Seznam použitých zkratek

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Tereze Kučerové za cenné rady, věcné připomínky a poskytnutý čas. Velké poděkování též patří Miroslavu Havránkovi, mé rodině a přátelům, kteří mi byli velkou oporou po celou dobu studia.

(8)

Anotace v českém jazyce

Jméno a příjmení: Lucie Balogová

Instituce: Technická univerzita v Liberci, Fakulta zdravotnických studií Název práce: Edukace pacienta s chronickou pankreatitidou

Vedoucí práce: Mgr. Tereza Kučerová Počet stran: 60

Počet příloh: 7 Rok obhajoby: 2017 Anotace:

Tématem této bakalářské práce je edukace pacienta s chronickou pankreatitidou.

Cílem bylo zjistit, zda pacienti s chronickou pankreatitidou znají dietní omezení, jestli diagnostika této nemoci je vedla ke změně životního stylu, a zda znají rizika nemoci při nedodržování léčebného režimu. Teoretická část se zabývá samotným onemocněním, definicí, etiologii onemocnění, klinickými příznaky, léčbou a komplikacemi. Následně pak edukací pacienta, ošetřovatelskou péčí a dietními opatřeními spojené s chronickou pankreatitidou. Ve výzkumné části jsou hodnoceny výsledky získané při výzkumu pomocí anonymního dotazníku, který byl rozdán pacientům v gastroenterologické ambulanci. Po analýze všech otázek byly výsledky zaznamenány do tabulek a grafů.

Klíčová slova: edukace, dieta, chronická pankreatitida, komplikace, životní styl

(9)

Anotace v anglickém jazyce

Name and surname: Lucie Balogová

Institution: Technical university of Liberec, Faculty of Health studies Title: Education of patients with chronic pancreatitis

Supervisor: Mgr. Tereza Kučerová Pages: 60

Apendix: 7

Year: 2017

Summary:

The theme of this Bachelor thesis is to educate patients with chronic pancreatitis.

The aim is to determine whether patients with chronic pancreatitis are familiar with dietary restrictions, if diagnosis of this disease has led to a change in lifestyle and that theyz know the risks of the disease. The theoretical part deals with disease itself.

Definition etiology of disease, clinical symptoms, treatment and complication. Our goal is to educate the patients about nursing care and dietary measures associated with chronic pancreatitis. The research part evaluates the results obtained in the research using an anonymous questionnaire which was distributed to patients at the Gastroenterology clinic. After the analysis all questions and the results are processed into tables and charts.

Keywords: education, chronic pancreatitis, complication, lifestyle

(10)

10

Obsah

Seznam použitých zkratek ... 11

1 Úvod ... 12

2 TEORETICKÁ ČÁST ... 13

2.1 Chronická pankreatitida ... 13

2.1.1 Etiologie chronické pankreatitidy ... 13

2.1.2 Klasifikace chronické pankreatitidy ... 14

2.1.3 Klinický obraz chronické pankreatitidy ... 14

2.1.4 Diagnostika chronické pankreatitidy ... 15

2.1.5 Terapie chronické pankreatitidy ... 17

2.1.6 Komplikace chronické pankreatitidy... 19

2.2 Ošetřovatelská péče o pacienta s chronickou pankreatitidou ... 19

2.3 Edukace ... 21

2.3.1 Edukační proces u pacienta s chronickou pankreatitidou ... 25

3 VÝZKUMNÁ ČÁST ... 26

3.1 Cíle práce ... 26

3.2 Výzkumné předpoklady ... 26

3.3 Metodika výzkumu ... 26

3.4 Analýza výzkumných dat ... 28

3.5 Analýza výzkumných cílů a předpokladů ... 46

3.5.1 Analýza výzkumného cíle č. 1 a předpokladu č. 1 ... 46

3.5.4 Analýza výzkumného cíle č. 4 ... 49

4 Diskuze ... 50

5 Návrh doporučení pro praxi ... 54

6 Závěr ……….. ... 55

Seznam použité literatury ... 56

Seznam tabulek ... 58

Seznam grafů ... 59

Seznam příloh ... 60

(11)

11

Seznam použitých zkratek

aj. a jiný

a kol. a kolektiv

apod. a podobně

atd. a tak dále

CEA karcinoembryonální antigen

cm centimetr

CT počítačová tomografie

CRP C-reaktivní protein

č. číslo

DM Diabetes mellitus

EKG elektrokardiogram

ERCP endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie

g gram

GMT ammaglutamyltransferáza

INR mezinárodní normalizovaný poměr

kcal kilokalorie

kg kilogram

KO krevní obraz

mj. mimo jiné

MR magnetická rezonance

např. například

pH stálost vnitřního prostředí

RTG rentgen

s. strana

tzv. takzvaný

USG ultrasonografie

VAS vizuální analogová škála

vyd. vydání

(12)

12

1 Úvod

Chronická pankreatitida je závažné onemocnění, které negativně ovlivňuje kvalitu života.

V posledních letech došlo ke zlepšení znalostí o nemoci, diagnostice i léčbě, přesto dochází k diagnostice této nemoci až v pozdním stádiu. Chronickou pankreatitidu nelze vyléčit, ale dodržováním dietních opatření, léčbou a úpravou životního stylu lze pozitivně ovlivnit průběh nemoci a zamezit tak vzniku komplikací. Hlavním důvodem pro vypracování bakalářské práce s touto tématikou byl zájem o nemoci slinivky břišní a nárůst výskytu tohoto onemocnění. Autorka při souvislé praxi v Jablonecké nemocnici pečovala o pacienty s chronickou pankreatitidou a zajímalo jí, zda změnili svůj životní styl.

Nejčastější příčinou chronické pankreatitidy je nadměrná konzumace alkoholu, a s tím spojený nezdravý životní styl. Z důvodu nárůstu výskytu chronické pankreatitidy, se tato nemoc stává čím dál více aktuální, a proto by měli být pacienti s touto nemocí dostatečně edukováni o dietě, možných komplikacích a případné změně životního stylu.

Cílem bakalářské práce je zjistit, zda pacienti trpící chronickou pankreatitidou jsou dostatečně informovaní o dietních opatřeních, zda znají rizika nemoci, které mohou vzniknout při nedodržování léčebného režimu, a zda je diagnostikování chronické pankreatitidy vedlo ke změně životního stylu. Teoretická část se zaměřuje na etiologii chronické pankreatitidy a její klasifikaci. Další kapitoly se zabývají klinickým obrazem, diagnostikou, možnostmi léčby a komplikacemi. Závěr práce se soustředí na ošetřovatelskou péči a edukaci o pacienty s chronickou pankreatitidou.

Pro výzkum byla zvolena kvantitativní metoda vedená formou anonymního dotazníku ve vybraných nemocnicích. Výstupem bakalářské práce je edukační standard pro všeobecné sestry, které edukaci pacientů s chronickou pankreatitidou provádějí.

(13)

13

2 TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Chronická pankreatitida

Chronická pankreatitida je chronický zánět slinivky břišní, při kterém dochází k postupné náhradě sekrečního parenchymu fibrózní tkáně s kalcifikacemi a destrukci exokrinní části pankreatu. Fibróza je ireverzibilní a díky ní dochází k progresi onemocnění a poškození okolí pankreatu. Nejčastěji dochází k obstrukci žlučových cest či duodena, k abscesu a následně ruptuře sleziny. Chronická pankreatitida je rizikovým faktorem karcinomu pankreatu (1, 2).

2.1.1 Etiologie chronické pankreatitidy

Příčiny vzniku tohoto onemocnění můžeme rozdělit do několika skupin. Nejčastěji se jedná o příčiny metabolické, ke kterým se řadí alkohol, hyperkalcemie, chronická urémie, proteinová malnutrice a vliv toxinů. Mezi anatomické změny patří například pankreas divisum, stenóza Vaterské papily, tumory či duodenální divertikly. Zřídka jsou evidovány příčiny genetické. Ty mohou vzniknout z důvodu mutace genu na 7. chromozomu a dochází ke vzniku hereditární pankreatitidy. V současné době, se řadí mezi nejčastější příčiny chronické pankreatitidy nadužívání alkoholu, které tvoří 75-90 % případů vzniku chronické pankreatitidy (2).

Dle autorů není množství alkoholu, které vede k rozvoji chronické pankreatitidy, jednoznačně stanoveno, ale jako hranice se udává příjem 40g alkoholu za den u žen a 80g u mužů po dobu 5-15 let (3). Vzniku chronické pankreatitidy dojde většinou při součinnosti několika rizikových faktorů. Kromě alkoholu do nich patří kouření, zvýšená konzumace tuků, špatná životospráva a genetická predispozice. Konzumace alkoholu však převyšuje ostatní etiologické faktory vzniku chronické pankreatitidy. Mezi další komplikace patří Crohnova choroba, Coxsackievirus nebo hepatitida B (3).

(14)

14 2.1.2 Klasifikace chronické pankreatitidy

Existuje mnoho návrhů klasifikace chronické pankreatitidy, které za sebou mají dlouhý historický vývoj. Nyní používáme klasifikaci, která je rozdělena do čtyř systémů, a to ABC, Manchesterský, M-ANNHEIM a TIGER-O (Příloha 2). Společným znakem těchto klasifikací byla snaha, aby začínající písmena tvořila lehce zapamatovatelné slovo. Dle tohoto pravidla se klasifikace nazývají TIGER-O a M-ANNHEIM (1, 4).

Během posledních 10-15 let došlo k vývoji chronické pankreatitidy familiární, hereditární, autoimunitní a idiopatické. Charakteristickým nálezem u chronické kalcifikující pankreatitidy jsou konkrementy v pankreatickém vývodu. Dochází tak k obstrukci vývodného systému pankreatu a následně atrofii sekrečního parenchymu žlázy. Podle etiologie se dělí kalcifikující pankreatitida na alkoholickou, hereditární, tropickou a hyperkalcemickou. Alkoholická pankreatitida se řadí k nejčastější formě chronické pankreatitidy, a to z 95 % všech případů ve vyspělých zemích Evropy a severní Austrálie.

Mezi původce alkoholické pankreatitidy patří kromě alkoholu se také špatné stravovací návyky např. zvýšená konzumace tuků (1, 3).

Tropická pankreatitida se vyskytuje nejčastěji u adolescentů v tropických zemích, nejčastěji v Africe a Asii. Mezi vzácnější formy se řadí geneticky podmíněná pankreatitida hereditární, ta vzniká důsledkem mutace 7. chromozomu a vyskytuje se nejčastěji v dětství.

Další chronickou pankreatitidou je idiopatická pankreatitida, která se dělí na formu juvenilní a senilní, příčiny této chronické pankreatitidy není známa (1, 4). Obstrukční pankreatitida vzniká důsledkem obstrukce pankreatického vývodu. Příčiny obstrukce mohou být různé, například jizvení po předchozí atace akutní pankreatitidy, úrazy, benigní či maligní nádory, stenóza Vaterské papily, žlučové kameny nebo vrozené vývojové vady, např.

pankreas divisu (1, 5).

2.1.3 Klinický obraz chronické pankreatitidy

„Rozdělení příznaků chronické pankreatitidy lze učinit na příznaky hlavní a příznaky méně charakteristické“ (Dítě, 2002, s. 125). Mezi příznaky hlavní se řadí bolest, úbytek hmostnosti, nauzea, zvracení, subikterus, diabetes mellitus či objemná stolice. Mezi méně charakteristické příznaky jsou pak řazeny střevní dyskineze, ascites, krvácení, střevní obstrukce nebo portální hypertenze. U 80-90 % všech nemocných bývá bolest nejčastějším

(15)

15

a nejvíce obtěžujícím příznakem. U zbývajících 10-20 % nemocných se jedná o nebolestivou formu chronické pankreatitidy, která se často projeví až známkami malnutrice. Nemocní totiž často nepřikládají pozornost drobným obtížím, například plynatosti, tlaku v epigastriální oblasti či řidší stolici (1).

Pankreatická bolest bývá dlouhodobého a trvalého charakteru. Výrazně ovlivňuje kvalitu života nemocného, a proto je důležité dbát na jeho psychický stav. Nejčastěji se jedná o bolest tlakovou, která bývá intenzivní a stálá. Délka trvání bolesti je několik hodin, ale může trvat v různé intenzitě i několik dní. Lokalizace bolesti je okolo pupku s propagací pod žebra, zad a levého hypogastria. Bolest je způsobena dietní chybou nebo konzumací většího množství alkoholických nápojů. Intenzita bolesti bývá nesnesitelná a právě z tohoto důvodu nemocní často nechtějí jíst. Někteří nemocní udávají nejvyšší míru bolesti v odpoledních a večerních hodinách. Pacienti často uvádějí výskyt bolesti v poloze na zádech.

Tuto bolest popisují jako nesnesitelnou, přičemž zmírnění bolesti pociťují v poloze na boku (2, 6).

Dalším příznakem je úbytek hmotnosti, způsoben sníženou produkcí a sekrecí pankreatických enzymů do duodena. V tomto případě dochází k poruše štěpení základních nutričních substrátů (1, 4). Z důvodu nadbytku nestrávených tuků u pacientů s chronickou pankreatitidou je dalším příznakem steatorea, což je objemná, zažloutlá, mastná a zapáchající stolice. Dalšími frekventovanými příznaky jsou říhání, nechutenství, zvracení či nadýmání.

U pacientů s pokročilou formou chronické pankreatitidy se může objevit obstrukční ikterus, který je způsoben obstrukcí intrapankreatické částí žlučovodu. Mezi méně charakteristické příznaky chronické pankreatitidy patří portální hypertenze, ascites, krvácení či střevní dyskineze. Výskyt diabetu mellitu je u chronické pankreatitidy závislý na etiologii a trvání základní choroby. Nejčastěji se vyskytuje u kalcifikující pankreatitidy alkoholické, a to v 60-70 % případů. U 20 % případů byla zjištěna porucha glukózové tolerance a u 5-8 % případů abnormalita v sekreci inzulínu (1, 7).

2.1.4 Diagnostika chronické pankreatitidy

Diagnostika chronické pankreatitidy je velice složitá. Nutností je provedení důkladné anamnézy a fyzikálního vyšetření. Diagnostika bývá založena na klinických kritériích (zejména pankreatické bolesti, steatoree, diabetu mellitu či komplikacích chronické pankreatitidy) a zobrazovacích diagnostických metodách (8).

(16)

16

Anamnéza slouží k shromáždění informací z doby před nemocí, především údajů ohledně stravování, požívání alkoholu, začátek a charakter bolesti, doba trvání a její propagace. Po odebrání anamnézy se pokračuje fyzikálním vyšetřením, které ovšem není pro diagnostiku zásadní. Pohledem se zhodnotí vzhled nemocného, důraz je kladen na barvu kůže a bělma u očí. Pohmatem lékař vyšetří pankreas pomocí tzv. Grottova hmatu, kdy se položí ruka na ruku směrem do dutiny břišní, a palpuje se hlava pankreatu, přičemž se sleduje reakce na hlubokou palpaci vpravo od pupku podél přímého břišního svalu (8).

Nejčastější metodou pro diagnostiku chronické pankreatitidy je abdominální ultrasonografie (USG) slinivky břišní, kdy se hodnotí změny velikosti žlázy či přítomnost konkrementů. Před vyšetřením všeobecná sestra (dále jen sestra) dohlíží, aby pacient alespoň 6 hodin nejedl, nepil a nekouřil. Dále se provádí počítačová tomografie (CT) s kontrastní látkou. Před vyšetřením lékař zajistí podepsaný informovaný souhlas a sestra zavede periferní žilní katetr k podání kontrastní látky. V případě možné alergie na kontrastní látku je nutné pacientovi podat kortikoidy či antihistaminika dle ordinace lékaře (8).

Dalším vyšetřením může být endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie tzv.

ERCP. Je nutné, aby sestra v souladu s ordinací lékaře odebrala pacientovi krev před vyšetřením. Obvykle je vyšetřován KO, pankreatické amylázy v séru i moči, INR a jaterní testy. Dále je nutné zajistit periferní žilní katétr pro podání premedikace. Sestra poučí pacienta o tom, že před tímto vyšetřením je důležité nejíst, nepít a nekouřit minimálně 6 hodin. Po vyšetření sestra zajistí klid na lůžku, sleduje celkový stav pacienta, bolesti a vzhled stolice. Za dalších 6 hodin po výkonu by mělo být standardem odebrání krve na pankreatické amylázy. Pacientovi je poté podávaná výživa parenterální cestou, následuje dieta dle ordinace lékaře. Dále se může provést nativní rentgenový snímek břicha (RTG), u kterého je třeba nejíst, nepít a nekouřit 6 hodin před vyšetřením (8).

Následujícím vyšetřením může být magnetická rezonance (MR). Kontraindikací MR je implantovaný kardiostimulátor. Dále je nutné poučit pacienta o průběhu vyšetření a podepsat informovaný souhlas. Není nezbytné omezit příjem tekutin ani potravy. Pokud se jedná o vyšetření s kontrastní látkou, je potřeba zajistit žilní vstup. Při podezření na maligní nádor slinivky břišní se provádí biopsie slinivky břišní tenkou jehlou pod USG kontrolou. Úlohou sestry je péče o pacienta před a po vyšetření. Po vyšetření mu poskytne ošetřovatelskou péči dle typu vyšetření a aktuálního stavu pacienta (8, 9).

Dalším krokem je laboratorní screening. Dle ordinace lékaře sestra provede odběr krve ke stanovení hladin jaterních testů, prealbuminu, celkové bílkoviny, albuminu, glykémie a CRP. Dále ke stanovení hladiny pankreatických enzymů, především amylázy a lipázy v séru

(17)

17

a moči, stanovení hladiny onkologických markerů (CEA, CA 19-9). Při podezření na autoimunitní formu se vyšetří protilátky v krevním séru (1, 8).

2.1.5 Terapie chronické pankreatitidy

Léčba se dělí do tří forem - konzervativní, endoskopické a chirurgické. Léčbou chronické pankreatitidy se mohou zmírnit projevy choroby, ale nelze ji zcela vyléčit. Konzervativní léčba má splňovat dvě základní kritéria. Prvním kritériem je ovlivnění pankreatické bolesti, kterou trpí 80-90 % pacientů, čímž se zlepší kvalita jejich života. Druhým kritériem je vliv na metabolické parametry nemocných s chronickou pankreatitidou, především pak na důsledky pankreatické malabsorpce. Z důvodu pozdní diagnostiky chronické pankreatitidy je terapie zaměřena na symptomy daného onemocnění (1, 10).

Do konzervativní terapie se zahrnuje dietoterapie, nutriční poradenství, terapie diabetu a farmakoterapie (preparáty obsahující pankreatické enzymy, spasmolytika, prokinetika a analgetika). Dieta musí být bohatá na sacharidy a proteiny. Při diabetu mellitu se musí příjem sacharidů omezit. Příjem bílkovin okolo 1g/kg je dobře tolerovaný a dostatečný.

30 % kalorií tvoří příjem tuků, který je dobře snášen v případě podávání rostlinných olejů.

Při steatoree mohou být podávány triacylglyceroly. Důležité je omezení příjmu vlákniny.

Stravování by mělo být pravidelné, formou 5-7 malých porcí denně. Stravu je dobré volit nenadýmavou a lehce stravitelnou. Naprostou nutností je dodržování zákazu konzumace alkoholických nápojů. Vhodnými potravinami při chronické pankreatitidě jsou například drůbeží maso, ryby, mléčné výrobky, rostlinné tuky, ovoce a jiné (11, 12).

Pankreatické enzymy (lipázy, amylázy, proteázy) se podávají při exokrinní insuficienci pankreatu. Preparáty s obsahem pankreatinu jsou z velké části z vepřového pankreatu a mají přesně definováno množství enzymů. Tyto preparáty se liší v několika formách a podávají se s jídlem. Nejčastěji se jedná o kapsle potažené ochranným pH senzitivním obalem, kdy po jeho natrávení v žaludku dojde k uvolňování částic. Preparáty s vyšším obsahem lipázy se používají při steatoree, malabsorpci a při pankreatických bolestech s vyšším obsahem proteáz. Z důvodu poruchy trávení tuků a vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) je důležité podávání pankreatických enzymů. Nejdůležitější je doplnění vitamínu D jako prevence osteoporózy (13, 14, 15).

Úlohou sestry je monitorace bolesti pacienta a následné podání analgetik dle ordinace lékaře. Sestra hodnotí bolest minimálně třikrát denně a poté minimálně hodinu po podání

(18)

18

analgetik proto, aby došlo k zjištění zpětné vazby, zda analgetika účinkovala. K hodnocení bolesti se nejčastěji využívá vizuální analogová škála tzv. VAS, ale lze použít i jiné škály např. numerickou, deskriptivní či mapu bolesti. Podle škály VAS se hodnotí bolest na stupnici od 0-10. Číslo 0 znamená, že pacient je zcela bez bolesti a číslo 10 značí nesnesitelnou bolest (15).

Endoskopická léčba u chronické pankreatitidy patří mezi další terapeutické přístupy.

Cílem endoskopické terapie je odstranění bolesti a změna nutričního a metabolického profilu pacienta. Pomocí endoskopie se zajistí odtok pankreatického sekretu či žluči při stenóze pankreatického vývodu. Provádí se jeden z následujících výkonů: endoskopická drenáž pankreatických pseudocyst, extrakce nežlučových i pankreatických konkrementů pomocí rázové vlny nebo laseru, zavedení pankreatického stentu při stenóze vývodu či biliárních stentů u obstrukce distálního vývodu nebo papilosfinkterotomie, která má za cíl snížení tlaku v pankreatickém vývodu a odstranění konkrementů z vývodu (1, 16).

Úlohou všeobecné sestry při endoskopické terapii je příprava pacienta před a po vyšetření. O průběhu výkonu ho informuje lékař, což potvrdí pacient podepsáním informovaného souhlasu, sestra se snaží zmírnit případné obavy pacienta před výkonem. Dále dohlédne na lačnění pacienta před výkonem, zajistí vyjmutí zubní protézy z dutiny ústní a případné sejmutí šperků. V bezprostřední době před výkonem sestra podá premedikaci dle ordinace lékaře. Po výkonu se nepodává minimálně 2 hodiny nic per os, monitorují se vitální funkce a bolest (17).

Chirurgická léčba u chronické pankreatitidy se dělí na dva základní typy výkonů.

Na výkony drenážní, které slouží k zajištění odtoku pankreatické šťávy do duodena, a výkony resekční, při nichž je odstraněna postižená část pankreatu. Mezi resekční výkony se řadí pravostranná či levostranná pankreatektomie. Další se již provádějí minimálně.

Indikací k chirurgickému zákroku bývají komplikace, těžký algický syndrom, stenóza žlučových cest a duodena, portální hypertenze a pankreatické píštěle. Cílem chirurgické léčby je zmírnění bolestí a udržení endokrinní a exokrinní funkce pankreatu (1, 16).

Úloha sestry v chirurgické terapii spočívá v předoperační a pooperační péči. Specifika ošetřovatelské péče se odvíjí od daného operačního výkonu. Povinností sestry před operací je kontrola dokumentace pacienta, operačního pole, přiložení bandáží na dolní končetiny, kontrola vyjmutí zubní protézy, lačnění či vyprázdnění. Dále dle ordinace anesteziologa sestra podá premedikaci. Po převzetí pacienta ze sálu kontroluje fyziologické funkce (vědomí, pulz, krevní tlak, dech, tělesnou teplotu) a operační ránu v pravidelných intervalech. Všechny údaje ohledně zdravotního stavu pacienta hlásí lékaři a zapisuje do ošetřovatelské dokumentace.

(19)

19

Soustředí se na bolesti, krvácení, barvu kůže a sliznic, diurézu a invazivní vstupy (periferní žilní katétr, drén). Nedílnou součástí pooperačního období je také sledování možných komplikací např. místní a celkové známky infekce (18).

2.1.6 Komplikace chronické pankreatitidy

Mezi komplikace v přímém vztahu k onemocnění se řadí Pankreatický cystoid též pseudocysta, který vzniká v důsledku zánětlivého procesu či obstrukce pankreatického vývodu. Dochází k úniku pankreatického sekretu a jeho nahromadění uvnitř nebo mimo pankreatickou žlázu. Pseudocysta bývá asymptomatická. Pokud však utlačuje východovou část žaludku, duodena nebo choledochu, vzniká neprůchodnost a tzv. cholestatický syndrom, projevující se únavou, pruritem či ikterem. Pseudocysty do 5 cm v průměru se mohou vstřebat a vymizet. Pokud nález trvá déle než 10 týdnů, přistupuje se k chirurgickému zákroku (1, 3).

Další komplikací může být absces pankreatu, který vzniká kontaminací pseudocysty, a je méně častou komplikací chronické pankreatitidy. Častější komplikací jsou pak pankreatické píštěle, které lze rozdělit na zevní a vnitřní. Stenóza choledochu se vyskytuje v pokročilém stádiu chronické pankreatitidy a nejčastěji u formy alkoholické.

Prvním příznakem bývá hydrops žlučníku, dále pak biliární bolest a ikterus. Tyto příznaky jsou indikací k chirurgické biliodigestivní anastomóze. Další komplikací též v pokročilém stádiu je stenóza duododena, která může být přechodná. Vyskytuje se při exacerbaci zánětu nebo cystoidu. Pokud je nález definitivní, přistupuje se ke gastroenteroanastomóze (1, 19).

Mezi další komplikace se řadí portální hypertenze, která vzniká proliferací vaziva mimo pankreas. Důsledkem může být trombóza lienální žíly, postižení vrátnicové a horní mezenterické žíly. Následkem toho vzniká kolaterální oběh, jenž se projevuje varixy žaludečního fundu. Mezi komplikace dále patří krvácení, které je způsobené cystoidem nebo pseudoaneuryzmem (1).

2.2 Ošetřovatelská péče o pacienta s chronickou pankreatitidou

Ošetřovatelská péče je poskytovaná v rámci ošetřovatelského procesu na základě aktuálního stavu pacienta. Slouží k posouzení stavu pacienta, stanovení ošetřovatelských diagnóz, plánování a poskytování ošetřovatelské péče. Cílem je uspokojení všech potřeb pacienta,

(20)

20

a to jak fyziologických, biologických, společenských tak i spirituálních. Ošetřovatelský proces se skládá z 5 částí: Posuzování, sběr informací a následné třídění informací. V této fázi sestra sepisuje s pacientem ošetřovatelskou anamnézu, zjišťuje denní návyky, celkový vzhled nemocného, váhu, výšku, soběstačnost pacienta apod. Stanovením ošetřovatelské diagnózy se rozumí identifikace potřeb pacienta. Sestra se snaží získané informace plně využít ke stanovení ošetřovatelských diagnóz a uspokojit tak potřeby pacienta. Plánování ošetřovatelské péče je vytyčení cílů a jejich intervencí. Sestra stanovuje krátkodobé a dlouhodobé cíle ošetřovatelské péče v jednodenním či vícedenním ošetřovatelském plánu.

Plánuje způsob metod k naplnění těchto plánů. Součástí plánování je také seřazení ošetřovatelských diagnóz dle naléhavosti. Realizace znamená uplatnění ošetřovatelských intervencí v praxi. Sestra a další ošetřovatelský personál se snaží dosáhnout vytyčených cílů ve stanoveném pořadí. Vyhodnocením se rozumí zhodnocení efektu poskytované péče a posouzení kvality dosažených výsledků (15, 20).

Pacienti s chronickou pankreatitidou jsou nejčastěji hospitalizováni na standardním interním či chirurgickém oddělení, v případě vážných komplikací či nestabilních fyziologických funkcí na jednotce intenzivní péče. Při přijetí sestra seznámí pacienta se signalizačním zařízením, manipulací lůžka, řádem oddělení či s právy pacienta. Nejpozději do 24 hodin od přijetí a dle aktuálního stavu pacienta sestra sepíše ošetřovatelskou anamnézu, ve které zjišťuje orientovanost, vědomí, sociální situaci, stav kůže či mobilitu pacienta.

V oblasti výživy se zajímá o kožní turgor, pitný a stravovací režim, hmotnost, výšku, případně nevolnosti či zvracení. U vyprazdňování zjišťuje informace ohledně pravidelnosti vyprazdňování stolice, odchodu plynů, zácpě nebo průjmu. U vylučování moče se zajímá o frekventovanost močení, barvu, případné obtíže či příměsi v moči. Dále se informuje o předchozích onemocněních, dodržování léčebného režimu, kouření, konzumaci alkoholu, užívání léků aj. (21, 22).

Sestra uspokojuje potřeby pacienta a zároveň plní ordinace lékaře. Sleduje fyziologické funkce, bolest, diurézu, hydrataci nemocného, vyprazdňování stolice, periferní žilní katétr (průchodnost, místní známky zánětu, psychický stav nemocného a bolest. S bolestí souvisí i psychický stav nemocného. Každý jedinec vnímá a prožívá bolest jinak a zároveň má jiný práh bolesti. Neustupující bolest u pacienta může vyvolat pocity strachu či úzkost, a proto je důležité, aby přístup zdravotnického personálu byl empatický a vstřícný (6, 21).

Sestra dále pečuje o výživu nemocného. U chronické pankreatitidy je více než u 80 % pacientů podávána racionální dieta, doplněná o pankreatické enzymy. Vhodná výživa zabraňuje vzniku podvýživy a dalších možných komplikací. U chronické pankreatitidy

(21)

21

je podávána dieta založená na omezení tuků a bohatá na sacharidy a bílkoviny. Denní příjem by měl být 2500-3000 kcal a tuků 60g/den ve formě, která je pacientem dobře snášena, nejčastěji se upřednostňuje používání rostlinného oleje místo živočišného. Nedoporučují se potravinové doplňky s vlákninou, protože vláknina absorbuje trávicí enzymy (11, 23).

Sestra se také stará o vyprazdňování pacienta. Dle pohybových možností sestra doprovodí pacienta na toaletu či zajistí podložní mísu nebo pojízdný klozet. Vše zapisuje do ošetřovatelské dokumentace. Neopomíjí ani hygienu pacienta, opět dle soběstačnosti sestra dopomůže či provede u pacienta kompletní hygienickou péči, včetně péče o dutinu ústní, nehty, vlasy. Po koupeli sestra zhodnotí stav kůže. Při riziku vzniku dekubitů pacienta polohuje každé 2 hodiny přes den a každé 3 hodiny v noci (21, 24).

Neopomíjí ani spánek a odpočinek. Je-li to možné, zajistí sestra před spaním čerstvý vzduch v pokoji, zatáhne rolety, sníží rušivé elementy v okolí (rozhovory personálu, vysílání televize). Dále pak obstará ztlumení světla na minimum, polohu signalizačního zařízení na dosah ruky. Cíle ošetřovatelské péče vycházejí z aktuálních obtíží pacienta. Nejčastější ošetřovatelské diagnózy pacienta s chronickou pankreatitidou jsou chronická bolest, snížená výkonnost, únava, psychické vyčerpání či neklid. Dále pak dyspeptické obtíže spojené s nauzeou, průjmy a zvracením. V souvislosti s obtížemi pacienta může dojít ke snížení soběstačnosti či změně pohybového režimu (20, 21, 24).

2.3 Edukace

Slovo edukace je latinského původu a je odvozeno od slova educo, educare, které znamená vychovávat, vést vpřed.

„Pojem edukace lze definovat jako proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech“ (Juřeníková, 2010, s. 9).

Edukace představuje výchovu a vzdělávání jedince. V souvislosti s edukací nelze tato dvě slova od sebe oddělit, navzájem se totiž prolínají a doplňují. Edukace je v praxi často zaměňována za podání informací. Informací se rozumí údaj či poučení přenesené sdělovacím kanálem, aniž by byla ověřena zpětná vazba. Edukace ve zdravotnictví je důležitá ve smyslu předcházení nemocí, udržení či navrácení zdraví, ke zlepšení kvality života jedince a naučení novým činnostem. Proto hraje edukace významnou roli v rámci prevence jak primární, tak sekundární i terciární (25, 26, 27).

(22)

22

Edukaci můžeme rozdělit na základní, reedukační a komplexní. Základní edukace slouží k předávání nových informací a dovedností jedinci, který je motivován ke změně postoje a jednání k dané věci, a to např. rozhovorem. Reedukační edukace navazuje na předchozí dovednosti a informace edukovaného jedince. Slouží k prohloubení dovedností a postoje jedince. Komplexní edukace slouží k ucelenému předávání dovedností a informací v různých etapách (26).

Edukace patří k nejdůležitějším, ale také velmi náročným úlohám v ošetřovatelství.

Smyslem edukace je osvojení nových poznatků, získání zručnosti a ovlivnění hodnotových a emocionálních struktur osobnosti. Jedná se o celoživotní rozvíjení osobnosti člověka.

Zabývá se všemi složkami ve všech životních situacích. Edukace se zaměřuje nejen na jedince, ale také na rodinu, skupiny či komunity (25).

Pro její pochopení je důležité vymezení základních pojmů v edukaci. Edukačním procesem se rozumí činnost, při které dochází k učení a osvojování nových poznatků. Tato činnost probíhá od prenatálního období až do smrti. Edukační proces se člení na 5 fází, které budou popsány níže. Edukant představuje osobu, která se učí něčemu novému. Jedná se o individuální osobnost, která je charakterizovaná fyzickými, afektivními a kognitivními vlastnostmi. Edukanta ovlivňuje jeho víra, etnická příslušnost a sociální prostředí. Ve zdravotnictví je nejčastějším subjektem edukace pacient, výjimkou však není ani zdravotnický personál, který si může prohlubovat své vědomosti a dovednosti v rámci celoživotního vzdělávání. Edukátor je osoba, jež provádí edukaci. Ve zdravotnictví se nejčastěji jedná o sestru, lékaře, nutričního terapeuta, fyzioterapeuta apod. (25).

Edukační konstrukty představují plány, teorie, modely, předpisy, standardy, které ovlivňují edukační proces a jeho kvalitu. Edukační prostředí je místo, kde edukace probíhá.

Prostředí ovlivňuje barva, zvuk, prostor, nábytek, osvětlení místnosti a atmosféra edukace.

Edukační standard je definován jako závazná norma, která zajišťuje požadovanou úroveň kvality edukace. Edukační cíl je chápán jako výsledek, kterého by se mělo v edukaci dosáhnout. Cíle stanovujeme v oblasti kognitivní, psychomotorické a afektivní. Kognitivní oblast se hodnotí dle tzv. Bloomovy taxonomie, která se skládá z šesti bodů, a to zapamatování, pochopení, aplikace, analýzy, syntézy a hodnocení. Tato taxonomie slouží k osvojení vědomostí a rozumových schopností jedince. Psychomotorická oblast se hodnotí dle Daveovy taxonomie, která má za úkol formování např. pohybových a pracovních činností a skládá se z imitace, manipulace, zpřesňování, koordinace a automatizace. Poslední oblast, afektivní neboli postojová, slouží k získání nových postojů a názorů na danou věc (25, 26).

(23)

23

Osobnost edukátora hraje důležitou roli v edukaci. Edukátor musí splňovat určité předpoklady. Musí mít odborné teoretické znalosti a praktické dovednosti, sebevědomí, sebereflexi, ochotu pomoci, dovednosti verbální komunikace, schopnost koordinace a motivace. Nicméně aby edukace byla efektivní, je důležité navázat kontakt s pacientem, aktivně se zajímat o jeho potřeby, a získat tak jeho důvěru a chuť ke spolupráci. Mezi základní zásady edukace patří individuální přístup k pacientovi, empatie, trpělivost a takt. Sestra upraví délku a čas edukace dle aktuálního stavu pacienta a náročnosti obsahu edukace. Dále odstraní rušivé elementy z okolí a využije všechny dostupné učební pomůcky.

Při edukační činnosti mohou vznikat různé překážky ze strany edukanta zejména se může jednat o bolest, aktuální fyzický a psychický stav, kulturní bariéry či nízkou motivaci.

Na straně edukátora pak hraje roli i nedostatek času, nevhodná komunikace či nedostatek informací v oblasti, které se edukace týká (25, 26).

Sdělování informací je nedílnou součástí edukace. Komunikace se řadí při edukačním procesu ke komunikaci sociální. Jedná se o proces výměny, neboli odevzdání a přijímání zpráv mezi dvěma či více osobami, kdy dochází k výměně informací, a tím se tyto informace stávají pro všechny zúčastněné společné. Z toho plyne úzký vztah mezi úrovní komunikace a efektivním edukačním procesem. Každý edukátor by měl mít nejen dobré sdělovací znalosti, ale také potřebné dovednosti. Každá komunikace probíhá v určitém situačním kontextu.

V průběhu komunikace může dojit ke zkreslení informací neboli komunikačnímu šumu. Tyto šumy mohou vzniknout nedostatkem pozornosti a koncentrace při edukaci z důvodu únavy či bolesti edukanta (27).

Komunikaci dělíme na verbální a nonverbální. Verbální komunikace probíhá pomocí slov či písma. Nonverbální komunikace probíhá beze slov. Jde o vyjádření postoje, prožitků a emocí pomocí mimiky a gest. Doplňuje projev verbální a může zesílit jeho účinek. Každý edukátor by měl dobře ovládat mluvené slovo. Při edukaci by se mělo dávat přednost českým výrazům před odbornými, dbát na spisovný jazyk a gramatiku. Podávané informace by měly být logicky uspořádané a srozumitelné (26).

Edukaci můžeme provádět několika způsoby. Ve zdravotnických zařízeních je nejčastěji prováděna individuální, skupinová či hromadná edukace. Výběr formy edukace závisí na stanovených cílech, obsahu látky a specifických potřebách edukanta. Individuální forma je jednou z nejčastějších forem edukace ve zdravotnictví. Mezi zdravotníkem a edukantem dochází k úzkému osobnímu kontaktu. Edukaci provádí vždy jeden edukátor u jednoho edukanta. Obsah edukace je sestaven podle potřeb edukanta. Individuální forma edukace

(24)

24

může probíhat v ambulanci, u lůžka nebo v ordinaci praktického lékaře. K této formě edukace se nejčastěji využívá rozhovor, vysvětlování, praktický nácvik či instruktáž (26).

Skupinová forma edukace probíhá ve skupinách. Edukanti jsou rozděleni do skupin různých velikostí, přičemž optimální skupina čítá 2-5 lidí. Edukaci vede jeden z edukantů.

Skupinová forma edukace se používá v lázeňské péči nebo ve svépomocných skupinách.

Jedná se o předávání vlastních zkušeností jednoho pacienta dalším pacientům. Uvedenou formu edukace lze využít u zdravých i chronicky nemocných osob. Skupiny lze rozdělit na homogenní a heterogenní. Do homogenní skupiny se řadí pacienti se stejným zdravotním problémem, stejnými vědomostmi, zkušenostmi a schopnostmi. Do heterogenní skupiny patří pacienti s různou úrovní vědomostí a zkušeností. Hromadná forma edukace je zaměřená na více osob najednou, a jsou jim předávány obsahově stejné informace. Metodou této edukace je nejčastěji přednáška (26, 27).

Edukace probíhá pomocí rozdílných edukačních metod. Mezi monologické metody se řadí výklad, popis, vysvětlování, přednáška či instruktáž. Jde o monolog edukátora, který se snaží aktivně zapojit edukanty v průběhu lekce. Do dialogických metod patří rozhovor, diskuze nebo beseda. V těchto metodách edukace jsou edukanti vtáhnuti do děje. Očekává se od nich určitá aktivita. Poslední je metoda aktivizační, do které se řadí brainstorming, myšlenková mapa, karta očekávání, kdy edukant navrhne sám očekávání od edukace a vytvoří kruh rozhodnutí, kde přemýšlí nad důsledky svých rozhodnutí, týkajících se jeho zdravotního stavu. Smyslem těchto metod je dosažení stanovených edukačních cílů. Edukant je aktivně zapojen do procesu učení a má tak efektivnější možnost získat nové vědomosti, dovednosti, návyky či postoje (25).

Edukační proces se dělí do 5 fází. První fází je diagnostika edukanta. Sestra zjišťuje pomocí rozhodování či pozorování úroveň vědomostí, dovedností, návyků a postojů edukanta. Tato fáze edukačního procesu je důležitá pro stanovení cílů. Druhou fází je projektování neboli plánování cílů. Sestra zvolí vhodnou metodu, formu, obsah edukace a pomůcky. Třetí fází je realizace edukace, při níž se usiluje o motivaci edukanta a expozici, neboli osvojení učiva. Na expozici navazuje fixace, při které dochází k upevnění osvojeného učiva. Na fixaci dále navazuje diagnostika, kde se zjišťuje pochopení učiva a zájem edukanta. Posledním krokem této fáze je aplikace, při které se edukátor snaží zjistit, zda edukant umí získané vědomosti použít. Čtvrtou fází je upevnění a prohloubení učiva.

Tato fáze je důležitá pro uchování dovedností a vědomostí v dlouhodobé paměti. Zde je nutné systematické opakování a procvičování. Pátou fází je zpětná vazba, která má za úkol zhodnotit výsledky edukanta (26).

(25)

25

2.3.1 Edukační proces u pacienta s chronickou pankreatitidou

Pacient by měl být během pobytu v nemocnici, hlavně před propuštěním do domácího prostředí, edukován o dietním omezení a změně životního stylu související s jeho omezením.

Sestra, která provádí edukaci, by měla mít dobré teoretické i praktické znalosti a dovednosti v dané problematice. Sestra zajistí klidnou místnost vhodnou pro edukaci a naváže kontakt s pacientem, zjišťuje úroveň vědomostí v dané problematice, schopnost učení, psychický stav a schopnost spolupráce. Dále stanoví diagnózy s ohledem na vědomosti nemocného. Poté s pacientem stanoví cíle edukačního procesu a určí obsah edukace. Podle potřeb a schopnosti pacienta učit se, rozloží sestra dané cíle do několika sezení (27).

Přitom zvolí vhodné pomůcky, metody a způsob hodnocení edukace. Sestra pacienta poučí o dané problematice, dietních omezeních, a to především o vhodných a nevhodných potravinách, způsobu úpravy jídla, pravidelnosti stravy a zákazu konzumace alkoholických nápojů. Poskytne mu tabulky s nutričními hodnotami a další informační brožury ohledně výživy. Ke konci sezení se sestra snaží zpětnou vazbou zjistit, zda pacient pochopil podané informace a orientuje se v daném tématu. Pokládá mu otázky na dané téma nebo si ověří jeho znalosti formou písemného testu (14). Dále sestra edukuje pacienta o zdravém životním stylu, do kterého se řadí správná životospráva a dostatek pohybu. Snaží se poukázat na důležitost předcházení komplikací, ke kterým by mohlo dojít při nadměrné konzumaci alkoholických nápojů a kouření. Pacient by neměl zapomínat na dostatečné množství spánku a měl by se snažit předcházet stresovým situacím. Na závěr sestra zmíní důležitost pravidelného užívání léků a docházení do gastroenterologické ambulance. Po skončení edukace dá prostor pacientovi, aby se mohl sám vyjádřit, a odpoví na jeho případné otázky. O proběhnuté edukaci provede záznam do pacientovy dokumentace, kde zaznamená datum, formu a průběh edukace sestra završí podpisem pacienta a edukující sestry (22, 26).

Edukace pacientů s chronickou pankreatitidou je důležitá zejména pro efektivní léčbu, protože úzce souvisí s dodržováním režimových opatření, a proto je velmi důležitý aktivní přístup, zájem a motivace pacienta. Při nedodržování léčebného režimu často dochází k opakovaným, mnohdy zbytečným hospitalizacím pacienta z důvodu zhoršení zdravotního stavu, což vede ke snížení kvality života a rovněž ke zvýšenému riziku vzniku komplikací chronické pankreatitidy (5).

(26)

26

3 VÝZKUMNÁ ČÁST

3.1 Cíle práce

1. Zjistit, zda pacienti s chronickou pankreatitidou znají dietní omezení.

2. Zjistit, zda pacienti s chronickou pankreatitidou znají rizika při nedodržování léčebného režimu.

3. Zjistit, zda diagnostikování chronické pankreatitidy vedlo ke změně životního stylu u pacienta.

4. Vytvořit edukační standard pro všeobecné sestry.

3.2 Výzkumné předpoklady

1. Předpokládáme, že více než 48 % respondentů zná dietní omezení při chronické pankreatitidě.

2. Předpokládáme, že více jak 58 % respondentů s chronickou pankreatitidou nezná rizika při nedodržování léčebného režimu.

3. Předpokládáme, že více jak 50 % respondentů vedla jejich nemoc ke změně životního stylu.

Výzkumné předpoklady byly upraveny na základě výsledků předvýzkumu.

3.3 Metodika výzkumu

Pro bakalářskou práci jsme zvolili metodu kvantitativního výzkumu ve formě dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník (Příloha 3) byl anonymní, dobrovolný a skládal se z 18 otázek, z nichž bylo 12 polootevřených (4, 5, 6, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18) a 6 zavřených (1, 2, 3, 7, 8, 11). Data k výzkumné části bakalářské práce byla získána v gastroenterologické ambulanci nemocnice Jablonec nad Nisou p.o. a Oblastní nemocnici Mladá Boleslav a.s.

od pacientů léčících se s chronickou pankreatitidou 2 roky a více. Před zahájením samotného

(27)

27

předvýzkumu proběhla změna výzkumného pracoviště, a to z důvodu změny personálního obsazení ambulance v Krajské nemocnici Liberec a.s., díky čemuž nebylo možné realizovat předvýzkum na daném pracovišti. Z tohoto důvodu jsme oslovili Oblastní nemocnici Mladá Boleslav a.s., kde byl předvýzkum, po souhlasu vedoucích pracovníků, stvrzených podpisem v Protokolu k provádění výzkumu (Příloha 4), následně proveden, a to rovněž na tamější gastroenterologické ambulanci. Předvýzkum tedy proběhl v období 1. 11. 2016 – 30. 11. 2016 v Oblastní nemocnici Mladá Boleslav, a.s., kdy bylo rozdáno 10 dotazníků a zpět se nám navrátilo pouze 5 z nich, přičemž ani jeden nebyl zcela vyplněn a respondenti navíc udávali jeho náročnost (původní dotazník viz Příloha 5). Vzhledem k tomuto zjištění a rovněž z důvodu, že nám provedený předvýzkum nepřinesl očekávané výsledky, byla provedena revize dotazníku a úprava některých otázek a předvýzkum byl tedy proveden znovu.

Revidovaný předvýzkum byl proveden v období 9. 1. 2017 – 25. 1. 2017 v Oblastní nemocnici Mladá Boleslav, a.s., kde bylo opět rozdáno 10 dotazníků, přičemž všechny byly již řádně vyplněny a odevzdány zpět ošetřovatelskému personálu. Návratnost činila 100 %.

Na základě výsledků tohoto předvýzkumu (Příloha 6) již nedošlo k dalším úpravám otázek v dotazníku.

Na předvýzkum navazoval výzkum, a to od 30. 1. 2017 do 11. 3. 2017 v Oblastní nemocnici Mladá Boleslav a.s., a rovněž v nemocnici Jablonec nad Nisou p.o. V samotném výzkumu bylo rozdáno 60 dotazníků, přičemž zpět jich bylo navráceno 54. Před vlastním vyhodnocením bylo u 3 z nich zjištěno jejich neúplné vyplnění a musely tak být vyřazeny.

Pro vyhodnocení výzkumného šetření tak bylo použito 51 dotazníků. Návratnost dotazníků byla 90 %. Výsledky byly zpracovány do tabulek a grafů prostřednictvím programů Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office Excel 2007, kde byly doplněny stručným popisem.

U otázek, které měly správnou odpověď či odpovědi, byly tyto možnosti zvýrazněny červenou barvou. Data byla demonstrována v absolutní (uváděné jako ni), relativní (uváděné jako fi) a celkové četnosti (uváděné jako ∑).

(28)

28 3.4 Analýza výzkumných dat

Analýza dotazníkové položky č. 1

Tabulka 1 Pohlaví respondentů

Graf 1 Pohlaví respondentů

Dotazníková položka č. 1 zjišťovala pohlaví respondentů. Z celkového počtu 51 (100 %) respondentů bylo 31 (61 %) respondentů pohlaví mužského, a zbývajících 20 (39 %) respondentek tvořily ženy.

ni fi

Žena 20 39 %

Muž 31 61 %

Celkem 51 100 %

(29)

29 Analýza dotazníkové položky č. 2

Tabulka 2 Věk respondentů

ni fi

20 - 30 let 0 0 %

31 - 40 let 7 14 %

41 - 50 let 14 27 %

51 - 60 let 15 29 %

61 - 70 let 11 22 %

71 a více let 4 8 %

Celkem 51 100 %

Graf 2 Věk respondentů

Dotazníková položka č. 2 zjišťovala věk respondentů. Nejvíce respondentů se pohybovalo ve věkové kategorii v rozmezí od 51 - 60 let, přesně se jednalo o počet 15 (29

%) respondentů. Druhou nejčastěji uváděnou věkovou kategorií byla 41 - 50 let, tuto odpověď označilo 14 (27 %) respondentů. Rozmezí 61 - 70 let bylo zastoupeno 11 (22 %) respondenty.

Rozmezí 31 - 40 let uvedlo 7 (14 %) respondentů. Rozmezí 71 a více let bylo zastoupeno 4 (8 %) respondenty. Ve věkové kategorii 20 - 30 let nebyl zastoupen žádný respondent (0 %).

(30)

Tabulka 3 Délka léčby

ni fi

2 - 5 let 10 20 %

6 - 10 let 15 29 %

11 - 15 let 12 23 %

16 - 20 let 9 18 %

21 a více let 5 10 %

Celkem 51 100 %

Graf 3 Délka léčby

Dotazníková položka č. 3 zjišťovala, jak dlouho se pacienti léčí s chronickou pankreatitidou. Nejčastěji respondenti odpovídali, že doba jejich léčby se pohybuje v rozmezí 6 - 10 let, takto odpovědělo 15 (29 %) respondentů. Další častou odpovědí bylo rozmezí 11 - 15 let a tu označilo 12 (23 %) respondentů. Rozmezí 2 - 5 let uvedlo 10 (20 %) respondentů. V kategorii 16 - 20 let touto chorobou trpí 9 (18 %) respondentů. Rozmezí 21 a více let bylo zastoupeno 5 (10 %) respondenty.

(31)

Tabulka 4 Četnost stravování

ni fi

1x denně 0 0 %

2x denně 3 7%

3x denně 14 27 %

5x denně 20 39 %

6x denně 14 27 %

Celkem 51 100 %

Graf 4 Četnost stravování

Dotazníková položka č. 4 zjišťovala, kolikrát denně se respondenti stravují. Správnou odpověď 5x denně označilo 20 (39 %) respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo 3x denně, takto odpovědělo 14 (27 %) respondentů, 14 (27 %) respondentů uvedlo, že se stravuje 6x denně. Zbylí 3 (7 %) respondenti se stravují pouze 2x denně. Poslední možnost 1x denně nezvolil ani jeden respondent (0 %).

(32)

Tabulka 5 Úprava jídla

ni fi

Vaření 20 24 %

Pečení 15 19 %

Smažení 13 15 %

Grilování 8 9 %

Dušení 18 21 %

Na páře 10 12 %

Jiné 0 0 %

Celkem 84 100 %

Správná odpověď 29 57 %

Chybná odpověď 22 43 %

Graf 5 Úprava jídla

Dotazníková položka č. 5 se zaměřovala na způsob přípravy jídla pacientů s chronickou pankreatitidou. Za správně zodpovězenou otázku se pokládalo zaškrtnutí alespoň dvou správných odpovědí, což splnilo 29 (57 %) respondentů a 22 (43 %) respondentů odpovědělo chybně. Nejčastěji si respondenti své pokrmy vaří, takto odpovědělo 20 (24 %) respondentů.

Dalších 18 (21 %) respondentů využívalo k úpravě jídla dušení, 15 (19 %) respondentů volí zpracování pokrmů formou pečení. Jídlo připravované na páře preferuje 10 (12 %) respondentů. Smažení upřednostňuje 13 (15 %) respondentů a možnost grilování označilo 8 (9 %) respondentů.

(33)

Tabulka 6 Konzumace smaženého jídla

ni fi

Každý den 7 14 %

1x za týden 19 37 %

2 - 3x za týden 8 16 %

1x za měsíc 17 33 %

Jiné 0 0 %

Celkem 51 100 %

Graf 6 Konzumace smaženého jídla

Dotazníková položka č. 6 se respondentů dotazovala na to, jak často konzumují smažené jídlo. Nejčetněji označovanou odpovědí bylo, že se takto stravují 1x za týden, přesněji se jednalo o 19 (37 %) respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo 1x za měsíc a označilo jí 17 (33 %) respondentů. Každý den smažená jídla konzumuje 7 (14 %) respondentů, 2 - 3x za týden si tuto stravu dopřává 8 (16 %) respondentů. Možnost jiné nevyužil žádný respondent (0 %).

(34)

Tabulka 7 Znalost nevhodných potravin

ni fi

Alkohol 36 34%

Smažené jídlo 23 22 %

Mléčné výrobky 5 5 %

Uzeniny 5 5 %

Nadýmavá zelenina 0 0 %

Luštěniny 0 0 %

Ovoce 0 0 %

Ochucené minerální vody 5 5 %

Kořeněné jídlo 12 12 %

Mastné jídlo 16 16 %

Celkem 102 100 %

Graf 7 Znalost nevhodných potravin

Dotazníková položka č. 7 měla za úkol zjistit znalost potravin, které by mohly zhoršit zdravotní stav respondentů. Za správně zodpovězenou otázku bylo považováno, pokud respondenti uvedli alespoň dvě dle nich nevhodné potraviny. Toto kritérium splnilo 30 (59 %) respondentů. Zbylých 21 (41 %) odpovědělo, že takovéto potraviny znají, ale jejich odpověď nebyla dostačující pro splnění kritéria z důvodu uvedení pouze jedné potraviny. Respondenti nejčastěji odpovídali, že mezi nevhodné potraviny a nápoje patří

(35)

35

alkohol, tuto odpověď uvedlo 36 (34 %) z nich. Druhou nejčastější odpovědí bylo smažené jídlo, takto odpovědělo 23 (22 %) respondentů. Mastné jídlo považovalo za nevhodné 16 (16 %) respondentů. Kořeněnou stravu by do svého jídelníčku nezařadilo 12 (12 %) respondentů. Mléčné výrobky by vynechalo 5 (5 %) respondentů, uzeniny zvolilo za nevhodné dalších 5 (5 %) respondentů, nadýmavou zeleninu a luštěniny označilo 0 (0 %) respondentů. Ochucené minerální vody označilo 5 (5 %) respondentů a ovoce neoznačil žádný respondent (0 %).

Tabulka 8 Poměr výživových prvků zastoupených ve stravě

ni fi

Bílkoviny (20 %), tuky (50

%), cukry 30 %) 25 49 %

Bílkoviny (15 %), tuky (20

%), cukry (65%) 11 22 %

Nevím 15 29 %

Celkem 51 100 %

Graf 8 Poměr výživových prvků zastoupených ve stravě

Dotazníková položka č. 8 se respondentů dotazovala na poměr výživových prvků zastoupených ve stravě. Na tuto otázku odpovědělo 25 (49 %) respondentů chybně,

(36)

36

15 (29 %) respondentů nezná poměr výživových prvků ve stravě a 11 (22 %) respondentů odpovědělo správně na tuto otázku a zvolilo poměr výživových prvků dobře.

Tabulka 9 Komplikace onemocnění

ni fi

Diabetes mellitus (cukrovka) 14 25 %

Nádor slinivky břišní 8 15 %

Akutní zánět slinivky břišní 9 16 %

Žloutenka 7 13 %

Pseudocysta 5 9 %

Pankreatické píštěle 8 15 %

Žaludeční vředy 4 7 %

Jiné 0 0 %

Celkem 55 100 %

Graf 9 Komplikace onemocnění

Dotazníková položka č. 9 zjišťovala znalosti respondentů o možných komplikacích chronické pankreatitidy. Za správně zodpovězenou otázku byla považována taková, kdy respondent označil alespoň dvě správné komplikace tohoto onemocnění a zároveň žádnou špatnou. Toto kritérium splnilo 18 (35 %) respondentů. Nejčastěji respondenti uváděli

(37)

37

komplikaci Diabetes mellitus, takto odpovědělo 14 (25 %). Druhou nejčastěji uváděnou možností byl akutní zánět slinivky břišní, tuto odpověď označilo 9 (16 %) respondentů. Nádor slinivky břišní volilo jako správnou odpověď 8 (15 %) respondentů. Vznik pseudocysty byl označen 5 (9 %) respondenty, 8 (12 %) respondentů uvedlo vytvoření pankreatické píštěle a možný vznik žloutenky označilo 7 (13 %) respondentů. Zbylí 4 (7 %) respondenti označili jako možnou komplikaci vznik žaludečních vředů.

Tabulka 10 Výběr nevhodné činnosti

ni fi

Konzumace alkoholických

nápojů 20 30 %

Konzumace tučných jídel 11 16 %

Kouření 16 25 %

Stres 5 8 %

Sport 14 21 %

Jiné 0 0 %

Celkem 65 100 %

Graf 10 Výběr nevhodné činnosti

(38)

38

Dotazníková položka č. 10 měla za úkol zjistit znalosti respondentů o činnostech, které není vhodné provádět při jejich onemocnění. Za správně zodpovězenou otázku byla považována taková, kdy respondenti označili alespoň dvě správné odpovědí a zároveň žádnou špatnou. Toto kritérium splnilo 26 (51 %) respondentů. Z nabízených možností pak 20 (30 %) volilo jako nevhodnou konzumaci alkoholických nápojů, konzumaci tučných jídel pak 11 (16 %) respondentů. Kouření jako nevhodné označilo 16 (25 %) respondentů a 5 (8 %) respondentů označilo možnost stres. Za nevhodnou činnost pak také považovalo 14 (21 %) respondentů sport.

Tabulka 11 Výskyt diabetu mellitu u chronické pankreatitidy

ni fi

Ano 18 35 %

Ne 24 47 %

Nevím, nepřemýšlel/a jsem o

tom 9 18 %

Celkem 51 100 %

Graf 11 Výskyt diabetu mellitu u chronické pankreatitidy

Dotazníková položka č. 11 zjišťovala výskyt diabetu mellitu u chronické pankreatitidy.

Chybně na tuto otázku odpovědělo 24 (47 %) respondentů, 18 (35 %) respondentů

(39)

39

se domnívá, že se u chronické pankreatitidy diabetes mellitus nevyskytuje. Zbylých 9 (18 %) respondentů o možném výskytu nepřemyslelo.

Tabulka 12 Specifická strava

ni fi

Ne 41 82 %

Ano, jsem vegetarián 9 18 %

Ano, jsem fruktarián 0 0 %

Ano, jsem vegan 0 0 %

Ano, jsem vitarián 0 0 %

Ano, jsem makrobiotik 0 0 %

Jiné: 0 0 %

Celkem 51 100 %

Graf 12 Specifická strava

Dotazníková položka č. 12 zjišťovala, zda pacienti s chronickou pankreatitidou preferují specifickou stravu. Na tuto otázku odpovědělo 41 (82 %) respondentů, že žádnou specifickou stravu nepreferují, zbylých 9 (18 %) respondentů uvedlo, že jsou vegetariáni.

(40)

Tabulka 13 Četnost kontrol v gastroenterologické ambulanci

ni fi

1x za rok 27 53 %

1x za půl roku 8 16 %

Při potížích 16 31 %

Jiné: 0 0 %

Celkem 51 100 %

Graf 13 Četnost kontrol v gastroenterologické ambulanci

Dotazníková položka č. 13 zjišťovala, jak často respondenti docházejí na kontroly do gastroenterologické ambulance. Za správně zodpovězenou otázku byla považována odpověď 1x ročně, takto odpovědělo 27 (53 %) respondentů, stejně tak i 1x za půl roku uvedlo 8 (16 %) respondentů. Při potížích navštěvuje gastroenterologickou ambulanci 16 (31 %) respondentů. Možnost jiné nevyužil žádný respondent.

(41)

Tabulka 14 Užívání pankreatických enzymů

ni fi

S jídlem 13 26 %

Po jídle 15 29 %

Užívám je, když si vzpomenu 16 31 %

Nevím, neužívám je 7 14 %

Celkem 51 100 %

Graf 14 Užívání pankreatických enzymů

Dotazníková položka č. 14 se zabývala tím, zda respondenti vědí, jak správně užívat pankreatické enzymy. Správnou odpověď, že se užívají s jídlem, označilo 13 (26 %) respondentů, 16 (31 %) respondentů je užívá, pouze když si vzpomenou.

Po jídle je užívá 15 (29 %) respondentů a vůbec je neužívá 7 (14 %) respondentů.

(42)

Tabulka 15 Kouření

ni fi

Ano 12 23 %

Ano, ale snažím se to omezit 9 18 %

Ne 14 27 %

Přestala/a jsem po

diagnostikování chronické pankreatitidy

7 14 %

Výjimečně např. při oslavách/společenských událostech apod.

9 18 %

Jiné: 0 0 %

Celkem 51 100 %

Graf 15 Kouření

Dotazníková položka č. 18 zjišťovala, kolik respondentů s chronickou pankreatitidou účastnící se výzkumného šetření je uživateli tabákových výrobků. Nejvíce respondentů, konkrétně 14 (27 %), odpovědělo, že nejsou aktivní kuřáci, 7 (14 %) uvedlo, že kouřit přestalo po diagnostice chronické pankreatitidy, 9 (18 %) respondentů zatím sice nadále kouří, ale snaží se svou denní spotřebu tabáku omezit a 12 (23 %) respondentů nadále při diagnostikování chronické pankreatitidy kouří. Výjimečně si zakouří 9 (18 %) respondentů při příležitosti oslavy či společenské události.

(43)

Tabulka 16 Konzumace alkoholických nápojů

ni fi

Ano 8 16 %

Přestal/a jsem po

diagnostikování chronické pankreatitidy

10 20 %

Ano, snažím se to omezit 13 25 %

Ano, příležitostně 8 16 %

Jiné: 0 0 %

Ne 12 23 %

Celkem 51 100 %

Graf 16 Konzumace alkoholických nápojů

Dotazníková položka č. 16 zjišťovala, zda jsou respondenti konzumenty alkoholických nápojů. 12 (23 %) respondentů uvedlo, že alkoholické nápoje nekonzumuje. Alkoholické nápoje přestalo konzumovat 10 (20 %) respondentů po diagnostice chronické pankreatitidy, 8 (16 %) respondentů alkohol nadále požívá bez omezení, 8 (16 %) respondentů jen příležitostně a 13 (25 %) respondenti jej pijí, ale snaží se jeho množství korigovat.

Odpověď jiné nevyužil žádný respondent (0 %).