Bakalářská práce Vilmy Neubauerové / KED Dálnice – milníky v naší krajině
Byla to především magie míst, která od dětství Vilma navštěvovala a která v sobě obsahovala otázky, vztahující se k podivným betonovým a funkci postrádajícím stavbám, roztroušeným v krajině a která ji na závěr studia dodala inspiraci k otázce – o co se doopravdy jedná?
Bakalářská práce ve své teoretické části jednoduchým, ale přehledným způsobem mapuje historii úvah o propojení Československé republiky dálničním tělesem, jehož filosofii formuloval J.A. Baťa jako pragmatickou a nezbytnou součást rozvoje průmyslu i prosperity předválečné republiky. Po peripetiích s dějinnými událostmi Československa se ony tajemné artefakty započaté, ale
nedokončené dálnice, protínající podélně a téměř ideálně Československo ze západu na východ - staly solitéry bez návaznosti a v dalších desetiletích i polozapomenutými a rozpadajícími monumenty.
Nikam nevedoucí torza dálničních mostů, betonové bloky opuštěné uprostřed lesa, schody, které postrádají funkčnost i logiku…
Vilma Neubaerová shromáždila značné množství informací proč se ideální propojení republikou neuskutečnilo. V kontextu s anketou mezi pamětníky z okolí Chřib, oblasti s největším počtem pozůstatků dálničního tělesa, se pokusila poodhalit aktuální smysl možné realizace původního záměru.
Součástí praktické části bakalářské práce je i ideová vizualizace dostavby dálnice, tak jak by mohlo být z dochovaných fragmentů v současnosti pokračováno. Pochopitelně nyní již bez možného úspěchu na dostavbu.
Předkládaná práce si nedělá ambici na analýzu ve smyslu dopravního inženýrství, ale je jasným dokladem Vilminy lásky k místu vzpomínek jejího mládí. Magická atmosféra Chřib se zúročila v touhu nalézt a propojit to, co s dobou zůstává často zapomenuto. To je cenné a to je rovněž i správně pochopený smysl Environmental Designu, kdy kontemplace s místem vyvolá možnosti zhodnocení i možného zatraktivnění místa, kde opuštěný a nedostavěný most nikam nevede nebo mohutnou betonovou hradbu porůstá lesní vegetace.
Práci Vilmy Neubaerové pokládám za přínosnou nejen z hlediska shromážděného matriálu o historii dotčené a nerealizované komunikace, ale především proto, že emoce dovedly autorku k pátrání po dokladech technické vyspělosti a jasnozřivosti našich předchůdců.
Práci doporučuji k přijetí a navrhuji „velmi dobře“
prof. Mgr. Jaroslav Brabec 4.6.2018
