na stanovišti a počtu absolvovaných okruhů.

Podle Mendreka (2003) je pro správné provedení kruhového tréninku potřeba vždy stanovit:

 Počet a pořadí stanovišť s popisem jednotlivých cviků.

 Dobu cvičení na každém stanovišti.

 Doba přestávky mezi prováděním cviků.

 Celkový počet okruhů a dobu přestávek mezi nimi.

33

Tabulka 1: Příklad kruhového tréninku pro rozvoj silových schopností v racketlonu (vlastní zpracování) Stanoviště Popis cviku Počet opakování Interval odpočinku

1. Hluboké výpady dopředu se

současným odrazem zpět 8x každá noha 10-20s

2. kliky 10x 10-20s

3. Sed-lehy 15x 10-20s

4. Hluboké výpady do stran doleva,

doprava 8x každá noha 10-20s

5. Vzpírání 1kg činky jednou rukou

v rychlém tempu 8x každá ruka 10-20s

6. Zvedání nohou do svíčky v lehu

na zádech 10x 10-20s

7. Každý třetí výskok co nejvyšší 8x tři výskoky 10-20s

8. Přihrávky medicinbalem vzad

mezi nohama (ve dvojici) Každý 8x 10-20s

9. Přihrávky medicinbalem přes

hlavu obouruč (ve dvojici) Každý 8x 10-20s

10. Přeskoky přes švihadlo (možno zařadit různé styly přeskoků)

30s (co nejvyšší

intenzita) 10-20s

Tento kruhový trénink lze cvičit ve dvou až třech okruzích, s přestávkou 4-5 minut.

Ze začátku je doporučené využívat především cviků s vlastní váhou, popřípadě s lehkými činkami (Tabulka 1), později pak můžeme zařadit i posilování na strojích.

„V takovém případě je vhodné použít metodu pro rozvoj rychlostně-silových předpokladů, která využívá zátěže odpovídající 40-50% maxima, v počtu opakování 6-8 v jedné sérii. Počet sérií je dán úrovní hráče, začínáme minimálně 3 sériemi a zvyšujeme postupně až na 5. Mezi jednotlivé série vkládáme odpočinek trvající 4-5 minut. Tempo cvičení je vysoké“ (Matošková, Süss, 2003, s. 80).

Zásady pro posilovací cvičení:

Velmi důležité je před posilovacím cvičením rozehřát především ty svaly, které budeme posilovat. Tréninky síly vždy zařazujeme na konci tréninku, až po cvičeních

34

rychlostních a obratnostních. Snažíme se cvičit s nižší hmotností a vyšším počtem opakování, zdokonalíme tím svalovou vytrvalost a zároveň zamezíme nárůstu přebytečné svalové hmoty, která by mohla být při samotné hře velkým problémem (Linhartová, 2009).

6.1.2 Rychlostní schopnosti

„Rychlostí rozumíme schopnost vykonávat určité pohybové činnosti nebo řešit určité pohybové úkoly v co nejkratším čase. Jedná se v zásadě o pohyby bez odporu či s odporem minimálním, které charakterizuje vysoká až maximální rychlost. Její kvalita je určována kvalitou podnětů a řízením nervosvalového systému. Názory na dělení rychlosti nejsou jednotné, jelikož většina autorů se odlišuje“ (Moravec a kol., 2007).

Podle Moravce se rychlostní schopnosti dělí na reakční rychlostní schopnosti, ty by se daly popsat jako reakce sportovce na různé podněty (zrakové, sluchové), ty jsou důležité v racketlonu zejména při protiúderu na soupeřův míček, kdy průměrný reakční čas hráče se pohybuje okolo 0,2 sekundy a dá se tréninkem jen velmi omezeně zkrátit.

Druhou schopností je acyklická rychlostní schopnost, ta se projevuje především na začátku pohybu, jde tedy například o startovní rychlost, odrazovou rychlost a rychlost jednorázových úderů (př. úder raketou do míčku). Poslední je cyklická rychlostní schopnost, která je spojena s lokomocí sportovce v prostoru s běžeckým, plaveckým či lyžařským pohybem. Jde tedy například o hráčskou cyklickou rychlost (vedení míče při hře), kombinační rychlost, rychlost se změnami směru nebo rychlost frekvenční (Moravec a kol., 2007).

Rozvoj rychlostních schopností:

„Rychlostní schopnosti jsou nejvíce podmíněny geneticky, dědičnost je 70-80 % a závisí na podílu zastoupení rychlých a pomalých svalových vláken ve svalech. Bez takzvaných rychlých svalových vláken, jejichž množství je geneticky dané, nemůže být vaše podání rychlé a účinné a navíc budete i pomalu běhat. Zatímco rychlá svalová vlákna můžete tréninkem přeměnit částečně na pomalá, obráceně to není možné“ (Linhartová, 2009, s. 72).

Samotný rozvoj rychlostních schopností je tedy velmi problematický, nutným předpokladem pro rozvoj rychlosti je koordinace a dostatečná síla. Jak už bylo zmíněno, v racketlonu jsou zapotřebí všechny tři typy rychlostních schopností, je tedy důležité se na všechny typy zaměřit při samotném rozvoji.

35 1. Reakční rychlost:

 Cvičení startů – používáme různé druhy startů na různé startovní signály (např. písknutí, zvednutí ruky,…)

 Starty z různých poloh – starty z dřepu, lehu, kliku atd., s výběhem do 10 metrů.

 Úderové techniky s více míčky.

 Zrcadlové cvičení (ve dvojicích, jeden předcvičuje a druhý se snaží pohyb co nejrychleji napodobit, snaha reagovat na změny směru a rychlosti).

2. Rychlost acyklická: Zde je vhodným rozvojem takzvaná metoda foot-work (ve volném překladu „práce nohou“, lépe řečeno pohyb nohou). Hlavní zásadou je provádět pohyby co nejrychleji a snažit se o co nejkratší kontakt s podložkou (Mendrek, 2007, Valíček, 2012).

 Snožné poskoky, vpřed a vzad, vlevo a vpravo, s rotací vlevo a vpravo, do kříže.

 Poskoky na jedné noze, vlevo a vpravo, vpřed a vzad, do kříže.

 Výpad vpravo, poskokem stoj, poskokem výpad vlevo.

3. Rychlost cyklická:

 Běhání rovinek různými styly běhu (klasický běh, cval stranou, zkřížený běh, atd.)

 Běh do kopce, do schodů.

 Slalomové dráhy (různé styly běhů).

 Štafetové závody.

Zásady pro rozvoj rychlostních schopností:

Cvičení na rozvoj rychlosti zařazujeme vždy na začátek tréninku, těsně po úvodním rozcvičení. Vždy cvičíme s maximální intenzitou, v délce maximálně do 10 sekund, v jedné sérii provádíme 3 – 5 opakování, s intervalem odpočinku 2 – 3 min. Trénujeme také krátké sprinty, do vzdálenosti 3 – 5 metrů a startovní rychlost na různé typy podnětů.

Mezi jednotlivými cviky zařazujeme aktivní odpočinek, například chůzi či vyklusání (Linhartová, 2009).

36 6.1.3 Vytrvalostní schopnosti

Vytrvalostní schopnosti jsou schopnosti dlouhodobě vykonávat pohybovou činnost na určité úrovni intenzity bez snížení její efektivnosti. V závislosti na daném čase (př. době utkání) se mění intenzita činnosti, se zvyšující únavou klesá sportovní výkon.

V závislosti na času trvání pohybové činnosti a její intenzitě se odlišují energetické požadavky a způsob jejich zabezpečení. Vytrvalostní schopnosti se opírají především o aktivaci oxidativního (aerobního) energetického systému. Významnou pozici má i laktátový energetický systém při krátkodobé, ale i střednědobé vytrvalosti (Moravec a kol., 2007).

Podle Dovalila, se vytrvalost dělí dle časového hlediska, na vytrvalost rychlostní, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou. Rychlostní vytrvalost je schopnost vykonávat pohyb s maximální intenzitou co možná nejdéle (do 20 až 30 vteřin), kdy se na úhradě energie podílí ATP–CP systém, převažujícím zdrojem energie je kreatinfosfát štěpený bez využití kyslíku. Krátkodobá vytrvalost je schopnost vykonávat činnost co možná nejvyšší intenzitou po dobu 2 až 3 minut. Zde dominuje anaerobní glykolýza, zdrojem energie je tedy glykogen, který se štěpí bez přístupu kyslíku. Střednědobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku po dobu 8 až 10 minut. Posledním typem je pak vytrvalost dlouhodobá, kde je pohybová činnost v určité intenzitě provozována déle než po dobu 10 minut.

Dominantním způsobem energetického krytí je aerobní úhrada energie za přístupu kyslíku. Zde se zpočátku využívá glykogen, později i tuky (Dovalil a kol., 2002).

„Vytrvalost je v raketových sportech závislá od kvality úderů, od dokonalého řešení technických a taktických úloh v zápase a od schopnosti tvrdě pracovat v tréninku.

Vytrvalost je důležitá nejen pro výkon v zápase, ale ovlivňuje také čas nutný k zotavení mezi turnajovými zápasy a schopnost hráče delší dobu správně trénovat“ (Stojan, Brabenec, 1999, s. 74).

Rozvoj vytrvalostních schopností:

Cílem tréninku vytrvalosti musí být cvičení, která zvyšují aerobní kapacitu.

Důsledkem vydatného vytrvalostního tréninku se zvyšuje výkonnost, celková kapacita plic a srdce, zlepšuje se i zásobování buněk kyslíkem. Vytrvalost je nejlépe trénovatelnou formou motorické zátěže a výsledky ve výkonnosti jsou velmi patrné (Linhartová, 2009).

37 1. Rychlostní vytrvalost

2. Krátkodobá vytrvalost

 Cvičení jsou charakteristická tím, že trvají od 20 sekund do 2 minut, intenzita pohybu je vysoká až maximální, důležitý je vysoký počet opakování a krátká doba odpočinku, aby nebylo možné úplné doplnění energetických zásob ve svalech (Valíček, 2012).

 „Pyramidové zatížení, hromadný běh na tratích 8x20, 10x20, 12x20, 10x20, 8x20 metrů s dvouminutovým odpočinkem, 2 – 3 série“

(Mišičková, 2010, s. 115).

3. Střednědobá vytrvalost

 Využití především intervalových metod – dochází ke střídání úseků vysoké intenzity (blízko maxima) s úseky mírné až střední intenzity, kdy tepová frekvence klesá.

4. Dlouhodobá vytrvalost

 Běh v terénu (delší než 30 minut).

 Dlouhodobé zatížení kolektivními sporty (házená, florbal, délka více než 30 minut).

 Dlouhodobé individuální sporty v délce minimálně 30 minut (zejména vhodné zařadit v době zimní a letní přípravy, například jízda na kole, běh na lyžích).

Zásady pro rozvoj vytrvalostních schopností:

Trénink vytrvalosti zařazujeme až na závěr tréninku, zejména po technice úderů, nikoli před ní. Jedním s nejlepších prostředků pro rozvoj a zvýšení aerobní vytrvalosti je běh (Linhartová, 2009).

6.1.4 Koordinační schopnosti

Koordinační schopnosti jsou předpoklady, které jsou spojené především s řízením a regulací pohybové činnosti. Pomocí centrální nervové soustavy umožňují vykonávat pohybové činnosti tak, aby měly z hlediska časové, prostorové a dynamické struktury co možná nejúčelnější průběh (Dovalil a kol., 2002).

38

Podle Dovalila (2002), jsou koordinační schopnosti rozdělovány do 5 až 15 skupin, základními z nich jsou schopnosti:

 Diferenciační – ta umožňuje vyladění jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, které vedou k lepší plynulosti přesnosti a ekonomičnosti pohybu (Dovalil a kol., 2002).

 Orientační – zde jde zejména o orientaci v prostoru a vnímaní pohybu protihráče, případně i spoluhráče ve čtyřhře (Dovalil a kol., 2002).

 Rovnovážné – ta se podílí zejména na udržení těla v určité poloze, umožňuje například hrát údery i v nerovnovážných pozicích, jako je například hra v záklonu apod. (Dovalil a kol., 2002).

 Reakční – toto je schopnost rychlého zahájení a provedení pohybu jako reakce na určitý podnět v co nejkratším časovém úseku (Dovalil a kol., 2002).

 Rytmické – tyto schopnosti jsou zapotřebí zejména v estetických sportech, mezi které patří například gymnastika či tanec. Své uplatnění však nalezne i v racketlonu, protože i zde je potřeba najít si správný rytmus pro snadnější vykonávání daných pohybů jakými jsou příprava na servis, úderová technika atd.

(Dovalil a kol., 2002).

 Spojovací – schopnost spojovat jednotlivé pohyby a dovednosti dohromady. Díky této schopnosti jsme například schopni běžet po kurtu a zahrát nečekaný tenisový úder (Dovalil a kol., 2002).

 Přizpůsobovací – schopnost přizpůsobit pohybovou činnost měnícím se podmínkám (vnějším i vnitřním), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá (Dovalil a kol., 2002).

Rozvoj koordinačních schopností:

Koordinační schopnosti jsou pro racketlon velmi důležité z důvodu, že některé pohyby a polohy těla v prostoru jsou koordinačně velmi náročné. Samotný pohyb po hracích plochách je koordinačně mnohem náročnější než klasický běh. Mezi cviky vhodné pro rozvoj patří:

 gymnastická cvičení (kotouly, stoje na rukou),

 cvičení na trampolíně,

 různé překážkové dráhy,

 skoky přes švihadlo,

39

 cvičení s balančními pomůckami,

 kontrola balónku na raketě při pohybu (tenis, stolní tenis).

Zásady pro rozvoj koordinačních schopností:

Trénink koordinace provádíme vždy odpočatí, cvičení zařazujeme tedy vždy na začátek tréninku, po důkladném rozcvičení a krátkém rozehrání. Intenzita cvičení je poměrně nízká, ale daný pohyb musíme provádět přesně (Linhartová, 2009).

6.1.5 Pohyblivost

„Pohyblivost je schopnost pohybovat klouby lehce a v plném fyziologickém rozsahu. Záleží především na složení kostí, vláčnosti vazeb a šlach a na roztažitosti a rozpínavosti svalů. Část pohyblivostí, takzvaná ohebnost, je odvislá od struktury kloubů a je geneticky určena, s čímž je potřeba počítat při prognóze budoucího vývoje mladého racketlonového hráče. Malá pohyblivost znesnadňuje nácvik komplikovanějších pohybů, limituje vývoj koordinačních schopností, obratnosti a rychlosti a zvyšuje nebezpečí zranění. Hráči musí mít především dobrou pohyblivost v oblasti ramene, páteře, v bocích a v nohách“ (Stojan, Brabenec, 1999, str. 74).

Rozvoj pohyblivosti:

Pohyblivost budeme v racketlonu potřebovat při dlouhých výpadech do strany s nataženou paží ke vzdáleným míčkům, dále při hluboké smyčce paže při podání v tenise, nebo při pohybu kotníku k výskoku při badmintonu, či při smeči v tenise. Významnou metodou pro rozvoj pohyblivosti je bezpochyby strečink. Strečink je účinná metoda, která vaše svaly připraví na zvýšenou zátěž. Slovo strečink pochází z anglického slova

„stretch“ a to odpovídá tomu, co se s vašimi svaly při strečinku děje – roztažení, napínání, natažení (Linhartová, 2009).

Strečink se dnes využívá ve všech kategoriích sportů a nahrazuje dříve často používaná kmitová a rotační cvičení, která jsou méně či více účinná a často dokonce tělu škodlivá. Existuje mnoho strečinkových metod. Ta nejznámější využívá tři fáze (Mendrek, 2003).

1. Napnutí svalu – Sval se proti odporu napne co největší silou a v této poloze vydrží po dobu 10 až 20 vteřin.

2. Uvolnění svalu – V této fázi dojde k úplnému uvolnění svalu po dobu 2 až 3 vteřin.

40

3. Protažení svalu – Sval se protáhne tak daleko, jak je to možné a drží se v této poloze po dobu 10 až 20 vteřin.

Zásady strečinku: (Mendrek, 2003, Linhartová 2009)

 Strečink nikdy nezačínáme bez zahřátí a prokrvení svalů (postačí krátké rozklusání, poskoky a následné plynulé krouživé pohyby jednotlivých částí těla).

 Pohyb při cviku provádíme vždy pomalu, měli bychom pociťovat silný tah.

 Cviky neprovádíme přes bolest.

 Dýcháme volně a přirozeně, nikdy nezadržujeme dech, při přechodu do namáhavé polohy zdůrazňujeme výdech.

 Cviky provádíme na obě poloviny těla (velmi důležité u raketových sportů, kdy je při samotné hře přetěžována jedna polovina těla, může docházet k projevům skoliózy).

 Strečink provádíme nejen před sportovním tréninkem ale i po něm. Urychlíme tím regenerační proces svalů.

 Strečinková cvičení provádíme pravidelně 6.2 Tréninková jednotka

Tréninková jednotka by měla být vždy postavena tak, aby její obsahová část byla pro sportovce vždy reálná (vzhledem k věku a výkonnosti), přiměřeně náročná a zajímavá a motivační (toto je důležité hlavně u tréninků dětí a mládeže). Podle Mendreka (2003) rozdělujeme tréninkovou jednotku do 4 částí.

1. Úvodní část – Zde je cílem zjistit zdravotní stav svěřenců a seznámit je s hlavní náplní tréninku. Smyslem této části je také správné navození atmosféry před zahájením tréninku, aby se hráči mohli plně soustředit na trénink. Trvá cca 5 minut (Mendrek, 2003).

2. Přípravná část – Zde je hlavní náplní rozcvičení, jehož cílem je příprava organizmu na následující zátěž. Kvalitní rozcvičení preventivně působí proti možnosti zranění, trvá cca 10 – 20 minut. Při samotném rozcvičení, vždy začínáme takzvanou všeobecnou částí. Zde dochází k rozehřátí velkých svalových skupin celého těla. Začínáme obvykle rozběháním (rušnou částí), následuje strečink. U strečinku obvykle postupujeme od hlavy směrem dolů, cviky provádíme tahem s výdrží v krajních polohách. Druhou částí je pak takzvané

41

speciální rozcvičení, kterým rozumíme krátké rozehrání v jedné z racketlonových disciplín, které se budeme věnovat v hlavní části tréninkové jednotky (Mendrek, 2003).

3. Hlavní část – Zde je obsažen hlavní úkol tréninkové jednotky. Její náplň je závislá na tom, ve které části období sportovní přípravy se nacházíme. V přípravném období je hlavní náplní především rozvoj pohybových schopností tedy již zmíněná kondiční příprava. Oproti tomu v závodním období pak klademe důraz na zdokonalování úderové techniky a taktiky formou různých herních kombinací a cvičných zápasů. Tato část tréninkové jednotky trvá cca 80 – 120 minut (Mendrek, 2003).

4. Závěrečná část – Zde je cílem, aby trénink nekončil plnou zátěží, ale aby se organizmus mohl dostat do klidu. Zařazujeme zde uvolnění svalů, které by mělo být přiměřené náročnosti hlavní části tréninkové jednotky. Vhodné jsou lehké výklusy a následný kompenzační strečink. Dobře provedená fáze uvolnění podstatně zkracuje čas potřebný pro regeneraci a odpočinek. Závěrečná část trvá 10-15 minut (Mendrek, 2003).

6.2.1 Délka tréninkové jednotky

Pro začátečníky a velmi mladé hráče je ideální délka TJ 1 – 1,5 hodiny, z čehož ještě dobrou třetinu tvoří rozcvičování a rozvoj pohybové techniky. Je známo, že mládež nevydrží dělat koncentrovaně činnost déle než po dobu 20 minut, s tím je třeba počítat a udělat program vždy pestrý, zábavný, aby pozornost byla permanentní (Hýbner, 2003).

Běžná délka tréninku dospělých hráčů jsou 2 hodiny, u velmi trénovaných jedinců dosahuje délka až 3 hodin, ale bývá kvůli efektivitě tréninku často rozdělena do více částí.

Tréninkové jednotky do 2 hodin by neměly být přerušeny delší přestávkou, povoleny jsou akorát krátké pauzy na napití a úpravu výstroje atd. Po více jak desetiminutové přestávce je totiž hráč tak ztuhlý, že by se měl správně znovu rozcvičit jako před zahájením tréninku (Hýbner, 2003).

42

6.2.2 Ukázka tréninkových jednotek Zuzany Kubáňové

a) Mimosezónní příprava (dvouměsíční letní kondiční příprava):

Formou týdenního tréninkového cyklu, který zahrnuje:

 3x běh ( 1x výběh na vzdálenost 7 – 12 km, 2x intervalové běhy, se střídáním intenzity běhu a se střídáním prostředí například výběh schodů či běh do kopce)

 2x posilování celého těla (zaměření především na kalistheniku, což je cvičení prováděné s vlastní tělesnou váhou, důraz na cviky především na hrazdách)

 1x funkční trénink celého těla

b) Sezónní příprava:

Také formou týdenního tréninkového cyklu, který zahrnuje:

 vždy jedna racketlonová disciplína denně ( 3x týdně squash, 1x tenis, 1x stolní tenis, 1x badminton)

 2x běh ( 1x výběh na vzdálenost 10 km, 1x intervalový běh)

 1x týdně posilování

Obrázek 7: Mistryně světa v racketlonu Zuzana Kubáňová (dostupné z www.squashpage.cz)

43 6.3 Únava a přetrénování

6.3.1 Únava

Soutěžní i tréninková činnost vyvolává únavu (Obrázek 8), organismus se začíná bránit před možným poškozením z přetížení. Příčinou je pokles tvorby ATP při kritickém poklesu energetických rezerv nebo nahromadění kyselých metabolitů (Höhm, 1987).

Únava také zhoršuje rychlost reakce na určitý podnět, dále snižuje pohyby v kloubech a celkový výkon. Při samotném racketlonovém zápase tedy může díky únavě dojít k zhoršené reakci na odražený míček, nebo také ke špatné celkové práci s raketou, díky snížení vnější rotace v rameni.

6.3.2 Přetrénování

Při opakované pohybové činnosti, kdy přestávky nejsou dostatečné k tomu, aby se organismus dostatečně zregeneroval, může docházet k tzv. přetrénování (objevují se křeče, nauzea neboli pocit na zvracení, bledost, rychlý a mělký dech i tep, pocení, bílkovina v moči). Při chronickém, neustálém a dlouhodobém nerespektování regeneračních procesů organismu, dochází k dlouhodobému poklesu výkonu, snížení hmotnosti, obranyschopnosti organismu, poruchám trávení, nechutenství, poruchám spánku, podrážděnosti nebo až apatii. Přetrénování může vést až ke zmenšení a úbytku svalových vláken, která jsou nahrazována vazivovou tkání (Jančík, Závodná & Novotná, 2006).

Obrázek 8: Druhy únavy (Jančík, Závodná & Novotná, 2006)