PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych touto cestou poděkovala všem lidem, kteří se svými radami a připomínkami podíleli na tvorbě předložené bakalářské práce. Zejména mé poděkování patří paní PhDr. Simoně Kirykové, Ph.D za její trpělivost, cenné rady, odborné vedení a celkovou pomoc.
6 ANOTACE
Předložená bakalářská práce se zabývá podporou zdravého životního stylu rodičů a dětí.
Teoretická část práce je zaměřena na objasnění základních pojmů z oblasti zdravého životního stylu a je zpracována formou odborné rešerše. Ze všech složek zdravého životního stylu je v této práci kladen největší důraz na složku pohybovou z důvodu zaměření autorky práce.
V praktické části je navržen, zrealizován a zhodnocen Program podpory zdravého životního stylu pro rodiče a děti, který byl koncipován jako pravidelná setkávání se cvičením rodičů a dětí a aktivní víkendový pobyt.
KLÍČOVÁ SLOVA
Zdravý životní styl, zdraví, pohyb, cvičení rodičů a dětí, program
7 ANNOTATION
This bachelor thesis deals with the promotion of a healthy lifestyle of parents and children.
The theoretical part is focused on clarifying basic concepts of a healthy lifestyle and is processed through specialized research. Of all the components of a healthy lifestyle in this work we put the greatest emphasis on the physical component because of the focus of the author's work.
The practical part is designed, implemented and evaluated the Healthy Lifestyle Support Program for parents and children, which was conceived as regular meetings with parents and children's exercises and active weekend stay.
KEYWORDS
Healthy lifestyle, health, exercise, exercising of parents and children, program
8
OBSAH
1 ÚVOD ... 10
TEORETICKÁ ČÁST ... 12
2 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ ... 12
2.1 Zdraví ... 12
2.2 Determinanty zdraví ... 12
2.3 Životní styl a zdravý životní styl ... 14
2.4 Podpora zdraví a wellness ... 15
3 OBLASTI ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU ... 17
3.1 Pohyb jako součást zdravého životního stylu ... 17
3.1.1 Pohybové aktivity ... 19
3.1.2 Pohybová aktivita rodičů a dětí ... 21
3.1.3 Skladba lekce cvičení s dětmi ... 21
3.2 Výživa jako součást zdravého životního stylu ... 24
3.2.1 Základní živiny ... 25
3.2.2 Potravinová pyramida ... 27
3.2.3 Desatero výživy u dětí ... 29
3.3 Odpočinek a spánek jako součást zdravého životního stylu ... 29
3.4 Fitness a fitness centra jako místa podpory zdravého životního stylu ... 31
4 ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY ZPŮSOBENÉ NEZDRAVÝM ŽIVOTNÍM STYLEM ... 33
5 VLIV RODINY NA BUDOVÁNÍ VOLBY ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU JEDINCE ... 35
6 CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY ... 36
6.1 Vývojové období batolecího věku ... 36
6.2 Vývojové období předškolního věku ... 37
6.3 Vývojové období dospělosti a rodičovství ... 38
7 PROGRAM ... 40
PRAKTICKÁ ČÁST ... 42
8 PŘÍPRAVA PROGRAMU PODPORY ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU .. 43
9 PROGRAM PODPORY ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU ... 44
9.1 Cíle programu ... 44
9.2 Charakteristika skupiny ... 45
9
9.3 Místo konání programu ... 50
9.4 Fáze lekce (skladba lekce) ... 51
9.5 Časový harmonogram víkendového pobytu ... 53
10 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ... 56
11 VYHODNOCENÍ PROGRAMU A NAPLNĚNÍ CÍLŮ ... 62
12 REFLEXE ... 66
ZÁVĚR ... 67
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 69
SEZNAM TABULEK ... 72
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 74
SEZNAM ZKRATEK ... 75
PŘÍLOHY ... 76
10
1 ÚVOD
Pojem zdraví a zdravý životní styl během našeho života slýcháme v různých tvarech, spojitostech, významech apod. Myslím, že v současné době pojem zdraví má mnoho podob a každý z nás pojem zdraví vnímá odlišně. Zdraví není jen tělo bez nemoci. Zdraví by měl být stav člověka, kdy je jeho tělo v celkové pohodě, a to jak v rovině fyzické tak psychické, ale i duševní.
Sama jsem se o zdravý životní styl začala zajímat přibližně před pěti lety, kdy jsem začala působit jako lektorka skupinových lekcí ve fitness centru. Tehdy pro mě byl pojem zdraví spojen hlavně se sportem a krásným tělem. Dnes s odstupem času vím, že zdravý člověk není člověk jen hezky vypadající a sportující, ale člověk, který se cítí dobře a je spokojený sám se sebou ve všech rovinách. Dnes jsem přesvědčena o tom, že pokud se člověk cítí psychicky dobře, celkově prospívá i jeho fyzické tělo.
Publikací o zdraví a podpoře zdravého životního stylu můžeme v dnešní době najít opravdu spousty, proto bych ráda upozornila na to, jak moc důležité je umět si vybrat kvalitní a objektivní zdroj informací. Ve své práci se budu snažit čerpat právě z takovýchto zdrojů a zaujímat objektivní názory k informacím v těchto zdrojích uvedených. Jako lektorka skupinových lekcí působím do teď. Ve fitness centru, kde působím, vedu stále velice intenzivní, energické skupinové lekce zejména pro mladé dívky. Avšak postupem času mé hodiny začaly navštěvovat také ženy středního věku a maminky. Právě to bylo impulsem, začít s lidmi cvičit i poněkud jiným způsobem a smýšlet více zeširoka a začít cvičit jak s maminkami, tak postupem času i s jejich dětmi.
Pojem zdraví životní styl má v dnešní době, jak už jsem zmínila, velikou sílu a spadá pod něj mnoho oblastí. Ve své práci se zaměřím nejvíce na oblast pohybu, která do zdravého životního stylu bezpochyby patří a já osobně jako lektorka skupinových lekcí k ní mám nejblíže.
Cílem bakalářské práce je věnovat se problematice podpory zdravého životního stylu a navrhnout a zrealizovat Program podpory zdravého životního stylu pro rodiče a děti. Tato práce by měla rodiče inspirovat, jak s dětmi trávit aktivně volný čas
11
a naučit rodiče cvičení s dětmi i mimo vedené lekce, které byly v Programu podpory zdravého životního stylu vykonávány.
Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část práce bude vypracována ve formě literární rešerše a obohacena o vlastní názory a poznatky autorky práce. V praktické části bude navržen, zrealizován a vyhodnocen Program podpory zdravého životního stylu pro rodiče a děti v rámci fitness centra.
12
TEORETICKÁ ČÁST
2 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ
Hlavním tématem bakalářské práce je podpora zdravého životního stylu. S tímto tématem souvisí pojmy zdraví, determinanty zdraví, zdravý životní styl a další pojmy, které jsou zde definovány a přiblíženy. Vzhledem k obsáhlosti tématu zdravého životního stylu a pojmů, které se k tomuto tématu vážou, je v práci vybráno pouze určité množství pojmů, které pro tuto bakalářskou práci považuji za nejdůležitější a nejstěžejnější. Další pojmy, které se zdravým životním stylem dále úzce souvisí, jsou uvedeny v textu dále v kapitole „Oblasti zdravého životního stylu“.
2.1 Zdraví
Pojem, který by měl být objasněn jako první, je bezpochyby zdraví. Ve všech lidských kulturách zaujímá zdraví v hierarchii uznávaných hodnot přední pozice (Kebza 2005). Pojem zdraví lze definovat mnoha způsoby. Záleží na tom, jak na tento pojem nahlížíme. Každý z nás si totiž vytváří své vlastní a osobní pojetí o mnoha věcech a skutečnostech. Podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization - WHO) (dále jen „SZO“) je zdraví stav, kdy je člověk v úplné tělesné, duševní i sociální pohodě a je schopen přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí, ve kterém žije. Nejedná se o stav, kdy je lidské tělo pouze bez přítomnosti jakékoli nemoci či slabosti, jedná se o určité pozitivní rozpoložení člověka, kdy je však důležité podotknout, že není možné toto rozpoložení nijak objektivně měřit. Zdraví je také SZO definováno jako stav, kdy je člověk schopen vést plnohodnotný sociální a ekonomicky produktivní život. (Výchova ke zdraví, 2016)
2.2 Determinanty zdraví
Zdraví člověka je ovlivňováno mnoha faktory, které na nás během našeho života působí. Jedná se o určité podněty, jevy a podmínky, které nás mohou ovlivňovat jak pozitivně, tak negativně a tím ovlivňovat naše zdraví.
Determinanty zdraví primárně dělíme na vnitřní a vnější. Za vnitřní determinantu považujeme biologický (genetický) základ a mezi vnější determinanty řadíme životní prostředí, životní styl a zdravotnické služby. (Čevela, Čeledová, Dolanský 2009)
13
Biologický (genetický) základ - jedná se o dispozice, se kterými se jedinec narodí. Vrozené podmínky mohou být jak pozitivního, tak negativního charakteru.
Může se jednat o vrozené vady, větší dispozice pro vznik nemocí, výše úrovně intelektu, ale také rozdíl mezi ženským a mužským pohlavím.
Životní prostředí – jedná se o veškeré věci, které nás obklopují a vytváří nám náš „životní prostor“. Příkladem je ovzduší, podnebí, klimatické podmínky, hluk, smogová situace, bydlení, služby, doprava, apod.
Péče o zdraví a zdravotnictví – jedná se o lékařskou a zdravotnickou péči, která je jedinci poskytována, dále o lékařské techniky, rozvoj lékařství a úroveň zdravotnictví.
Životní styl – nazýváno také jako způsob života, kam spadá například úroveň vzdělání, stres, druh vykonávané práce, způsob stravování, sportovní a pohybová aktivita, osobní hygiena, ale také postoj k vlastnímu životu, péče o něj a samotné smýšlení jedince.
Determinanty zdraví, které jsou uvedeny výše, jsou řazeny tak, jakou měrou je možné je v našem životě ovlivňovat. S daným biologickým základem přichází jedinec na svět a dispozice mu jsou předem určeny. Životní prostředí můžeme ovlivňovat jen z části – místo bydliště si volíme sami, avšak je potřeba brát v potaz sociální a ekonomickou situaci jedince. Stejně tak je to s péčí o zdraví a zdravotnictvím. V moderním světě máme volbu lékařské péče, zda budeme důvěřovat klasické medicíně, nebo nám jsou bližší alternativní směry léčby. Opět ale tato determinanta je ovlivnitelná jen z části – například v rozvojových zemích je lékařská péče velice špatná až nedostupná a jedinec nemá možnost volby a musí se přizpůsobit aktuální situaci a možnostem. Determinanta životního stylu (způsobu života) je dle mého názoru nejvíce ovlivnitelná. Záleží pouze na nás, jaký životní styl zvolíme a jak náš život prožijeme. Důležité je upozornit na to, že děti tuto volbu nemají. Děti jsou ovlivňovány svými rodiči a životní styl jim utváří rodina. Přesto se domnívám, že způsob života, pro jaký se rozhodneme, je z největší míry naší volbou a lidé by měli klást silný důraz na kvalitu jejich životního stylu.
Holčík ve své publikaci uvádí, kolika procenty je jedinec ovlivňován jednotlivými determinanty zdraví. Nejvíce naše zdraví ovlivňuje determinanta životního stylu
14
a to 40 %, dále životní prostředí, které nás ovlivňuje 30 %, zdravotnické služby 20 % a genetický základ 10 %. Toto procentuální vyjádření je nutno brát pouze orientačně, jelikož u každého z nás může být poměr odlišný. Pro lepší přehlednost je působení determinant zdraví ztvárněno i graficky. (viz Graf 1 – „Determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví“)(Holčík, 2010)
Graf 1: Determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví
Zdroj: Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost, 2010, vlastní zpracování
2.3 Životní styl a zdravý životní styl
Životní styl je dobrovolný způsob života, jehož volba je do určité míry na každém z nás. Životní styl o nás také mnohé vypovídá a svým způsobem nám určuje, jaký život prožijeme. Zdravý životní styl je téma, které dnes zajímá nejen odborníky, ale také širokou veřejnost. Lidé se od 90. let 20. století zajímají více o pohyb, stravu, ale i o psychickou pohodu, která je dle mého názoru, kromě jiného, nedílnou součástí zdravého životního stylu. Do té doby informace k zdravému životnímu stylu byly hůře dostupné a lidé jim dle mého názoru nevěnovali dostatečnou míru pozornosti a důležitosti. Těžko říci, dle jakého měřítka je možné vyhodnotit životní styl jednotlivých lidí. Dle autorů Sigmundových je možným měřítkem poměr aktivního a konzumního životního stylu. Pokud se člověk rozhodl pro zdravý životní styl, rozhodně by měl převažovat aktivní životní styl nad konzumním. Těžko ale říci, kde tato velice abstraktní hranice je. Pohybově aktivní a zdravý životní styl je vyvážený z hlediska pohybové aktivity, výživy, pravidelného pitného režimu, odpovědného
40%
35%
15%
10%
Životní styl Životní prostředí
Péče o zdraví a zdravotnictví Biologický (genetický) základ
15
chování, ale i postoje odmítajícího kouření, alkohol a jiné návykové látky, které jsou tělu neprospěšné. (Erik a Dagmar Sigmundovi, 2011)
Spolu s technickým pokrokem vyspělých zemí jsme mohli zaznamenat změnu v životním stylu lidí. Technický pokrok přinesl člověku jak pozitivní a ulehčující změny, tak i změny negativní. Lidé v současné době mají zaměstnání, která jsou víceméně sedavého způsobu a ani mimo pracovní dobu tomu nebývá jinak. Životní styl lidí se orientuje více na úspěch, kariéru, poznávání nového a hlavně taktéž cílí na peníze a moc. Je logické, že aby člověk dosáhl výše zmíněného, musí vynaložit mnoho úsilí a pracovního nasazení. Spěch, nedostatek času nejen na sebe, ale i na okolí, bývá často důvodem zdravotních komplikací. Spěch a nedostatek času je také důvodem k uchýlení se k pohodlnému a nezdravému životnímu stylu, který je pro většinu lidí pohodlným a jednoduše dosažitelným. (Čevela, Čeledová, Dolanský 2009)
2.4 Podpora zdraví a wellness
Podpora zdraví je dána soustavou ekonomických, politických, technologických a výchovných činností, které mají za cíl chránit zdraví a tím prodlužovat lidem aktivní život. Aby k tomuto mohlo dojít, je důležitá samotná snaha a aktivní účast jednotlivých lidí, organizací a společnosti jako celku. (Machová, Kubátová a kol., 2006)
Myslím, že problematika podpory zdravého životního stylu a zdraví je aktuálním a důležitým tématem pro širokou společnost. Argumentů, proč je podpora zdraví důležitá, je mnoho. Kdo z nás by chtěl být nemocný či se potýkat s různými zdravotními obtížemi. Pro zdravého člověka je jeho život potěšením, během kterého nachází spokojenost, radost a má možnost vykonávat různorodé aktivity. Obecně dobrý zdravotní stav a psychická vyrovnanost člověka přispívají k celkové osobní pohodě každého jedince. Podpora zdraví, by dle mého názoru, měla být soustředěna na co možná nejmladší jedince, jelikož postoj ke zdravému životnímu stylu se utváří od raného dětství a i v tomto věku je možné děti nejvíce ovlivňovat a předávat jim hodnoty do budoucnosti.
Pojem „wellness“ je definován jako proces učení a nabývání nových zkušeností, který musí mít svou dynamiku. Jedná se o vědomou volbu jedince vyváženějšího a zdravějšího životního stylu. Wellness program by měl být komplexním programem
16
podpory zdravého životního stylu, který by měl být navržen tak, aby dosahoval a udržoval vysoké úrovně well being, neboli pohody. Nástrojem wellness programu by mělo být lehké cvičení, prevence nemocí a snaha zvládat stresové a zátěžové situace. (Životní styl, 2010)
17
3 OBLASTI ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU
Tato kapitola je věnována oblastem zdravého životního stylu a ve své podstatě také doplňuje předešlou kapitolu, jelikož základní pojmy a oblasti zdravého životního stylu jsou úzce spjaty a provázány. Jak již bylo zmíněno, životní styl je velice obšírné téma. Z tohoto důvodu jsou zde uvedeny pouze ty oblasti, které jsou v tématu zdravého životního stylu dle autorky práce považovány za nejdůležitější, a je na ně kladen největší důraz.
3.1 Pohyb jako součást zdravého životního stylu
Jedním ze základních projevů existence života člověka i ostatních živočichů je pohyb, který měl významný vliv na jejich vývoj. Během vývoje všech živočišných organismů se zdokonalovala jak pohybová soustava, tak i ostatní regulační soustavy, ale i smyslové schopnosti. V moderním pojetí došlo také ke změně funkce a významu pohybu. Nyní se již nejedná pouze o zajišťování každodenních životních potřeb, jak tomu bylo dříve, ale pojem pohyb pro současnou společnost znamená především sportovní činnosti.
Pohyb je vykonáván činnostmi pohybového aparátu. Pohybový aparát můžeme charakterizovat jako funkční celek tvořený třemi částmi (podsystémy), který představuje více než polovinu celkové hmotnosti těla. Je tvořen opěrným a nosným systémem, kam zahrnujeme kosti, klouby, šlachy a vazy, dále výkonným systémem, což jsou kosterní svaly. Posledním systémem je řídicí systém, kam řadíme různé receptory, periferní a centrální svalstvo. Hlavním úkolem celého pohybového aparátu je pohyb těla a jeho částí. Pohyb těla můžeme dále rozdělit na pasivní složku pohybu, která je zajišťována pomocí kostí a kloubů a na aktivní složku pohybu, kterou zajišťují svaly.
S pohybem a pohybovým aparátem úzce souvisí tělesná zdatnost člověka.
Synonymem pro tělesnou zdatnost je tělesná kondice, někdy se také užívá pojmu
„fitness“. Tělesná zdatnost je brána jako celek, který je ale složen z více částí, kterými jsou – vytrvalost (nazývána též jako aerobní zdatnost), svalová síla, pohyblivost kloubů, šlach, vazů a koordinace pohybu (nazývána též jako nervosvalová souhra).
První složka je pro zdraví člověka brána jako nejdůležitější, jelikož její funkčnost
18
ovlivňuje správné fungování srdce, plic, svalů a krevního oběhu. Složky tělesné zdatnosti nejsou dědičné a lze je během života posilovat, rozvíjet a zlepšovat.
Pohyb je možné rozdělit na aktivní pohyb, kdy se jedná o samotné přemísťování těla v prostoru a je vykonáván vlastní pohybovou aktivitou jedince, a na pasivní pohyb, při kterém se využívá technických prostředků či ostatních živočichů. Pohyb je důležitou složkou ve zdravém životním stylu a hraje významnou roli pro zachování a upevňování normálních fyziologických funkcí organismu, kterými jsou například zvyšování tělesné zdatnosti, duševní svěžesti a celkové duševní pohody. Dále pohyb pozitivně ovlivňuje odolnost vůči stresu, působí jako prevence chronických (civilizačních) chorob a vede k lepšímu fyzickému vzhledu.
V současné době většina populace trpí nedostatkem pohybu – hypokinezí.
Základy pohybového režimu jsou utvářeny již od narození, z čehož vyplývá, že zejména rodiče jsou ti, kteří by svému potomkovi měli předávat správné postoje, a to nejen k pohybu jako takovému. Pohybová aktivita člověka dnes záleží zejména na jeho vnitřní síle, vůli a motivaci, jelikož současný život nám „ulehčují“ pomůcky jako veřejná doprava, pohyblivá schodiště, výtahy, apod., přičemž v rámci jejich využívání jsme ochuzováni o pohyb, který je tělu jinak přirozený. (Machová, Kubátová a kol., 2006)
S pohybem úzce souvisí i prožitek a celkové žití člověka. Díky pohybu můžeme v životě vykonávat různé aktivity, které náš život obohacují v mnoha rovinách.
Celkově pohyb také úzce souvisí se sportem. Velké množství lidí si pod pojmem pohyb představí pouze sportovní fyzickou aktivitu. Sport je zejména v poslední době velkým fenoménem, který nás provází (nebo by měl) během celého života. Sport je jednou z biologických potřeb, která obohacuje náš život. Během fyzické aktivity se v našem těle uvolňuje hormon endorfin, který má za následek, že člověk se po fyzické aktivitě cítí radostně a šťastně. I to je důvodem, proč sportování a pohybová aktivita je nesmírně důležitou součástí zdravého životního stylu. Pohybové aktivity by měly být ale rovnoměrně rozloženy, čímž rozumíme, že člověk by měl sportovat pravidelně a přirozeně. Pohyb by měl být přirozenou součástí každodenního života a nejen nárazovou činností, která naopak vede k přetěžování organismu člověka a může způsobit až zdravotní obtíže.
19
Jak již bylo zmíněno v předešlých kapitolách, v současné době dochází k výraznému poklesu fyzické i pohybové aktivity, což je dáno především sedavým zaměstnáním, které dnes v pracovní sféře výrazně převažuje. Základním předpokladem pro získání a udržení pevného zdraví, ale i psychické pohody, je samotná dobrá tělesná zdatnost. Z vlastní iniciativy bychom měli pracovat na jejím udržení a účelně ji posilovat. Za tělesně zdatného člověka je považován ten, který si udržuje přiměřenou tělesnou hmotnost, pohyblivost kloubů, šlach a vazů, má zdravé a výkonné srdce a plíce, jeho svalstvo je přiměřeně silné a jeho tělo se nachází v dobré duševní i psychické pohodě. (Machová, Kubátová a kol., 2006)
Pohyb činí člověka šťastným a radostným. To, že lidé v posledních letech mají nedostatek pohybové aktivity, zejména přirozeného a zdravého pohybu i na čerstvém vzduchu, je dle mého názoru důvodem k celkové nespokojenosti a negativismu lidí.
3.1.1 Pohybové aktivity
Pohybové aktivity můžeme dále dělit na více typů. Základní dělení je na organizované pohybové aktivity a neorganizované pohybové aktivity.
Organizované pohybové aktivity jsou takové, které jsou vykonávány za přítomnosti a dozoru trenéra nebo učitele. Poskytováním organizovaných pohybových aktivit se zabývají především zájmová sdružení, sportovní kluby, sportovní oddíly a zájmové kroužky.
Neorganizované pohybové aktivity jsou naopak ty aktivity, které jedinec provádí spontánně a bez dozoru trenéra či učitele. Neorganizované pohybové aktivity nevyžadují ke svému vykonávání žádné speciální prostory ani pomůcky, ale nejčastěji k nim dochází na místech k tomu předurčených, jako jsou hřiště, pískoviště, prolézačky, apod. Neorganizované pohybové aktivity jsou vhodné k „nastartování“
dětského zájmu o sport a o organizované pohybové aktivity. Dítě si samo určuje, kdy a co bude dělat. O jeho úsudku rozhodne momentální naladění, motivace, situace a emoční rozpoložení.
Dále pohybové aktivity můžeme dělit na běžné pohybové aktivity, sportovní pohybové aktivity a školní pohybové aktivity.
20
Běžné pohybové aktivity jsou činnosti každodenního života, které vykonáváme, aniž bychom si to uvědomovali. Jsou pro náš život zcela přirozené a není zapotřebí zvýšeného energetického výdeje. Řadíme sem například cestu do práce či do školy, domácí práce, nakupování, apod. K běžným pohybovým aktivitám nepotřebujeme žádné pomůcky.
Sportovní pohybové aktivity jsou speciální pohybové aktivity, které mají za úkol zlepšovat tělesnou zdatnost jedince, jsou vykonávány opakovaně, plánovaně a mají předem stanovenou strukturu. Sportovní pohybové aktivity můžeme dle jejich působení na náš organismus dělit na rychlostní pohybové aktivity silové pohybové aktivity, či vytrvalostní pohybové aktivity. S výkonem sportovních pohybových aktivit se zpravidla váže i vznik sportovního centra, kde je zapotřebí mít sportovní vybavení (oděv a obuv).
Školní pohybové aktivity jsou vykonávány v rámci školy či školní družiny a jsou koncipovány pro žáky těchto zařízení. V nové školní legislativě je doporučeno rozšíření pohybových činností a to jak během vyučovacích hodin, tak o přestávkách, před vyučováním i po vyučování (v rámci školních družin, sportovních klubů a zájmových kroužků. Bohužel praxe je zcela jiná. Žáci základních i středních škol mají pouze dvě vyučovací hodiny tělesné výchovy týdně, což je v porovnání s tím, kolik hodin ve škole prosedí, zanedbatelné množství. (Dvořáková, 2012)
Pro mě samotnou byly hodiny tělesné výchovy nezábavné, stereotypní a „zastaralé“. Každá hodina probíhala stejně a nepřinášelo mi to žádnou pozitivní energii, která by dle mého názoru měla při sportovní aktivitě vznikat. Tělesná výchova by měla dětem přinášet radost a měla by být aktivním odpočinkem mezi hodinami klasického vyučování. Hodiny by měly být vedeny více v moderním stylu, s využitím různých cvičebních pomůcek, nebo doplněny o hudební doprovod. Pro děti by měla být tělesná výchova tzv. „odrazovým můstkem“ pro to, aby i ve svém volném čase vykonávaly pohybovou aktivitu, navštěvovaly různá sportovní zařízení a nebudovaly si ke sportu negativní vztah. Dále si myslím, že hodiny tělesné výchovy by na školách měly být ve větším rozsahu než pouhé dvě hodiny, jako tomu je doposud. Škola by se měla podílet na vytvoření příznivých podmínek pro tělesnou výchovu a zajistit jak lákavý program, tak i vybavení tělocvičen. Sportovní pohybové aktivity by měly být nabízeny i v rámci školních klubů nebo družin.
21 3.1.2 Pohybová aktivita rodičů a dětí
Pohybové návyky, správné držení těla a celkově pohybový režim si každý člověk vytváří již od narození. Pojem „pohybový režim“ představuje veškeré motorické aktivity, které vykonáváme pravidelně a určitým způsobem je začleňujeme do každodenního života v různých cyklech. Pokud je pohybová aktivita dávkována v přiměřeném množství a pravidelně, je podporován motorický vývoj dítěte, tělesné zdatnost, formují se pohybové dovednosti, upevňuje se imunitní systém a v neposlední řadě je pozitivně ovlivňováno i psychické rozpoložení dítěte. (Blahutková, Řehulka, Dvořáková, 2005)
Pohybová činnost dítěte by měla oplývat různorodostí a všestranností a neměla by se zaměřovat pouze na rozvoj jedné tělesné stránky. Pohybová cvičení dětí by měla podporovat zdravý růst dítěte a vést ke správnému vývoji organismu. Pokud dítě není v pohybové činnosti omezováno, vykazuje přirozenou potřebu pohybové aktivity, které bychom v žádném případě neměli zabraňovat. (Linc, 1986)
To, co se dítě naučí v raném dětství, si odnáší do budoucna a pohybové návyky dítěte se promítají do dospělosti. Z tohoto důvodu bychom měli klást velký důraz na to, jak dítě tráví svůj volný čas v dětství a věnovat dítěti dostatek našeho času pro utvoření pozitivního postoje ke zdravému životnímu stylu a k rozvoji pozitivních návyků do budoucna. (Havlínová, Vencálková, 2008)
3.1.3 Skladba lekce cvičení s dětmi
Cvičení rodičů a dětí je bezesporu aktivita, která má u dětí podporovat zájem o pohybovou aktivitu a pohyb, navozovat u dětí příjemnou a pozitivní náladu, ale i rodičům přinášet radost ze společně prožitého času s dítětem. I přes to, že matky, které se programu účastnily, jsou osoby sportovně založené a svůj volný čas tráví převážně aktivně, je dobré stále mít na paměti a připomínat důležitost trávení volného času aktivně a pokud možno v přírodě na čerstvém vzduchu.
Přínosy, které cvičení rodičů a dětí přináší, jsou zejména:
Zdravý vývoj dítěte – dítě by si mělo budovat pozitivní vztah k pohybu již od raného dětství. Cvičení rodičů a dětí je možností, jak tohoto pozitivního vztahu docílit nebo k němu alespoň z části vybudovat pozitivní vztah. Dále během cvičení
22
rodičů a dětí dochází k tělesnému kontaktu mezi matkou a dítětem, což pozitivně ovlivňuje vztah a rodičovské pouto, které děti nejen v tomto věku potřebují.
Možnost srovnání – Během lekcí cvičení rodičů a dětí mají matky (nebo osoby, které dítě na cvičení doprovází) možnost pozorovat své dítě a následně ho i porovnat s ostatními dětmi. Rodiče u dětí mohou pozorovat zlepšení v různých činnostech a tím se i inspirovat k další práci s dítětem. Je zapotřebí si uvědomit, že každé dítě je jiné a disponuje jinými pohybovými schopnosti a dovednostmi. Proto nikdy dítěti neříkáme, že je horší nebo méně šikovné, než jeho vrstevník. K dítěti se snažíme být vždy laskaví, chápaví, a pokud dítě žádá o naši pomoc, neměli bychom mu ji odpírat.
Zdravé návyky – vzhledem k tomu, že během celé lekce je přítomna matka, která se cvičení aktivně účastní, dítě od matky tento postoj přejímá a považuje cvičení za samozřejmou věc, která ho baví a ve které shledává smysl, jelikož činnost vykonává i jeho maminka. I samotné navštěvování těchto lekcí začne dítě postupem času vnímat jako pravidelný rituál. Získané návyky jsou i vkladem do budoucna, kdy u dětí eliminujeme chybné držení těla nebo předcházíme cévnímu i jinému onemocnění, které by mohlo vzniknout při nedostatečné pohybové aktivitě. Důležité je upozornit i na vznik přátelství, která při pravidelném setkávání vznikají. Taková přátelství mohou mít pozitivní dopad i do budoucna, kdy se rodiny mohou nadále stýkat a společně trávit svůj volný čas pohybovými aktivitami, apod.
Společné zážitky mezi matkou a dítětem – Pokud s dítětem trávíme dostatek času, budujeme silné pouto nejen po stránce mateřské lásky ale také po stránce důvěry a celkového pozitivního naplnění vztahu. Tím, že se rodiče během lekce dítěti věnují, pomáhají mu s jednotlivými cviky a tím mu pomáhají překonávat různé překážky, roste důvěra v rodiče a dítě s rodičem sdílí radost. Pozitivní emoce jsou důležité i pro správné fungování vztahu do budoucna.
Dalším bodem v přípravě lekcí cvičení rodičů a dětí je také problematika pedagogických zásad a principů výchovy. Program podpory zdravého životního stylu by měl být souborem činností, vedoucích nejen k podpoře zdravého životního stylu, ale i k výchově a vzdělávání obecně. Zásady můžeme charakterizovat jako obecně platné a v praxi ověřené požadavky, na základě kterých volíme metody, formy a cíle
23
naší práce. Jednotlivé zásady se často prolínají nebo na sebe nepřímo navazují, či vycházejí z předchozí. (Jůva, 2001)
Zásada cílevědomosti – před samotnou přípravou programu bychom si měli jasně stanovit cíl, kterého chceme prací dosáhnout. Někdy je lepší zvolit si menší a dílčí cíle, u kterých předpokládáme, že se nám jich podaří dosáhnout. Cíl každé lekce by měl být promyšlený a měli bychom dodržovat metody, pomocí kterých chceme cíle dosáhnout.
Měli bychom mít na paměti, že není zapotřebí dosáhnout cíle ihned, ale že je vhodné, se k cíli postupně přibližovat. Přeci jen, ne nadarmo se říká: „I cesta je cíl.“
Zásada názornosti – názorné ukázky dítěti pomáhají učit se nové věci. Usnadňují dítěti proces poznávání a pomocí názorné ukázky můžeme u dětí docílit i dlouhodobějšího upevnění vědomostí a zapamatování si dané věci. Vhodné je doplňovat pohyby říkankami, básničkami nebo hesly, které dítěti evokují konkrétní věc a dítě se cvik snáz naučí. Doporučováno je propojit učení po stránce hudební i rytmické, což může pozitivně ovlivňovat správné provedení cviku a u dětí rozvíjet hudební sluch.
Zásada systematičnosti – při sestavování lekce bychom měli dbát na to, aby se dítě učilo od nejsnazšího po nejobtížnější. Veškeré věci, které jsou pro dítě nové, bychom měli učit na základě toho, co již dítě umí a ovládá. Například, pokud chceme dítě naučit skákat po jedné noze, nejprve je zapotřebí naučit dítě skákat snožmo.
Systematičnost souvisí také s učením od známého k neznámému nebo od jednoduchého ke složitému.
Zásada aktivnosti – aby dítě práce bavila, je zapotřebí, aby se jí samo dítě mohlo aktivně účastnit a podílet se na její tvorbě. Pokud se chceme naučit něčemu novému, je zapotřebí aktivity. Pokud aktivitu budeme s dětmi vykonávat i sami, dítě bude reagovat pozitivně a aktivitu si bude vynucovat i nadále.
Zásada přiměřenosti – u dětí je přirozená zvídavost, avšak dítě v batolecím ani předškolním věku nevydrží dělat stejnou aktivitu déle, než je pro něj zajímavé.
Proto bychom se aktivitám, které během lekce vykonáváme, měli věnovat přiměřeně dlouhou dobu. Cviky obměňovat a nenechat dítě nudit se. Také bychom na děti neměli vyvíjet příliš vysoké nároky. Každé dítě disponuje jinými možnostmi, proto když
24
vidíme, že dítě cvik samo nezvládá, nijak ho od činnosti neodháníme, ale naopak se mu snažíme pomoci, aby postupně došlo k tomu, že cvik příští lekci vykoná samo.
Zásada trvalosti – opakování je matka moudrosti. Tímto heslem bychom mohli shrnout zásadu trvalosti, která spočívá v tom, že lekci připravujeme tak, aby si dítě během lekce jeden cvik nebo činnost zopakovalo vícekrát. Tím dochází k upevnění procesů učení a již osvojených dovedností a znalostí. Nutno podotknout, že zásada přiměřenosti a zásada trvalosti by měly být v rovnováze, což chápeme tak, že je sice dobré s dítětem konkrétní věc opakovat, dokud se ji nenaučí, ale ne tak dlouho, aby dítě začala nudit, nebo aby k ní dítě dokonce získalo odpor. (Svobodová, Šmahelová, 2007)
Lekci bychom měli připravovat tak, aby byla pestrá a různorodá. Není nutné, aby každá lekce byla zcela jiná a zcela jinak koncipovaná. Důležité je děti nepřetěžovat a nezahlcovat přílišným množstvím nových poznatků, ale zároveň jim nabídnout takové aktivity, které je budou bavit a budou mít zájem je vykonávat.
K dětem bychom měli přistupovat individuálně. Každé dítě je jiné. Má jiné pohybové (fyzické) možnosti, ale i jiné psychické cítění. Dítě bychom měli respektovat takové, jaké je a neměli bychom se snažit ho nijak předělávat nebo pod nátlakem nutit k výkonu jakýchkoli činností, které se dítěti nelíbí. Každé dítě se učí jiným tempem, i toto bychom měli mít na paměti a respektovat to.
3.2 Výživa jako součást zdravého životního stylu
Dalším faktorem, neméně důležitým, zdravého životního stylu, je výživa. Potrava je důležitá jak z hlediska výstavby tkání a orgánů organismu, tak pro zajištění celkového chodu organismu. U dětí a mladistvých je důraz kladen také na jejich tělesný růst a vývoj. Co se týče výživy, měla by být vyvážená jak po stránce kvality, tak i kvantity, přičemž by tyto dvě hodnoty měly být v rovnováze. Aby nedocházelo ke kolísání hmotnosti, je doporučováno, aby se příjem energie rovnal výdeji energie.
Výjimku tvoří období dětství, dospívání, období těhotenství a kojení, kdy je potřeba zabezpečit tělu větší příjem energie. Důležitým aspektem je také druh vykonávané práce a to jak v zaměstnání, tak ve volném čase. Co se týká kvalitativního hlediska přísunu živin, měla by být naše strava rozmanitá a s dostatečným přísunem živin.
25
SZO vydala doporučení týkající se výživy, spotřeby potravin, přípravy pokrmů a stravovacího režimu. Dle SZO je vhodné stravovat se v pěti denních dávkách s pauzami mezi jídly cca tři hodiny. Každé denní jídlo by mělo obsahovat všechny makroživiny, jako jsou bílkoviny, tuky i sacharidy. Dalším doporučením je dostatečný příjem tekutin, který by měl být v rozmezí jednoho a půl až dvěma litry tekutin.
Nejdůležitějším doporučením je ale zaměření se na upevnění správných návyků a postojů ke stravovacím návykům, zejména u dětí, jelikož jak již bylo zmíněno, v dětství je získáván základ pro správné stravovací návyky v dospělosti.
Je v kompetencích rodiče, zejména matky, která zpravidla zajišťuje chod domácnosti a má největší podíl na skladbě stravy celé rodiny, aby dítě mělo zajištěnou racionální výživu1 a vytvářelo si správné stravovací návyky pro svůj budoucí život. (Machová, Kubátová a kol., 2006)
Prevencí pro vznik nemocí, plynoucích ze špatných stravovacích návyků, jsou výživová a režimová doporučení. Mezi výživové doporučení lze zahrnout střídmost a pestrost v jídelníčku, správnou konzumaci makroživin i mikroživin, omezení příjmu soli i cukru a dodržování dostatečného pitného režimu. Mezi režimová doporučení patří umožnit dětem aktivitu po celý den, podporovat nekuřáctví a také učit děti zvládat stres. (Machová, Kubátová a kol., 2006)
Nevhodná výživa je závažným problémem, který může způsobit vznik mnoha neinfekčních onemocnění a to již v prvním desetiletí života člověka. Mezi nejrizikovější chyby, kterých se můžeme dopustit, patří například nadměrný příjem živočišných tuků a cholesterolu, vysoký energetický příjem, nízký příjem vlákniny, ale také vysoký příjem kuchyňské soli.
3.2.1 Základní živiny
Nejzákladnějšími živinami jsou bílkoviny, tuky a cukry, ale neměli bychom opomíjet dostatečný přísun vitamínů, minerálů a tekutin.
Bílkoviny, nazývané také jako proteiny, jsou pro tělo hlavní stavební jednotkou a nezbytnou složkou potravy, kterou přijímáme. Bílkoviny jsou důležité zejména pro stavbu a obnovu tkání, chrání organismus v podobě protilátek a jsou důležitým
1 Racionální výživa – výživa, která je vyvážená jak z hlediska množství, tak z hlediska kvality.
Tato výživa zajišťuje organismu dostatečný a pravidelný přísun energie ze všech živin, minerálů, vitamínů a vody. (Machová, Kubátová a kol., 2006)
26
zdrojem dusíku a síry. Tělo bílkoviny využívá na pokrytí energie pouze v případě, pokud v danou chvíli není možné pokrýt energii jinými zdroji. Bohaté zastoupení bílkovin můžeme najít například v mase, luštěninách, vejcích, mléčných výrobcích a v bramborách. Minimální hranice bílkovin, kterou bychom za den měli být schopni přijmout, činí půl gramu na kilogram tělesné hmotnosti (hranice nutná pro pokrytí bazálních činností organismu2). Hodnota příjmu bílkovin je přímo závislá na výkonu fyzické práce. Se stoupající fyzickou aktivitou stoupá i potřeba příjmu bílkovin a to až na dva gramy na kilogram tělesné hmotnosti. Celkový denní příjem bílkovin by měl být 15 % z celkového denního příjmu energie. (Mužík, 2007)
Tuky jsou další stavební jednotkou pro tělo. Často jsou tuky nazývány jako lipidy. Tuky tvoří pro tělo tzv. zásobu, kterou tělo čerpá v době nedostatečného přísunu cukrů. Tuky jsou neprávem obviňovány z mnoha negativních vlivů na zdraví člověka a pro mnoho lidí jsou tuky chápány jako špatné, což je ale mylná myšlenka.
Tuky jsou z hlediska výživy stejně důležité jako sacharidy a bílkoviny, a to zejména pro správné fungování hormonálního systému, pro správnou funkci buněk a pro celkové zdraví člověka. Tuky jsou sloučeninou glycerolu a mastných kyselin. Mastné kyseliny lze dále rozdělit na nasycené mastné kyseliny a nenasycené mastné kyseliny. (Kunová, 2011)
Tuky můžeme dělit na nasycené mastné kyseliny a nenasycené mastné kyseliny.
Nasycené mastné kyseliny jsou obsaženy zejména v potravinách živočišného původu, jako je například máslo, sádlo, mléko a hovězí tuk. Nadměrná konzumace nasycených mastných kyselin může vést ke zvýšení hladiny cholesterolu v krvi. Nenasycené mastné kyseliny jsou opakem nasycených mastných kyselin a jsou obsaženy v potravinách rostlinného původu. Nenasycené mastné kyseliny můžeme dále rozdělit na mononenasycené, které se vyskytují v olivách, olivovém oleji, ořeších a avokádu a polynenasycené, které jsou obsaženy v rostlinných olejích (řepkový, slunečnicový, sójový). Polynenasycené mastné kyseliny je potřeba přijímat ve stravě, jelikož lidský organismus není schopen jejich výroby. Příjem tuků u starších dětí a dospělých jedinců by se měl pohybovat v rozpětí 15 – 30 % z celkového denního příjmu energie, přičemž největší podíl by měly zastupovat mononenasycené mastné kyseliny. (Kunová, 2011)
2 Bazální činnost organismu – jedná se o aktivitu organismu, kdy probíhá základní látková výměna během klidového režimu organismu. Při této aktivitě dochází k minimální spotřebě energie, která je však nezbytná pro udržení základních životních funkcí. (Vím co jím, 2013)
27
Sacharidy by měly v celkovém energetickém denním příjmu pokrývat největší část a to až 55 %. Sacharidy jsou často nazývány také jako cukry, avšak tento název není zcela správný. Pojem cukry by se měl používat zejména pro sacharidy sladké chuti, které jsou obsaženy například v ovocném, hroznovém, nebo řepném cukru. Různé druhy sacharidů (monosacharidy, polysacharidy, oligosacharidy) obsahují odlišné množství sacharidových jednotek. Od množství obsahu sacharidových jednotek se odvíjí intenzita sladké chuti. Čím více sacharidových jednotek potravina obsahuje, tím méně sladkou chuť má. (Mužík, 2007)
3.2.2 Potravinová pyramida
Potravinová pyramida znázorňuje skladbu i doporučené množství potravin tak, jak je doporučováno dle odborníků ve správném jídelníčku. Potravinová pyramida byla sestavena odborníky jako pomůcka pro širokou veřejnost při problematice správného stravování. Je složena z šesti skupin, které jsou dále rozděleny do čtyř pater.
(viz Obrázek 1 – „Potravinová pyramida“)
První patro potravinové pyramidy je tzv. základnou a je tvořeno obilovinami, rýží, těstovinami a pečivem. Potraviny v této části potravinové pyramidy jsou bohatým zdrojem minerálních látek a polysacharidů (složených cukrů), vitamínů a vlákniny.
V poslední době můžeme zaznamenat obiloviny, které se nově dostávají na trh – pohanka, proso, přenice špalda, jednozrnka, amarant aj. Denně bychom měli přijmout 3 -6 porcí obilovin.
Druhé patro potravinové pyramidy tvoří ovoce a zelenina. Tyto plodiny můžeme konzumovat v syrovém nebo tepelně či jinak upraveném stavu. Ovoce je hlavním zdrojem sacharidů, kvalitním zdrojem vitaminu C, minerálních látek a antioxidantů (látky, které chrání tělo před volnými radikály). Zelenina je zdrojem hlavně vlákniny a je tvořena z velké části vodou. Doporučeno je konzumovat dvě až čtyři porce čerstvého ovoce a tři až pět porcí čerstvé zeleniny.
Třetí patro potravinové pyramidy tvoří mléko, mléčné výrobky, ryby, maso, vejce a luštěniny. Jedná se o potraviny živočišného původu s vysokou výživovou hodnotou. Mléčné výrobky jsou zdrojem zejména vápníku, ale obsahují často také mastné nasycené kyseliny, které mohou způsobovat zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi. Hlavním zdrojem plnohodnotných bílkovin je maso, které je také kromě jiného
28
bohaté na minerální látky, zejména zinek a železo. Rybí maso je velmi cenné, jelikož vedle plnohodnotných bílkovin obsahuje také minerální látky fosforu, jodu a vitaminy.
Denně bychom měli přijmout dvě až tři porce mléčných výrobků a jednu až dvě porce masa, ryb, vajec a luštěnin.
Poslední, čtvrté, patro potravinové pyramidy obsahuje soli, cukry a tuky.
Jedná se o skupinu potravin, které bychom se měli téměř vyhnout. U cukrů se jedná zejména o jednoduché cukry, které jsou pouhými prázdnými kaloriemi, a naše tělo je téměř nepotřebuje. Denní příjem soli by měl být maximálně pět gramů. Je nutné brát ale v potaz to, že sůl je obsažena i ve spoustě potravin, které denně konzumujeme.
Tuky jsou důležitou složkou potravy, avšak je důležité rozlišovat mezi nasycenými mastnými kyselinami a nenasycenými mastnými kyselinami – viz kapitola „Tuky“.
(Foodnet, 2012)
Obrázek 1: Potravinová pyramida
Zdroj: Foodnet.cz, informační systém PK ČR
29 3.2.3 Desatero výživy u dětí
Z výše uvedeného bychom mohli vytknout důležité body, které jsou stěžejní při správném stravování dětí a shrnout je do tzv. „Desatera výživy dětí“:
Dopřát dětem pestrou a rozmanitou stravu, která je bohatá na zeleninu, ovoce, celozrnné a mléčné výrobky, ryby a drůbež.
Nenechte děti přejídat se, ale ani hladovět. Denní jídlo by mělo být dávkováno pětkrát až šestkrát denně a velikost porcí by měl být přizpůsobena hmotnosti, vývojovému období a pohybové aktivitě dítěte.
Dopřejte dítěti pravidelný přísun kvalitních bílkovin (drůbeží maso, rybí maso, luštěniny).
Zajistěte dítěti několikrát denně příjem mléčných výrobků.
Snažte se upřednostňovat rostlinné tuky a oleje před živočišnými.
Učte děti nejíst přemíru cukru, slazených nápojů a sladkostí. Sacharidy by měly být přijímány převážně ze zeleniny a ovoce.
Sůl nabízejte dětem jen výjimečně. Hotové pokrmy již nedosolujte.
Dopřejte dítěti správný a dostatečný pitný režim.
Buďte svým dětem příkladem při utváření pevného postoje ke zdravému životnímu stylu a aktivně se zajímejte o stravovací návyky dítěte mimo domov.
S praktickým lékařem pravidelně konzultujte zdravotní stav dítěte. (Výživa dětí, 2013)
U dětí ve věku pět až deset let je denní příjem doporučován v rozmezí 1 500 – 2000 kalorií denně. Denní příjem je však přímo závislý na věku, tělesném vzhledu, vývoji dítěte a zejména na vykonávané pohybové aktivitě. U dětí proto není třeba počítat denní příjem v kaloriích, ale je třeba zaměřit se na zajištění zdravé, vyvážené a nutričně bohaté stravy. (Kučera, 2005)
3.3 Odpočinek a spánek jako součást zdravého životního stylu
Nedílnou součástí zdravého životního stylu je bezesporu i odpočinek a spánek.
Spánek je základní fyziologickou potřebou nezbytnou pro správnou funkci organismu.
V dnešní době, která přináší větší míru stresu, psychického zatížení organismu a s tím i pocity úzkosti a strachu, může docházet k vážným psychickým
30
onemocněním či chronickým nemocem psychického rázu. Důležitost bychom měli klást především na vnitřní uvolnění, odpočinek, relaxaci a spánek. V případě nedostatku odpočinku je jedinec daleko více náchylný k různým druhům psychosomatických obtíží, které se mohou projevovat větší mírou nemocnosti, alergickými obtížemi, i kardiovaskulárními onemocněními. Jedinec je méně výkonný a není odolný vůči zátěžovým situacím.
Za zmínku také stojí emocionální přetěžování dětí, které může být zapříčiněno přemírou učiva a dalších podnětů, které kladou důraz na vysokou výkonnost dítěte a na perfektní zvládání veškerých činností. Tento psychický nátlak a nepříjemná atmosféra z něj vyplývající, vyvolává u dětí stres, úzkost a strach. Tyto psychické obtíže mohou být doprovázeny i nevolností, bolestí hlavy, pocením či třesem. Způsob, jak se vypořádat s výše zmiňovanými stavy, jsou relaxační techniky, které mají za úkol snižovat emocionální napětí a tím posilovat odolnost vůči zátěžovým situacím a regenerovat duševní síly dítěte. (Jucovičová, 2008)
Dle dostupných studií klesá kvalita a míra odpočinku. V současné době se délka spánku pohybuje mezi šesti až sedmi hodinami spánku denně a až 35 % lidí spí denně méně jak sedm hodin. Tento spánkový deficit je spojen s rizikem vzniku chronických onemocnění, tak i vyšším rizikem úmrtnosti a celkově nižší kvalitou života. Mnoho lidí považuje spánek za ztrátu času a domnívají se, že tělo během spánku nepracuje.
Opak je ale pravdou. Ve spánku tělo vykonává mnoho činností, které jsou důležité ke správnému fungování těla fyzického, i psychického. Během spánku dochází k obnově poškozených tkání a k produkci hormonů. Během spánku tělo produkuje hormon leptin, který ovlivňuje v našem mozku pocit sytosti z jídla. Právě díky nedostatku spánku okrádáme své tělo o tvorbu tohoto hormonu a následně trpíme pocity hladu, které nás vedou k nadměrné konzumaci jídla, což může vést ke vzniku nadváhy až obezity.
Nedostatek spánku je uváděn jako jeden z nejrizikovějších faktorů pro vznik obezity. Dalším negativním dopadem při nedostatku spánku je snížená sportovní výkonnost, kdy nám na sport nezbývá už dostatek energie a proto pohybovou aktivitu vynecháme, což vede společně se špatnými stravovacími návyky opět k riziku vzniku nadváhy a obezity. Nedostatek spánku může ale vést také k nemocem a zdravotním komplikacím. Jedná se zejména o srdeční onemocnění, cukrovku druhého typu,
31
zhoršenou imunitu, deprese, zvýšenou zánětlivost v těle a u mužů i o pokles testosteronu. (Walek, Tóth, 2015)
U spánku nezáleží pouze na délce spánku, ale také na kvalitě. Doporučováno je sedm až osm hodin kvalitního spánku denně. V současnosti je kvalita spánku zhoršována celou řadou vlivů, které si kolikrát sami nemusíme ani uvědomovat.
Před spánkem by měl člověk provést tzv. spánkovou hygienu, v rámci které by měl odstranit veškeré vlivy, které by spánek mohly jakkoli narušovat. Základním pravidlem pro kvalitní spánek je odpočinek mozku od toku myšlenek. Mozek by neměl být přestimulován. Dále by člověk měl poslouchat své tělo a uložit se ke spánku ve chvíli, kdy je opravdu unavený a nepřecházet tuto dobu. Na kvalitu spánku má výrazný vliv posledních třicet minut před usnutím. V těchto třiceti minutách by již člověk neměl používat žádné elektronické přístroje, jelikož tyto přístroje vyzařují modré světlo, které negativním způsobem ovlivňuje tvorbu melatoninu, což je hormon ovlivňující regulaci spánku. (Walek, Tóth, 2015)
3.4 Fitness a fitness centra jako místa podpory zdravého životního stylu Faktorem, který výrazně ovlivňuje zdravý životní styl je pohyb, s čímž úzce souvisí téma fitness a fitness centra. Těmto dvěma pojmům je věnována následující kapitola.
Fitness lze definovat jako: „Schopnost provádět každodenní úkoly svižně bez přílišné námahy, s dostatkem energie a s dostatečnou rezervou pro spokojené prožívání volného času a zvládání nepředvídaných událostí.“. (Blahušová, 2005, str. 15)
Zdraví a výkonnost jedince je ovlivňována úrovní fyzické zdatnosti. U fyzicky zdatných jedinců je možné pozorovat určité jevy, které vypovídají o jejich fyzické zdatnosti. Těmito jevy může být například stav orgánů a vaskulárního (cévního) systému jedince, doba, kdy je jedinec schopen vykonávat fyzickou aktivitu bez únavy, ale také množství tělesného tuku, kterým jedinec disponuje.
Bez fyzické aktivity nemůže být člověk fit. Čím více fyzické aktivity tělo vykonává, tím vyšší úroveň fitness můžeme mít a tím pádem získávat i více zdravotních účinků. (Blahušová, 2009)
32
Nejdůležitějšími složkami, které udávají tělesnou (fyzickou) zdatnost, jsou aerobní zdatnost, kterou nazýváme též jako vytrvalost, svalová síla, pohyblivost kloubů, šlach a vazů a také koordinace pohybů, též nazývaná jako nervosvalová souhra. (Čevela, Čeledová, Dolanský 2009)
Fitness centra jsou podniky, které se zaměřují na podporu zdravého životního stylu v rámci pohybové aktivity. Spousta z nás si fitness studio představí jako klasickou posilovnu, kde se ke cvičení využívají posilovací stroje, činky, apod.
Z vlastní zkušenosti mi přijde, že spoustu fitness center zůstalo v tomto stereotypu, ale mnoho dalších se posouvá moderně dál a zařazuje do cvičebního plánu i cvičení s vlastní vahou těla nebo tzv. Body-mind cvičení. Jedná se o cvičení lehčího charakteru, kde většinou nejsou používány žádné pomůcky. Cvičí se ve volném tempu s pomalou hudbou a je kladen důraz na vnímání vlastního těla. Cvičení Body-mind propojuje fyzické a duševní tělo člověka a má za cíl navodit příjemnou náladu a přísun pozitivní energie.
33
4 ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY ZPŮSOBENÉ NEZDRAVÝM ŽIVOTNÍM STYLEM
Tato kapitola se zaměřuje na zdravotní problémy a nemoci, které mohou vzniknout při nezdravém životním stylu a špatné životosprávě. Obsah kapitoly by mohl být daleko obšírnější, avšak vzhledem k cíli této bakalářské práce je kapitola pouze informativní.
Špatné stravovací návyky a nevyvážená strava mohou být počátkem mnoha zdravotních problémů, které se mohou projevit oslabenou imunitou, zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění, ale i únavou a psychickou nepohodou. Za nesprávnou výživu je považována jak nedostatečná výživa, tak i nevyvážená výživa, přejídání a také poruchy příjmu potravy jako jsou například anorexie či bulimie.
Mezi onemocnění, která vznikají na základě nezdravého životního stylu, řadíme neinfekční choroby, které jsou také známy pod pojmem „choroby hromadného výskytu“. Tyto nemoci vznikají v delším časovém horizontu, někdy i po dobu pěti až deseti let, za to mají ale mnohem vážnější dopad na zdraví člověka, než nemoci, které jsou způsobeny viry a bakteriemi a jejich inkubační doba je o mnoho kratší.
Mezi neinfekční choroby řadíme například kardiovaskulární onemocnění, hypertenzi, cukrovku, obezitu, nádorová onemocnění, vředové choroby žaludku, chronický zánět průdušek a další nemoci, které vznikají konzumním a sedavým způsobem života.
(Machová, Kubátová a kol., 2006)
Spolu s technickým pokrokem došlo ke změnám kvality všech oblastí, které jsou uvedeny v kapitole 4 a tím i k rozvoji a nárůstu výše zmíněných neinfekčních chorob. Za rok 2015 zemřelo na neinfekční choroby celkem 111,2 tisíce osob.
Neinfekční choroby, které bývají také nejčastější příčinou úmrtí obyvatel v České republice, jsou pro lepší přehlednost znázorněny v tabulce. (viz Tabulka 1 – „Příčiny úmrtí způsobené nezdravým životním stylem“)
Příčina úmrtí Muži Ženy Celkem
Nemoci oběhové soustavy 41,9 49,9 91,8
Nádorová onemocnění 27,0 22,3 49,3
Nemoci dýchací soustavy 7,4 6,1 13,5
Nemoci trávicí soustavy 4,7 3,7 8,4
Nemoci endokrinní 3,5 4,6 8,1
34
Příčina úmrtí Muži Ženy Celkem
Vnější příčiny úmrtnosti 7,0 3,5 10,5
Ostatní 8,6 10,1 18,7
Tabulka 1: Příčiny úmrtí způsobené nezdravým životním stylem
Zdroj: (Webové stránky Českého statistického úřadu, 2016), vlastní zpracování Pozn.: Data jsou uvedena v procentech z celkové úmrtnosti za rok 2015
Členění podle kapitol mezinárodní klasifikace nemocí
Z tabulky je zřejmé, že nejčastější příčinou úmrtí jsou nemoci oběhové soustavy.
Druhou nejčastější příčinou jsou nádorová onemocnění. Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou onemocnění dýchací soustavy. Čtvrté a páté místo je rozděleno mezi nemoci trávicí soustavy a nemoci endokrinní. Zvláštní složku tvoří vnější příčiny úmrtnosti, kam řadíme sebevraždy a dopravní nehody. Do složky ostatní jsou zařazeny ostatní příčiny úmrtí, které nebylo možné zařadit do jiné z předešlých složek.
35
5 VLIV RODINY NA BUDOVÁNÍ VOLBY ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU JEDINCE
Rodiče by měli být vzorem pro své děti. Ty se od rodičů učí a často přebírají jejich hodnoty a postoje k životu. Z tohoto důvodu by se rodiče měli snažit vést zdravý životní styl, který by měl být vzorem pro jejich děti.
Pokud jsou děti od dětství vedeny správným směrem a mají v rodičích jistý vzor, jsem přesvědčena o tom, že ony samy později ve svém životě naleznou cestu ke zdravému životnímu stylu snáz, než v opačném případě.
Motivace ke cvičení u dětí v batolecím a předškolním věku zpravidla nebývá potřeba. Děti jsou v tomto věku velice zvídavé a rády zkouší nové věci, které jsou pro ně doposud neznámé. Pro své učení ale potřebují především volnost a svobodu.
Z tohoto důvodu děti v žádném případě ke cvičení nenutíme, ale snažíme se je povzbudit a ukázat jim příležitost naučit se a vyzkoušet si něco nového, co by je mohlo bavit a nadchnout je. Pokud se dítě učí novým dovednostem, je třeba podat mu tzv. „pomocnou ruku“, která by ale neměla přesáhnout pomyslnou hranici toho, aby dítě bylo soběstačné a největší úsilí vyvíjelo samo. Pomoc bychom měli postupně ubírat až do chvíle, kdy je dítě schopno vykonávat určitou činnost (pohybovou aktivitu) samo. Pokud bychom naši pomoc neregulovali, mohlo by dojít ke stagnaci rozvoje a zakotvení dovedností na stejné úrovni. Ve chvíli, kdy se dítě naučí ovládat jednu dovednost, je načase přesunout se na nácvik jiné dovednosti, činnosti, či úkolu.
Při cvičení dětí je nutné brát v potaz rozdílnost dětí a to jak v motorickém vývoji, tak i v duševním stavu. U dětí dochází k největšímu rozvoji pohybových dovedností v pozitivní náladě dítěte. Dítě má radost z nově naučených dovedností a je otevřeno k dalšímu učení. (Pechová, 2000)
36
6 CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY
V této kapitole se práce věnuje charakteristice cílové skupiny, pro kterou je určen Program zdravého životního stylu, jež je zpracován v praktické části bakalářské práce.
Cílovou skupinou jsou rodiče a děti ve věku jedno až tří a půl roku. Z tohoto důvodu jsou zde blíže specifikovány děti batolecího a předškolního věku a dospělí jedinci jako rodičové.
6.1 Vývojové období batolecího věku
V této kapitole bakalářské práce bude charakterizováno vývojové období batolecího věku z pohledu pohybového a tělesného, emočního a socializačního vývoje dítěte.
Batolecí věk je vymezen v období od jednoho roku do tří let věku dítěte a toto období je také často nazýváno jako období vzdoru a negativismu. Batolecí období je jedním z nejvýraznějších vývojových období v životě jedince. Dochází při něm k zrození psychického „Já“, kdy dítě začíná naznačovat, že si již uvědomuje samo sebe a považuje se za autonomního jedince. S touto skutečností jsou spojeny také počátky sebeobsluhy, což chápeme jako snahu sám se nakrmit, napít, svléknout, obléknout, ale také učit se ovládat vyměšování. K úplné zralosti v uvědomování si svých potřeb dochází až kolem druhého roku věku. U dětí v batolecím věku sice dochází k počátkům osamostatňování, ale jedinci jsou stále silně závislí na matce či mateřské osobě. Odloučení od této osoby v dítěti vyvolává silné separační reakce.
Tyto separační reakce rozdělil John Bowlby do tří typických fází.
Fáze protestu, kdy dítě křičí a volá matku, která by na základě jeho předchozích zkušeností měla přijít. Fáze zoufalství, kdy dochází k postupné ztrátě naděje a k menší četnosti křiku po matce. Dítě se odvrací od okolí a nachází se ve stavu hluboké stísněnosti. Fáze odpoutání od matky, kdy dítě postupně potlačuje city k matce a je schopno citově se připoutat k jiné osobě, která mu může matku nahradit.
Pokud u dítěte taková osoba chybí, často dojde k připoutání na věci hmotného charakteru.
Děti v tomto věku začínají samostatně mluvit i chodit. Kolem třináctého měsíce věku by dítě mělo být schopno samostatné chůze bez opory. S dovršením druhého roku
37
věku je dítě schopno samostatně utíkat a pády již nejsou tak časté. Dalším mezníkem jsou poskoky a stoj na jedné noze. V pohybovém vývoji dítěte dochází k značnému pokroku především v rámci společných aktivit s rodiči, kdy děti mají individuální, citlivý přístup a možnost observace (pozorování) a napodobování. V batolecím období dochází ke zpomalování tělesného vývoje, čímž rozumíme, že vývoj v tomto období není tak skokový a dynamický jako například v kojeneckém období. Prodlužují se dolní končetiny a mění se poměr hlavy a končetin. (Langmeier, Krejčířová, 2006)
6.2 Vývojové období předškolního věku
Uvádí se, že jako předškolní období bychom mohli vymezit dobu od narození dítěte až po jeho vstup do školy. Takto široké vymezení je pro plánování výchovných a sociálních opatření sice výhodou, ale nebere v potaz vývojová specifika daných období. Předškolní období je také často chápáno jako období, kdy dítě dochází do mateřské školy. Mnoho dětí ale mateřskou školu nenavštěvuje, a proto je rodina a rodinná výchova v tomto věku nejdůležitějším faktorem ve výchově.
Obdobím předškolního věku tedy rozumíme období mezi třetím a šestým rokem života dítěte. Ve třech letech by dítě mělo ukončit vývojovou etapu, kdy se naučilo samostatně pohybovat a využívat řečových dovedností. V předškolním období se motorický vývoj dítěte zdokonaluje. Zlepšuje se pohybová koordinace, zručnost, hbitost a pohyby se stávají ladnějšími a přirozenějšími. S narůstajícím věkem stoupá i samostatnost jedince. V předškolním období je dítě schopné samo se najíst, svléknout, obléknout a také na toaletě je víceméně soběstačné. U dětí v předškolním věku dochází také ke zdokonalování řečových dovedností. S vývojem řeči dochází i k rozšíření poznatků o sobě, okolním světě, věcech a lidech. Dítě je ve věku tří let schopno řídit své chování dle pokynů okolí. Pokyny však nejprve nahlas samo zopakuje a teprve potom činnost vykoná. Mezi čtvrtým a pátým rokem dochází ke zdokonalení této dovednosti a dítě je již schopno činnost vykonat i bez hlasitého zopakování instrukce. Řeč se tedy stává nástrojem k regulaci vlastního chování.
Důležitou vývojovou etapou je tzv. „vyrůstání z rámce rodiny“, kdy dítě navazuje nové vztahy, a to například ve školce mezi kamarády a vrstevníky. Začíná objevovat prostředí i mimo domov a rodinu. Rodina je ale pro dítě stále nejvýznamnějším prostředím, které pro něj zajišťuje domov a kde nachází své nejbližší osoby.
Se socializací dítěte se setkáváme již v batolecím období, avšak v předškolním věku
