Tímto bych chtěla poděkovat panu PhDr. Vladimíru PÍŠOVI za odborné vedení, čas a trpělivost, které mi v průběhu zpracovávání diplomové práce poskytoval.
Poděkování rovněţ patří pedagogickým pracovníkům Základní školy v Kostelci nad Orlicí za vstřícný přístup. Jmenovitě bych chtěla poděkovat také paní Mgr. Karle Kubíčkové, učitelce ve třídě pro jazykovou přípravu, která mi poskytla cenné informace o problematice ţáků – dětí ţadatelů o azyl.
Anotace
Diplomová práce charakterizuje problémy integrace dětí ţadatelů o azyl na Základní škole v Kostelci nad Orlicí. Skládá se ze dvou částí. První část je zaměřena na legislativní problematiku týkající se ţadatelů o azyl a jejich dětí. Druhá část se zabývá problematikou vzdělávání a integrace dětí ţadatelů o azyl v Základní škole v Kostelci nad Orlicí. Popisuje princip vzdělávání ve třídě pro jazykovou přípravu („vyrovnávací třídě“) a proces následné integrace těchto ţáků do běţných tříd. Diplomová práce obsahuje kvantitativní výzkum na Základní škole v Kostelci nad Orlicí zjišťující vývoj počtu dětí ţadatelů o azyl, kvalitativní výzkum dokládající problémy integrace dětí ţadatelů o azyl a kazuistiku některých ţáků. V závěrečné části je tato problematika shrnuta a jsou zde navrţena některá opatření či úpravy v současném vzdělávacím systému týkající se vzdělávání dětí ţadatelů o azyl.
Klíčová slova:
azyl, azylová politika, dítě ţadatele o azyl, integrace, imigrace, imigrant, jazyková příprava, multikulturní výchova, národnostní menšina, uprchlík, vzdělávaní dětí ţadatelů o azyl
Abstract
The subject of my thesis is „A Child of Asylum Seekers As a Pupil in an Elementary School in Kostelec nad Orlici“.This thesis describes the integrational problems of children of asylum seekers at an elementary school in Kostelec nad Orlici.
It consists of two parts. The first part focuses on legislative issues relating to asylum seekers and their children. The second part deals with the education and integration of asylum seekers' children in the elementary school in Kostelec nad Orlici. It describes the principle of learning in the classroom for language training ("buffer class") and the successive process of these pupils´ integration into mainstream classes. The thesis also contains quantitative and qualitative research at the elementary school in Kostelec nad Orlici. The quantitative research detects trends in the number of children of asylum seekers. The qualitative research documents the problems of integration of asylum seekers and contains casuistry of some integrated pupils. The final section summarizes these issues and proposes some measures and modifications in the current educational system for training the children of asylum seekers.
Keywords
Asylum, refugee policy, child asylum seekers, integration, immigration, immigrant, language training, multicultural education, ethnic minorities, refugees, education of children of asylum seekers
8
Obsah
Seznam obrázků, tabulek a grafů ... 11
Úvod ... 13
1 Základní terminologie ... 15
2 Listina základních práv a svobod ... 19
3 Úmluva o právním postavení uprchlíků ... 21
4 Azylová politika v České republice ... 22
4.1 Důvody udělení azylu ... 23
4.2 Důvody neudělení azylu ... 24
5 Statistické údaje žádostí o azyl v ČR ... 25
6 Strategie adaptace imigrantů ... 30
7 Právní předpisy k problematice vzdělávání dětí žadatelů o azyl ... 32
7.1 Úmluva o právech dítěte ... 32
7.2 Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon) ... 33
7.3 Vyhláška č. 48/2005 o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky ... 34
7.4 Metodický pokyn ke školní docházce žadatelů o azyl ... 35
7.5 Rámcový vzdělávací program ... 35
7.5.1 Průřezové téma Multikulturní výchova ... 36
8 Problémy rodin a dětí žadatelů o azyl ... 39
8.1 Problémy rodin ... 39
8.2 Problémy dětí ... 40
9 Základní škola v Kostelci nad Orlicí ... 41
10 Kvantitativní výzkum počtu dětí žadatelů o azyl v ZŠ v Kostelci nad Orlicí ... 43
11 Přijímání dětí žadatelů o azyl do školy ... 51
11.1 Vstupní pohovor ... 51
11.2 Diagnostika úrovně vzdělávání žáků ... 51
9
11.3 Třída pro jazykovou přípravu („vyrovnávací třída“) ... 52
11.3.1 Komunikace mezi učitelem a žákem ve třídě pro jazykovou přípravu... 53
11.3.2 Plánování výuky ... 54
11.3.3 Organizace výuky ... 55
11.4 Integrace dětí žadatelů o azyl do běžných tříd ... 57
11.4.1 Individuální vzdělávací plán pro žáky žadatelů o azyl ... 57
11.4.2 Hodnocení žáků žadatelů o mezinárodní ochranu ... 58
11.4.3 Společné projekty dětí žadatelů o azyl s českými dětmi ... 59
12 Nejčastější problémy vyskytující se při vzdělávání dětí žadatelů o azyl ... 61
12.1 Vysoká absence ... 61
12.2 Náboženství ... 62
12.3 Spolupráce školy a rodiny ... 62
13 Školní vzdělávací program (Kostelecký vzdělávací program) ... 64
13.1 Vzdělávání žáků žadatele o azyl - třída pro jazykovou přípravu ... 64
13.1.1 Český jazyk ... 64
13.1.2 Rozvoj slovní zásoby ... 66
13.1.3 Příklad vyučovacích hodin ve třídě pro jazykovou přípravu ... 66
13.1.4 Reflexe vyučovacích hodin ... 74
13.1.5 Výukové materiály používané ve třídě pro jazykovou přípravu ... 75
14 Kazuistika některých dětí žadatelů o azyl ... 77
14.1 Abdulla(Írán)... 77
14.1.1 Rodinná anamnéza ... 77
14.1.2 Pohled učitelky z třídy pro jazykovou přípravu ... 78
14.1.3 Pohled třídní učitelky z běžné třídy ... 78
14.1.4 Pohled učitelky českého jazyka ... 78
14.1.5 Pohled učitelky přírodopisu ... 80
14.1.6 Pohled učitelky anglického jazyka ... 80
14.1.7 Můj vlastní pohled jako učitele „pozorovatele“ ... 80
10
14.1.8 Studijní výsledky ... 81
14.1.9 Shrnutí ... 81
14.2 Zarrín (Irák) ... 82
14.2.1 Rodinná anamnéza ... 82
14.2.2 Výpis ze zprávy z pedagogicko-psychologické poradny ... 83
14.2.3 Pohled třídní učitelky páté třídy ... 83
14.2.4 Studijní výsledky ... 84
14.2.5 Můj vlastní pohled jako učitele anglického jazyka ... 85
14.2.6 Shrnutí ... 85
14.3 Agnieszka (Polsko) ... 85
14.3.1 Rodinná anamnéza ... 85
14.3.2 Pohled třídní učitelky ... 86
14.3.3 Můj vlastní pohled jako učitele anglického jazyka ... 86
14.3.4 Shrnutí ... 87
14.4 Hismetova (Kazachstán) ... 87
14.4.1 Rodinná anamnéza ... 87
14.4.2 Pohled učitelky z třídy pro jazykovou přípravu ... 88
14.4.3 Shrnutí ... 88
14.5 Roken (Sýrie) ... 89
14.5.1 Rodinná anamnéza ... 89
14.5.2 Pohled učitelky z třídy pro jazykovou přípravu ... 89
14.5.3 Shrnutí ... 91
15 Shrnutí kazuistik ... 92
Závěr ... 93
Citovaná literatura ... 96
Přílohy ... 100
11
Seznam obrázků, tabulek a grafů Sezam obrázků
Obrázek 1: Procvičování barev na interaktivní tabuli ……….……….…….………… 68
Obrázek 2: Práce s kartičkami ……….………. 68
Obrázek 3: Procvičování rodu podstatných jmen ……….……….………… 69
Obrázek 4: Určování protikladů přídavných jmen ……… 69
Obrázek 5: Práce na počítačích ……….………… 70
Obrázek 6: Popis postaviček ……….……… 70
Obrázek 7: Skládání puzzle ……….……….….……… 71
Obrázek 8: Vymalovávání obrázků profesí ……….……….………….………… 72
Obrázek 9: Procvičování názvů povolání a jejich přechylování ……….……….……….… 73
Obrázek 10: Označování sloves ……… 73
Obrázek 11: Vypracovávání otázek na téma povolání ……….………. 74
Obrázek 12: Ţádost o přijetí k základnímu vzdělávání – cizinci ……… Příloha A Obrázek 13: Projekt „Za písněmi světa“ ……….…… Příloha B Obrázek 14: Projekt „Za písněmi světa“ ……….… Příloha B Obrázek 15: Obrazová karta ……… Příloha C Obrázek 16: Pracovní list písmeno H ……….…….……… Příloha C Obrázek 17: Pracovní list 3. pád ………….……….…… Příloha C Obrázek 18: Agnieszka – Projekt v anglickém jazyce……….……… Příloha D Obrázek 19: Abdulla – Dopis napsaný v hodině českého jazyka ……… Příloha D
Seznam tabulek
Tabulka 1: Procentuální vyjádření počtu udělených azylů v letech 2002–2010 ….……….……. 27Tabulka 2: Nejčastější státní příslušnost ţadatelů v roce 2011 ……… 28
Tabulka 3: Nejčastější státní příslušnost ţadatelů v roce 2003 ……… 28
Tabulka 4: Počet dětí ţadatelů o azyl v roce 2008 ……….….………….………. 43
Tabulka 5: Počet dětí ţadatelů o azyl v roce 2009 ……… 44
Tabulka 6: Počet dětí ţadatelů o azyl v roce 2010 ……….……….……….………. 46
Tabulka 7: Počet dětí ţadatelů o azyl v roce 2011 ……….……….….………. 47
Tabulka 8: Počet zameškaných hodin ţáků ţadatelů o azyl integrovaných do běţných tříd základní školy ……… 61
Tabulka 9: Abdullův prospěch ……….………. 81
Tabulka 10: Zárínnin prospěch ………. 84
12
Seznam grafů
Graf 1: Počet ţadatelů o mezinárodní ochranu v ČR 2002–2011 ……….………… 25
Graf 2: Počet udělených azylů 2002–2010 ……….……….………. 27
Graf 3: Ţádosti o mezinárodní ochranu podle státní příslušnosti ţadatelů v roce 2011 a 2003 ……… 29
Graf 4: Počet dětí ţadatelů o azyl v roce 2008 ……….………. 43
Graf 5: Státní příslušnost dětí ţadatelů o azyl – 2008 ……….……….………. 44
Graf 6: Počet dětí ţadatelů o azyl – 2009 ……….………. 45
Graf 7: Státní příslušnost dětí ţadatelů o azyl – 2009 ……….………….………. 45
Graf 8: Počet ţadatelů o azyl – 2010 ……….……… 46
Graf 9: Státní příslušnost dětí ţadatelů o azyl – 2010 ……….………….………. 47
Graf 10: Počet dětí ţadatelů o azyl – 2011 ……….…….……….…. 48
Graf 11: Státní příslušnost dětí ţadatelů o azyl – 2011 ……….……… 48
Graf 12: Počet dětí ţadatelů o azyl v roce 2008–2011 ……….………. 49
13
Úvod
Myšlenka napsat diplomovou práci o vzdělávání dětí ţadatelů o azyl mě provází uţ od začátku studia. Učím na Základní škole v Kostelci nad Orlicí, kde se s těmito dětmi kaţdý den běţně setkávám, několik dětí v průběhu let praxe bylo i mými ţáky.
Tato skutečnost mi umoţnila osobně proţít nestandardní pedagogické situace, blíţe se seznámit se zvyklostmi zcela odlišných kultur a alespoň částečně se vcítit do postavení dětí ţadatelů o azyl a jejich rodin. To mě vedlo k zamyšlení, jakým způsobem můţeme dětem ţadatelů o azyl ulehčit začlenění se do českého vzdělávacího procesu a české společnosti.
Za pomoci paní Mgr. Kubíčkové, dlouholeté učitelky ve třídě pro jazykovou přípravu v pobytovém středisku, a ve spolupráci i s ostatními pedagogy Základní školy v Kostelci nad Orlicí se chci mimo jiné pokusit poskytnout metodická východiska učitelům základních škol při integraci a vzdělávání těchto ţáků. Jsem přesvědčena, ţe vzdělání a úspěšná integrace jsou velmi důleţité pro bezproblémové souţití s majoritní společností. Přitom učitelům v tomto ohledu nejsou poskytnuty během studia v podstatě ţádné informace. Vzdělávací střediska sice občas pedagogům nabízejí v oblasti dalšího vzdělávání semináře na téma multikulturní výchova, ovšem dle vlastních zkušeností musím podotknout, ţe informace zde získané mají pouze výjimečně pro pedagoga praktické vyuţití a význam.
První část diplomové práce je zaměřena na sběr dat zaměřených na legislativní problematiku týkající se ţadatelů o azyl a jejich dětí. Ze zdrojů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky jsem dále sledovala vývoj počtu ţadatelů o azyl od roku 2002 do 2011.
Druhá část se zabývá problematikou vzdělávání a integrace dětí ţadatelů o azyl v Základní škole v Kostelci nad Orlicí. Popisuje princip vzdělávání ve třídě pro jazykovou přípravu a proces následné integrace těchto ţáků do běţných tříd. Snaţím se popsat alespoň některé metody práce jak ve třídě pro jazykovou přípravu tak v následných běţných třídách. Dále se věnuji kvantitativnímu výzkumu na Základní škole v Kostelci nad Orlicí, který byl zaměřen na zjištění vývoje počtu dětí ţadatelů o azyl od ledna 2008 do prosince 2011. Zaznamenávám i výsledky kvalitativního výzkumu dokládající problémy integrace dětí ţadatelů o azyl do Základní školy v Kostelci nad Orlicí. Za velmi důleţitou povaţuji kazuistiku některých takto integrovaných ţáků. Uvedené informace jsem získala studiem dokumentů školy (IVP,
14
vysvědčení, školní zprávy, zápisy z pedagogických porad apod.), z rozhovorů s pedagogy základní školy, s dětmi ţadatelů o azyl a vlastním pozorováním.
V závěrečné části jsem shrnula tuto problematiku a navrhuji zde některá opatření či úpravy v současném vzdělávacím systému vzdělávání dětí ţadatelů o azyl.
Mým přáním je, aby fakta i myšlenky této diplomové práce přispěly ke zvýšení profesionálního přístupu pedagogů, kteří se s výukou dětí ţadatelů o azyl sami setkají. Také bych povaţovala za úspěch, pokud by moje práce přispěla jako jeden z podnětů k určitým legislativním změnám týkajících se problematiky vzdělávání ţáků ţadatelů o azyl.
15
1 Základní terminologie
Základní terminologii čerpám ze Zákona č. 325/1999 Sb. ze dne 11. listopadu 1999 o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), Zákonu č. 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů a z metodické příručky Multi kulti:
menšiny v ČR, kterou zpracovala Agentura rozvojové, humanitární pomoci Olomouckého kraje jako součást projektu Multikulturní výchova v Olomouckém kraji a z informačního portálu zaměřeného na začleňování ţáků-cizinců do českého vzdělávacího systému www.inkluzivniskola.cz.
Azyl – ochranné povolení k pobytu poskytované cizím státním příslušníkům z určitých důvodů (politických, náboţenských, národnostních aj.). Forma mezinárodní ochrany, která je poskytována hostitelskou zemí, v případě, ţe se prokáţe, ţe daná osoba oprávněně pociťuje obavy z pronásledování v zemi, ze které uprchla.1
Azylant – azylantem se rozumí cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.2
Azylové zařízení – rozumí se přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko.3
Bezpečná třetí země – podle zákona o azylu se bezpečnou třetí zemí rozumí stát jiný neţ stát, jehoţ je cizinec státním občanem (v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště), ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území a do kterého se můţe tento cizinec vrátit a poţádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniţ by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestu. Přichází-li ţadatel o udělení mezinárodní ochrany ze státu, který Česká republika povaţuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho ţádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou.4
1Inkluzivní škola: Informační portál zaměřený na začleňování ţáků – cizinců do českého vzdělávacího systému online. vid. 2010-11-23. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/pedagogicka-prace-s- diverzitou/inkluzivni-vyuka.
2Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). In: Sbírka zákonů České republikyonline. 1999, částka 106, vid.
2011-12-14. Dostupné z:
http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_num ber1=325/1999&PC_8411_l=325/1999&PC_8411_ps=10#10821. § 2.
3 Tamtéţ § 2.
4 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY, 2010. Terminologický slovník. In: Ministerstvo vnitra České republiky online. vid. 2011-08-09. Dostupné z:
http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky- slovnik.aspx.
16
Cizinec – kaţdá fyzická osoba, která nemá české státní občanství, a to včetně občana Evropské unie.5
Diskriminace – je rozdílné zacházení, které někoho znevýhodňuje, aniţ by k tomu existovaly rozumné důvody. Diskriminací se rozumí také neuznávání rovnosti jednoho člověka s druhými, omezování nebo popírání práv určitých kategorií obyvatelstva.6
Doplňková ochrana – cizinci není prokázáno individuální pronásledování, ale hrozí mu váţná újma (válka, hladomor).7
Etnikum – je pojem, kterým se běţně označuje historicky vzniklá skupina lidí, kteří mají údajně společný historický původ, rasový typ, jazyk, materiální a duchovní kulturu, mentalitu a tradice a obývají společné území. Odborníci chápou etnikum spíše jen jako skupinu lidí, kteří sdílí společnou kulturu. Několik etnik můţe tvořit národ.8
Interkulturní výchova – podporuje toleranci a schopnost vzájemného porozumění a odmítá etnocentrické myšlení. Interkulturní výchova zdůrazňuje důleţitost mateřského jazyka pro psychosociální a kognitivní rozvoj dětí imigrantů a podporuje dvojjazyčné vzdělávání. Interkulturní výchova můţe být úspěšně realizována jen tehdy, kdyţ škola, rodina a společnost spolupracují.9
Menšina – je početně menší, nedominantní skupina občanů příslušného státu vlastnící nějaké etnické, náboţenské nebo lingvistické znaky, které ji odlišují od zbytku populace, a která musí projevit náznak společného úsilí o zachování své kultury, tradic, náboţenství nebo jazyka.10
Multikulturní výchova – je edukační činnost zaměřená na to, aby učila lidi z různých etnik, národů, rasových a náboţenských skupin ţít spolu, vzájemně se respektovat a spolupracovat.11
5 Inkluzivní škola: Informační portál zaměřený na začleňování ţáků – cizinců do českého vzdělávacího systému, pozn. 1.
6Multi kulti: menšiny v ČR.Editovala Lenka Dudková. Olomouc: Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, 2009. ISBN 978-80-254-5583-8. s. 10.
7 Inkluzivní škola: Informační portál zaměřený na začleňování ţáků – cizinců do českého vzdělávacího systému, pozn. 1.
8 Multi kulti: menšiny v ČR. pozn. 6, s. 10.
9 PRŮCHA, J. Multikulturní výchova: Teorie – praxe – výzkum. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. ISBN 80- 85866-72-2. s. 41.
10 Tamtéţ s. 11.
11 PRŮCHA, J. Multikulturní výchova: Příručka (nejen) pro učitele. 1. vyd. Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254-866-2. s. 15.
17
Národ – je specifický, historicky podmíněný sociální útvar. Je to společenství, na jehoţ utváření mají největší vliv společné dějiny, společná kultura a společné území.12
Národnost – je příslušnost osoby k určitému národu, přičemţ národ chápeme jako společenství, na jehoţ utváření mají největší vliv společné dějiny, společná kultura a společné území.13
Národnostní menšina – Národnostní menšina je společenství občanů České republiky ţijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva, projevují vůli být povaţováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.14
Předsudky – předpojatost vyplývá z hodnotových vzorců chování, tradic, zkušeností, informací (resp. dezinformací) a ze sociální percepce. Vede nás k takovým závěrům a interpretacím, které jsou akceptovány jako pravdivé a bez jakýchkoliv důkazů. Obvykle je naše domněnka o lidech ovlivněna hodnotami, informacemi a zkušenostmi s podobnými jedinci a my vyvozujeme závěry na základě věcí, ve které věříme a které očekáváme.15 Chová-li někdo předsudky vůči příslušníkům jiného etnika či rasy, nedopouští se tím ještě diskriminace – ta se projevuje aţ faktickým jednáním.16
Uprchlík – je osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboţenských či národnostních, z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo odmítá vzhledem ke shora uvedeným obavám ochranu své vlasti.17
Xenofobie – označuje odpor, nepřátelství, nedůvěru ke všemu cizímu a strach z něho. Projevuje se různými způsoby a v různé intenzitě, počínaje symbolickými formami (písemný a mluvený projev) přes menší šarvátky aţ po fyzické napadání a fyzickou likvidaci objektů nenávisti (př. minoritních skupin).18
12Multi kulti: menšiny v ČR. pozn. 6, s. 11.
13 Tamtéţ s. 11.
14Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. In:
Sbírka zákonů České republikyonline. 2001, částka 104, s. 6461-6464 vid. 2011-12-14. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/lex/273-01.htm. § 2.
15Multi kulti: menšiny v ČR. pozn. 6, s. 11.
16PRŮCHA, J., pozn. 9, s. 37.
17 Multi kulti: menšiny v ČR. pozn. 6, s. 11.
18 Tamtéţ s. 11.
18
Ţadatel o udělení mezinárodní ochrany (azylu) – je cizinec, který poţádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo cizinec, který podal ţádost o udělení mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k jejímu posuzování.19
19Zákon č. 325/1999 Sb., pozn. 2, § 2.
19
2 Listina základních práv a svobod
Nejdříve bych se chtěla zmínit o Listině základních práv a svobod, protoţe patří mezi důleţité prameny upravující dodrţování lidských práv v České republice.
Celý právní řád se rychle měnil po pádu komunistického reţimu v listopadu 1989 a Česká a Slovenská Federativní Republika se usnesla na Listině základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod (dále jen Listina) byla vyhlášena 9. ledna 1991 ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Po zániku federace a vzniku samostatné České republiky byla Listina v nezměněné podobě převzata do ústavního pořádku České republiky a jako taková samostatně opět vyhlášena. Listina se sice stala součástí Ústavy (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.), ale ne přímo jejího textu.
Listina je zaloţena na obecných ideách demokratického právního státu. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboţenství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.20
Problematika týkající se azylu a uprchlictví je v České republice zakotvena v čl. 43 Listiny základních práv a svobod. Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod.
Azyl můţe být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.21
Dále je v Listině v čl. 25 odst. 1 uváděna problematika národních a etnických menšin, kterým se tímto ustanovením zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdruţovat se v národnostních sdruţeních. V odst. 2 je doplněno právo účasti na řešení věcí týkající se těchto občanů:
právo na vzdělání v jejich jazyku,
právo uţívat jejich jazyka v úředním styku,
právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.
20 Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky. In: Ústavní zákon.
online. 1992, vid. 2010-11-23. Dostupné z: http://zakony-online.cz/?s5&q5=all. čl. 3.
21 Tamtéţ čl. 43
20
Tato práva se však zaručují za podmínek stanovených zákonem. Protoţe takový obecný zákon zatím vydán nebyl, jsou zaručena jen za podmínek stanovených jednotlivými zvláštními zákony (např. zákony o řízení ve věcech správních a soudních, pokud jde o uţívání jazyka).
21
3 Úmluva o právním postavení uprchlíků
Úmluva týkající se právního postavení uprchlíků byla uzavřena v Ţenevě 28. července1951 (dále jen Úmluva). Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z 31. ledna 1967 zrušil územní omezení platnosti Úmluvy a změnil ji tak na nástroj mezinárodního práva, z kterého mohou těţit uprchlíci kdekoliv na světě. Úmluva představuje záruku základních lidských práv, která by měla být stejná, jakou uţívají cizí státní příslušníci ţijící legálně v dané zemi. Úmluva definuje pojem „uprchlík“
a vyjmenovává jeho práva (př. svoboda vyznání a pohybu, právo na práci, vzdělání a přístup k cestovním dokladům). Zdůrazňují se v ní také závazky uprchlíka vůči hostitelské zemi. Zároveň jsou v ní stanoveny osoby nebo skupiny osob, na něţ se Úmluva nevztahuje. Jedno z nejdůleţitějších ustanovení uvádí, ţe uprchlíci nesmějí být navraceni do zemí, kde se mohou obávat pronásledování.
22
4 Azylová politika v České republice
V této kapitole bych se chtěla stručně zabývat azylovou politikou České republiky. Významné politické i společenské změny proběhly v našem státě po roce 1989. Česká republika (dále ČR) se setkala s do té doby pro ni neznámým fenoménem, a to s přílivem uprchlíků. Zpočátku byla ČR převáţně tranzitní zemí, přes kterou se přecházelo na Západ. Aţ později se naše republika transformovala na zemi imigrační.
Z tohoto důvodu byl stát nucen řešit tyto otázky vytvořením legislativního rámce, včetně přistoupení k příslušným mezinárodním dohodám. Prioritou ČR se tak stala opatření, která podporují řízenou legální migraci a zároveň minimalizují nelegální migraci. Migrace, zvláště pak pokud je skutečně nekontrolovaná, můţe představovat pro stát, který imigranty přijímá, významnou bezpečnostní hrozbu. Hlavní odpovědnost za mezinárodní migraci v naší zemi má Ministerstvo vnitra České republiky. Institut o azylu obecně plní humanitární účely s cílem ochránit cizince před pronásledováním státními orgány zaloţeném na nejrůznějších důvodech.
Nejdůleţitějším předpisem v ČR, který se vztahuje k problematice mezinárodní ochrany (azylu), je zákon č. 325/1999 Sb. o azylu ve znění účinném od 1. 9. 2006.
Zákon upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl poţádat Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu, průběh azylové procedury, práva a povinnosti ţadatele o udělení mezinárodní ochrany, a charakterizuje státní integrační program, který je zaměřený na pomoc azylantům a ţadatelům o udělení mezinárodní ochrany.
Podle tohoto zákona cizinec, který vstupuje na území České republiky s úmyslem poţádat o azyl, musí svůj záměr sdělit policii, coţ můţe učinit uţ na hraničním přechodu. Cizinec podává jen jednu ţádost ve správním řízení, které je vedeno Ministerstvem vnitra České republiky, odborem azylové a migrační politiky.
Azylová procedura začíná podáním návrhu na zahájení řízení o udělení azylu. Následuje pobyt cizince v přijímacím středisku, kde kromě zdravotního vyšetření probíhá vstupní pohovor, při kterém jsou zjišťovány důvody ţádosti o azyl. Po skončení doby karantény a nutné administrativy je ţadatel přemístěn do pobytového střediska. Zákonem je dáno, ţe ţadatel má moţnost pobytové středisko opustit nebo pobývat v soukromí. Na konci procedury je buď rozhodnuto kladně a ţadatel získá azyl nebo tzv. doplňkovou ochranu - následuje integrace, anebo záporně a následuje návrat do země původu.
23
Azylant má podle zákona o azylu stejná práva a povinnosti jako občan ČR s výjimkou volebního práva. Znamená to, ţe můţe pracovat nebo být evidován na úřadu práce, můţe studovat, podnikat a podstupovat jakékoliv právní úkony. Stejně jako čeští občané je povinen platit daně i zdravotní pojištění a nést zodpovědnost za jakékoliv protiprávní jednání. Azylant můţe po pěti letech (někdy i dříve) ţádat o české občanství. Ţadatelé o mezinárodní ochranu ani azylanti nemohou kontaktovat orgány země původu.
Aby se azylantovi usnadnilo začleňování do naší společnosti, je vytvořen státní integrační program, který je součástí zákonu č. 325/1999 Sb. o azylu. Tento program umoţňuje azylantům získat znalosti českého jazyka a pomáhá zajistit bydlení.
Azylantům je nabídnut nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu bezplatný kurz českého jazyka, který je realizován ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, a také v co nejkratší době je azylantům nabídnut byt tzv. integrační byt. Byt však můţe být po dohodě s příslušným odborem ministerstva vnitra odmítnut. Azylant si můţe vyhledat byt sám nebo přijmout pomoc různých nevládních organizací. Nabídka Ministerstva vnitra České republiky je udělena jenom jednou. Pokud ji odmítne, je ze státního integračního programu dále vyloučen. Český stát se tak snaţí pomoci azylantům s integrací do společnosti. Největší odpovědnost však padá samozřejmě na samotné azylanty, kteří v případě potřeby mohou vyhledat pomoc nevládních organizací či pracovníků sociálních odborů.
4.1 Důvody udělení azylu
Podle zákona č. 325/1999 Sb. o azylu můţe být v České republice azyl udělen cizinci, pokud například:
Bude v řízení zjištěno, ţe cizinec je pronásledován v uplatňování svých politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehoţ je občanem, je-li ţadatel bez občanství, pak ve státě jeho trvalého pobytu.
Cizinec ţádá o azyl za účelem sloučení rodiny (ţadatel o azyl je manţel nebo manţelka azylanta, svobodné nezletilé dítě azylanta a je-li ţadatel o azyl rodičem azylanta mladšího 18 let atd.).
Ministerstvo vnitra České republiky můţe udělit azyl z humanitárních důvodů.
24
4.2 Důvody neudělení azylu
Podle zákona č. 325/1999 Sb. o azylu není cizinci udělen a ţádost se povaţuje za zjevně neodůvodněnou, pokud ţadatel uvádí například:
nesprávné údaje,
jen ekonomické důvody,
přichází ze státu, který Česká republika povaţuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu,
má více neţ jedno občanství a nepoţádal o ochranu v jednom ze států, jehoţ občanství má.
Od 1. 9. 2006 nabyla účinnosti zákon č. 165/2006 Sb., kterým se změnil zákon č. 325/1999 Sb. o azylu. Zákon přinesl několik pozitivních změn pro osoby, které nesplňují důvody pro udělení azylu, ale situace v jejich vlasti je natolik nebezpečná, ţe návrat do země, jíţ je státním občanem, by vedlo k jeho ohroţení. Jedná se o nový institucionální prostředek tzv. doplňkovou ochranu.
25
5 Statistické údaje žádostí o azyl v ČR
Statistické údaje ukazující počet ţádostí o azyl v ČR jsem čerpala a následně zpracovala do vlastních grafů a tabulek z poskytovaných informací na webových stránkách Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (www.unhcr.cz) a Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (www.mvcr.cz/clanek/mezinarodni-ochrana.aspx). V přehledech pouţívám data od roku 2002, protoţe chci porovnat počty ţadatelů před vstupem a po vstupu České republiky do Evropské unie (1. 4. 2004).
V době, kdy jsem zpracovávala tuto diplomovou práci, nebyla k dispozici souhrnná data za rok 2011. Ze statických zpráv Ministerstva vnitra České republiky bylo moţné jen zjistit informace za jednotlivé měsíce tohoto roku, proto jsem je sama zpracovala do souhrnné tabulky. Bohuţel nebylo moţné sehnat počet udělených azylů.
Zřejmě jsou tato data dostupná mnohem později.
Počet ţádostí o udělení azylu po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 se významným způsobem sníţil. V roce 2003 byl počet ţadatelů nejvyšší.
Oproti roku 2002 se zvýšil o 34 %, coţ je nevyšší zvýšení ve sledovaných datech. Mezi rokem 2003 a 2004 a mezi 2006 a 2007 dochází k výraznému poklesu ţadatelů o azyl.
V roce 2004 se počet ţadatelů sníţil oproti roku 2003 o 47,9 %. V roce 2007 oproti roku 2006 došlo k 37,9 % poklesu a jejich počet se v dalších letech stále sniţuje. Počet ţadatelů o azyl má tedy klesající tendenci.
8 481 11 400 5 459 4 021 3 016 1 873 1 656 1 258 833 756
0 2 000 4 000 6 000 8 000 10 000 12 000
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Graf č. 1 Počet žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR
2002–2011
26
Pravděpodobným důvodem výrazného poklesu ţádostí o azyl v roce 2004 byl vstup České republiky do Evropské unie. Legislativa týkající se imigrační politiky se stala systematičtější, selektivnější a restriktivnější. Začalo platit Nařízením Rady (ES) č. 343/2003 (tzv. Nařízení Dublin II), kdy kaţdý členský stát Evropské unie je povinen určit, který členský stát je příslušný k posouzení ţádosti o azyl podané státním příslušníkem třetího státu na jeho území.
Ze zdrojů Ministerstva vnitra České republiky je Dublinský systém označení pro soubor pravidel, podle nichţ je určen jeden stát, který meritorně rozhodne o ţádosti o azyl (ţádosti o mezinárodní ochranu), tj. posoudí, zda ţadatel splňuje podmínky pro udělení azylu, resp. pro přiznání statutu uprchlíka. Dublinský systém má za cíl předcházet situacím, kdy cizinci podávají současně či postupně v několika členských státech ţádost o azyl a tyto státy současně či postupně vedou řízení o udělení azylu a rozhodují ve věci této ţádosti. Smyslem systému je tedy určit bezprostředně po podání ţádosti o azyl pouze jeden členský stát, který bude podanou ţádost o azyl posuzovat a ve věci rozhodne. Stanovením jediného členského státu příslušného k posuzování ţádosti o azyl se současně zamezí situaci, kdy naopak ţádný stát díky aplikaci institutu třetí bezpečné země neuznává svou příslušnost k meritornímu posouzení podané ţádosti o azyl. Pro ţadatele o azyl Dublinský systém obecně znamená, ţe má obecně právo na meritorní posouzení ţádosti o azyl pouze v jednom členském státě.22
22 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY, 2010. Dublinský systém. In: Ministerstvo vnitra České republiky online. 17. 5. 2010 vid. 2011-08-09. Dostupné z:
http://www.mvcr.cz/clanek/dublinsky-system.aspx.
27
rok %
2002 1,21%
2003 1,82%
2004 2,60%
2005 6,24%
2006 8,89%
2007 10,20%
2008 9,48%
2009 5,96%
2010 15,01%
11400 208
Tabulka č. 1: Procentuální vyjádření počtu udělených azylů v letech 2002–2010
počet žadatelů počet udělených azylů
8481 103
5459 142
4021 251
3016 268
833 125
1873 191
1656 157
1258 75
Přehled procentuálního vyjádření počtu udělených azylů v letech 2002–2010 jsem vytvořila ze zjištěných dat, bohuţel nebyla moţnost z dostupných zdrojů zjistit data z roku 2011. Tento přehled není v době zpracování mé diplomové práce nikde dostupný.
Z dat vyplývá, ţe počet udělených azylů není závislý na počtu ţádostí o azyl.
Nejvyšší procento udělených azylů bylo v roce 2010 (15,01 %) a 2007 (10,20 %).
Naopak nejniţší procento bylo v letech před vstupem České republiky do Evropské unie 2002 (1,21 %) a 2003 (1,82 %).
103 208 142 251 268 191 157 75 125
0 50 100 150 200 250 300
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Graf č. 2 Počet udělených azylů 2002–2010
28
Tabulka č. 2: Nejčastější státní příslušnost žadatelů v roce 2011
Státní příslušnost Počet žádostí %
Ukrajina Bělorusko
Rusko Vietnam Mongolsko
152 71 47 46 41
20,11 9,39 6,22 6,08 5,42
Podle statistického šetření odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ţádali v roce 2011 o azyl nejčastěji občané Ukrajiny. Tvořili se 152 ţádostmi nejpočetnější skupinu (tj. 20,11 % všech podaných ţádostí). Další početné skupiny představovali občané Běloruska, Ruska, Vietnamu a Mongolska.
Tabulka č. 3: Nejčastější státní příslušnost žadatelů v roce 2003 Státní příslušnost Počet žádostí %
Rusko Ukrajina Slovensko Čína Vietnam
4852 2043 1055 854 566
43 18 9 7 5
V přehledu z roku 2003, který je dostupný v archivu Ministerstva vnitra České republiky, je procentuální vyjádření zaokrouhleno na celá čísla.
V roce 2003 jsou tři dominantní země původu ţadatelů o azyl: Ruská federace (43 % z celkového počtu), Ukrajina (18 %) a Slovensko (9 %). Mezi další významné země původu patřily asijské země. Z Číny přišlo 854 ţadatelů (7 %) a z Vietnamu 566 ţadatelů (5 %).
29
Z porovnání roků 2011 a 2003 jsou patrné změny ve sloţení hlavních zemí původu ţadatelů o azyl. Nejvyšší počet ţadatelů byl v roce 2003 z Ruské federace.
V roce 2011 jejich podíl výrazně klesl a pohyboval se aţ na třetím místě počtu podaných ţádostí. V roce 2011 nejvýrazněji vzrostl počet ţadatelů z Běloruska (2011 – 9,39 %, 2003 – 2 %) a Mongolska (v roce 2011 – 5,42 %, 2003 – 1%) a můţeme zaznamenat nejvyšší pokles v počtu ţadatelů ze Slovenska (2011 – 0,4 %, 2003 – 9 %) a Číny (2010 – 0,93 %, 2003 – 7 %), k výrazným změnám nedochází u zemí např.:
Vietnam a Ukrajina.
Pravděpodobný důvod vysokého procenta uprchlíků z Ruské federace v roce 2003 byl, ţe Česká republika nebyla členem Evropské unie. Dublinský systém nebyl tedy v účinnosti. Uprchlíci měli moţnost podávat více ţádostí o azyl. Toho vyuţívali zejména právě uprchlíci z Ruské federace, kteří Českou republiku nepovaţovali za cílovou zemi, ale podali zde ţádost o azyl. Mnoho z nich nevyčkalo do konce azylové procedury a vstoupili na území Rakouska. Jestliţe se jejich další cílovou zemí stal stát, který byl v Evropské unii (např. Belgie), byli dle Dublinského nařízení navraceni zpět do Rakouska jakoţto do země, jejíţ hranice při vstupu na území Evropské unie překročili. V roce 2010 se počet ţadatelů o azyl občanů Ruské federace výrazně sníţil.
Moţným důvodem je jejich migrace přes země, jeţ v současné době nejsou členy Evropské unie, tito uprchlíci tak mají větší šanci získat azyl v některém ze západních států Evropské unie.
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50
%
Graf č. 3 Žádosti o mezinárodní ochranu podle státní příslušnosti žadatelů v roce 2011 a 2003
2011 2003
30
6 Strategie adaptace imigrantů
Úspěšná adaptace imigrantů v hostitelské zemi závisí na faktorech, jako je imigrační politika země, přístup majoritní společnosti k imigrantům a v neposlední řadě ovlivňují tento proces migranti samotní. Podle mého názoru je adaptace imigrantů velmi komplikovaný proces, protoţe se v hostitelské zemi často setkávají s negativním postojem (např. diskriminací, předsudky, xenofobií atd.). Lidé, kteří přicházejí do nové země, ztrácejí kontakt s širší rodinou a přáteli, kteří zůstali v zemi původu, nemají zaměstnání a jsou často bez dostatečných finančních prostředků. Závaţnou komplikací při jejich integraci do majoritní společnosti se stává jazyková bariera. Znalost českého jazyka je základním předpokladem pro dosaţení nezávislosti v kaţdodenních činnostech a nabízí lepší vyhlídky pro budoucnost dětí ţadatelů o azyl. Ať je to v oblasti dalšího vzdělávání nebo v moţnostech získání zaměstnání. Jazykové kompetence mají také vliv na pozitivní psychologický vývoj, napomáhají jim k nabytí sebeúcty, zvyšují jejich sebevědomí a dodávají pocit jistoty a bezpečí.
Jak uvádí T. Šišková, znalost češtiny je nejdůleţitějším aspektem integrace cizinců do společnosti v České republice. Je podmínkou pro porozumění nárokům a povinnostem, které vyplývají z pobytu na našem území. Je důleţitým východiskem k pochopení hodnotového systému, pravidel společenského souţití a právního pořádku.
Znalost jazyka zvyšuje moţnosti uplatnění na trhu práce a jejich další vzdělávání, ulehčuje cizincům utvářet vztah s majoritní společností a cítit se její součástí. Dává také šanci být přínosem pro společnost, ve které ţijí, např. vyuţít své kvalifikace, vědomosti, poznatky a kulturu.23
J. Průcha klasifikuje podle J. W. Berryho (1980) čtyři strategie adaptace imigrantů:
1. Integrace: Při tomto způsobu imigranti uznávají, ţe kontakt s kulturou hostitelské země je pro ně důleţitý. Chtějí si však současně udrţet svou vlastní kulturu.
2. Asimilace: Migranti usilují o co největší kontakt s majoritní společností, kdeţto svou původní kulturu povaţují za málo důleţitou pro ţivot v novém prostředí.
23 ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367- 182-2. s. 81.
31
3. Separace: V tomto případě imigranti nepovaţují kontakt s kulturou a příslušníky dominantní kultury za důleţitý a setrvávají v určité izolaci od ní, pouze se svou původní kulturou.
4. Marginalizace: strategie imigrantů, kteří necítí potřebu kontaktu s majoritní kulturou, ale nezachovávají si ani svou původní kulturu.
Jejich identita není kulturně opřena ani o kulturu svých rodičů, ani o kulturu hostitelské země. Identifikují se jen se subkulturou své vlastní skupiny.24
Podle mých zkušeností projev výše uvedených strategií u dětí záleţí na přístupu rodiny. U rodin, které nemají za prioritu vzdělávání, anebo rodiče nechtějí v ČR zůstat, dochází k vysoké absenci jejich dětí ve škole. Takové děti se od svých spoluţáků separují a komplikuje to jejich integraci i do budoucnosti. Rodiny, které posílají své děti do školy pravidelně, se přirozeně socializují do majoritní společnosti a rychle se zlepšují jejich komunikativní dovednosti.
24PRŮCHA, J., pozn. 9, s. 155.
32
7 Právní předpisy k problematice vzdělávání dětí žadatelů o azyl
V následujících kapitolách se chci zabývat právními předpisy platnými v České republice, které se přímo či nepřímo týkají vzdělávání dětí ţadatelů o azyl.
7.1 Úmluva o právech dítěte
Děti ţadatelů o azyl mají stejná práva jako děti v České republice. Fakt, ţe všechny děti pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebují zvláštní záruky, péči a zvláštní právní ochranu před narozením i po něm, vedl ke vzniku Úmluvy o právech dítěte. Informační centrum vlády ČR poskytuje informace o vzniku Deklarace práv dítěte. Liga národů v roce 1924 přijala první tzv. ţenevskou Deklaraci práv dětí. Liga národů byla v roce 1945 nahrazena Organizací spojených národů, která 20. listopadu 1959 vyhlásila Chartu práv dítěte, někdy označovanou jako Deklarace, která je předchůdkyní Úmluvy o právech dítěte.
Úmluva o právech dítěte byla přijata 20. listopadu 1989 v New Yorku. Česká a Slovenská Federativní Republika ji podepsala 30. září 1990. V platnost vstoupila v souladu s článkem 49 odst. 2 dne 6. února 1991.
Úmluva o právech dítěte (dále jen Úmluva) podle čl. 1 poprvé definuje dítě jako kaţdou lidskou bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve. Příkladem článků, které se mohou týkat dětí ţadatelů o azyl, je čl. 14, kde je dítěti uznáváno právo na svobodu myšlení, svědomí a náboţenství. Projev svobody náboţenství nebo víry můţe být omezován jen podle zákonů, které jsou nutné k ochraně veřejné bezpečnosti, zdraví, pořádku, morálky a základních práv a svobod jiných. V praxi to znamená, ţe děti ţadatelů o azyl přicházejí do České republiky často z odlišných kultur, mají tedy právo si zachovat svoje původní náboţenství, zvyky a tradice. Ve škole by neměly být nuceny vykonávat věci, které se příčí jejich náboţenskému přesvědčení, pokud to však nevede k omezování základních práv a svobod jiných dětí.
Podle čl. 22 dítě, které ţádá o přiznání postavení uprchlíka, anebo je povaţováno za uprchlíka, ať je v doprovodu rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu v souladu s platným mezinárodním, nebo vnitrostátním předpisem má právo na potřebnou ochranu a humanitární pomoc při vyuţívání práv stanovených úmluvou. Tato část úmluvy stanoví i součinnost v úsilí Spojených národů a jiných příslušných mezivládních organizací nebo nevládních organizací spolupracujících se Spojenými národy k ochraně
33
a pomoci dítěti vyhledat rodiče nebo jiné členy rodiny dítěte - uprchlíka s cílem získat informace, které jsou potřebné k jeho opětovnému spojení s rodinou. Jestliţe nelze rodinu nebo její členy nalézt, je dítěti poskytnuta stejná ochrana jako dítěti, které je trvale nebo přechodně zbavené své rodiny.
7.2 Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon)
V České republice k 1. lednu 2008 nabyla účinnosti novela Školského zákona č. 561/2004 Sb., která nově upravuje pravidla přístupu cizinců ke vzdělávání a školským sluţbám (zákon č. 343/2007 Sb.). Podle školského zákona mají všichni cizinci přístup ke vzdělávání za stejných podmínek jako občané České republiky.
Zákon rozděluje cizince na dvě skupiny: občany Evropské unie (dále EU) a ostatní cizince. Občané EU a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským sluţbám podle tohoto zákona za stejných podmínek jako občané České republiky. Osoby, které nejsou občany EU, mají za stejných podmínek jako občané Evropské unie přístup:
k základnímu vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, pokud pobývají na území České republiky,
ke školnímu stravování a k zájmovému vzdělávání poskytovanému ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání v pravidelné denní docházce, pokud jsou ţáky základní školy, odpovídajícího ročníku střední školy nebo odpovídajícího ročníku konzervatoře.
Znamená to, ţe k přijetí do základní školy cizinci nemusejí předkládat oprávnění k pobytu na našem území.
Dále tyto osoby mají přístup ke střednímu vzdělávání a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, pokud pobývají oprávněně na území České republiky. Také mají právo na předškolní vzdělávání, základní umělecké vzdělávání, jazykové vzdělávání a na přístup ke školským sluţbám, pokud mají právo pobytu na území České republiky na dobu delší neţ 90 dnů, popřípadě pokud jsou osobami oprávněnými pobývat na území České republiky za účelem výzkumu, azylanty, osobami poţívajícími doplňkové ochrany, ţadateli o udělení mezinárodní ochrany nebo osobami poţívajícími dočasné ochrany.
Ţáky nebo studenty příslušné školy nebo školského zařízení se stanou, pokud řediteli
34
školy nebo školského zařízení prokáţou nejpozději při zahájení vzdělávání nebo poskytování školských sluţeb oprávněnost svého pobytu na území České republiky.
Při integraci dětí rodičů ţadatelů o azyl můţe škole pomoci § 16. Děti ţadatelů o azyl, podle tohoto paragrafu, mohou být vzdělávány jako ţáci nebo studenti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jedná se o dítě se zdravotním postiţením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Za sociální znevýhodnění se mimo jiné povaţují azylanti, osoby poţívající doplňkové ochrany a účastníci řízení o udělení mezinárodní ochrany.
Ve znění tohoto zákona mají děti, ţáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami právo na vzdělání, jehoţ obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a moţnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umoţní. Dále na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Při hodnocení ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíţí k povaze postiţení nebo znevýhodnění. Ředitel na základě doporučení školského poradenského zařízení, coţ v praxi obvykle bývá pedagogicko-psychologická poradna, na ţádost zákonného zástupce můţe povolit ţákovi vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu a dále můţe zřídit funkci asistenta pedagoga.
7.3 Vyhláška č. 48/2005 o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky
Děti občanů ze států Evropské unie mají na rozdíl od ostatních dětí – cizinců navíc moţnost navštěvovat tzv. třídy pro jazykovou přípravu, ve kterých probíhá bezplatná příprava na jejich začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám těchto ţáků.
Vyhláška č. 48/2005 § 10 říká, ţe krajský úřad ve spolupráci se zřizovateli škol určí školy, ve kterých bude na území kraje poskytována bezplatná příprava do základního vzdělávání zahrnujícího výuku českého jazyka přizpůsobenou dětem, které mají státní příslušnost jiného členského státu Evropské unie. Ředitel školy tak zřizuje třídu nebo třídy pro jazykovou přípravu.
Nejvyšší počet ţáků ve třídě pro jazykovou přípravu je deset. Ustanovení o nejniţším počtu ţáků ve třídě se na třídu pro jazykovou přípravu nevztahují a počty tříd pro jazykovou přípravu a počty v nich vzdělávaných ţáků se do počtu tříd a ţáků nezapočítávají. Ţáci zařazení do třídy pro jazykovou přípravu nejsou ţáky školy.
35
Celková délka jazykové přípravy ţáka je nejméně 70 vyučovacích hodin po dobu nejvýše 6 měsíců školního vyučování po sobě jdoucích.
Obsah výuky českého jazyka je určen očekávanými výstupy vzdělávacího oboru Cizí jazyk stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.
Konkrétní obsah a metody vzdělávání zohledňují potřeby jednotlivých ţáků. Kaţdý ţák obdrţí o absolvování jazykové přípravy osvědčení.
7.4 Metodický pokyn ke školní docházce žadatelů o azyl
Metodický pokyn ke školní docházce ţadatelů o azyl č.j. 10 149/2002-22 vydaný 15. května 2002 měl za cíl zajistit lepší podmínky pro vzdělávání dětí ţadatelů o azyl i pro kvalitní práci pedagogů, kteří s nimi pracovali. Azylanti a ţadatelé o mezinárodní ochranu měli podle metodického pokynu nárok na bezplatnou základní jazykovou přípravu, která se realizovala ve „vyrovnávacích třídách“. Jestliţe počet ţáků dosáhl v této třídě dvanácti, bylo moţné zřídit k tomuto účelu další vyrovnávací třídu. Podle tohoto pokynu mohli také základní školy naplňovat běţné třídy, v nichţ byl počet dětí ţadatelů o azyl tři a více, do počtu 25 ţáků. K této skutečnosti se přihlíţelo i při stanovení limitu pracovních sil a příslušných mzdových prostředků nad rámec normativních prostředků přidělovaných školám. Bohuţel tento metodický pokyn kolidoval se školským zákonem a vyhláškou č. 48/2005, v kterých vznik „vyrovnávací třídy“ nebyl obsaţen a to zřejmě vedlo i k jeho zrušení.
7.5 Rámcový vzdělávací program
Školní rok 2007/2008 byl průlomovým rokem, protoţe došlo k zásadní změně v dosavadním systému vzdělávání v České republice, kdy doposud platné osnovy byly nahrazeny Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.
Hlavním vzdělávacím a výchovným cílem základního vzdělávání je utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence, poskytnout základ všeobecného vzdělání zaměřeného především na situace blízké ţivotu a na praktické jednání. Kromě vzdělávacích oblastí jsou v Rámcovém vzdělávacím programu zařazena průřezová témata, která se zabývají aktuálními problémy současného světa. Pomáhají rozvíjet osobnost ţáků v oblasti postojů a hodnot, jejich individuální uplatnění a naopak i vzájemnou spolupráci. Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání. Škola musí do vzdělávání na 1. stupni i na 2. stupni zařadit všechna průřezová témata uvedená v Rámcovém vzdělávacím programu. Všechna průřezová
36
témata však nemusí být zastoupena v kaţdém ročníku. Můţeme vyuţít vzdělávací obsah vyučovacího předmětu nebo vytvořit samostatný předmět, zorganizovat projekty, semináře, kurz apod.
Část D je určena pro vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Jedná se o ţáky se zdravotním postiţením, se zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním, mezi něţ patří děti ţadatelů o azyl.
Jak je uvedeno v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, pro ţáky z kulturně odlišného a mnohdy i sociálně znevýhodňujícího prostředí je nejdůleţitější především učitel, který zná rodinné prostředí, dovede volit vhodné přístupy a vytvářet ve třídě i ve škole příznivé společenské klima.
Pro úspěšné vzdělávání těchto ţáků je potřebné zabezpečit tyto podmínky:
individuální nebo skupinovou péči,
přípravné třídy,
pomoc asistenta pedagoga,
menší počet ţáků ve třídě,
odpovídající metody a formy práce,
specifické učebnice a materiály,
pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu,
spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem – etopedem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky.25
Z tohoto kurikulárního dokumentu jsou na školní úrovni vytvářeny školní vzdělávací programy, které si samy školy vytvářejí, a ty jsou hlavním dokumentem, podle něhoţ se řídí vzdělávání ţáků.
7.5.1 Průřezové téma Multikulturní výchova
Průřezové téma, které je součástí Rámcového vzdělávacího programu a je úzce spjato s mou diplomovou prací, se nazývá Multikulturní výchova. Pro naši školu je toto téma jedno z nejdůleţitějších, protoţe pomáhá k integraci a souţití dětí ţadatelů o azyl a českých dětí. Na půdě školy se navzájem setkávají děti různých etnik, mají moţnost se reálně seznámit s různými kulturami, tradicemi a hodnotami, uvědomit si tak vlastní kulturní zakotvení a naučit se porozumět odlišným kulturám.
25 VÚP, 2007. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, aktuální znění k 1.9 2010. In:
Metodický portál RVP: Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů online. vid. 2011-12-10.
Dostupné z: http://rvp.cz/informace/dokumenty-rvp.
37
Multikulturní výchova je pojem, který se začal častěji pouţívat s nárůstem počtu cizinců v České republice. Podle J. Průchy vzdělávání, jak ve formálním školském systému, tak v mimoškolních edukačních prostředích, můţe sehrát významnou roli při souţití lidstva v podmínkách kulturní variability.26
Podle mého názoru je důleţité pro demokracii naší společnosti, kdy došlo k uvolnění volného pohybu obyvatel a dochází tak k migraci poměrně velkého mnoţství lidí s různou kulturou a zvyky, vzdělávat děti, ale i dospělé v multikulturní výchově.
Občané a především mládeţ se prostřednictví multikulturní výchovy učí ţít s odlišnostmi. Cílem této výchovy je pochopit, ţe všichni lidé jsou různé osobnosti s jedinečnostmi bez ohledu na svůj původ a odlišné projevy chování.
Po roce 1989 do naší vlasti migrují lidé různých národností. Zdá se, ţe většina imigrantů, kteří si vybrali naši zemi jako cílovou a chtějí se zde uplatnit, se snaţí získat co nejvyšší vzdělání, integrovat se do stávající společnosti a zároveň si uchovat své zvyky, svou identitu a náboţenství. Myslím si ale, ţe naše společnost není ještě dostatečně připravena tyto zvláštnosti respektovat a přijímat. Je pochopitelné, ţe integrace přicházejících je závislá na mnoha faktorech, jako je rodina a rodinné zázemí, ale také snaha a inteligenční úroveň jednotlivce.
Multikulturní výchova má za úkol pomoci lidem s odlišnou kulturou se prosadit v majoritní společnosti. Hlavní úkol ale spatřuji ve výchovném procesu „domácí“
skupiny. Naučit se i vnímat multikulturitu jako prostředek vzájemného obohacování.
Potlačit v jednotlivcích rasovou, náboţenskou či jinou intoleranci.
Pro prosazení multikulturismu ve společnosti předpokládám, ţe je třeba vychovávat člověka jiţ do dětství, učit ho především velké toleranci a zároveň víře ve spravedlivý systém ohraničený téměř dokonalými zákony. Proto se domnívám, ţe průřezové téma Multikulturní výchova je pro vzdělávání dětí velmi důleţité.
Toto téma je v Rámcovém vzdělávacím programu charakterizováno takto:
Umoţňuje ţákům seznamovat se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Na pozadí této rozmanitosti si pak ţáci mohou lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty.
Zprostředkovává poznání vlastního kulturního zakotvení a porozumění odlišným kulturám.
26 PRŮCHA, J., pozn. 9, s. 7.
