PROJEKTOVÁNÍ SLUŽBY PRVNÍ POMOCI P I OHROŽENÍ ALKOHOLOVOU ZÁVISLOSTÍ
Bakalá ská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Jitka Tomková
Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Thelenová, Ph.D.
Liberec 2015
TEOHNI CKÁ UNI VERZI TA V LI BERCI Fakult a pří rodově dně .humanit ní a pedagogická
Akademický rok: 2oL3 / 2oI 4
ZADANI BAKATARSKE PRACE
( PRoJEKTU, UMĚ LECKÉ Ho DÍ LA, UMĚ LECKÉ Ho vÝNoNU)
Jmé no a pří j mení : Jit ka Tomková
osobní č í slo: P12000534
St udij ní program : B7508 Sociální práce
St udij ní obor: Sociální práce a penit enciární pé č e
Název t é mat u: Proj ekt ování služ by první pomoci při ohrož ení alkoholovou závislost í
Zadávaj í cí kat edra: Kat edra sociální ch st udií a speciální pedagogiky
Zásad y p r o v y p r aco v án í :
Cí l bakalářské práce: Analyzovat dokument y, mapovat region a proj ekt ovat služ bu první pomoci pro osoby ohrož ené alkoholovou závislost í .
Pož adavky: Formulace t eoret ický ch vý chodisek, pří prava prů zkumu, sbě r dat , int erpret ace a vyhodnocení dat , formulace závě rů .
Met ody: Analý za dokument ů a následné proj ekt ování služ by.
Rozsah grafický ch prací : Rozsah pracovní zprávy:
Forma zpracování bakalářské práce: tiš tě ná/ elektronická Seznam odborné lit erat ury:
FI SCHER, s., Š KODA' J.' 2oo9. Sociální pat ologiez analýza pří č in a mož ností ovlivň ování závaž ný ch sociálně patologických jevů . Praha: Grada. I SBN
978-80-247-2781-3.
NEŠ PoR' K.' 2003. Návykové chování a závislost. Praha: Portál. I SBN 80- 7178- 831, - 7.
SATI R' V.' BALDWI N' M., 2OL2. Terapie rodiny krok za krokem podle Virginie Sat irové . Praha: Port ál. I SBN 978.80-262-oL7g.3.
SMot Í K, P., 2oo2. Duš evní a behaviorální poruchy: prů vodce klasifikací , nástin nozologie, diagnost ika. Praha: Maxdorf. rsBN g0-g5912-19-x.
vÁGNERovÁ, M.' 2008. Psychopat ologie pro pomáhaj í cí profese. 4. vyd.
Praha: Port ál. I SBN 978.80-73 67.4L4.4.
Vedoucí bakalářské práce:
Dat um zadání bakalářské práce:
Termí n odevzdání bakalářské práce:
PhDr. Kat eřina Thelenová
Kat edra sociální ch st udií a speciální pedagogiky
23. dubna 2OI 4 24. d u b n a 2015
/ r h, f ul& ?r-,* J/
doc. RNDr . Mir oslav Brzezina, CSc.
dě kan
V Liberci dne 23. dubna 2014
PaedDr. I CLic. Michal Podzimek, Th.D, ph.D.
vedoucí kat edry L. S.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Velmi ráda bych touto cestou poděkovala PhDr. Kateřině Thelenové, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné rady a trpělivost při vedení této práce.
Dále bych chtěla poděkovat Bc. Andree Tvrdé za pomoc při získání cenných informací a podkladů.
Anotace
Cílem bakalářské práce je projektování služby, která by poskytovala pomoc osobám, které jsou ohroženy alkoholovou závislostí, jejich rodině a blízkým osobám. Teoretická část objasňuje pojem alkohol, závislost na něm, psychické změny a poruchy, které mohou nastat, problémy s alkoholem v rodině. Popsány jsou terapie, které je možné použít při problémech se závislým členem rodiny. V praktické části práce je prezentován výzkum, který byl prováděn v Mladé Boleslavi, jehož cílem bylo zjistit, zda ve městě existuje služba, která by poskytovala pomoc závislým na alkoholu a jejich rodinám. Následuje založení neziskové organizace podle občanského zákoníku a podle zákona o sociálních službách.
Klíčová slova
Alkohol, závislost, porucha, nemoc, rodina, škodlivé užívání, rodinná terapie, prevence, pomoc, systémový přístup, sociální služby, nezisková organizace.
Annotation
The aim of this thesis is to design a service that would provide help to people who are at risk of alcohol addiction, their families and their surroundings. The theoretical part explains the concept of alcohol addiction, psychological changes and disturbances that can occur with alcohol problems in the family. Described are therapies that can be used for problems with an addicted family member. The practical part of the thesis presents research that was conducted in Mlada Boleslav, with the aim to determine whether there is any service to provide help for alcoholics and their families. Follows the establishment of a non-profit organizations under the civil code and the law on social services.
Key words
Alcohol addiction disorder, illness, family, harmful use, family therapy, prevention, assistance, system access, social services, non-profit organization.
7
Obsah
Úvod ... 9
1 Alkoholová závislost ... 11
1.1 Alkohol ... 11
1.2 Závislost a alkoholu ... 13
1.2.1 Defi i e závislosti podle . revize Mezi árod í klasifika e e o í 13 1.2.2 Defi i e závislosti podle A eri ké psy hiatri ké aso ia e (DMS- IV) 14 2 I dividuál í roz ěr závislosti a alkoholu ... 16
2.1 Vz ik a rozvoj závislosti ... 16
2.2 Psy hi ké z ě y vz iklé a úze alkoholu ... 19
2.3 Poru hy vz iklé užívá í alkoholu ... 20
2.4 Preve e závislosti ... 22
2.5 So iál í důsledky užívá í alkoholu ... 23
3 Rodina ... 25
3.1 Výz a rodi y ... 25
3.2 Pro lé y s alkoholem v rodi ě ... 26
3.3 Děti a pro lé y s alkoholem v rodi ě ... 27
4 Terapie ... 29
4.1 Rodi á terapie ... 29
4.2 So iál í terapie ... 30
4.3 Rodi á terapie podle Virgi ie Satirové... 32
4.3.1 Model růstu ... 33
4.4 Systé ový přístup ... 34
4.4.1 Rodi ý systé ... 35
5 Výzku ... 37
5.1 Cíl a před ět šetře í ... 37
5.2 Prostředí výzku u ... 37
5.3 Výzku ý vzorek ... 37
5.4 Metoda šetře í ... 38
5.5 Hlav í předpoklad šetře í ... 38
5.6 Prezentace zjiště ý h dat a harakteristika i stitu í ... 38
5.7 Zhod o e í výzku u ... 41
8
6 Založe í eziskové orga iza e... 43
6.1 Spolek ... 43
6.2 Založe í spolku ... 44
6.3 Ustavují í s hůze ... 45
6.4 Čle ství ... 45
6.5 Organizace spolku ... 45
6.5.1 Nejvyšší orgá spolku ... 46
6.5.2 Ko trol í ko ise ... 46
7 Založe í eziskové orga iza e podle záko a o so iál í h služ á h... 47
7.1 So iál í služ y ... 47
7.2 Registra e so iál í h služe ... 48
7.2.1 Úhrada ákladů a so iál í služ y ... 49
7.2.2 Povi osti poskytovatelů so iál í h služe ... 49
7.2.3 I spek e poskytová í so iál í h služe ... 50
7.2.4 Fi a ová í so iál í h služe ... 51
7.2.5 S louva o poskyt utí so iál í služ y ... 51
7.2.6 Poslá í a íle spolku ... 51
7.2.7 Perso ál í zajiště í ... 51
Závěr ... 53
Sez a použitý h zdrojů ... 54
Sez a příloh ... 57
9
Úvod
Alkohol společně s cigaretami patří mezi legální drogy, které jsou v naší populaci nejpoužívanější a velmi snadno dostupné. Společnost alkohol toleruje a bohužel jeho dopad na populaci je značně podceňován.
Alkohol na nás útočí ze všech stran, televizní reklamy nás lákají bavit se do barů a jak jinak než se sklenkou alkoholu. Ne jinak tomu je na stránkách různých časopisů. I v seriálech jejich hlavní hrdinové po těžkém dni odpočívají se skleničkou v ruce. Mnoho lidí má svůj volný čas o víkendech spojený právě s konzumací alkoholu. V poslední době se objevují různé studie, které konzumaci alkoholu doporučují, ale pouze v určitě míře. Část lidí pije příležitostně ve společnosti, pak je tu část, která konzumací alkoholu řeší svou momentální nelehkou životní situaci.
Může se jednat o neuspokojivé partnerské vztahy, úmrtí někoho blízkého, problémy v zaměstnání, propuštění ze zaměstnání atd. Alkohol se tak stane blízkým, avšak ne příliš vhodným a perspektivním společníkem.
Téma této práce jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem se ocitla v blízkosti rodiny, která má problém se škodlivě pijícím členem. Problém příliš neřeší a nechávají pijícího pít a tak všichni pijí s ním. Alkohol totiž ovlivňuje celou rodinu, aniž si to ostatní plně uvědomují. V době, kdy tento problém vyplynul na povrch, jsem se začínala zajímat, jak rodině pomoci a problém řešit. Tehdy jsem nenašla žádnou poradnu, která by se specializovala na pomoc rodině, která řeší problémy s alkoholem.
Z mého průzkumu vyšlo, že poradna tu chybí stále a dokonce se o tom ví.
Cílem této práce je projektovat neziskovou organizaci, která by pomáhala právě již zmíněným rodinám řešit situaci, když blízký člen pije.
V teoretické části objasňuji pojem, kterého se téměř celá práce týká a tím je alkohol. Za důležité považuji zmínit to, že závislost na alkoholu je nemoc, která by se měla léčit. Závislý člověk si již v některých stádiích závislosti nezvládne pomoci sám a je vhodné, aby vyhledal odbornou pomoc. Za klíčové pojmy týkající se závislosti považuji kontrolu a toleranci. Škodlivá konzumace alkoholu má negativní vliv nejen na fungování rodiny, na zdravý vývoj dětí, ale i na mezilidské vztahy mimo
10
rodinu, k problémům může docházet například v zaměstnání. Pro práci s rodinou jsem se snažila vybrat terapie, které považuji za vhodné při řešení problémů se závislostí. Jako nejvhodnější se jeví systémový přístup, který pracuje s rodinou jako systémem, kdy chování jednoho člena působí a ovlivňuje celou rodinu. Na základě již zmíněného průzkumu, zda ve městě existuje poradna pro problémy s alkoholem, tvořím projekt neziskové organizace, která by se tímto zabývala.
11
1 Alkoholová závislost
První kapitola objasňuje pojem alkohol, stručně od jeho historie, jaké má konzumace alkoholu účinky na lidský organismus. Dále seznámení s tím, co je alkoholismus. Přiblížení pojmu závislosti jako nemoci. Vymezení závislosti, jak je uváděna podle 10. Revize Mezinárodní klasifikace nemocí.
1.1 Alkohol
Alkohol patří mezi psychoaktivní látky, které jsou v našem sociokulturním prostřední nejvíce užívané a nejvíce rozšířené. Jde o velmi dlouho používanou drogu, jejíž kořeny sahají až do Číny, kde se vyráběla před 6 – 7 tisíci lety z obilí. O alkoholu se můžeme dočíst v bibli, psal o něm i řecký lékař Hippokrates. Dnes je zhruba 6-10%
obyvatelstva na alkoholu závislých nebo ho užívá škodlivým způsobem.
Svoboda, Češková a Kučerová (2006, s. 160) varují, že závislost na alkoholu přináší závažná zdravotní rizika pro jedince (poškození jater, mozku, slinivky břišní aj.) a značné materiální ztráty pro společnost (snížená produktivita práce, nemocenské a důchodové dávky, dopravní a jiné nehody).
Společnost tuto látku toleruje, je snadno dostupná a hojně propagovaná prostřednictvím reklamy, která je cíleně zaměřená hlavně na mladé lidi.
Alkohol je prakticky běžnou součástí života dospělého člověka, patří k některým jeho rituálům, například připití si na oslavách na zdraví, zapití narození dítěte apod. Tyto rituály mohou mít pozdější negativní vliv na děti a mládež. Mühlpachr (2008, s. 81-82) poukazuje, že odklad účasti v této aktivitě vytváří napětí a snahu tuto bariéru odstranit a být již nositelem dospělosti - tedy moci pít alkohol. Pokud se dítě nedostane k jiným projevům dospělosti a nevytvoří si jiné rituály vedoucí k projevu dospělosti, pak rituál pití je velmi snadno dosažitelný.
Hlavní psychoaktivní složkou alkoholických nápojů je etanol (etylalkohol, líh). Užíván je perorálně, následně se vstřebává sliznicí
12
tenkého střeva do krevního oběhu. Vstřebávání je pomalejší, pokud žaludek obsahuje potravu.
Fischer a Škoda (2009, s. 100) jsou přesvědčení, že za fyziologické účinky, které vyvolává konzumace alkoholických nápojů, není zodpovědný etanol, ale acetaldehyd, který v organismu vzniká při oxidaci etanolu. Chování, které následuje po požití etanolu je individuální, závisí na množství etanolu v alkoholickém nápoji, na pohlaví, tělesné hmotnosti, hladině alkoholu v krvi. Alkohol většinou působí tak, že odstraňuje nebo snižuje úzkost, psychické napětí, přispívá ke zlepšení nálady, k větší sebejistotě. Naopak může vést i k pocitům smutku, negativním prožitkům nebo i k zažívacím problémům. K tlumivému účinku alkoholu dochází při konzumaci většího množství, opilý člověk zpravidla usíná v místě, kde se nachází. K rychlosti metabolismu etanolu přispívají genetické faktory, jak popisují Fischer a Škoda (2009, s. 100), lze uvažovat o tom, že u některých lidí může být větší riziko vzniku závislosti na alkoholu i geneticky podmíněno.
Většina populace, tituluje osoby, které mají problém s alkoholem jako alkoholiky, kteří trpí alkoholismem. Smolík (2002, s. 127) definuje alkoholismus jako nadměrné požívání nápojů obsahujících alkohol.
Alkoholismus je podle novější literatury nepřesný a stigmatizující výraz, který se používal v letech minulých. Pojem alkoholismus, jak tvrdí Nešpor (2013, s. 380) označoval závislost, ale někdy též škodlivé užívání, rizikové užívání, či dokonce symptomatické pití alkoholu v důsledku jiné duševní poruchy. Označení alkoholismus nebo alkoholik by se v dnešní době používat neměly, neb jsou překonané.
Jedinec, který nadužívá alkohol, ještě nemusí být závislý, i když je jeho konzumace spojená s negativními dopady. Neprojevují se u něho abstinenční příznaky, nemusí pít stále. Dle Vágnerové (2004, s. 555) se závislost rozvíjí zpravidla několik let, délka vývoje závislosti je individuálně různá. U mladistvých se vytvoří rychleji, někdy již za několik měsíců.
13
1.2 Závislost na alkoholu
Závislost je poměrně vážná choroba, o čemž mnoho lidí neví a za chorobu ji nepovažuje. Dochází k tomu, že závislí lidé jsou nespravedlivě obviněni, že se do problémů dostali svou vinou, že si za své problémy mohou jenom sami. Dalším častým mylným názorem je to, že pokud by závislý člověk chtěl, může svou situaci sám změnit. To bohužel není pravda. S lehkým nachlazením lékaře nevyhledáváme, ale pokud se jedná o angínu, je návštěva lékaře nutná. Takto je třeba nahlížet i na problém závislosti.
1.2.1 Definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí
Syndrom závislosti Nešpor (2011, s. 9) popisuje jako skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Pro syndrom závislosti je charakteristická silná touha užívat psychoaktivní látky, které mohou ale i nemusí být předepsány lékařem, alkohol nebo tabák.
Pokud během jednoho roku dojde alespoň ke třem z níže popsaných jevů, lze stanovit diagnózu závislosti:
silná touha nebo pocit puzení užívat látku
Bažení, craving je velmi silná touha pociťovat účinky drogy. Bažení může být psychické nebo fyzické. Nešpor (2011, s. 13) souhlasí, že bažení zvyšuje riziko recidivy, ale jak správně poznamenávají Rohsenow a Monti (1999), nemusí tomu být tak vždy. Závislý díky bažení může být opatrnější, zvolí lepší přípravu pro případ, že by dostal do ohrožující situace nebo se jim snaží vyhnout úplně.
potíže v sebeovládání při užívání látky
Jedná se o problémy se začátkem a koncem užívání látky nebo s množstvím. Bažení působní negativně na sebeovládání, zároveň jedinci se silným bažením mohou mít zachované sebeovládání. Funguje to bohužel i naopak, jedinci, kteří nepociťují bažení, mohou mít snížené
14
sebeovládání. Nešpor (2011, s. 14) shrnuje: stručně řečeno, bažení je příznakem spíše subjektivním, kdežto zhoršené sebeovládání se jasně týká chování.
tělesný odvykací stav, průkaz tolerance k účinku látky
Aby mohl být prokázán odvykací stav, musí být splněny alespoň 3 následující znaky: bolesti hlavy, pocení, zrychlení tep, vyšší krevní tlak, tzv. velké epileptické záchvaty, nevolnosti či zvracení, přechodné halucinace nebo iluze, psychomotorický neklid, pocit choroby a slabosti, třes jazyka, víček nebo prstů, nespavost.
růst tolerance, průkaz tolerance k účinku látky
Jedná se o zvyšování dávek látky, aby se dosáhlo stavu, který vyvolalo nižší množství látky.
postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů
Jedinec opouští od svých zájmů, aby se mohl věnovat shánění látky nebo zotavování se z účinků jejího působení.
pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků
Přetrvávání konzumace alkoholu i přes varování lékaře, že se jedná o užívání, které vede ke zhoršenému zdravotnímu stavu jedince. Může jít o poškození jater, o depresivní stavy.
1.2.2 Definice závislosti podle Americké psychiatrické asociace (DMS-IV)
Definice Americké psychiatrické asociace je velmi podobná definici Světové zdravotnické organizace, některé body jsou prakticky stejné. U této však chybí bažení neboli craving.
Závislost je možné diagnostikovat, pokud se po dobu 12 měsíců u jedince objeví tři ze sedmi uvedených příznaků. Ty popisuje Nešpor (2011, s.
22):
15
1. růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles účinku návykové látky při stejném dávkování);
2. odvykací příznaky po vysazení látky;
3. přijímání látky ve větším množství nebo delší dobu, než měl člověk v úmyslu;
4. dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky;
5. trávení velkého množství času užíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním se z jejích účinků;
6. zanechání sociálních, pracovních a rekreačních aktivit v důsledku užívání látky, nebo jejich omezení;
7. pokračující užívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichž člověk ví a které jsou působeny nebo zhoršovány užíváním látky.
16
2 Individuální rozměr závislosti na alkoholu
Cílem této kapitoly je seznámení s faktory, které ovlivňují vznik závislosti. Blíže jsou popsány pojmy tolerance a kontrola, které mají v závislosti zásadní postavení. Uvedeny jsou stádia rozvoje závislosti tak, jak je popisuje známý alkoholog Jellinek.
2.1 Vznik a rozvoj závislosti
Na vzniku závislosti má značný podíl genetický přenos, ovlivněna je také biochemickými zvláštnostmi organismu, osobností závislého, prostředím a společností, kde se člověk pohybuje, návykovou látkou a její dostupností, důležitý je důvod – startér.
Tolerance a kontrola jsou dva pojmy, které jsou součástí stádií závislosti, v jejím průběhu se mění. Jistá hladina alkoholu v krvi vyvolá určitý účinek. U častého užívání alkoholu se hranice posouvá, k vyvolání určitého účinku je potřeba stále vyšší dávka alkoholu. Jev je nazýván jako tolerance. Tolerance organismu se dle Hellera a Pecinovské (2001, s. 8) mění vlivem drogy a je ve svém stoupajícím trendu typickým projevem přizpůsobování tělesného metabolismu nové látce.
Kontrola znamená schopnost mít moc nad svými povinnostmi a potřebami, jak společenskými, tak osobními. Tato schopnost bývá narušena už při 0,4 – 0,6 promile alkoholu v krvi. S vyšším obsahem alkoholu v krvi nastává změna v psychických procesech a dochází i ke změně kontroly. Postupem dochází k prohlubování změny kontroly a nelze se na ni spolehnout i při nižším množství alkoholu v krvi.
Vzájemné působení zvýšené tolerance a změněné kontroly znamená nutnost navždy se vzdát konzumace alkoholu nebo drogy. Heller a Pecinovská (2011, s. 10) k tomu dodávají, že změna v kontrole tvoří podstatu poruchy organismu a chorobného stavu bez možnosti vyléčení – lze dosáhnout pouze úzdravy bez odstranění základní poruchy.
17
Rozvoj závislosti na alkoholu rozdělil americký alkoholog českého původu Jellinek do čtyř stádií. Toto rozdělení je v současné době nejpoužívanější.
1. stadium počáteční, prealkoholické
Alkohol je konzumován převážně ve společnosti, kde je to jakousi normou. Pokud se člověk pravidelně stýká s touto společností, může se zvýšit četnost i množství požitého alkoholu. V situacích, které jsou zátěžové, přináší alkohol pocity uvolnění, navozuje dobrou náladu. Je nebezpečí spojení si alkoholu s tímto pocitem a řešení problémů jeho konzumací.
2. stadium prodromální, varovné
Tolerance k alkoholu se zvyšuje, postupně se zvyšuje i množství zkonzumovaného alkoholu, který slouží k zvládání stresových situací, díky němu je člověk sebejistější, výkonnější. Začíná pít sám, dochází ke ztrátě kontroly a následnému opití. Za svůj stav se stydí, přichází výčitky.
Vágnerová popisuje (2004, s. 556), že alkoholové výpadky paměti (palimpsesty), kdy si nepamatuje, co v této době dělal, signalizují, že své jednání už plně neovládá.Toto stádium lze označit jako škodlivé užívání.
3. stadium rozhodné, kruciální
Růst tolerance k alkoholu se stále zvyšuje, přímo úměrně s tím i jeho konzumace. Člověk své pití již přestává ovládat, je často opilý, objevují se čím dál častěji palimpsesty. Stále si myslí, že pokud by chtěl, tak může přestat. Fischer a Škoda (2009, s. 101) upozorňují, že v této fázi dochází ke změně osobnostních vlastností, ke změnám v preferenci hodnot, k oploštění zájmů (depravaci), rozpadu interpersonálních vztahů.
Vyhledává společnost lidí, kteří stejně jako on pijí, nic mu nevyčítají a pociťuje od nich podporu.
4. stadium terminální, konečné
Vágnerová (2004, s. 556) uvádí, že v důsledku poškození funkce jater se tolerance k alkoholu začíná snižovat. U člověka dochází k velmi
18
snadnému opití, bez alkoholu už nedokáže fungovat. Konzumovat začíná ráno, objevují se psychické i somatické poruchy. Narušené a stále zhoršující jsou vztahy s ostatními lidmi i jeho možnosti přizpůsobit se okolí, které ho přijímá negativně, odsuzuje ho. Potíže přetrvávají stále, je jedno jestli pije nebo nepije. Sociální izolace se prohlubuje, vyhledává společnost lidí, kteří ho přijímají, pijí s ním, naslouchají mu. Tato fáze je typická stavy bezmocnosti, kdy si dotyčný uvědomuje svoji neschopnost závislost zvládnout, míní Fischer a Škoda (2009, s. 102). Začíná chátrat jak psychicky, tak fyzicky, dochází k sociálnímu úpadku.
Jellinek rozdělil závislé na alkoholu do pěti skupin podle toho, jak pijí.
Všichni závislí totiž nepijí stejně, někteří v menších dávkách pravidelně, jiní nárazově.
Typ alfa – patří tam lidé, kteří pijí z důvodů odlehčení si od problémů, navození dobré nálady. Ztráta kontroly není ohrožena a nejedná se ani o plně rozvinutou závislost na alkoholu.
Typ beta – dochází k pravidelné konzumaci alkoholu, jedná se o nadměrné užívání alkoholových nápojů vedoucí k opilosti.
Typ gama – tzv. anglosaský typ, skládá se ze 4 fází, kdy se organismus přizpůsobí většímu množství alkoholu, následně ztrácí nad pitím kontrolu, abstinuje, pije méně a ve čtvrté fázi se vrací k většímu množství alkoholu. Do tohoto typu se řadí ti, co pijí pivo a destiláty.
Typ delta – tzv. románský typ, kdy má jedinec stálou hladinu alkoholu v krvi, ke ztrátě kontroly nedochází, nedochází však ani k abstinenci.
Pokud dojde k přerušení pití, nastanou vážné abstinenční příznaky, může nastat delirium tremens.
Typ epsylon – jedná se o kvartální pití, které může být spojení s psychickým onemocněním.
19
2.2 Psychické změny vzniklé abúzem alkoholu
Při nadměrné konzumaci alkoholu dochází ke změnám, které mají prokazatelně negativní vliv na člověka a jeho okolí. Zaznamenat lze změny v chování, prožívání, narušeny jsou poznávací procesy a mění se osobnost člověka.
Změny emočního prožívání – jedinec je celkově ovlivněn nadměrným užíváním alkoholu, dochází k častému střídání nálad, emoční dráždivosti, v afektu reaguje mnohdy výbušně. Stává se emočně plochým, pociťuje pocity prázdnoty, odcizení od okolního světa, stává se lhostejným, negativním a apatickým.
Změny kognitivních procesů – výkonnost a pozornost, se díky konzumaci alkoholu snižuje, jedinec již není schopný reagovat běžným způsobem na vzniklý problém. V běžných situacích ztrácí nadhled, nastává i to, že již nejsou schopni rozlišit, jak je konzumace alkoholu ovlivňuje. Jsou nejistí a úzkostliví, což je následek jejich setkání s kritikou či odmítáním. Mají problém si přiznat svoji vinu, a pokud k tomu dojde, nedokáží svůj problém dál řešit. Sebehodnocení je narušené, mohou trpět pocity méněcennosti, sebelítosti, oproti tomu se mohou vyskytovat přehnané sebevědomí a chlubivost.
Změny v oblasti chování – jedinec je zaměřený hlavně na opatření si alkoholu, stává se sebestředným a ubývá ohledů na ostatní. Sociální kompetence mají klesající tendenci. Může reagovat až agresivně.
Osobnostní změny – typická osobnost alkoholika není, můžou být tedy rozličné. Vágnerová (2004, s. 558) nastiňuje dvě osobnostní dimenze a to desinhibici chování, která se projevuje nezdrženlivostí, impulzivitou, nekonformností, zvýšenou dráždivostí spojenou s vysokou potřebou vzrušení. Tato skupina jedinců má alkohol jako součást životního stylu.
Druhou dimenzi charakterizuje jako převahu negativního emočního ladění, které se projevuje přetrvávajícími pocity diskomfortu a nepříjemného napětí, zvýšené úzkostnosti a sklonu k depresivnímu ladění.
20
Změny nenastávají okamžitě, ale přicházejí v průběhu delšího časového úseku. Proto je možné, že rodina pijícího člověka, kterého vidí každý den, toto nezaznamená. Mám osobní zkušenost s tím, že členové rodiny, kteří byli zaneprázdněni svými pracovními problémy, denní rutinou ani nezaznamenali, že jejich blízký má nějaké problémy, natož problémy s alkoholem. K bolestnému prozření došlo až v okamžiku, kdy pijící dostal okamžitou výpověď ze zaměstnání a psychicky se zhroutil. V této situaci by se rodina měla semknout, otevřeně promluvit o problémech a vyhledat pomoc odborníka, tedy službu, která je předmětem této práce.
Bohužel k tomuto v reálu nedošlo a rodina se dále přizpůsobuje závislému, „pije s ním“ a snaží se nějakým způsobem fungovat. Toto řešení se mi zdá provizorní a v dlouhodobém horizontu špatné. Pro tuto rodinu by z mého pohledu byla vhodná systémová terapie.
2.3 Poruchy vzniklé užíváním alkoholu
Při dlouhodobé konzumaci alkoholu dochází ke změnám ve většině mozkových struktur, hlavně ve funkci mezimozku, mozečku, spánkového laloku a čelního laloku koncového mozku. Za zhoršení kognitivních funkcí stojí neuropatologické změny ve středním mozku a kortikálních strukturách. Fischer a Škoda (2009, s. 130), podobně jako Fadda a Rossetti se přiklánějí k názoru, že právě funkční změny v oblasti prefrontálního kortexu, který je na zvýšenou hladinu etanolu zvláště citlivý, mají významný vliv pro vznik a rozvoj závislostí na alkoholu.
Akutní intoxikace – při mírné intoxikací může docházet k uvolnění, euforii, větší hovornosti, k nekontrolovatelnému chování, kdy je člověk například agresivní, nadměrně chlubivý, svléká se, má nemístné narážky, uráží okolí apod. Těžká intoxikace vede ke vzniku sociálně nepřizpůsobivého chování, člověk je agresivní, podrážděný, převládá labilní nálada, zhoršuje se úsudek, narušeny jsou sociální funkce i pracovní výkon. Vznikají palimpsesty, psychomotorická retardace a také stranění se společnosti, vést může až k poruše vědomí a smrti. Při koncentraci 0,3-0,5 promile alkoholu v krvi se uvolňují zábrany, nastupuje relaxace, při koncentraci 1 promile nastávají problémy
21
s koordinací pohybu, u někoho agresivita, mrzutost. Při 2 promile alkoholu dochází k závažnému narušení schopností, k úmrtí může dojít už při koncentraci 4 promile.
Patologická intoxikace alkoholem – Smolík (2002, s. 129) se shoduje se Svobodou, Češkovou, Kučerovou (2006, s. 162) na tom, že tato intoxikace se vyskytuje u jedinců s nízkou tolerancí k alkoholu, projevuje se extrémní vzrušeností, agresivitou a následným spánkem a úplnou amnézií na tuto epizodu. Více ohrožení jsou lidé s poškozením mozkem.
Porucha je vzácná.
Závislost na alkoholu – jedná se o ní, pokud je prokazatelný problém v jedné z těchto oblastí: práce nebo škola, zdraví, rodinné vztahy;
sociální fungování; právní oblast; zvyšování tolerance; neschopnost abstinovat; ztráta kontroly. Indikovat ji lze podle zvýšené tolerance, pokud má jedinec v krvi 1 promile alkoholu bez příznaků intoxikace, pravděpodobně se jedná o zvýšenou toleranci.
Alkoholový odvykací stav – dochází k němu po intenzivní a dlouhodobé konzumaci alkoholu, doprovázen je třesem rukou, jazyka nebo očních víček, objevují se nevolnosti nebo zvracení, slabost, bolest hlavy nebo i halucinace. K utlumení příznaků dochází buď po požití alkoholu, nebo jiné látky, která tlumí centrální nervový systém. Doba od ukončení konzumace alkoholu po rozvoj alkoholového odvykacího stavu se různě liší, většinou to bývá od 4 do 12 hodin.
Korsakovská psychóza – vzniká po několikaletém požívání alkoholu.
Dochází k poruchám paměti, kdy si jedinec není schopen vzpomenout a tak k vyplnění mezer v paměti používá smyšlenky. Dochází k poruchám intelektu a orientace, jedinec bývá veselý, aniž by k tomu měl důvod, svůj stav si neuvědomuje.
Alkoholová halucinóza – jedná se o onemocnění, které je provázeno trvalými vizuálními a sluchovými halucinacemi, které nastávají nejčastěji během 2 dnů od snížení příjmu alkoholu. Vzniká zhruba po 10 letech
22
závislosti, v některých případech může přejít do chronické formy, která je podobná schizofrenii.
Alkoholická paranoia (alkoholická žárlivost) – vzniká na podkladě chronického alkoholismu. Nemoc provází představy, které jsou založené na bludech, přehnaná podezřívavost, vztahovačnost, žárlivost.
2.4 Prevence závislosti
Prevenci můžeme popsat jako činnost, která vede k podpoře a ochraně zdraví, ke zdravému životnímu stylu. Prevenci můžeme dělit na primární, sekundární a terciální.
Primární prevence má za cíl předcházet nemoci ještě před tím, než vznikne. Tímto způsobem je možné ovlivnit vznik a vývoj závislosti.
Tento druh prevence se používá hlavně při práci se zdravou částí obyvatelstva, která se motivuje k prožití plnohodnotného života. Heller a Pecinovská (2011, s. 199) si myslí, že se spíše jedná o edukační princip o konfliktech, kritice a prožitcích. Tato úroveň prevence se zaměřuje hlavně na děti a mládež. Opatření, která se týkají právě této skupiny, od preventivních, poradenských, léčebných až po resocializační by měla být vytvořena jako nízkoprahová. Důležitá je dosažitelnost finanční i místní.
Pokud bude primární prevence prováděna odborným způsobem, zároveň citlivě a s osobním nasazením, bude dosahovat požadovaných výsledků a účinnosti.
Kromě prevence na školách by měla primární prevence probíhat i na pracovištích, kde dochází ke kumulaci vyššího počtu osob, které patří k rizikovým skupinám. V rámci zdravého způsobu života je v takových případech vhodné, pokud zaměstnavatel preventivní program zřídí. Mimo škol a pracovišť, pořádají preventivní programy například občanská sdružení, svépomocné skupiny nebo církve. Reagují tak na lokální problémy a vznikají komunitní programy, které mají vysokou účinnost.
Úspěšnost s preventivními programy u dětí byla zaznamenána
23
v evropských zemích a zemích severní Ameriky, jako jedna z mála metod, která má prokazatelné výsledky.
Sekundární prevence je zaměřená již na situaci, kdy existuje ohrožení závislostí. Jde o brzké odhalení příznaků závislosti, v lepším případě o odhalení předzvěsti závislosti. Hlavním cílem je brzké poskytnutí pomoci v kontextu bio-psycho-sociálně-spirituálním.
Terciální prevence má za cíl zabránit osobám k návratu k závislostnímu chování, pomáhá podporovat léčebné výsledky a zbavovat se následků.
Nové poznatky z terapie je důležité nacvičovat a upevňovat jak v běžném životě rodiny, tak v zaměstnání nebo ve volném čase. Člověk je veden a podporován k přijímání nového hodnotového systému, k tomu, aby byl odpovědný sám za sebe a za svou situaci. Mezi služby terciální prevence patří poradny, krizová centra, detoxikační centra, linky důvěry.
Poradny mají svou odbornou specializaci, nabízejí kvalifikovanou pomoc a terapii. Jsou používány různé druhy psychoterapie – skupinová, individuální, rodinná. Ve větších městech vznikají krizová centra, která nabízí psychoterapii jak ambulantní, tak i lůžkovou, farmakoterapii a také i socioterapii. Anonymní okamžitou pomoc poskytují linky telefonické pomoci – linky důvěry. Poradí a poskytnou kontakt, kde je možno problémy řešit.
2.5 Sociální důsledky užívání alkoholu
Škodlivé užívání alkoholu přináší sociální následky samotnému uživateli, tak i jeho rodině, blízkému okolí, ale i celé společnosti. Podle výzkumů znamená užívání a hlavně škodlivé užívání alkoholu velmi výrazné finanční náklady pro společnost. Náklady, které se týkají konzumace alkoholu, jsou rovny 1-3% hrubého domácího produktu a jsou vyšší než výdaje, které se týkají užívání nelegálních psychoaktivních látek a tabáku. Zmiňované náklady lze rozdělit na přímé a nepřímé. Za přímé náklady se považují sociální, zdravotní a soudní výdaje a majetkové
24
škody. Mezi nepřímé náklady řadíme předčasnou smrt, nezaměstnanost a nadměrnou nemocnost.
U osob, které jsou závislé na alkoholu, se postupně snižuje obsah provedené práce a její kvalita postupně klesá. Snížení fyzického a duševního výkonu po konzumaci alkoholu je následkem oslabené pozornosti, přesnosti vnímání, snížené ostrosti, reakce jsou zpomalené a vytrvalost se stále snižuje. Zvyšuje se riziko úrazů při práci, docházka do práce se stává nepravidelnou. Dochází k časté fluktuaci. Potvrzený je i fakt, že osoby s abúzem alkoholu nebo závislostí jsou častěji nemocné, tím pádem dochází k zvyšování nákladů jak zaměstnavatelů, tak sociálního i zdravotního systému. Konzumenti alkoholu si nejsou vědomí, že je jejich výkon nízký, jejich okolí to ovšem vnímá, vznikají problémy v mezilidských vztazích na pracovišti. Kromě zmíněných změn se mění i morální city, vytrácí se pocit odpovědnosti ke společnosti, člověk pracuje nepravidelně nebo nepracuje vůbec. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že pijící lidé ztrácí motivaci k práci. I když do zaměstnání dochází, nepracují. Jako příklad uvedu pedagogického pracovníka, který pod vlivem alkoholu nedocházel do vyučovacích hodin. Studenti za ním museli přicházet do kabinetu a přesvědčovat ho, aby vůbec přišel do hodiny. Logicky to nemohlo trvat dlouho a pedagog byl propuštěn.
Existuje propojení mezi nezaměstnaností a škodlivým užíváním alkoholu. Člověk, který přijde o zaměstnání, své problémy řeší alkoholem, závislý na alkoholu často o své zaměstnání přichází. Díky závislosti jsou na trhu práce prakticky vyřazeni, stávají se nezaměstnanými. Určitá část závislých nezaměstnaných si není schopná zařídit sociální dávky, dostávají se do finančních problémů, což může mít za následek ztrátu bydlení, vznik bezdomovectví a s tím spojené sociální vyloučení.
25
3 Rodina
Tato kapitola obsahuje vymezení termínu rodina, kdo ji tvoří, jaký má v dnešní době význam, jaké jsou její nejdůležitější funkce. Jak rodinu ovlivňuje skutečnost, že jeden z jejích členů je závislý na alkoholu, rozdíly v konzumaci alkoholu u žen a mužů, jak situaci vnímají děti.
3.1 Význam rodiny
Rodina, jak ji popisují Langmeier a Krejčíková (2006, s. 183), složená z manželského páru a jejích přímých potomků je základní společenskou jednotkou ve všech lidských společenstvích, i když může mít v různých společnostech různé postavení v široké sociální síti, může vykazovat různé sociální vztahy k širšímu příbuzenstvu, popř. ke kmenovému společenství, může mít různou strukturu, různé rozložení rolí a moci apod.
Rodina prochází procesem změny a to platí nejen v České republice, ale v celé Evropské unii. V letech minulých byla běžná rozšířená rodina, soužití několika generací. V současné době je nejrozšířenější typ základní, nukleární, rodiny. Oproti rozšířené rodině, která se skládala z prarodičů, případně dalších příbuzných tvoří nukleární rodinu pouze rodiče a jejich děti. Dále dochází k rozpadu rodin, stále častější jsou rozvody a tím neúplné rodiny s jedním rodičem. Popsané změny mají vliv na problémy s alkoholem v rodině, snižuje se počet osob, které mohou pomoci řešit vážnou situaci v domácnosti.
Satirová (2006, s. 27) je přesvědčena, že každá narušená rodina se může stát zdravou. V prvním kroku je potřeba dospět k přesvědčení, že rodina je problémová. Za druhé, vyrovnat se s chybami v minulosti, odpustit si je, přiznat si, že je možné nastolit změnu, pokusit se věci provádět jinak.
Ve třetím kroku se jedná o rozhodnutí věci měnit. V posledním, čtvrtém kroku je důležitý začátek změny, něco udělat.
Základní funkce rodiny jsou reprodukční, hospodářská, emocionální, socializační. Funkce sociálně podpůrná je velmi důležitou částí emocionální funkce rodiny. Začíná fungovat v období, kdy některý člen
26
rodiny onemocní nebo se u něho začnou projevovat psychosociální problémy. Existují různé typy rodin, které neplní své funkce ve všech aspektech stejně dobře. O problémové nebo dysfunkční rodiny může jít v případě, kdy svou funkci neplní dostatečně nebo špatně. Fungování rodiny je díky závislému jedinci narušené, rodina méně stabilní, křehká.
Jsou oslabeny funkce rodiny, které naplňují potřeby jejích členů. Czémy, Nešpor, Sovinová (2001, s. 6) upozorňují, že rozvody a rozpady rodin mohou být tedy jak příčinou, tak důsledkem problémů s alkoholem.
3.2 Problémy s alkoholem v rodině
Problém s pitím jednoho člena rodiny, aniž se to zdá, ovlivňuje zásadním způsobem rodinu celou, všechny její členy. Nejhorší dopad má hlavně na děti pijících rodičů. Mírnější následky má pití otce, opak je u pijící matky. Heller a Pecinovská (2011, s. 111) popisují, že problémy spojené s alkoholem jsou v celém světě hodnoceny především jako problémy zdravotní, stranou pozornosti však nezůstávají ani neméně důležitá a v určitých relacích i důležitější hlediska sociální a ekonomická.
Rodina je alkoholem ovlivněná i v době, kdy jsou všichni členové střízliví, znemožňuje řešení problémů, které za určitě období nastanou.
Pokud se v rodině objeví závislost, lze zaznamenat důležité součásti, jedná se o zdůvodnění pití a pak o jeho utajení. Heller a Pecinovská (2011, s. 112) poukazují, že utajení devastuje v rodině komunikaci, vzájemnou důvěru, zpřehází hodnotový systém apod. Oproti tomu zdůvodňování rozvrací vzájemné vztahy, pozitivní emoční projevy, sexuální aktivitu atd. Jedinec závislý na alkoholu tedy není schopen plnit žádnou z výše uvedených funkcí rodiny.
Podle statistik více pijí muži, kteří svůj volný čas tráví v hospodách ve společnosti kamarádů na úkor své rodiny. Ženy naopak pijí doma, alkohol jim pomáhá odstranit napětí, stres, vytíženost a různé psychické a další problémy, které ve své, leckdy náročné roli musejí zastávat.
27
Na závislost partnera reagují různě muži i ženy, co se týká setrvání se závislým ve vztahu. Pokud je závislá žena, rodina je potenciálně více ohrožená, k rozpadu manželství tedy dochází častěji v případech, jestliže pijí ženy. Často o závislosti ženy ví pouze její manžel nebo rodiče a ti se jí snaží pomoci, pro ženy jsou většinou právě oni ti viníci, kvůli kterým pije. K rozhodnutí manžela závažnou situaci řešit vede zpravidla prozrazení na veřejnosti, že žena pije. Ať už formou nějakého problému v práci nebo prozrazení v místě bydliště atd. Toto vede v některých případech až k rozvodu. Ženy podle Hellera a Pecinovské (2011, s. 113) setrvávají desetkrát častěji po boku svého závislého manžela, než manželé závislých žen. Je zarážející, že při rozvodech i závislé ženy získávají do své péče děti desetkrát častěji, v porovnání s muži.
Žít ve společné domácnosti s osobou, která škodlivě užívá alkohol, je velmi náročné. Pijící člověk přestává plnit své domácí povinnosti a ty přechází na partnera, případně na děti nebo další členy rodiny. Partner pijícího člověka by měl myslet hlavně na sebe, Nešpor (2006) navrhuje, aby si vytvořili rozumný životní styl, (kromě povinností dostatečný odpočinek, přiměřený spánek, zdravá výživa), vyhýbat se alkoholu a dalším návykovým látkám, dále vytvořit si vlastní svět (důležité je mít své vlastní zájmy a nespoléhat se na pijícího partnera, stýkat se s nadměrně nepijícími přáteli atd.). Jako poslední a důležitý bod uvádí vyhledat odbornou pomoc, například v AT ordinaci.
3.3 Děti a problémy s alkoholem v rodině
Alkoholismus jednoho z rodičů v každém případě negativně ovlivňuje život dětí v rodině. Dochází k porušení obranné funkce rodiny, děti obtížněji zvládají životní situace a také se častěji stávají závislými.
V rodinách, kde jsou rodiče závislí, se u dětí během dětství objevují různé druhy duševních poruch a odchýlení v psychickém vývoji, což má negativní vliv na jejich fungování mezi ostatními dětmi, ve školním kolektivu. V těchto rodinách nefungují rodinné vztahy tak, jak by měly, sociální rodičovská role je posunutá a nedochází k pozitivnímu přijmutí
28
rodičovských vzorů. To má negativní vliv na psychosexuální vývoj dětí a následné utvoření rodičovských postojů.
Každé dítě na situaci v rodině reaguje jiným způsobem. Některé děti na sebe převezmou úkoly, které běžně plní rodiče, snaží se zvládat věci, které nepřísluší jejich věku. Tím přicházejí o dětské radosti, přestávají si hrát. Některé se naopak uzavřou do sebe. Velmi nevhodné je, pokud rodiče děti vtahují do svých sporů a používají je proti sobě. Nešpor (2006) míní, že to dětem rozhodně neprospívá. Není divu, že mnoho takových dětí a mladistvých z rodin předčasně odchází, předčasně se vdává nebo žení a přitahují je party. V rodinách, kde jeden člen nadměrně konzumuje alkohol, může docházet k zanedbávání, týrání nebo zneužívání dětí nebo partnerů.
V Konvenci o právech dítěte je zakotveno zásadní právo dítěte vyrůstat v bezpečném a zajištěném prostřední, v lásce, štěstí a porozumění.
Z konstatování Evropské charty o alkoholu vyplývá, že při zvýšené konzumaci alkoholu v rodině jsou postižené děti. Tato charta byla podepsaná v Paříži v roce 1995 všemi členy Evropské unie.
29
4 Terapie
Tato kapitola se věnuje popisu terapií, které je možné použít při práci s osobou závislou na alkoholu a její rodinou. Objasním pojmy samotné rodinné terapie, její vznik, vývoj a popis. Blíže jsou popsané ještě další terapie a to sociální terapie, terapie Satirové a její model růstu a systémová terapie.
4.1 Rodinná terapie
Terapie rodinná (z řeckého therapeiá = ošetřování) je podle charakteristiky Klenera (1996, s. 1316) specifický druh psychologické a sociální terapie, spočívající zejména v zásazích do struktur interpersonální komunikace a dynamiky v rodině a v zavádění mechanismů k restauraci rodinné rovnováhy. Rodinné terapii se ve velké míře věnovala Virginie Satirová, dále D. D. Jackson, S. Minuchin, J.
Haley.
Postup práce s rodinou závislého nastiňuje Kalina (2008, s. 192), vychází ze schématu podle McKaye. Jako první by měla být zavedena základní pravidla, kdy, jak často se bude rodina setkávat, stanoví se podmínky pro závislého člena. Druhým krokem je zapojení, zakládání komunikační struktury, terapeut se zajímá o všechny členy rodiny, naslouchá jim, dává jim prostor k vyjádření, vzájemně je zapojuje do komunikace a snaží se ji ukázat, jak správně naslouchat a komunikovat. Následuje identifikace základního problému, v tomto bodě se terapeut odklání od samotného problému závislého chování, snaží se dostat do hloubky a objasnit problémy které se týkají komunikace, spouštěčů, rolí, hranic, důvěry.
Dalším bodem je podpora sdělování a sdílení, kdy terapeut uzdravuje komunikaci v rodině. Zaměření na udržovací vzorce je poslední bod, kdy terapeut ukazuje rodině, jakými způsoby umožňuje závislému členovi pokračovat v jeho závislosti a ukazuje způsob, jak v tom již nepokračovat.
Vznik rodinné terapie se datuje zhruba k období druhé světové války. Do té doby se terapie zabývala pouze jednotlivci, velké změny ve společnosti
30
a její chování vedly psychoterapii k rozšíření své působnosti. Kalina (2008, s. 187) přibližuje, že rodinná terapie závislého od 50. let minulého století do současnosti prodělala tři vývojová období – patologické chování rodinných členů, patologický rodinný závislostní systém, využití rodinného systému k úzdravě.
Patologické chování rodinných členů – příčina závislosti je skrytá v rodině, hledání faktorů, které by mohly za její vznik. Rodinná má vinu za minulost.
Patologický rodinný závislostní systém – souvisí s rozvojem systémové teorie, na rodinu se pohlíží jako na systém, jehož funkce a pravidla umožňují závislosti fungovat. Rodina je vinna za současnost. Vznikají další terapeutické směry, například Strukturální rodinná terapie, Vícegenerační a kontextuální terapie, Systemicko-kybernetická rodinná terapie, Humanistická a komunikační rodinná terapie.
Využití rodinného systému k úzdravě – spolupráce závislého člena rodiny s ostatními členy, za účelem uzdravení. Rodina je odpovědná za budoucnost.
4.2 Sociální terapie
Sociální terapie je nedílnou součástí sociální práce. Díky svým metodám a technikám pomáhá lidem, kteří se dostali do nepříznivé životní situace.
Podle Zakouřilové (2014, s. 15) je sociální terapie specifickým druhem odborné intervence, jejímž cílem je dosahovat přímým i nepřímým působením žádoucích změn v chování klienta a v jeho sociálním okolí, řešit situaci, která jej bezprostředně ohrožuje, a předcházet vzniku rizikového chování.
Její obsah tvoří: diagnostika; poradenství; prevence; krizová intervence;
kooperace terapeuta s osobami, které jsou významné v životě klienta;
spolupráce dalších odborníků; různé druhy rehabilitace; resocializace;
přímá terapeutická práce; použití dalších metod, které mají vliv na dobré
31
fungování sociální terapie (např. individuální plán, případová konference).
Mezi základní cíle v sociální terapii patří: podpora klienta; klientovo přizpůsobení se na nové podmínky; klientovo uvědomění, jak upravit jeho problémy; jak získat prostředky na vyřešení klientových problémů;
změna klientova postoje k problémům a daným věcem v jeho životě;
změny, které musí klient provést ve svém chování v jeho sociálním prostředí; eliminace nežádoucích vlivů ze života klienta i jeho rodiny;
klientovo opětovné sociální zařazení do života.
Mezi nástroje sociální terapie, prostřednictvím kterých dosahuje svých cílů, patří: sociálně-terapeutický rozhovor; sociální diagnostika; návštěvy a šetření v rodině i v klientově širším okolí; terapeutický vztah;
spolupráce mezi různými obory (např. s psychologem, lékařem, pedagogem); speciální techniky sociální terapie (např. komunikační techniky, kresebné, škálové atd.); mediační techniky.
V sociální terapii je velmi důležitá správná komunikace a to ve všech úrovních, jak diagnostiky nebo poradenství. Na správné komunikaci tedy záleží vývoj a úspěšnost celé terapie. Vztah mezi terapeutem a klientem by měl být založen na důvěře, pochopení a oboustranného respektu.
Rozsah sociální terapie je velmi široký, v určitých případech se klient doprovází (s přihlédnutím k jeho osobnosti), v jiných se vede (s přihlédnutím na situaci) a v jiných je možné zasahovat (s přihlédnutím na jeho ohrožení). Zakouřilová (2014, s. 15) zdůrazňuje, že terapie by měla být „šita klientovi na míru“. Pokud průběh terapie probíhá úspěšně, měl by klient pociťovat zmenšení obtíží, které mu znesnadňovaly fungování v životě. S klientem se probírají jeho zážitky, situace, do kterých se dostává a zažívá, aby postupně porozuměl, jakým způsobem přispívá k dění okolo sebe. Díky těmto rozhovorům si klient může spojit, jakou souvislost mají příčiny a následky v jeho životě. Posilují se také jeho kompetence, aby se aktivně podílel na změně a zlepšení své situace. U sociální terapie se nejedná jen o to, aby byly odstraněny nebo zmírněny
32
řešené problémy, ale současně o prevenci problémů, které se nabalují na prvotní problém.
4.3 Rodinná terapie podle Virginie Satirové
Model růstu, jak se nazývá přístup Virginie Satirové, je v České republice na vzestupu, zajímají se o něj jak odborníci, tak i laická veřejnost. Je používaný v psychologických ambulancích, při léčbě alkoholových a drogových závislostí, v manželských a rodinných poradnách, ve speciální pedagogice. Satirová se ve své terapii hlavně snažila o zvýšení lidského potenciálu a dosažení celistvosti.
V rodinné terapii, jak uvádějí Baldwinová a Satirová (2012, s. 97) je cílem integrovat potřeby nezávislosti u každého člena rodiny s potřebou integrity celého systému. Se svými problémy přicházejí rodiny k terapeutům v případech, když už vlastními silami nejsou schopni problémovou situaci vyřešit. V některých případech je terapie doporučena třetí stranou, například soudem nebo lékařem. Naděje na změnu je důležitou součástí terapie, snaha o obnovení starých přání a snů, zároveň pokusit se najít nové. Rodina by měla být přesvědčená, že je schopná změny, že se jejich nepříznivá situace může prostřednictvím terapie změnit k lepšímu.
Satirová ve své terapii používá výraz coping, což je dle ní proces zvládání, vyrovnání se s něčím, zacházení. Jedním z cílů její terapie je rozvinout a podporovat funkční copingové strategie. Problém označuje Satirová jako projev nefungujícího copingu. Členové rodiny by si během terapie měli vybudovat takové copingové strategie, které jim pomohou zvládnout problémy. V terapii nechce Satirová lidem říkat, co mají dělat v určité situaci, chce jim pomoci najít cestu k novému procesu zvládání, aby si sami dovedli na kladené otázky odpovědět a sami se rozhodli, co pro ně bude dobré.
Naučit dělat rozhodnutí, ať malá či velká, která se týkají celé rodiny, ať už se jednají komunikace, nebo jakým směrem bude rodina směřovat, to
33
je dalším cílem terapie. Situace, ve kterých si uvědomíme, že máme možnost volby, pomáhá k pocitu vlastní kompetence a jejich zvládání.
Satirová rozlišuje symptomy a diagnostiku. Jako diagnostický proces lze označit prozkoumání života rodiny a nalezení skryté dynamiky, ze které vzniká problém a bolest. Z tohoto úhlu, jak uvádí Satirová a Baldwinová (2012, s. 98), se symptom jeví jako adaptační mechanismus – prostředek přežití lidí, kteří mají pocit, že žijí v odcizeném, nepřátelském, toxickém prostředí. Jako pocity bezvýsledného toužení lze popsat to, co zažívají lidé nebo rodiny, které trpí symptomem. Pokud člověk nějakým způsobem strádá a nedovede použít své zdroje k sebenaplnění, použije vše, co mu naplnění zajistí. Jestliže k zmírnění bolesti a úzkosti mohou použít lhaní, podvádění nebo kradení, jsou ochotní tím způsobem jednat.
Symptom, jak ho vidí Satirová a Baldwinová (2012, s. 99) je něco jako varovná kontrolka na palubní desce. Když se rozsvítí, signalizuje, že je se systémem něco v nepořádku. Rozbila se nějaká součástka, nebo soustava součástek. Když se pokazí součástka, ovlivní to celý systém. A v rodině je to stejné.
Utlumit symptomy není úmyslem terapie, terapie se snaží podpořit zdraví. Usiluje o přeměnu energií členů rodiny, které se projevuje patologicky, na pozitivní sílu, která se dá využít. Jestliže se dá nějakým způsobem zapůsobit na proces, při kterém vzniká symptom, lze potom působit i na symptom samotný. Přirovnáno k místnosti, kde je tma, kterou v pytlích ven vynosit i přes velkou snahu nelze. Pomůže rozsvítit.
4.3.1 Model růstu
Lze ho také označit jako validační procesový model, jak o něm mluvila Satirová. Jeho základním bodem je přeměna energie patologického symptomu v sílu, která se dá pozitivně využít. Zásadní podmínkou je to, že lidé mají schopnosti k osobnímu růstu a pozitivní změně. Symptom tak upozorňuje, že dochází k omezení růstu systému nefunkční komunikací nebo přísnými pravidly. Zásadní je v rodinném systému udržovat a posilovat vysokou sebeúctu členů rodiny.
34
Dalším významným předpokladem je přesvědčení, že lidé mají pro růst své vlastní vnitřní zdroje a terapie jim je má pomoci odhalit a využívat, jiným slovy je naučit novým copingovým strategiím, míní Satirová a Baldwinová (2012, s. 112). Velmi důležitá je v terapii osobnost terapeuta, aby mohl rodině pomoci růst, musí být přesvědčen, že tuto schopnost mají. Terapeut by měl být pro rodinu vzorem kongruence, na skrytá, nevyřčená sdělení by měl reagovat a zaujímat neobviňující postoj.
Satirová staví do popředí lidskost před odbornost. Model růstu se skládá ze tří částí, první fáze je kontakt, druhá chaos, integrace.
4.4 Systémový přístup
Až do 20. století převažoval ve vědeckém myšlení tradiční redukcionisticko-mechanistický přístup ke kauzalitě. Děje a události byly vykládány jako přímé řetězce příčin a důsledků. Tento styl myšlení je nazýván lineární a byl také používán ve studiu rodin. Dále též v diagnostice a v terapii psychických poruch se uplatňoval názor, že jeden problém či nedostatek byl chápán jako příčina druhého. Systémové myšlení je podle Sobotkové (2007, s. 20) nazýváno novým vědeckým paradigmatem, novou epistemologií. Za centrální přínos systémové teorie je považování zcela odlišný přístup k chápání příčinnosti: od lineární kauzality nastal posun k cirkulární kauzalitě.
Systém si můžeme vyložit jako soustavu, označuje cosi jako vnitřně členitý komplex, skupinu prvků, které na sebe vzájemně působí a jsou spolu ve vzájemných vztazích. Obecně by se k jakémukoliv systému mělo přistupovat s ohledem na vnitřní jednotu, souvislosti a hlediska vnějších vazeb. Pro práci s rodinou z toho vyplývá, že je na ni třeba nahlížet jako na komplikovaný celek, nepřehlížet však jednotlivé členy rodiny, neopomenout sociální okolí a vlivy působící na rodinu.
Systémový přístup, míní Sobotková (2007, s. 22), je především myšlenkový nástroj k uchopení skutečnosti. Umožňuje určitý styl získávání a zpracování informací, určitý způsobem konceptualizace problémů a nalezení účinné formy intervence.
35
Se systémovým přístupem souvisí pojmy jako negativní a pozitivní zpětná vazba. Negativní zpětnou vazbu je možné popsat jako snahu systému získat rovnováhu nebo se vrátit k původnímu stavu.
V komunikaci v rodině to představuje urovnání, zamezení hrozícímu konfliktu. Pozitivní zpětná vazba je opakem, znamená prohlubování změny zvětšováním a zrychlováním prvotní odchylky. V rodině může docházet ke stupňování konfliktu, může dojít k narušení nefunkčních interakčních rodinných vzorců.
Neznámou každého systému je, kolik změn zvládne tolerovat, než propadne chaosu. Morfostáze a morfogeneze jsou výrazy, které používají teoretikové systémů jednak, aby popsali schopnost systému být stabilní v procesu změn a za druhé vyvíjet se a měnit, když je zachována relativní stálost. Aby si rodinné systémy vydržely být stabilní, musí být otevřené vůči změnám. Příčinou změny k horšímu fungování v rodině, například neochota měnit zaběhnutá rodinná pravidla, může mít za důvod rezistence vůči změnám. Mnoho změn za krátkou dobu není dobré, neboť z toho může vzniknout devastující chaos.
4.4.1 Rodinný systém
Systémový přístup k rodině, jak se domnívá Sobotková (2007, s. 24), implikuje zdánlivě jednoduchý axiom „celek je více než souhrn jeho částí“. Systém nelze poznat, jestliže ho rozložíme na dílčí části, obsahuje totiž něco navíc, cosi jedinečného, co je výsledkem vnitřní strukturální a funkční integrace jeho částí do jednotného celku. Východisko pro praxi tedy je, že vědět o vlastnostech každého jedince není to samé, jako rozumět rodině jako celku a systému. Systém rodiny je hromadně rozložen v čase a prostoru, v biologickém a sociálně-historickém kontextu. Rodina je systémovým myšlením brána jak v kontextu prostorovém, tak i v časovém kontextu.
Rodinný proces je po rodinném systému dalším důležitým pojmem.
Popsat ho lze jako akce a interakce rozličných skladebných složek mimo, ale i uvnitř systému rodiny.
36
Sobotková (2007, s. 25) přichází se čtyřmi základními tezemi rodinných systémů, jak je popsali Kantor a Lehr.
- Rodinné systémy jsou organizačně složité, - Rodinné systémy jsou otevřené,
- Rodinné systémy jsou adaptabilní,
- Rodinné systémy jsou systémy průběžné informační výměny.
Za podstatu rodinného systémů jsou považovány rodinné interakce. Tyto interakce ovlivňují fungování rodiny. Nezáleží na množství problémů ani na jejich závažnosti, ale na tom, jak na ně rodina reaguje, jak kvalitní interakce v rodině jsou.
Rodinné systémy lze charakterizovat mírou otevřenosti a uzavřenosti.
Běžné je se pohybovat mezi oběma póly. Uzavřený systém může někomu přinášet pocit bezpečí, rodiny se postupem doby stává rigidní, nedokáží vhodně reagovat na změny, rozvoj členů rodiny stagnuje. V rodině se zhoršuje schopnost odolnosti vůči stresu, v případě krize je více zranitelná, což souvisí s nedostatečným kontaktem s okolím, chybí dostatečná podpůrná síť. Otevřené systémy jsou přizpůsobivější, dokáží přijímat nové zkušenosti, vzorce, které v rodině nefungují nebo jsou nevhodné, dokáží změnit. Oproti uzavřenému systému má dobrou podpůrnou síť, protože probíhá dobrá výměna informací s okolím.
Rodinný systém se vždy skládá ještě z dalších subsystémů. Nejdůležitější je manželský (partnerský) subsystém, dále rodičovský a sourozenecký subsystém. Základním systémem je manželský, má zásadní význam ve veškerých vývojových stádiích životního rodinného cyklu. Celkové fungování rodiny, její úspěch závisí na tom, jak dobře fungující vztah si mezi sebou vytvoří žena a muž. Vše, co spolu manželé činí, jedná se o společná rozhodnutí, zvládání konfliktů, uspokojování jistot a sexuálních potřeb, plánování budoucnosti rodiny, lze označit jako model interakce a intimity mezi ženou a mužem a má vliv na vývoj dětí. Na rodinné subsystémy je nutné hledět tvořivě, pružně, velmi obsažně a dynamicky.
Neefektivní je hledět na rodinu staticky, na rodinné subsystémy je potřeba pohlížet, tak že jsou v neustálém pohybu a vývoji.
