Popis vzniku sítě tenisových škol
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Jan Váňa
Vedoucí práce: PaedDr. Jiří Dygrín
Liberec 2016
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Chtěl bych poděkovat PaedDr. Jiřímu Dygrínovi za vstřícnost, odborné rady a nesmírnou ochotu při veškerých konzultacích mé bakalářské práce.
Nakonec bych chtěl poděkovat své rodině za jejich trpělivost, pomoc a klid při tvorbě této bakalářské práce.
Anotace
Hlavním cílem bakalářské práce je popis realizace projektu sítě tenisových škol. Práce popisuje charakteristiku tenisu, tělesnou a technickou přípravu v tenise dětí a také popis didaktiky tenisu dětí. Bakalářská práce uvádí požadavky k přípravě vzniku tenisové školy, které jsou nezbytné k její úspěšné realizaci a následnému vytvoření sítě tenisových škol.
Výsledkem bakalářské práce je analýza aktuálního stavu sítě tenisových škol
Kvantitativním výzkumem formou ankety jsem zjišťoval spokojenost dětí a rodičů s prací TAJV. K vyhodnocení ankety jsem použil grafy a tabulky.
Klíčová slova:
tenis, trénink, didaktika, příprava, trenér, tenisová škola, síť tenisových škol, tenisová akademie
Annotation
The main point of the thesis is the description of the process of establishing of tennis schools network. The thesis describes the characteristics of tennis, the physical and technical preparation in kids tennis and also the didactics kids tennis. The necessary requirements for the establishment of a tennis school that lead to its successful realization and eventually lead to the establishment of the whole tennis schools network are mentioned in the thesis, too. The result of the thesis is the analysis of a current situation of the tennis schools network.
I further examined the satisfaction of kids and their parents with the membership in the TAJV in a quantitative research using a questionnaire. To evalute of the questionnaire and used graphs and tables to evalute the answers.
Key words:
tennis, practise, didactics, preparation, coach, tennis school, tennis schools network, tennis academy
7
Obsah
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 10
SEZNAM TABULEK ... 10
SEZNAM GRAFŮ ... 11
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 11
Úvod ... 12
1 Cíle bakalářské práce ... 13
1.1 Hlavní cíl bakalářské práce ... 13
1.2 Dílčí cíle bakalářské práce ... 13
2 Charakteristika tenisu ... 14
2.1 Vymezení tenisu ... 14
2.2 Historie tenisu ... 14
2.2.1 Historie tenisu v Čechách ... 15
2.3 Pravidla tenisu ... 16
2.3.1 Rozměry dvorce ... 16
2.3.2 Počítání ... 17
2.4 Současnost tenisu ... 18
2.5 Rekreačně pohybová aktivita ... 19
3 Tělesná a technická příprava v tenise dětí ... 20
3.1 Vztah tělesné a technické přípravy v tenise ... 20
3.2 Složky tréninku ... 20
3.2.1 Tělesná příprava ... 21
3.2.2 Technická příprava ... 22
4 Didaktika tenisu dětí ... 23
4.1 Vymezení didaktiky ... 23
4.2 Didaktika tenisu ... 23
4.2.1 Statická metoda ... 23
4.2.2 Dynamická metoda ... 23
4.3 Etapy rozvoje tenisové techniky ... 24
4.3.1 První etapa – osvojení techniky - výuka ... 24
4.3.2 Automatizace techniky ... 28
8
4.3.3 Druhá etapa – užití techniky ... 28
4.4 Didaktické zásady ... 28
4.5 Metodicko-organizační formy ... 29
4.5.1 Vymezení metodicko-organizačních forem ... 29
4.5.2 Klasifikace metodicko-organizačních forem... 29
4.6 Technika základních tenisových úderů ... 30
4.6.1 Forhend ... 30
4.6.2 Bekhend ... 32
4.6.3 Volej ... 34
4.6.4 Podání ... 36
4.6.5 Smeč ... 38
5 Požadavky k založení tenisové školy ... 40
5.1 Myšlenka trenérské profese ... 40
5.2 Nezaměstnaný trenér ... 40
5.3 Průzkum trhu ... 41
5.4 Osamostatnění se ... 43
6 Realizace založení tenisové školy ... 44
6.1 Oslovení a zviditelnění se ... 44
6.2 Animační programy pro nové tváře ... 44
6.3 Vedení tenisových hodin ... 47
6.4 Komunikace ... 48
6.5 Zaměření tenisové školy ... 48
7 Síť tenisových škol ... 49
7.1 Rozšíření tenisových škol ... 49
7.2 Rozšíření trenérského týmu ... 50
7.3 Hospodaření ... 51
7.4 Ohlédnutí do minulosti ... 51
7.4.1 Příměstské soustředění ... 51
7.4.2 Pobytový tábor ... 52
7.4.3 Klubový turnaj ... 53
7.4.4 Sportovní dětský den ... 54
9
7.4.5 Lyžařský kurz ... 55
7.4.6 Závodní tenis ... 56
8 Analýza aktuálního stavu sítě tenisových škol ... 57
8.1 Aktuální stav projektu ... 57
8.2 Reflexe působení TAJV ... 62
Závěr ... 78
Seznam použitých zdrojů ... 79
Seznam příloh ... 82
10
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Rozměry tenisového dvorce ... 17
Obrázek 2: Všechny fáze forhendu (Scholl 2008, s. 28-31) ... 32
Obrázek 3: Všechny fáze obouručního bekhendu (Scholl 2008, s. 52-53) ... 33
Obrázek 4: Všechny fáze jednoručního bekhendu (Scholl 2008, s. 42-45) ... 34
Obrázek 5: Všechny fáze forhendového voleje (Scholl 2008, s. 94-95) ... 36
Obrázek 6: Všechny fáze bekhendového voleje (Scholl 2008, s. 94-95) ... 36
Obrázek 7: Všechny fáze podání (Scholl 2008, s. 78-81) ... 38
Obrázek 8: Všechny fáze protažení smeče (Scholl 2008, s. 104-105) ... 39
Obrázek 9: Společné focení po náborovém animačním programu v Poděbradech ... 45
Obrázek 10: Náborový animační program ... 46
Obrázek 11: Logo Tenisové akademie Jan Váňa ... 49
Obrázek 12: Trenérský tým TAJV v roce 2014 ... 50
Obrázek 13: Příměstské soustředění TAJV v Poděbradech ... 52
Obrázek 14: Pobytový tábor TAJV v Harrachově ... 53
Obrázek 15: Klubový turnaj TAJV v Pečkách ... 54
Obrázek 16: Sportovní dětský den TAJV v Pečkách... 55
Obrázek 17: Lyžařský kurz TAJV v Harrachově ... 56
Obrázek 18: Realizační trenérský tým TAJV ... 59
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Seznam tenisových areálů v okolí Poděbrad ... 41Tabulka 2: Seznam vhodných míst pro založení TŠ ... 43
Tabulka 3: Seznam aktuálních tenisových škol v letním období ... 57
Tabulka 4: Seznam aktuálních tenisových škol v zimním období ... 58
Tabulka 5: Rozvrh jarního programu TAJV ... 60
Tabulka 6: Seznam pořádaných akcí TAJV ... 60
Tabulka 7: Seznam připravovaných akcí TAJV ... 61
11
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Jsi spokojen(a) se svým tenisovým trenérem? ... 62
Graf 2: Těšíš se na tenisové hodiny? ... 63
Graf 3: Měl(a) bys zájem účastnit se táboru s TAJV? ... 64
Graf 4: Jsi spokojen(a) se skupinou dětí, v které trénuješ tenis? ... 65
Graf 5: Sleduješ pravidelně novinky z dění TAJV na webu a sociálních sítích? ... 66
Graf 6: Líbí se ti tenisový areál, kde trénuješ tenis? ... 67
Graf 7: Kterou doposud pořádanou akci TAJV hodnotíš nejlépe? ... 68
Graf 8: Co bys přidal(a) do tenisového tréninku? ... 69
Graf 9: Jste spokojeni s dosavadním vedením tenisových hodin v TAJV? ... 70
Graf 10: Těší se Vaše dítě na tenisové hodiny? ... 71
Graf 11: Doporučili byste tenisové hodiny v TAJV svým blízkým? ... 72
Graf 12: Sledujete pravidelně novinky z dění TAJV na webu a sociálních sítích? ... 73
Graf 13: Kterou doposud pořádanou akci TAJV hodnotíte nejlépe? ... 74
Graf 14: Jaká je představa budoucnosti Vašeho dítěte v tenise? ... 75
Graf 15: Jak jste se dozvěděli o TAJV? ... 76
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ČTS Český tenisový svaz
TAJV Tenisová akademie Jan Váňa OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná OSSZ Okresní správa sociálního zabezpečení
ZŠ Základní škola
MŠ Mateřská škola
TV Tělesná výchova
12
Úvod
Předkládaná bakalářská práce je zpracována v rámci bakalářského studijního programu Pedagogiky volného času na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické, Technické univerzity v Liberci.
Jako téma mé bakalářské práce jsem si zvolil „Popis vzniku sítě tenisových škol“.
Toto téma je pro mě osobně velká srdeční záležitost, nejen kvůli nápadu pro vznik a sepsání bakalářské práce, ale také proto, že je to vlastní nápad a koncept projektu mnou vytvořený.
Proto jsem již od samého začátku nepochyboval, že se má bakalářská práce bude orientovat tenisově výchovným směrem. Rozhodl jsem se využít svých postřehů ze závodního tenisu, pedagogických schopností z dlouhodobější praxe s dětmi a nově osvojených informací ze studia pedagogiky volného času.
K rozhodnutí postavit se na vlastní nohy a vybudovat tenisovou školu od úplného základu, byla především touha ukázat ostatním své tenisové a organizační schopnosti, které bych předal dalším potenciálním svěřencům. Hlavním impulsem pro založení tenisové školy a následně sítě tenisových škol byla myšlenka sportovně výchovného konceptu se zaměřením na mládež v regionu. S týmem spolupracovníků se snažíme všechny hráče maximálně motivovat pro zájem o tenis a další pohybové aktivity.
Cílem mé bakalářské práce je popsání zkušeností z vytváření sítě tenisových škol z pohledu pedagoga volného času a provedení analýzy současného stavu.
13
1 Cíle bakalářské práce 1.1 Hlavní cíl bakalářské práce
Popsat zkušenosti z vytváření sítě tenisových škol z pohledu pedagoga volného času a provést analýzu aktuálního stavu.
1.2 Dílčí cíle bakalářské práce
1. Charakteristika tenisu.
2. Tělesná a technická příprava v tenise dětí.
3. Didaktika tenisu dětí.
4. Požadavky k přípravě vzniku tenisové školy.
5. Realizace založení tenisové školy.
6. Rozšíření tenisové školy v síť tenisových škol.
7. Analýza aktuálního stavu sítě tenisových škol.
14
2 Charakteristika tenisu 2.1 Vymezení tenisu
Tenis je míčová hra, kterou může hrát každý, bez ohledu na věk či schopnosti (Applewhaite 2005). Tenis patří mezi jeden z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších sportů ve světě. Je známý ve všech světadílech a počet hráčů, kteří se mu pravidelně věnují, již překročil 30 milionů (Jankovský 2002). Tato hra je také označována jako bílý sport.
V tenise lze hrát dvouhru, která je typická pro dva hráče, nebo čtyřhru pro čtyři hráče.
Charakteristický znak pro tenis je rychlý let malého míče po dvorci a rychlé střídání soupeřů ve styku s míčem. Výhodou této hry je, že při ní dochází poměrně k malému počtu zranění, a proto je velmi vyhledávána jako volnočasová aktivita.
Systém hry spočívá ve výměnách od základní čáry s dlouhými údery, které jsou typické na antukových dvorcích s pomalým povrchem. Na rychlém povrchu jako je beton, asfalt, umělá hmota či tráva, plní hlavní roli údery, servisy a voleje.
Podstatou hry je odehrávání míčku raketou přes síť do soupeřovy části hřiště. Hraje se maximálně na jeden dopad (nebo bez dopadu, volejem) a míč musíte dostat na druhou stranu přes síť jedním úderem. Pokud ho však soupeř nedokáže obdobným způsobem vrátit, je to vítězný míč (Dygrín 2014).
2.2 Historie tenisu
Hra podobná tenisu se v Evropě hrála už v 15. století. Tenis se vyvinul z francouzské hry zvané paume, francouzsky jeu de paume, neboli hra na dlani, jelikož se v této době hrálo opravdu dlaněmi. S postupem času se na dlaň nasazovaly rukavice, které nahradily předchůdci dnešních tenisových raket. Pravidla této formy hry byla sepsána v Paříži roku 1592. „Za tvůrce novodobé podoby tenisu je považován major britské armády Walter Clopton Wingfield, který si hru roku 1874 nechal pod názvem „sféristika“ patentovat“ (Dygrín 2014, s. 11). Sféristika se hrála na dvorcích, které byly v půlce vlastního pole zúžené a odtud mírně stoupaly směrem k síti (Langerová, Heřmanová 2005). O čtyři roky později vznikla v USA první národní tenisová instituce pod názvem Tenisová asociace Spojených států. V roce 1888
15
vznikla na Britských ostrovech Anglická tenisová asociace. Tenis byl v roce 1896 zařazen mezi olympijské sporty, ale poté v roce 1924 vyřazen a zpět po dlouhé přestávce se vrátil v roce 1988 a je tam dodnes. V roce 1913 došlo ke sloučení národních tenisových svazů v jednu mezinárodní tenisovou federaci – Féderation International de Lawn Tennis (FILT).
Původní francouzský název byl poté přejmenován v roce 1977 na International Tennis Federation (ITF).
Tenis nemá žádné oficiální mistrovství světa, jako je tomu u jiných sportů. Koná se však každoročně mnoho turnajů v různých státech po celém světě. Nejhodnotnější tenisový titul Grand Slam, který může hráč získat, se uděluje za celkové vítězství ve čtyřech největších světových turnajích v průběhu jednoho roku (Linhartová 2009). Termín Grand Slam je datován od roku 1933. Každý turnaj se hraje na jiném povrchu, proto není pro hráče vůbec jednoduché Grand Slam získat. První Grand Slam roku se koná v australském Melbourne na tvrdém povrchu v podobě Australian Open. Další z této čtveřice je Roland Garros v Paříži na antuce. Následuje slavný Wimbledon na travnatém dvorci a rok uzavírá US Open v New Yorku na betonech. Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí v tenise vznikla v roce 1899. První utkání o Davisův pohár bylo uspořádáno v roce 1900. Jedná se o nejvýznamnější mezinárodní soutěž družstev mužů. V roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž pojmenována podle zakladatele Dwighta Davise na Davis Cup. Ženskou obdobou Davisova poháru je Fed cup. První utkání se uskutečnilo v roce 1963 jako Pohár federace pořádaný Mezinárodní tenisovou federací.
Do roku 1926 byl tenis hrou, které se mohli účastnit pouze amatérští hráči. Od roku 1927 byla ustanovena i asociace profesionálů a turnajů se účastnili pouze ti hráči, kteří se tenisu věnovali profesionálně a byli za hru placeni. Jedním z velkých mezníků v historii tenisu byl bezpochyby rok 1968, kdy byla vyřešena otázka profesionalismu a amatérismu. Známe ji pod pojmem Open éra. Tuto éru světového tenisu datujeme od roku 1968 do současnosti, která se od předešlých let lišila tím, že v turnajích nastupovali amatérští i profesionální hráči současně (Lichner 1985).
2.2.1 Historie tenisu v Čechách
V naší zemi má tenis dlouholetou a starou tradici. Podle muzejních zápisů se již dva roky po prvním Wimbledonu hrál první turnaj v parku knížat Kinských v Chocni v roce 1879.
Ve stejném roce se potom konal turnaj v zámečku Bon Repos u Nových Benátek
16
(Höhm 1982). Tenis se hrál po celém území Čech a Moravy. Poprvé se mezinárodní turnaj u nás uskutečnil v roce 1891 v Plzni. Prvním tenisovým klubem u nás se stal roku 1893 pražský I. ČLTK na Střeleckém ostrově. U jeho vzniku stál Josef Rössler-Ořovský.
Po rozšíření tenisu v zemi bylo nutné dát tomuto sportovnímu odvětví řád. V roce 1906 byla založena České lawn-tenis asociace, která v témže roce slavila hned první mezinárodní úspěch na Olympijských hrách v Aténách zásluhou Zdeňka Žemly, který získal dvě bronzové medaile z dvouhry a čtyřhry (Linhartová 2009). Během první světové války se u nás tenis závodně nehrál. Československá tenisová asociace byla založena v roce 1919 a o dva roky později jsme se poprvé zúčastnili Davisova poháru. Druhá světová válka zasáhla do tenisového dění nejen u nás, ale i ve světě. Po dobu šesti let byly přerušeny všechny významné tenisové soutěže. Po skončení druhé světové války začal v roce 1946 opět normálně fungovat tenisový život. S nástupem bývalého komunistického režimu se u nás tenis sice hrál, nicméně se nemohlo vycestovat na zahraniční profesionální turnaje. Z tohoto důvodu emigrovala řada československých vrcholových hráčů, kteří později hráli pod vlajkou USA. Od roku 1993 řídí tenisovou organizací na našem území Český tenisový svaz. V současnosti je tenis v České republice velice populární díky úspěchům našich hráčů na mezinárodních turnajích a je rozšířen mezi všemi věkovými kategoriemi.
2.3 Pravidla tenisu
2.3.1 Rozměry dvorce
Pro dvouhru má dvorec rozměry 23,77 m x 8,23 m. Pro čtyřhru je velikost tenisového dvorce rozšířen po obou stranách o pruh 1,37 m široký. Střed dvorce je rozdělen tenisovou sítí zavěšenou na provaze nebo kovovém laně. Výška sítě uprostřed je 0,914 m a na obou koncích 1,07 m. Síť dělí dvorec na dvě stejné poloviny. Při dvouhře je síť podepřena dvěma úzkými sloupky vysokými 1,07 m, zvanými tyčky pro dvouhru (Linhartová 2009). Rozlišujeme různé typy čar na dvorci. Čáry, které ohraničují kratší strany dvorce, se nazývají koncové neboli základní. Poté na kurtě najdeme boční čáry, které nazýváme také podélné. Prostor po obou stranách sítě mezi čarami pro podání a podélnými čarami je rozdělen na dvě poloviny, pole pro podání.
17 2.3.2 Počítání
Tenisový zápas se hraje na vítězné sady. Mužské utkání se hraje na dvě vítězné sady ze tří, nebo na tři vítězné sady z pěti na Grand Slamech a některých významných turnajích.
Každá sada je ukončena, pokud některý z hráčů získá celkově šest her. Pokud nastane stav 6:6, přichází na řadu tiebreak, resp. zkrácená hra. Ta se hraje do 7 bodů s rozdílem dvoubodového skóre. Pokud hráč v této zkrácené hře zvítězí, získává sedmý game a zároveň celou sadu.
Hra tedy začíná podáním jednoho z hráčů, a to z jeho pravé strany. Přijímající hráč vrací podávajícímu míč kamkoliv do poloviny dvorce podávajícího. Podání se střídá po každém ukončení bodu pravidelně zprava a zleva (Linhartová 2009).
Počítání v gamu začíná za stavu 0:0. Pokud hráč vyhraje tenisovou výměnu, získává bod, tzv. fifteen a ujímá se vedení 15:0 ze svého pohledu. Jestli-že hráč vyhraje i druhou výměnu, vede 30:0. Další získaný bod znamená skóre 40:0. Pokud hráč vyhraje i následující výměnu, získává game. Za stavu 40:40 (shoda) musí jeden z hráčů k zisku gamu uhrát dva vítězné body v řadě. Po zisku jednoho bodu následuje výhoda. Když hráč vyhraje i další míč, získává game. Jestliže další míč nevyhraje, opět je to shoda a pokračuje se ve hře, dokud jeden z hráčů nedosáhne vítězného gamu. Hráči si vymění své strany na tenisovém dvorci vždy při lichém součtu her.
Obrázek 1: Rozměry tenisového dvorce
18
2.4 Současnost tenisu
V současnosti patří tenis mezi nejpopulárnější a nejvíce rozšířený sport na celém světě. Tenis označovaný jako bílý sport je díky velkým tenisovým hvězdám a světovým turnajům ve více než 50 státech světa vyzdvihován na přední místa žebříčku oblíbenosti všech rekreačních a závodních sportovců. Velkou zásluhu na zviditelnění této oblasti sportu mají tradiční velké mezinárodní turnaje, které jsou přenášeny živými televizními přenosy i do států, kde se tenis teprve postupně rozvijí. Tenis má k dispozici širokou škálu marketingových partnerů, kteří se v současnosti podílejí na vývoji a propagaci sportu ve světě.
Tenis se v současnosti změnil na hru dlouhých výměn od základní čáry a na hru s minimálním přechodem k síti pro vítězný úder volejem nebo smečí. V současné době jsou mezi nejlepšími hráči na žebříčku především ti, kteří preferují celodvorcový tenis. V první desítce má však zastoupení hra od základní čáry, kde se klade důraz na rychlost pohybu, a na výborný útočný forhend s horní rotací (Schönborn 2006). Změna také přišla v podobě raket a jejich složení. Současné používané nejnovější modely tenisových raket mají oproti dřívějším typům nesrovnatelně vyšší technickou úroveň a kvalitu. Rakety jsou v současné době mnohem pevnější, lehčí, pružnější a pro tenisové hráče i daleko lépe ovladatelné.
Ve srovnání s minulostí došlo také ke změně typu povrchů, na kterých se současný moderní tenis hraje. Týká se to převážně rychlých a tvrdých povrchů. V minulosti probíhaly tenisové grandslamy i ostatní turnaje pouze na trávě, tzn. na povrchu, na kterém tenis vznikal a kde se po dlouhá léta hrával. Nyní se hraje na trávě pouze Wimbledon, další dva turnaje Australian Open a US Open se hrají na tvrdých betonových dvorcích. Pouze French Open se hraje na antukovém povrchu.
Současný tenis a změnu oproti minulosti komentoval v roce 2012 pro Český rozhlas veleúspěšný australský tenista, který dokázal v 70. letech 20. století jako jediný hráč v historii tenisu vyhrát všechny čtyři grandslamové turnaje v jednom kalendářním roce, Rod Laver:
„To je úplně jiný svět. S dřevěnou raketou se člověk učil jiný tenis, hrál v podstatě jiný sport!
S kovovými a karbonovými rámy si najednou hráči mohli víc dovolit, nedělalo jim najednou problémy míček narotovat. Špičkoví hráči teď míček tlučou s takovou silou a takovou rotací, že se pak špatně hraje volej. Hodně hráčů taky voleje pořádně neumí, a tak radši zůstávají přikovaní vzadu. Diváci jsou s takovým vývojem asi velmi spokojeni“ (Hošek, Jelínková 2012).
19
2.5 Rekreačně pohybová aktivita
Slovo rekreace je odvozeno z latinského pojmu recreatio, což znamená obnovovat či znovu vytvářet. Lze tedy odvodit, že se jedná o potřebu zotavení a osvěžení (Skoumal, Hobza, Schwartzhoffová 2014). Směřuje jedince k smysluplnému využití volného času a k rozvoji jeho osobnosti. Vymezení času pro rekreační pohybovou aktivitu záleží čistě na osobním svobodném rozhodnutí, které souvisí především s vlastní motivací. Jedincův sportovní výkon nehraje v rekreačním sportu zásadní roli. Aktivita je vedena tak, aby nad výsledkem a nad stresem z výsledku převládal prožitek a radost z pohybu (Ondřej 1988).
Podle Hodaně (2005) je pohybová rekreace ovlivněna fyzickou a pohybovou činností, jejímž důsledkem jsou prožitky a žádoucí změny v psychické a sociální oblasti. Pohybová aktivita je tzv. suma skutečně realizovaných pohybových činností člověka (Hodaň 1997).
Rekreačně pohybová aktivita je však vhodná pro všechny sportovce z jiných sportovních odvětví. Plní funkci kompenzačního prvku, stabilizaci vnitřního prostředí organismu a také jako prostředek tělesného i psychického vyrovnávání jedince. Mezi doplňkové aktivity řadíme především jiné sportovní činnosti, při kterých nejsou zapojeny unavené svalové skupiny. Příznivý vliv rekreačně pohybové činnosti na tenisovém dvorci pomáhá zdravému rozvoji a správné funkci tělních soustav a orgánů v těle (Svatoň, Tupý 1997).
20
3 Tělesná a technická příprava v tenise dětí 3.1 Vztah tělesné a technické přípravy v tenise
Tělesná a technická příprava v tenise dětí je nezbytnou součástí připravenosti každého hráče. V současnosti není možné obstát mezi sportovci ve velké části sportovních disciplín bez dostatečné fyzické přípravy. Proto ani tenis není výjimkou. Bez dobré kondice nemůže tenista včas doběhnout balón a zároveň ho správně technicky odehrát. Bez dostatečné vytrvalosti není schopen hráč odehrát celý zápas v plném nasazení. S klesající vytrvalostí začíná mít tenista problémy s koordinací pohybů a tím se zhoršuje jeho technika odehrání požadovaných úderů. Dobrá úroveň tělesných schopností je základním předpokladem pro nácvik a rozvoj tenisové techniky. Z toho tedy vyplývá, že pokud je tělesná připravenost nízké úrovně, dochází brzy k únavě. To vše potom nepříznivě ovlivňuje techniku hry.
Proto lze konstatovat, že tyto dvě složky přípravy spolu úzce souvisí a jsou na sobě závislé.
3.2 Složky tréninku
Sportovní výkon je výsledkem vrozených i získaných schopností sportovce. Obsah a formy sportovního tréninku se vyvíjely řadu desetiletí. Vědomosti a zkušenosti několika generací sportovců, trenérů a funkcionářů se vyvinuly v dnešní účinný systém. Praktická realizace sportovního tréninku vyžaduje, aby byl sportovní výkon budován souběžně ve dvou směrech. Prvním směrem je osvojování a zdokonalování dílčích složek – tělesná, technická, taktická a psychologická příprava. Zadruhé je důležité sladit všechny tyto složky v jeden celek (Choutka 1983).
Všechny složky sportovního tréninku jsou mezi sebou úzce propojeny a jedna ovlivňuje další. Pro optimální sportovní růst je důležité systematicky pracovat na každé z nich. Komplexnost je odrazovým můstkem a rozhodujícím faktorem pro jakýkoli výkonnostní rozvoj (Schönborn 2006).
O technické a taktické přípravě lze říci, že tvoří jádro tréninku. Tyto dvě složky tréninku reprezentují oblasti, z nichž sportovní výkon vyrůstá. Tělesná příprava je proces, kde se zdokonaluje základ fyzické existence a vyšší sportovní výkonnost. Psychologická
21
příprava zdokonaluje procesy, které aktivují celý proces tréninku a současně i podmiňující realizaci výkonu na maximální úrovni (Choutka 1976).
Dle mých zkušeností a názoru je nejvíce rozvíjena v tenise technická příprava.
Na tu se trenéři tenisu zaměřují nejvíce. Následuje příprava kondiční, která je nezbytná pro výkonnostní a vrcholovou úroveň. Jako další v pořadí trenéři upřednostňují taktickou přípravu a v poslední řadě psychologickou přípravu, které se věnují nejméně. Velkou roli zde hraje úroveň tenisu u dětí, kde je potřeba rozlišovat závodní a nezávodní tenisty, dále podle věkových kategorií a podle toho, jak dlouho a v jaké míře se tenisu věnují a chtějí věnovat.
3.2.1 Tělesná příprava
„Tělesnou připravenost chápeme jako cílevědomý rozvoj, obsahující rozvoj příslušných motorických, psychických a fyziologických funkcí“ (Choutka 1983, s. 123).
Tělesná příprava zdokonaluje všestranný pohybový základ a rozvíjí speciální pohybové schopnosti člověka. „Obsahem tělesné přípravy je rozvoj jednotlivých pohybových vlastností“
(Choutka 1983, s. 123).
Tělesná příprava, kondice nebo také „fyzička“ zajišťuje tělesný rozvoj včetně zdraví (prevence zranění). Podle Dygrína (2014) by měl být hlavním prostředkem tohoto rozvoje co nejpestřejší příprava formou různých pohybových aktivit (atletických, gymnastických) a aktivit sportovně herních (florbal, fotbal, basketbal apod.)
Kryštofič (2007) charakterizuje tělesnou kondici jako souhrn funkcí organismu, které nám umožňují obstát ve fyzicky náročných podmínkách a adekvátně reagovat v konkrétních situacích. Cílem této složky je všeobecné zdokonalování pohybového základu.
Vytváří základní předpoklady pro vysokou sportovní výkonnost. Plánování kondiční přípravy musí vycházet z několika faktorů:
• aktuální stav kondiční připravenosti,
• znalost sportu a jeho struktury sportovního výkonu,
• na rozsahu a charakteru,
• výsledná úroveň kondice, které chceme dosáhnout.
Linhartová (2009) chápe kondiční připravenost jako jeden z faktorů, který významně ovlivňuje celkovou výkonnost hráče. Dokonale technicky a takticky vybavený sportovec
22
se nikdy nestane vrcholovým hráčem bez potřebné fyzické připravenosti. Klade důraz na koordinační schopnosti, rychlostní schopnosti, silové schopnosti, vytrvalostní schopnosti, pohyblivost a strečink.
Základní dělení kondiční přípravy podle Periče a Dovalila (2010):
• Obecná kondiční příprava – všeobecný rozvoj funkčních možností organismu,
• Speciální kondiční příprava – specifický rozvoj pohybových složek pro daný sport.
3.2.2 Technická příprava
Technická příprava je specifická složka sportovního tréninku, která je nejvíce rozvíjena. Rozumíme tím účelný způsob řešení daného pohybového úkolu v souhlasu s mechanickými a biologickými zákonitostmi, ale i s platnými pravidly.
„Technika je specifický sled pohybů nebo částí pohybů při řešení pohybových úkolů ve sportovních situacích” (Schönborn 2006, s. 12).
Podle Choutky (1976) technická příprava osvojuje dovednosti a zdokonaluje příslušné míry variability sportovních dovedností. Oba dva tyto základní úkoly se řeší v podstatě souběžně, jelikož jsou navzájem těsně spojeny. Pro každou sportovní dovednost existuje řešení pohybového úkolu, který odpovídá pravidlům konkrétního sportu a biomechanickým požadavkům (Zahradník, Korvas 2012). V technické přípravě se hráč setkává s novou pohybovou dovedností.
Dle Zahradníka a Korvase (2012) můžeme z hlediska sportovního tréninku pohybové dovednosti rozdělit:
• fundamentální dovednosti – vycházejí přímo z ontogenetického vývoje člověka a patří sem např. chůze, běh, šplh, skok, hod aj.,
• sportovní dovednosti – jsou to naučené pohybové dovednosti z konkrétního sportu, forehand, servis atd.
23
4 Didaktika tenisu dětí 4.1 Vymezení didaktiky
Didaktika obecně zkoumá zákonitosti vzdělávacího procesu. Speciální didaktika je orientována na problematiku vyučování konkrétního zaměření, bývá také označována jako oborová didaktika. Didaktika se jako pedagogická disciplína zabývá vzděláváním a zákonitostmi tohoto procesu (Drahovzal, Kilián, Kohoutek 1997).
4.2 Didaktika tenisu
Pro správné rozvíjení tenisové techniky je potřeba pochopit, že je součástí určitého celku. Z toho tedy plyne, že nesmíme rozvíjet pouze samotnou techniku. Pro závodní hráče kompletní celek zahrnuje technickou, taktickou, koordinační, kondiční a psychologickou přípravu. Pro rekreační hráče zahrnuje celek technickou, kondiční a koordinační přípravu (Schönborn 2006).
4.2.1 Statická metoda
Statickou metodu chápeme jako nácvik tenisových úderů bez pohybu na dvorci.
Tato metoda je výhodná v tom, že se můžeme plně soustředit na správné provedení úderu.
Tím docílíme výrazného zlepšení techniky prováděných úderů. Tato metoda je vhodná pro začátečníky, kteří se nejprve musí naučit správné provedení úderu. Je zde možnost nacvičení jednotlivých fází úderů a následné spojení do jednoho celku (Crespo, Miley 2000).
4.2.2 Dynamická metoda
Tato metoda je svou složitostí vhodnější pro pokročilé hráče tenisu. Základem metody je odehrávání úderů již s pohybem po dvorci, proto je mnohem těžší údery provádět správně.
Technika úderů se zde tedy výrazně zhorší. Na druhou stranu se zde rozvíjejí jiné schopnosti a dovednosti, např. orientace v prostoru a vnímání toho, co se na hřišti právě děje (Crespo, Miley 2000).
24
4.3 Etapy rozvoje tenisové techniky
Podstata rozvoje tenisové techniky v dané etapě je založena na fyziologické adaptaci organismu na určité pohyby s cílem dosažení nastoupení další etapy a další adaptace.
Tyto adaptační procesy nelze nijak obejít ani uspěchat. Jsou to tzv. „nosné pilíře“, bez kterých se vše zhroutí (Schönborn 2006). Cestu rozvoje tenisové techniky lze označit následovně:
osvojování techniky, automatizace, ovládání techniky a uplatnění techniky. Tento stupňovitý program znázorňuje rozdílné etapy způsobu postupu.
4.3.1 První etapa – osvojení techniky - výuka
Tato etapa pojednává o pochopení a správném provedení techniky pomocí systematické výuky tzv. engramů. Cílem je utvoření motorické paměti. Engram je zůstávající stopa neurofyziologického postupu ve velkém mozku hlavy. „Je to konečný výsledek paměťové schopnosti neuronálních struktur, které vznikají tzv. interneuronálními vazbami, při nichž jsou sepínány přes synapse svazky nervových buněk“ (Schönborn 2006, s. 74).
Tento děj se pravidelně odehrává opakováním stejných podnětů, např. výuka a cvičení (Schönborn 2006).
„Výuka techniky musí být prováděna po etapách, které sledují rozdílné základní cíle a liší se svým obsahem“ (Dygrín 2014, s. 67). Celý proces rozvoje techniky je založen na běžných biochemických procesech přizpůsobení celého organismu. Tyto adaptační procesy mají své zákony, které se nemohou obcházet či vynechat. Dlouhodobý, plánovaný a především systematický postup v rozvoji techniky je předpokladem, aby hráč dosáhl vyšších výkonnostních stupňů hry (Schönborn 2008).
25 Rozvoj koordinace – 1. stupeň
Tento první stupeň je velice důležitý. Právě koordinace je základem a předpokladem motorického učebního procesu. „Především děti, ale nejen ty, mají proto začínat svou techniku zásadně výcvikem koordinace“ (Schönborn 2006, s. 157). Děti by se měly už od svých prvních kroků na tenisovém dvorci učit hravé formě a ne začít drilem.
V minulosti, ale někdy také i v současnosti se můžeme setkat s prvkem, kde se děti učí odehrát míč pouze z pevné pozice a nepoužijí k pohybu dolní končetiny. „Tak důležitý a rozhodující pohyb a koordinace celého těla a také komplexnost a vzájemné působení jsou zcela opomíjeny!“ (Schönborn 2008, s. 80).
V tomto stupni je potřeba rozvíjet všeobecné a specifické koordinační schopnosti. Dítě by mělo zacházet s míčem a raketou optimalizací pohybové koordinace a výukou orientovanou na hru (Dygrín 2014). Kvalita koordinace a technického provedení jdou v jedné rovině a ani jednu nelze vynechat. Samotný trénink nespočívá pouze v hraní s raketou, ale hráči musí projít řadou průpravných cvičení. „Takový trénink napomáhá rozvoji tělesné všestrannosti. Zároveň tím předchází uspěchané jednostranné specializaci pouze na tenis, která by v dětském věku mohla mít negativní dopady nejen na somatické oblasti, ale rovněž ve sféře psychické“ (Langerová 2005, s. 42).
Důležitým faktorem pro správný rozvoj koordinace je vhodný výběr cvičení, která budou vyžadovat práci nohou, celého těla, rozvíjení vnímaní, předvídavost a soustředění. Jako příkladná cvičení k seznámení mohou být: házení míčů na cíl, chytání, odrážení a odehrávání míčů rukou, hod do dálky, odrážení míčů raketou apod. Všechna cvičení by měla být prováděna v malých skupinách žáků.
„Míč by měl být vždy žákovi přihráván raketou, nikdy ne nadhazován rukou.
Také spuštění míčů k úderu je nevhodné“ (Dygrín 2014, s. 68).
Shorttenis – 2. stupeň
V shorttenisu dochází ke hře přes síť, která je již podobná tenisu. „Cílem tohoto stupně je první aplikace získaného ovládání nástrojů (raketa – míč) do jednoduché akční schopnosti“ (Dygrín 2014, s. 68). U shorttenisu používáme odpovídající náčiní. Tím jsou myšleny dětské rakety a měkké lehké míče. Tyto míče létají pomaleji, dětské rakety jsou lehčí a kratší. To napomáhá dětem k dobré manipulaci a ovladatelnosti. Hráči odehrávají míče před tělem s dostatečnou kontrolou a citem. Děti by měly samozřejmě pokračovat v nácviku
26
koordinace a postupně se snažit rozvíjet ovládání rakety a míče. Rozvíjení by mělo být postupem času zintenzivňováno.
„Pro shorttenis je natažena čára ve vzdálenosti 1,5 - 2,5 m od sítě, která vymezuje herní pole. Krátká vzdálenost mezi hráči (3-5 m) zabraňuje větším nápřahům a protažením, čímž se eliminuje možnost chybného provedení, jež má právě původ v této oblasti“
(Schönborn 2006, s. 169).
V druhém stupni dbáme, aby se hráči snažili dosáhnout daného cíle vlastním zkoušením. Musí se však zdůraznit, že v obou dvou prvních stupních nemá být o techniku usilováno. Zde se zaměřujeme jen na koordinaci. Hráče opravujeme pouze v případě, pokud provádí něco zcela chybně. V shorttenisu nesmíme opomíjet, že kromě koordinace musí děti zapojovat celé tělo a ne pouze paži. To znamená, že se zvýšeně staráme, aby k pohybu a zrychlení rakety docházelo méně paží, ale daleko více rotací boků a ramenního pásu jak dozadu do nápřahu tak i dopředu do směru úderu (Schönborn, 2008).
„Důležité je, aby především u dětí byly od začátku zvoleny a používány metody a cvičení, které žáky budou bavit a žáci je budou v následujících dnech schopni provádět nezávisle na trenérovi jen mezi sebou“ (Dygrín 2014, s. 69).
Minitenis – 3. Stupeň
Minitenis byl vymyšlen výhradně pro děti, ale jeho použitelnost je možná prakticky u každého začínajícího tenisty bez ohledu na věk (Dygrín 2014). Důvodem může být správná koordinaci a získání dobrého citu pro míč. Technika zde získává jasnější obrysy. „V tomto stupni má převládat ale herní prvek, ačkoliv se již doporučuje určitý systematický postup při vývoji techniky“ (Schönborn 2006, s. 171).
„Minitenis má své kořeny v tzv. pálkovém tenise a u jeho zrodu stál v roce 1945 pražský tenisový trenér J. Houba“ (Dygrín 2014, s. 34).
Používají se zde lehčí kratší rakety a různé druhy softových míčků. Výhody minitenisu jsou velké. Tím, že se používají mobilní minisítě, které se mohou postavit v podstatě kdekoliv (parkoviště, tělocvičny, dětská hřiště apod.), lze provozovat minitenis i mimo klasické tenisové dvorce.
27
„Průběhy pohybu všech úderů jsou relativně krátké, protože se hraje na krátkou vzdálenost. Odpadají velké nápřahy, vysoké nasazení síly, odbourává se křečovitost a usnadňuje se osvojení švihu“ (Dygrín 2014, s. 69).
Také minitenis je časově ohraničený mezistupeň. Zábava, tvořivost a radost musí v tomto stupni dominovat. Některé děti hrají minitenis i několik let, některé pouze krátkou dobu, anebo tento mezistupeň střídají s normálním tenisem. Neexistují však žádné oficiální předpisy a doporučení, které by stanovovaly, jak dlouho se má u tohoto stupně setrvat. V této věkové kategorii se nedoporučuje pořádání celostátních žebříčkových turnajů. Pouze klubové nebo malé akce v rozumném rámci mají své opodstatnění.
„Minitenis lze považovat za velmi důležitý stupeň na technickém a taktickém žebříčku vývoje, nesmí být však stylizován k samoúčelu“ (Schönborn 2008, s. 89).
Budování cílové techniky – 4. stupeň
Jedná se o stupeň, kde začíná dlouhodobé budování cílové techniky na tenisovém dvorci s předepsanými rozměry. Hráč získal v předešlých 3 stupních dostatečnou koordinační schopnost a umí v této chvíli dobře zacházet s míčem a raketou. Nadešel tedy čas, aby si tenista začal ve velkém osvojovat nejdůležitější části tenisové techniky (Dygrín 2014).
„Na tomto stupni musí trenér na jedné straně dávat přesné pokyny a provádět přesné pohybové a úderové korektury, na druhé straně ale musí respektovat individuální rozvoj a situací vyžadovaný vývoj techniky“ (Schönborn 2006, s. 177).
V popředí v první fázi tohoto stupně stojí výuka techniky. Tato výuka je zaměřena na pohyb. Základní metodou v tomto stupni tréninku techniky je metoda opakování. Tím se má na mysli opakovat s pokud možno stejnými průběhy pohybu, avšak již s obměněnou situací a nepřetržité opakování již naučeného (Schönborn 2008).
Na konci tohoto stupně a v přechodové zóně na následující stupeň se prověřuje naučená technika všech úderů formou opakování pravidelnými výměnami míčů.
„Tento způsob tréninku se nazývá trénink rytmu, který se také později z různých důvodů opakuje“ (Schönborn 2006, s. 185).
28 4.3.2 Automatizace techniky
„Motorické učení je získávání nových technik, zažitím si motorických engramů“
(Schönborn 2006, s. 109). V procesu motorického učení dochází k osvojování si nových pohybů a s tím souvisí následná automatizace těchto pohybů, která je u tenisu nezbytná.
Závodní i rekreační tenista musí být schopen vnímat děj na hřišti. Vnímání jsou myšlenkové pochody, které se odehrávají na základě zkušeností a vzpomínek. Proto je zásadní od samého začátku rozvíjet intuici, která představuje spontánní chápání (Schönborn 2006).
4.3.3 Druhá etapa – užití techniky
„Cílem této etapy je rozvíjet virtuozitu a schopnost situačního uplatnění a kompetence jednání hráče“ (Schönborn 2006, s. 118). Tato etapa nám představuje špičku ledovce technické dovednostní úrovně, která slouží k propojení všech schopností a dovedností.
Pro rekreačního hráče je v této fázi hlavním cílem zúročení první fáze, aby se sám posunul ve své hře dál. Jak jsme již zmiňovali, nejde jen o dokonalou práci s raketou a míčem, ale záleží i na ostatních schopnostech a dovednostech. Tato fáze, na rozdíl od těch předchozích, je více zaměřena na individualitu hráče. Trénink bude jinak vypadat u hráče, který hraje pouze od základní čáry a jinak u hráče, který často nabíhá k síti. Nejpřirozenější je však vyvolání zápasových podmínek, aby byly herní situace co nejreálnější (Schönborn 2006).
4.4 Didaktické zásady
Didaktické zásady jsou obecné požadavky, pravidla a principy, které vycházejí ze zákonitostí vyučovacího procesu. Výuka tenisu se příliš neliší od jakékoliv jiné výuky.
Pokud chceme vést trénování mladých tenistů efektivně, je potřeba dodržovat jisté zásady.
Didaktické zásady vycházejí z mnoholeté zkušenosti výchovy se vzděláváním a můžeme je chápat jako pravidla doporučení, která slouží lektorovi v jeho pedagogickém rozhodování.
Mezi nejčastěji uváděné didaktické zásady patří zásada trvalosti, přiměřenosti, uvědomělosti, názornosti, soustavnosti, vědeckosti a individuálního přístupu.
29
4.5 Metodicko-organizační formy
4.5.1 Vymezení metodicko-organizačních forem
Proces sportovního tréninku se uskutečňuje zpravidla v pevně organizované formě.
Tyto organizační formy chápeme jako organizační zabezpečení celého tréninkového procesu (Choutka 1976).
„Za základní organizační formu, která se během doby již úplně ustálila, považujeme tréninkovou jednotku“ (Choutka 1976, s. 111).
Členění tréninkové jednotky je podle Choutky (1976) zpravidla na část přípravnou, hlavní a závěrečnou. Celé členění představuje určitý obecný model, podle něhož se trénink poté realizuje.
Pro metodicko-organizační formy známe několik odlišujících kritérií. V první řadě je to přítomnost soupeře nebo naopak nepřítomnost soupeře. Dále je to míra proměnlivosti herně situačních podmínek (Psotta 2009).
Podle Dobrého (1988) jsou metodicko-organizační formy způsob účelného uspořádání vnějších situačních podmínek a obsahu tvořeného herními činnostmi s cílem umožnit realizaci daných požadavků formulovaných jako konkrétní herní úlohy. Jedná se především o vztah mezi vnějšími činiteli – rozdělení žáků, vymezení prostoru a času. Obsahem metodicko-organizačních forem jsou různě složité herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy, které jsou poté přenášeny v různých situačních souvislostech z utkání do těchto forem.
4.5.2 Klasifikace metodicko-organizačních forem
Metodicko-organizační formy můžeme podle Dobrého (1988) rozdělit na pět typů:
a) Průpravné cvičení 1. typu
Tento typ je charakteristický nepřítomností soupeře, předem určenými a relativně neměnnými podmínkami.
30 b) Průpravné cvičení 2. typu
Tento typ je charakteristický nepřítomností soupeře a náhodně proměnlivými, avšak limitovanými podmínkami.
c) Herní cvičení 1. typu
Tento typ se vyznačuje přítomností soupeře a předem určenými situačně herními podmínkami i určeným průběhem řešení herní situace. Soupeřova činnost je přesně stanovena.
d) Herní cvičení 2. typu
Tento typ se vyznačuje přítomností soupeře, náhodně proměnlivými, ovšem limitovanými situačně herními podmínkami. V tomto typu můžeme opakovat odlišně složité a náhodně proměnlivé herní situace či úseky utkání.
e) Průpravná hra
Tento typ charakterizuje přítomnost soupeře a náhodně proměnlivé situačně herní podmínky. Podle stanovených pravidel se v nich odvíjí souvislý herní děj, jenž není záměrně kouskován a omezován. Dochází ke střídání útočných a obranných rolí podle vztahu daného družstva k míči. Průpravná hra je řízená (rozvíjí herní děj bez respektu ke konečnému bodovému výsledku), soutěživá (cílem obou účastníků – soupeřů je zvítězit) nebo volná.
4.6 Technika základních tenisových úderů
Mezi základní tenisové údery patří forhend, bekhend, volej, podání a smeč.
4.6.1 Forhend
První základní tenisový úder forhend je často nazýván jako úder „po ruce“. Tento úder se hraje ve valné většině od základní čáry a patří jednoznačně mezi nejhranější údery v tenise.
Nápřahová fáze
Nápřah musí být včasný, aby byl dostatek času na odehrání úderu. Ze základního postavení přeneseme váhu těla na pravou nohu a tělo vytočíme vpravo, aby levé rameno směřovalo k síti. Předloktí zvedáme a ruku vedeme dozadu. Raketou uděláme oblouk tažením
31
rakety nahoru a dozadu. Levá ruka míří na míček. Při konečné fázi nápřahu je hlava rakety pod úrovní odehrávaného míče a zápěstí je otevřené. Nohy jsou mírně pokrčeny v kolenou.
(Koromházová, Linhartová 2008) Úderová fáze
Levou nohou vykročíme dopředu proti míči a přeneseme na ni váhu těla. Před úderem je důležité pevně držet raketu a pohyb postupně zrychlovat. Pohyb raketou proti míči je postupně zrychlený, není však zbrklý a ukvapený. Ve chvíli, kdy raketa zasáhne míč, je hlava rakety kolmo k zemi, na úrovni levého boku a před tělem (Linhartová 2009).
Fáze protažení
Raketa s paží po momentu úderu přirozeně pokračuje v pohybu ve směru letu míče, jako by ho doprovázela. Pohyb končí zhruba před levým ramenem a ve výši očí. Tělo se postupně otáčí až k čelnímu postavení a váha těla je zcela na levé noze. Levá ruka se pohybuje téměř souběžně s hrající paží a má za úkol udržení rovnováhy (Linhartová 2009).
Metodický postup při nácviku forhendu
1. představa o úderu z videozáznamu nebo praktická ukázka na dvorci s výkladem 2. vysvětlení správného držení rakety na držadle a následná kontrola
3. stínování bez míče (ze základního a úderového postavení) 4. pokusy o zasáhnutí míče
• po svislém nadhozu spoluhráče z ruky, spoluhráč stojí vedle hráče
• z vlastního nadhozu
• z úderového postavení z nahrávky u sítě
• z úderového postavení ve středu dvorce s umístěním do forhendové strany
• úder po pohybu stranou ze základního postavení
• zahrání balónu střídavě do forhendového a bekhendového rohu
• cvičení zápasy (Lekič 1997)
32
Obrázek 2: Všechny fáze forhendu (Scholl 2008, s. 28-31)
4.6.2 Bekhend
Bekhend je jeden z dalších základních tenisových úderů. Bekhend lze odehrát jednoručním i obouručním držením. V současnosti převládá používání obouručního bekhendu, který se učí snadněji a je více používaný u světových tenistů.
Bekhend obouruční Nápřahová fáze
U bekhendového nápřahu jsou obě ruce na držadle těsně za sebou, pravá ruka je pod levou. Ze základního postavení přeneseme váhu těla na levou nohu a souběžně vytáčíme boky doleva, aby pravá polovina zad mířila k síti. Pravá noha vykračuje proti míčku. Na konci nápřahu směřují raketa a osa ramen kolmo k síti, pravá paže je téměř napjatá a levá paže je mírně pokrčena (Linhartová 2009).
Úderová fáze
Váhu přenášíme na pravou nohu. Nohy jsou pokrčeny v kolenou. Hlava rakety se dostane pod míček, který chceme udeřit. Poté vedeme raketu dopředu a vzhůru. Horní polovinu těla vytáčíme doprava, kde máme obě ruce mírně pokrčené. Celý pohyb by se měl postupně zrychlovat (Koromházová, Linhartová 2008).
Fáze protažení
Protažení u obouručního bekhendu je samozřejmě kratší. Po zásahu míčku protahujeme úder směrem vzhůru k pravému ramenu. Celé tělo vytáčíme čelem k síti. Zápěstí končí ve výši očí. Pravá paže končí mírně pokrčena a levá paže napjatá (Linhartová 2009).
33
Obrázek 3: Všechny fáze obouručního bekhendu (Scholl 2008, s. 52-53)
Bekhend jednoruční Nápřahová fáze
Ze základního postavení se přetáčíme tak, aby pravé rameno směřovalo k síti. Váhu přenášíme na levou nohu. Pravá ruka s raketou opíše pomyslný oblouk směrem nahoru dozadu. Levá ruka přidržuje raketu v oblasti krčku rakety. Při konečné fázi nápřahu je tělo více vytočené než u forhendu a to tak, že pravá polovina zad je namířena proti síti. Pravá noha vykračuje proti míčku. Stejně jako u forhendu je důležitý včasný nápřah, ten se na rozdíl od úderové části provádí pomalu a v klidu (Linhartová 2009).
Úderová fáze
Švih vpřed začíná přenosem váhy na pravou nohu. Levá ruka ve stejnou chvíli pouští raketu drženou na krčku. Ruka musí být zpevněná a napnutá v lokti. Pohyb hlavy rakety směřuje dolů pod předpokládaný bod zásahu míčku raketou a dále dopředu nahoru v zamýšleném směru úderu. Váha těla je při kontaktu s míčem na pravé noze a pohled směřuje přímo na míč (Dygrín 2014).
Fáze protažení
Pravá napjatá ruka s raketou doprovází míč ve směru v přirozeném pohybu, a to dopředu a nahoru. Při dokončení jednoručního bekhendu je zápěstí ve výši pravého ramene, tělo se otáčí do čelného postavení a váha těla je na pravé noze. Protažení u jednoručního bekhendu je velmi důležité, protože určuje směr, výšku a délku úderu (Linhartová 2009).
34 Metodický postup při nácviku bekhendu
1. představa o úderu z videozáznamu nebo praktická ukázka na dvorci s výkladem 2. vysvětlení správného držení rakety na držadle a následná kontrola
3. stínování bez míče (ze základního a úderového postavení) 4. pokusy o zasáhnutí míče
• po svislém nadhozu spoluhráče z ruky, spoluhráč stojí vedle hráče
• z vlastního nadhozu
• z úderového postavení z nahrávky u sítě
• z úderového postavení ve středu dvorce s umístěním do bekhendové strany
• úder po pohybu stranou ze základního postavení
• zahrání balónu střídavě do bekhendového a forhendového rohu
• cvičení zápasy (Lekič 1997)
Obrázek 4: Všechny fáze jednoručního bekhendu (Scholl 2008, s. 42-45)
4.6.3 Volej
„Volej je úder, kterým se míč odehraje ještě před dopadem na zem. Hraje se obvykle z prostoru od sítě až ke střední části dvorce“ (Langerová, Heřmanová 2005, s. 59).
Voleje mají velký význam, protože zrychlují hru a umožní hráčům úspěšné zakončení míče.
Při voleji se využívá jednotného držení rakety, které nám umožní rychlou reakci při hře.
35 Forhendový a bekhendový volej
Nápřahová fáze
Tělo se ze základního postavení otáčí do strany, kde se odehrává míček. Proti míčku se vykračuje nohou, která je vzdálenější od míče. Současně se provádí nápřah, který je velmi krátký. Při forhendu je k síti namířeno levé rameno, při bekhendu pravé rameno. Raketa by se neměla při nápřahu dostat mimo periferní vidění. Nohy jsou mírně pokrčené v kolenou (Linhartová 2009).
Úderová fáze
V okamžiku úderu je raketa rovnoběžně se sítí. Paže je napnutá a hodně zpevněné zápěstí zaručuje správné provedení úderu. U forhendu se boční postavení pomalu otvírá, ale bekhendový volej se odehrává v bočním postavení (Linhartová 2009).
Fáze protažení
Protažení voleje je poměrné krátké a ve směru míčku dopředu dolů. Poté je raketa vedená uvolněným pohybem dopředu nahoru. Je nezbytné si pohlídat, aby ruka a hlava rakety končily protažením úderu na úrovni sítě (Dygrín 2014).
Metodický postup při nácviku voleje 1. nácvik úderu bez míče
2. provedení úderu z polohy nápřahu, při nadhození míčku spoluhráčem, spoluhráč stojí za sítí
3. provedení úderu ze základního postavení, při nadhození míčku spoluhráčem, spoluhráč stojí za sítí
4. nácvik u odrazové stěny
5. nácvik voleje při naběhnutí na síť od základní čáry
6. umisťování volejů do předem určeného místa (Lekič 1997)
36
Obrázek 5: Všechny fáze forhendového voleje (Scholl 2008, s. 94-95)
Obrázek 6: Všechny fáze bekhendového voleje (Scholl 2008, s. 94-95)
4.6.4 Podání
„Podání je jediný úder, kterým uvádíte míč do hry a neodpovídáte jim na úder soupeřův, a proto je často oprávněně považováno za úder nejdůležitější“ (Linhartová 2009, s. 44). Podání, nebo také servis, velmi významně ovlivňuje další vývoj hry. Pro podání jsou vždy možné dva pokusy, což není u žádného jiného úderu. Podání podle způsobu provedení lze rozdělit na podání přímé a na podání s rotací (Koromházová, Linhartová 2008).
Základní postavení
Základní postavení pro podání je na základní čáře. Levá noha je vpředu a špička boty směřuje k pravému sloupku sítě. Pravá noha je téměř rovnoběžná se základní čarou dvorce.
Nohy jsou mírně od sebe z důvodu dobré stability a rozložení váhy těla. Ruce jsou zpravidla uvolněné a před tělem. Raketu drží hráč v pravé ruce, levá ruka ji přidržuje na krčku a zároveň drží míček v dlani (Scholl 2008).
37 Fáze nadhozu
Dobře provedený nadhoz míčku je základní předpoklad úspěšného podání. Účelem je nadhození míčku tak, aby byl ve správném okamžiku v optimálním bodu zásahu. Nadhoz míče je veden nehrající paží. Ta je většinou po celou dobu nadhozu propnutá v lokti. Míč je během nadhozu svírán prsty, které jej uvolní z dlaně ve výši očí. Levá ruka se po nadhozu míčku nezastavuje a pokračuje dále nahoru, tím se podpoří přenos váhy vpřed a zaujmutí optimálního úderového postavení (Dygrín 2014).
Nápřahová fáze
Pravá ruka se dostane díky spodnímu oblouku vzhůru do pozice, kdy hlava rakety pomyslně ukazuje na padající míček. Paže je mírně pokrčená v lokti. Kolena jsou také pokrčená. ´V této pozici zamíření se zakláníme, pravé rameno je snížené a vytáčíme trup doprava. Současně přisouváme pravou nohu k levé. Váha těla spočívá na levé stojící noze vpředu (Linhartová 2009).
Úderová fáze
Raketu spustíme za záda co nejhlouběji tak, aby hlava rakety směřovala k zemi. Váha těla se přenese na pravou nohu. Zápěstí je uvolněné. Neustále sledujeme očima míček ve vzduchu. Obě nohy jsou mírně pokrčené a trup těla je lukovitě prohnutý. Pravá ruka udělá pomyslnou smyčku a napíná se. Zápěstí je v okamžiku zásahu zpevněné. Ideální je míček trefit ve chvíli, kdy je ruka zcela natažená. V této chvíli stojíme na špičkách a co nejvíce vytaženi vzhůru. V této části získává míček svou rychlost (Koromházová, Linhartová 2008).
Fáze protažení
V závěrečné fázi protažení opisuje raketa švihem dráhu oblouku. Ten končí na straně těla u nehrající levé ruky. Váha těla podávajícího je zcela přenesena na přední nohu. Nehrající ruka končí mírně vzadu na příslušné straně těla hráče (Langerová, Heřmanová 2005).
38 Metodický postup při nácviku podání
1. házení míče přes dvorec
2. nadhoz míče do výšky, hráč stojí bokem ke stěně
3. podání z polohy zapuštěné rakety za zády s vlastním nadhozem 4. provedení celého pohybu bez zásahu míče ve vzduchu
5. provedení celého pohybu se zásahem míče ve vzduchu s vlastním nadhozem 6. podání s postupem k síti
7. střídání zásahu forhendového a bekhendového pole podání (Lekič 1997)
Obrázek 7: Všechny fáze podání (Scholl 2008, s. 78-81)
4.6.5 Smeč
„Smeč je odpověď na vysoký míč soupeře (lob). Je obvykle posledním úderem základního cviku“ (Linhartová 2009, s. 49). Úder se zpravidla hraje ve výskoku, nebo ve stoje. Smeč připomíná podání, je mnohem těžší se dostat správně pod míč a odehrát ho. Tento úder bývá jako konečný, hraje se s velkou razancí (Koromházová, Linhartová 2008).
Nápřahová fáze
Ze základního postavení se začínáme otáčet do bočního postavení. Pravou nohou uděláme krok dozadu pro lepší stabilitu. Levé rameno směřuje k síti. V ideální situaci by měl míček padat směrem k čelu hráče. Levou rukou si na míček ukazujeme a neustále
39
ho sledujeme očima ve vzduchu. Pravá ruka směřuje vzhůru. V tomto postavení vyčkáváme na letící míček a pomocí nohou se dostáváme co nejvíce pod něj (Linhartová 2009).
Úderová fáze
Váha těla se přenese na pravou nohu. Paže s raketou udělá za zády smyčku jako při podání. Zápěstí je uvolněné. Dále se přenáší váha těla dopředu na levou nohu a paži s raketou vedeme přímo proti míči. Během úderové fáze je potřeba nutné sledovat očima pohyb míčku.
Zásah míčku by měl proběhnout nad hlavou, před zápěstím. Pokrčené nohy napínáme a trupem rotujeme do otevřeného postavení. Po odrazu od země švihneme pravou nohou dopředu nahoru (Dygrín 2014).
Fáze protažení
Po úderu nad hlavou pokračujeme paží s raketou vpřed a skončíme na úrovni levého kolena (Linhartová 2009).
Metodický postup při nácviku smeče 1. stínový pohyb bez zásahu míče
2. zásah z polohy nápřahu při nahrávce od spoluhráče 3. smeč ve vzdálenosti 1-2m od sítě
4. zdokonalení úderu u odrazové zdi
5. umisťování smeče do předem určeného místa (Lekič 1997)
Obrázek 8: Všechny fáze protažení smeče (Scholl 2008, s. 104-105)
40
5 Požadavky k založení tenisové školy 5.1 Myšlenka trenérské profese
První myšlenka profese tenisového trenéra se začala v mé hlavě objevovat během pobytu v Harrachově v roce 2012, kde jsem o jarních prázdninách působil jako lyžařský instruktor v tamní lyžařské škole.
Hlavní důvod výběru profese tenisového trenéra bylo uplatnění tenisových dovedností v praxi. Jako tenisový hráč jsem ukončil své závodní působení v roce 2011 kvůli povinnostem na střední škole a slabé výkonnosti závodního hráče po přestupu z kategorie dorostu do kategorie dospělých. Jelikož je provoz lyžařské školy omezen pouze pro zimní období, bylo potřeba naplnit svůj volný čas po zbytek roku obdobnou pedagogickou aktivitou.
Ve volném čase jsem hrával tenis se svými vrstevníky po ukončení závodní kariéry přibližně dvakrát týdně, ale nepravidelně. Po dobu dvou let mě vyzývalo několik známých lidí v Poděbradech, zda bych si jednou do týdne nezahrál s jejich dětmi tenis a nenaučil je první kroky s raketou. Nebylo to však pravidelné a systematické.
Díky zkušenostem z lyžařského prostředí a lektorování na letních dětských táborech jsem se naučil pracovat s dětmi z pedagogického hlediska a umět jim pozorně naslouchat.
Tenis jsem hrával několikrát do měsíce s dětmi a dospělými na městských kurtech v Poděbradech. Tyto zkušenosti mi udávaly směr v hledání stálé trenérské pozice v okolí domova.
5.2 Nezaměstnaný trenér
Po přestupu z prezenčního studia v Hradci Králové na kombinované studium Pedagogiky volného času v Liberci jsem si uvědomil, že všední dny bude potřeba naplnit vhodnou aktivitou a vydělat si první peníze tenisem. Rozhodl jsem se navštívit vybrané tenisové školy a kluby v okruhu 20 km od Poděbrad, načerpat nové informace a oslovit vedení klubů s žádostí o volné pracovní místo v tenisové škole přímo u nich. O nezkušeného, nelicencovaného a mladého potenciálního trenéra bohužel nikdo neprojevil zájem.
41
5.3 Průzkum trhu
Cíl průzkumu trhu v tenisovém prostředí pro mě znamenal zmapování a vymezení lokalit, kde je vysoký výskyt nabízených služeb tenisových škol a kde naopak nikoliv. Tomu již napomohlo oslovení vedení tenisových klubů o možnou pozici tenisového trenéra, kde jsem neuspěl. Díky internetu a informacím známých jsem zjistil, že v okruhu 20 km od Poděbrad se nachází 9 tenisových škol v 7 různých městech.
Druhým důležitým krokem v průzkumu trhu v okolí Poděbrad do 20 km bylo zjistit, kde se vyskytují neobsazené tenisové kurty včetně měst a obcí, kde se již děti a dospělí tenisu učí v jiných tenisových školách. Zároveň jsem zjišťoval, o jaký typ povrchu kurtu se jedná a kolik kurtů se nachází v areálu.
Tabulka 1: Seznam tenisových areálů v okolí Poděbrad
Město Vzdálenost od Poděbrad
Počet tenisových škol
Počet kurtů celkem (povrch)
Počet kurtů neobsazených (povrch)
Poděbrady 0 km 2 11 (antuka) 1 (antuka)
Nymburk 8 km 1 6 (antuka) 1 (antuka)
Budiměřice 6 km 0 1 (antuka) 1 (antuka)
Mcely 17 km 0 1 (umělý) 1 (umělý)
Lysá n/Labem 20 km 1 8 (antuka, umělý) 2 (umělý)
Milovice 19 km 1 9 (antuka, umělý) 2 (umělý)
Sadská 9 km 0 2 (antuka) 2 (antuka)
Třebestovice 12 km 0 1 (umělý) 1 (umělý)
Křinec 13 km 0 2 (antuka) 2 (antuka)
Rožďalovice 18 km 0 2 (koberec) 2 (koberec)
Dymokury 13 km 0 1 (beton) 1 (beton)
Městec Králové 15 km 0 3 (antuka) 3 (antuka)
Libice n/Cidlinou 5 km 0 1 (antuka) 1 (antuka)
Kolín 14 km 2 19 (antuka, umělý) 2 (umělý)
Velký Osek 8 km 0 2 (antuka) 2 (antuka)
