Analýza vybraných dálkových tras v Evropě Bakalářská práce

Analýza vybraných dálkových tras v Evropě

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport

Studijní obor: Rekreologie

Autor práce: Petra Janatová

Vedoucí práce: PhDr. Jaroslav Kupr, Ph.D.

Katedra tělesné výchovy a sportu

Liberec 2020

Zadání bakalářské práce

Analýza vybraných dálkových tras v Evropě

Jméno a příjmení: Petra Janatová Osobní číslo: P17000010

Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport Studijní obor: Rekreologie

Zadávající katedra: Katedra tělesné výchovy a sportu Akademický rok: 2018/2019

Zásady pro vypracování:

Analýza vybraných dálkových tras. Anketní šetření mezi účastníky dálkových tras. Vyhodnocení anketního šetření.

Prohlášení

Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s ve- doucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

7. května 2020 Petra Janatová

Poděkování

Tímto bych ráda poděkovala panu PhDr. Jaroslavu Kuprovi, PhD. za trpělivost, odbornou pomoc a cenné rady, které mi poskytl při tvorbě bakalářské práce. Dále bych chtěla vyjádřit velké díky všem poutníkům a příznivcům pěšího putování, kteří byli velmi ochotní a nápomocní s vyplňováním anketního šetření.

Anotace

Hlavním cílem bakalářské práce byla analýza vybraných dálkových tras v Evropě. Mezi dílčí cíle práce patřilo anketní šetření mezi účastníky těchto tras a jeho vyhodnocení. Analýza vybraných dálkových tras probíhala dle několika kritérií – parametry trasy, populárnost, návštěvnost a atraktivita, která převaţovala u většiny z nich. Práce bude slouţit jako přehled nejzajímavějších vybraných dálkových tras, které lze v evropských zemích absolvovat. Anketního šetření se zúčastnilo 195 respondentů z celé České republiky. Ti odpovídali na 28 otázek, díky kterým byly získány informace o jejich povědomí o dálkových trasách v Evropě, absolvovaném pochodu a pozitivním či negativním vlivu putování na jejich zdraví. Následně došlo ke grafickému zpracování otázek a vhodnému okomentování. Výsledky práce najdou vyuţití u všech, kteří uvaţují, ţe by chtěli absolvovat dálkový pochod, jako malý průvodce přípravou na jejich budoucí cestu.

Klíčová slova: pouť; trasa; poutník; anketní šetření; analýza.

Annotation

The main goal of the bachelor thesis was the analysis of selected long distance trails in Europe. The partial goal of this work included a survey among the participants of long distance trails and their evaluation. The analysis of the selected long distance trails was carried out according to several criteria – the trail parameters, popularity, attendance and an overall appeal, which prevailed in most of them. The work will serve as an overview of the most interesting selected long distance trails that can be completed in European countries. The survey was conducted among 195 people from all over the Czech Republic. They have answered the total of 28 questions, which provided the information about their awareness of long distance trails in Europe, the completed trail and the positive or negative impact of hiking on their health. Subsequently, the questions were graphically processed and duly commented. The results of this study will be eventually used by people who are considering completing a long distance trail as a small guide to adequately prepare themselves for their future hiking adventure.

Keywords: pilgrimage; trail; pilgrim; survey; analysis.

7

Obsah

Úvod ... 13

1 Cíle práce ... 14

2 Historie dálkových tras a putování ... 15

3 Rozdíl mezi pěší turistikou a poutnictvím ... 17

3.1 Turistika ... 17

3.2 Poutnictví ... 17

4 Příprava na dálkový pochod ... 20

4.1 Fyzická příprava ... 21

4.2 Psychická příprava ... 22

4.3 Vybavení ... 22

5 Výběr dálkových tras... 33

6 Analýza dálkových tras ... 40

6.1 Svatojakubská cesta ... 40

6.2 Královská cesta ... 41

6.3 Svatoolafská cesta ... 43

6.4 Tour du Mont Blanc ... 44

6.5 GR 11 ... 45

6.6 GR 20 ... 46

6.7 GR 221 ... 47

6.8 Via Dinarica ... 49

6.9 West Highland Way ... 50

7 Závěry analýzy a návrhová část ... 52

7.1 Doporučení budoucím poutníkům ... 53

7.2 Návrh pro snadnější získávání informací o dálkových trasách v Eropě ... 56

8 Metodika anketního šetření ... 57

8.1 Charakteristika souboru ... 57

8.2 Charakteristika výzkumných metod ... 58

9 Výsledky anketního šetření ... 59

9.1 Charakteristika souboru ... 59

9.2 Informace o dálkových trasách... 63

9.3 Informace o absolvovaných pochodech ... 67

9.4 Závěry anketního šetření ... 83

8

10 Závěry ... 85 11 Seznam pouţitých zdrojů ... 86

9

Seznam obrázků

Obrázek č. 1: Rozmístění vybraných dálkových tras ... 33

Obrázek č. 2: Svatojakubská cesta ... 34

Obrázek č. 3: Královská cesta ... 34

Obrázek č. 4: Svatoolafská cesta ... 35

Obrázek č. 5: Tour du Mont Blanc ... 36

Obrázek č. 6: GR 11 ... 36

Obrázek č. 7: GR 20 ... 37

Obrázek č. 8: GR 221 ... 37

Obrázek č. 9: Via Dinarica ... 38

Obrázek č. 10: West Highland Way ... 39

10

Seznam tabulek

Tabulka č. 1: Informace o Svatojakubské cestě ... 40

Tabulka č. 2: Informace o Královské cestě ... 41

Tabulka č. 3: Informace o Svatoolafské cestě ... 43

Tabulka č. 4: Informace o Tour du Mont Blanc ... 44

Tabulka č. 5: Informace o GR 11 ... 45

Tabulka č. 6: Informace o GR 20 ... 46

Tabulka č. 7: Informace o GR 221 ... 47

Tabulka č. 8: Informace o Via Dinarice ... 49

Tabulka č. 9: Informace o West Highland Way ... 50

11

Seznam grafů

Graf č. 1: Pohlaví respondentů ... 59

Graf č. 2: Věk respondentů ... 60

Graf č. 3: Vzdělání respondentů ... 60

Graf č. 4: Sociální status respondentů ... 61

Graf č. 5: Jste věřící? ... 62

Graf č. 6: Příslušnost respondentů k víře ... 62

Graf č. 7: Slyšel/a jste někdy o některé z uvedených dálkových tras? ... 63

Graf č. 8: Absolvoval/a jste některou z těchto dálkových tras? ... 64

Graf č. 9: Chtěl/a byste absolvovat některou z těchto dálkových tras? ... 65

Graf č. 10: Co je Vaší motivací pro absolvování poutě? ... 66

Graf č. 11: Kolik dní trvalo Vaše pěší putování? ... 67

Graf č. 12: S kým jste absolvoval/a cestu? ... 68

Graf č. 13: Dokončil/a jste Vaši cestu úspěšně? ... 69

Graf č. 14: Chtěl/a byste trasu znovu absolvovat? ... 69

Graf č. 15: Z jakého důvodu jste absolvoval/a dálkový pochod? ... 70

Graf č. 16: Absolvoval/a jste pěší pochod s nějakým očekáváním? ... 71

Graf č. 17: Byla Vaše očekávání naplněna? ... 72

Graf č. 18: Pozoroval/a jste v průběhu, či po dokončení putování nějaký pozitivní přínos pro Vás a Vaše zdraví? ... 73

Graf č. 19: Jaký pozitivní přínos jste pociťoval/a? ... 73

Graf č. 20: Podařilo se Vám v průběhu, či po dokončení pěšího putování udělat nějaké ţivotní rozhodnutí? ... 74

Graf č. 21: Pozoroval/a jste v průběhu, či po dokončení putování i nějaký negativní dopad na Vaše zdraví? ... 75

Graf č. 22: Máte pocit, ţe díky pěšímu putování dochází k většímu spojení s přírodou? ... 76

Graf č. 23: Máte pocit, ţe díky pěšímu putování dochází k menšímu vyuţívání technologií, tedy k tzv. digitálnímu detoxu? ... 77

Graf č. 24: Máte pocit, ţe díky pěšímu putování dochází k většímu návratu k sobě samému, tedy tzv. ozdravné samotě? ... 78

Graf č. 25: Máte pocit, ţe díky pěšímu putování ztrácí čas na významu a odchází tzv. posedlost časem? ... 78

12

Seznam použitých zkratek

GR Grande randonnée = velká cesta

OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná

STF Švédská turistická asociace

TMB Tour du Mont Blanc

13

Úvod

V roce 2016 jsem se poprvé vydala na pouť svatého Jakuba, která začínala ve francouzském městečku Saint Jean Pied-de-Port a končila v 760 kilometrů vzdáleném španělském městě Santiago de Compostela. Má cesta pokračovala dál na mys Finisterra, známý jako konec světa, a Muxíu, jeţ je mnoha poutníky povaţována za opravdový konec celé poutě. Po absolvování téměř 1000 kilometrů a následném ohlédnutí zpět na kaţdý den cesty, jsem cítila, ţe vydat se na pouť bylo jedno z nejlepších a nejpřínosnějších rozhodnutí v mém ţivotě.

Pouť mi dala opravdu mnoho nezapomenutelných záţitků, moţnost setkat se s jedinečnými lidmi a také prostor pro ponoření se do vlastních myšlenek a sebe sama.

Důleţitou věcí, kterou mi cesta ukázala, bylo, ţe klíč ke spokojenému ţivotu je nutné hledat v jiných, základních hodnotách, neţ jsou ty materiální, jimiţ se my lidé často a rádi obklopujeme. V průběhu mne také potkaly zdravotní problémy, ale i přesto se pěší putování stalo mou srdeční záleţitostí. Skutečnost, ţe je chůze na dlouhé vzdálenosti návyková, potvrzuje fakt, ţe jsem se necelý rok po dokončení první poutě vydala na další trasu ze sítě Svatojakubských cest. Druhé putování mi ani zdaleka nedalo takové záţitky a hlubší spojení s tělem a duší jako předchozí, ale ujistilo mě v tom, ţe zůstane nedílnou součástí mého ţivota.

Tématika dálkových pěších pochodů, ať se jedná o poutě nebo klasické turistické trasy, a aktivního trávení volného času je mi velmi blízká. A dalo by se říci, ţe se v posledních letech stává velmi populární a oblíbená i mezi dalšími lidmi, kteří jsou si vědomi benefitů aktivního způsobu trávení času a pobytu v přírodě. V dnešní době, kdy lidé tráví příliš mnoho času sezením u počítače, sledováním televize či bezduchým hleděním do telefonu, se vzdalují přírodě, místu, jeţ působí blahodárně na tělo i duši kaţdého z nás. Pěší putování, kterému by se také dalo říkat přírodní terapie, vybízí kaţdého, aby vystoupil z pohodlí domova, působení negativních vlivů technologií a vrátil se zpět do přírody.

Putování nebo absolvování turistické trasy proţívá kaţdý velmi odlišně. Pocity, se kterými se poutníci vrací ze svých cest, jsou velmi těţko popsatelné a hlavně pochopitelné pro někoho, kdo nikdy neputoval. Pokud chce někdo získat tak jedinečnou zkušenost, jakou je týdenní aţ několikaměsíční chůze se vším potřebným pro ţivot sbaleným na zádech, není nic jednoduššího, neţ se na svou cestu také vydat a zaţít ji na vlastní kůţi.

14

1 Cíle práce

Hlavní cíl

Hlavním cílem bakalářské práce je analýza vybraných dálkových tras.

Dílčí úkoly

 Vymezení pojmů turistika a pěší putování.

 Charakteristika, přípravy na pěší putování a výběr vhodného vybavení.

 Vytvoření přehledu vybraných pěších dálkových tras.

 Anketní šetření mezi účastníky dálkových tras.

 Vyhodnocení anketního šetření.

15

2 Historie dálkových tras a putování

Pěší chůze je nejpřirozenější lidský pohyb, který je vykonávaný jiţ od raného dětství. Lidstvo chodilo v dávnověku, v antickém Řecku, ve středověku a chodí dodnes.

Chodili jednotlivě, jako skupiny i jako velké celky. Tisíce kilometrů nachodily po světě uţ v dávných dobách ohromné masy vojsk či tovaryšové toulající se Evropou, aby své zkušenosti a um roznesli dál a nově nabyté zkušenosti přinesli zpět domů. Všichni dřívější chodci chodit museli, ať uţ z vlastní vůle, nebo z donucení mocných. Chůze pro ně byla prostředkem, který jim pomáhal splnit nějaký úkol. Nohy jim byly jediným dopravním prostředkem (Zajíček a Caletka 2001).

Další skupinou chodců byli legendami opředení poutníci, kteří absolvovali dlouhé vzdálenosti. Křesťanská pouť vznikla poprvé na místech souvisejících s narozením, ţivotem, ukřiţováním a vzkříšením Jeţíše Krista. Nejčastěji tedy první cesty vedly do Svaté země. Krátce na to začaly vznikat poutě do Říma a na jiná místa spojená s apoštoly, svatými a křesťanskými mučedníky. Jednou z nejznámějších cest v současnosti je pouť do Santiaga de Compostela. Zajímavostí je, ţe jiţ v roce 1140 byly poutě Camino de Santiago tak populární, ţe byl vydán první cestovní průvodce na světě, zvaný Codex Calixtinus. Nejstaršími dochovanými cestopisy z české literatury, které se týkají pěších poutí, jsou zápisky z cest do Jeruzaléma z roku 1492 od Martina Kabátníka a Oldřicha Prefáta z Vlkanova z roku 1547.

V této dosavadní široké škále chodců se najednou objevil nový činitel, kterým byli turisté (Zajíček a Caletka 2001). Myšlenka na procházku v krajině pro radost se rozvinula v 18. století a vznikla díky změnám postojů ke krajině a přírodě spojené s rozkvětem romantismu. V dřívějších dobách chůze obecně naznačovala chudobu a byla také spojována s tuláctvím (Solnit 2000). Poutnictví bylo ovšem speciální

„kategorií“, neboť poutník se dal od tuláka velmi snadno rozpoznat pomocí symbolů, které jej doprovázely celou jeho cestu.

V roce 1778 vznikl jeden z prvních turistických průvodců zvaný A Guide to the Lakes, ve kterém popsal skotský kněz Thomas West Jezerní oblasti (Lake District) ve Velké Británii, Angličany povaţovány za jeden z nejhezčích koutů země. Jeho cílem bylo zpopularizovat myšlenku procházek na delší vzdálenosti, které měly být praktikovány pro potěšení. Na území Česka podnikal jedny z prvních turistických aktivit v době romantismu básník a spisovatel Karel Hynek Mácha (Lindop 1993).

16

V šedesátých letech se do Československa dostaly zprávy o amatérských skupinových dálkových pochodech v Nizozemsku, Francii, Belgii či Švýcarsku. V zemi české je z první republiky zachována zpráva o Moravanovi Josefu Měřínském, který 28. června aţ 6. července 1923 šel z Prahy do Bratislavy a zpět. Na 1000 kilometrů potřeboval 203 hodin čistého času (Zajíček a Caletka 2001).

17

3 Rozdíl mezi pěší turistikou a poutnictvím

Je důleţité si uvědomit, ţe poutník není totéţ co turista, byť se na první pohled mohou jevit stejně. Oba se mohou vydat po stejné trase s tím rozdílem, ţe poutník je na posvátné cestě, na které se setkává s Bohem, a turista cestu absolvuje bez jakýchkoliv hlubších úmyslů (Hall 2015).

3.1 Turistika

Na mnohých horských stezkách, které kdysi slouţily jen horalům, vojákům, poutníkům a obchodníkům, dnes narůstá turistický ruch. Pro turisty se sama chůze stává účelem, formou odpočinku a zároveň jim pomáhá utéct od uspěchaného světa, který je stresuje. Poskytuje čas, při kterém si člověk můţe uvědomit, co se s ním a v jeho okolí vlastně děje. Jeho cílem je dostat se do nového prostředí, zaţít změnu, potkat nové lidi a nabrat inspiraci. Při turistice člověk navštěvuje zajímavá místa a města, setkává s domorodou kulturou a zkouší tradiční jídla (Smítka 2018).

Dalo by se říci, ţe turistika je jistým druhem sportu, takţe vyţaduje určité minimum fyzické přípravy. Někteří turisté rádi chodí pomalým, uvolněným tempem, aby si uţili okolní krajiny. Jiní naopak s přírodou soupeří a vydávají ze sebe maximum.

Kaţdá túra by však měla znamenat bezpečný, příjemný a nezapomenutelný záţitek. Na turistice je důleţité, aby si člověk výlet hezky uţil (Bergerová 2008). Po jeho skončení se ale ţivot vrací do starých kolejí. Po návratu do původního prostředí člověku obvykle zůstanou pouze vzpomínky. Případné myšlenkové změny, ke kterým během té doby došlo, jsou zřídka kdy trvalé. Turista se tedy domů vrací jako ta samá osoba, která odešla. Krátká, ale i několikadenní túra ve většině případů neumoţňuje člověku udělat si dostatečný čas a prostor pro zavedení myšlenkových změn (Smítka 2018).

Obecně lze říci, ţe turisté chodí, protoţe chtějí, mají z chůze radost a ona se stává jejich společenským vyţitím. Lidí s tímto vztahem k chůzi stále přibývá a časem se z nich vytříbí ti, kteří chtějí chodit více a dále. A pak uţ netrvá dlouho a na scéně se objevují dálkové pochody (Zajíček a Caletka 2001).

3.2 Poutnictví

Poutnictví je současně fyzická i duchovní cesta na značnou vzdálenost vedoucí přesně danou sítí starobylých i novodobých cest a stezek, které vedou k místům posvátného významu, jeţ jsou obvykle spojena s určitým světcem, zázrakem, svatyní nebo katedrálou. Pouť se tradičně absolvuje pěšky. Rovněţ lze cestovat na koni, na oslu

18

nebo na kole. Rozhodně ale nestačí představovat si pouť pouze ve vnějších znacích jako delší túru nebo výlet na kole. Kdo chce cestu proţít, vychutnat si ji v celé šíři a kráse a vyuţít její veškerý potenciál, musí sáhnout hlouběji pod povrch. Na pouť se vydávají lidé, kteří potřebují poznat a pochopit sami sebe, či se naopak něčeho vzdát, aby se mohli posunout dál. Mnohdy i přesně ví, co by to mělo být a co si musí během své poutě „zpracovat“. Samotná posvátná místa, za kterými putují, mohou mít moc dovršit onu transformaci (Hall 2015).

Po cestě se poutník naučí nacházet inspiraci uvnitř sebe sama, překonávat ţivotní překáţky, pracovat se strachem, lidmi, samotou, vlastními pocity a mnohým dalším.

Pouť je hlubokým osobním záţitkem, při kterém jdou obvykle věci, ruchy a nepatřičnosti stranou. Putování bývá vţdy náročné, protoţe bez protivenství by nemělo význam. Je to proces radikálního odloučení nebo obětování, pohyb vedoucí pryč od něčeho, ale rozhodně neznamená ochuzení. Cílem poutě je především dostatek samoty. V samotě je totiţ skrytý prostor, ve kterém člověk můţe začít objevovat svou skutečnou podstatu, očištěnou o vlivy „zvenčí“. Je nesmírně nutné, aby cesta probíhala beze spěchu a trvala tak dlouho, jak jen samotný poutník potřebuje (Smítka 2018).

Uţ od dávných dob byla cesta pro poutníky prostředkem jak dojít k uzdravení, poţehnání, odpuštění, řešení problému, jak získat materiální či duševní prospěch nebo dospět k určité změně – pokaţdé šlo o hluboce procítěné podněty, které poutník zoufale potřeboval vyřešit, aby „napravil“ svůj ţivot (Hall 2015).

„Pouť je také velice syrový zážitek. Není to jen výlet krásnou krajinou. Člověk má nohy rozedřené do krve a každý den se musí přemlouvat, aby šel dál. Ale vše to dělá dobrovolně. A v tom je celé to kouzlo.“ (Zibura 2014).

Symboly

Existuje mnoho symbolů, které se pouţívají k označení poutních cest, poutníků, či cílového poutního místa. Některé lze vidět přímo na cestě, kde fungují jako značení, jiné symboly nosí lidé, aby vyjádřili svůj status poutníka, a dalšími se poutníci zdraví nebo povzbuzují (Scotti 2015). V dřívějších dobách nesl samotný oděv poutníka symbolický význam. Chodilo se nalehko, jen s kloboukem se symbolem pouti, holí, pláštěm, měchem na vodu a koţenou brašnou na jídlo (Hall 2015).

 Klobouk se symbolem pouti – odznak jejich cti, znamení odvahy stát se poutníkem.

19

 Poutnická hůl – představoval víru a vytrvalost, cílevědomost, vůli a status poutníka.

 Poutnický plášť – symbol naděje a jistoty, ţe se naplní očekávání poutníka.

 Voda v měchu – představovala ţivou vodu, která hlásila poutníkovu ţízeň po změně.

 Kožená brašna – symbol dobročinnosti (Hall 2015).

Samotná cesta bývá značena šipkami, kamennými sloupky, kamennými muţíky podél cesty a kříţem typickým pro danou pouť.

20

4 Příprava na dálkový pochod

Myšlenka strávit několik dní nebo týdnů chůzí daleko od kaţdodenního ţivota je velmi atraktivní. Pro většinu lidí však vyţaduje více příprav, neţ jen nasazení batohu, obutí bot a vyraţení na cestu. Období příprav se můţe dost moţná stát jedním z nejdelších úseků cesty. Není nic neobvyklého, kdyţ plánování a příprava na cestu trvá rok nebo moţná i několik let, ale stejně tak můţe být docela krátká, vyplněna horečnou aktivitou a přípravami (Hall 2015).

Této fázi cesty odpovídají dva klíčové druhy energie – odhodlání a nadšení, dvě klíčové činnosti – eliminace a organizace, a dvě zlatá pravidla – cvičit a zjednodušovat.

Pravidlo cvičení se týká jak fyzické stránky, tak i psychické. Zjednodušování se týká majetku fyzického stejně jako emocionálního a psychického (Hall 2015).

Je potřeba stanovit si pevné datum, od kterého se odvíjí další přípravy, byť se člověk rozhoduje dlouho dopředu. Před tím, neţ se člověk vydá z domova, je nezbytné zjistit si informace o plánované trase. Dlouhý trek můţe procházet krajinou spravovanou různými organizacemi, národními parky, přírodními rezervacemi, po soukromých pozemcích nebo lesy. Některé úseky proto nemusí být dobře udrţované.

Pokud není jasně stanovená trasa, je potřebné realisticky zhodnotit svou kondici a dle toho následně plánovat. Většinu cest není moţné absolvovat celoročně, je tedy důleţité přizpůsobit výběr trasy vhodnému období. Obecně bývá nejvhodnější vydat se na cestu koncem léta. V pozdním létě bývá počasí většinou stálejší neţ na počátku tohoto období. Snadněji se přecházejí potoky a řeky a hmyz nebývá tak obtíţný. Přípravu je důleţité nepodcenit, speciálně pokud se jedná o horské prostředí. Hory mají speciální podnebí a pro turisty různého věku i výkonnosti představují velkou fyzickou výzvu (Bergerová 2008).

Před cestou je důleţité rozmyslet si, jak a s kým bude člověk trasu absolvovat.

Cestování se v dnešní době povaţuje spíše za kolektivní činnost. Záleţí jen na povaze člověka a jeho zvolené cestě, zda si vybere chůzi o samotě, či v doprovodu přátel. Obojí má své výhody, ale také určitá úskalí. Samotářská cesta je pro kaţdého cestovatele svým způsobem výzvou a vytrţením z víru kaţdodennosti. Ten je odkázán pouze sám na sebe, je vzdálen tomu, co je mu blízké a důvěrně známé, je vytrţen z rodinných a společenských vztahů. Díky tomu se můţe stát citlivějším vůči světu, vůči ostatním lidem, můţe tak získat potřebný odstup od sebe sama, od svých problémů a co je důleţité, můţe konečně zahájit vnitřní dialog a otevřít se vlastním pocitům

21

(Janiec 2016). Cesta ve společnosti jiných cestovatelů, či přátel přináší také své výhody.

Pokud se jedná o delší pochod horským prostředím, je doporučováno jít s partnerem nebo ve skupině. Nejen, ţe je člověk mezi lidmi, které zná a kterým důvěřuje, ale zároveň je to o mnoho bezpečnější, pokud se stane nějaká nehoda nebo nečekaná událost. Výhodou skupiny je také moţnost sdílení pocitů a záţitků z celé cesty (Bergerová 2008).

4.1 Fyzická příprava

Neţ se člověk vydá na svou cestu, měl by myslet na fyzickou přípravu. Chůze se jiţ dávno povaţuje za jednu z nejefektivnějších forem pohybu. Je to aktivita mírně zatěţující organismus, takţe je vhodná prakticky pro kaţdého (Bergerová 2008). Ti, kteří pravidelně provozují pěší turistiku, horolezectví a další „vytrvalostní sporty“, jako jsou klasický běh, či běh na lyţích, nebudou mít téměř ţádné potíţe a snadno se přizpůsobí fyzickým nárokům. Lidé méně zdatní nebo holdující sedavému způsobu ţivota by se měli nejdříve dostat do dobré formy (Ardito 1996).

Nejjednodušším způsobem, jak se dostat do kondice, je nácvik chůze. Ta se dá bez problémů začlenit do běţných kaţdodenních návyků. Stačí jen chodit denně. Ovšem i to můţe někomu dělat problém, proto je nutné se k této činnosti přinutit, jakkoliv se člověk cítí bídně. Chůze nevyţaduje ţádný vrozený talent, chodit umíme všichni, jen je potřebné se naučit dělat to s větším odhodláním a disciplínou (Hall 2015). Je dobré začínat s malými vzdálenostmi a následně je prodluţovat. Po zvládnutí delších vzdáleností je vhodné přibrat na cesty i batoh, který by měl obsahovat všechno vybavení, se kterým hodlá cestovatel vyrazit. Poté, co člověk zvládá provozovat chůzi na denní bázi, měl by trasy upravovat tak, aby v nich začalo přibývat i stoupání (Ardito 1996).

Díky tomuto nácviku lze předejít mnoha komplikacím, které při chůzi potkávají téměř kaţdého. Nejčastějšími potíţemi jsou bolesti zad, kloubů a svalů, ale také puchýře na nohou. Na pouti je ideální absolvovat denně alespoň 20 kilometrů a další dny by měl být poutník stále schopen pokračovat dál bez přílišné námahy a vypětí. Při přechodu hor, v horském náročném terénu, se ovšem můţe ušlapaná vzdálenost za den lišit (Hall 2015).

22

4.2 Psychická příprava

Pro začátečníky platí, kdo se chce vydat na dálkový pochod, musí si uvědomit i jistý psychologický závazek (psychickou zátěţ). Pokud se na cestu vydává člověk sám, zcela jistě jej, byť jen na krátký čas, můţe pohltit pocit osamělosti a smutku, se kterým se musí umět vypořádat. Při chůzi na kaţdého čekají příjemné pohledy na východy a západy slunce, milé vzpomínky na večery či úchvatné výhledy z vrcholů kopců a horských velikánů – všechny tyto šťastné okamţiky uloţené v paměti ovšem mohou skrývat i jiné, méně příjemné vzpomínky. Ty se mohou týkat okamţiků, kdy člověk nekonečně dlouho putuje po stezce do kopcovitého a strmého terénu, na kaţdém kroku doprovázen nemilosrdným ţárem slunce, přičemţ se jeho batoh stává stále těţším. Ale také těch chvil utrpení, kdy ho na cestě zastihne průtrţ mračen a vesnice nebo chata se zdají být dál, neţ ve skutečnosti jsou. A kdyţ pak promoklý a vyčerpaný konečně dorazí k chatě a zjistí, ţe je přeplněná k prasknutí a musí vzít za vděk spánek na podlaze, i kdyţ měl včas a řádně zamluvené lůţko (Ardito 1996).

Aby byl člověk připravený i vnitřně, je potřebné věnovat dostatek času rozjímání, pokusit se zaměřit mysl na cíl, který by měla jeho cesta splnit. Musí být ochotný vzdát se pohodlí, pokročit v myšlení, řeči i činech k něčemu novému a pokračovat tak dlouho, aţ se bude v tomhle novém těle a mysli cítit spokojeně (Hall 2015). Říkává se, ţe hory, turistika a pěší pochodování jsou školou ţivota. V této souvislosti je třeba dodat, ţe vůle k překonání nečekané překáţky, zpoţdění a další nepříjemné problémy musí patřit k základnímu odhodlání kaţdého, kdo se chce vydat na pochod dlouhý stovky kilometrů, či horského hřebene (Ardito 1996).

4.3 Vybavení

Správná volba vhodného oblečení a vybavení je klíčová pro úspěšné dokončení kaţdé cesty. Člověk by měl nést maximálně 10 – 15 % své tělesné váhy. Není to mnoho, proto je nutné vybírat vybavení opravdu pečlivě a nic neuspěchat. Jiţ před samotnou cestou je důleţité mít vše odzkoušené a dobře padnoucí. Pokud je tedy vybavení a boty nové, je vhodné v nich prochodit několik túr, ideálně vícedenních.

Nemá smysl „šetřit“ si věci na samotnou cestu, protoţe by všechno mělo být pohodlně obnošené, oprané a měkké (Hall 2015).

Velkým trendem je nyní chození „nalehko“. Byly vyvinuty nové materiály a výrobní postupy, které umoţňují sníţit váhu neseného nákladu, takţe cesta je o mnoho

23

příjemnější. Při výběru vybavení je tedy vhodné pátrat, zda není k dostání lehčí věc, která by splňovala stejnou funkci. Ideální je také volit věci, které mají více funkcí, díky tomu bude moţné sníţit obsah batohu (Bergerová 2008). Na cestování s minimem věcí, které mají velmi nízkou váhu, se zaměřuje i několik českých webů, například nalehko.com či pod7kilo.cz.

Chodec, který se rozhodne absolvovat Svatojakubskou pouť se stabilním počasím, kde je moţné se ubytovat v poutnickém hostelu a nakoupit si jídlo v téměř kaţdé vesnici, nebude potřebovat ani zdaleka tolik specializovaného vybavení, jako člověk plánující Via Dinaricu, cestu vedoucí skrze země balkánského poloostrova.

Výběr oblečení a vybavení tedy závisí na plánované trase a očekávaných podmínkách.

Níţe je vypsaný stručný přehled, ze kterého lze vybrat pouze potřebné kombinace na zvolenou cestu.

Oblečení

Při výběru oblečení je nutné dodrţovat princip mnoha vrstev. Nejvhodnější je oblečení, jeţ dobře chrání před chladem a zároveň odvádí přebytečné teplo a pot. Vícero tenčích vrstev umoţňuje, aby se vzduch mezi nimi ohřál od těla, zároveň je účinnější neţ několik tlustých vrstev. Počet vrstev je ideální přizpůsobit momentální situaci (McManners 1999).

 První vrstva – odvádí pot od těla a tím ho udrţuje v suchu. Další vlastností by měla být schopnost rychle uschnout a nepřejímat pach při dlouhém nošení.

Nejvhodnějším materiálem je jednoznačně merino vlna, která nepřejímá pachy, je příjemná při nošení a mokrá nestudí. Funkční prádlo se také vyrábí ze syntetických materiálů, jako jsou polyamid, nylon a polypropylen. Zlatou střední cestou je jejich kombinace.

 Druhá vrstva – má dvě hlavní funkce, měla by izolovat a zároveň by měla nadále podporovat odvod potu od těla. Nejvhodnějším materiálem pro druhou vrstvu je merino vlna nebo technický fleece, který je lehký, dobře sbalitelný a rychleschnoucí.

 Třetí vrstva – má funkci odvodu potu, ale zároveň funkci ochrannou. Měla by chránit před větrem a zamezit ztrátě tepla prouděním vzduchu. Nejčastěji vyuţívaným materiálem pro třetí vrstvu je nemembránový (ale i membránový) softshell, jenţ by měl splňovat větruodolnost, voděodpudivost a prodyšnost.

24

 Čtvrtá vrstva – měla by být tvořena nepromokavou bundou, která by měla splňovat dvě protichůdné věci. Musí být nepromokavá, ale zároveň co nejvíce prodyšná. Tento druh oblečení je často označován zkratkou nepropro, která je odvozená od spojení nepromokavé – prodyšné.

 Pátá vrstva – praktická spíš v horách, neboť její funkcí je izolace. Materiály vhodné pro izolaci jsou peří, syntetika a vlna (Hanibal 2018).

Další neméně důleţitou součástí outdoorové výbavy jsou kalhoty. Ty musí zvládnout rozmanité podmínky a různé aktivity.

 Kalhoty do teplého počasí – měly by být pohodlné a volnějšího střihu.

Nejdůleţitější u letních kalhot je, aby byly z rychleschnoucího materiálu. Moţné je si pořídit kalhoty s odepínáním nohavic a vytvořit tak šortky. V případě ochlazení lze pod ně natáhnout dlouhé spodní prádlo (Dvořák 2018).

 Kalhoty do chladného počasí – vhodné jsou voděvzdorné a lehké kalhoty, které udrţí nohy v suchu. Lze je navléknout přes prodyšné a teplé legíny nebo spodky (Bergerová 2008).

Na cesty je velmi vhodné přibalit mnohdy velmi podceňované doplňky, jako je pokrývka hlavy, pokrývka krku a rukavice. Nošením čepice nebo klobouku v horku lze předejít úţehu a v chladném počasí nastydnutí.

 Pokrývka hlavy – v letních měsících chrání klobouky a čepice hlavu a krk před slunečními paprsky i hmyzem. V chladnějším období pomáhá regulovat teplotu.

 Pokrývka krku – nejlepší variantou je kruhový nákrčník, který má mnohostranné vyuţití. Lze jej vyuţít jako čepici i masku na obličej.

 Rukavice – tenké rukavice poslouţí při chladných ránech i večerech. Lze s nimi provádět jemné práce, například ovládat vařič nebo skládat stanové tyčky.

Poslední, na co nelze zapomenout, je oblečení na spaní. Ideální je mít čisté dlouhé prádlo například z polypropylenu, nebo merino vlny tzv. termoprádlo. Nejenţe chrání spací pytel před špínou, ale také v něm bude příjemné teplo. Důleţité je mít i nohy v teple, proto není na škodu vzít si na spánek ponoţky (Bergerová 2008).

25 Pončo (pláštěnka)

Pončo by se dalo povaţovat za součást oblečení. Bývá nejčastěji vyrobeno z pogumovaného nylonu, je nepostradatelné při špatném počasí a zároveň velmi uţitečné, neboť vlhkost můţe unikat ven a tělesné teplo zůstává zachováno (Scotti 2015). Zadní část se můţe přetáhnout přes krosnu nebo batoh a tvoří tak nejlepší ochranu proti dešti. Pončo umoţňuje velkou volnost pohybu a lze si pod něj podle potřeby navléct několik izolačních vrstev. Některé typy těchto pláštěnek lze také snadno vyuţít jako nouzový přístřešek či bivakovací tunel (Bergerová 2008).

Batoh

Existuje velké mnoţství různých batohů, od malých a lehkých batohů aţ po velké krosny. Výběr vhodného batohu nebo krosny na cestu je klíčový, před koupí je důleţité si batoh pořádně vyzkoušet. Měl by pohodlně sedět na zádech a neměly by z něj bolet ramena, ani za krkem. Také by neměl nikde dřít (Bergerová 2008).

Ideální je volit batoh dle plánované cesty, neboť její délka a charakter určují mnoţství potřebných věcí. Batoh by měl být tak prostorný, aby se veškeré vybavení vešlo dovnitř a nebylo třeba zbylé věci věšet na vnější stranu. Jiţ před samotnou cestou je důleţité mít zvládnutou techniku balení. Zabalený batoh má být vyváţený a zátěţ by měla být hlavně nahoře na ramenech, batoh jinak táhne dozadu nebo se pod ním člověk zbytečně hrbí. Kaţdý batoh by měl obsahovat hrudní a bederní popruh. Ten dovoluje přenést část zatíţení do boků a odlehčit tak páteři (McManners 1999).

 Malý batoh do 30 litrů – nejčastěji vyuţíván na denní túry a výlety. S těmi většími se dá zvládnout i několikadenní cesta se zajištěnými noclehy v ubytovnách.

 Střední batoh do 50 litrů – vyuţíván na delší pochody. Pokud cestovatel zvládne cestovat nalehko, nebo to dovoluje plánovaná cesta, střední batoh je dostačující pro absolvování dálkové trasy. Modely v této kategorii mají propracovaný, výškově nastavitelný zádový systém, hrudní a bederní pás, který bývá opatřen malými kapsami.

 Velký batoh nad 55 litrů – vhodné na náročné vícedenní aţ několikatýdenní putování a expedice, při kterých si člověk táhne celé své ţivobytí na zádech a to

26

včetně zásob potravin. Tyto batohy mají robustní nosný systém poskytující dostatek pohodlí i při opravdu velkém zatíţení (Klega 2019).

Boty a ponožky

Výběr správné obuvi a ponoţek není lehký, z mnoha typů je nutné vybrat si ten, který odpovídá potřebám kaţdého chodce. Při výběru obuvi je nutné brát v úvahu terén, délku pochodu a zátěţ, kterou člověk ponese. Při táboření je vhodné přibalit i obuv na přezutí, aby si nohy mohly odpočinout. Neţ se v nových botách člověk vydá na dlouhou výpravu, je třeba je rozchodit na krátkých výletech. Pro zvýšení komfortu v obuvi lze vyuţít i vloţky do bot či podpatěnky, díky kterým budou boty přesněji a pohodlněji sedět (McManners 1999).

 Lehké polovysoké boty – kombinují dobrou oporu pohorek s lehkostí a ohebností nízkých sportovních bot. Nejčastěji hybrid z látky a kůţe s voděvzdornou prodyšnou podšívkou. Hodí se do nepříliš těţkého terénu.

 Středně těžké boty – kompromis mezi moderními lehkými trekovými botami a tradičními těţšími koţenými pohorkami. Mají niţší kotník a lehčí materiály.

 Nízké trekové boty – vhodné na udrţované turistické stezky. Jsou vyrobené z lehkých a prodyšných materiálů, neklouţou a poskytují noze dobrou oporu na různém typu terénu. Tyto boty společně s botami na terénní běh jsou nejčastěji volené chodci na dálkové pochody.

 Boty pro terénní běh – lehké a ohebné, ale pro trek s plně naloţeným batohem nedávají nohám dostatečnou oporu.

 Sandály – lehké obutí vhodné na chůzi po upravených stezkách v letních dnech, či na přezutí v táboře nebo ubytovně (Bergerová 2008).

Stejně tak jako vhodně zvolená obuv jsou důleţité i ponoţky, které jsou nedílnou součástí celého systému obutí. Jejich funkcí je odvádět vlhkost od pokoţky, zahřívat nohy a zajistit, aby nohy v botách měkce seděly (Bergerová 2008).

 Funkční ponožky – lehké vnitřní ponoţky z materiálu, který odvádí vlhkost od nohou. Pomáhají zabránit puchýřům.

 Letní ponožky – bývají vyrobené z vlny nebo směsi vlny a nylonu. Mají silnou spodní část, jeţ izoluje a chrání chodidlo a tenkou svrchní část, aby se v nich noha nepotila.

27

 Víceúčelové ponožky – silnější neţ letní ponoţky, ale jsou vyuţívány i v létě.

Jsou měkčí a lépe nohu chrání, slouţí jako prevence proti puchýřům.

 Zimní ponožky – izolují a chrání nohu před otlačením. Ideální je natáhnout si je na tenké ponoţky, jenţ odvádí pot (McManners 1999).

Trekové hole

Vzhledem k tomu, ţe cesta mnohdy vede obtíţným terénem a za náročných podmínek, navíc s těţkým batohem na zádech, je vhodné přibalit trekové hole, o které se lze opírat. Hole mohou omezit bolesti, které postihují mnoho turistů a poutníků, zejména starších nebo těch, kteří mají nadváhu, případně i těch, kteří jsou náchylní na poranění kolen (Hall 2015).

Trekové hole mají mnoho alternativ pouţití. Lze je vyuţít k odehnání agresivních zvířat, jako silnou tyč při stavbě celtového stanu či dokonce jako stabilní monopod pro fotoaparát (Bergerová 2008).

Stan

Je důleţité vybrat takový stan, který bude odpovídat předpokládaným podmínkám výpravy. Kategorie stanů jsou rozlišeny podle podmínek, v nichţ se pouţívají.

 Letní stan – ideální do mírného podnebí. Výhodou je jeho niţší váha a vzdušnost.

 Třísezonní stan – nejvšestrannější stan, který je pouţitelný v různých typech terénu a v různých druzích podnebí, například i ve vysokých horách na tenké sněhové pokrývce.

 Zimní stan – vhodný pro táboření v drsných zimních podmínkách. Pevnost a síla je v tomto případě důleţitější neţ nízká váha. Tento typ stanu se vyuţívá spíše na expedice.

Někdy není nutné brát standardní stan pro dvě osoby. Nejenţe je zbytečně velký, ale často také příliš těţký pro jednoho člověka. Pokud lze očekávat dobré počasí, nebo je moţnost při cestě spát v ubytovnách, stačí pouze malý a lehký stan či přístřešek, pro příleţitostné vyuţití nebo případ nouze.

28

 Stan bez podlážky – víceúčelový přístřešek, který lze napnout pomocí teleskopické tyče nebo zavěsit na větev. Stan nemá podláţku, takţe je moţno upravit povrch země tak, aby byl stan prostorný pro více lidí.

 Stan pro jednoho – je těţší neţ celta, ale lépe chrání v extrémně vlhkém a deštivém podnebí (Bergerová 2008).

V případě, ţe chce cestovatel ušetřit váhu za jakýkoliv typ stanu, stačí mu jen provaz napnutý mezi stromy a celta, kterou na něj lze jednoduše připevnit. Pokud v okolí nejsou ţádné stromy, lze pouţít trekové hole. Takto je moţné vytvořit improvizovaný přístřešek.

Spací pytel

Po celodenní chůzi je pořádný spánek jednak příjemný, jednak i nezbytný. Ve správně zvoleném spacím pytli se lze vyspat pohodlně – měl by být dostatečně teplý do chladných nocí, ale ne tak teplý, aby v něm bylo v mírných podmínkách nepříjemné horko (Bergerová 2008). Spací pytel tedy musí odpovídat podmínkám, v nichţ v něm bude cestovatel nocovat. Při výběru spacího pytle je nutné vzít v úvahu jeho tvar, izolační náplň, „plnivost“ této náplně, konstrukci a funkce jednotlivých modelů (McManners 1999).

 Spací pytel péřový – vyuţívá se spíše při vysokohorských expedicích. Výhodou péřového spacího pytle je jeho nízká váha, schopnost drţet teplotu a velmi dobrá stlačitelnost. Naopak velkou nevýhodou je, ţe promočený přestává izolovat.

 Spací pytel syntetický – vhodnější do vlhkého podnebí, a ačkoliv je těţší, výhodou je, ţe hřeje i za vlhka a rychleji schne.

 Vložka do spacího pytle – zvyšuje izolační vlastnosti spacího pytle a brání jeho ušpinění a zvlhnutí zevnitř. Na mnoha cestách, kde se dá spát v ubytovnách podél trasy, můţe nahradit klasický spací pytel (Bergerová 2008).

Karimatka

Pro zvýšení komfortu při spánku je potřebná pěnová, nebo nafukovací karimatka, v nejhorším případě můţe být i alumatka. Čím bude karimatka silnější, tím bude lépe izolovat a díky tomu se nebude ztrácet tělesné teplo při kontaktu se zemí.

29

 Samo/nafukovací karimatka – vyrábí se v různých tloušťkách a některé zároveň obsahují i pěnovou vrstvu. Poskytuje velké pohodlí i tepelnou izolaci.

Bývají draţší a těţší neţ pěnové karimatky, ale zároveň nezabírají tolik prostoru.

Na cestu je vhodné přibalit si i lepicí soupravu a záplaty pro případ poškození.

 Pěnová karimatka – je nejlehčí. Nejpohodlnější je na měkkém povrchu, jako je písek nebo borové jehličí.

 Alumatka – tvořena slabou vrstvou pěny a hliníkovou fólií. V zimě ji lze pouţít pod nafukovací karimatku jako dostatečnou izolaci od země (Bergerová 2008).

Hygienické potřeby

Pečlivou osobní hygienou lze předejít zanícení malých ranek. Osobní poţadavky se sice mohou lišit, základní souprava by však měla obsahovat cestovní hřeben a kartáček na zuby, holicí strojek a miniaturu zubní pasty. Dobré je téţ přibalit univerzální mýdlo, šetrné k ţivotnímu prostředí a malý rychleschnoucí ručník.

 Hřeben

 Holicí strojek

 Zubní pasta

 Kartáček na zuby

 Tuhé mýdlo – nejuniverzálnější věc, kterou je moţné si přibalit na cesty. Lze jej vyuţít na mytí celého těla, vlasů, ale i k praní jednotlivých kousků oblečení a mytí nádobí.

 Rychleschnoucí ručník – skladný ručník, vyrobený ze savého rychleschnoucího mikrovlákna (Bergerová 2008).

 Toaletní papír Lékárnička

Obsah je vhodné přizpůsobit prostředí, ve kterém se člověk plánuje pohybovat.

Zároveň by se měl před tím, neţ se vydá na pochod seznámit s věcmi, které lékárnička obsahuje, aby je v případě nouzové situace uměl pouţít. Důleţité je, nezapomenout na své osobní léky (McManners 1999).

 Nůžky – pokud nejsou součástí víceúčelového noţe.

30

 Pinzeta – pro vytahování cizích předmětů z pokoţky. Bývá také součástí víceúčelového noţe.

 Spínací špendlíky – mají mnohostranné vyuţití.

 Náplasti s polštářkem – na ošetření malých ranek.

 Leukoplast – na přidrţení obvazu či ochranu rány před moţnou infekcí.

 Sterilní obvaz – pro ošetření krvácejících ran.

 Pružné obinadlo – vhodné na zpevnění kloubů.

 Trojcípý šátek – pro fixaci končetin.

 Léky proti bolesti – pro nouzové případy.

 Dezinfekce rukou – při ošetřování drobných zranění, slouţí jako prevence před komplikacemi.

 Osobní léky dle potřeby Nezbytné vybavení

 Lahve na vodu – na delší trasy jsou vhodné odolné lahve například z polykarbonátu.

 Čelová svítilna (čelovka) – uvolňuje obě ruce k drţení mapy či jiné pomůcky.

 Víceúčelový nůž – vybaven rozmanitými funkcemi v podobě mnoha nástrojů.

 Mapa – dá se díky ní naplánovat trasa a zjistit momentální poloha. Před cestou je dobré naučit se v mapě číst a zjistit, zda je v dostatečném měřítku (McManners 1999).

Speciální vybavení

Na většinu dálkových pochodů budou nejvíce potřebné sluneční brýle. Návleky na boty a mačky budou potřebovat jen ti, kteří se vydávají do zasněţených míst nebo do namrzlého terénu.

 Sluneční brýle – vhodné v létě, ale také v zimě. Brýle by měly mít ochranu před UV zářením a bočnice, díky kterým ze strany nepronikají škodlivé paprsky.

 Návleky na boty – chrání před vlhkostí, blátem a sutí.

 Mačky – usnadňují chůzi po kluzkém povrchu (Bergerová 2008).

31 Pomůcky a přístroje

Pokud se nechystá cestovatel na zimní výpravu do hor či expedici vyţadující speciální přístroje, postačí mu v běţných podmínkách naprostý základ.

 Mobilní telefon – chytrý mobilní telefon můţe zastat některé vybavení a doplňky potřebné na cestách. Nejenţe v mnoha případech zvládne nahradit klasickou papírovou mapu, ale můţe slouţit i jako GPS navigace a také jako poměrně slušná náhrada klasického fotoaparátu. Další výhodou je, ţe si do telefonu lze nainstalovat šikovné aplikace, které mohou usnadnit cestování.

 Externí baterie (powerbanka) – vydrţí na 4 i více nabití v závislosti na kapacitě. Lze si pořídit i odolnou powerbanku se solárním panelem přijímajícím energii přímo ze svitu slunce.

Vybavení na vaření

S přenosným vařičem a dobře zvoleným nádobím je proces vaření rychlý a snadný.

 Vařič – přenosný vařič umoţňuje vařit kdekoliv, aniţ by člověk musel rozdělávat oheň. Zároveň je vaření na vařiči daleko jednoduší neţ na ohni a také šetrnější k ţivotnímu prostředí. Je několik typů vařičů. Nejčastěji je vyuţíván vařič na plynovou bombu, který je lehký a jeho obsluha je snadná. Pro úsporu váhy lze zvolit vařič na alkohol, jeho nevýhodou je ovšem zdlouhavé vaření.

 Rendlík (ešus) – na cestu postačí pouze jeden kus. Lze sehnat hliníkový či nerezový.

 Víceúčelový nůž – vybaven rozmanitými funkcemi v podobě mnoha nástrojů.

 Příbor – pro většinu jídel postačí jen lţíce.

 Vak na jídlo – ideální na skladování jídla po cestě.

 Hrnek

 Mycí prostředky – postačí kousek syntetické ţínky a mycí prostředek šetrný k přírodě, například univerzální mýdlo (Bergerová 2008).

Doplňkové vybavení

 Opalovací krém

 Repelent

32

 Zapalovač

 Náhradní baterie do čelovky

 Pláštěnka na batoh – chrání batoh před navlhnutím. Pro ochranu před větším deštěm je vhodnější pončo.

 Voděodolný vak na oblečení – slouţí jako vakuovací pytel ke sníţení objemu oblečení a zároveň jej chrání před vlhkostí.

 Provaz – vyuţitelný jako část nouzového přístřešku nebo jako šňůra na vyprané prádlo.

 Sáček na zip – vhodný na ochranu elektroniky, dokladů a jiných drobností.

 Sada na opravu nafukovací karimatky – vhodná v případě porušení karimatky.

 Visuté lůžko (hamaka) – lze na něm kempovat tam, kde je povrch blátivý, kamenitý, případně i ve svahu.

 Filtr na vodu – existuje mnoho druhů filtrů. Lze vzít také dezinfekční tablety.

Hodí se na dlouhé pochody, kde bývá nedostatek vodních zdrojů s pitnou vodou.

 Hydratační systém (hydrovak) – vodní vak s hadičkou, který bývá vestavěný do batohu. Můţe být alternativou klasických lahví.

 Polštář – není nezbytností, ale přidá na pohodlí. Místo něj můţe poslouţit obal od spacího pytle naplněný oblečením (Bergerová 2008).

33

5 Výběr dálkových tras

Pro výběr dálkových tras do bakalářské práce bylo nutné sestavit si jejich přehled a získat dostatek informací. Evropské země jsou propleteny velkým mnoţstvím kratších cest, ale i stovkami kilometrů dlouhých tras. Nejznámějšími místy, kde lze absolvovat dálkové pochody jsou země Španělského království, v nichţ je více neţ 210 tras. Dále jsou to země Spojeného království, kde se nachází asi 350 cest, ze kterých by si mohl vybrat jak méně zkušený chodec, tak milovník dálkových tras. Ostatní státy nabízí taktéţ nepřeberné mnoţství cest, ale vybráno bylo pouze 9 z nich (přispěvatelé Wikipedie 2020).

Výběr probíhal na základě několika kritérií, dle kterých vybírají i budoucí poutníci či turisté svou cestu. Prvním z nich bylo, aby všechny trasy byly z různých koutů Evropy. Dalšími kritérii byla jejich popularita, návštěvnost a atraktivita, která převaţovala u většiny cest. Následně byla provedena jejich analýza.

Obrázek č. 1: Rozmístění vybraných dálkových tras Zdroj: vlastní

Svatojakubská cesta

Důvodem výběru této cesty, byla jednoznačně její popularita. Dalo by se říci, ţe je to nejznámější dálková trasa v Evropě, která se těší velké oblibě jak mezi mladými, tak i staršími. Ročně jí navštíví více neţ 300 tisíc poutníku z celého světa. O pouti lze získat

34

informace ze všemoţných zdrojů, které kladně ovlivňují zájem lidí o absolvování jedné z cest po španělské krajině. Dalším důvodem výběru byla vlastní zkušenost s putováním po Francouzské a Portugalské cestě.

Svatojakubská pouť je velmi propagovaná, na rozdíl od ostatních analyzovaných dálkových tras. Dalo by se říci, ţe se v dnešní době stává trendem, vydat se do Santiaga de Compostela za svatým Jakubem (Scotti 2015).

Obrázek č. 2: Svatojakubská cesta Zdroj: vlastní

Královská cesta

První ze dvou zástupců severských zemí je krásná, ale málo navštěvovaná švédská Královská cesta, neboli Kungsleden. Nízká návštěvnost celé trasy, která činí asi 1000 osob ročně, je pravděpodobně zapříčiněna její odlehlostí a nízkou mírou propagace.

Důvodem výběru je atraktivita celé stezky. Ta prochází přes jednu z největších evropských oblastí divočiny, zvanou Laponsko. Zajímavostí je, ţe tuto trasu, jako jednu z mála, lze absolvovat i na běţkách v zimní sezóně (Nalehko 2019).

Obrázek č. 3: Královská cesta Zdroj: vlastní

35 Svatoolafská cesta

Druhá cesta vedoucí jednou ze severských zemí je z historického hlediska velmi významná, ale také velmi opomíjená. Je to 650 kilometrů dlouhá norská královská cesta svatého Olafa, tedy Svatoolafská cesta vedoucí z Osla ke katedrále Nidaros v Trondheimu.

Stezka, která by mohla konkurovat Svatojakubské pouti, byla vybrána hned z několika důvodů. Nejen, ţe celá pouť vede ohromující norskou přírodou, ale jako jedna z mála má dlouhou historii. Následuje totiţ trasy, po kterých v dobách minulých kráčel sjednotitel Norska a představitel křesťanství ve Skandinávii Olaf II. Vzhledem k tomu, ţe cesta začíná v hlavním městě, je po náročném plánování a zjišťování informací velmi jednoduché se na ni vydat (Hirsch 2015).

Obrázek č. 4: Svatoolafská cesta Zdroj: vlastní

Tour du Mont Blanc

Trasu, kterou nelze vynechat je Tour du Mont Blanc. Známá a vyhlášená stezka obcházející nejvyšší horu Evropy, která je někdy označována jako nejhezčí evropský horský přechod. Vede třemi zeměmi – Francií, ve které turisté nejčastěji začínají, dále Švýcarskem a Itálií.

Důvodem výběru cesty k analyzování je její popularita a hojná sezónní návštěvnost. Dále, jak jiţ předchozí řádky napovídají, čeká turisty na okruhu dechberoucí podívaná v podobě ledovcových údolí, zasněţených vrcholků a horských jezer (Daňková 2019).

36

Obrázek č. 5: Tour du Mont Blanc Zdroj: vlastní

GR 11

Pyrenejská cesta, vedoucí po španělské straně hranic s Francií, prochází přes několik národních parků. Tato trasa je velmi obtíţná, ale srdce kaţdého horala jiţ první den cesty zaplesá. Důvodem výběru je jedinečná poutavost hor a národních parků.

Speciálně centrální část Pyrenejí ukazuje, jaké klenoty se na Pyrenejském poloostrově nachází. GR 11 byla časopisem Svět outdooru označena jako jedna z nejlepších cest, kterou by měly poznat toulavé boty kaţdého dobrodruha (Kohoutková 2019).

Obrázek č. 6: GR 11 Zdroj: vlastní

GR 20

Populární stezka vedoucí Korsikou ze severu na jih je povaţována za jednu z nejkrásnějších, ale také těţších horských stezek v Evropě. Celá trasa vede po hřebenech hor a na trekaře zde čeká zdolávání členitého terénu korsických štítů a stoupání do strmých skalisek. Odměnou jsou jim za to panoramatické výhledy na okolní hory, křišťálová jezera, ale i moře.

37

Paddy Dillon, tvůrce průvodců po dálkových pochodech, označil GR 20 jako jednu z nejlepších turistických cest na světě. Stejně jako předchozí trasa, byla i tato zařazena časopisem Svět outdooru do ţebříčku nejlepších cest, které by měli příznivci dálkových pěších pochodů podniknout (Švec 2019).

Obrázek č. 7: GR 20 Zdroj: vlastní

GR 221

Předposledním vybraným dálkovým pochodem kratší vzdálenosti je GR 221, trasa na ostrově Mallorca, který náleţí Španělsku. Tento trek, vedoucí přes pohoří Serra de Tramuntana na západě ostrova, nabízí putování úchvatnou přírodou, historickými horskými vesničkami a nádherné výhledy na celý ostrov a moře. Díky tomu, ţe je vhodná doba na putování po stezce poměrně dlouhá (duben aţ listopad), vydávají se na ní hojné počty turistů. Důvodem výběru je tedy její oblíbenost, velká návštěvnost a propojení krásné přírody s historií, které stojí za to vidět (Vopěnka 2019).

Obrázek č. 8: GR 221 Zdroj: vlastní

38 Via Dinarica

Nová dálková trasa, která prochází několika zeměmi na Balkánském poloostrově, je nenahraditelným záţitkem pro všechny milovníky dálkových pochodů.

Via Dinarica vede přes nejvyšší vrcholy hor v navštívených zemích a díky tomu se stává velkou fyzickou, ale i psychickou výzvou pro všechny, kdo se na ní vydají.

Důvodem zařazení této trasy je její atraktivita a rozmanitost. Celý trek nabízí výhledy na hluboké kaňony, divoké burácející řeky a hory tyčící se do majestátné výše.

Putování horami mnohdy nabízí velká překvapení v podobě setkání s odlehlými horskými komunitami, které stále ţijí tradičním způsobem ţivota. Dalším důvodem je vlastní zkušenost z přechodů hor v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Albánii, jejichţ panenská příroda se opravdu vryje do paměti (Malinský 2019).

Obrázek č. 9: Via Dinarica Zdroj: vlastní

West Highland Way

Nejzajímavější cestou procházející v jedné ze zemí Spojeného království Velké Británie je bezesporu West Highland Way, které se stala v roce 1980 první pěší dálkovou trasou ve Skotsku. Ačkoliv je tato cesta nejpopulárnějším trekem v zemi, v Evropě je známá méně. V posledních letech se putování skotskou vysočinou stává mezi příznivci dálkových pochodů oblíbenější a to hlavně díky své nízké obtíţnosti a neustále se měnící krajině, která je opravdu rozmanitá. Do analýzy byla zařazena hlavně pro svou nízkou obtíţnost. Dalo by se říci, ţe tato trasa, která zabere asi týden, je skvělou volbou pro ty, kteří s putováním chtějí začít (Svitáková 2019).

39

Obrázek č. 10: West Highland Way Zdroj: vlastní

40

6 Analýza dálkových tras

V této části bakalářské práce jsou představeny a zanalyzovány všechny vybrané dálkové trasy dle parametrů a specifik kaţdé z nich.

6.1 Svatojakubská cesta

Svatojakubská cesta– Francouzská cesta (Camino Francés)

Země Španělsko

Start / konec cesty Saint Jean Pied-de-Port (Francie) / Santiago de Compostela

Vzdálenost 760 km

Doba putování 28 – 35 dnů

Obtížnost Nízká

Vhodná doba Celoročně

Typ dálkové trasy Náboţenská / spirituální / turistická

Dokumenty Credencial, razítka (Sellos), Compostela, Finisterrana, Muxíana

Symboly Mušle hřebenatka, Svatojakubský kříţ, šipky, kamenné sloupky

Varianty cesty

Camino Aragónes, Camino del Norte, Camino Primitivo, Via de la Plata, Camino Portugués, Camino Inglés, Ruta Marítima, prodlouţení cesty do Finisterre a Muxíe

Tabulka č. 1: Informace o Svatojakubské cestě Zdroj: Scotti (2015)

Svatojakubskou poutí, vedoucí ke katedrále svatého Jakuba, ve které jsou dle legendy uloţeny i jeho ostatky, ročně putuje více neţ 300 tisíc poutníků. Do Santiaga de Compostela vede mnoho tras, které jsou oficiálně uznané a značené a jen některé z nich začínají přímo ve Španělsku, nebo Portugalsku. Zbylé trasy začínají například ve Francii, Spojeném království, Itálii či Německu a proplétají se s jinými evropskými dálkovými trasami. Nejznámější z cest, kterou si pro své putování vybírá nejvíce osob, je Francouzská cesta začínající v malém francouzském městečku Saint Jean Pied-de- Port. Před cestou je nutné zařídit si velmi potřebný dokument a tím je credencial, který dokazuje, ţe poutník cestu skutečně absolvoval. V průběhu cesty do tohoto dokumentu dostává poutník razítka s datem. V poutnických hostelech, které se nazývají albergue, je credencial vyţadován po kaţdém příchozím, aby se mohl ubytovat.

41

Pro orientaci na cestě nejsou potřebné ţádné mapy či navigace. Cesty jsou značeny mnoha symboly typickými pro tuto pouť. Téměř kaţdou chvíli lze při chůzi spatřit ţlutou šipku, která můţe být namalována na zemi, na stromě, ale i na zdech domů. Lze také vidět vyobrazení mušle na kamenných sloupcích, nebo muţíčky vyskládané z kamenů podél trasy.

Po příchodu do Santiaga de Compostela nesmí poutník zapomenout navštívit katedrálu svatého Jakuba, jednu z nejdůleţitějších katolických svatyň na světě. Nejenţe stojí za vidění obrovská kadidelnice visící nad centrální lodí, ale také je zde pro poutníky kaţdý den svěcena mše. Pokud si chce poutník ze své cesty odnést i dokument, který se nazývá Compostela, je nutné se s credencialem vydat do poutnické kanceláře Oficina del Peregrino. Kritéria pro získání tohoto dokumentu jsou taková, ţe poutník musí ujít alespoň posledních 100 kilometrů a celá trasa musí být zdokumentována razítky. Cestu si lze prodlouţit na mys Finisterra, která byla v minulosti povaţována za konec světa a je takto známá i pro poutníky. I zde lze získat certifikát zvaný Finisterrana. Posledním místem, které většina poutníků povaţuje za opravdový konec cesty je Muxía, nacházející se asi 40 kilometrů severně od Finisterry.

Svatojakubská cesta byla dne 10. prosince 1993 zařazena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (Scotti 2015).

6.2 Královská cesta

Královská cesta (Kungsleden)

Země Švédsko

Start / konec cesty Abisko / Hemavan

Vzdálenost 440 km

Doba putování 21 – 28 dnů Obtížnost Střední / vysoká Vhodná doba Léto aţ podzim Typ dálkové trasy Turistická

Dokumenty –

Symboly –

Varianty cesty –

Tabulka č. 2: Informace o Královské cestě Zdroj: Nalehko (2019)

42

Kungsleden, v překladu Královská cesta, je nejoblíbenější a nejnavštěvovanější turistickou trasou v severním Švédsku, která byla vytvořena a zpřístupněna ke konci 19. století Švédskou turistickou asociací (dále jen SFT). Tato dálková stezka prochází krásnými úseky jedné z největších evropských oblastí divočiny a to kulturním regionem zvaným Laponsko. Kungsleden začíná v Abisku a je rozdělena na čtyři části, nejnavštěvovanější částí je trasa procházející Národním parkem Abisko. Cesta dále prochází národními parky Stora Sjöfallet, Sarek a Pieljekaise.

Díky odlehlosti celé trasy se na ní vydává malý počet osob, dle statistiky SFT tuto cestu v roce 2017 dokončilo pouze 1000 osob. Rok od roku si ovšem získává na oblibě u turistů a také dlouhodobě přitahuje pozornost dálkových běţců. To dokazuje i nejznámější švédská trailová běţkyně Emelie Forsberg, která v roce 2018 přeběhla tuto trasu dlouhou 440 km za 4 dny a 21 hodin. Kungsleden je technicky středně náročná a má spíše rovinatý charakter. Její obtíţnost zvyšují úseky, které jsou skalnaté či zničené. Trasa také na několika místech vede přes jezera a je tedy nutné dostat se na druhý břeh pomocí přívozu či loděk. Podél celé stezky, aţ na úsek 130 kilometrů dlouhý mezi Kvikkjokkem a Ammarnäsem, jsou rozmístěny horské chaty vzdálené od sebe 9 – 22 kilometrů. Tyto hostely jsou pod správou SFT a jsou otevřené převáţně v letní sezóně. V zimní sezóně lze stezku přejet na běţkách, ale je důleţité počítat s tím, ţe nebude mnoho těchto hostelů otevřených. Vzhledem k tomu, ţe trasa prochází pouze severskou divočinou, lze dokoupit jídlo a základní potřebné věci v chatách, které jsou velmi dobře vybavené.

Cílem celé cesty je vesnice na jihu Laponska, nesoucí název Hemavan, k níţ vede úsek přes mokřady, níţinatá vřesoviště a březové lesy (Nalehko 2019).