Seznam použitých zkratek a symbolů

88  Download (0)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)
(6)
(7)

6

P O D Ě K O V Á N Í

Ráda bych tímto poděkovala vedoucí práce paní Ing. Pavle Těšinové PhD. Za konzultace, cenné rady a připomínky při zpracování diplomové práce.

Také děkuji své rodině a svým blízkým, kteří mě vždy podporovali při mém studiu a zejména při psaní diplomové práce.

(8)

7

A N O TA C E

Tato diplomová práce se zaměřuje na zjištění, jaké požadavky mají handicapo- vané ženy na dámské kalhoty. Cílem je identifikovat tyto odchylky a na jejich základě vytvořit podklady pro výrobu a vytvořit cenovou kalkulaci v zakázkové a konfekční výrobě. První část je věnována přiblížení cílové skupiny (tělesně postižených žen). Teo- retická část dále objasňuje základní pojmy technické přípravy výroby a cenové kalkula- ce výrobku. Praktická část nejprve vyhodnocuje realizovaný průzkum, na jehož základě jsou vypracované podklady pro výrobu a následnou kalkulaci kalhot. Na závěr jsou vy- hodnoceny dané hypotézy, dle kterých vyplývá úspěšnost prodeje tohoto produktu.

K L Í Č O V Á S L O V A :

Dámské kalhoty, tělesné postižení, cena, kalkulace, technická příprava výroby.

A N N O T A T I O N

This thesis aims to determine the requirements of wearing trousers by physically disabled women. The purpose is to identify the variations of these requirements; and with these findings to then create the ground work for production and pricing calculati- ons for both custom, and ready-made production. The first section of the work is dedi- cated to the target group (physically disabled women). Further, the theoretical part explains the basic concepts of production planning and product pricing.The final part of the work, evaluates the given hypothesises and their potential selling success.

K E Y W O R D S :

Women trousers, physically disbled, price, calculation, technical preparation of the pro- duction.

(9)

8

Obsah:

Seznam použitých zkratek a symbolů 10

ÚVOD ... 11 I. TEORETICKÁ ČÁST ... 12 1 OSOBA SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI ... 12

1.1 Zdravotní postižení a jeho historie 13

1.2 Tělesné postižení 14

1.3 Dětská mozková obrna 16

2 HANDICAPOVANÉ ŽENY A ODĚV ... 17

2.1 Úprava oděvů pro tělesně postižené 17

3 SEZNÁMENÍ SE ZÁKLADNÍMI POJMY ... 20

3.1 Oděv 20

3.2 Dámské kalhoty 20

3.3 Oděvní výroba 22

4 TECHNICKÁ PŘÍPRAVA VÝROBY KALHOT ... 24

4.1 Modelování 24

4.2 Konstrukční příprava výroby 24

4.3 Technologická příprava výroby 24

4.3.1 Soupis operací 25

4.3.2 Pracovní předpis 25

Příklad technického popisu dámských klasických kalhot [11]: 26

4.3.3 Pracovní postup (analýza) 27

4.3.4 Normování výkonu 27

4.3.5 Kvalifikační třída 28

4.3.6 Mzdová sazba 28

5 CENOVÉ ZHODNOCENÍ VÝROBKU ... 29

5.1 Materiálová kalkulace 30

5.2 Mzdová kalkulace 31

5.3 Technická dokumentace 31

6 VÝKONOVÉ NORMY V PRŮMYSLOVÉ VÝROBĚ ... 32

6.1 Normy času 32

6.2 Metoda předem stanovených časů – MTM (Methods Time

Measurement) 33

6.2.1 Vyšší jednodušší stupně MTM 34

6.2.2 Výhody a nevýhody MTM 35

6.3 Snímání práce 35

(10)

9

II. ANALYTICKÁ ČÁST ... 36

7 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ - ANALÝZA DAT... 36

7.1 Cíle výzkumu 37 7.2 Technika sběru dat a zpracování dat 39 7.3 Vyhodnocení dotazníku 40 7.4 Závěry dotazníku 59 8 KALKULACE NÁKLADŮ A CEN VÝROBKU ... 62

8.1 Návrh a příprava modelu 62 8.2 Příprava materiálu 64 8.2.1 Ošetřování materiálů 66 8.3 Předběžná kalkulace ceny kalhot v zakázkové výrobě 68 8.4 Předběžná kalkulace ceny v konfekční výrobě 70 9 DISKUSE ... 75

10 ZÁVĚR ... 77

LITERATURA ... 78

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ... 80

SEZNAM PŘÍLOH ... 81

(11)

10

Seznam použitých zkratek a symbolů

DMO – dětská mozková obrna CNS – centrální nervová soustava atd. – a tak dále

např. – například tzv. – takzvaný tab. – tabulka apod. – a podobně TBC – tuberkulóza IQ – inteligenční kvocient atp. – a tak podobně tzv. – tak zvané tj. – to je

TPV – technická příprava výroby tzn. – to znamená

NH – normo hodina Nmin. – normo minuta mat. – materiál

aj. – a jiné

MTM – Methods Time Measurement (metoda předem stanovených časů) VÚO – výzkumný ústav oděvní

ČR – Česká republika

TMU – Time measurement unit (časová jednota) hod. – hodina

min. - minuta Kč – koruna Tis. – tisíc ZD – zadní díl PD – přední díl m – metr g – gram

m2 – metr čtvereční cm – centimetr C – stupeń celsia Ks – kus

(12)

11

ÚVOD

Tato diplomová práce je pokračováním bakalářské práce „Vztah tělesně postižených lidí k módě“. Bakalářská práce se zabývá problémem odívání handicapovaných lidí. Přibli- žuje pojmy zdravotně postižených osob, jako jsou např. zrakově postižení, sluchově postižení a hlavně tělesně postižených osob s Dětskou mozkovou obrnou, kterými se práce nejvíce zabývá. Dále shrnuje statistické údaje zdravotně postižených v ČR pro rok 1992 a 2007. A zabývá se problémem módy a komfortu oděvu. V praktické části je proveden průzkum dotazníkovou metodou a také průzkum trhu organizací a firem zají- majících se o módu a obuv pro tělesně postižené. Poslední část práce je zaměřena na navržení zlepšení detailu oděvů pro tělesně postiženého jedince.

V návaznosti na zjištěné problémy oděvu pro tělesně postižené, jsem se rozhodla navrhnout upravené kalhoty pro ženy s Dětskou mozkovou obrnou. Podrobnější infor- mace o požadovaných potřebách a úpravách budou získány z průzkumu mezi cílovou skupinou převážně ve dvou největších městech Brně, Praze a v Jánských lázních, kde se mnoho žen rekreuje a rehabilituje. Tento problém je stálým tabu a to nejen v ČR. Lidé s postižením nebo jen s nějakou odchylkou či vadou nechtějí být odstrkováni a diskri- minováni ve světě módy. Tito lidé nejsou o nic méně či více odlišní od zdravých lidí.

Upravené kalhoty budou specifické v detailech, které napomůžou osobě se zdravotním postižením si oděv obléknout bez větších problémů.

Cílem diplomové práce je zhodnotit cenovou dostupnost upravených dámských kalhot pro tělesně postižené ženy. Kalkulace bude prováděna u dvou nejpoužívanějších výrob zakázkové a konfekční. Potřebné informace pro návrh a přípravu podkladů pro cenovou kalkulaci, budou získány z výsledků z dotazníkového šetření. Průzkum bude veden u cílové skupiny žen tělesně postižených převážně Dětskou mozkovou obrnou.

Průzkum umožní pochopit potřeby cílové skupiny respondentek na oděvy a objasní, do jaké cenové hladiny jsou ochotny investovat za kvalitní produkt. Na základě výsledků cenových kalkulací a názoru žen na cenu kalhot, můžeme rozhodnout, zda by byla vý- roba těchto kalhot zisková.

(13)

12

I. TEORETICKÁ ČÁST

1 OSOBA SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI

V této práci jsou osoby se specifickými potřebami myšleny ženy, které převážně trpí jednou z nejčastějších příčin vrozeného tělesného postižení, Dětskou mozkovou obrnou, nebo jsou nějakým způsobem zdravotně znevýhodněny.

V řadě případů prezentovaných např. v mediích pojmy zdravotní a tělesné posti- žení v podstatě splývají [2]. V poslední době se také používá slovo handicapovaní. Slo- vo „handicap“ se poprvé objevilo v Anglii v dostihovém prostředí (hand in cap - ruka v klobouku) a označovalo los, který určil koně a jeho míru zátěže při závodu. Později se tento termín začal přeneseně používat i u lidí, kteří nesou „zátěž“ v podobě nějakého onemocnění, postižení, tělesné vady apod. [4].

Lidé s tělesným postižením se vyznačují nápadně jiným motorickým pohybem, a to jak kvantitativním, tak kvalitativním. Tělesné postižení se může týkat dolních i hor- ních končetin, jedinec může mít také další různé odchylky od normálu. Kvůli handica- pům, s kterými se postižený potýká má větší či menší problémy s oblékáním oděvů, a proto je vhodné je speciálně upravovat [2].

Tabulka 1: Lingvistické rozdělení slova HANDICAP [4]

NEMOC (Dysfunkce)

KRÁTKODOBĚ DLOUHODOBĚ

Biologické hledisko DISEASE (nemoc) IMPAIMENT (fyzicky nemocný) Psychologické hledisko ILLNESS (špatně, nesvůj) DISABILITY (cítící se špatně) Sociální hledisko (role) SICKNESS

(působící neduživě)

HANDICAPPED (handicapovaný)

Z tohoto rozdělení vyplývá, že pojem „člověk s handicapem“ nevystihuje pouze realitu toho, že je člověk nemocný. Jde o určitou dysfunkci sociální role, kterou člověk získává svou odlišností od okolí a postoji ostatních lidí vůči němu. Většina lidí má málo adekvátních informací, neboť tento problém byl u nás v minulých letech záležitostí spí- še profesionálů. Ve vztahu k laické veřejnosti byl často tabuizován. Mnozí lidé sice vě- děli, či tušili, že existují různě postižení a nemocní, ale pokud se s nimi nesetkali v nejbližším okolí, o jejich problémech, možnostech a omezeních prakticky nic nevěděli.

(14)

13

V současné době se tyto poměrně vyhraněné postoje poněkud zmírnily, avšak podobné naladění a neinformovanost s tím spojená, speciálně v některých skupinách, přetrvává [4].

1.1

Zdravotní postižení a jeho historie

Zdravotním postižením se zabývá vědní obor speciální pedagogika. Tento pojem byl poprvé použit před více než 50 lety. Speciální pedagogiku můžeme definovat jako vědní obor, který se zabývá zákonitostmi výchovy a vzděláváním a rozvojem jedinců, kteří jsou znevýhodněni vůči většinové populaci v oblasti fyzické, psychické nebo sociální a mají speciální výchovné potřeby [2].

Výrazné společenské změny v naší společnosti nastaly na přelomu 80. a 90. let minulého století. Také v celosvětovém měřítku dochází ke změnám pohledu společnosti na člověka s handicapem. Z historického hlediska je toto období plné dynamických proměn ve vztahu společnosti ke znevýhodněným jedincům [2].

V odborné literatuře se jednotlivé přístupy společnosti k handicapovaným oso- bám rozdělují do jednotlivých historických období [5].

Tabulka 2: Rozdělení oborů speciální pedagogiky podle druhů postižení klientů [5]

OBORY SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY DRUHY POSTIŽENÍ

Somatopedie Tělesné postižení

Tyflopedie (Oftalmopedie) Zraková postižení Surdopedie (Akupedie) Sluchová postižení

Psychopedie Mentální postižení

Logopedie Narušená komunikační schopnost

Etopedie Poruchy chování, asociální deviace

Speciální pedagogika osob s dílčími nedostatky

Specifické poruchy učení

Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením (s více vadami)

Kombinace dvou a více druhů postižení

Na počátku historických záznamů z doby starověku byl přístup k jakkoli posti- ženým osobám dosti drastický. V této době se těchto lidí zbavovali. Typickým přístu- pem pro křesťanský středověk byl charitativní přístup. Ze strany církve přichází pomoc vůči postiženým jedincům, která je úzce propojená se státem. V novověku se vyznačo- val humanistický přístup, který se zajímá o tělesné struktury a funkce z technického

(15)

14

hlediska. Právě v tomto období se setkáváme s rozsáhlým zakládáním institucí zaměře- ných na pomoc a péči o různě postižené osoby [5].

Kolem 19. a 20. století přichází rehabilitační přístup, který propojoval léčbu s výchovou a vzděláváním. Preventivně-integrační přístup, který byl zaměřený na pre- venci vzniku postižení již v počátcích, tedy v prenatálním období, byl v období kolem 2.

světové války. Dalším přístupem byl přístup inkluzivní. Lze ho charakterizovat naprosto přirozeným začleňováním handicapovaných osob do běžné společnosti.

V současném přístupu se problematikou postižených osob zabývá speciální pe- dagogika. Je to disciplína, orientovaná na výchovu, vzdělávání a celkový osobnostní rozvoj znevýhodněného člověka s cílem dosáhnout co možná nejvyšší míry jeho sociál- ní integrace, a to včetně pracovních a společenských možností a uplatnění. Za jednu z historicky nejvýznamnějších osobností tohoto oboru u nás je považován profesor Miloš Sovák 1905 - 1989. Je také autorem koncepce rozdělení speciální pedagogiky na jednot- livé oblasti (tzv. pedie), které se věnují různým druhům postižení (tab. 2) [5].

1.2

Tělesné postižení

Tělesné postižení lze definovat mnoha způsoby. Jeden z nich např. vymezují H. Gruber a V. Lendl, jako přetrvávající nebo trvalé nápadnosti v pohybových schopnostech se stálým nebo značným vlivem na kognitivní, emocionální a sociální výkony [2].

Veřejnost vnímá tělesně postiženého jednice obvykle jako člověka, jehož moto- rický handicap je naprosto zjevný a nepřehlédnutelný. Základním symptomem tělesné- ho postižení je tedy porušení motoriky, a to jak z hlediska kvalitativního, tak kvantitativního. U tělesně postižených se jedná o viditelné postižení dolních či horních končetin. Jako zdravotní znevýhodnění je pak chápáno zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyža- dují zohlednění při vzdělávání [9].

Původ onemocnění - poruchy hybnosti mohou být primární - následek přímého poškození pohybového ústrojí - nebo sekundární - pohyb je omezen v důsledku jiné nemoci či poruchy [5].

Příčiny tělesných postižení se odlišují i podle toho, jestli jde o vady vrozené, ne- bo získané. Při vrozeném postižení bývají poruchy hybnosti spojeny nejčastěji s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Její příčiny nacházíme v poškození CNS v prenatálním nebo perinatálním období (nejčastěji jsou to komplikace během porodu). Méně časté jsou

(16)

15

vrozené vývojové vady (tělesné malformace, chybějící končetiny nebo jejich části, roz- štěpové vady apod.), které vznikají převážně v období tzv. teratogenetické kritické peri- ody mezi 20. - 40. týdnem těhotenství. Nejčastější získané tělesné a pohybové vady jsou úrazy (poranění páteře a míchy, amputace končetin), nebo následky závažných nemocí [5].

Diagnostika, klasifikace - diagnostika poruch hybnosti, onemocnění i zdravot- ních oslabení je předmětem různých medicínských oborů. Avšak pevné místo v diagnostice možností vzdělávání a rozvoje handicapovaných osob má speciální peda- gogika. V následující tabulce jsou zapsány informace o rozdělení tělesných a zdravot- ních oslabení [5].

Tabulka 3: Klasifikace tělesných postižení a zdravotních oslabení [5]

PODLE TYPU - Postižení hybnosti - Dlouhodobá onemocnění - Zdravotní oslabení

PODLE DOBY VZNIKU - Vrozené (např. vrozené vady lebky, rtů, čelistí, patra, pá- teře, nevyvinutí končetin nebo jejich částí, DMO) - Získané (např. deformity páteře, úrazy – zlomeniny, am-

putace, následky onemocnění – revmatismus, atd.

PODLE ETIOLOGIE - Tělesné odchylky a oslabení (vady páteře, luxace klou- bů)

- Tělesné vývojové vady (vady lebky, rozštěpy, končetin) - Úrazy (tělesné poškození různé závažnosti s dočasnými

nebo trvalými následky – např. paraplegie v důsledku poranění páteře, amputace končetin atd.)

- Následky nemocí (encefalitida, žloutenky, TBC, nádoro- vá onemocnění apod.)

- Dětská mozková obrna (DMO – spastická i nespastická forma)

- Dlouhodobá (chronická) onemocnění a zdravotní osla- bení (alergie, astma, ekzematické onemocnění, oslabení imunity, onkologická onemocnění, epilepsie apod.)

(17)

16 1.3

Dětská mozková obrna

Dětská mozková obrna patří mezi nejčetnější neurovývojová onemocnění. Je neprogre- sivním, leč ve svých projevech nikoli neměnným postižením vyvíjejícího se mozku.

Postihuje motorický systém, descendentní nervová vlákna z motorické kůry a často se spojuje s neurokongitivními, senzorickými a senzitivními lézemi. DMO se dělí na for- mu spastickou, která je 3x častější než forma nespastická [6].

SPASTICKÁ FORMA DMO SE DÁLE DĚLÍ [6]:

1) HEMIPARETICKOU – postihuje polovinu těla, u horní končetiny charakteris- tický ohnutý loket, u dolní končetiny – došlapuje na špičky, IQ dle postižené hemisféry

2) DIPARETICKOU – dolní nebo horní končetiny (většinou dolní) – nůžkovitá chůze, po špičkách (lidoopí chůze), IQ bývá dobré

3) KVADRUPARETICKOU – obrna všech čtyř končetin NESPASTICKÁ FORMA DMO SE DÁLE DĚLÍ [6]:

4) HYPOTONICKOU – snížené svalového napětí, zvýšená pohyblivost kloubů, dolní končetiny, okolo věku tří let se mění na spastickou nebo diskinetickou, snížené svalové napětí, doprovázená mentální retardací

5) DISKINETICKOU – (dříve extrapyramidová), nepotlačitelné mimovolní pohy- by doprovázejí volní pohyb, nepotlačitelné

6) MOZEČKOVOU – vzácná – snížené svalové napětí, poruchy koordinace, vede k těžkému postižení pohybu a zpravidla i intelektu.

(18)

17

2 HANDICAPOVANÉ ŽENY A ODĚV

Pro handicapované lidi je móda mnohem důležitější, než pro ostatní lidi. Vlastní handi- cap je odlišuje, tak proč se lišit i v módě? Každá žena chce vypadat dobře a líbit se. Me- zi hlavní vlastnosti, které jsou důležité při výběru kalhot, patří funkčnost a komfort oděvu, střih a dostatečné pohodlí při nošení.

Definici komfortu se může stanovit jako stav organismu, kdy jsou fyziologické funkce organismu v optimu, a kdy okolí včetně oděvu nevytváří žádné nepříjemné vje- my vnímané našimi smysly. Subjektivně je tento pocit brán jako pocit pohody. Nepře- vládají pocity tepla ani chladu, je možné v tomto stavu setrvat a pracovat. Při dis- komfortu mohou nastat pocity tepla nebo chladu. Pocity tepla se dostavují při větším pracovním zatížení nebo při působení teplého a vlhkého klimatu. Pocity chladu se do- stavují především jako reakce na nízkou teplotu klimatu nebo nízké pracovní zatížení [7].

Z bakalářské práce, kde byly získané podklady pro tuto práci, byly mimo jiné zjištěny informace o nabídce specializovaných prodejen a všeobecné dostupnosti upra- vených oděvů pro handicapované. Z dosažených výsledků vyplynulo, že lidé s postižením nejsou dostatečně informováni o specializovaných obchodech, které by jim poskytli kvalitní komfort při nákupu oblečení. Dále bylo zjištěno, že nejsou spokojeni s nabídkou stávajících vybavení v nákupních centrech. Kde jsou nevyhovující prostory pro vozíčkáře v uličkách nebo že v kabinkách chybí židle [1].

2.1

Úprava oděvů pro tělesně postižené

V bakalářské práci bylo zjištěno, jaké oděvy jsou pro tělesně postižené nevyhovující.

Mezi dva nejproblémovější oděvy, uvedli respondenti kabát a kalhoty. Tyto informace byly získány z marketingového průzkumu a ve spolupráci s tělesně postiženými lidmi.

U těchto dvou oděvů byly navrhnuty speciální možné úpravy, které by měly zlepšit po- hodlí při nošení a oblékání [1].

Cílem práce bylo na zjištěných oděvech v problémových částech vymyslet řeše- ní. Cílovou osobou byla žena s dětskou mozkovou obrnou. Toto onemocnění je jedno z nejrozsáhlejších v České republice. V následujících dvou odstavcích jsou blíže popsány problémové partie obou oděvů a jejich řešení.

(19)

18

KALHOTY – Kalhoty vyšly z dotazníkového šetření jako nejvíce nevyhovující oděv. Mezi hlavní problémy patří nízký sed, úzké nohavice. V případě nízkého sedu bylo řešením všití pasového límce do pasu. První variantou byl pasový límec po celém obvodu kalhot se zapínáním v bočním švu nebo bez zapínání. Druhou variantou byl elastický pruh všitý po celém obvodu se zapínáním v bočním švu [1]. Druhým závaž- ným problémem jsou úzké nohavice, které zabraňují snadné oblékání kalhot. Zde byly řešení viděny v různých doplňcích vhodných k rozepínání. Např. všité zdrhovadlo na jednu nebo obě strany nohavic, nebo druky či suché zipy. Detaily řešení kalhot na ob- rázku 1.

KABÁT – Kabát nebo bunda byly na druhém stupni žebříčku oděvů, které han- dicapovaným nevyhovují. Hlavním problémem byly rukávy. Tělesně postižený většinou používá berle, které jsou jeho nedílnou součástí. Pokud jsou však rukávy příliš široké a nemají dostatečné zakončení např. úpletem nebo gumičkou, ztěžují člověku jeho každo- denní život. Pro tento problém byla navržena tři řešení podle druhu oděvu na obrázku 2.

Např. pro zimní kabát by byl vhodný 10cm úplet našitý přímo na rukáv bez přehnutí a jiných řasení. U jarních bundiček by byly vhodné stahující šňůrky, které by byly všité ve dvou místech rukávu, na konci v místě manžety a v polovině části mezi koncem ru- kávu a loktem. Tyto šňůrky by se daly upravovat podle potřeby, blíže na obrázku 2.

Jako poslední řešení bylo taktéž všití šňůrek, ale v tomto případě do vnějšího švu ruká- vu. Délka by měla být minimálně do poloviny části mezi koncem rukávu a loktem. Tyto šňůrky zatažením vytvoří zkrácení rukávu na vnější straně a tím dojde k zúžení [1].

(20)

19

Obrázek 1: Úprava kalhot [1]

Obrázek 2: Úprava rukávů [1]

Obrázek 3: Problémové partie [1]

ÚZKÉ NOHAVICE

NEVHODNÝ RUKÁV

(21)

20

3 SEZNÁMENÍ SE ZÁKLADNÍMI POJMY

3.1

Oděv

Oděv je výrobek zhotovený z oděvního materiálu, který je určen k pokrytí těla. Samo- statně se obléká na určitou část těla a několik oděvů na postavě tvoří oblečení. Měl by splňovat estetické vlastnosti, komfort a smysl použití. Tato práce se oděvem zabývá především s pohledu funkčního, komfortu nošení, ale zároveň, aby oděv splňoval este- tické vlastnosti a módnost [8].

Oděv jako takový se dá rozdělit z několika hledisek a to např. podle [8]:

Pohlaví: na mužský, ženský a dětský oděv

Věku: kojenecký (do 1 roku), batolecí (1-3 roky), předškolní věk (3-6 let), mladší školní věk (6-12 let), starší školní věk (12-15 let), dorostový věk (15-18 let), mladší muži a ženy a střední věk a starší muži a ženy

Účelu: na spodní (denní, noční, tvarovací), vrchní (letní, zimní, podzimní a jarní), svrchní, vycházkový (určený ke každodennímu nošení), příležitostný, mezi které patří domácí, pracovní, sportovní, společenský a obřadní oděv.

Tvaru: přiléhavý (výrazně značí siluetu, polo-přiléhavý (mírně značí siluetu), volný oděv (nevyznačuje siluetu)

Společenského využití: občanský oděv, stejnokroj a kroj

Podle způsobu zpracování: na zakázkový a konfekční oděv. Tyto dva způsoby výroby budou blíže specifikovány, protože dále v této práci bude zhotovena cenová kalkulace podle způsobu výroby [8].

3.2

Dámské kalhoty

Dámské kalhoty jsou nohavicový oděv, který mohou nosit muži i ženy. Dámské kalhoty mohou mít různou délku i tvar. Tělesně postižení mají raději volnější, sportovní oděvy, než ty upnuté společenské. Níže jsou uvedeny různé druhy kalhot podle účelu použití a k tomu popsány kladné a záporné vlastnosti s pohledu vlastností a materiálů [9].

Rozdělení dámských kalhot podle účelu použití [9]:

1) Vycházkové – jsou součástí obleku nebo se mohou nosit samostatně. Slouží pro denní nošení, proto se vybírá materiál, který je snadný pro udržování. Nejčastěji

(22)

21

se používají přírodní nebo syntetická vlákna. Kalhoty mohou být letního nebo zimního střihu a materiálu.

Kladné vlastnosti - mezi kladené vlastnosti patří především prodyšnost, savost, odolnost proti oděru, měkké, hřejivé, příjemné na omak i nošení.

Záporné vlastnosti – elektrostatický náboj, mačkavost, nadměrné žmolkování, zatrhávání a klouzavost.

2) Společenské – jsou součástí frakového, smokingového nebo žaketového obleku.

Tyto kalhoty se zhotovují z tmavých materiálů bez manžety. Smokingové a ža- ketové kalhoty mají na bočních švech našité lampasy. Na společenské oděvy se používají převážně syntetické materiály jako je polyester a polyamid. V někte- rých případech se používají směsové materiály.

Kladné vlastnosti – nemačkavé, při vhodně zvoleném materiálu mohou být pří- jemné na nošení.

Záporné vlastnosti – dle použitého materiálu bývají neprodyšné a nepohlcují do- statečně pot, jsou převážně nepohodlné a nepříjemné na nošení.

3) Pracovní – jsou technologickým postupem i materiálem přizpůsobené pro pra- covní činnost. Zhotovují se z pevných a lehce pratelných materiálů. Mají poho- dlný volný střih a technologický postup zpracování vyhovuje bezpečnosti práce.

Tělesně postižení však tyto oděvy moc nepoužívají, protože se nemohou pohy- bovat a dělat věci, ke kterým jsou tyto oděvy myšleny.

Kladné vlastnosti – dobře se udržují, jsou odolné vůči oděru, jsou hřejivé a dob- ře sají pot.

Záporné vlastnosti – bývají neprodyšné a na omak tvrdé.

4) Sportovní – střih a technologický postup je přizpůsoben různým sportům. Zpra- cování se podobá vycházkovým kalhotám, změna bývá ve spodní části kalhot.

Mezi používané materiály patří speciálně upravovaná vlákna polyesteru, nebo bavlna a vlákna přírodního původu.

Kladné vlastnosti – prodyšnost, savost, nasákavost, tepelně izolační vlastnosti, pevnost v tahu, tažnost, odolnost vůči oděru, měkké, hřejivé, příjemné na omak i nošení.

Záporné vlastnosti – mačkavost, žmolkovitost, zatrhávání.

5) Domácí – jsou volného střihu a zhotovují se z materiálů, které se dobře udržují.

Ve většině případů jsou to materiály přírodního původu, jako je bavlna.

(23)

22

Kladné vlastnosti – prodyšnost, savost, nasákavost, pevnost v tahu, tažnost, odolnost v oděru, měkké, hřejivé, příjemné na omak i nošení.

Záporné vlastnosti – mačkavost, žmolkovitost, zatrhávání [9].

3.3

Oděvní výroba

Oděvní výroba je souhrn odvětví, ve kterých se zhotovují oděvy. Jako základní rozděle- ní oděvní výroby se uvádí konfekční, řemeslná, průmyslová a zakázková výroba. V na- šem případě se budeme zajímat především o konfekční a zakázkovou výrobu.

Konfekční výroba se většinou vyrábí jako průmyslová výroba. Průmyslová výroba se může nadále rozdělit na velkosériovou výrobu nebo malosériovou výrobu. Každá z obou uvedených výrob má svůj specifický postup výroby. Průmyslová výroba bývá z pravidla jednodušší a rychlejší a zakázková výroba složitější, preciznější a delší.

1) Konfekční výroba

Konfekce je souhrn hromadně vyráběných oděvů pro neznámého zákazníka. Velikosti jsou odstupňované podle stanovených typů postav. Oděvy i konfekce se dále dělí na mužskou, ženskou atp. Podle oborů se může dělit na krejčovskou, kožešnickou, pletař- skou konfekci a výrobu prádla. A podle složení výrobku se dělí na lehkou konfekci – která se skládá z vrchních nepodšitých oděvů z tenké látky a těžkou konfekci – která se skládá z vrchních podšitých oděvů z tužších silnějších materiálů. Konfekční výroba se většinou vyrábí průmyslově, což v praxi znamená mechanizaci a automatizaci výroby.

Podle objemu práce lze rozdělit na malosériovou a velkosériovou výrobu.

Základní průběh průmyslové výroby - pracovnice tzv. šičky v průmyslové výro- bě jsou rozděleny na pracovních úsecích, kde mají zodpovědnost za danou operaci. Je- jich úkolem je, co nejrychleji, kvalitně a bezchybně zpracovat svoji část a poslat výrobek dál další pracovnici. Podle postupu předávání kusů může být výroba pásová, nebo lze přemísťovat polotovary jinými stroji (např. vozíky, kartony nebo jinými pře- pravními stroji). Celkový postup výroby má na starosti mistrová - zkušený pracovní personál, znalý oděvních technologií. Má za úkol přidělování práce a průběžnou kontro- lu výroby. Práci v této výrobě nemusí dělat kvalifikovaný pracovník, práce je zpravidla jednoduchá a po zaučení jí zvládne i méně zručná šička [10].

(24)

23 2)

Zakázková výroba

Zakázková výroba se vyrábí podle rozměrů postavy a podle přání zákazníka. Tato výro- ba je složitější než výroba konfekční, protože krejčová vytváří celý výrobek samostatně.

V dnešní době je tato práce velmi náročná, protože výroba je dražší než v obchodech – což je samozřejmé. Krejčovství musí být proto velmi pečlivé a šít kvalitu, kterou zákaz- ník očekává. V krejčovském salónu šijí jen velmi kvalifikované pracovnice, v malém kolektivu.

Základní postup zakázkové výroby - po předchozí domluvě se zákazníkem se vypracuje model, podle jeho představ. Poté se vezmou tělesné rozměry zákazníka a peč- livě se zapíší. Při braní rozměrů by měl zákazník stát v přirozeném postoji jen lehce oblečený. Poté švadlena postupuje podle postupu operací. Nejdříve se zhotovuje střih na speciální papír, pokládání střihových šablon na vrchový materiál, plus dalších dílů po- třebných k výrobě daného oděvu, vystřižení dílů kalhot. Poté už následuje vlastní zpra- cování kalhot. Než se model zcela dokončí, probíhá několik zkoušek, aby výrobek dokonale padnul [10].

(25)

24

4 TECHNICKÁ PŘÍPRAVA VÝROBY KALHOT

Jejím hlavním úkolem je zabezpečení rozvoje výroby, pomocí technologie, techniky a ekonomické efektivnosti. „Úkolem technické přípravy výroby je technicky připravit výrobek tzn. Zajistit jeho vývoj a vypracovat dokumentaci výrobku i jeho částí, stanovit ekonomická kritéria a jakými metodami, na jakém zařízení bude výrobek vyráběn, zkou- šen, kontrolován, vyřešit optimální organizační uspořádání výrobního procesu po stránce věcné, prostorové a časové [11].“

Technická příprava výroby, se rozděluje na konstrukční přípravu výroby, mode- lování a technologickou přípravu výroby. Technologická příprava výroby se dále rozdě- luje na technologický postup (soupis operací), pracovní postup, výrobní postup a pracovní předpis, do čehož patří technický nákres a technický popis výrobku [13].

4.1

Modelování

Modelování provádí návrhář, který provádí návrh nového výrobku a střihu. Návrhář je zkušený výtvarník a kreslíř. „Průmyslový oděvní návrhář vytváří výtvarný návrh oděv- ního výrobku. Je to technický nákres oděvu, respektive jeho částí, zpředu i zezadu dopl- něný technickým popisem včetně údajů o materiálu a použité technické přípravě [11].“

4.2

Konstrukční příprava výroby

Tuto část provádí modelář, který zhotovuje střihové polohy a jejich stupňování. Má za úkol zpracovat a vymyslet úsporné pokládání střihových šablon na oděvní materiál. Vy- počítává spotřebu základního oděvního materiálu pro jednotlivé velikosti [12].

4.3

Technologická příprava výroby

Technologickou přípravu výroby provádí technolog a normovač. Normovač stanoví celkové náklady na výrobek a jeho cenu, technolog sestaví podrobný technologický postup pro zhotovení výrobku – členění do operací. Úkolem technologické přípravy výroby je vypracování technologického postupu, pracovního předpisu, pracovního po- stupu a výrobního postupu [12].

(26)

25 4.3.1 Soupis operací

Soupis operací je hlavní součástí technické dokumentace a je to sled změn, podle kte- rých se přepracovává oděvní materiál na výrobek. Jedna operace tvoří nejmenší prvek pracovního procesu při zpracování výrobku. Soupis operací by měl být stručný, přesný a srozumitelný. Ke každé operaci třídě je přiřazena kvalifikační třída, mzdový tarif a pomůcky potřebné pro zhotovení. Ve velkých průmyslových výrobách se dále využívá pracovních karet jednotlivých operací vytvořené stavebnicovým systémem. Je důležité, aby se vypracoval hospodářsky nejvýhodnější postup, aby výroba probíhala v co nej- kratším čase a aby byla co nejmenší spotřeba materiálu. Soupis operací vypracovává technolog podle modelu nebo vzorku, podle technického nákresu a popisu.

Operace se dá rozdělit do tří fází [14]:

1. Manipulace a příprava šitého materiálu před začátkem šití – vybavení, fixace.

2. Hlavní fáze operace, kde dochází k vlastnímu šití, žehlení, kontrole – hotovení součástí, hotovení podšívkových dílů, hotovení vrchových dílů, montáž, žehlení.

3. V poslední třetí fázi dochází k dokončení a odložení dílu z pracovní desky – do- končovací práce, adjustace, kontrola [14].

4.3.2 Pracovní předpis

Pracovní předpis je souhrn technologicko-hospodářské dokumentace pro výrobu kon- krétního výrobku, v konkrétních výrobních podmínkách. Pracovní předpis obsahuje technický nákres a popis. Jednotlivé operace se seskupují do montážních celků.

V pracovním předpisu lze rozlišit 4 hlavní fáze:

1. Výroba součástí - kde se zpracovávají malé díly ve velkém množství.

2. Předmontáž - kde se zpracovávají velké díly v menším množství a vzniká plošný útvar.

3. Montáž - v této fázi vzniká již prostorový útvar, s nímž je pracnější a složitější manipulace

4. Dokončení - v dokončovací fázi se provádí technická kontrola výrobku adjusta- ce.

VÝROBNÍ POSTUP - Vychází z pracovního předpisu a má za úkol sestavit výrobu tak, aby byla co nejefektivnější a nejrychlejší. Tzn. Rozvržení pracovních míst a operací.

Výsledkem je plán podlaží – tj. půdorys výrobního prostoru s přesným a účelným roz- místěním výrobních zařízení a míst. Je to tok výroby. TPV se dále dělí na oddělovací proces, spojovací proces, tepelně tvarovací proces a dokončovací proces.

(27)

26

„Pracovní obrázky, označované také jako specifikace neboli technická kresba, jsou detailní diagramové kresby návrhů. Jedná se o názorný, srozumitelně nakreslený popis modelu znázorňující veškeré konstrukční detaily, jako jsou švy, záševky, kapsy, zapínání a obšívání. Specifikace se kreslí bez postavy, v měřítku a jednoduše, bez vy- značení barev, textury či formy. Zobrazují přední i zadní díl modelu, na což se v návr- hářských skicách často zapomíná. Pracovní obrázky se používají jako technická podpora elegantnějších a umělečtějších skic a vždy musí být provedeny ve správných tělesných proporcích, protože podle této dokumentace bude střihač vytvářet střihy- návrhářská skica má totiž často nepřesné proporce [15].“

TECHNICKÝ NÁKRES - technický nákres je grafické vyjádření výrobku odpovídající měřítku zepředu 1:10 a zezadu 1:20. Detaily výrobku jsou zakresleny v poměru 1:5.

Technický nákres obsahuje číslo výrobku a používá se jako vzorek pro obchodní účely, kdy se zhotovují katalogy. Technický nákres je také doplněn technickým popisem vý- robku.

PODROBNÝ TECHNICKÝ NÁKRES – je uveden vedle technického nákresu a dopl- ňuje informace o výrobku, včetně všech částech a detailech i těch, které nejsou z nákre- su zřetelné nebo nejsou vůbec vidět.

TECHNICKÝ POPIS - technický popis zahrnuje celkový popis výrobku. Je to slovní popis vyjádření tvaru a zpracování výrobku. Je rozdělen na stručný a podrobný technic- ký popis.

STRUČNÝ TECHNICKÝ POPIS – vyjadřuje tvar a charakter výrobku a je uveden pod technickým nákresem. Jeho součástí je název, popis linie, materiálové složení a účel použití [14].

Příklad technického popisu dámských klasických kalhot [11]:

- Tvar kalhot: zhotoveny ze směsového materiálu. Kalhoty jsou dlouhé, bez man- žet, zúženého střihu, dolní okraj je zapraven ručně, díly jsou tvarovány záševky, boční klínové kapsy. Rozparek se zapíná na zdrhovadlo, ozdobné prošití je 0,2cm.

- Přední díl: Na předním díle mají dva záhyby, dvě klínové kapsy, rozparek pro zdrhovadlo. Pasový okraj tvarován složeným záhybem, který navazuje na pře- hyb. Klínové boční kapsy jsou zajištěny krajovou proti vytržení a v dolní části zpevněny uzávěrkou. Rozparek je zapínán na zdrhovadlo.

(28)

27

- Zadní díl: tvarován pasovými záševky, které jsou přežehleny k sedovému okraji.

- Pasový límec: je podlepený výztužným materiálem, šířka je 3 cm, je našitý na přední a zadní díly. Knoflík je přišit na levou stranu podkrytové části límce, na nákrytové straně je vyšitá strojová dírky.

Obrázek 4: Dámské klasické kalhoty [16]

4.3.3 Pracovní postup (analýza)

Pracovní analýza je rozbor jedné operace z hlediska úkonů a pohybů. Jejím cílem je vytvořit souhrn těchto úkonů a pohybů tak, jak na sebe navazují. Výsledkem analýzy je norma spotřeby času na operaci. Každá operace má vlastní pracovní kartu. To umožňuje vytváření stavebnicového řazení operací. Přizpůsobuje se použitému materiálu, strojo- vému vybavení a uspořádání dílny. Vychází z tabulek normativů, využívají se různé metodiky stanovení času jednotlivých úkonů a pohybů. Obsahuje i nákres operace.

Pracovní karta operace by měla obsahovat: Označení fazóny, označení dílu, který je zpracováván, název operace, kvalifikační třídu operace, normu času a mzdu, údaje o použitém stroji a zařízeních, součástí pracovní karty je také nákres mikro- pracoviště a analýza úkonů [14].

4.3.4 Normování výkonu

„Cílem normování výkonu je vytvořit výkonové normy, sledovat jejich dodržování a odhalovat rezervy v technologii zpracování výrobku nebo v práci pracovnic [14].“

(29)

28

Norma se dělí na normu času a normu množství. Norma času udává spotřebu času pra- covníka na určitou operaci. Tato norma se uvádí v NH nebo Nmin. Naproti tomu norma množství udává počet jednotek, které musí pracovník vyrobit za určitou časovou jed- notku.

4.3.5 Kvalifikační třída

Každá operace musí mít také uvedenou kvalifikační třídu, do které je zařazena. Zároveň je každý pracovník zařazen do určitého kvalifikačního stupně a tarifní třídy. Tarifně- kvalifikační třída – je podklad pro rozlišení namáhavosti a náročnosti pracovních opera- cí. Smí se používat pouze jednu tarifní třídu pro celý výrobní proces na každou operaci.

Tarifní třída udává stupeň složitosti, obtížnosti, odpovědnosti a namáhavosti pracovních činností.

Tyto informace jsou uvedeny v kvalifikačním katalogu, kde jsou informace o kvalifikačních třídách určitého povolání v určitém kvalifikačním stupni a třídě. Pracov- níci se zařazují podle svého odborného vzdělání, délky praxe a vykonávané práce. Kva- lifikační stupeň je číselné označení vyžadovaného nebo získaného vzdělání [14].

4.3.6 Mzdová sazba

Pracovník má nárok za vykonanou práci dostat mzdu. Mzda může být úkolová, časová a smíšená. Časová mzda se dává zaměstnancům, kteří vykonávají práci, která se nedá zúkolovat. Naproti tomu úkolová mzda se využívá tam, kde se plní určité úkolové uka- zatele a jejich práce je znormována. Smíšená mzda se používá převážně proto, když se chce, aby byli zaměstnanci dobře motivování. Může být smíšená podílová nebo smíšená úkolová mzda. Jednu složku tvoří mzda časová a tu druhou složku buď mzda úkolová, nebo podílová [14].

(30)

29

5 CENOVÉ ZHODNOCENÍ VÝROBKU

Do celkového zhodnocení výrobku patří celkové náklady a stanovení ceny výrobku.

Mezi hlavní úkoly patří sestavení finančního plánu a získání potřebných podkladů. Sta- novení vnitropodnikových cen výrobků, zúčtovacích sazeb a přirážek, sledování, kon- trola a hodnocení hospodárnosti a efektivnosti uskutečněných výkonů. A samozřejmě zajištění potřebných podkladů pro stanovení cenové kalkulace [14].

Kalkulace je ekonomický přepočet nákladů nebo ceny výrobků. Cílem cenového vypracování je ohodnotit navržený model z hlediska materiálové, režijní a mzdové ná- ročnosti. Výrobek se oceňuje pomocí normohodin, které určují, kolik času potřebuje pracovník na zhotovení celého výrobku. Toto období může trvat 1až 2 týdny. Přesnost stanovení těchto kalkulací je velmi důležitý a má vliv na cenu výrobku a rentabilitu vý- roby. Podhodnocení kalkulací může mít neblahý vliv na zisk. Pro cenu výrobku v oděvním průmyslu, se nejčastěji využívají cenové normativy. Je to součet těchto nále- žitostí [14]:

PŘÍMÉ MZDY +

MATERIÁLOVÉ NÁKLADY +

REŽIJNÍ NÁKLADY

(energie, výrobní režie, časová a mzdová náročnost)

= CELKOVÉ NÁKLADY

(které jsou důležité pro ekonomickou komisi)

+

se při- počítá

ZISK

(10-20% z úplných vlastních nákladů)

PRODEJNÍ (OBCHODNÍ) CENA

(v obchodě + marže 10-100%)

Kalkulace se dále dají dělit z hlediska časového na předběžné a výsledné.

Předběžná kalkulace se dále dělí podle toho, jaké jsou využity podklady pro výpočet nákladů na kalkulační jednotku a to normové a přepočtové. U normových kalkulací se vychází z technicko- hospodářských norem a dále se dělí na plánované a operativní.

Plánované kalkulace vychází z průměrných hodnot norem za určité období a také berou v úvahu i možné zlepšení norem. Zatímco operativní kalkulace se vycházejí z norem, které jsou aktuální v daném období. Tyto kalkulace se využívají při montážní technolo- gii a výrobě. Přepočtové kalkulace se využívají převážně v zakázkové výrobě. Tyto kal- kulace nejsou tak přesné, protože se u nich nevyužívají normy. Poslední kalkulací, kterou je výsledná, je zjištěna již ze skutečných vlastních nákladů.

(31)

30

Vlastní cena výrobku se dá odvodit několika způsoby [14]:

1. Může být odvozena ze zahraničních cenových relací nebo z vývozní velkoob- chodní ceny.

2. Může být stanovena podle určitého parametru nebo na základě cenových norma- tivů.

3. Stavebnicový způsob, kalkulační porovnání, individuální cenovou kalkulaci ne- bo může vzniknout dohoda mezi dodavatelem a odběratelem [14].

5.1

Materiálová kalkulace

Celková materiálová kalkulace se skládá z vrchového materiálu, metrové přípravy (pod- šívka, vložkový mat.), drobná příprava a ostatní přímý materiál (visačka, ramínko).

Spotřeba materiálu závisí a odvozuje od střihové dokumentace a následného polohování vyhotovených střihových šablon. Musí se dodržet všechny podmínky polohování (směr položení). Dále se vychází z předchozích zkušeností, pokud se jedná o vzorovaný mate- riál, musí se navýšit spotřeba. Např. v tabulce 4.

Tabulka 4: Vzorovaný materiál [14]

Proužek Káro

Materiál 2-3 vzory 2-3 vzory

Mzdy 2-3 % 5-7 %

Spotřeba drobné přípravy se odvíjí podle technického popisu, kde je uváděna přesná kvalita. Spotřeba nití se provádí dle délky švu a druhu stehu. Např. níže v tabulce 5.

Tabulka 5: Spotřeba nití [14]

Použitý steh Spotřeba šicí nitě na 1m šití

2- nitný vázaný 2,5m

3- nitný obnitkovací 15,0m

5- nitný obnitkovací 21,0m

Krycí 16,0m

2- nitný řetízkový 4,2m

K přesnému stanovení spotřeby nití lze použít speciální softwarový program.

(32)

31 5.2

Mzdová kalkulace

Součástí mzdy je finanční ohodnocení za provedení příslušné operace. Je to součin normo- času a mzdového tarifu v příslušné tarifní třídě. Výše mzdového tarifu je odvo- zena pouze minimální mzdou, u vícesměnných provozů – 2 tarifní stupnice.

Mzdová kalkulace se skládá z dílčích částí podobného výrobku. Zpracovává se v časových hodnotách, pomocí rozborově porovnávací metody. Základem jsou časové hodnoty z předcházející výroby doplněné o nové operace a části. Další složkou jsou přímé mzdy, které se skládají ze mzdy a prémií [12].

5.3

Technická dokumentace

Cílem technické dokumentace je přehledné zpracování potřebných podkladů pro každý modelový výrobek. Kromě technických dat obsahuje také:

- Technicko- hospodářské normy spotřeby materiálu - Normy spotřeby času

- Zpracovává také připomínky, které byly získány při výrobě prototypu a změny, které vyplývají z prodeje.

Hlavními částmi technické dokumentace jsou: Soupis operací, pracovní předpis, pra- covní postup, normativy výkonu, kvalifikační třídy, mzdová sazba na operaci. Všechny tyto postupy byly podrobně popsány v předchozí kapitole technická příprava výroby [14].

(33)

32

6 VÝKONOVÉ NORMY V PRŮMYSLOVÉ VÝROBĚ

Normy můžou být technické, hospodářské, právní, společenské apod. Jednotlivé druhy norem spolu úzce souvisejí. Normy jako takové vyjadřují závazný stav, pravidlo, před- pis, stupeň využití, způsob jednání nebo řešení. Volba určitého technologického výrob- ního postupu podmiňuje výkonovou normu i spotřebu materiálu a energií i využití kapacit. Za zvláštní druh norem je možné považovat normativy.

„Normativ je označení používané v několika významech. Je to ukazatel, který v požadované formě a v určitém stupni závaznosti vyjadřuje žádoucí rozsah nebo kvalitativní parametry stavu nebo fungování prvků jednotlivých činitelů výrobní nebo nevýrobní činnosti.

Jako složka (dílčí část) normy se vyskytují výkonové normativy, normativy času, cenové norma- tivy aj. [14]“.

V oděvní výrobě jsou nejdůležitější složkou výkonové normy. Slouží jako mě- řítko spotřeby lidské práce. Jejich obsahem jsou normativy času, které jsou vztažené na jednotku výkonu uvedenou v tabulkách výkonových norem v daných pracovních pod- mínkách. Stanovení těchto norem je velice důležité, na základě těchto norem jsou pra- covníci ohodnoceni a odměňováni. Stanovení špatných norem, může mít za následek celkového snížení výkonnosti firmy. Výkonové normy se dělí do normy množství a normy času [11].

6.1

Normy času

Norma času vyjadřuje spotřebu času pracovníka na zhotovení určité operace, případně části nebo celého výrobku. Vyjadřuje se v normominutách nebo normohodinách.

Ke stanovení normy času slouží rozborové metody [14]:

Výpočtová metoda, chronometrážní a porovnávací metoda.

1) METODA ROZBOROVÁ VÝPOČTOVÁ

Je nejpoužívanější metodou ze všech tří metod. Dr. F. W. Taylor byl prvním au- torem, který se zabýval časovými studii. Poprvé dělí operace do jednotlivých pohybových prvků. Nadále se tímto problémem zabývali manželé Gilbertovi, kteří dokončili zpracování elementárních pracovních pohybů a stanovení stan- dardních elementárních pracovních pohybů a stanovení standardních časů. Mezi nejpoužívanější metody patří MTM – metoda předem stanovených časů [14].

(34)

33

2) METODA ROZBOROVÁ CHRONOMETRÁŽNÍ

K této metodě se používá snímkování operace – chronometráž. Na operaci je proveden rozbor a stanovuje se čas pro jednotlivé úkony a pohyby. Je zde mož- nost podrobnějšího členění na jednotlivé operace. Není zde žádné omezení jako u normativů. U měřených operací jsou určeny detailní časy. U chronometrážní metody se tak používá tzv. snímání práce. Snímání práce obsahuje snímek pra- covního dne, snímek operace a metoda momentového pozorování.

3) METODA ROZBOROVÁ POROVNÁVACÍ

U této metody se porovnávají časy jednotlivých částí operace u výrobků, které jsou si tvarově a technologicky podobné. Porovnává se s výrobky, na které byla norma již dříve stanovena a umožňuje urychlení výpočtu norem bez vlivu na je- jich kvalitu [14].

6.2

Metoda předem stanovených časů – MTM (Methods Time Measurement)

„MTM je proces, který analyzuje jakoukoliv manuální operace nebo pracovní metodu do základních pohybů potřebných k jejímu provedení a určuje každému pohybu časovou normu, která je určena povahou pohybu a podmínkami za jakých je prováděna [14].“

Metoda předem určených časů byla poprvé publikována v Pittsburgu a postupně se do- stala do většiny průmyslových zemí. V roce 1967 byla použita v oděvnictví v VÚO v Prostějově.

MTM je nejvíce používanou metodou hlavně proto, že na rozdíl od ostatních metod, není potřeba koupení licence a souhlas dané společnosti. Tento systém patří me- zi mezinárodní systém, stále se zdokonaluje a rozvíjí, v ČR je ze všech systémů norma- tivů pohybů nejznámější.

Hlavním úkolem MTM je rozdělení jakékoliv práce na základní pohyby. Časové hodnoty pohybů jsou uváděny v tabulkách v jednotkách TMU (Time measurement unit)

= 0,00001 hod. blíže v tabulce Tabulka 6. Časová jednotka TMU je odvozena od rych- losti použité filmové kamery při získávání podkladů pro studium jednotlivých pohybů.

Odstupňování základních pohybů se provádí podle vzdálenosti dráhy pohybu, podle stupně obtížnosti a dalších faktorů, které ovlivňují trvání délky pohybu [11].

(35)

34

Principem MTM je rozdělení pracovní činnosti do 8 základních pohybů. Každá jednotlivý pohyb má svůj symbol: sáhnout R (Reasch), uchopit G (Gresp), přemístit M (Move), pustit RL (Relese), natočit např. dlaň T (Turn), tlačit AP (Apply Freseure), umístit P (Position), oddělit D (Disengage). Ke každé ze základních pohybů patří i do- plňující pohyby, jako např. úkrok, nachýlení atd. Proto, aby byl proces co nejvíce opti- malizovaný, je potřeba znát dostatečně praxi. Cílem je vyloučit všechny zbytečné pohyby z procesu.

Tabulka 6: Časová jednotka TMU [14]

TMU Sekundy Minuty Hodiny

1 0,036 0,0006 0,00001

16,6 0,600 0,01 0,00016

27,8 1 0,0167 0,00028

1666,7 60 1 0,01667

100000 3600 60 1

6.2.1 Vyšší jednodušší stupně MTM

Vyšší normativy můžou být rozděleny do 5 stupňů sdružení. Platí, že čím je vyšší stu- peň sdružení, tím nižší je více - účelnost dat. Oděvnictví spadá do 3. Stupně sdružení.

V tabulce Tabulka 7 je podrobně popsáno použití jednotlivých stupňů.

Tabulka 7: Jednotlivé použití stupňů MTM [14]

Metoda Podrobnost analýzy Trvání operace (min.)

MTM 1 Základní pohyby 0,1 – 0,5

MTM 2 Komplex pohybů 0,5 – 3

MTM 3 Pracovní úkony 3 – 30

MTM 4 Úseky operace 30 – 1800

MTM 5 Ucelené operace Více než 1800

METODA MTM 2 – základní pohyby, které se často opakují, byly sloučeny a vytvořeny sledy pohybů. Jsou zde používány pouze dvě z nejběžnějších kombinací:

VZÍT = sáhnout – uchopit – pustit, UMÍSTIT = přemístit – umístit.

Tyto základní pohyby byly následně sloučeny do celých skupin, které mají přidělen speciální kód a jsou časově zastoupeny průměrnou hodnotou. Systém MTM-2 obsahuje 39 časových hodnot. Tyto hodnoty jsou rozděleny do 15 různých pohybů. V metodě MTM-1 je 400 těchto základních pohybů [11].

(36)

35

METODA MTM 3 – pro konfekci je tento stupeň nejvhodnější. Je zde ještě ví- ce zjednodušování a redukování pohybů. Cílem vývoje této metody bylo, aby byla tato metoda ještě 3x rychlejší, než metoda předchozí MTM-2 a 7x rychlejší než původní základní metoda MTM-1. Avšak musela dodržet dvě důležitá kritéria a to, rychlost a přesnost. Zde byly stanoveny dva sledy pohybů, a to [11]:

MANIPULACE = vzít – umístit a TRANSPORT = sled pohybu UMÍSTIT.

K zajištění zjednodušení byly určeny pro každý sled pohybů dva případy a dvě vzdále- osti. Pro pohyby těla a chůzi byly stanoveny další dva symboly. MTM-3 tedy obsahuje celkem 4 symboly a 10 časových hodnot [11].

6.2.2 Výhody a nevýhody MTM

Hlavní výhodou metody MTM je flexibilita. Při změnách lze ihned přepracovávat nor- mu. Časové hodnoty jsou předem určeny, a proto se lze soustředit pouze na vlastní pra- covní postup. Cenová kalkulace lze vyčíslit již před zahájením výroby. Na základě podrobné analýzy lze zjistit všechny negativní vjemy brzdící proces. Naopak nevýho- dou této metody je zdlouhavá a pracná teoretická příprava. Pokud by byla příprava špatně, jsou výsledky špatné. Praktické zavedení metody MTM trvá 4 měsíce až 2 roky [14].

6.3

Snímání práce

Snímání práce spadá do normy času rozborově chronometrážní. Je to metoda, která za- znamenává skutečné spotřeby pracovního času nepřetržitě pozorováním a měřením po celou dobu pracovního dne. Získávají se zde informace o spotřebě času jak pracovníka, tak i výrobního zařízení. Hlavním cílem je zjistit ztráty a provést jejich opatření. Do snímkování pracovního dne patří také snímek jednotlivé operace. Zkoumá spotřebu času na operaci a tvoří podklady pro normativy spotřeby času na jednotlivé operace.

Spotřeba času lze zjišťovat různými způsoby. Např.: hodinkami – požívá se pro snímkování pracovního dne a stačí v minutách, stopkami – patří do nejrozšířenějšího způsobu, protože je tento přístroj nejdostupnější, registračními přístroji – oproti stop- kám mají řadu výhod, protože jsou ojedinělé, filmovou kamerou – výhodou tohoto způ- sobu získávání spotřeby času je fakt, že normovač nemusí být přítomen při samotném měření. Při pozdějším zpracování si může nahrané informace přehrávat opakovaně.

Filmová kamera je v dnešní době už dostupná [11].

(37)

36

II. ANALYTICKÁ ČÁST

7 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ - ANALÝZA DAT

Analýza dat je jednou z etap sociologického poznávacího procesu. Sociologický a sta- tistický pohled se při zpracování údajů stále prolínají a jsou oba nezbytnými stránkami postupu [18].

Při analýze kategoriálních dat se vychází z četností respondentů odpovídajících jednotlivým kategoriím sledovaného nominálního znaku ve výběrových souborech. Při výzkumu se často vyskytují kategoriální data. Kategoriální data jsou hodnoty proměnné vyjádřená slovy např. pohlaví, věková supina, nejvyšší dosažené vzdělání. Získané od- povědi od respondentů jsou zapsány do jednorozměrných, dvourozměrných, nebo více- rozměrných tabulek četností s relativními četnostmi a procenty. Každý rozměr tabulky představuje klasifikaci do jednotlivých tříd podle typu proměnné. Ve dvourozměrných tabulkách se mohou vyskytovat dvě kategoriální proměnné, dvě numerické proměnné, případně jedna kategoriální a jedna numerická proměnná. Jestliže se ve dvourozměrné tabulce nacházejí dvě kategoriální proměnné, potom se jedná o kontingenční tabulku.

Pokud dvourozměrná tabulka obsahuje proměnné, které nabývají pouze dvou hodnot, jedná se o čtyřpolní tabulku. Čtyřpolní tabulky jsou příkladem čtvercové tabulky, tzn.

shodný počet sloupců i řádků [17].

Jednotlivé proměnné se dělí v závislosti na jejich vypovídací hodnotě. Škála mě- ření (použité měřítko) popisuje, nakolik je přenesení vlastnosti do množiny reálných čísel plnohodnotné vzhledem k aritmetickým operacím mezi čísly. Škály se dělí na[17]:

[1] Nominální škálu - kvalitativní proměnné, dá se pouze hodnotit, zda jsou stejné nebo odlišné. Čísla, která se přiřazují k jednotlivým variantám znaku, nerepre- zentují skutečnou hodnotu, používají se pouze pro označení varianty znaku. Lze zjišťovat pouze rozdělení četností, nelze provádět aritmetické operace. Výjimku tvoří alternativní binární proměnné 1 nebo 0. Statisticky se dá vyhodnotit pouze módus a relativní četnost. Pro data z nominální škály je charakteristikou polohy módus (nejčetnější varianta) [17].

[2] Ordinální (pořadová) škálu - hodnoty znaků z této škály jsou slovní i číselné proměnné. Lze je porovnávat mezi sebou, seřadit od nejmenšího po největší, ale nemohou se určit velikosti rozdílů kategorií mezi sebou. Ordinální proměnná

(38)

37

není číselná proměnná, jejím variantám se dají přiřadit určitá ohodnocení. Ordi- nální proměnná je vyjádřena slovně. Pro statistický popis ordinálních slovních znaků je možné použít [17]: Módus - nejčastěji se vyskytující obměna znaku, Medián - prostřední hodnota statistického znaku, dělí soubor na dvě stejně po- četně velké skupiny. Vyjadřuje míru polohy, Aritmetický průměr - součet hodnot všech znaků dělený jejich počtem, Absolutní četnost - počet výskytu jednotlivých variant znaku (kolikrát bylo dosaženo stejné hodnoty), Relativní četnost - podíl absolutních četností k celkovému rozsahu souboru (procentuální zastoupení počtu naměřených hodnot v souboru).

V dotazníkovém šetření se jednotlivé varianty odpovědí uspořádávají do hodno- tové stupnice od 0 do 5.

[3] Kardinální škálu – jsou to číselné proměnné, se kterými jdou provádět mate- matické operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení atd.) - nejvyšší stupeň kvan- tifikace. Aritmetický průměr je nejčastěji počítanou charakteristikou u číselných (intervalových i poměrových znaků) [17].

7.1

Cíle výzkumu

Cílem výzkumu, je zjistit podrobnější informace o potřebách a požadavcích respondentů na oděv dámské kalhoty. Podle získaných informací navrhnout tyto kalhoty a následně provést cenovou kalkulaci. Ženy budou dotazovány např. na to, jaký druh kalhot upřed- nostňují. Jaká vlastnost materiálu je pro ně důležitá nebo kolik by byly ochotny utratit peněz za upravené kalhoty. Pokud mají při nákupu kalhot nějaké problémy, uvést kon- krétně jaké. V neposlední řadě je cílem výzkumu zjistit, jak se liší ochota pořídit si upravené kalhoty v závislosti na věku a místu bydliště.

(39)

38

HYPOTÉZY VÝZKUMNÝCH ŠETŘENÍ:

K vyřešení dané problematiky nám budou nápomocny dané hypotézy. Tyto hypotézy byly sestaveny tak, aby byly zjištěny potřebné závěry k cílům této práce. Cílem této práce je zhodnotit oděv ve dvou základních výrobách a porovnat ziskovost výrobku.

 HYPOTÉZA Č. 1:

Problém při koupi kalhot nezávisí na věku ženy.

 HYPOTÉZA Č. 2:

Výše ceny modelu vychází v konfekční výrobě levněji než v zakázkové.

 HYPOTÉZA Č. 3:

Vydaná částka peněz za kalhoty nezávisí s věkem ženy.

 HYPOTÉZA Č. 4:

Handicapované ženy jsou ochotny utratit za speciální kalhoty více jak 2.000 Kč.

 HYPOTÉZA Č. 5:

Velikost města, ve kterém žena bydlí, se neprojeví na výši vydané částky za koupi kalhot.

 HYPOTÉZA Č. 6:

Problém při koupi kalhot nezávisí na tom, kolik žena utratí za kalhoty.

(40)

39

7.2

Technika sběru dat a zpracování dat

V této práci byla data získávána pomocí jednou z nejpoužívanějších metod a tou je marketingový kvantitativní výzkum. Tato práce se zaměřovala na specifickou skupinu populace. Byly jimi ženy, tělesně postižené na dolní končetiny převážně trpící nemocí Dětská mozková obrna. Byly to ženy starší 18 let. Z praktických důvodů byly respon- dentky dotazovány v okolí lázní, kde se cílová skupina nejvíce pohybovala. Ženy byly dotazovány osobně sestrou autorky práce, která trpí již zmíněnou Dětskou mozkovou obrnou. Dále byly ženy kontaktovány emailem a prostřednictvím sociální sítě k vyplně- ní interaktivního dotazníku.

Testování dotazníku a správné a smysluplné formulace otázek byly konzultová- ny se sestrou autorky, která je také tělesně handicapovaná. Dotazování probíhalo přede- vším během pobytu v Jánských lázních, tedy přibližně 2 měsíce. Ostatní vyplněné dotazníky získané přes internet byly shromažďovány průběžně po dobu celého roku 2015.

Získané dotazníky byly v průběhu vyplňování kontrolovány a popřípadě byly ženy požádány o upřesnění informací. V případě internetových dotazníků se většinou chyby nevyskytovaly, neboť byl sestaven, tak aby mohly respondentky jednoduše od- povídat a musely na každou otázku odpovědět.

Data byla vyhodnocována v programu Excel. Proto musela být data vložena do tohoto programu, aby se s nimi dalo nadále pracovat. Mezi jednotlivé vyhodnocovací znaky patřily: určení četností – absolutní, relativní, určení parametrů polohy znaků – módus, medián a průměr.

K prověření některých hypotéz slouží testová statistika 𝑥2. K výpočtu této hypo- tézy, je potřeba jak skutečných (získaných) četností z dotazníku, tak četností teoretic- kých (očekávaných). Tyto hodnoty se získají vynásobením součtu příslušného řádku a sloupce kontingenční tabulky podělené celkovým počtem respondentů. Jednotlivé teore- tické četnosti jsou zaznamenány v závorkách. Očekávané četnosti se vypočítají dle vzorce:

𝑛𝑖𝑗´ = 𝑛𝑖 𝑛 𝑛𝑗 , (1)

Kde 𝑛𝑖 a 𝑛𝑗 jsou příslušné okrajové četnosti a n je rozsah souboru.

(41)

40

Testová statistika posuzuje rozdíl mezi očekávanými a skutečnými četnostmi. Čím více se od sebe hodnoty četností liší, tím více tím je jejich závislost větší. Pokud se splní kritéria, že všechny teoretické četnosti jsou větší než 1 a alespoň 80% z nich je větší než 5, přibližné rozdělení stupních volnosti je v = (r-1) (s-1). Testové kritérium se vypočítá:

𝑥2 = ∑(𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛é č𝑒𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖−𝑜č𝑒𝑘á𝑣𝑎𝑛é č𝑒𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖)2

𝑜č𝑒𝑘á𝑣𝑎𝑛é č𝑒𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 , 𝑥2 = ∑𝑖=1𝑟𝑗=1𝑠 (𝑛𝑖𝑗−𝑛𝑛𝑖𝑗´ ) 2

𝑖𝑗ˇ (2)

Jestliže 𝑥2 vypočítané > 𝑥1−𝛼;(𝑟−1)(𝑠−1)2 tabulkové zamítá se 𝐻0 a tvrdí se, že je ZÁ- VISLOST na příslušné hladině významnosti [17].

7.3

Vyhodnocení dotazníku

Šetření se zúčastnilo celkem 250 žen. Z toho 50 žen odpovídalo prostřednictvím vypl- nění dotazníku na internetu a 200 žen odpovídalo na veřejných místech v Praze, Brně a v Jánských lázních na léčebném pobytu. Technika šetření byla písemné dotazování osobním dotazováním a písemným pomocí interaktivního dotazníku rozesílána emai- lem. Dotazník obsahoval 7 otázek týkající se převážně zhodnocení dámských kalhot z pohledu respondentek, jejich preference, pocity a potřeby.

Ženy byly rozděleny pomocí dvou základních otázek v tab. 8 (věkové skupiny) a 9 (kde převážně žijí). Poslední rozřazovací otázkou, která nám měla pomoci vyselekto- vat jen ty ženy, které nás zajímaly, což byly ženy postižené na dolní končetiny popřípa- dě na obojí (ruce a nohy) je zaznamenána v tab. 10 (Jaký máte handicap?). Po této otázce nám zůstalo pro další šetření 120 respondentek odpovídajících daným kritériím.

Otázky byly tedy vyhodnocovány z tohoto počtu žen, které měly tělesné postižení na dolní končetiny, a proto nám mohly poskytnout potřebné informace.

Ženy byly rozděleny do čtyř věkových kategorií. První věková kategorie 18-24 let, kterou zastupuje 43 respondentek, do druhé věkové kategorie 25-30 let, která je nejpočetnější, a spadá do ní 55 respondentek, třetí věkovou kategorii 31-45 let reprezen- tuje 44 žen a poslední věková skupina 46 a více let je zastoupena 8 ženami. Věková kategorie 46+ je ze všech věkových kategorií zastoupena nejméně.

Figure

Updating...

References

Related subjects :