Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat panu ak. soch. Oldřichu Plívovi za vedení mé práce, konzultace, odborné rady, inspiraci a podporu mých návrhů při realizaci. Dále také panu Berdychovi za veškeré rady a výraznou pomoc při realizaci forem pro tavení skla. Též velmi děkuji panu Holbovi za pomoc a trpělivost během realizace.
Také děkuji své rodině a přátelům za jejich podporu a trpělivost při celém studiu a zvlášť při závěrečné práci.
Abstrakt
V mé práci se zaměřuji na kombinaci skla a textilu, který se v kombinaci se sklem objevuje ve formě vnějšího či vnitřního povrchového reliéfu. Z důvodu předešlého studia na Střední Průmyslové Škole Oděvní, bylo mým cílem tyto dva tolik odlišné obory propojit. Tato práce je inspirovaná historií a vývojem stolování.
Písemná práce pojednává především o výrobě sádrových modelů a forem pro tavení skla. Dále o tavení skla a o mechanickém a chemickém opracování skleněných výrobků.
Výsledkem je kolekce skleněných mís z bezolovnatého skla s vnějším či vnitřním reliéfním otiskem textilního prvku. Mísy jsou určené k funkčnímu užití při stolování i jako dekorativní předměty.
Klíčová slova
Stolování, sádrové modely, sklářské dělené formy, sklo, textil, reliéf, mechanické a chemické opracování skla
Abstract
In this bachelor thesis I focus on a combination off glass with textiles, which is combined with glass in external or internal surface relief. Because my previous studies was at Central School of Fashion my goal was these two so different disciplines interconnect. My work is inspired by dining history and evolution.
Thesis include primarily detailed description production of the plaster models and molds for glass melting. Next is the glass melting, mechanical and chemical treatment of glass products. The result is a collection of glass bowls from the lead-free glass with external or internal surface relief, which are intended for functional use at dining or as decorative items.
Keywords
Dining, plaster models, glass cut forms, glass, textile, relief, mechanical and chemical treatment of glass
9 OBSAH
Úvod ... 11
1. Stolování ... 12
1.1 Historie ... 12
1.2 Problematika současného stolování ... 16
2. Úvaha nad tématem ... 17
2.1 Kresebné návrhy ... 17
2.2 Rysy... 18
2.3 Střihy ... 18
3. Sádrové modely ... 19
3.1 Použití kovového střihu pro výrobu dřevěné „točny“ ... 19
3.2 Výroba sádrových modelů ... 20
3.3 Vytvoření reliéfu – umístění textilu ... 21
4. Tavená plastika ... 22
4.1 Příprava dělené formy pro tavení skla ... 23
4.2 Příprava materiálu ... 24
4.3 Zaformování sádrového modelu ... 25
4.4 Odformování ... 25
4.5 Výroba protikusu formy ... 26
4.6 Kramlování dělené formy ... 27
5. Tavení ... 27
5.1 Výběr vhodného skla ... 28
5.2 Příprava skla ... 29
5.3 Tavící proces ... 30
5.4 Odstranění sádrové formy ... 31
10
6. Opracování skleněných výrobků ... 31
6.1 Mechanické broušení ... 32
6.2 Ruční broušení ... 33
6.3 Pískování ... 33
6.4 Chemické leštění kyselinou ... 34
6.5 Mechanické leštění ... 35
7. Závěr ... 36
8. Zdroje ... 37
9. Fotodokumentace ... 40
11 Úvod
Zvolení tématu bakalářské práce předcházela myšlenka využití technického skla v běžné užitkové tvorbě. Nicméně poté přišla inspirace od pana Petra Jurníčka a jeho nádherného keramického umyvadla. Uchvátil mne jeho tvar, barva, textura neobvyklé glazury. Nechala jsem se inspirovat zejména tvarem pro budoucí kolekci mís z důvodu oživení jídelních stolů. Využít jednoduchost a neobyčejnost tvarů a skleněného materiálu v oblasti stolování.
Vzhledem k tomu, že jsem absolvent Střední Průmyslové Školy oděvní, mám velmi blízko k textilu. Studium skla a textilu jsou diametrálně odlišné obory, které jsem chtěla propojit a vytvořit jednoduchý skleněný objekt se zajímavým detailem – textilem.
Myšlenkou bylo propojit vzdušný, lehce tvarovatelný, živý textil se světlem si hrajícím, křehce tvrdým a neoblomným sklem v jeden objekt. V kombinaci těchto dvou materiálů jsou omezené možnosti. Zvolila jsem postup práce takový, kdy ve výsledku textil není fyzicky přítomný, ale jeho struktura zůstává otištěna v povrchovém reliéfu skla.
Obsahem práce je krátká historie stolování a současná problematika, podrobný popis vzniku sádrových modelů mís, zakomponování textilu a následná výroba dělených sklářských forem pro tavení skla. Sádrové modely jsem použila pro umístění textilu, abych dosáhla požadovaného povrchového reliéfu, a jako základ pro výrobu forem.
Poslední část práce pojednává o tavení skla, mechanickém a chemickém zušlechťování hotových skleněných výrobků mechanickým broušením na hrubém a jemném hladinářském brusu. Ke zdokonalení tvaru mís bylo použito broušení na brousícím stroji a k doladění detailů reliéfu došlo na ruční diamantovou brusku. Ke sjednocení povrchu skleněných výrobků jsme použili pískovací zařízení. Následuje chemické leštění skleněných výrobků v kyselině fluorovodíkové ve směsi s kyselinou sírovou pro dosažení vyššího lesku a zjemnění pískované textury. Posledním krokem je mechanické leštění na brousícím stroji plstěným kotoučem a pemzou. Pro závěrečný vysoký lesk jsou skleněné výrobky přeleštěny ceroxem.
Výsledkem celé práce by měla být kolekce skleněných mís s vnitřním či vnějším textilním reliéfem určené pro každodenní použití v domácnosti i jako dekorační objekt v interiéru.
12 1. Stolování
V této kapitole o historii a problematice stolování jsou informace čerpány ze zdrojů [1], [2], [3].
Stolování se jako kulturní projev uplatnilo nikoli u všedního jídla, ale především při hostině. K hostině na stůl patří nejen ubrus, ale také přiměřené společenské chování dle aktuální etikety a obvyklá jídla dané lokality.
Kultura stolování se v Evropě zvedla během 12. století, odpovídala celkové kulturní úrovni dané společnosti a závisela na sociálních podmínkách a prostředí.
Používání příboru je pro nás dnes naprostou samozřejmostí a provází nás celý život.
Dodnes stále existují kultury, kde se jí pouze či převážně rukama (Afrika, Turecko, Indie) a to i na večeřích v honosném stylu. Konzumace jídla rukama musí vypadat elegantně a vyžaduje dobré způsoby. Nicméně ani v Evropě se nepřestalo jíst rukama, i když množství jídel, které je přípustné takto konzumovat, se značně snížilo. V první řadě se jedná o krájený chleba či drobné pečivo, které se na další menší kousky nekrájí.
Rukama se také jí chřest, krabi, humr a plátky sýra. U takovýchto jídel je samozřejmostí přítomnost mísy s vodou a citronem pro opláchnutí prstů, která se ze stolu odstraňuje s talíři.
1.1 Historie
Již ve středověku se začaly používat nástroje určené ke konzumaci potravy. Úplně prvním nástrojem byl pazourkový nůž na porcování masa, až když se potrava začala tepelně upravovat, vznikla lžíce. Velmi dlouho příbory při konzumaci nahrazovaly ruce, ale i přesto byla určitá pravidla. Ve středověku byla lžíce vyráběna ze dřeva. Bohaté rody si oblíbily pro zvláštní příležitosti lžíce ze stříbra.
13
Nůž s vidličkou přišly až později. Zejména vidlička byla dlouho odsouvána do pozadí a pohlíželo se na ni jako na ďáblův nástroj, který nepatří na stůl. Nůž sloužil ke krájení chleba a masa na hostinách a užíval se více hosty. Dokud se na stole ještě neobjevovala vidlička, mohla se sousta chleba nebo masa napichovat na nůž, namáčet do omáčky a vkládat do úst.
Původní vidlička měla pouze dva bodce. Začala se běžněji používat v Itálii, kde ji používali především ke konzumaci ovoce a podobných doplňků jídelníčku. Vzhled vidličky se vyvíjel, z původních dvou bodců a rovné rukojeti ze slonoviny, rohu nebo dřeva, se přetvarovaly na tři kratší bodce, které už byly zahnuté. Následně byly vidličky zhotovovány z jednoho kusu a to převážně ze stříbra.
Lžíci, vidličku a nůž jako ucelenou jídelní soupravu začala společnost uznávat až v polovině 17. století.
Obr. 1 Skládací jídelní souprava z poloviny 17. Století, Německo
Lžíce ze dřeva nebo i z kovu mívaly krátkou rukojeť a držely se v pěsti (jak to vídáme dnes u malých dětí). Jejich listy bývaly mělké, sloužily k nabírání převážně kašovité potravy, kovové lžíce se zhotovovaly z cínu, bronzu, mosazi a železa. Někdy bývaly na držadle zdobeny figurálními nebo rostlinnými motivy, štítky apod.
14 Následný text je čerpán ze zdroje [2]
K slavnostním panským příborům patřily lžíce zdobené vzácným kovem nebo stříbrné.
Takový vzácný soubor dvanácti lžic z konce 15. století se zachoval v Hradci Králové.
Jinak se při jídle užívalo prostých dřevěných lžic (prostí lidé jídávali primitivněji – M.
Jan Hus: „Když jsem byl žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.“).
O tom, zda měšťanská domácnost byla vedle četné a rozmanité keramiky vybavena rovněž skleněnými nádobami, nás archeologické výzkumy donedávna téměř neinformovaly. Pro většinu nalezeného stolního skla výzkumy dokazují, že nejde o dovážené zboží, ale o místní produkty, které se vyvážely i za hranice. Proto nejvýraznější a nejhojněji zastoupený tvar dostal název číše českého typu. Jednalo se o vysoké štíhlé číše s terčovitou patkou zdobené natavením drobných nálepů. Jiným často zastoupeným tvarem byly nízké baňaté poháry se široce rozevřeným hrdlem a svisle taženými kapkami na výduti. Poháry byly z čirého, ale barevného skla, zpravidla nazelenalé, žlutozelené až nahnědlé barvy. Stolní sklo již ve 14. století nebylo pouze pro nejvyšší vrstvy společnosti, dostali se k němu i prostí měšťané.
Obr. 2 Nápojová skla (uprostřed číše českého typu). 2. pol. 14. století, Praha
Spíše k uchování tekutin než k stolnímu nádobí řadíme keramické láhve s vysokým baňatým dnem a úzkým hrdlem, většinou bezuché. Na cestách se v nich převážely tekutiny díky vlastnosti uchovávat jejich obsah v chladu.
15
Podle francouzského zvyku, který za Lucemburků na panských hostinách zobecněl, hostitelé návštěvníky hostiny usazovali tak, aby pokud možno seděli v párech a každému páru byla k dispozici jedna mísa s pohoštěním.
Panské stolování mělo své zásady, např. při usazení hostů vedle hostitele bylo dbáno na jejich důstojenství. Musely být dodržovány pravidla etikety, její nedodržení mohlo být bráno jako urážkou hostitele nebo gestem nepřátelství.
Pravidlem bylo, že tabule má být tak velká, aby se k ní bez obtíží vešli všichni vážení hosté. Velikost hostiny se posuzovala podle počtu chodů, které měly určené pořadí, od polévky až po hlavní chody.
Selské prostředí též mělo svou kulturu stolování, nezbytnou nutností bylo přiměřené chování a ubrus na stole, i když se nejednalo a významnou hostinu. Základním rituálem bylo usazení hospodáře do čela stolu a ostatních členů rodiny podle určitého zasedacího pořádku. Slavnostní jídla se v domácnostech venkovanů objevovala o svátcích, hodech a při významných událostech jako je svatba, křtiny, pohřební hostina aj.
Obr. 3 Jan Steen: Oslava křtin. R. 1664
16
Stolní nádobí mělo v domácnostech funkci umění a některé se používalo pouze při zvláštních příležitostech. Pro panské hostiny bylo typické vystavování a předvádění hostitelova majetku.
„A protože hostina ve vyšší společnosti bývala tradičně zároveň zábavou, spojil měšťanský vkus obě funkce ve stolním nádobí.
Vedle jednoduchých koflíků s víčkem a cínových konvic postavil na stůl nádoby s víčky v nejrůznějších provedeních, na nichž dominovali tatrmani s kordem, mužíčci s oštěpem a jiní žertovní „trpaslíci“. Obohatil stolní náčiní píšťalkou, zvoncem a různými hlavolamy pro stolující, kteří jim museli přijít na kloub, pokud se chtěli napít a nenalít si z důmyslného zařízení víno třeba na krk.“ [2]
K měšťanům se používané nádobí šlechtou dostává o značnou dobu později. Vyšší společnost již koncem 16. století běžně užívala emailové české sklo, ale u měšťanů se objevuje až koncem 17. století. Touto dobou šlechta začíná používat český řezaný křišťál, který byl u měšťanů vzácností. Měšťané užívají emailové sklo do konce 18. století, kdy přichází do popředí porcelán.
1.2 Problematika současného stolování
Kultura stolování a etikety současné doby ušla veliký kus cesty od panských hostin, které měly spoustu zásad a pravidel stolování. Od strachu používat vidličku, že se jedná o ďáblův nástroj, přes zasedací pořádek až po používané materiály nádobí. Dnes se již bohužel nezamýšlíme nad materiálem, ze kterého je vyroben příbor, zda se v něm odráží společenské postavení a bohatství rodiny či podniku. S klidem poobědváme jídlo z ulice na papírovém tácku, utřeme prsty do ubrousku a spěcháme dál za shonem každodenního života.
Stolování současné doby má mnoho podob, stejně jako nádobí, které k němu patří.
Každý z nás má odlišný vkus a stravovací návyky, a tím se liší i volba nám příjemného nádobí, které umístíme na jídelní stůl. Může se jednat o porcelánový květinový servis, skleněný malovaný, broušený, pískovaný servis, keramiku nebo kov. V dnešní době je
17
mnoho uměleckých podnikatelů v průmyslovém designu, kteří vyrábějí originální nádobí pouze o pár kusech, ale i firmy s velkosériovou výrobou s různou kvalitou estetiky a materiálu. Liší se i způsob servírování pokrmů. Na stůl může být umístěn hotový pokrm v mísách či hrncích a hosté se obslouží dle svého přání nebo hostitel nosí na stůl již plné talíře. Na jídelní stůl se v žádném případě, ani v dnešní uspěchané době, nehodí plastové krabičky hotového jídla z restaurace, pokud nemáme čas uvařit. Na společný čas u jídla, estetiku a kulturu stolování, bohužel většina populace nemá patřičný klid a čas.
2. Úvaha nad tématem
Motivem celé mé práce je propojení dvou odlišných materiálů v jeden celek. Bylo pro mne velkou výzvou vymýšlet možnosti zpracování tak odlišných materiálů. Každý materiál snese jiné teploty, zatímco sklo vyžaduje vysoké teploty, při nich textil uhelnatí. Přenesení struktury textilu do skleněné hmoty je jeden z možných způsobů jak tento úkol řešit s výsledným estetickým vjemem objektů.
Důvodem pro zvolení právě užitkových či dekorativních mís je můj osobní postoj k současné uspěchané době, kdy často není možné najít patřičný klid ani na jídlo.
2.1 Kresebné návrhy
Tvorba kresebných návrhů obsahuje různé varianty tvarů mís a návrhy textilního reliéfu. Při kresbě návrhů si hraju s tvary a možnostmi výsledných podob, jak pravidelných, tak abstraktních tvarů. Pohrávám si s myšlenkou reálného umístění textilu na skleněné objekty a jak jej do práce zakomponovat. Celý vývojový proces byl pro mne velmi důležitý a bez něj bych nepřišla na nápady, které jsou tématem mé práce.
18 2.2 Rysy
Po vytvoření množství kresebných návrhů jsme vybrali dva odlišné tvary mís pro realizaci kolekce. Podle kresebných návrhů byly nejprve realizovány návrhové rysy v měřítku 1:2. Po zdokonalení tvarů následovaly rysy v měřítku 1:1. Rysy zahrnují vnitřní i vnější tvar mísy a slouží jako základ pro vytvoření střihu mísy z kovového plechu.
2.3 Střihy
Na výrobu kovových střihů z mosazného plechu jsme použili polovinu základního rysu.
Důležité je obkreslení požadovaného vnějšího tvaru mísy pomocí připraveného rysu přiložením středové osy k okraji kovového plechu. Středová osa musí být kolmo k hraně, kde je umístěn horní okraj tvaru mísy. Musí být umístěn přesně na kraj plechu, aby nad spodním okrajem zůstaly minimálně 3 cm volného místa. Následuje vystřižení tvaru nůžkami na plech a zpilování nerovností a hran. Na závěr byl použit jemný smirkový papír, aby výsledný povrch sádrového modelu byl zcela hladký.
Konečným krokem tvorby střihu je vytvoření zářezu do vynechaného místa pod spodním okrajem mísy pro umístění záchytného plíšku, který je nezbytný pro přesné udržení „točny“ na jednom místě.
19 3. Sádrové modely
Pro výrobu sádrových modelů mís je zapotřebí dřevěné „točny“ na kterou je umístěn kovový střih, který udává výsledný tvar mísy. Pro udržení „točny“ v jednom bodě, aby se otáčela kolen svislé středové osy, je nutné do otvoru stolu upevnit dřívko, omotané kovovým drátem pro lepší přilnavost sádry po celé jeho výšce. Dřívko je zakončené kovovou tyčinkou, která je zbroušená do špičky aby snadno pasovala do dírky v záchytném plíšku kovového střihu.
3.1 Použití kovového střihu pro výrobu dřevěné „točny“
Kovový střih je zapotřebí upevnit na připravenou dřevěnou konstrukci celé „točny“.
Pevné a přesné umístění kovového střihu při výrobě sádrového modelu udává jeho tvar.
Na dřevěnou „točnu“ kovový střih umístíme zatlučením malých hřebíčků po obvodu tvaru tak, aby horní okraj střihu byl rovnoběžně s podkladem a nedošlo jeho nesprávným umístěním později k deformaci tvaru a dna mísy. Zároveň s kovovým střihem umístíme i záchytný plíšek s dírkou za pomocí malých hřebíčků.
Obr. 4 Dřevěná točna s upevněným kovovým střihem
20 3.2 Výroba sádrových modelů
V této fázi je nachystána hotová „točna“ a dřívko s drátem v otvoru stolu. Následujícím krokem je namíchání potřebného množství sádry. Sádrová směs byla rozmíchána v malých nádobách. Vzniklá směs byla důkladně a pomalu promíchána, po jejím mírném zhoustnutí, byla nanášena na připravené dřívko s drátem. Sádra je v jednotlivých vrstvách nanášena do té doby, než její tvar připomíná požadovaný tvar výsledné mísy na střihu. V ten moment je „točna“ za záchytný plíšek s dírkou umístěna na kovovou špičku pro fixaci v jednom bodě. Mírně zhoustlá sádra je dále nanášena ve vrstvách a „točnou“ je otáčeno kolem středové osy dřívka ve stole. Tímto postupem nanášená sádra postupně dostává požadovaný tvar upevněného kovového střihu. Mezi tím je třeba „točnu“ pravidelně čistit od setřené sádry ze vznikajícího modelu, která na ní tuhne. Čištění od setřené sádry je důležité, aby ztuhlá sádra na kovovém střihu nestrhávala ještě neztuhlou sádru z modelu a nevytvářela tím nechtěné nerovnosti povrchu. Sádra je na model nanášena do té doby, dokud po opsání „točnou“ celého kruhu není povrch zcela hladký.
Obr. 5 Sádrový model první varianta Obr. 6 Sádrový model druhá varianta
Sádrové modely mís jsme vyráběli dva, jeden nižší a širší (dále menší, Obr. 5), druhý vyšší a užší (dále větší, Obr. 6). Celá kolekce obsahuje pět kusů, proto po jejich natření šelakem, je možné opětovné použití. Z menšího sádrového modelu byly vyrobeny tři kusy mís a z většího dva kusy.
21 3.3 Vytvoření reliéfu – umístění textilu
Před umístěním textilu je třeba nechat sádrový model vyschnout a povrchově upravit, aby bylo možno na něj textil lepit bez následného utržení sádry v místě lepení a opakovaně jej zaformovat bez poškození. Povrch sádrového modelu je natřen vrstvou šelaku.
Jedná se o přírodní surovinu, která se získává z výměšků červce lakového, který prostřednictvím tohoto sekretu ochraňuje svoje larvy před okolními vlivy. Je rozpouštěn v koncentrovaném (96 % a více) etylalkoholu, který se po zaschnutí odpaří a je fyziologicky nezávadný. Tento přírodní produkt slouží k vytvoření lesklého a tvrdého povrchu. [4]
Obr. 7 Našelakovaný sádrový model s návrhem textilu
Textil je umístěn podle vybraných kresebných návrhů a pocitů, jak na modelu mísy esteticky působí na pozorovatele. Dekorativní reliéf je pro každou mísu jiný, ale použitým materiálem a umístěním spolu utvářejí ucelenou kolekci.
Na jeho umístění jsme použili lepidlo UHU, které nenaruší šelakový povrch. Lepidlo bylo nanášeno pouze bodově, aby při nalévání sádry do dřevěné ohrádky při tvorbě žáruvzdorné formy, měl textil možnost mírného pohybu k vytvoření zajímavých a nečekaných tvarů.
Jako poslední krok byl textil pečlivě natřen stearinem, aby došlo k přilnutí textilu na povrch modelu a nalévaná sádra nezatekla mezi textil a stěnu modelu. Textil byl natřen
22
i z důvodu aby šel snadno z formy odstranit a na povrchu zůstal pouze otisk reliéfu bez strhávání kousků sádry z formy.
4. Tavená plastika
Tavená plastika vznikla v Čechách a dochází u nás k jejímu největšímu rozvoji.
Technika je v anglicky mluvících zemích nazývána cold casting nebo kiln casting.
Označení casting vyjadřuje podstatu techniky, při které dochází k roztavení skla ve formě při teplotách 800-900 °C a sklo mění své skupenství z pevného na kapalné, vlivem gravitace se rozlévá do celého prostoru vymezeného žáruvzdornou formou a zaujímá určitý tvar. [5]
„Materiály, používané pro formy a tvarovací prostředky musí být žáruvzdorné a pevné, i když při unikátní tvorbě formy a přípravky většinou nejsou určeny k opakovanému použití (výrobě). Používají se trvanlivé kovové (ocel, železo, měď) přípravky ve tvaru rámečku, obručí, válců. Nejrozličnějších tvarů forem a přípravků lze docílit odlitím namodelovaného tvaru do relativně pevného (jen jednou použitelného) materiálu, který obsahuje různé složky namíchané s vodou. Jde o tyto složky: sádra, tepelně odolná sádra mramorit, jemný písek silika, šamot, portlandský cement, kaolín, křída, azbest apod., v různých poměrech zaručujících tepelnou odolnost, tvrdost, pevnost, ale i křehkost a měkkost pro následné odstraňování formy po vychladnutí (např. Sádra mramorit + jemný písek silika v poměru 1:2).“ [5]
V našem případě jsme použili sádru mramorit s jemným pískem silika v poměru 1:2.
Pro zpevnění formy drátěné pletivo, které ale zaručuje snadné rozebrání a odstranění formy.
Forem jsme celkem vyráběli pět. Dvě formy pro větší mísy a tři pro menší. Dále je popisován postup výroby dělených žáruvzdorných forem pro tavení skla, princip je pro všechny formy naprosto stejný.
23 4.1 Příprava dělené formy pro tavení skla
„Jelikož skleněná drť mění svůj objem v procesu stavování, je odhad množství použitého skla závislý na zkušenosti, nebo se pro jistotu naloží raději více materiálu do jakéhosi nadměrku (trychtýře), který se po stavení odřízne, zůstane-li v něm ještě přebytečné sklo.“ [5]
Násepnici vymodelujeme z měkké hlíny do kónického tvaru. Její spodní průměr je o 1 cm menší než průměr podstavce mísy, na který vymodelovanou násepnici umístíme.
Umístěním násepnice zajistíme ve výsledné formě otvor, do kterého umístíme sklo.
Pletivo připravíme o dvou kusech, abychom předešli riziku, že forma v peci při tavení tlakem skla praskne. I když se jedná o kruhový tvar, výsledná forma je ve tvaru čtverče či obdélníku. Proto i použité pletivo je vyměřeno na rozměr modelu, však čtvercového tvaru (Obr. 8).
Obr. 8 Pletivo pro zpevnění formy
24
Po připravení pletiva jsme nastavili rozměr prkének nezbytných pro výrobu formy.
Určují velikost a tvar formy. Jejich nastavení by mělo být cca 2 cm od pletiva pro dostatečnou tloušťku materiálu formy (obr. 9).
Obr. 9 Prkénka vymezující velikost formy
Po nastavení prkének jsme pletivo vyjmuli a celý vnitřní prostor (našelakovaný model, stěny i podklad) vymazali stearinem pro lepší odstranění ztuhlé formy z modelu a pracovní plochy.
Posledním krokem je důkladné zabezpečení mezer mezi prkénky, aby jimi tekutá hmota nevytékala. Použili jsme měkkou hlínu, v rozích křížení samotných prkének a po celém obvodu, kde se prkénka dotýkají pracovní plochy.
4.2 Příprava materiálu
Na výrobu forem jsme použili již zmíněnou tepelně odolnou sádru mramorit a jemný křemenný písek silika v poměru 1:2. Do veliké plastové vany jsme připravili směs v daném poměru, při každém odměřování je potřeba používat stejné odměrky,
25
aby nedošlo ke změně množství materiálu. Směs je nutno velmi pečlivě promíchat, aby byla bez hrudek a došlo k dokonalému promísení obou složek.
4.3 Zaformování sádrového modelu
Máme připravená a zajištěná prkénka, vymazaný vnitřní prostor stearinem a vložené pletivo s násepnicí.
Materiál pro formy jsme připravovali v kbelících o objemu 20 l. Napustili jsme je to tří čtvrtin vlažnou vodou a začali pomalu a rovnoměrně po celé hladině sypat namíchanou sypkou směs. Sypeme do té doby, než se nám na hladině začnou tvořit viditelné
„ostrůvky“ suché sádry. V ten moment necháme sádru pár minut odpočinout a nasát vodu. Poté ji velmi pomalu promícháme (čím pomaleji mícháme, tím pomaleji tuhne) a začneme fankou postupně nalévat do připraveného prostoru pro formu. Až je sádrový model mísy pod hladinou, lehce stlačíme pletivo, aby hustotou hmoty nestoupalo vzhůru. Poté dolijeme z kbelíku zbylou tekutou hmotu po okraj násepnice, aby ve výsledné formě byl otvor.
Pro dosažení vyšší pevnosti formy je potřeba předejít bublinám uvnitř. Proto jsme lehce zahoupali stolem, na kterém je forma umístěna, aby pohybem ještě neztuhlého materiálu co největší množství bublin vyplavalo na povrch a nechali jsme formu ztuhnout.
4.4 Odformování
Po uplynutí cca 15 minut jsme sundali hlínu, která zabraňovala vytečení tekuté hmoty.
Sundali jsme též prkénka, které je potřeba očistit pro další použití. Po uplynutí dalších 15 minut jsme pootočili hotovou sádrovou formou, aby se uvolnil textil ze sádrového modelu a mohli jsme formu sundat. Díky použití stearinu, který zabraňuje přilnutí sádry k povrchu, jde forma lehce odstranit. Když máme formu sundanou ze sádrového modelu, je třeba vyndat textil, který zůstal ve stěnách formy, postupujeme opatrně, aby nedošlo ke zbytečnému ulamování sádry. Na místech, kde sádra příliš přilnula k textilu
26
a tím došlo k jejímu odtržení, formu vyretušujeme rozmícháním malého množství sádry s pískem a upravíme štětečkem vzniklé nerovnosti.
4.5 Výroba protikusu formy
Hotová forma je položena na stole tak, že v ní vidíme tvar mísy, je ale třeba sklu udat tloušťku, tím, že mezi dvěma mokrými hadry rozválíme měkkou hlínu o tloušťce 1 cm.
Hlínu poté rozřežeme na kousky a vložíme do formy, zahladíme a zarovnáme.
Opět přichystáme pletivo, tentokrát pouze čtvercového tvaru, podle již vzniklé formy.
Do hotové formy jsme vytvořili dlátkem důlky tzv. zámečky, aby po odlití oba kusy do sebe pevně zapadly. Dále postupujeme stejným způsobem jako při odlévání první části formy.
Pro řádné vyschnutí forem, je musíme rozdělit a vyndat hlínu mezi nimi, od které je poté forma špinavá. Proto jsme formu pečlivě vyčistili od všech nečistot, abychom předešli jejich následnému přitavení na sklo.
Po jejich očištění jsme všechny formy umístili teplé místo (topení, vyhřátá technická místnost) a nechali je zhruba týden schnout (Obr. 10).
Obr. 10 Dělená forma
27 4.6 Kramlování dělené formy
Posledním krokem než dáme formy se sklem do pece, je pevné spojení obou kusů dohromady, aby tlakem skla nedošlo k jeho vytékání mezerou mezi nimi. Používají se k tomu kovové kramle a zatření mezery sádrou s pískem.
Obr. 11 Kramle kulatá Obr. 12 Hotová forma
5. Tavení
V této kapitole o tavbě skla jsou informace čerpány ze zdroje [7].
Pro kvalitu výsledných výrobků ze skla je důležité přesné dodržení technologických postupů, stejně jako výběr sklářských surovin. Různé typy skla vyžadují odlišné tavící teploty a časy pro dobu tavby, proto má teplotní a časová křivka desítky variant.
Sklo od firmy Banas Glass vyžaduje tavící teplotu 800–900 °C, na rozdíl od kontinuální výroby ve sklárnách v pánvových nebo vanových pecích, kdy je zapotřebí sklo tavit a čeřit při daleko vyšších teplotách (1420-1470 °C). Pro menší objem tavené hmoty v menších ateliérových pecích trvá tavba kratší dobu. Tavbu lze urychlit pomocí použité suroviny, kdy místo sklářského kmene použijeme sklářský granulát, fritu nebo střepy.
Nedílnou součástí celé tavby není jen tavení sklářské suroviny a čeření, ale i chlazení.
Nesprávným chlazením, může dojít k popraskání výrobků vlivem nevyrovnaného vnitřního pnutí skla. Chlazení musí probíhat pomalým a postupným snižováním teploty
28
prostředí, ve kterém se nachází sklo, aby bylo stabilizováno vnitřní pnutí. Teplotu můžeme snižovat poměrně rychle do 500 °C dále však v rozmezí 500-200 °C musíme teplotu snižovat výrazně pomaleji.
5.1 Výběr vhodného skla
„Výběru polotovaru pro přetavování musí být věnována veliká péče, sklo musí být ze stejné a jediné tavby z důvodu roztažnosti skla. Polotovary z různých taveb vlivem rozdílné dilatace způsobí po utavení i náležitém vychlazení popraskání díla.“ [5]
U přetavování polotovarů jsou kladeny nároky na čistotu skla utaveného díla. Jedná se o bubliny a šlíry, které autor může využít jako umělecký záměr. Pokud záměrem nejsou, používáme polotovarů bez kamínků, bublin a redukujeme jejich počet. Jakýkoli drsný povrch polotovaru (hrubý brus na povrchu, praskliny vzniklé úderem) se po utavení projeví „závojem“ jemných bublinek. [5]
K přetavování se velmi často používá sodnodraselné či olovnaté sklo.
Pro výrobu kolekce jsme použili bezolovnaté sklo od firmy Banas Glass, která se zaměřuje na výrobu skla pro tavené plastiky. Díky této specializaci je možné jejich sklo libovolně kombinovat bez výsledného nežádoucího pnutí a popraskání díla. Zvolili jsme barevnost v modrém odstínu. Tmavší odstín modré pro dvě menší a jednu větší mísu a pro jednu menší a větší mísu světlejší odstín.
29 5.2 Příprava skla
Před nachystáním přetavovaného polotovaru, musíme znát množství skla, které potřebujeme pro jednotlivé formy. Hmotnost potřebného skla zjistíme tzv. zvážením forem. Ještě nespojené formy kramlemi jsme vyfoukali stlačeným vzduchem, abychom je zbavili nežádoucích nečistot. Sesadili jsme je podle zámečků dohromady a nachystali si odměrný válec o objemu 1 l a jemný písek používaný pro odměřování. Odměrný válec jsme naplnili přesně po okraj (1 l pro snadnější odečítání množství) a pečlivě jsme písek sypali do formy, aby se dostal všude až do půlky násepnice (raději odměříme větší množství a přebytečné sklo po utavení odbrousíme, z toho důvodu je potřeba k celkovému objemu přičíst 10 %).
Každá forma má objem přesně 1 l a přičetli jsme 10 %, tzn., že objem jedné formy činí 1,1 l. Množství v litrech je nutné přepočítat dle měrné hmotnosti vybraného typu skla na kilogramy. V našem případě použijeme hodnotu 2,6 (pro Banas Glass) a vynásobíme změřeným objemem 1,1 l. Výsledkem je hodnota 2,86 kg skla pro jednu formu, celkem máme forem pět o dvou barvách. Musíme znát množství skla pro každou barvu. Proto jsme hodnotu 2,86 kg vynásobili 3 a výsledná hodnota pro tři formy jedné barvy (tmavě modré) je 8,58 kg. U druhé formy jsme hodnotu 2,86 kg vynásobili 2 pro světlejší odstín dvou forem, výsledkem je 5,72 kg.
Firma Banas Glass dodává sklo v podobě kachlí o váze jedné kachle 2,5 kg. Jelikož se váha jedné kachle neshoduje s potřebnou váhou skla pro jednu formu je nutné sklo rozdělit na menší části, také z důvodu, že kachle se v celku do násepnice nevejde.
Připravili jsme si ochranné rukavice, kladivo, bedýnku vyloženou papírem a dvě další pro uložení nachystaného skla pro tavení. Nejprve jsme si rozdělili na menší kousky kachle jedné barvy, bedýnku vyčistily od zbylých střepů (aby nedošlo ke smísení barev) a poté jsme stejný postup provedli s kachlemi druhé barvy. Do bedýnky s papírem jsme vložili kachli a v ochranných rukavicích jsme ji kladivem rozdělili na menší střepy.
30 5.3 Tavící proces
Formy s přidanou násepnicí jsme pro lepší umístění a následného zatečení skla do formy rozmístili do prostoru pece. Pec jsme nastavili na požadovaný program a spustili.
Tavba probíhala v elektrické peci za nejvyšší teploty 880 °C. Celý tavící proces – zahřátí na horní tavící teplotu, výdrž na horní tavící teplotě (čeření) a pozvolné chlazení trvalo 7 dní, než teplota po skončení programu samovolně klesla na 40 °C a bylo možné výrobky z pece vyjmout.
Obr. 13 Formy připravené k tavbě
Obr. 14 Teplotní křivka tavení
31 5.4 Odstranění sádrové formy
Formu je nutno odstraňovat velmi opatrně aby nedošlo k poškození skleněného výrobku uvnitř formy. Nejlépe oblým kouskem dřeva strhnout rohy formy a v rukavicích zbytky formy odtrhat – vlivem vysokých teplot v peci pletivo velmi změklo.
Konečnou operací po vyjmutí skleněného výrobku je vyčištění povrchu, na kterém ulpěla sádra, resp. materiál použitý k formování. Čištění se provádí pod proudem vody za pomoci kartáče. [5]
6. Opracování skleněných výrobků
Když skleněné výrobky očistíme od zbytků materiálu použitého k formování, nepůsobí příliš estetickým dojmem. Na výrobcích jsou viditelné drobné praskliny formy, kam zateklo sklo a přebytečné sklo z násepnice. Je nutné, abychom tyto neestetické rušivé elementy odstranily mechanickým broušením, kdy dochází k odebírání materiálu volným nebo vázaným brusivem. Tímto procesem se zbavíme nežádoucího přebytečného skla a doladíme výsledný tvar. Nicméně suché sklo stále působí velmi surově a jsou v něm vidět směry broušení. Proto je nutné jej opískovat a udat mu tak jednotný vzhled. Pro zmírnění matu pískování jsme použili chemické leštění v kyselině fluorovodíkové a sírové. Vnější povrchový reliéf jsme mechanicky vyleštili pro vyšší lesk a vyniknutí struktury.
32 6.1 Mechanické broušení
Broušení je mechanický proces odebírání skla volným nebo vázaným brusivem, jehož třením se z plochy hmoty odbrušují jemné částečky skla. [7]
Broušení se provádí na boční ploše kotouče, který se otáčí kolem svislé osy a nazýváme jej rovinné broušení na hladinářském brusu za použití volného brusiva. Principem je přivádění volného brusiva s vodou mezi litinový kotouč a sklo. Jako brusivo se používá křemenný písek, karbid křemíku nebo tavený korund. [7]
„Zrna nacházející se mezi sklem a litinovou plochou, způsobují při pohybu brusu trhlinky a odštěpování drobných úlomků skla.“ [6]
Nebo brousíme na obvodu kotouče, který se otáčí kolem osy vodorovné a nazývá se vybrušování, řezání. Stroj se správně nazývá brousící stroj nesprávný avšak velmi zažitý název je „kuličský stroj“ (přejatý z němčiny). Brousíme za pomocí brusných kotoučů, které jsou vyrobeny z vlastního brusiva – vázané brusivo. Mohou být jak přírodní (korundové, pískovcové, smirkové, granátové nebo diamantové), tak syntetické (karbid křemíku, elektrokorundové – elektrit, syntetický diamant).
Broušení provádíme nejméně ve dvou fázích a to hrubým a jemným broušením (u volného brusiva závisí na hrubosti zrn, u vázaného na hrubosti použitého brusného kotouče). Hrubým broušením nejrychleji odstraníme přebytečné sklo a jemným broušením vyrovnáme rýhy po hrubém broušení.
Na hladinářském hrubém brusu jsme zarovnali vrchní a spodní okraj mísy do roviny od přebytečného skla. Poté jsme povrch zjemnili za použití jemného brusiva. Na brousícím stroji jsme použili kotouč z hrubého brusiva, abychom odstranili sklo, které zateklo do formy vlivem jejího popraskání. Do míst, kam jsme se kotoučem dostali, jsme zjemnili hrubé broušení, zbylé části jsme zarovnávali ručním broušením.
33 6.2 Ruční broušení
Ruční broušení funguje na stejném mechanickém principu odbrušování jemných částeček skla, pouze se nepoužívá brusičských strojů, ale malé elektrické brusky s výměnnými brusnými nástavci různých tvarů, velikostí a tvrdostí. Slouží k opracování skla na místech, kam se nedostaneme kotoučem nebo drobných a složitých tvarů, v našem případě textilního reliéfu.
6.3 Pískování
„Je to stará technika matování skla tryskáním proudu písku na povrch výrobků pod tlakem. Písek byl později nahrazen korundem nebo méně často karbidem křemíku.“ [6]
Pro pískování se užívá korund hnědý a bílý (na olovnaté sklo, protože jej nezabarví), karbid křemíku nebo balotina (kuličky ze sodnodraselného skla). Pískování se užívá u velkých tabulí plochého skla, ale také u užitkového skla k dekorativním účelům v kombinaci s dalším zušlechťováním, jako v našem případě chemickým a mechanickým leštěním.
Obr. 15 Pískovací zařízení
34
„Výkony pískovacích zařízení jsou závislé na tlaku vzduchu, průměru trysky, druhu a množství brusiva, vzdálenosti trysky od skla a době pískování.“ [6]
Mísy jsme pískovali velmi krátkou dobu po celém povrchu se stejnou intenzitou pískování pro sjednocení vzhledu. Mísy, které mají vnější reliéf, jsme ve vnitřní části zakryli šablonou, aby hladký povrch zůstal neopískovaný. Naopak mísy, které mají vnitřní reliéf a hladký vnější povrch, jsme opískovali pouze vnitřní část mísy.
6.4 Chemické leštění kyselinou
Dříve leštění probíhalo ve velké olověné vaně, umístěné ve větší vaně hrubého oplachu.
Sklo do leštící lázně bylo střídavě ponořováno ručně v měděných koších a oplachováno v hrubém oplachu. Leštící lázně se zahřívaly na 55°C a byly odhadem dávkovány v objemovém poměru kyseliny sírové (95 %) ku kyselině fluorovodíkové (73 %) – 3:1.
[5]
Principem chemického leštění je odstraňování povrchových nerovností reliéfní vrstvy skla až do vyhlazení povrchu působením kyseliny fluorovodíkové a sírové. Dochází k lesklému leptání povrchu skla, kdy jsou odleptávány mikroskopické nerovnosti.
Na povrchu se tvoří fluoridy, které jako produkty chemické reakce pevně ulpívají na povrchu skla, kyselina sírová tyto reakční produkty rozpouští. Leštící proces probíhá za střídavého ponořování výrobků do leštící lázně a oplachové vody. [6]
Chemické leštění se používá po hrubém broušení nebo pískování u produktů, které nebylo možné mechanicky vyleštit. [6]
Obr. 16: Sklo při chemickém leštění
35 6.5 Mechanické leštění
Pro mechanické leštění se používá stejných strojů jako pro mechanické broušení s tím rozdílem, že je používáno měkčích kotoučů (dřevo, korek, plsť, polyuretan), na které se nanáší jemný leštící prášek. Leštící prášky mohou být chemické (leštící červeň, leštící čerň, oxid ceričitý) nebo přírodní (tripolit, pemza – skelná pěna sopečného původu).
Po vyleštění všech mís v kyselině, jsme vrchním hranám a vystupujícímu reliéfu dodali vysoký lesk mechanickým leštěním. Plstěnými kotouči na brousícím stroji za pomoci leštící pasty (pemzy a ceroxu) pro vyniknutí reliéfu. Vrchní hrany jsme leštili na hladinářském stroji s volným přísunem pemzy a vody.
Obr. 17 Princip mechanického leštění
36 7. Závěr
Výsledkem je kolekce pěti skleněných mís s přeneseným textilním reliéfem, které je možné užívat uceleně či jednotlivě k praktickým účelům při stolování nebo k dekorativnímu umístění v interiéru.
Práce s textilním materiálem a se sklem pro mne byla velmi zajímavá a možná i lehce sentimentální. Vnitřně šlo o uzavření celého bakalářského studia v propojení s předchozími zkušenostmi s textilem.
Velkým přínosem pro mne bylo získání zkušeností v oblasti výroby dělených forem a přenášení struktury jiného materiálu do hmoty skla. Vjemy z výsledných produktů může každý vnímat individuálně, protože na první pohled není přesně jasné, jakým materiálem bylo reliéfu dosaženo. Proto je pro mne sklo tolik fascinujícím materiálem s nevídanými možnostmi zpracování, když víme jak s ním pracovat a nechceme nemožné.
37 8. Zdroje
[1] [Chrochta (přezdívka). Kultura stolování] [19:16, 13.1.2016]
<http://www.d20.cz/clanky/kultura/4204.html>
[2] [Redakce Světa bydlení. Historie kultury stolování aneb jak šel čas s vidličkami, lžícemi a noži] [23:58, 13.1.2016] <http://www.svet-bydleni.cz/bydleni-1/historie- kultury-stolovani-aneb-jak-sel-cas-s-vidlickami-lzicemi-a-nozi.aspx>
[3][Neznámý autor. Historie stolování aneb jak šel čas s příborem] [01:20, 14.1.2016]
<http://www.liveportal.cz/zajimavosti/historie-stolovani-aneb-jak-sel-cas-s-priborem>
[4] [Neznámý autor. Šelaky ] [21:56, 21.4.2017] <https://www.inchema.cz/selaky/>
[5] Kirsch, R.: Historie sklářské výroby v českých zemích II. díl/2, nakladatelství ACADEMIA, 2003, ISBN: 80-200-1104-8 (2. Svazek)
[6] Hotař, V.: Úvod do výroby komponent skleněné bižuterie, 2009, ISBN: 978-80- 7372-534-1
[7] Vondruška, V.: Sklářství. Praha 2002, ISBN: 80-247-0261-4
38 Obrázky:
Obrázek 1: Skládací příbor z poloviny 17. Století, Německo. [online] [cit. 26.4.2017]
Dostupné z: http://www.svetoutdooru.cz/serialy/skladaci-pribor/
Obrázek 2: Nápojová skla (uprostřed číše gotického typu). 2. pol 14. století, Praha.
[online] [cit. 26.4.2017]
Dostupné z: http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=2204&cid=26.html
Obrázek 3: Jan Steen: Oslava křtin. R. 1664. Gombrich, E. H.: Příběh umění, nakladatelství Odeon, 1988, ISBN: 80-207-0416-7
Obrázek 4: Dřevěná točna s upevněným kovovým střihem. Fotografie: autorka, Liberec:
Bakalářská práce 2017
Obrázek 5: Sádrový model první varianta. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 6: Sádrový model druhá varianta. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 7: Našelakovaný sádrový model s návrhem textilu. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 8: pletivo pro zpevnění formy. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 9: Prkénka vymezující velikost formy. Fotografie: autorka, Liberec:
Bakalářská práce 2017
Obrázek 10: Dělená forma. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
39
Obrázek 11: Kramle kulatá [online]. [cit. 25.4.2017].
Dostupné z: http://www.landsmann.cz/zbirovia-766-250-kramle-kulata- 250mm_d29018.html
Obrázek 12: Hotová forma. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 13: Formy připravené k tavbě. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 14: Teplotní křivka tavení. Fotografie: autorka, Liberec: Bakalářská práce 2017
Obrázek 15: Pískovací zařízení. [online] [cit. 29.4.2017]
Dostupné z: http://pieskovacka.sk/pieskovacky/kabiny/ovladacie/craft/
Obrázek 16: Sklo při chemickém leštění. Cabejšek, M.: Zušlechťování skla, Nakladatelství L+P Publishing , 2004, ISBN: 80-239-4265-4.
Obrázek 17: Princip mechanického leštění. Cabejšek, M.: Zušlechťování skla, Nakladatelství L+P Publishing , 2004, ISBN: 80-239-4265-4.
40 9. Fotodokumentace
41
42
43
44
