Modrotisk v současném oděvu

(1)

Liberec 2019

Modrotisk v současném oděvu

Bakalářská práce

Studijní program: B3107 – Textil

Studijní obor: 3107R006 – Textilní a oděvní návrhářství Autor práce: Adéla Fürstová

Vedoucí práce: Mgr.art. Zuzana Veselá

(2)

(3)

(4)

(5)

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá převedením tradiční technologie modrotisku do současného oděvu. Zaměřuje se na tvorbu modrotiskového vzoru v neobvyklém

měřítku, kdy je rezerva nanášena pomocí sítotisku a následně na vytvoření současné oděvní kolekce s využitím potištěného materiálu.

V rešeršní části je zpracována technologie modrotisku a historie modré barvy, tradiční vzory, současní módní návrháři a také spojení tradice, řemesla a umění.

Následně se praktická část zabývá tvorbou modrotiskového vzoru a řešením oděvní kolekce až po její realizaci.

Klíčová slova

Modrotisk, indigo, dámská oděvní kolekce, linie, hledání, modrá, sítotisk, přírodní materiál, len, tradice, současnost

(6)

Annotation

This bachelor thesis deals with the conversion of the traditional blueprint technology into contemporary clothing. It focuses on the creation of a blueprint pattern on an unusual scale, where the reserve is applied by screen printing and subsequently on the creation of a contemporary clothing collection using printed material.

In the research part, the technology of blueprint and history of blue color, traditional patterns, contemporary fashion designers and also the combination of tradition, craft and art are processed.

Subsequently, the practical part deals with the creation of the blueprint pattern and the solution of the clothing collection until its implementation.

Key words

Blueprint, indigo, women's clothing collection, line, search, blue, screen printing, natural material, linen, tradition, present

(7)

Poděkování

Především bych chtěla poděkovat vedoucí své práce Mgr. art. Zuzaně Veselé za cenné rady při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat přátelům a své rodině za podporu po celou dobu studia. A obzvláště děkuji svému příteli za neuvěřitelnou trpělivost, pevné nervy a ohromnou psychickou podporu při procesu tvorby.

(8)

8

OBSAH

Úvod ...9

Rešeršní část... 10

1. Modrotisk ... 10

1.1 Kypová barviva ... 12

1.2 Indigo ... 12

2. Modrá barva a její symbolika... 13

3. Historie modrotisku ... 17

4. Řemeslo, tradice, umění ... 19

4.1 Tradiční vzory ... 20

4.2 Matrice pro tvorbu modrotiskového vzoru ... 21

4.3 Možnosti tvorby modrotiskového vzoru ... 22

5. Módní návrháři ... 23

5.1 Evropská móda ... 26

Praktická část ... 27

6. Naše generace... 27

7. Tvorba vzoru ... 31

7.1 Zkoušky tisku ... 31

7.2 Domácí barvení ... 32

7.3 Sítotisk ... 34

8. Hledání oděvní linie ... 39

8.1 Návrhy oděvní kolekce... 40

9. Realizace oděvů... 41

9.1 Model 1 ... 41

9.2 Model 2 ... 42

9.3 Model 3 ... 43

9.4 Model 4 ... 44

9.5 Model 5 ... 45

Závěr ... 47

Zdroje ... 48

Fotodokumentace ... 50

(9)

9

Úvod

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila Modrotisk v současném oděvu.. Narodila jsem se do rodiny, ve které krejčovina doslova vládla. Babička, teta i maminka byly vyučeny dámskými krejčovými. Jako malá jsem ráda nacházela různé kousky látek, což mi vydrželo až dodnes. Jednou se mi dostal do rukou právě takový malý kousek modrotisku, který mě velice zaujal. A stejně jako je v mé rodině krejčovina tradiční, vybrala jsem si i tradiční textilní technologii modrotisku, kterou vnesu do své oděvní kolekce a kterou jsem se rozhodla přenést do dnešní doby, do takové podoby, aby vyjadřovala současnost, tak jak ji vnímám já a byla blízká mé generaci.

Definuji si čím je pro mě dnešek typickým, jak nás ovlivňuje současný styl života a nové technologie, které jsou všudypřítomné. Zaměřím se na svou generaci, způsob trávení volného času, hlavní životní cíle a na to, co je pro nás důležité.

Chtěla bych svou kolekci posunout za hranice běžného zpracování modrotisku.

Rozhodla jsem se vycházet z tradičních vzorů, jelikož mám k tradicím a ručnímu zpracování velkou úctu. Následně s nimi budu pracovat a převedu je do jiné formy, budu si hrát s jejich měřítkem a umístěním na oděvu. K realizaci tisku využiji technologii sítotisku.

Celou kolekci budu tvořit z přírodního lnu, který je velice příjemný na omak. Každý z modelů bude celoplošně nebo částečně potištěn, na jednotlivých oděvech bych chtěla s potiskem pracovat různorodě a hrát si se skládáním vzoru.

(10)

10

Rešeršní část

1. Modrotisk

Modrotisk je historická klasická technika potisknutí a barvení bavlněných a lněných tkanin indigem. Detailním popisem technologie s ohledem na historické exponáty se zabývá publikace [1] a technologií tisku se zabývá kniha [2], ze kterých tato kapitola čerpá. Jde o rezervový tisk pomocí matric, rezervy a následně obarvení v indigové lázni.

Tisk jako takový je jedna z nejrozšířenějších a historicky nejstarších technik zdobení textilu. V závislosti na specifickém účinku tiskacích barev se rozeznává tisk přímý, leptový a rezervový. Přímý tisk neboli také tisk pozitivní vzniká natisknutím substantní barvy většinou tmavšího odstínu na materiál světlejší. Ve své práci, se ale budu zabývat především rezervovým tiskem.

Obrázek 1: Matrice [8]

Podstatou rezervového tisku je zabránit, ať už chemicky nebo mechanicky, obarvení textilie v místě potisku. Tato metoda je velice stará, avšak v uměleckých dílnách se

(11)

11

dodnes používá ještě původních voskových rezerv. Rezervu je možno nanášet na bílý materiál fomou předtisku nebo naopak na materiál obarvený metodou přetisku.

Typickým příkladem rezervového tisku je právě modrotisk, který vzniká nanesením rezervy tzv. popu nebo také papu na materiál pomocí dřevěných nebo kovových raznic, tím nám vznikne vzor, který nebude obarven. Následně se materiál máčí v indigovém roztoku. Po odstranění rezervy na materiálu vzniká vzor v barvě původního materiálu, nejčastěji bílý.

Obrázek 2: Pop

Než se začne nanášet rezerva, musí být plátno důkladně pro tisk připraveno. Úplně první věcí, která se musí před samotným tiskem provést je vyvaření plátna a tím i zbavení usazenin a nečistot, následně se pere v slabém roztoku kyseliny sírové, vymáchá se v čisté vodě, usuší, naškrobí a vyžehlí (dříve se mandlovalo). [5]

Co je vlastně pop? Jde o rezervážní hmotu, která je tvořena hustou škrobovitou kaší, malířskou hlinkou, arabskou gumou, modrou skalicí, octanem a dusičnanem olovnatým.

Pop, který se nanese na plátno vytvoří jakousi nepropustnou vrstvu, která kryje materiál před vniknutím barviva. Po zaschnutí popu se může tkanina obarvit. Dříve, když ještě fungovalo velké množství dílen, každá dílna měla svůj vlastní recept na pop. Složení popu je velice důležité, závisí na něm doba zasychání než je možné tkaninu obarvit a také samozřejmě výsledný vzor a jeho struktura. [3]

(12)

12

1.1 Kypová barviva

Kypová barviva poskytují nejvyšší stálosti vybarvení za mokra (vlivem své nerozpustnosti) a na světle (vlivem vysoké fotochemické stability molekuly): stupeň 7 až 8. Jemně rozptýlený pigment ve vláknech dokonale odolává vlivům vroucí vody i vyvářkovým lázním. Proto se stále používají při barvení a tisku především ložního prádla, slunečníků a dalších produktů vystavených náročným podmínkám i přes svou poměrně vysokou cenu. [2]

1.2 Indigo

Jedná se o modré barvivo, původně získávané ze stejnojmenné rostliny, v dnešní době je velká část nahrazena syntetickým indigem. Z listů rostliny se získává látka indican, z které kvašením vzniká indoxyl, což je žlutá látka, která na vzduchu oxiduje na modré indigo, to se dále mísí s louhem, suší a následně lisuje případně drtí na prášek. Přírodní indigo se hlavně používalo k barvení námořnických uniforem a pracovních oděvů, dalším jeho využitím je právě potiskování tkanin. [2]

Obrázek 3: Indigovník [9]

(13)

13

2. Modrá barva a její symbolika

V této části se budu zabývat modrou barvou, její historií, symbolikou a použitím.

Nejucelenější literaturou o modré barvě je kniha [4] ze které především vycházím.

Počátky historie modré barvy z hlediska barvení textilií se odhadují na dobu mezi 6. a 4.

stoletím př. n. l. Barvení jiných předmětů jako je například dřevo sahají hlouběji do minulosti. Na modré barvě je především zajímavé to, že je její historie poměrně krátká, jelikož o ní nebyly po dlouhou dobu žádné zmínky, ačkoliv se přesně neví proč.

V dobách minulých neměla pro člověka zřejmě takový význam, jaký má dnes. V dnešní době je vnímána jako velice uklidňující až meditativní barva, symbol vody, ale také smutku a melancholie. Všeobecně je mezi lidmi velice populární. Vedle toho červená barva se těšila velké oblibě již v dobách dávno před Římským obdobím. Byla také první barvou, na kterou se barvily textilie. Nejstarším barvivem je nejspíše mořena barvířská.

Po mnoha tisíciletí znamenalo barvení látek především barvení na červeno, což mělo pravděpodobně za následek, že se jako protipól bílé barvy vnímala jak barva černá, tak barva červená. Tyto tři barvy jsou v době raného středověku hojně zastoupeny a modrá je oproti nim pro lidi bezvýznamnou barvou. Objevuje se zřídka a v některých oblastech jako je například liturgie se nenachází vůbec. Z jejího základu nevycházejí žádná jména ani pojmenování, naopak červená, černá a bílá jsou hlavním zdrojem pro vznik jmen. Je zajímavé, že ani v křesťanství se modrá nevyskytuje až do doby ohromných vitráží, kdy jsou poprvé boží chrámy zality modrým světlem, do té doby se zkrátka modrá v kostelích nevyskytuje. Od 12. století se také čím dál více hovoří a píše o barvách, tři základní barvy zůstávají stále stejné a také se jejich popis nemění a většina autorů se shodují v jejich významu a symbolice, ohledně ostatních barev tomu již tak úplně není.

Žádný z autorů se však nezmiňuje o modré barvě. A to i přes to, že koncem 12. století se začala modrá barva hojně rozšiřovat ať už v podobě vitráží, maleb, obarvených tkanin či smaltu. Modrá byla přijata příliš pozdě a do systému liturgických barev se nedostala. Názory na barvy se nyní různí. Jednou z velice důležitých osobností v oblasti vnímání barev byl opat Suger, který věnoval ohromný prostor barvám při přestavění kostela Saint-Denis. Vybíral jen ty nejkrásnější materiály, které byly hodny božího chrámu. Jedním z dominantních prvků jsou právě ohromné vitráže s hlavním zastoupením modré barvy. Modrá je podle něj stejně jako zlatá božím, nebeským světlem. Jeho myšlenky přijímalo velké množství církevních hodnostářů a po celé staletí se uplatňovaly při stavbě chrámů. Za nejkrásnější stavbu tohoto období je

(14)

14

považována Saint - Chapelle, přezdívaná jako skleník, ohromující svými ohromnými prosklenými plochami - jde o takzvanou svatyni světla.

Obrázek 4: Saint Chapelle [10]

Opat Suger spolu se svými názory měl také své odpůrce, podle kterých je barva spíše hmotou nežli světlem, je to jakási obálka, pouhopouhá slupka, jakási skořápka na povrchu, kterou je třeba odstranit. Z tohoto důvodu je velká většina cisterciáckých kostelů bez barev.

Jak tedy vyplívá z předchozího odstavce, od 12. století se modrá barva zbavuje své druhořadosti a začíná se promítat do lidských životů a zaujímat v nich poměrně důležitou úlohu. Velice rychle se stává módní barvou, někteří ji řadí dokonce mezi nejkrásnější, její hodnota vysoce stoupá směrem vzhůru, čím dál více ji používají umělci, především malíři. Do 12. století ji malíři používali spíše okrajově, s příchodem 12. století se vše mění, modrá barva zaplavila malířská plátna, v tomto století se také modrá stává atributem Panny Marie, do té doby tomu tak nebylo – oděv mohl mít jakoukoliv tmavou barvu. Ikonografická barva Panny Marie se ale později mění v baroku na zlatou a dále v 19. století na bílou, jakožto symbol neposkvrněného početí.

K šíření modré barvy také přispěl francouzský král, jehož štít měl právě modrou barvu, na které byly rozmístěny zlaté lilie. Oblibě modré napomohl také technický pokrok, kdy barvíři dokázali docílit mnohem výraznějších barev, než jak tomu bylo dosud. Rozvíjelo se pěstování borytu, což je rostlina z čeledi brukvovitých a jejíž listy obsahují barvivo indigotin. Ve 13. století se začíná pěstovat téměř průmyslově, podobně jako je tomu u

(15)

15

mořeny barvířské, která poskytuje červené barvivo. Bohužel celý proces od zpracování listů rostliny k samotnému barvení byl velice složitý a zdlouhavý. Brzy se ale i přes to stává předmětem obchodování a díky jeho produkci zbohatne nejedno město. Barvíři specializující se právě na modrou nabývají nemalého bohatství, postupně se dostávají na vyšší pozice než barvíři na červeno. Modré barvivo je velice žádané, avšak boryt zanedlouho nahrazuje účinnější barvivo – indigo, získávané z indigovníku.

V systému barev došlo k velkým změnám , už nejsou jen tři základní barvy: bílá, černá a červená, došlo ke změně tří barev na šest základních barev a těmi jsou: bílá, červená, černá, modrá, zelená a žlutá). Ke starým barevným protikladům jimiž jsou dvojice černá – bílá, červená – bílá se přidává osa červená – modrá, tyto dvě barvy zůstávají protikladnými až do dneška. Na počátku novověku zřejmě došlo k přehodnocení a zvýšení obliby černé barvy, vlněná sukna se nyní barvila na sytě černou barvu a těšila se velké oblibě, což ve společnosti zůstalo do dnes, i v současnosti se těší černé materiály a oděvy z nich ušité velké oblibě například v podobě pánských obleků, večerních šatů, smutečních oděvů apod.

Rozmach černé barvy byl pravděpodobně zapříčiněn Zákony proti přepychu a pravidly odívání, které měly předejít zbytečné rozmařilosti obyvatel a neúměrnému utrácení lidí ve všech společenských třídách. A také šlo o udržení křesťanské skromnosti a podpoření rozvoje místní výroby. Především šlo ale o to, aby na první pohled bylo jasně zřetelné pohlaví, stav, hodnost, postavení ve společnosti. Tato pravidla zakazovala lidem s určitým postavením některé například příliš výrazné barvy nebo naopak nařizovala nosit určité barvy lidem na okraji společnosti a tak je odlišovali od řádných občanů, jednalo se zejména o prostitutky, katy, hudebníky, kejklíře či o postižené, malomocné, zloděje nebo křivopřísažníky. Mezi těmito určujícími barvami modrá opět chybí, stejně jako je tomu v liturgii. A těšila se velké oblibě, protože nebyla zařazena mezi zakázané a naopak ani mezi předepsané barvy.

Bohatí kupci a měšťané, kteří nedosahovali dostatečně vysokého postavení, aby jim bylo povoleno se odívat do přepychových materiálů příliš sytých odstínů, se tedy začaly oblékat do sytě černé barvy, která se do této doby téměř nepoužívala. Díky černé barvě se mohou měšťané oblékat tak jak chtějí, aniž by porušovali zákony. Postupem času se černá těší oblibě i v řadě šlechty. V 15. století měl každý královský či knížecí šatník vyhrazené místo po černou, je to století černé, šedé a celkově tmavých barev. Později se

(16)

16

do popředí postupně dostává opět modrá, nejprve od temných odstínů až později k plně sytým tónům. Zelená je konečně považována za směs modré a žluté, jak tomu dosud nebylo, nebo se o tom jen spekulovalo. Rozdělení barev na základní a doplňkové, teplé a studené je stejné jako dnes. V 18. století se barvení indigem rozšířilo natolik, že barvení borytem téměř zaniklo, barví se jím jen tehdy, pokud se čeká na dodávku indiga z Ameriky či Asie. Modrá se stává s příchodem nových sytých odstínů nejoblíbenější barvou. Goethův román Utrpení mladého Werthera byl natolik úspěšný, že započal novou módu modrých obleků po vzoru hlavního hrdiny. Mladí muži jej často napodobovali a nosili modré kabátce či fraky se žlutými kalhotami nebo vestami.

Goethe se ve svých knihách barvám věnuje mnohem více, hodně místa právě věnuje modré barvě, kterou se žlutou považuje za barevnou harmonii. V této době je modrá považována za teplou a energickou barvu a oproti ní žlutá za studenou a pasivní. Modrá se také v 18. století stává barvou Francie.

Koncem 19. století, je barvení rostlinnými barvivy utlačeno vznikem syntetických barviv a jejich příznivější cenou. Ve století 20. se modrá objevuje na uniformách – námořníků, vojáků, hasičů, stráží, černá se přeměnila na modrou, typickým znakem této změny barevnosti byl blejzr. K oblibě modré ve všech společenských třídách dopomohly oděvy jako jsou tmavě modré uniformy, obleky, blejzry, plavky, sportovní oblečení, ale ještě větší roli hrál oděv, který ovládl svět od 50. let a jde o džíny. Modrá ovládla celý západ. A barvou nejoblíbenější zůstává až dodnes. Což platí i pro Českou republiku, jak vyplývá z marketingového průzkumu z článku [7], kde je modrá v čele žebříčku s poměrně velkým náskokem.

(17)

17

3. Historie modrotisku

Modrotisk jako takový má své kořeny v Číně, kde se poprvé začalo k barvení používat přírodní indigo. To se získává nebo spíše získávalo z indigovníku barvířského neboli modřilu, kterému se dařilo právě v Asii a následně začal být úmyslně pěstován v Indii a postupně i do dalších zemí. Barvířství se v Číně rozvíjelo a zároveň s ním také zdobení textilií například pomocí mechanické rezervy – svazováním materiálu provázkem nebo překrývání voskem, aby se daná místa neobarvila, k nanášení vosku se používala i razítka. Nejstarší dochované potisky jsou z 6. stol. př. n. l., zhotovené byly za pomoci sójové pasty a následně byly obarveny indigem. Modrotisk se postupně šířil z Orientu do Egypta a dále i na území Evropy – např. do Francie, kde se dochovala negativním způsobem zhotovená a indigem obarvená látka v 6. st. n. l. A postupem času se dále rozšiřoval po celé Evropě.

V České republice se rozšířil až v době 19. století, kdy se dostává na lidové kroje.

Nejvíce se rozšířil na našem území na Moravě. Významné dílny se nacházely například i v Pošumaví, což dokumentuje obrázek 5 a 6.[3]

Obrázek 5: Modrotisk v Pošumaví [11]

(18)

18

Obrázek 6: Modrotisk v Pošumaví 2 [11]

(19)

19

4. Řemeslo, tradice, umění

Jsou módní tvůrci pouhými řemeslníky, nebo skutečnými umělci? Tuto otázku si stejně jako já položil v knize [6] známý kritik v oblasti umění a módy, italský filozof Gillo Dorfles. Podle něj může být hranice mezi uměním a řemeslem opravdu velmi malá.

Právě v době průmyslové revoluce s prosazením a rozšířením designu, především průmyslového, se otevřel druh tvorby s hlubokými estetickými kořeny – ačkoliv nešlo již pouze o ruční výrobu, nýbrž výrobu sériovou, rozhodujícím byla především prvotní tvorba hodnot. Tvorba módních návrhů, dekorací, grafika a umělecké řemeslo v mnoha podobách bylo považováno za nečisté umění. To již dnes nikdo nerozlišuje. Stále ale vznikají nedorozumění při rozlišování práce čistého umělce, módního návrháře či grafického designera.

Měli by být tedy módní návrháři pouhými řemeslníky? Návrháře charakterizuje podobnost s podnikatelem, řemeslníkem ale i s velkým umělcem. Módní tvůrci se často věnují tvorbě oděvů, módních doplňků, divadelních kostýmů, potisku látek, ale i nejrůznějším textilním objektům – tedy opravdovému umění, můžeme je tedy vnímat jako skutečné umělce.

Na jednu stranu bych chtěla podotknout, že dle mého názoru má řemeslo ohromnou hodnotu a nemyslím si, že by bylo podřazené umění. Umění a řemeslo vnímám jako stejně hodnotné součásti, které pokud jdou ruku v ruce, mohou vznikat úchvatná díla.

Na druhou stranu je to často i tak, že umění samotnému chybí řemeslné zpracování a řemeslnému zpracování chybí punc umění. A tím samozřejmě klesá hodnota díla. Také jsou různé typy módních návrhářů, nejde přeci jen o pozlátko módních časopisů, kde jsou zobrazováni ti nejznámější. Každopádně si myslím, že v práci módního návrháře jsou velice důležité všechny tři aspekty – podnikatele, řemeslníka a umělce. Otázkou je jak určit hranici mezi uměním a řemeslem? Lze to vůbec? Dají se kvalitně zpracované ohromné róby, ručně vyšívané považovat za umění? Roztrhané kusy oděvů omotané kolem těla, košile oblečené obráceně, nezačištěné švy. Dají se takové oděvy považovat za řemeslně zpracované? Je jen na nás, na lidech, tvůrcích a obdivovatelích jak daleko necháme zajít pomyslnou hranici mezi řemeslem a uměním.

(20)

20

4.1 Tradiční vzory

V této kapitole se chci zaměřit na tradiční české vzory, používané především ve strážnické dílně Jochových, kde budu také tisknout svůj vzor. Informace jsem načerpala v knize [3] a také v dílně Jochových ve Strážnici. Většina vzorů měla dříve i svůj název, dnes je tomu již jinak, matrice je označena přiřazeným číslem. Těchto matric vlastní okolo 200 kusů, pravidelně využívají okolo 100 matric. Mezi původní pojmenování vzorů patří například vzor parožky – který pravděpodobně lidem připomínal zvířecí parohy. Často se tiskl na žlutý podklad. Velice typický je také vzor s názvem slimáky, který byl nejoblíbenější na Horňácku. Často nošený ve Strážnici byl vzor zrníčka, takzvaný ječmínkový vzor. Nosil se na přelomu 19.-20. století, spadá svým vzhledem do modrotisků nošených ve Strážnici, kde se používali spíše drobné opakující se motivy. Dalším, z této skupiny vzorů nošených především ve Strážnici jsou Velké kapky. Často byly používány hlavně florální motivy, jako jsou také vzory kláseček, pařeze či rozmarínek s růžičkou nebo dubový list.

Dalším aspektem, který odlišoval jednotlivé modrotisky, modrotiskařské dílny, či oblasti, kde se modrotisk nosil je odstín vybarvení modré. Kupříkladu ve Strážnici se na postní oděvy používal modrotisk velmi tmavě zbarvený až do černých odstínů, na

“Horňácku“ byla oblékaná mnohem světlejší, zářivější a sytější modrá barva. A například na horňácký lidový kroj se používal modrožlutý modrotisk, který vznikal obarvením popu na žluto.

Zajímavé je, že mezi nejoblíbenější vzory se stále řadí vzory nejstarší a to velice jednoduché a drobné. I přes vznik nespočtu dalších a dalších vzorů se lidé stále vracejí ke starým tradičním vzorům, často se jen mění jejich poskládání na materiálu, jejich rytmus.

(21)

21

4.2 Matrice pro tvorbu modrotiskového vzoru

Klasická modrotisková matrice, kterou v dnešní době v České republice dokáží vyrobit poslední dva řezbáři, se zhotovuje ze tří vrstev dřeva, tak aby se dřevo nekroutilo, k čemuž by mohlo dojít častým stykem s vlhkostí. Spodní vrstva, kterou se tiskne na materiál je z velice pevného dřeva s hladkou strukturou, což je tradičně dřevo hruškové, zbylé dvě vrstvy jsou ze dřeva smrkového, které je naopak měkké a dají se do něj dobře vydlabávat tvary úchytů, za něž se forma drží.

Obrázek 7: Matrice celodřevěná [12]

Nejstarší matrice byly celodřevěné, postupem času se začínalo dřevo kombinovat s kovovými komponenty, tedy nýty nebo hřebíčky, díky kterým se dalo docílit velmi jemných vzorků. Novější vzory byly už pouze kovové. Aby se docílilo návaznosti vzoru, používaly se formy tvarů čtvercových nebo obdélníkových. Navazování vzoru pomocí krajních hřebíčků je jedním z typických znaků modrotisku, u některých vzorů tento puntík zaniká, ale v některých případech je dobře viditelný a odráží tak ruční práci a kvalitní řemeslnou tvorbu.

(22)

22

Obrázek 8: Matrice kovová [13]

Rodina Jochových ve Strážnické dílně tiskla především pro obyvatele Strážnicka a Horňácka a pro zájemce ze Slovenska. Vzhled modrotisku ovlivňovala hlavně poptávka, tiskly se takové vzory, o které byl zájem. [3]

4.3 Možnosti tvorby modrotiskového vzoru

V dnešní době je možné modrotisk pojmout různými způsoby, k tvorbě vzoru nejsou nutné tradiční matrice, lze využít například razítek, injekční stříkačky, štětce, vlastnoručně zhotovených jednoduchých matric, které mohou tvořit například jednoduché geometrické tvary ze dřeva či jiného materiálu, lze využít 3D tiskáren, linorytu, či sítotisku, kterému se bude věnovat tato práce.

(23)

23

5. Módní návrháři

Je doba, kdy si lidé začínají všímat více a více kvality zpracování a řemeslných hodnot, na což samozřejmě reagují módní návrháři a umělci všeobecně. Modrotisk má v naší zemi ohromnou tradici, která na nějakou dobu padla v zapomnění, do jakého si stínu masivní produkce konfekčního oblečení, ale i přesto tato tradice, chcete li řemeslo přežilo a opět se dostává na výslunní. Zatímco doposud většina lidí zná modrotisk z tradičních českých nebo hlavně moravských krojů či z interiérových textilií, nebo ho také neznají vůbec (i tací samozřejmě jsou). Postupem času se stále častěji objevuje v oděvních kolekcích návrhářů ať už méně či více známých. V této kapitole bych právě chtěla zmapovat tvorbu českých návrhářů v kontextu modrotisku. Nejprve se vrátím zpět do minulosti a to k významné a úspěšné tvůrkyni modrotiskových dezénů Arnoštce Eberhardové. Za povšimnutí jistě stojí šaty, které si sama navrhla a pro sebe ušila a také šaty na obrázku 8, jde o šaty Adéla inspirované kimonem, na které navrhla vzor, návrh šatů vytvořila Milada Jochcová. Další významnou osobou, která se věnovala modrotisku v roce 1986 je Liběna Rochová. Navrhla také oděv inspirovaný kimonem, který se skládá z halenky a sukně, halenka byla potištěna kartáčovou technikou. Další tvůrkyní byla také Klára Nademlýnská. V současnosti se modrotisku věnuje návrhářka Martina Dvořáková, která působí pod značkou Made by ordinary, v její tvorbě se objevují prvky minimalismu, často používá materiálů pouze obarvených indigem a případně je dále kombinuje s modrotiskem, některé nechává pouze v čisté formě. Pracuje s jednoduchými vzory jako jsou například pruhy. Je věrná slow fasion, klade veliký důraz na kvalitu ručního zpracování a originalitu materiálu. Její druhá kolekce s tématikou modrotisku se věnuje také mužům. Dále ještě zmíním Kláru Vimpelovou, která vytvořila kolekci pro Mercedes Benz fashion week v Madridu, v roce 2014. V jejích modelech je cítit atmosféra folklóru, pracuje s přírodními vzory, které různě vzájemně kombinuje. Modelka a model, na kterých oděvy fotila vypadají jakoby se právě vynořili z luhů a hájů. Oděvy nastiňují atmosféru krásné české přírody.

Využívá starých modrotiskových vzorů, které tvoří hlavní nosný prvek oděvů. Pracuje s kontrasty vzorů. A v neposlední řadě módní návrhářka, která dokončila doktorské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Alice Klouzková. Využívá tradičních i vlastních modrotiskových vzorů. Chce především poukázat na to, že tradiční řemesla a techniky nejsou odkázány k zániku, ale přenáší je do nositelné módy. Oděvy

(24)

24

jsou hodně jednoduché, vhodné k běžnému nošení. Mezi její nejčastější vzory patří puntíky v různých velikostech. [3]

Obrázek 9: Šaty Adéla [14]

I přes to, že se v současné době se o tvorbu modrotisku zajímá již poměrně hodně tvůrců, ať už textilních nebo oděvních, myslím si, že jsou stále velké možnosti ve vzorování modrotiskem a užití modrotisku právě v oděvu. A také je podle mě výborné to, že v naší malé zemi se tato výjimečná technologie – řemeslo dochovalo až do dneška i přes neskutečně rychlí technologický vývoj a nelehké politické dění. A stejně tak je ohromným přínosem, že se modrotisk dostal na seznam UNESCO. Což je důležitý moment, pro toto krásné řemeslo. A věřím, že bude dále jen vzkvétat.

(25)

25

Obrázek 10: Pánský plášť [15]

Obrázek 11: Dámské šaty [15]

(26)

26

5.1 Evropská móda

Móda často reflektuje skutečné současné události, politické názory, přírodní katastrofy, ekologické aspekty, lidské zájmy a touhy a mnoho dalšího. Móda v podstatě podporuje vše, co se dostává do popředí lidského zájmu či sympatií. K prosazení určité módy většinou dochází pokud je země či prostředí, které má v určité době své kouzlo pro nějž se mnoho lidí nadchne. Například se jednalo o napodobování pánské elegance pocházející z Velké Británie, vzhlíželo se k ní, jako k nejvyššímu vzoru hodnému napodobování. V předválečném období byla tato země nejsilnějším impériem. Po druhé světové válce se na evropský trh ve velké míře prosadili americké předměty, ale i zvyky, mravy, tradice a způsoby. Později vládlo další okouzlení, to sice již nebylo v takové míře, ale i tak zasáhlo ve velké míře naši kulturu a módu. Šlo o okouzlení Japonskem – vyspělou zemí hodnou uznání a obdivu zejména kvůli technicky vyspělým a dokonale zpracovaným produktům, ale také kvůli rituálům a vůni exotiky, kterými tato země přímo oplývá. Do těchto rituálů se řadí především jóga, meditace, zen a ikébana. Ale jak je to se současností? Koho budeme chtít napodobovat nyní? Dle Gilla Dorflese to je právě sama Evropa, z které bychom měli čerpat a ke které bychom měli vzhlížet a obdivovat ji. To ovšem v kapitole: Je na čase, aby Evropa začala napodobovat sebe samu z knihy [6] není proroctvím, ale spíše přáním autora samotného. S touto myšlenkou se shoduji, domnívám se, že ať už jde o Evropu jako celek nebo každý evropský stát samostatně, měly by se co nejvíce v oblasti ať už umění nebo módy soustředit na své kořeny a tradice, na tradiční hodnoty, zvyky a tradice, řemesla, celkově na kulturu konkrétního území. A je jedno o jak velké území jde, ať je to malý státeček nebo celý kontinent, důležité je se přiblížit a vycházet právě z jeho obyvatel.

(27)

27

Praktická část

Praktická část se věnuje experimentům, zkouškám tisků, tvorbě oděvů od kalika po konečnou kolekci.

6. Naše generace

Jaká je naše generace? Kdo ji vlastně může hodnotit, jsme to my sami? Nebo naopak Ti starší, kteří nás vidí z jiného úhlu pohledu a samozřejmě s mnohem více zkušenostmi.

Ale i přes to my sami víme nejlépe jací jsme, co rádi děláme, známe sami sebe, své touhy, velké cíle i pošetilé maličkosti po kterých naše srdce prahnou. Vidění světa je u různých lidí velice rozličné, ale myslím, že každá generace má jisté spojující prvky, které uplatňuje při vnímání svého okolí. Naše nahlížení na svět je také závislé na době, s níž se pojí její vymoženosti, politické názory, možnosti, které člověk má. Naše současná doba dává člověku ohromné možnosti, velkou míru jistoty, alespoň v běžných každodenních potřebách, ohromnou možnost v rozhodování ohledně svého životního stylu, studijních možností, tvůrčích, … Tím vším jsme velkou měrou ovlivňováni. Naše generace ve věkovém rozmezí 20-25 let žije v době, kdy došlo k opravdu ohromnému rozmachu v oblasti elektroniky a nových médií, jakožto hlavně internetu a v tomto ohledu vzniká velice markantní rozdíl oproti generacím předchozím, které se s těmito médii učí pracovat, kdežto my jsme v tomto rozmachu vyrůstali a tudíž život bez mobilního telefonu nebo internetu si často ani neumíme představit, je jakousi nutností v našem světě ať už ve škole, doma či v práci. Neustále jsme online. Možná už si to někdy ani neuvědomujeme. Sedíte v kavárně a najednou je u stolu ticho jen se ozývají zvuky mobilních telefonů, jedna zpráva za druhou, sociální sítě ovládají celý svět. Je to zvrácenost nebo nutnost, bez které už dále nedokážeme žít. A jaký mají vliv sociální sítě a internet na naše zdraví a to nejen psychické, ale i fyzické. Na druhou stranu se internetem řítí zprávy takovou rychlostí, že se za určitých okolností dá některým věcem zabránit, lidé jsou informovaní. Jenže to má své další ale, kolik informací je dost, kolik je příliš, kdy je jich tak akorát, aby byl člověk schopen se zorientovat a nebýt přehlcen informacemi někdy i naprosto nesmyslnými. Kdy může být online svět nebezpečným?

Kdo se skrývá za fotkami na internetu, to jsou vše otázky, které vystávají z problematiky ohledně internetu a sociálních sítí, které se týkají naší doby, naší

(28)

28

současnosti a především nás, ale nejen nás. Týkají se všech, kteří tato média používají a jsou zapleteni do jejích sítí. To je jedna z částí, která je společná pro všechny ve věku 20-25let. Na základě několika moodboardů od různých lidí, které jsem oslovila, aby vytvořili nástěnku z fotek, obrázků, log či textů, která bude vyjadřovat je samotné a bude obsahovat, to co je baví, naplňuje, čím v současnosti žijí a co je ovlivňuje, jsem hledala určité spojitosti mezi různými lidmi mé generace.

V následujících ukázkách moodboardů, které můžete vidět na obrázcích je vidět velká různorodost aktivit, které každý považuje za důležité a které jsou pro něj tím hlavním v jeho životě.

Obrázek 12: Moodboard 1

Rozhodně je patrné, že nám doba dává velice rozmanité možnosti, každý se zajímá o spoustu věcí, vždyť také může. Zajímáme se o sport, cestování, o různé stravovací směry, zajímají nás cizí kultury, objevování zajímavých míst, výstavy, vernisáže, na kvalitních a lokálních potravinách nám opravdu záleží, sledujeme seriály a filmy opravdu ve velkém měřítku, čteme různé knihy, i když né všechny dočteme, chodíme do divadla a do kina, kreslíme, obdivujeme cizí kraje, ochutnáváme nejrůznější nesmyslnosti, chodíme na masáže, navštěvujeme wellness, vegetariánská bistra, veganské prodejny, pijeme smoothie, chodit na kávu je téměř na denním pořádku, rádi zajdeme na víno či pivo, na facebooku jsme skoro vyrostli, pořádáme nespočet akcí ať

(29)

29

už smysluplných či nesmysluplných a samozřejmě sdílíme a lajkujeme a znovu cestujeme a sdílíme fotky, jsme zkrátka online a chceme vše zažít, vše prožít plnými doušky. Všeho máme hodně, všeho je nadbytek a tak toho chceme stále více a více.

Obrázek 13: Moodboard 2

Takže jaká je naše generace? Podle mě rozhodně velice různorodá, mnohotvárná, což je výsledkem velkého množství možností, které nám současný svět poskytuje a kterých můžeme využívat. Máme tolik možností, kudy se vydat, kam patřit a jakým směrem se vyvíjet. Pokud se rozhodnu jít do divadla, tak jdu, další týden můžu jít například na kurz stepu nebo třeba na lekci akrojógy, lezení a nebo na seminář o módě či odletět na víkend do Paříže. Když chceme, tak prostě jdeme, jedeme, letíme. Peníze neřešíme tak, jako naše rodiče, jsme mnohem více volnomyšlenkářští, což patří samozřejmě i k našemu věku. Chceme si užívat každý okamžik, pokud si můžeme čas nějak zpříjemnit, uděláme to. Nic není nemožné všechno jde. Zároveň jsme ale velice vnímavý, záleží nám na našem prostředí ve kterém žijeme. Ekologie je nám blízká, ať už ve vztahu s naším stravováním nebo všeobecně. Lidé se čím dál tím více škatulkují.

Pro vše máme název. Vegetarián, vegan, vitarián, bretharián, fruitarián,… Také naše cíle a očekávání jsou vysoké, chceme práci, která nás bude bavit a naplňovat. Spousta z nás již uvažuje o svém krásném bydlení, ve kterém dáváme mnohem více na odiv naši

(30)

30

individualitu, ačkoliv Ikea je velkým producentem nábytku, tak se stále více díváme na kvalitu výrobků a lokálnost jak surovin, tak i výroby – tedy pracovní síly, chceme podporovat náš trh a být vlastníky opravdu vysoce kvalitních produktů. Také se čím dál více přikláníme k přírodním produktům a materiálům, kterými se obklopujeme. A to vše opět úzce souvisí s internetem, s množstvím informací na něm kolujících. Ať už jsou informace pravdivé či ne, někdy je velice složité se zorientovat ve světě dnešního internetu, kde na jedno téma existují stovky článků s opravdu rozdílnými názory a náhledy na věc. Někdo nepravé informace šíří úmyslně, někdy k tomu může dojít náhodou, stačí aby si člověk špatně vyložil ironický komentář pod článkem a hned může dojít k mnoha omylům. Někdy se opravdu v informacích ztrácíme, jejich přehlcenost nezná mezí, člověk musí ale stát pevně nohama na zemi a uvědomit si že skutečný život se neodehrává v hranaté obrazovce, ale tady a teď. Když mluvíme se svými blízkými, když jíme, když jdeme přírodou a rozhlížíme se kolem sebe a to je to podstatné, nesmíme se ztratit v tomto neskutečně složitém systému informací.

Samozřejmě se společnými znaky generace, se nikdy nemůže ztotožňovat úplně každý, ale vymezuje nám typické rysy chování a nahlížení na svět velké části lidí, nacházejících se v určitém věkovém rozmezí.

Z informací nasbíraných z moodboardů od přátel jsem se rozhodla vyjít ze vzoru, který se dříve používal, ale dále s ním pracovat. Vycházela jsem z myšlenky, že je naše generace velice různorodá, vzhledem k tomu, že máme nespočetné možnosti a hlavně máme všichni možnost se rozhodnout co chceme nebo nechceme až se někdy v ohromném množství informací začínáme ztrácet, je někdy velice těžké najít ty správné informace a nenechat se ovlivnit výmysly, které kolují internetem, nebo je obtížné si informace ověřit. Tím neříkám, že je to vše špatné, byly doby kdy naopak informace nebyly téměř žádné. Ale vycházím z určité přehlcenosti informacemi. Takže jsem vzor dále přenesla do vektorového programu kde jsem jej následně upravila a zvětšila. Je to zároveň kontrast k běžnému klasickému modrotisku, který je typicky velice drobný často až titěrný.

(31)

31

7. Tvorba vzoru

Nejprve jsem přemýšlela o tvorbě úplně nového vzoru, ale nakonec jsem dospěla k tomu, že budu vycházet ze vzoru původního. Rozhodla jsem se s ním dále pracovat, rozhodující pro mě bylo hlavně měřítko, ve kterém jsem ho aplikovala a dále rozložení na jednotlivých částech oděvů.

7.1 Zkoušky tisku

Na zkoušku jsem si ze Strážnice dovezla Pop nebo také Pap, jak se nazývá tiskařská rezerva používaná pro modrotisk. Ustříhla jsem si jeden a půl metru lněné tkaniny, na kterou jsem zkoušela různými způsoby tisknout pomocí sítotisku. Zkoušela jsem přetiskávání vzoru přes sebe, různé návaznosti vzoru a také naředění a částečné rozmývání rezervy.

Obrázek 14: Zkoušky tisku

Obrázek 15: Zkoušky tisku 2

(32)

32

7.2 Domácí barvení

Obrázek 16: Barvení lnu

Po zaschnutí jsem se rozhodla vyzkoušet experiment - potištěný materiál obarvit v domácích podmínkách, použila jsem již namíchanou směs na barvení z přírodního indiga, kterou jsem rozpustila v teplé vodě v hrnci. Následně se barvící lázeň nechala 15 minut odpočinout a poté jsem se pustila do barvení. Materiál jsem celý ponořila do indigové lázně, promíchala a nechala dostatečně nasáknout barvou. Dále bylo nutné tkaninu vytáhnout, vymačkat z ní kapalinu opatrně kapalinu, nechat okapat a pověsit na sušící stojan na prádlo a tyto kroky jsem opakovala ještě dvakrát, nakonec jsem nechala tkaninu schnout do druhého dne. Téhož dne jsem si namíchala 5% roztok kyseliny sírové ve které jsem obarvený materiál vyprala a posledním krokem bylo vyprání v pračce. Výsledná tkanina, kterou můžete vidět na obrázku bohužel nemá tak výrazný bílý vzor, na druhou stranu je velice jemný, mizející, pomíjivý.

(33)

33

Obrázek 17: Vzor po prvním obarvení

Obrázek 18: Vzor po třetím obarvení

(34)

34

7.3 Sítotisk

Jelikož jsem již na samém začátku navštívila Strážnickou dílnu a domlouvala se na případné spolupráci, rozhodla jsem se, že další lněný materiál si potisknu sama, ale dále si ho nechám obarvit právě ve Strážnici. Ve školní dílně jsem tedy potiskla 16,5 metrů lnu a dalších 8 metrů jsem se rozhodla odeslat k obarvení čistě na modro. Tisky jsem na materiál skládala podle vizualizací vytvořených v programu Adobe Illustrator, ty jsou zobrazeny na obrázku 19.

Tisk probíhá pomocí speciálního síta vypnutého na rámu, na které je nutné nanést fotocitlivou emulzi. Dále je zapotřebí vytvořit šablonu, která se vytiskne v CMYK černé barvě na pauzovací papír a dále se přiloží na síto. Následuje osvit připraveného síta.

Místa překrytá černou barvou se nevytvrdí a právě pomocí těchto míst je barva nebo v případě modrotisku rezerva protlačována za pomocí stěrky a síta na materiál. Před tím je ale potřeba nevytvrzená míst a na sítě pečlivě vymýt vodou a následně vysušit. Dále je důležité provést zkoušku tisku na vzorek materiálu, aby se případné nedokonalosti vzoru odstranily za pomocí lepící pásky.

S takto připraveným sítem se může začít pracovat. Síto se přiloží dle potřeby na materiál nanese se dostatek barvy, v případě modrotisku rezervy a stěrkou se přes síto protlačuje barva na materiál. Ze síta se setře přebytek barvy a může se zvednout a opět vymýt a ideálně dobře vysušit.

(35)

35

Obrázek 19: Vizualizace tisků

(36)

36

Obrázek 20: Síta se vzorem

Podle svých předem připravených vizualizací jsem tedy začala materiál potiskávat, vzhledem k hustotě rezervy, která byla oproti běžným barvám výrazně řídká, jsem téměř po každém tisku musela síto vymývat a následně vysušit. Postup tisku je zachycen na obrázcích 22 a 23.

(37)

37

Obrázek 21: Rezervážní tisk

(38)

38

Obrázek 22: Nanášení rezervy

Obrázek 23: Proces tisku

(39)

39

8. Hledání oděvní linie

Při tvorbě oděvů jsem začala nejprve rozkreslovat modely a hledala jsem linii a způsob jakým oděvy tvořit, aby byli blízké naší generaci a zároveň, aby byli blízké mě osobně U tvorby kolekce jsem vycházela z myšlenek hledání sama sebe, ztrácení se a nalézání, hledání své podstaty, přehlcení informacemi, nekonečna možností. A tyto myšlenky jsem v kolekci zobrazila za pomocí přetváření střihů, různéh překlápění, přetransformování, sešíváním střihů způsoby jakými to není běžné. Při rozkreslování jsem nejprve začínala u modelů složitějších skládaných z pruhů, což jsem postupně zjednodušovala a oděvy jsem zvětšovala, vzhledem k velikosti tisků bylo potřeba dosáhnout v oděvu větších a čistších ploch, aby tisky vynikly a následně jsem vymýšlela rozložení potisku. Návrhy na jednotlivé tisky jsem si vizualizovala za pomoci programu Adobe Illustrator

Obrázek 24: Vizualizace oděvu 3

(40)

40

8.1 Návrhy oděvní kolekce

Obrázek 25: Skici oděvů

(41)

41

9. Realizace oděvů

9.1 Model 1

Oděv vychází ze střihu jednoduchého trička s dlouhým rukávem, kdy bylo využito překlápění střihu a přemístění rukávu do trupové části a trupové části do rukávu, který zůstává volně nesešitý, jen spojený na ZD patenty.

Materiálové složení: 100% len Vazba: plátnová

Údržba: Běžné praní na 40°, doporučuje se alespoň 3x samostatné praní, následně běžné praní s ostatními materiály

Přední pohled Zadní pohled

Obrázek 26 : Technický nákres modelu 1

(42)

42

9.2 Model 2

Silueta druhého oděvu vychází z přetvořeného trička. Střih trička je otočen z horizontální polohy do vertikální a v podstatě jde o 2 sešitá trička k sobě, na kterých slouží průkrčníky jako otvory na ruce. Lemy jsou prošity v kraji.

Obrázek 27: Technický nákres modelu 2

(43)

43

9.3 Model 3

Silueta třetího oděvu vychází z tvaru hlavicového rukávu. Dva rukávy jsou spojeny dohromady a domodelovány tak, aby vytvořili horní, tedy trupovou část oděvu. Vzniklá halenka je doplněna o nabíranou sukni v pase, která se postupně zužuje a po stranách jsou rozparky. Veškerá prošití jsou v kraji.

(44)

44

9.4 Model 4

Čtvrtý model se skládá z topu a sukně. Top je jednoduchý, s výstřihem do tvaru V, kdy levý přední díl překrývá pravý přední díl. Sukně vychází z jednoduchého střihu trička, které bylo naddimenzováno a následně umístěno proporčně do pasu. Sukně je v pase bohatě nařasena a všita do pasového límce s pruženkou.

(45)

45

9.5 Model 5

Pátý model je tvořen třemi kusy oděvu - topem, sukní a lehkým pláštěm s bohatě nařasenými rukávy. Top je jednoduchý, s výstřihem do tvaru V, kdy pravý přední díl překrývá levý přední díl. Sukně vychází z jednoduchého střihu trička. V pase je bohatě nařasena a všita do pasového límce s pruženkou. Plášť je volného střihu, rukávy jsou naddimenzovány a bohatě nařaseny do průramků.

Obrázek 30: Technický nákres modelu 5 – top a sukně

(46)

46

(47)

47

Závěr

Cílem práce bylo vytvoření dámské oděvní kolekce, která bude reagovat svou výtvarnou stránkou na současnost. Vzniklo 5 modelů potištěných modrotiskovými vzory, které jsou v nadrozměrném měřítku, čímž reagují na nekonečné možnosti a ohromnou volnost, zároveň až jakousi přehlcenost informacemi. Vyjadřují hledání sebe sama na tomto světě. Střihy jednotlivých oděvů jsou tvořeny s hravostí, kdy se člověk ztrácí sám ve svém šatníku a některé části oděvů jsou přetvářeny na jiné nebo jsou jen jiným způsobem oblékány či jsou netradičně pospojovány.

V procesu tvorby došlo k experimentu s domácím barvením přírodním indigem, kdy ale vzor nevyšel dostatečně zřetelně. A také došlo k vyhodnocení, že tento způsob není vhodný k barvení tak velkého množství materiálu. Tudíž bylo využito dílny Jochových ve Strážnici, jak bylo původn zamýšleno. Tam proběhlo barvení syntetickým indigem tradiční cestou, při kterém vznikly opravdu velice výrazné vzory.

Technologie sítotisku vnesla do práce se vzorem možnost využití velkých ploch a vznikem nedotisků bylo dosaženo zajímavých žíhaných efektů, které přináší lněný materiál. Což bylo rozhodně přínosem. Při další práci s modrotiskem by se dalo nedotisků využít více, především ve velkoformátových vzorech.

(48)

48

Zdroje

Zdroje použité literatury

[1] MELZER, Miloš. Modrotisk. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum, 1978.

[2] PRÁŠIL, Miroslav a Jana ŠAŠKOVÁ. Potiskování textilií: návody na cvičení.

Liberec: Technická univerzita, 2008, 66 s. ISBN 978-80-7372-330-9.

[3] BINDEROVÁ, Klára. Modré z kypy: modrotisk a strážnická dílna Jochových.

Boskovice: Albert, 2013. ISBN 978-80-7326-229-7.

[4] PASTOUREAU, Michel. Modrá: dějiny jedné barvy. Praha: Argo, 2013. ISBN 978- 80-257-0886-6.

[5] BINDEROVÁ, Klára, Andrea BŘEZINOVÁ, Li EDELKOORT, Kateřina

HRUŠKOVÁ, Lada HUBATOVÁ-VACKOVÁ, Marie HULCOVÁ, Alice

KLOUZKOVÁ a Josef ŤAPŤUCH. Dědictví: Heritage. Přeložil Petra MARTÍNKOVÁ.

V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2016. ISBN 978-80-87989-19-7.

[6] DORFLES, Gillo. (Nová) móda módy. Praha: Rubato, 2014. Eseje (Rubato). ISBN 978-80-87705-19-3.

Internetové zdroje

[7] Nejoblíbenější barvou Čechů je modrá | Marketingový výzkum a analýza dat - STEM/MARK. Marketingový výzkum a analýza dat - STEM/MARK | STEM/MARK je full-service agentura, která se od roku 1994 zaměřuje na marketingové výzkumy.

https://www.radio.cz/cz/rubrika/zaujalo-nas/na-modrotisk-musite-mit-oci-jako-ostriz- vzor-skoro-nevidite

https://www.gardeningknowhow.com/wp-content/uploads/2018/06/prune-indigo.jpg

(49)

49

[10] The Epoch Times - Breaking news, independent China news [online] [cit.

17.04.2019].. Dostupné z:

https://www.theepochtimes.com/assets/uploads/2018/12/31/Sainte-Chapelle-Paris- Stained-Glass-Lancet-Windows-Gothic-700x420.jpg

[11] BARVÍŘSTVÍ A MODROTISK V POŠUMAVÍ - muzeum-volyne.cz. Městské muzeum ve Volyni - muzeum-volyne.cz [online]. [cit. 17.04.2019] Dostupné z:

http://www.muzeum-volyne.cz/barvirstvi-a-modrotisk-v-posumavi/

[12] kočky a modrotisk: report ze strážnické dílny. jedenáct koček - umňoukaná alternativa [online]. [cit. 17.04.2019]. Dostupné z:

http://www.jedenactkocek.cz/2014/11/kocky-modrotisk-report-ze-straznicke.html [13] Living.cz | Vše o bydlení, nábytku a rekonstrukcích [online]. [cit. 17.04.2019]

Dostupné z: https://www.living.cz/wp-

content/uploads/img/library/Image/aaELEN/modrotisk%2003.jpg

[14] O českém designu víme vše – CZECHDESIGN [online]. [cit. 17.04.2019].

Dostupné z: http://www.czechdesign.cz/files/width/645/482/jochcova.jpg

[15] Lost Stories of a Small Village - VIMPELOVA. VIMPELOVA - Home [online].

[cit. 17.04.2019]. Dostupné z: http://www.vimpelova.com/lost-stories-of-a-small- village.html

(50)

50

Fotodokumentace

Model 1

(51)

51

(52)

52

Model 2

(53)

53

(54)

54

(55)

55

Model 3

(56)

56

(57)

57

Model 4

(58)

58

(59)

59

Model 5

(60)

60

(61)

61

(62)

62

(63)

63

(64)

64

(65)

65

(66)

66