Analýza skialpinistických tras

(1)

Analýza skialpinistických tras

Bakalářská práce

tudijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport

Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie

Autor práce: Barbora Švecová

Vedoucí

práce: Mgr. Klára Kuprová, Ph.D.

Liberec 2016

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Ráda bych poděkovala Mgr. Jaroslavu Kuprovi, Ph.D. za jeho čas, cenné rady a vstřícnost, které mi během realizace této bakalářské práce věnoval. Také děkuji jeho ženě Mgr. Kláře Kuprové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady. Samozřejmě velký dík patří mé rodině a kamarádům, kteří mě podporovali v průběhu celého studia.

(6)

Anotace

Hlavním cílem bakalářské práce je analýza současného stavu skialpinistických tras v České republice a návrh nové sítě skialpinistických tras v Krkonoších. Mezi dílčí cíle práce patří vymezení základních pojmů skialpinismu, materiálního a bezpečnostního vybavení, konzultace tras s Horskou službou ČR a Správou KRNAPu.

V centrálních Krkonoších bylo vytvořeno 15 skialpinistických tras, které jsou děleny do dvou kategorií podle formy a obtížnosti. Popis cest obsahuje podrobné informace o průběhu trasy (včetně záznamu pomocí GPS), fotodokumentaci, výškový profil, přehledovou tabulku a mapu trasy. Uvedené návrhy tras je možné jako vzory aplikovat i na jiná pohoří v České republice. Snahou práce je přiblížení skialpinismu široké veřejnosti a usnadnit tak výběr a plánování skialpinistických tras.

Klíčová slova:

skialpinismus, skialpinistické vybavení, skialpinistické trasy, průvodce, Krkonoše.

(7)

Summary

The objective of this bachelor thesis is to analys the current situation of ski-

mountaineering tracks in the Czech Republic and to suggest new network of ski-mountaineering tracks in the Krkonoše mountains. The sub-objectives are to define

the basic ski-mountaineering terminology, equipment and safety equipment and to discuss the proposed tracks with the representatives of the Mountain Rescue Service and The Krkonoše Mountains National Park. This thesis proposes 15 new ski- mountaineering tracks in the central part of the Krkonoše mountains region. These trails are divided into two categories according to their form and their difficulty. The description of each trail provides with detailed information about the route (including GPS coordinates), photographic documentation, elevation profile, chart with basic information and map. The suggested tracks can serve as model patterns and as such can be apllied to other mountain regions of the Czech Republic. This thesis‘ endeavour is to bring the ski-mountaineering sport to wider public and to simplify the choice and planning of ski-mountaineering trips.

Keywords:

ski-mountaineering,ski-mountaineering equipment, ski-mountaineering tracks, guidebook, the Krkonoše Mountains.

(8)

7

Obsah

ÚVOD ... 14

1 CÍLE PRÁCE ... 15

2 HISTORIE SKIALPINISMU ... 16

2.1 Skialpinismus v Československu a ČR ... 17

3 PODOBY SKIALPINISMU ... 18

3.1 Skitouring ... 18

3.2 Skialpinismus ... 18

3.3 Závodní skialpinismus ... 19

4 ZÁVODNÍ SKIALPINISMUS ... 20

4.1 Druhy závodů ... 21

5 SKIALPINISTICKÉ VYBAVENÍ ... 22

5.1 Základní vybavení ... 22

5.1.1 Lyže ... 22

5.1.2 Boty ... 24

5.1.3 Vázání ... 25

5.1.4 Stoupací pásy ... 26

5.1.5 Hole ... 26

5.2 Bezpečností vybavení ... 27

5.2.1 Lavinový vyhledávač ... 27

5.2.2 Lavinová sonda ... 28

5.2.3 Lavinová lopata ... 28

5.3 Doplňující záchranné vybavení ... 29

5.3.1 Lavinový airbag ... 29

5.3.2 Avalung ... 30

5.3.3 Avalanche ball ... 31

6 SOUČASNÝ STAV SKIALPINISTICKÝCH TRAS ... 32

6.1 Krkonoše ... 32

6.2 Krušné hory ... 34

6.3 Šumava ... 34

6.4 Neoficiální trasy v České republice ... 35

7 SKIALPINISTICKÝ PRŮVODCE ... 37

(9)

8

7.1 Realizace tras ... 37

7.2 Obsah skialpinistických tras ... 38

7.3 Určení obtížnosti terénu ... 39

7.3.1 Lehká túra ... 39

7.3.2 Středně náročná túra ... 39

7.3.3 Těžká túra ... 39

7.4 Rozdělení tras ... 40

7.4.1 Celodenní túry ... 40

7.4.2 Přechody ... 40

7.4.3 Vertikaly ... 40

7.5 Důležitá značení ... 41

7.5.1 Němé značky Krkonoš ... 41

7.5.2 Traumatologický bod ... 41

7.5.3 Lavinové nebezpečí ... 41

8 SKIALPINISTICKÉ TRASY KRKONOŠ ... 42

9 ZÁVĚR ... 131

10 SEZNAM ZDROJŮ ... 132

(10)

9

Seznam obrázků

Obr. 1: Lyže Dynafit Se7en Summits 2.0 (zdroj: Rock Point, 2016). ... 23

Obr. 2: Lyže Ski Trab Gara Aero World Cup (zdroj: Ski Trab, 2016). ... 23

Obr. 3: Lyže Dynafit Manaslu 2.0 (zdroj: Rock Point, 2016). ... 23

Obr. 4: Skitouringová bota Garmont radium G-Fit men (zdroj: Rock Point, 2016). .... 24

Obr. 5: Závodní skialpinistická bota Scarpa Alien 1.0 (zdroj: Scarpa, 2016). ... 24

Obr. 6: Rámové vázaní Diamir Fritschi Eagle (zdroj: Rock Point, 2016). ... 25

Obr. 7: Pactičkové vázaní Dynafit-TLT speed radical (zdroj: Rock Point, 2016). ... 25

Obr. 8: Teleskopické hole Ski Trab Sintesi (zdroj: Ski Trab, 2016). ... 26

Obr. 9: Závodní hole Ski Trab Vertical Carbon (zdroj: Ski Trab, 2016). ... 26

Obr. 10: Lavinový vyhledávač – Pieps DSP sport (zdroj: Rock Point, 2016). ... 28

Obr. 11: Lavinový airbag – systém ABS (zdroj: Horská služba, 2016). ... 29

Obr. 12: Lavinový airbag – Snowpulse pas (zdroj: Horská služba, 2016). ... 30

Obr. 13: Lavinový airbag – Voltair (Zdroj: SkitourGuru, 2016). ... 30

Obr. 14: Avalung – Black Diamond (zdroj: Black Diamond, 2016). ... 31

Obr. 15: Avalanche ball - (zdroj: Skialp shop, 2016). ... 31

Obr. 16: Lavinové nebezpečí (zdroj: vlastní). ... 41

Obr. 17: Informační přehled trasy č. 1 (zdroj: Mapy, 2016). ... 43

Obr. 18: Zimní mapa – Ptačí kámen (zdroj: Mapy, 2016). ... 44

Obr. 19: Letní mapa – Ptačí kámen (zdroj: Mapy, 2016). ... 44

Obr. 20: Rozcestník Pod Pevností (zdroj: vlastní). ... 46

Obr. 21: Rozcestník Davidovy boudy (zdroj: vlastní). ... 46

Obr. 22: Cesta z Davidovek směrem ke Špindlerově boudě (zdroj: vlastní). ... 46

Obr. 23: Bývalá Petrova bouda (zdroj: vlastní). ... 47

Obr. 24: Ptačí kámen (zdroj: vlastní). ... 47

Obr. 25: Odbočka k Martinově boudě (zdroj: vlastní). ... 48

Obr. 26: Odbočka k Martinově boudě (zdroj: vlastní). ... 48

Obr. 27: Sjezd z Martinovy boudy do Špindlerova Mlýna (zdroj: vlastní). ... 48

Obr. 29: Zimní mapa – Šmídova vyhlídka (zdroj: Mapy, 2016). ... 50

Obr. 30: Letní mapa – Šmídova vyhlídka (zdroj: Mapy, 2016). ... 50

Obr. 31: Začátek trasy - Labská (zdroj: vlastní). ... 52

Obr. 32: Odbočení ze sjezdové tratě (zdroj: vlastní). ... 52

Obr. 33: Prudké stoupání v terénu – modré značení (zdroj: vlastní). ... 52

Obr. 34: Harrachovy kameny (zdroj: vlastní). ... 53

Obr. 35: Stoupání z Horních Míseček (zdroj: vlastní). ... 53

Obr. 36: Odbočení u rozcestníku Pod Medvědínem (zdroj: vlastní). ... 53

Obr. 37: Šmídova vyhlídka (zdroj: vlastní). ... 54

Obr. 38: Závěrečné stoupání na Medvědín (zdroj: vlastní). ... 54

Obr. 39: Horní stanice lanovky Medvědín (zdroj: vlastní). ... 54

Obr. 41: Zimní mapa – Vysoké kolo (zdroj: Mapy, 2016). ... 56

Obr. 42: Zimní mapa – Vysoké kolo (zdroj: Mapy, 2016). ... 56

(11)

10

Obr. 43: Myslivna (zdroj: vlastní). ... 58

Obr. 44: Medvědí bouda (zdroj: vlastní). ... 58

Obr. 45: Cesta k Martinově boudě (zdroj: vlastní). ... 58

Obr. 46: Bivakovací bouda (zdroj: vlastní). ... 59

Obr. 47: Cesta směrem na Sněžné jámy (zdroj: vlastní). ... 59

Obr. 48: Sněžné jámy (zdroj: vlastní). ... 59

Obr. 49: Sněžné jámy (zdroj: vlastní). ... 60

Obr. 50: Mohyla Hanče a Vrbaty (zdroj: vlastní). ... 60

Obr. 53: Zimní mapa – Labská bouda (zdroj: Mapy, 2016). ... 62

Obr. 54: Letní mapa – Labská bouda (zdroj: Mapy, 2016). ... 62

Obr. 55: Dolní stanice lanovky Medvědín (zdroj: vlastní). ... 64

Obr. 56: Cesta na Medvědín (zdroj: vlastní). ... 64

Obr. 59: Vrbatova bouda (zdroj: vlastní). ... 65

Obr. 60: Cesta na Labskou boudu (zdroj: vlastní). ... 65

Obr. 61: Labská bouda (zdroj: vlastní). ... 66

Obr. 62: Martinova bouda (zdroj: vlastní). ... 66

Obr. 63: Sjezd do Špindlerova Mlýna (zdroj: vlastní). ... 66

Obr. 65: Zimní mapa – Luční Bouda (zdroj: Mapy, 2016). ... 68

Obr. 66: Letní mapa – Luční Bouda (zdroj: Mapy, 2016). ... 68

Obr. 67: Rozcestník Pod Jeleními boudami (zdroj: vlastní)……….. 84

Obr. 68: Bouda U Bílého Labe (zdroj: vlastní). ... 70

Obr. 69: Bouda U Bílého Labe – nasazení lavinového vyhledávače (zdroj: vlastní). ... 70

Obr. 70: Lavinové území (zdroj: vlastní). ... 71

Obr. 71: Údolí Bílého Labe (zdroj: vlastní). ... 71

Obr. 72: Luční Bouda (zdroj: vlastní). ... 71

Obr. 73: Památník obětem hor (zdroj: vlastní). ... 72

Obr. 74: Výrovka (zdroj: vlastní). ... 72

Obr. 75: Cesta do Dlouhého dolu (zdroj: vlastní). ... 72

Obr. 76: Informační přehled přechodu č. 1 (zdroj: Mapy, 2016). ... 73

Obr. 77: Zimní mapa - Jánské Lázně – Pec pod Sněžkou (zdroj: Mapy, 2016). ... 74

Obr. 78: Letní mapa - Jánské Lázně – Pec pod Sněžkou (zdroj: Mapy, 2016). ... 74

Obr. 79: Zastávka – Lesní Dům (zdroj: vlastní). ... 76

Obr. 80: Cesta směrem na Černou boudu (zdroj: vlastní). ... 76

Obr. 81: Sáňkařská dráha (zdroj: vlastní). ... 76

Obr. 82: U Malých Pardubických Bud – vcházíme do terénu (zdroj: vlastní) ... 77

Obr. 83: Náročný terén – prudké stoupání (zdroj: vlastní). ... 77

Obr. 84: Cesta terénem – směr Černá bouda (zdroj: vlastní). ... 77

Obr. 85: Černá bouda (zdroj: vlastní). ... 78

Obr. 86: Kolínská bouda (zdroj: vlastní). ... 78

(12)

11

Obr. 87: Pohled na Pec pod Sněžkou (zdroj: vlastní). ... 78

Obr. 89: Zimní mapa – Pec pod Sněžkou – Špindlerův Mlýn (zdroj: Mapy, 2016). .... 80

Obr. 90: Letní mapa – Pec pod Sněžkou – Špindlerův Mlýn (zdroj: Mapy, 2016). ... 80

Obr. 91: Začátek trasy – Pec pod Sněžkou (zdroj: vlastní). ... 82

Obr. 92: Cesta směr Liščí louka (zdroj: vlastní). ... 82

Obr. 93: Liščí louka (zdroj: vlastní). ... 82

Obr. 94: Cesta na Liščí horu (zdroj: vlastní). ... 83

Obr. 95: Výhled na Sněžku z Liščí hory (zdroj: vlastní). ... 83

Obr. 96: Chalupa Na Rozcestí (zdroj: vlastní). ... 83

Obr. 97: Klínovka (zdroj: vlastní). ... 84

Obr. 98: Cesta z Klínovek (zdroj: vlastní). ... 84

Obr. 99: Lesní cesta do Svatého Petra (zdroj: vlastní). ... 84

Obr. 101: Zimní mapa – Rokytnice – Špindlerův Mlýn (zdroj: Mapy, 2016). ... 86

Obr. 102: Letní mapa – Rokytnice – Špindlerův Mlýn (zdroj: Mapy, 2016). ... 86

Obr. 103: Rokytnice nad Jizerou – Horní Domky (zdroj: vlastní). ... 88

Obr. 104: Hoření domky (zdroj: vlastní). ... 88

Obr. 105: Stoupání z Hořeních domků (zdroj: vlastní). ... 88

Obr. 106: Cesta na Dvoračky (zdroj: vlastní). ... 89

Obr. 107: Dvoračky (zdroj: vlastní). ... 89

Obr. 108: U Růženčiny zahrádky (zdroj: vlastní). ... 89

Obr. 110: Sjezd z Vrbatovy boudy na Horní Mísečky (zdroj: vlastní). ... 90

Obr. 113: Zimní mapa – Harrachov – Špindlerův Mlýn (zdroj: Mapy, 2016). ... 92

Obr. 114: Letní mapa – Harrachov – Špindlerův Mlýn (zdroj: Mapy, 2016). ... 92

Obr. 115: Chata Renata – výchozí bod (zdroj: vlastní). ... 94

Obr. 116: Cesta terénem – směr Kladová cesta (zdroj: vlastní). ... 94

Obr. 117: Cesta – směr Garáže (zdroj: vlastní). ... 94

Obr. 118: Cesta terénem k odbočce na Voseckou boudu (zdroj: vlastní). ... 95

Obr. 119: Vosecká bouda (zdroj: vlastní) ... 95

Obr. 120: Cesta směrem k Labské louce (zdroj: vlastní). ... 95

Obr. 121: Pohled zpět na Harrachov (zdroj: vlastní). ... 96

Obr. 122: Cesta směrem k Labské boudě (zdroj: vlastní). ... 96

Obr. 123: Labská bouda (zdroj: vlastní). ... 96

Obr. 125: Zimní mapa – Špindlerův Mlýn – Harrachov (zdroj: Mapy, 2016). ... 98

Obr. 126: Letní mapa – Špindlerův Mlýn – Harrachov (zdroj: Mapy, 2016). ... 98

Obr. 128: Cesta směrem na Horní Mísečky – modrá sjezdovka (zdroj: vlastní). ... 100

Obr. 129: Horní Mísečky (zdroj: vlastní). ... 100

Obr. 130: Travers široké cesty (zdroj: vlastní). ... 101

(13)

12

Obr. 131: Cesta terénem na Vrbatovu boudu (zdroj: vlastní). ... 101

Obr. 133: Harrachovy kameny (zdroj: vlastní). ... 102

Obr. 134: Růženčina zahrádka (zdroj: vlastní). ... 102

Obr. 135: Odbočka na Lysou horu (zdroj: vlastní). ... 102

Obr. 136: Konečná stanice lanovky Horní Domky (zdroj: vlastní). ... 103

Obr. 137: Ručičky (zdroj: vlastní). ... 103

Obr. 138: Čertova hora - Harrachov (zdroj: vlastní). ... 103

Obr. 139: Informační přehled vertikalu č. 1 (zdroj: Mapy, 2016). ... 104

Obr. 140: Zimní mapa - Medvědín (zdroj: Mapy, 2016). ... 105

Obr. 141: Zimní mapa - Medvědín (zdroj: Mapy, 2016). ... 105

Obr. 143: Rovinatý terén po modré sjezdové trati (zdroj: vlastní). ... 107

Obr. 144: Modrá sjezdová trať – nejprudší část (zdroj: vlastní). ... 107

Obr. 145: Horní Mísečky (zdroj: vlastní). ... 108

Obr. 146: Odbočka k rozcestníku Nad Jilemnickou boudou (zdroj: vlastní). ... 108

Obr. 148: Medvědín (zdroj: vlastní). ... 108

Obr. 150: Zimní mapa – Petrova bouda (zdroj: Mapy, 2016). ... 110

Obr. 151: Letní mapa – Petrova bouda (zdroj: Mapy, 2016). ... 110

Obr. 152: Cesta podél Labe (zdroj: vlastní). ... 112

Obr. 153: Restaurace Myslivna (zdroj: vlastní). ... 112

Obr. 154: Pod Pevností – začátek stoupání (zdroj: vlastní). ... 112

Obr. 155: Směr Davidovy Boudy (zdroj: vlastní). ... 113

Obr. 156: Trasa k Moravské Boudě (zdroj: vlastní). ... 113

Obr. 157: Moravská Bouda (zdroj: vlastní). ... 113

Obr. 158: Vrchol – bývalá Petrova bouda (zdroj: vlastní). ... 114

Obr. 159: Sjezd dolů k výchozímu místu (zdroj: vlastní). ... 114

Obr. 160: Konečný/výchozí bod (zdroj: vlastní). ... 114

Obr. 162: Zimní mapa – Výrovka (zdroj: Mapy, 2016). ... 116

Obr. 163: Letní mapa - Výrovka (zdroj: Mapy, 2016). ... 116

Obr. 164: Začátek trasy – hotel Logla (zdroj: vlastní). ... 118

Obr. 165: Široká cesta – Zelené údolí (zdroj: vlastní). ... 118

Obr. 166: Cesta v terénu – prudké stoupání (zdroj: vlastní). ... 118

Obr. 167: Richtrovy Boudy (zdroj: vlastní). ... 119

Obr. 169: Cesta z Výrovky do Pece pod Sněžkou (zdroj: vlastní). ... 119

Obr. 171: Zimní mapa – Svatý Petr (zdroj: Mapy, 2016)……...……….... 136

Obr. 172: Letní mapa – Svatý Petr (zdroj: Mapy, 2016). ... 121

Obr. 173: Svatý Petr – začátek trasy (zdroj: vlastní). ... 123

Obr. 174: Trasa v terénu (zdroj: vlastní). ... 123

(14)

13

Obr. 175: Stoupání na Pláň (zdroj: vlastní). ... 123

Obr. 176: Výhled na Labskou (zdroj: vlastní). ... 124

Obr. 177: Ledárium (zdroj: vlastní). ... 124

Obr. 178: Svatý Petr – konec trasy (zdroj: vlastní). ... 124

Obr. 180: Zimní mapa – Výrovka (zdroj: Mapy, 2016). ... 126

Obr. 181: Letní mapa – Výrovka (zdroj: Mapy, 2016). ... 126

Obr. 182: Výchozí bod – hotel Stráž (zdroj: vlastní). ... 128

Obr. 183: Lavinové území – Dlouhý důl (zdroj: vlastní). ... 128

Obr. 184: Informační chata správy KRNAP (zdroj: vlastní). ... 128

Obr. 185: Červenkova mohyla (zdroj: vlastní). ... 129

Obr. 186: Začátek stoupání – Dlouhý důl (zdroj: vlastní). ... 129

Obr. 187: Cesta skrz lavinový svah (zdroj: vlastní). ... 129

Obr. 188: Pohled do Dlouhého dolu (zdroj: vlastní). ... 130

Obr. 189: Závěrečné stoupání k Výrovce (zdroj: vlastní). ... 130

(15)

14

ÚVOD

Skialpinismus zažívá v dnešní době velký rozmach po celém světě. Čím dál více lidí se chce vyhnout frekventovaným a přeplněným skiareálům a objevovat krásy přírody zasněžených hor. Přestože se Česká republika nepyšní příliš vysokými horami, i tak má milovníkům skialpinismu co nabídnout. Pořizovací cena kompletního vybavení je stále poměrně velká, proto ve větších lyžařských střediscích lze nalézt půjčovny se skialpinistickým vybavením. Tím se stává dostupnější pro širokou veřejnost.

Skialpinismus si získává oblibu i v Českých zemích, proto vytvoření nových skialpových tras by mohlo najít své uplatnění.

Skialpinistických závodů se v České republice účastní stále více lidí a vzniká i velmi kvalitní základna výborných závodníků, kteří reprezentují Českou republiku na mezinárodních i světových závodech. Každý rok je na trh uvedeno modernější a především lehčí vybavení. Díky novým technologiím může závodní bota vážit i něco kolem 500 gramů. Tím se zlehčují podmínky jak pro závodní, tak pro hobby skialpinisty.

Nejen vybavení se stále inovuje, ale i druhy závodů. V posledních letech se začíná rozvíjet nový typ závodů, kterým je sprint. Jde o kombinaci rychlého stoupání na lyžích, běhu po botách a následného sjezdu v obřím slalomu. U závodníků nemá příliš velkou oblibu, zato u diváků ano. Stává se atraktivní pro lidi a láká fanoušky skialpinismu se na závody nejen dívat, ale i skialpinismus vyzkoušet.

Tato práce se především zaměřuje na oblast Krkonošského národního parku. Jde o velmi atraktivní lokalitu, kterou návštěvníci využívají jak v letní, tak zimní sezóně.

Jelikož sama pocházím z Krkonoš, znám místní podmínky a nebude pro mě těžké navrhnout nové skialpinistické trasy. Touto prací bych chtěla zvýšit povědomí o skialpinismu a přilákat tak lidi do Krkonoš, usnadnit plánování skialpinistických tras a ukázat jim novou možnost využití volného času. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud zvolíte skialpinismus jako formu aktivního odpočinku, uděláte nejen něco pro své zdraví, ale máte možnost poznat krásy českých hor a užít si radost z pohybu.

(16)

15

1 CÍLE PRÁCE

Hlavním cílem bakalářské práce je analýza současného stavu skialpinistických tras v České republice a návrh nové síťě skialpinistických tras v Krkonoších, které budou využitelné pro širokou veřejnost.

Dílčí cíle

1. Vymezit základní pojmy z oblasti skialpinismu.

2. Popsat potřebné vybavení na skialpinismus.

3. Analyzovat současný stav skialpinistických tras v České republice.

4. Konzultovat nové skialpinistické trasy se Správou KRNAP a Horskou službou.

5. Projít trasy se snímačem GPS.

6. Obsahově zpracovat vhodné vytipované trasy.

(17)

16

2 HISTORIE SKIALPINISMU

Už samotní lovci v roce 2 500 př. n. l. objevili ulehčení pohybu na sněhu pomocí lyží. Zanedlouho zjistili, že nalepení kůže od zvířat na lyže, jim usnadní pohyb. Lyže přestanou v kopci podkluzovat a pohyb se tak stane jednodušší. Nejdříve lyže využívali vojáci a lovci ze severských zemí. Ovšem až do roku 1909 se používala pouze jedna hůlka (Pala et al., 2010).

Jako první průkopník skialpinismu byl v roce 1855 horolezec John "Snowshoe"

Thompson, který využil lyže k přepravě pošty přes nebezpečné vrcholky v Sierra Nevadě. Přes 20 let Thompson překonával vzdálenost 90 kilometrů, aby dovezl sáně těžké více než 100 kilogramů plné pošty (Volken et al., 2007).

Konec 19. a počátek 20. století lze označit za rozmach skialpinismu. Horolezci začali lyže využívat k přechodu horských sedel a zdolávání vrcholů. Významný se stal přechod Fridjofta Nansena roku 1888 napříč Grónskem. Jako první, kdo zdolal na lyžích první třítisícový kopec, byl němec Wilhelm von Arlt, který roku 1894 vystoupil na vrchol Hoher Sonnblicku (Dieška et al., 1989).

Dalším významným počinem se stal roku 1904 sjezd H. Myliusem v doprovodu tří horských vůdců z Mont Blancu, čímž se zasloužil o nový mezník v historii lyžování.

V roce 1912 následoval sjezd z nejvyšší hory Afriky – Kilimandžára a v roce 1939 sjezd z Elbrusu (Volken et al., 2007).

Po druhé světové válce došlo k vybočení některých skialpinistů k nové disciplíne a to ke skiextrémům. Jde o sjezd, který má délku minimálně 250 m a sklon přes 40º, byl to právě K. Jeschk, který to tehdy jako první definoval. Dnes se za skiextrém považuje svah, který má sklon více než 45º a délku 250 m(Židlík, 2012).

Sjíždění náročných a nebezpečných svahů se v šedesátých letech začíná rozrůstat.

Známou ikonou se stal S. Sauden, který jako první sjel svah se sklonem více než 50°.

V sedmdesátých letech ho napodobil H. Holzer svým sjezdem jako Ostruha Brenvy v masivu Mt. Blanc, nebo Alpispitze severní stěnou. Následovaly náročné sjezdy představené T. Valeruzem, P. Vallencantem nebo J. M. Boivinim, který je známý pro svoje extrémní sjezdy na snowboardu. Za zmínku také stojí český horolezec David

(18)

17

Fojtík, který jako první člověk na světě sjel horu Dhaulagiri z výšky 8 167 m. n. m.

do základního tábora ležící o tři a půl kilometry níže (Lienerth, 2013).

2.1 Skialpinismus v Československu a ČR

Počátek československého skialpinismu sahá do poloviny 40. let, kdy českoslovenští skialpinisté začínají sjíždět strmé sedla a vrcholy v Tatrách. Mezi známé hrdiny této doby patří Alexander Luczy, Pavol Rajtár, Timotej Zuzula, Róbert Gálfy a Ladislav Jón. K velkému rozvoji skialpinismu dochází počátkem 80. let minulého století. Od roku 1984 jsou každoročně pořádány skialpinistické závody v Krkonoších.

Vůbec první závod se uskutečnil v roce 1978 v Krkonoších. Trasa začínala ve Špindlerově Mlýně a vedla na Jestřabí boudy a zpět. O pár let později, v roce 1996 byl členy horské služby spolu s komisí skialpinismu ČHS založen Český pohár ve skialpinismu, který trvá dodnes. V ČR se o rozvoj závodního skialpinismu stará především Horská služba, která pořádá většinu závodů v České republice. Dnes je skialpinismus veden pod Českým horolezeckým svazem (Rsport, 2016).

V roce 2016 komise závodního skialpinismu Českého horolezeckého svazu vyhlásila každoroční soutěž o Český pohár ve skialpinismu 2016. Lidé se mohli zúčastnit v kategoriích: muži, ženy, veteráni, junioři, juniorky, kadeti a kadetky. Každý závod si mohou vyzkoušet nově příchozí lidé bez nutnosti členství v ČHS v kategorii OPEN. Vítězem poháru se stane ten, který získá nejvíce bodů v pěti ze šesti vyhlašovaných závodů (Horosvaz, 2016).

(19)

18

3 PODOBY SKIALPINISMU

„Skialpinismus je souhrný pojem pro všechny horolezecké aktivity provozované s lyžemi v zimních horách“ (Winter, 2002).

Jako skialpinismus lze označit pohyb na lyžích mimo upravené sjezdovky. Pohyb se uskutečňuje ve volném terénu bez přítomnosti vysoce frekventovaných lyžařských center. To je také jedním z důvodů, proč se skialpinismus v dnešní době tolik rozvíjí.

Jde o jakousi formu aktivního odpočinku v přítomnosti zasněžených horských masivů.

V České republice k tomu nejsou tak vhodné podmínky jako v Alpách či Tatrách, ovšem i v České republice lze skialpinismus provozovat. Jak už to u sportu bývá, tak i skialpinismu lze rozdělit do několika skupin: skitouring, skialpinismus a závodní skialpimismu.

3.1 Skitouring

Nesoutěživá forma skialpinismu, která patří mezi nejrozšířenější formy skilapinismu. Jelikož se v Českých zemích nenajde terén pro vysokohorský skialpinismus jako takový, je patrné, že v České republice lze provozovat pouze skitouring. Jde o nejlehčí formu skialpinismu, kde se překonává terén bez účasti ledovcového povrchu. Není nutné žádné speciální vybavení a túra by měla být v podstatě bezpečná. Ovšem i v Krkonoších se nachází spousta lavinových svahů a je potřeba brát na vědomí, že jde o pohyb ve volném terénu, kde může hrozit pád lavin.

Proto lavinový vyhledávač, sonda a lopata by měla být samozřejmostí každého skialpinisty. Samotné vybavení na skitouring je o něco těžší než vybavení na závodní skialpinismus. Je potřeba počítat s těžším výstupem, ale pohodlnějším sjezdem. Bota lépe drží na noze a lyže na sněhu (Kouřilová, 2009).

3.2 Skialpinismus

Samotný skialpinismus je náročnější a více riskantnější variantou skitouringu.

Skialpinista se již pohybuje ve větších nadmořských výškách – tzn. 3000 m. n. m.

a výše. Jako vysokohorský skialpinismus označujeme aktivity v pohořích pokrytých

(20)

19

ledovci. Není nic neobvyklého, když při túře použijeme mačky, cepín či fixní lana.

Tento druh skialpinismu již vyžaduje určitou fyzickou zdatnost a zručnost. Čím více vzrůstá atraktivita místa a náročnost výstupu, tím se zvětšuje nebezpečí. Nejedná se o pohyb po značených cestách a pád lavin zde není nic neobvyklého. Před každou výpravou je nutné si zjistit lavinové nebezpečí, zkontrolovat předpověď počasí, ujistit se o fungujícím lavinovém vyhledávači a svých fyzických možnostech. Výbava se již neskládá z pouhého lavinového vyhledávače, sondy a lopaty, ale také je nutné mít horolezecké vybavení – jako cepín, mačky či lano. Nehrozí pouze lavinové nebezpečí, ale jelikož se pohybujeme na ledovci, roste riziko v podobě trhlin a ledovcových zlomů, pro jejichž překonání je nezbytné zvolit správný technický a taktický postup (Kuprová, 2014).

3.3 Závodní skialpinismus

Často také nazývané jako ski-running. Hlavní roli zde hraje nízká váha vybavení.

Boty, lyže, hůlky, batoh či helma jsou uzpůsobené pro závodníky, pro které hraje zásadní roli váha. Jde o velmi fyzicky náročný sport, který může trvat od 30 minut až do 3 hodin. Některé závody trvají i více hodin, dokonce i více dní. Účastníci závodu prakticky běží na skialpových lyžích se stoupacími pásy do kopce. Jakmile se závodníci dostanou na vrchol trati, sundávají pásy a sjíždějí obtížné svahy dolů. Dnes se sundávání a nandávání pásů také trénuje, je zde prostor pro rychlé vytvoření náskoku před soupeřem (Hepnar, 2013).

(21)

20

4 ZÁVODNÍ SKIALPINISMUS

Dříve byly lyže spíše praktickým prostředkem, které měly v zimních měsících za úkol dostat se rychleji z jednoho místa na druhé. Později se staly prostředkem pro zdolávání horských sedel a vrcholů. Ovšem v roce 1933 se objevil první výkonnostní skialpnismus, tedy první závod ve skialpinismu.

Jedná se o dnes již světově známý závod Trofeo Mezzalama, který se koná každé dva roky v blízkosti Matterhornu. Účastníci překonávají převýšení více než 3 400 metrů s délkou 45 kilometrů. Jde o jeden ze tří nejznámějších závodů na světě. První ročník zorganizovali závodníci z lyžařského klubu Torino na počest horského vůdce Otorina Mezzalamy. Z počátku byl určen výlučně pro muže, až v roce 1975 se ho mohly zúčastnit i ženy. Právě v tomto ročníku, čili v roce 1975 se jednalo o první mistrovství světa ve skialpinismu.

(více informací o závodě: http://www.trofeomezzalama.it/mezzalama_i.asp)

Dalším do rodiny závodů patří Patrouille des Glaciers, kdy jde o jeden z nejdelších jednodenních závodů na světě. Švýcarská armáda pořádá tento závod již od roku 1984 (Hepnar, 2013).

(více informací o závodě: http://www.pdg.ch/)

Posledním, ze tří nejprestižnějších závodů je Pierra Menta. Závod trvá čtyři dny v krásných Rhonských Alpách ve Francii. Na účastníky každý den čeká zdolat 2,5 tisíce výškových metrů. Musí se spolehnout nejen na svoje schopnosti, ale i na svého týmového partnera, jelikož se závod absolvuje ve dvojicích. V roce 2012 se zapsal svým výkonem do historie České republiky Dominik Sádlo. V Juniorské kategorii s parťákem Thomasem Corthayem obsadili první místo (Pleskač, 2012).

(více informací o závodě: http://www.pierramenta.com/)

Od roku 2002 se pravidelně koná oficiální mistrovství světa a od roku 2003 mistrovství Evropy ve skialpinismu. Každoročně se závody střídají. Závody se nejčastěji konají v oblasti západních Alp – ve Francii, Švýcarsku a Itálii. Závodníci z těchto zemí, spolu se Španěly, patří dlouhodobě ke světové špičce.

(22)

21 4.1 Druhy závodů

Každý závodník musí během závodů nést povinné vybavení, které je na každé závody jiné. Základ bývá většinou stejný a to v podobě: přilby, čelovky, lavinového vyhledávače, sondy, lopaty, větruvzdorné třetí vrstvy oblečení, lékárničky, stoupacích želez - mačky, sedacího úvazku apod. (Matouš, 2012).

V závodním skialpinismu rozlišujeme několik druhů závodů. V současné době je v Českém pohárů nejrozšířenější závod „start-cíl“. Závodníci jdou od startu do cíle naplno. Překonají velké výškové převýšení a čas od času i strmé žlaby, při kterých musí použít stoupací železa a úvazek. Závod většinou trvá kolem 2 až 3 hodin.

Dalším ze závodů, je méně rozšířený typ „ralley“. Závodníci už neabsolvují celou trať na maximální výkon. Před startem je stanoven časový limit, do kterého se musí vejít, ale je jedno v jakém pořadí dojdou do cíle. V průběhu závodu jsou vyznačeny dva měřené úseky. V první části jde o „časovku“, kdy závodníci musí co nejrychleji zdolat vyznačenou trasu do kopce. Druhý měřený úsek je obří slalom. Oba měřené časy jsou přepočítávány na body, které posléze určí pořadí závodníků.

Divácky oblíbeným závodem je „vertical“. Většinou se koná na světových a evropských závodech, ale ani v České republice není výjimkou. Závod se odehrává pouze do kopce. Jde o zdolání velkého převýšení v co nejkratším čase.

Poměrně častým typem je „závod týmů“, který se skládá buď z dvoučlenného, nebo tříčlenného týmu závodící ve vysokých horách. Pro české skialpinisty je velmi významný závod Bokami Západných Tatier, který je absolvován ve dvojících. Ze světového pohledu je to známý závod Trofeo Mezzalama či Pierra Menta. Závodníci musí absolvovat celý závod spolu a neměli by se od sebe vzdalovat. Většinou jde o velmi fyzicky náročné etapy, které často bývají i vícedenní.

V dnešní době nově se rozšiřující druh závodů je „sprint“. Jde o velmi krátké závody, které trvají kolem 3 minut. Celý závod je složen z několika částí. Prvních zhruba 100 m se běží na lyžích klasicky rovně do kopce, následuje cca 100 metrů cik-caků, poté se dají lyže na batoh a pokračuje se v prudkém výběhu po botách, následuje opět nandání lyží na boty a zdolání posledních 100 metrů výšlapu. Závod je zakončen sjezdem v obřím slalomu mezi branami a závěrečným 50 metrovým bruslením do cíle (Formánková, 2009).

(23)

22

5 SKIALPINISTICKÉ VYBAVENÍ

Skialpinistické vybavení by mělo být kvalitní a odolné, ale zároveň lehké a především bezpečné. K tomu nám dopomůže značení na výrobku, které je dané Evropských výborem pro normování. Na vybavení nalezneme číslo normy a označení CE. Pokud uvidíme označení UIAA, jde ještě o bezpečnější vybavení, které podléhá vyšším požadavkům (Winter, 2002).

5.1 Základní vybavení

Do základního vybavení řadíme: lyže, boty, vázání, stoupací pásy a skialpinistické hole. Neodmyslitelnou součástí každé túry je lavinové vybavení. Svatou trojici tvoří:

lavinový vyhledávač, sonda a lopata. Nezáleží v jakém terénu a jak dlouho se budeme pohybovat, ale nikdy v batohu nesmí chybět lékárnička, bivakovací pytel a čelovka. Při plánování túry ve vysokohorském terénu, kde se pohybujeme po ledovci, ještě musíme vybavení doplnit o lano, cepín, mačky, sedák či karabiny. Jelikož se tato práce zaměřuje na trasy v Krkonoších, kde se nevyskytují ledovce, a nehrozí pád do trhliny, není proto nutné toto vybavení dále představovat. Pozornost především bude věnována základnímu a bezpečnostnímu vybavení.

5.1.1 Lyže

V první řadě je potřeba si uvědomit, na co chceme lyže využít a jaké jsou lyžařské schopnosti jedince. Každý si může vybrat podle svých požadavků z mnoha druhů lyží.

V dnešní době došlo ke spoustě konstrukčním změnám, které ovlivňují chování lyží v různém druhu terénu. Jak uvádí Winter (2002), lyže můžeme rozdělit do tří kategorií:

klasické skialpinistické lyže (model „allround“), závodní skialpinistické lyže a freeridové lyže. Každé z nich mají své specifické vlastnosti a jsou uzpůsobené k rozdílným potřebám majitele. Závodníka bude zajímat hmotnost lyže, naopak pro milovníka náročných sjezdů v terénu budou důležitým ukazatelem jízdní vlastnosti.

Začínající či rekreační skialpinista, který si chce užít především chůzi vzhůru a bezpečný sjezd dolů, sáhne po klasických, univerzálních skialpinistických lyží. Hodí se jak pro skitouring, vysokohorský skialpinismus, tak pro dlouhé přejezdy na lyžích.

Jde o kompromis mezi hmotností a jízdními vlastnostmi lyže. Váha lyží se pohybuje od

(24)

23

1,2 – 1,6 kilogramů. Čím lehčí lyže tím nižší tuhost, tudíž horší jízdní vlastnosti. Výška lyže odpovídá vzorci: výška skialpinisty mínus 10 cm. Kratší lyže umožní lehčí manipulaci při strmém výstupu i při sjezdu v úzkých úsecích trasy. Šířka lyže by měla mít pod botou alespoň 70 mm.

Obr. 1: Lyže Dynafit Se7en Summits 2.0 (zdroj: Rock Point, 2016).

Pro závodní skialpinismus je nejdůležitějším ukazatelem jejich váha se zachováním jízdních vlastností. V dnešní době se pohybují už od 700 gramů. Firmy, které se zaměřují na výrobu skialpinistických lyží, jsou světově známé firmy jako:

Ski Trab, Dynafit nebo v poslední době Salomon.

Obr. 2: Lyže Ski Trab Gara Aero World Cup (zdroj: Ski Trab, 2016).

Posledním typem lyží, které se můžou při skialpinismu využít, je model

„freerider“. Jsou uzpůsobené pro sjezd v hlubokém sněhu především ve volném terénu.

Jejich šířka pod botou se pohybuje kolem 80 – 100 mm. Je očividné, že pro jejich robustnost je nutné počítat s vyšší váhou a proto méně pohodlnou cestou vzhůru (Bulička et al., 2014).

Obr. 3: Lyže Dynafit Manaslu 2.0 (zdroj: Rock Point, 2016).

(25)

24 5.1.2 Boty

Stejně jako je tomu u výběru lyží, i zde je potřeba zohlednit požadavky zákazníka.

Opět se rozlišují závodní, odlehčené boty, které jsou z velké části tvořené karbonem.

Prvenství ve výrobě bot si drží Scarpa. Jsou schopni vyrobit závodní boty s váhou i pod 700 gramů. Nejvyhledávanější boty jsou opět na skitouringové túry. Důležitým aspektem při výběru je pohodlnost boty. Od lyžařských bot se liší tím, že v oblasti kotníku mají pohyblivý kloub, který umožní pohodlnější pohyb do kopce. Boty se také dají přepnout na chůzi, kdy je noha volnější a později na sjezd, kdy je potřeba nohu zafixovat. Freeridové boty jsou o mnoho těžší a robustnější. Mají více přezek k utažení a vyšší komín (Kuprová, 2014).

Obr. 4: Skitouringová bota Garmont radium G-Fit men (zdroj: Rock Point, 2016).

Obr. 5: Závodní skialpinistická bota Scarpa Alien 1.0 (zdroj: Scarpa, 2016).

(26)

25 5.1.3 Vázání

Skialpové vázaní se od lyžařského liší tím, že se dá měnit podle potřeby na chůzi a sjezd. Dle terénu je ještě možnost polohovat opěrku nohy na dva stupně. V prudkém terénu lze využít vyšší stupeň opěrky, naopak v mírném kopci je lepší využít nižší polohu. Téměř všude lze nalézt dvě základní rozdělení: rámové a pastičkové vázání.

Rámové vázání je těžší a robustnější. Jde o spojení špičky a patky. Nevýhoda je zmiňovaná váha vázání. Jako velký plus je potřeba zmínit variabilitu nastavení délky vázání podle velikosti bot. Je určené pro začínající a občasné skialpinisty, kteří nechtějí do vybavení investovat tolik peněz. O něco dražší, ovšem lehčí je pastičkové vázání.

Vázání již není spojené, tudíž nelze měnit dle velikosti bot. V přední části je pastička a na zadní části je otočná patka. Lehčí váha vázání má ale také své negativa a to v podobě nutnosti vlastnit speciální boty, které mají v přední části bot otvory, do kterých zapadají čelisti vázání (Bulička et al., 2014)

Obr. 6: Rámové vázaní Diamir Fritschi Eagle (zdroj: Rock Point, 2016).

Obr. 7: Pactičkové vázaní Dynafit-TLT speed radical (zdroj: Rock Point, 2016).

(27)

26 5.1.4 Stoupací pásy

Stoupací neboli tulení pásy jsou velmi důležitou součástí skialpinistické výbavy.

Díky nim, můžeme provozovat pohyb vzhůru a nesklouzávat zpátky dolů. Dříve se pásy vyráběly ze srsti tuleňů, která umožňovala zvířeti sklouznout do vody, a při výstupu z vody na pevninu se chlupy naježily a tuleň se dostal ven. V dnešní době se už pásy vyrábí z jiných materiálů, ovšem princip je zachován. Chloupky umožňují v jednom směru skluz a v druhém drží na svahu jako přibité. Pásy se nalepují na skluznici lyže, nejlépe po celé délce. Poté jsou uchyceny na špičce lyže a v častých případech i u patky lyže. Délka a šířka pásů musí být samozřejmě stejná jako délka a šířka lyží.

Nejkvalitnější pásy jsou z mohéru, který je vyráběn z jemné a odolné vlny horských koz. Vyznačují se tím, že mají výborné skluzové vlastnosti při různém typu sněhu.

Levnější a déle životnější pásy jsou vyráběné z nylonu. Čistě nylonové pásy se dnes už tolik nevyrábějí, jelikož neumožňují téměř žádný skluz a skialpinista se na výletě dost nadře. Nejvyhledávanější stoupací pásy jsou mixové. Tedy kombinace mohéru a nylonu. Tím došlo k prodloužení životnosti a lepší stoupavosti (Ski Alp Shop, 2016).

5.1.5 Hole

Nejběžněji používané hole jsou teleskopické. Speciálně pak hole třídílné. Velkou výhodou je především variabilita nastavení délky hole. Pří výstupu by měla nezapíchnutá hůl sahat do podpaždí, naopak na sjezd je dobré hole snížit tak, aby v lokti panoval pravý úhel. Další výhodou jsou sněhové talířky na konci holí, které usnadňují pohyb v hlubokém sněhu. Bodce by měly být ostré a vytvořené z tvrdého kovu, ale zároveň krátké, abychom zamezili zranění při pádu. Na skialpinistických závodech lze vidět odlišné hole. Závodníci používají jednodílné, nenastavitelné hole. Jsou o mnoho lehčí a tenčí (Štíhel, 2007).

Obr. 8: Teleskopické hole Ski Trab Sintesi (zdroj: Ski Trab, 2016).

Obr. 9: Závodní hole Ski Trab Vertical Carbon (zdroj: Ski Trab, 2016).

(28)

27 5.2 Bezpečností vybavení

Do bezpečnostního vybavení bychom měli investovat velké peníze a zároveň doufat, že toto vybavení nikdy nepoužijeme. Před túrou je samozřejmě nutné zkontrolovat si stav svého vybavení, ale zároveň i kamarádovo, který mě může později zachraňovat. Bezpečností vybavení dělíme na základní a doplňující záchranné lavinové vybavení (Kociánová, 2013).

Základním kritériem pro skialpinismus je pohyb ve volném terénu, je zřejmé, že musíme hlídat aktuální stav lavinového nebezpečí. I z malého nebezpečí může vzniknout velký problém. Proto nutným vybavením skialpinisty, které musí mít, pokud se vydá do volného terénu je lavinový vyhledávač, sonda a lopata. Jelikož největší šance na přežití zasypaného se udává do 15 minut, lavinové vybavení hraje zásadní roli při záchraně kamaráda.

5.2.1 Lavinový vyhledávač

Jedná se o rádiový vysílač/přijímač, který je určen k vyhledávání zasypaných osob. V České republice se můžeme setkat s označením jako pípák či pieps. Hlavní roli hraje v momentě, kdy je jedinec zavalený lavinou a zbytek skupiny se ho snaží nalézt.

Pípák disponuje dvěma funkcemi. V průběhu túry máme pípak zapnutý na módu vysílání signálu. V momentě, kdy se kamarád ocitne pod lavinou, lavinový vyhledávač přepneme na mód příjem a tím tak zachytíme signál vysílajícího pípáku. Orientujeme se podle síly signálu, podle kterého se přibližujeme k zasypanému. Pípáky fungují na mezinárodně sjednocené frekvenci 457 kHz. Rádiový signál vysílače vypadá podobně jako siločáry elektromagnetického pole. To znamená, že nás pípák nesměřuje přímo k zasypanému, ale po elipse. Lavinové pípáky jsou dnes zcela kompatibilní, z čehož vyplývá, že každý přístroj funguje s jakýmkoliv jiným. Práci s tímto přístrojem je potřeba umět dobře ovládat. Proto je dobré si tuto manipulaci nacvičit již před samotným výšlapem. Je důležité si před každou túrou zkontrolovat stav baterie pípáku.

Na celodenní výlety se doporučují brát náhradní baterie. Lavinový vyhledávač se umisťuje zpravidla co nejblíže k tělu, minimálně pod jednou vrstvou oblečení.

Nejběžněji dostupnými druhy lavinových vyhledávačů jsou analogové nebo digitální vyhledávače. Zastaralý, již méně používaný je analogový vyhledávač, který funguje na principu zvukového vysílání. Druhým typem je digitální vyhledávač, který ukazuje

(29)

28

vzdálenost k zasypanému, směr a hloubku pod sněhem. Některé druhy mohou zobrazit i více zasypaných. V momentě nálezu ho lze označit a pokračovat v hledání dalšího.

Signál tudíž lze izolovat a zaměřit se jen na vyhledávání jednoho člověka. Na trhu existují buď 1 – 3 anténové vyhledávače. Více anténové vyhledávače jsou schopny signál lépe vyhodnotit a snadněji nalézt zasypaného. Hitem moderní doby je, aby vyhledávač disponoval více funkcemi. Jako výškoměr, sklonoměr ap. Ale každá manipulace navíc, znamená vyšší riziko ztráty, pádu či vybití baterie. Pípák by měl být neustále pevně umístěn u těla. Zpracováno dle Horydoly (2016) a Štíhel (2007).

Obr. 10: Lavinový vyhledávač – Pieps DSP sport (zdroj: Rock Point, 2016).

5.2.2 Lavinová sonda

Další důležitou část svaté trojce zastupuje lavinová sonda. Díky ní lze přesně určit polohu a hloubku zasypaného. V momentě, kdy nám lavinový vyhledávač ukáže umístění zasypaného, přichází na řadu sonda, kterou propícháme sníh a upřesníme jeho polohu. Během vyprošťování necháme sondu zapíchnutou ve sněhu, jako označení nálezného místa a opatrně odhazujeme sníh lopatou. Sondy jsou lehké, skládací s délkou nejčastěji 2 – 3 metry. Jsou vyrobeny ze slitiny hliníku nebo karbonu (Kárová, 2015).

5.2.3 Lavinová lopata

Posledním důležitým bezpečnostním vybavením je lavinová lopata. V momentě, kdy se nám podaří „napíchnout “ zasypaného lavinovou sondou, přijde na řadu lopata.

Pomáhá nám zasypaného co nejdříve vyprostit ven z laviny. Trh nabízí plastové nebo kovové lopaty. Kovové jsou mnohem pevnější, odolnější a déle vydrží. Lopata se dá zároveň využít ke stavbě provizorních saní, ke zjištění sněhového profilu a ke stavbě

(30)

29

záhrabů. V dobře postaveném záhrabu, lze udržet konstantní teplotu okolo nuly, ve které je možné vydržet i více dní (Pohl et al., 2005; Schubert, 1997).

Nezbytnou součástí bezpečnostního vybavení je lékárnička, která může v určitých chvílích velmi pomoci. Zpočátku bezvýznamného puchýře se mohou vyklubat velké nepříjemnosti. Před každou sezónou je dobré si lékárničku překontrolovat a popřípadě doplnit chybějící materiál (Boštíková, 2004).

5.3 Doplňující záchranné vybavení

Základní vybavení je samozřejmostí každého skialpinisty, který se pohybuje ve volném terénu. Doplňující, někdy také nazývané nadstandardní vybavení, je další možností, jak zvýšit šanci na přežití v lavině.

5.3.1 Lavinový airbag

Lavinový airbag je zvláštním druhem lavinového batohu. Trh nabízí více druhů batohů, které fungují téměř na stejném principu. V okamžiku, kdy nás strhne lavina je potřeba, co nejrychleji zatáhnout za rukojeť spouštěče, který je umístěný na popruhu batohu. Během 3 vteřin se vypustí stlačený plyn nebo vzduch a airbag se nafoukne.

Díky tomu zůstaneme na povrchu laviny a nebudeme zavaleni hrnoucí se masou sněhu.

Výrobci se liší pouze umístěním vaku a způsobu připnutí na batoh (Info Hudy, 2013).

Obr. 11: Lavinový airbag – systém ABS (zdroj: Horská služba, 2016).

(31)

30

Obr. 12: Lavinový airbag – Snowpulse pas (zdroj: Horská služba, 2016).

Úplnou novinkou se pro rok 2016/2017 stal lavinový batoh Voltair představený značkou Arcteryx. Airbag se spouští pomocí baterie a větráku (SkitourGuru, 2016).

Obr. 13: Lavinový airbag – Voltair (Zdroj: SkitourGuru, 2016).

5.3.2 Avalung

Další možností, jak zvýšit šanci na přežití v lavině, je použití tzv. avalungu. Jde o speciální pomůcku, která je zabudována do vesty nebo přímo do batohu. Konečná část by měla být umístěna v blízkosti pusy, jelikož v momentě pádu laviny musí skialpinista okamžitě stisknout náustek mezi zuby a dýchat skrz Avalung. Kyslík se získává ze sněhu, který můžeme vdechovat, a zároveň separuje vydechované plyny do jiného prostoru. Při správném použití Avalungu se zvyšuje délku pobytu v lavině až na hodinu (Info Hudy, 2013).

(32)

31

Obr. 14: Avalung – Black Diamond (zdroj: Black Diamond, 2016).

5.3.3 Avalanche ball

Jde o zvláštní lavinový balón, který slouží k rychlé lokalizaci zasypaného. Urychlí tak následné vyproštění a záchranu skialpinisty, který je zavelený masou sněhu.

Avalance ball je připevněn k batohu a složen do tvaru lampiónu. V momentě pádu laviny je potřeba uvolnit odjišťovací šňůru, díky které se balón otevře. Důležité je zdůraznit, že pouze balón zůstává napovrch laviny, zatímco my jsme strženi pod lavinu.

Obr. 15: Avalanche ball - (zdroj: Skialp shop, 2016).

Každý, kdo se chce vydat do volného terénu, musí být obeznámen s lavinovou situací a především znát důležitá pravidla o pohybu ve volném terénu. Podrobné informace, lze nalézt na stránkách Horské služby: http://www.horskasluzba.cz/.

(33)

32

6 SOUČASNÝ STAV SKIALPINISTICKÝCH TRAS

V České republice disponují oficiálními skialpinistickými trasami pouze tři pohoří. Jsou jimi Šumava, Krkonoše a Krušné hory.

6.1 Krkonoše

Od zimní sezóny roku 2014 Správa KRNAP společně s Horskou službou a Českou asociací horských vůdců zveřejnila 8 skialpových tras v Krkonoších. Cesty vedou jak po značených letních cestách, tak i ve volném terénu. Trasy jsou prozatím povoleny do roku 2020. Po vyhodnocení průběžného monitorování bude následovat další rozhodnutí o fungování skialpových tras. Některé trasy vedou v lavinovém území, proto Správa KRNAP doporučuje se vždy před každou túrou informovat na Horské službě o aktuálním stavu lavinového nebezpečí. V průběhu cesty jsou umístěny malé informační cedule s popisem tras společně s mapou. Na internetových stránkách KRNAPU lze nalézt hrubý popis, mapu a GPS souřadnice. Trasy lze procházet všemi směry a kombinovat s dalšími cestami. Pohybujeme se v chráněných krajinných oblastních, proto je zakázané jakkoliv scházet z vyznačených cest. Při nedodržení podmínek může být skialpinista pokutován (KRNAP, 2016).

Podrobné informace lze nalézt na internetových stránkách:

http://www.krnap.cz/popis-tras/

Popis tras je vypracován z internetových stránek Správy KRNAP (2016).

1. Svatý Petr – po sjezdovce Stoh – po modré - Cesta úbočím Stohu – Klínové boudy, po zelené k Chalupě na rozcestí – dále po červené k Výrovce – po zelené Dlouhým dolem – Svatý Petr.

2. Martinova bouda – po zelené k Labské boudě – po modré do Labského dolu, Labským dolem po modré k Dvorskému potoku – kolem srubu po pěšině výstup k Patejdlově boudě – po zelené k Martinově boudě.

(34)

33

3. Špindlerův Mlýn – po žluté po Dřevařské cestě – Bouda U Bílého Labe – po modré (Weberova cesta) údolím Bílého Labe – v závěru odbočení z modré značky k Bílému Labi, přechod Labe a podél toku po levé straně – Luční bouda – po červené Starou Bucharovou cestou k Tetřevímu žlabu – po vrstevnicové svážnici do Hrazeného dolu, žlabem podél Hrazeného potoka – Dlouhý důl – po zelné do Svatého Petra.

4. Medvědí koleno – po zelené k Medvědí boudě – po žluté na Brádlerovy boudy – po modré, směr Ptačí kameny – necelý 1 km pěšina pod Moravskou boudu – sjezd po žluté k Davidově boudě – Školní cestou po modré buď k Medvědí boudě a po zelené do Medvědího kolene, nebo šikmo vzhůru 150 m výstup na Brádlerovy boudy.

5. Pec pod Sněžkou – po červené - výstup do Modrého dolu – zimní tyčovaná cesta Modrým dolem k Výrovce – po zelené přes Richterovy Boudy sjezd – Pec pod Sněžkou (varianta s odbočkou na červenou na rozcestí U Richterových bud do Zeleného dolu nebo na červenou Železnou stezku)

6. Pec pod Sněžkou – po modré do Obřího dolu – do sedla pod bývalou Obří boudou, po červené přes vrchol Sněžky – dolů po žluté k horní stanici lanovky na Růžové hoře, průsekem pod lanovkou – dolní stanice lanovky – při sjezdu: dále po žluté buď na modrou a do Pece, nebo přes louky enkláv Větrník a Karlův vrch a po neznačené cestě do Velké Úpy. Bezpečná varianta je též Růžohorky – zelená a žlutá značka – horní stanice Boboliftu – po sjezdovce dolů do V. Úpy. Při výstupu: lze z Pece užít i zelenou značku Bukovým údolím, ale nedoporučujeme ji pro sjezd

7. Rokytnice nad Jizerou – podél potoka v Liščím Doupěti – napojení na žlutou značku (Vlčí cesta) – Okružní cesta – sjezd průsekem U Vlka – Vrata – napojení na trasy KČT

8. Hoření Domky – výstup po modré sjezdovce – dále po modré značce na rozcestí Zadní Plech – po žluté na Krakonošovu snídani – po modré výstup na rozcestí U Čtyř pánů – po zelené – Růženčina zahrádka – po červené do Kotelského sedla – varianta 1:

tyčovaná cesta – Lysá hora – po sjezdovkách sjezd do Rokytnice nad Jizerou, varianta 2: po červené - sjezd na Dvoračky, odtud sjezd po značených cestách do Rokytnice nad Jizerou nebo přes Vlčí hřeben

(35)

34 6.2 Krušné hory

V Krušných horách ve sportovním centru Bouřňák ve vesnici Mikulov nalezneme 9 skialpinistických tras, které byly vytvořeny Horskou službou spolu s místními nadšenci skialpinismu. Všechny trasy vychází z vesničky Mikulov, která leží mezi vrcholy Bouřňáku a Pramenáče. Právě na tyto dva vrcholy vedou zmíněné skialpinistické trasy. Bouřňák sahá do výšky 869 m. n. m. a tím se stává druhou nejvyšší horou Teplicka. Naopak Pramenáč se svými 909 metry je nejvyšší horou Cínovecké hornatiny. Trasy jsou značeny nejen samotnými žlutými cedulemi s lyžařem uprostřed, ale i šipkami, které nám ukazují směr. Zelené šipky značí výstup naopak červené sjezd.

Na trasách jsou umístěné výukové tabule, které návštěvníka seznámí s pravidly skialpinismu, technikou pohybu ve volném terénu a možnosti určení lavinového nebezpečí. Velkou výhodou je umístění skialpinistické půjčovny přímo ve vesnici Mikulov na centrálním parkovišti. Je možné si vypůjčit kompletní skialpové vybavení, které se pohybuje kolem 580 korun na celý den. Pokud někdo nevlastní bezpečností vybavení, jako lavinový vyhledávač, sondu či lopatu a plánuje se vydat do zrádnějšího, lavinového terénu, tak i to je možné si vypůjčit. Na internetových stránkách jsou veškeré trasy popsány, obohaceny o mapu, výškový profil i GPS souřadnice. Většina tras se pohybuje kolem obtížnosti S2/S3 ze 7 stupňové kvalifikace obtížnosti, která je umístěná na stránkách (Skialpnadhrobem, 2016).

http://www.skialpnadhrobem.cz/

6.3 Šumava

Na přelomu roku 2011/2012 Horská služba vytyčila 7 skitouringových tras v okolí Špičáku a blízkém okolí. Návštěvníci si mohou vybrat z více variant obtížností a délky tras. Především šlo o vyznačení skialpovách tras mimo sjezdové tratě a tím zajistit bezpečný pohyb na skialpech. Trasa je značena kulatými, žlutě barevnými cedulemi s lyžařem uprostřed. Celkem je vyznačeno 48 km skialpových tratí. Velkou výhodou je možnost vypůjčení kompletního vybavení v půjčovně u dolní stanice lanovky Špičák.

Cena vypůjčení se pohybuje kolem 470 Kč za den. Vyznačené trasy obsahují mapu, výškový profil, základní informace a stručný popis (Kudy z nudy, 2016).

(36)

35

http://www.zelezna-ruda.cz/zeleznaruda/fr.asp?tab=snet&id=12205&burl=&pt=TURE

Popis tras je vypracován z internetových stránek (Kudy z nudy, 2016).

1. Ze Železné Rudy - Čertovo jezero do Sportovního Areálu Špičák. Tato trasa patří k méně obtížným. Délka trasy: 6,4 km, časová náročnost: 1,5 hod, převýšení: 325 m.

2. Ze Železné Rudy přes Čertovo jezero a Rozvodí do SA Špičák. Dosahuje délky 9,7 km a je středně obtížná. Časová náročnost: 2,5 hod., převýšení: 417 m.

3. SA Špičák – vrchol Špičák. Řadí se mezi nejnáročnější trasy na Šumavě. Délka trasy je pouhých 2,6 km, časová náročnost: 1 hod., převýšení: 337 m.

4. Sportovní areál – Špičácký okruh. Jde o středně obtížný výlet. Trasa měří 6,3 km, časová náročnost: 1,5 hod., převýšení: 300 m.

5. Ze Špičáku přes Pancíř do Železné Rudy. Středně náročná trasa, která vede na vrchol Pancíře. Dlouhá je 4,9 km, časová náročnost: 1,5 hod., převýšení: 235 m.

6. Ze Špičáku přes Pancíř do Železné Rudy. Trasa měří 9 km a patří ke středně obtížným. Časová náročnost: 2,5 hod., převýšení: 425m.

7. Z Brčálníku přes Pancíř na Špičák. Celková vzdálenost je 8,9 km, časová náročnost: 2,5 hod., převýšení: 400 m.

6.4 Neoficiální trasy v České republice

Pro Českou republiku zatím existují oficiální skialpinistické trasy pouze pro Krkonoše, Krušné hory a Šumavu. Na různých internetových portálech lze nalézt neoficiální skialpové trasy, které jsou vytvořeny nadšenými skialpisty. Jde pouze o doporučené trasy, které byly danou osobou projity. Ovšem často trasy nevedou po oficiálních letních či zimních cestách, proto se může stát, že skialpinisti mohou být

(37)

36

pokutování, za narušení pravidel CHKO nebo NP, které zakazují vstupovat mimo značené trasy.

Beskydy

Beskydské trasy jsou k nalezení na přehledných webových stránkách vytvořené Pavlem Trefilem. Na stránkách je možné nalézt nejen skialpové trasy Beskyd, ale také Alp a Slovenska. U každé trasy je vždy umístěn malý popis, vizualizace převýšení a GPS souřadnice.

(http://paveltrefil.cz/trasy-gps/skialpy-beskydy)

Jeseníky

Pro inspiraci, kam vyrazit v Jeseníkách, lze čerpat na různých webových stránkách, blocích nebo článcích o skialpinismu. Pro tuto oblast žádné oficiální trasy vytvořené také nejsou.

Například je možné, navštívit Paličův zanedbatelný sněhoblok: http://palic.ho- vsetin.com/skialp/vesely-vikend-v-jesenikach. Na jeho bloku lze najít články týkající se sněhu a ledu, především ale skialpinismu. Jeden článek je věnovaný dvou trasám v Jeseníkách, které absolvoval a zdokumentoval.

Dalším tipem, kam vyrazit nabízí internetová stránka: http://www.gpsies.com/map .do?fileId=ugmngqsgdjgxdzyr&language=cs. Trasa, která začíná v Ramzové a vede přes Vozku a Keprník. Skialpinisty čeká 17,5 kilometrů dlouhá trasa spolu s více než 1000 metrů převýšení. Na stránkách je umístěna mapa, výškový profil a GPS souřadnice.

Jizerské hory:

Zuzana Kárová (2016) ve své diplomové práci uvádí, kam za skialpinismem v Jizerských horách. V práci lze nalézt 8 skialpinistických tras, které vedou především po Jizerské magistrále a volným terénem po letních cestách. Jizerské hory jsou spíše vhodné pro běžkaře, jelikož trasy vedou po mírně zvlněném terénu. Trasy jsou určeny začínajícím skialpinistům, kteří si chtějí vyzkoušet základní manipulaci a chůzi na skialpových lyžích.

(38)

37

7 SKIALPINISTICKÝ PRŮVODCE

7.1 Realizace tras

V roce 2014 bylo Správou KRNAP ve spolupráci s Horskou službou vytvořeno 8 skialpinisticých tras. Trasy nejsou podrobně popsány a výchozí místa jsou umístěna velmi nevhodně. Chybí fotografická dokumentace a podrobné informace o trase.

V terénu nejsou cesty nijak značeny a mohou způsobovat dezorientaci. Přestože ze skialpinisticého hlediska jde o nejvhodnější oblast v České republice, která nabízí nejlepší podmínky pro skialpinismus, tak jeho potenciál není zcela naplněn. Z tohoto důvodu byla zmapována celá oblast Krkonoš a vytvořena nová síť skialpinistických tras.

Snahou je spolupracovat se Správou KRNAP, aby nově vytvořené skialpové trasy byly umístěny na internetové stránky KRNAPu společně k oficiálním skialpovým trasám.

Při tvorbě tras se brala v potaz atraktivnost, bezpečnost a vhodný nástupní bod. Většina tras začíná na parkovišti nebo autobusových zastávkách. Trasy jsou zvoleny, jak pro začínající a nezkušené skialpinisty, tak i pro pokročilé nadšence skialpinismu. Trasy jsou rozřazeny do třech kategorií: celodenní výlety, přechody a vertikaly. V každých kategoriích jsou dále vytvořeny tři druhy obtížností. Lehké, středně těžké a těžké túry.

Každý skialpinista si může vybrat podle svých požadavků danou trasu.

Nejdříve bylo navštíveno informační centrum KRNAPU ve Špindlerově Mlýně.

Hlavní důvod návštěvy bylo zjištění možnosti využívání letních tras v zimním období.

Dříve pro Krkonoše platil zákaz vstupu do oblastí lavinového území. V dnešní době je situace rozdílná. Lavinová území jsou označeny výstražnými cedulemi s důležitými telefonními čísly a je na každém, jak danou situaci vyhodnotí. Proto momentálně neplatí žádný zákaz využívání letních cest i v zimním období. Lze pro tvorbu skialpinistických tras využít jak zimní, značené cesty, tak letní cesty, bez obav pokutování Správou Krkonošského národního parku. Druhá návštěva vedla na Horskou službu ve Špindlerově Mlýně. Nově vymyšlené skialpové trasy byly projednány s lavinovým specialistou Pavlem Cingrem, který patří mezi největší odborníky na lavinovou prevenci v České republice. Mohl poskytnout důležité informaci ohledně lavinové situace v Krkonoších. Každá trasa byla projednaná a s jeho pomocí pozměněna. Samotná Horská služba také nezakazuje vstup do značených letních tras, které v zimním období vedou skrz lavinová území. Je ovšem potřeba být vždy srozuměn s aktuálním lavinovým nebezpečím a dodržovat zásady bezpečného pohybu v terénu.

(39)

38 Postup tvorby skialpinistických tras

 Vyhledat již vytvořené skialpové trasy v Krkonoších Správou KRNAP.

 Prostudovat mapy dané lokality.

 Předběžně vytvořit trasy s ohledem na bezpečnost a ohleduplnost k přírodě.

 Konzultace se Správou Krkonošského národního parku a Horskou službou.

 Osobně projít zvolené trasy.

 Obsahově zpracovat skialpinisticé trasy.

7.2 Obsah skialpinistických tras

V úvodu každé trasy je napsáno pár vět o dané túře. Obsahuje pro koho je trasa určena, co je na trase zajímavého a kde se trasa nachází. V základních informacích lze nalézt důležité odkazy, jak na GPS souřadnice výchozího a konečného místa, tak užitečné internetové odkazy na skibusovou dopravu a provoz občerstvení. Součástí práce jsou mapy a výškové profily, které byly zpracovány na internetovém serveru mapy.cz. U každé trasy je na ně uveden samostatný odkaz, kde je možnost si danou mapu prohlédnout v plné velikosti. Tabulky byly vytvořeny v programu Microsoft Excel. U každé trasy je uvedena časová náročnost, vzdálenost, zdolané převýšení, nejvyšší bod trasy, náročnost sjezdu a výstupu, zda je potřeba využít lavinové vybavení a zda je možnost se v průběhu trasy občerstvit. Stupeň obtížnosti a časová náročnost je volena na základě vlastní zkušenosti s danou cestou. Trasy byly procházeny s pomocí hodinek Suunto Ambit 2S, které měřily jak čas trasy, tak pomocí GPS mapovaly celou zdolanou trasu. Posléze byla data z hodinek přesunuta na internetový portál movescount.com, kde jsou trasy uveřejněné. Každý, kdo se zaregistruje na tomto portálu, může si projité trasy jednoduše nahrát do hodinek a následovat tu trasu, kterou si sám zvolí. Odkaz na movescount.com je opět uveden u každé trasy zvlášť. Součástí každé trasy je fotografická dokumentace. Většinou je uvedeno 6 – 9 snímků, pro co nejlepší představivost o daném terénu. Fotky byly pořízeny fotoaparátem značky Canon 350D. Záznam v JPG formátu se ukládá na SD/SDHC paměťové karty. Posléze byly fotografie upraveny v programu Zoner Photo Studio 17. Fotografické snímky byly pořízeny v průběhu procházení dané trasy v Krkonoších. Každá trasa obsahuje podrobný popis, který se snaží vystihnout daný terén a přesně popsat trasu. Text je psán v 1. osobě množného čísla pro srozumitelnější a výstižnější popis.