Poděkování
Tímto bych ráda poděkoval panu doc. RNDr. Branislavu Nižnanskému, CSc. za odbornou pomoc při vedení bakalářské práce, za jeho podnětné otázky a věnovaný čas.
Dále bych pak chtěla také poděkovat celému kolektivu na Odboru životního prostředí při MěÚ Nový Bor za jejich čas, ochotu, konzultace, poskytnutý materiál a zužitkování zkušeností během mé praxe. Velké díky patří i manželům Najbrtovým, kteří poskytli historické fotografie ze své sbírky. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a příteli, kteří mě během studia ve všech ohledech plně podporovali.
Anotace
Práce je zaměřena na analýzu zeleně města Nový Bor, přesněji na katastrální území Nový Bor a Arnultovice. Následná aplikace analyzovaných dat na vybrané plochy zeleně ve městě. Struktura práce je přizpůsobena schématu k analyzování zeleně v danném území a k jeho další aplikaci. V úvodní části je lokalizováno území, vymezena jeho poloha a místopis pro lepší orientaci v prostředí. Dále je zpracována na základě dostupných zdrojů a verifikace terénu stručná fyzickogeografická charakteristika území. Jako dalším faktorem k lepšímu poznání místa napomáhá kapitola s několika poznámkami o historii města. Druhá část je zaměřena na zeleň ve městě, charakteristiku, členění a deskripci. Třetí část práce se zabývá samotnou zelení v Novém Boru. Zahrnuje názorový průzkum a analyzování zeleně v celku města. Ve čtvrté části jsou veškeré poznatky z analytické části shrnuty a aplikovány na vybrané parkové plochy. V závěru jsou zhodnoceny výsledky práce a její možné pokračování.
Klíčová slova: zeleň, analýza zeleně, fyzickogeografická analýza, významné krajinné prvky, památné stromy, Nový Bor, mapování, deskripce
Abstract
The work is focused on the analysis of the green city of Nový Bor, specifically the cadastral Nový Bor and Arnultovice. Subsequent applications analyzed data on selected green areas in the city. Work structure is adapted to analyze the green scheme for a given territory and its further application. In the first part of the localized area defined his position and topography for better orientation in the environment. It is prepared on the basis of available resources and field verification concise Physical geographical characteristics of the territory.
As another factor to better understanding of the place helps chapter with a few remarks on the history of the city. The second part focuses on the greenery in the city, characterization, classification and description. The third part discusses the greenery in Nový Bor. Includes a survey of opinion and analysis of greenery in the whole city. In the fourth part, all the knowledge of the analytical section summarized and applied to the selected park areas. In conclusion, the evaluated results of the work and its possible continuation.
Keywords: green, green Analysis, Physical-analysis, significant landscape features, heritage trees, Nový Bor, mapping, description
OBSAH
Úvod ... 9
Geografická charakteristika a vymezení modelového území ... 10
Vymezení území ... 10
Fyzicko-geografická charakteristika ... 11
Několik poznámek k historii města a zeleni v něm ... 21
Zeleň ve městě ... 24
Zeleň ... 24
Obecní (městská) zeleň ... 25
Nový Bor a zeleň ... 30
Průzkum názorů na zeleň v Novém Boru ... 30
Funkční plochy a zeleň v Novém Boru ... 35
Významné krajinné prvky a památné stromy ... 37
Výzkum vybraných ploch zeleně ... 39
Městský park (Smetanovy Sady) ... 39
Palackého náměstí ... 41
Lesní hřbitov ... 44
Závěr ... 47
Seznam použité literatury a dalších zdrojů ... 48
Přílohy ... 51
Seznam tabulek
Tab. 1Vyhodnocení důležitosti zeleně ve městech; (zdroj: vlastní výzkum) ... 31 Tab. 2Vyhodnocení otázky č. 3 – dostatek zeleně v Novém Boru; (zdroj: vlastní výzkum) ... 32 Tab. 3Vyhodnocení otázky č. 5; (zdroj: vlastní výzkum) ... 33 Tab. 4 Frekventovanost a funkčnost Městského parku v pracovní a víkendový den
(Zdroj: vlastní výzkum) ... 40 Tab. 5Frekventovanost a funkčnost Palackého náměstí v pracovní a víkendový den
(Zdroj: vlastní výzkum) ... 42 Tab. 6Frekventovanost a funkčnost lesního hřbitova; (Zdroj: vlastní výzkum) ... 45
Seznam grafů
Graf 1Vyhodnocení důležitosti zeleně ve městech - graficky znázorněné;
(zdroj:vlastní výzkum) ... 31 Graf 2Vyhodnocení otázky č. 3 - dostatek zeleně v Novém Boru, graficky znázorněné;
(zdroj: vlastní výzkum) ... 32 Graf 3Vyhodnocení spokojenosti s parkovou úpravou Nového Boru - graficky znázorněno;
(zdroj: vlastní výzkum) ... 33 Graf 4Vyhodnocení otázky č. 5 graficky znározněné; (zdroj: vlastní výzkum) ... 33 Graf 5Vyhodnocení podílu zeleně a zastavěných ploch dle rozlohy; (zdroj: vlastní výzkum) ... 36
Seznam zkratek
AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
ČR Česká republika
ČSN Česká státní norma
ČSÚ Český statistický úřad
DIBAVOD digitální báze vodohospodářských dat
GIS geoinformační systémy
CHKO chráněná krajinná oblast
ORP obec s rozšířenou působností
PM památný strom
VKP významný krajinný prvek
9 ÚVOD
Výběr tématu bakalářské práce s názvem „Analýza zeleně města Nový Bor“ se odvíjí od dobré znalosti území, jeho celoživotního poznávání, jelikož odtud autor pochází a místo je jeho rodištěm a v neposlední řadě od kladného vztahu autora k němu. Příprava samotné práce souvisí s autorovým velice kladným přístupem k přírodě a poznávání vlivu zeleně na člověka a přírodních složek krajiny. Studované území se nachází ve velice zajímavé lokalitě, v podhůří Lužických hor s příhodným přívlastkem „Město skla, zeleně a zahrad - Brána Lužických hor.“
Tento přívlastek vnuknul autorovi onen nápad tématu, zdali je tomu opravdu tak.
Ve zpracování práce byly vytýčené čtyři cíle. První cíl je vyhledat potřebná data pro geografickou charakteristiku, z hlediska vymezení území a fyzicko-geografickou analýzu (data:
geologická, geomorfologická, klimatická, hydrografická, půdní a biogeografické). O tato data bylo žádáno v různých institucích a byly získávány v odborné literatuře. Druhým cílem bylo zpracovat informace z odborné literatury o zeleni ve městě a jejím členění. Následně třetím cílem bylo aplikovat tyto získané informace z odborných zdrojů na vymezené území a z výsledků názorového průzkumu obyvatel zjistit, které plochy dále analyzovat. Čtvrtým cílem je zpracovat a zanalyzovat data s využitím GIS. Data institucí a z odborné literatury jsou pro zájmové území zpracována pomocí GIS nástrojů a aplikací.
V práci jsou využity vlastní zkušeností čerpané mnoho let. Okolí znám velmi dobře a proto je snadné ho popsat, lépe vystihnout a následně charakterizovat. Data získaná z publikací, zažádáním u výše zmíněných institucí, vlastním mapováním a fotodokumentaci, společně s metodikou podle odborných publikací a zkušenostmi z odborné praxe jsem prověřila přímo v terénu. Veškeré poznatky o fyzicko-geografických prvcích, zeleni, významných krajinných prvcích a památných stromech a jevech jsem pak zhodnotila ve dvou hlavních částech práce, tj. při charakteristice a analyzování stavu jednotlivých vybraných ploch.
10 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA A VYMEZENÍ MODELOVÉHO ÚZEMÍ
Nový Bor, město skla, zeleně a zahrad. I takto, by se dalo přezdívat městu, které leží v Libereckém kraji, osm kilometrů severně od okresního města České Lípy, na úpatí Lužických hor. Je též obcí s rozšířenou působností pro správní obvod ORP Nový Bor a členem mikroregionálního sdružení Spolek obcí Novoborska. K 31. 12.2012 zde žilo 12 004 obyvatel (ČSÚ, 2013). Město leží na rozhraní CHKO Lužické Hory a CHKO České Středohoří (Základní informace. Město Nový Bor [online]. 2011). Pod správu města spadá pět katastrálních území:
Arnultovice, Nový Bor, Janov, Bukovany a Pihel. Celková rozloha města Nový Bor je 19,44 km2 (Arnultovice 7 km2, Nový Bor 4,02 km2, Janov 1,11 km2, Bukovany 2,75 km2 a Pihel 4,56km2), (Územně identifikační registr ČR [online]. 1997-2012). Dalším významným orientačním charakterem je poloha vůči významným dopravním tahům. Město leží na rychlostní komunikaci E442 (9, 13), kde se střetávají hlavní tahy [Česká lípa – Rumburk (9) a Děčín – Liberec (13)] a tvoří tak dopravní uzel právě v tomto místě. K velkému ulehčení městu z hlediska dopravy slouží vybudovaný obchvat, který vede okolo města a sváží frekventovanost mimo centrum.
VYMEZENÍ ÚZEMÍ
Práce je zaměřena pouze na katastrální území Nový Bor a Arnultovice. Charaktery obou katastrů jsou poměrně rozdílné, hlavně z hlediska intravilánové složky a urbanizovaného prostředí. Katastrální území Nový Bor představuje hlavně centrum města a směřuje na jih až jihovýchod. Zástavba je zde různorodá, dominují zde panelákové komplexy, různě rozmístěné sídlištní plochy po celém území katastru. Ve velké míře se zde vyskytují i řadové a bytové domy, včetně mnoha rodinných domů. Katastrální území působí již mladším vzhledem zástavby a celkového rozvržení (charakteru), z hlediska historického pohledu a navazujících souvislostí.
Z pohledu celkové zeleně je k. ú. obklopeno převážně lesy, místy i udržovanými lučními porosty. Intravilánová zeleň tvoří základní pilíř charakteru území hlavně zahradami a parkovými úpravami, na sídlištích a přilehlých plochách kolem budov. Naopak katastrální území Arnultovice je odlišné svou komplexností hlavně v severovýchodní oblasti, kde je největší koncentrace rodinných domů, s tím související i převaha intravilánové zeleně v intravilánu (v zastavěné ploše), jímž jsou hlavně zahrady. Výjimku tvoří jihozápadní strana území, která přiléhá na katastrální území Nový Bor a strhává na sebe charakter pro něj více typický, hlavně z důvodu výskytu průmyslových a výrobních zón a nákupních středisek, které rozbíjejí ucelený charakter tohoto katastru. K těmto plochám také spadají plochy zeleně pro ně
11 typické, které splňují funkci hygienickou a odhlučňovací, a oddělují tyto plochy od ploch obytných. Více na sever se zástavba pozvolna roztrušuje a intravilán se více prolíná s přírodní složkou, což je zapříčiněno hlavně faktem, že celé území k. ú. Arnultovice spadá pod CHKO Lužické Hory, proto je v tato oblast zastoupena hlavně smíšenými lesy, pravidelně sečenými loukami a také hojně se vyskytujícími háji, remízky a křovinnými formacemi.
FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA
Řešené území leží na úpatí Lužických hor. Díky tomu se nadmořská výška stupňuje, z přibližných 340 m n. m. až na 605 m n. m. (Pramenný vrch). Tento jev je následkem třetihorního formování zdejší krajiny, kdy se zde nejvíce projevovala neovulkanická činnost a vznikaly takzvané vulkanické kupy (Klíč, 759 m n. m.). Díky svažitosti reliéfu je území bohaté na vodu, povrchovou i podpovrchovou. Vyskytuje se zde mnoho pramenišť, některé jsou obhospodařovány a jsou zdrojem pitné vody pro mnoho obyvatel.
Bezesporu jedním z nejzákladnějších aspektů území je jeho geologická stavba. Z hlediska historického vývoje jde o faktor velice důležitý, a to především kvůli dostupnosti a stavbě území. Území, na kterém se v dané době nachází žádoucí surovinové bohatství, se vyvíjelo zásadně odlišně od území na suroviny chudé, ku příkladu může sloužit německé Porúří, které díky uhelným pánvím a nalezištím železné rudy, zažilo v období průmyslové revoluce obrovský rozvoj, na něž posléze navázal pokrok v oblasti strojních technologií, následně služeb a hi-tech, nyní se jedná o jednu z nejvyspělejších částí Evropského kontinentu. Obdobně je geologické podloží důležité i pro zemědělství, zde je však nutné vzít ohled na klimatické podmínky. Obecně tedy lze hovořit o přímé úměře vhodného geologického podkladu na ekonomickou oblast. (Plán péče CHKO Lužické Hory: Geologie a geomorfologie. 1997)
Území Nového Boru spadá svou severní částí pod Lužické hory a západní pod České Středohoří, od tohoto faktu se již dá předpokládat geologická stavba daného území. V první řadě se zde nachází druhohorní horniny, tedy sedimentární – jde o křemenný pískovec, jílovec a od nich odvozené sedimentární půdy vzniklé v kvartéru. Z období třetihor pocházejí vulkanické hory, které jsou tak typické pro krajinný ráz Lužických hor, jsou tvořené především bazaltem a jeho metamorfními odvozeninami, trachytem a brekciemi. Horniny vzniklé ve čtvrtohorách zde zastupují zmíněné fluviální, hlinito-kamenité sedimenty a lze sem zařadit i slatiniště a rašeliniště, které tvoří malé leč nezanedbatelné plochy (Regionální geologie České republiky [online]).
12 STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA HORNIN, KTERÉ JSOU NEJVÍCE ZASTOUPENY V ÚZEMÍ.
Pískovec: Psamitický zpevněný sediment, jehož klasifikace je založena na poměrném zastoupení třech složek horniny:
1. křemen a úlomky stabilních hornin (silicity, rohovce, kvarcity) 2. živce a úlomky nestabilních hornin (všechny ostatní horniny) 3. matrix zahrnující jílovité a prachovité částice včetně drobných slíd
Jako křemenný pískovec klasifikujeme všechny sedimenty, ve kterých jsou psamitické částice zastoupeny více jak 80 % a jejich složení odpovídá více než z 90 % křemeni nebo úlomkům stabilních hornin. Pokud je podíl psamitických zrn vyšší než 80 % a jejich složení tvoří do 25 % živce a úlomky nestabilních hornin, označujeme sediment jako arkózovitý pískovec.
Pokud živce a úlomky nestabilních hornin nepřekročí 10 % objemu horniny a podíl matrix kolísá mezi 25 % až 75 %, horninu označíme jako drobovitý pískovec. Barva pískovců, závisí na jejich složení, nejčastěji je světle šedá, světle okrová, světle hnědá nebo červená. Textura bývá běžně lavicovitá nebo deskovitá, struktura psamitická s aleuritickou nebo pelitickou matrix. Tmel může být křemitý, karbonátový, železitý nebo sádrovcový. Pískovce mohou vznikat v různých sedimentačních prostředích, fluviální, jezerní, mělkomořské i hlubokomořské nebo pouštní (eolické). Největší význam mají tělesa pískovců vzniklá v mělkých šelfových mořích, v ČR především v období křídy. Tvoří rozsáhlá deskovitá tělesa, v současné době silně zvětrávající s řadou typických morfostruktur jako jsou voštiny nebo železité inkrustace. Pískovce vzniklé v mořském prostředí velmi často obsahují glaukonit a používá se pro ně označení glaukonitové pískovce. Křemenné pískovce s vysokým podílem křemitého tmele mohou vést až ke vzniku kvarcitů. (Multimediální atlas hornin: Pískovec. VÁVRA, Václav. [online]. Brno, 2013)
Jílovec: Jako jílovec označujeme částečně zpevněný pelitický sediment, který obsahuje vysoký podíl částic o velikosti pod 0,004 mm, většinou reprezentované jílovými minerály. Částice cementečního charakteru nepřevyšují 10 % a prachová nebo písková zrna jsou zastoupena pod 20 %. Sedimenty tohoto typu vystupují na hranici klastických a chemogenních sedimentů.
Barva bývá světle až tmavě šedá, ale může nabývat i řady dalších odstínů, např. zelené, hnědé nebo červené barvy. Textura je lavicovitá, deskovitá nebo laminární, struktura pelitická. Ve vodě se jílovce rozplavují pouze částečně. Minerální složení je obdobné jako u jílů a stejným způsobem se klasifikují. (Multimediální atlas hornin: Jílovec. VÁVRA, Václav. [online]. Brno, 2013)
13 Bazalt: Bazalty jsou tmavě šedé až černé horniny, místy s hnědým nebo červeným odstínem.
Textura bývá masivní, pórovitá nebo fluidální. Afanitické struktury mohou být ofitické, častěji porfyrické s holokrystalickou nebo hemikrystalickou základní hmotou, výjimečně sklovitou.
Vzhledem k malé viskozitě bazaltového magmatu jsou tělesa těchto hornin většinou deskovitá nebo mají charakter lávových proudů s dlouhým dosahem. Pyroklastický doprovod je velmi ojedinělý. Typickým znakem, který vzniká při chladnutí láv, je sloupcovitá odlučnost hornin. Při výlevech na mořském dně vznikají typické struktury polštářových láv. (Multimediální atlas hornin: Jílovec. VÁVRA, Václav. [online]. Brno, 2013)
Stručné rozdělení katastrálních území (dále jen k. ú.) Nový Bor a Arnultovice dle geomorfologického členění a stručná charakteristika geomorfologických podcelků.
(DEMEK, 1965; BALATKA, 1987)
1) K. ú. Nový bor se z hlediska geomorfologického členění nachází v:
Subprovincie: Česká tabule o Celek: Ralská pahorkatina
Podcelek: Zákupská pahorkatina
Okrsek: Cvikovská pahorkatina
Z hlediska geomorfologického členění náleží k. ú. Nový Bor k oblasti Severočeská tabule, celku Ralská pahorkatina, podcelku Zákupská pahorkatina a okrsku Cvikovská pahorkatina.
Zákupská pahorkatina má členitý charakter. Je tvořena svrchnokřídovými kvádrovými pískovci, slínovci a vápnitými jílovci, s proniky třetihorních vulkanitů a pokryvy čtvrtohorních sedimentů. Oblast má charakteristicky pestrý strukturně denudační reliéf v povodí horní a střední Ploučnice s vlivy neotektoniky v okrajových částech, se strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy. Místy vznikl akumulační povrch říčních teras.
Geomorfologickými dominantami jsou četné neovulkanické suky s kryogenními tvary.
Nejvyšším bodem je Ralsko (696 m), dalšími kótami jsou Jílový/Jezevčí vrch (665 m), Tlustec (591 m), Ortel (554 m), Tisový vrch (540 m), Slavíček (535 m), Velký Jelení vrch (514 m), Stříbrník (507 m) a další vrcholy.
2) K. ú. Arnultovice se nachází na rozhraní třech geomorfologických celků a to:
a. Ralská pahorkatina
i. Podcelek: Zákupská pahorkatina ii. Okrsek: Cvikovská pahorkatina
14 b. České Středohoří
i. Podcelek: Verneřické středohoří ii. Okrsek: Benešovské středohoří
Verneřické středohoří se nachází ve východní části Českého středohoří. Má charakter ploché hornatiny. Tvořeno je z třetihorních sopečných hornin převážně povrchových výlevů (čediče, znělce, trachyty, pyroklastika), místy svrchnokřídové pískovce. Převažuje kerný reliéf vulkanické hrásti se strukturně denudovaným povrchem. Nejvyšším bodem na území kraje jsou Klučky (642 m), dalšími významnými kótami jsou Kameník (641 m), Šenovský vrch (632 m), Česká skála (629 m), Kozel (598 m), Kozlí (595 m), Králův vrch (536 m), Hamry (532 m), Dvorský kopec (527 m), Radečský kopec (500 m), Mnišská hora (381 m).
c. Lužické hory
i. Podcelek: Kytlická kotlina ii. Okrsek: Klíčská hornatina
Kytlická hornatina se nachází v jihozápadní části Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny. Tvořena je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin.
Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny s výraznými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety. Hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí. Nejvyšším bodem je Klíč (760 m), dalšími významnými kótami na území kraje jsou Velký Buk (735 m), Rousínovský vrch (660 m), Popelová hora (652 m) a Polevský vrch (626 m).
Rozmístění půd v daném území je velmi ovlivněno počasím, které je zde proměnlivé a chladnější než na jiném území České Republiky. Nadmořská výška zde začíná pozvolna stoupat (Lužické Hory). Nachází se zde několik typů půd. Kambizemně districkké a modální, Gleje modální, Pseudogleje modální a Podzoly arenické. Jsou to půdy, které lépe odolají změnám teplot a chladnějšímu podnebí.
Kambizem, také nazývána jako hnědá půda nižších poloh. Vyskytuje se nejčastěji v mírně teplé, mírně vlhké oblasti, v pahorkatinách a vrchovinách, zhruba do nadmořské výšky 750 – 800 m, s průměrnou roční teplotou 6 – 9 °C a s průměrným úhrnem srážek 500 – 800 mm. Na bazických půdotvorných substrátech se kambizemě vyskytují i ve vyšších, chladnějších a vlhčích polohách. Původním společenstvím jsou listnaté a smíšené lesy (s převahou dubu buku a jedle). Vznikly na velmi rozdílných horninách, převážně nekarbonátových. Půdotvorné
15 substráty jsou zpravidla skeletnaté. Vyznačují se kambickým hnědým metamorfovaným horizontem bez jílových povlaků. Co se týče zrnitosti, jsou kambizemě nejčastěji hlinité.
Jsou velice rozmanité z hlediska trofismu (minerálního bohatství půdy, jež podmiňuje nasycenost či nenasycenost půd a tím i jejich odolnost vůči okyselení a podzolizaci), zrnitosti, chemických i fyzikálních vlastností a forem nadložního humusu (mul s příměsí moderu).
Kambizemě jsou převážně hluboké až velmi hluboké půdy a v jejich vlastnostech se odráží vliv půdotvorného substrátu a nadmořské výšky (tzv. bioklimatický činitel). S nadmořskou výškou stoupá hloubka půdy, zvyšuje se její kyprost, roste obsah humusu a hloubka prohumóznění, zároveň však větší množství srážek způsobuje větší vymývání.
Kambizemě jsou vývojově mladé půdy a vyvinuly se nejčastěji z rankerů a pararendzin.
(Taxonomický klasifikační systém půd ČR: Kambizem [online]. 2004)
Glej, vzniká glejovým půdotvorným procesem, pro který je charakteristické stále zamokření celého půdního profilu, nebo alespoň jeho spodní části (minimálně výše než 80 cm pod povrchem) podzemní vodou. Vlivem nadbytku vody v půdě se zpomalují oxidační procesy, což může vyvolat hromadění organických látek v půdě a hromadění nadložního humusu, příp.
jeho rašelinní. Glejový horizont „Gr“ se vyznačuje zelenomodrými nebo okrově šedými barvami a nápadným skvrněním. Půdní profily glejů jsou zrnitostně značně heterogenní, jsou často vrstevnaté. Mají různé chemické vlastnosti, většinou jsou kyselé až mírně kyselé s nenasyceným až mírně nasyceným sorpčním komplexem. Humusový horizont bývá tmavě šedohnědý prostoupený rezivě hnědými skvrnami a pruhy uspořádanými podle kořenů a bývá většinou horší kvality. Vyskytují se na půdách písčitých, hlinitých i jílovitých, a to nejčastěji v mělkých terénních depresích, nebo na rovinách v blízkosti rybníků a vodních toků, v polních úžlabinách, v blízkosti rašelin. Půdní vegetací jsou lužní lesy a kyselé louky. (Taxonomický klasifikační systém půd ČR: Glej [online]. 2004)
Pseudoglej, jsou půdy s mramorovaným pseudoglejovým Bm-horizontem, který se tvoří při výrazném periodickém nasycení povrchovou vodou ve vrstvách se sníženou hydraulickou vodivostí. Pseudogleje vznikají půdotvorným procesem, pro který je charakteristické časté střídání silného provlhčení a vysychání v horní části půdy vlivem zasakující srážkové vody, která se zadržuje na níže ležící nepropustné vrstvě nebo horizontu.
(Taxonomický klasifikační systém půd ČR: Pseudoglej [online]. 2004)
16 Podzol, vzniká na svahovinách zvětralin zrnitostně lehčích hornin. V nížinách či nižších horských polohách vzniká na minerálně slabých horninách (křemité, písky, šterky, křemence) a souvisí s borovými lesy; v chladném humidním podnebí vysokých horských poloh (pod smrčinami a hlavně kosodřevinou) se podzoly vytvářejí i na zvětralinách bohatších hornin (žuly, ruly, pískovce). Čím jsou matečné horniny propustnější, chudší živinami a obsahující méně CaCO3 (tj. minerálně slabší), tím snadněji podléhají podzolizaci a opačně. Podzoly se vyznačují výrazně vyběleným horizontem „Ep“, v němž jsou zrnka křemene a úlomky nesnadno zvětratelných hornin dokonale omyty. Pod tímto horizontem se nachází iluviální seskvioxidický spodický horizont, v němž se hromadí ve vysrážené formě komplexy železa, manganu a hliníku s organickými kyselinami o malé molekule. Tento horizont je výrazně rezivě, rezivě hnědě až hnědočerně zbarvený a je 30 až 50 cm mocný. Nejčastěji je jílovitopísčitý.
Podzoly, mají výrazně kyselý humusový horizont tvořený málo rozloženým surovým humusem, v němž lze snadno rozeznat z jakých rostlinných zbytků se skládá. Sorpční komplex je ve svrchní části profilu výrazně nenasycený. Původní vegetací jsou smrčiny a v nižších polohách borové doubravy. (Taxonomický klasifikační systém půd ČR: Podzol [online]. 2004).
Území se nachází v povodí Labe, Ploučnice. Nejvýznamnějším tokem obou katastrálních území je Šporka, mnohdy psaná bez diakritiky, jako Sporka. Šporka je potokem regionálního charakteru, III. řádu, „je pravostranným přítokem Ploučnice, do které se vlévá v České Lípě na jejím 34,2 ř. km v nadmořské výšce 242,7 m n. m. Pramení v Lužických horách u Nového Boru v nadmořské výšce 543,4 m n. m. Největšími přítoky jsou Libchava (8,8 km) a Skalický potok (5,8 km). V povodí se nachází 81 vodních ploch s celkovou rozlohou 18,96 ha - největší je Velký široký rybník (1,95 ha).“(VÝZKUMNÝ ÚSTAV VODOHOSPODÁŘSKÝ T. G.
MASARYKA. Základní charakteristiky toku ŠPORKA a jeho povodí., 2006). V březích koryta převážně v k. ú. Arnultovice se vyskytují dva významné biotopy říčních rákosin a makrofytní vegetace vodních toků.
PŘÍRODNÍ BIOTOPY V INTRAVILÁNU A EXTRAVILÁNU – HABITATOVÁ SLOŽKA KRAJINY Na výskyt rostlinných kultur má velký vliv nadmořská výška, která se pohybuje od 340 do 605 m n. m. Nachází se zde rostlinstvo pahorkatin, vrchovin atd. V údolí se vyskytují převážně kolem toků mezofilní ovsíkové louky a údolní jasanovo-olšové luhy. Výše se pak rozrůstají suťové lesy a acidofilní bučiny. Travní a keřové porosty různých typů (na jihu území převážně vodomilné a severněji převažují na svazích suchomilné). Dalším faktorem pro růst rostlinstva je expozice svahů, skalnaté svahy a různé typ půd.
17 Habitatová složka je ve zkoumaném území velice obsáhlá, dle mapového portálu MapoMat (AOPK ČR; 2012) spadá do této hodnocené kategorie převážná většina extravilánu, při hranici katastrů. Habitaty mnohdy hraničí přímo se zastavěnou plochou a čítají některé významné přírodní stanoviště. Několik takovýchto habitatových biotopů se nachází přímo v centrální části intravilánu, v centru města. Jsou jimi celé Horovy sady, které jsou také vyhlášeny jako významný krajinný prvek a nachází se zde skupina biotopů, Acidofilní bučiny a Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Dalším „městským“ biotopem je mozaikový biotop Mezofilních ovsíkatých luk, který se nachází podél koryta toku Šporka a nedaleko se vyskytuje další luční mozaika Podhorských až horských smilkových trávníků a Acidofilních trávníků mělkých půd.
Charakteristika přírodních stanovišť byla klasifikována dle Katalogu biotopů České republiky (CHYTRÝ, KUČERA, KOČÍ; 2001) a stanoviště byli vyhledány na mapovém portálu MapoMat (AOPK ČR; 2012). Nejrozšířenějším stanovištěm jsou bučiny a dále pak lužní lesy.
Mezi rozšířené patří také travní porosty s nižšími porosty vrb. Objevují se zde i biotopy pramenišť, skal a drolin a biotopy vytvořené nebo silně ovlivněné člověkem. Biotopy a lesní porosty jsou pro území velmi důležitým prvkem stability. Důležité je i jejich retenční schopnost při zadržování vody. Několik významných biotopů se nachází podél toku a tím vytváří břehové porosty. Kořeny zpevňují břeh toku a také spolu s prostředím nabízí útočiště různým vodním, suchozemským nebo obojživelným druhům zvířat.
CHARAKTERISTIKA NEJVYSKYTOVANĚJŠÍCH SE BITOPŮ.
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Struktura a druhové složení: Louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) nebo podhorské louky, ve kterých převažují mezofilní trávy nižšího vzrůstu (např. Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum,Festuca rubra s. lat.
a Trisetum flavescens). Z trav se dále vyskytuji např. Dactylis glomerata, Holcus lanatus a Poa pratensis s. lat., hojné jsou i širokolisté, na živiny náročné byliny (Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Pastinaca sativa, Trifolium pratense, s menší pokryvností také Campanula patula, Crepisvbiennis, Daucus carota, Knautia arvensis aj.). Porosty mohou být vysoké až 1 m a podle míry narušování jsou více až méně zapojené, s pokryvnosti 60–100 %.
Mechové patro bývá vyvinuto často jen omezeně na vlhčích místech.
18 Ekologie: Ovsíkové louky se vyskytuji na vyšších stupních aluvialních teras a na svazích, nejčastěji v blízkosti sídel. Ovsík převládá zejména na živinami dobře zásobených půdách, zatímco typy s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra s. lat.) jsou vázány na živinami chudší půdy, ve vyšších nadmořských výškách. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročně koseny a příležitostně mohou být přepásány.
T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky
Struktura a druhové složení: Vegetace tvořená smilkou tuhou (Nardus striga) a dalšími druhy trav (např. Danthonia decumbens, Festuca capillata, F. ovina a F. rubra s. lat.), doprovázenými mnoha bylinami, např. Galium pumilim, G. Saxatile, Pedicularis sylvatica, Pimpinella Saxifraga, Polygala vulgarit a Viola canina. Kromě zapojených travinných porostů jde i o víceméně rozvolněné porosty na narušovaných svazích ovlivňovaných půdní erozí či periodickým vysýcháním.
Ekologie: Pastviny nebo jednosečné louky kyselých a málo produktivních půd, většinou na písčitě zvětrávajících substrátech. Vyskytují se jak v sušších svahových polohách, tak na střídavě vlhkých místech v plochých terénech, často na obvodu rašelinných luk. Méně typické a druhově chudší porosty se vyvíjejí na odvodněných rašeliništích. Optimum výskytu je v submontánním a montánním stupni, v srážkově bohatších oblastech s živinami chudými půdami se však tyto porosty nacházejí i v nižších polohách.
T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd
Struktura a druhové složení: Nízké rozvolněné trávníky s dominancí kostřavy ovčí (Festuca ovina), vzácněji psinečků (Agrostis capillaris a A. vinealis) nebo jestřábníku chlupáčku (Hieracium pilosella). Kromě dominantních druhů se uplatňují druhy suchých a živinami chudých půd, např. Cerastium arvense, Lychnis viscaria, Potentilla tabernaemontani, Rumex acetosella, Scleranthus perennis, Thymus pulegioides, Trifolium arvense aj. Běžně se vyskytují lišejníky, zejména dutohlávky (Cladonia spp.) a mechorosty.
Ekologie: Mělké, živinami chudé půdy, zpravidla rankery nebo kambizemě na kyselých silikátových horninách v kolinním až submontánním stupni. Jde o sekundární vegetaci na místě původních acidofilních doubrav nebo acidofilních bučin. Pro svou malou produktivitu se tyto trávníky využívaly zpravidla jako chudé pastviny pro ovce nebo kozy. Většina porostů je maloplošných, vyvinutých na mezích podél cest, na okrajích lesa nebo kolem skalních výchozů.
19 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
Struktura a druhové složení: Třípatrové až čtyřpatrové porosty tvořené dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) nebo jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a příměsí dalších listnáčů (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Prunus padus subsp. padus, v nižších polohách též Quercus robur a Tilia cordata), případně jehličnanů (Picea abies na dočasně zbahněných půdách). Keřové patro je často husté a druhově bohaté, s převahou zmlazených dřevin stromového patra. V nižších nadmořských výškách se vyskytují též Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Ribes uva-crispa a Sambucus nigra, výše Salix Capri a Sambucus racemosa. V bylinném patře převažují vlhkomilné lesní druhy. V nižších polohách je slabě vyvinutý jarní aspekt s Ficaria bulbifera, případně s Anemone nemorosa nebo Chrysosplenium alternifolium. Mechové patro bývá zpravidla jen slabě naznačeno; jeho nejčastějšími druhy jsou Atrichum undulatum, Plagiomnium affine a P. undulatum.
Ekologie: Břehy vodních toků, svahová lesní prameniště a terénní sníženiny s hladinou podzemní vody ležící v malé hloubce a dočasně vystupující nad půdní povrch. Půdy jsou vlhké až mokré, dočasně zbahnělé gleje i lužní půdy typu paternia, s širokým rozpětím půdní reakce i obsahu humusu a dostatečnou zásobou živin. Údolní jasanovo-olšové luhy se vyskytují od nížin až do hor.
L5.4 Acidofilní bučiny
Struktura a druhové složení: Listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí dalších listnáčů (Acer pseudoplatanus, Quercus patrna s. lat., Q. robur, Tilia cordata aj. ) nebo jehličnanů (Abies alba a Picea abys). Keřové patro většinou chybí nebo má málou pokryvnost; pokud je vyvinuto, zmlazují se v něm dřeviny stromového patra. Bylinné patro bývá druhově dosti chudé a zpravidla nepřesahuje 50% pokryvnosti.; v tzv.
nahých bučinách může i chybět. Převládají v něm běžné acidofilní lesní druhy (Avenella flexuosa a Vaccanium myrtillus) a pravidelně se vyskytují druhy vázané na bučiny (Gymnocarpium drypteris, Polygonatum verticillatum aj.) Ve vyšších nadmořských výškách dominuje nejčastěji třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a vyskytují se další horské druhy.
Mechorosty rostou v menších polštářích hlavně na kamenech a spadlých kmenech.
Ekologie: Mírné i strmější svahy s minerálně chudými půdami na kyselých silikátových horninách krystalinika, hlavně na žulách, rulách, svorech a fylitech, dále na proterozoických a paleozoických břidlicích, křemencích, buližnících, slepencích, paleoryolitech, znělcích
20 a pískovcích. Na minerálně bohatších horninách rostou acidofilní bučiny na exponovaných svazích a hřbetech ochuzených o živiny. Mineralizace opadu a koloběh živin jsou pomalé.
Acidofilní bučiny se vyskytují v nadmořských výškách 450 – 1200 m a výjimečně sestupují na severních svazích a ve stinných roklích i do nižších poloh.
L7 Acidofilní doubravy
Struktura a druhové složení: Druhově chudé lesy s dominantním dubem (Quercus petraea s. lat. Nebo Q. robur), k němuž se druží bříza bělokorá (Betula pendula) a občas též další druhy stromů (Abies alba, Betula pubescent, Pinus sylvestris a Populus tremula). Kromě zmlazujících druhů stromového patra se v keřovém patře častěji objevuje krušina olšová (Frangula alnus). Charakter bylinného a mechového patra určují málo náročné acidofyty.
Ekologie: Kyselé půdy, z pravidla oligotrofní kambizemně, vznikající na minerálně chudých silikátových substrátech v nížinách a podhůří.
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
Struktura a druhové složení: Fyziognomii porostů určují drobné acidotolerantní kapradiny, např. sleziníky (Asplenium spp.), i kapradiny robustnější, např. Dryopteris filix-mas, a někdy také dvouděložné suchomilné chamaefyty (Aster alpinus, Saxifraga rosacea aj.).
Dominující petrofyty jsou doprovázeny acidofyty s širokou ekologickou amplitudou (např.
Avenella flexuosa), mezofilními druhy lesů a křovin (např. Poa nemoralis) a někdy i druhy suchých trávníků (např. Allium senescens subsp. montanum). Velké pokryvnosti dosahuji také mechorosty a lišejníky rostoucí jak na povrchu skal a balvanů (Hedwigia ciliata, Umbilicaria hirsuta aj.), tak na akumulacích humusu a jemnozemě (Bartramia pomiformis, Dicranum scoparium aj.). Porosty dosahují někdy plochy až několika stovek m2, bývají řídké a podle přítomných dominant od 5 cm do 1 m vysoké.
Ekologie: Stinné i slunné skalní srázy a balvanové rozpady v údolích, droliny vulkanických kopců, vzácněji také opuštěné lomy a staré zdi, kde však zpravidla chybují mnohé diagnostické druhy. Podkladem je nejčastěji žula, znělec, čedič, rula, granulit, hadec, pískovec, buližník nebo slepenec.
21 NĚKOLIK POZNÁMEK K HISTORII MĚSTA A ZELENI V NĚM
Kapitola je věnovaná stručnému historickému vývoji města Nový Bor v nejdůležitějších historických milnících a obsahuje i stručný popis vzniku a vývoje zeleně v něm.
„Osada, vznikla kolem roku 1471. V této době se začínají objevovat první zmínky o vesnici Arnsdorff, neboli Arnultovice (Arnultovice jsou dnes součástí města, někdy jsou označovány jako Nový Bor II.). Rozkládala se v místech nedotčeného pohraničního lesa, kde se do té doby vyskytovali jen lovci a uhlíři.“ (RŮŽIČKA, 2007). „Osada Heida (později Bor) vznikla v roce 1692 rozparcelováním pustého dvora statku arnultovického sedláka Raškovského. Roku 1710 panství převzal rod Kinských. V roce 1757 byla tato osada mající 21 domů prohlášená na žádost hraběte Kinského císařovnou Marií Terezií městem.“ (Město Nový Bor: Historie. Nový Bor v letopočtech [online]). „Díky tomu se vesnička stala jedním z nejmenších a nejmladších měst v severních Čechách.“ (RŮŽIČKA, 2007). „Povýšením na město získal Nový Bor základní privilegia např.: právo na pořádání čtyř výročních trhů a pondělního trhu týdenního. To značně napomohlo rozvoji obchodu a díky exportním firmám byl zajištěn odbyt i do zahraničí. Největší poptávka byla po skle vyráběném v lesních hutích. Hrabě Kinský podporoval město i proto, že leželo na obchodní cestě z Prahy do Německa, při císařské silnici Praha – Rumburk. Do města se začal soustřeďovat sklářský průmysl. Ustavila se první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu získat světovou sklářskou proslulost.
Z dalších významných událostí zmiňme založení piaristického gymnázia roku 1766.
V roce 1788 byl dostavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, v roce 1804 dům, v němž je dnes sklářské muzeum. Roku 1851 byla přestavěna budova dnešní radnice a roku 1870 byla postavena sklářská průmyslová škola. Na začátku 20. století se ve městě začínají objevovat první náznaky parkových úprav a zájem o využití zeleně se začal rozvíjet. Roku 1909 byl zprovozněn lesní hřbitov, který byl navržen včetně parkové úpravy a výsadby okrasných keřů a rostlin. Současně se také vybudoval a osázel městský park, na původní louce. Hlavním důvodem výběru tohoto místa byly blízké městské lázně. Relaxační charakter měl park již od svého prvopočátku.
Město je známé i Rumburskou vzpourou v květnu 1918, která byla pod městem ukončena porážkou a následně popravou sedm účastníků za plotem Lesního hřbitova.
V poválečném období 1945-1989 zaznamenalo město výrazný odsun místního německého obyvatelstva a přistěhování českého obyvatelstva z vnitrozemí.
22 V druhé půli 20. století začala výstavba panelových domů a počet obyvatelstva začal v 70. - 80. letech výrazně růst.“ (Město Nový Bor: Historie. [online]).
Na fotografii č. 4, je vyobrazena hlavní třída T. G. Masaryka, na počátku 20. století.
V pozadí, je patrná skvostná stavba Evangelického kostela, který se však do dnešní doby bohužel nedochoval, neboť v 80. letech shořel. Do dnes není znám žhář, který ho podpálil, pouze se tradují spekulace o nešťastné náhodě při dětských hrách. V pravé horní čtvrtině pohlednice je vidět zalesněný vrch, což jsou Horovy Sady, které dlouhou dobu bývaly letním kinem, v roce 2013 byly zrekonstruovány a přebudovány na odpočinkový park, kde se konají městské akce.
NOVÝ BOR V LETOPOČTECH
1692 - počátek parcelace bývalého Raškovského dvora majitelem sloupského panství Hroznatou z Kokořova a počátek výstavby osady nákladem vrchnosti.
1696 - zřízení panského hostince v budovách bývalého ovčína (předchůdce dnešní restaurace Pošta).
1705 - ukončení první etapy výstavby osady (z toho 17 domků a hostinec na tzv. Staré Haidě a 4 na Nové Haidě).
1713 - oddělení osady od arnultovické rychty s vlastním rychtářem.
1732 - zřízení poštovní stanice prostřednictvím posla (do Lovosic).
1751 - stavba panské sýpky (dnes radnice).
1753 - počátek výstavby státní silnice z Prahy do Rumburku.
1757 (26. 2. ) - Povýšení Haidy na ochranné město s právem trhů císařovnou Marií Terezií.
1765 - počátky piaristického kolegia ve vlastní budově (dnes škola na náměstí Míru).
1792 (15. 8. ) - vysvěcení chrámu Nanebevzetí Panny Marie, započatého 1. května 1786.
1816 (9. 11. ) - narození obrozeneckého básníka J. J. Kaliny.
1850 - povýšení Haidy - Boru na sídlo okresního úřadu, volba nezávislých představitelů města ve smyslu nových zákonů o státní správě a samosprávě.
23 1869 (16. 1. ) - zahájen provoz úseku České severní dráhy Česká Lípa – Rumburk.
1870 (1. 10. ) - otevřena odborná škola sklářská v bývalé budově zrušeného piaristického kolegia.
1909 (1. 9. ) - potřebám města začal sloužit nový lesní hřbitov.
1918 (29. 5. ) - v lese za lesním hřbitovem popraveno sedm účastníků vojenské vzpoury v Rumburku, pocházejících z Plzeňska; (28. 10. ) - vyhlášena Československá republika, zdejší vojenská posádka se přihlásila k novému státu a zavedla pořádek.
1923 - na lesním hřbitově odhalen pomník rumburským hrdinům.
1928 (26. - 28. 5. ) - po dvou letech výstavby byla otevřena moderní samostatná budova české školy na pozemku stavebního družstva Svornost.
1938 (3. 10. ) - přiřazení pohraničí, včetně Boru u České Lípy, k nacistickému Německu, vstup oddílů Wehrmachtu do města.
1942 (1. 10. ) - sloučení Arnultovic s Borem na příkaz nacistických úřadů a spojení obou zastupitelstev (4. 10. v kině).
1945 (8. 5. ) - purkmistr Heller vyvěšuje ve večerních hodinách poslední německé plakáty -o kapitulaci a Revoluční národní výbor pod vedením Josefa Taislera se ujímá správy města.
1948 (8. 2. ) - zveřejněním v Úředním listě ČSR se tímto datem stává město Novým Borem.
1965-67 - výstavba sklářského kombinátu jugoslávskými stavbaři.
1970-85 - rozsáhlá přestavba města spojená s výstavbou bytů a služeb (sídliště Západ, Střed I-III. (prodejny).
1990 (1. 12. ) - po prvních svobodných volbách v listopadu ustanoveno městské zastupitelstvo, městská rada a zaveden titul starosty města.
(Město Nový Bor: Historie. Nový Bor v letopočtech [online]).
24 ZELEŇ VE MĚSTĚ
Zeleň je fenoménem urbanizovaného prostředí, který má nezastupitelnou úlohu ve všech formách sídelních struktur. Vstupuje do zástavby z volné krajiny a propojuje tak vlastně volnou přírodu s prostředím, které si člověk bezezbytku přivlastnil pro svoje potřeby.
(DURDÍK, 2010)
Městská krajina se vyznačuje výraznou individualitou – svébytností tkvící v prolnutí přírodní a urbánní struktury a vizuální jedinečnosti spočívajícím ve vnějším projevu přírodních podmínek a znaků kulturního vývoje krajiny a městského prostředí (VOREL, KUPKA; 2011).
Obraz města tvoří nejen prostorové seskupení urbanisticko-architektonických objektů, ale také přírodních krajinných prvků a struktur (terén, voda, vegetační kryt).
Zeleň má zásadní roli v charakteru městské krajiny a podílí se na vizuální atraktivnosti městské scény. Veřejná zeleň představuje významné vlastnosti obyvatelnosti prostředí, kulturní individuality a rekreační přitažlivosti. Rozvoj měst a urbanizace má vliv na zmenšování zelených ploch v intravilánu, čímž přispívá k zhoršení životních podmínek. Nejen proto se zeleň stala nutnou součástí územních plánování, jejichž úkolem je přispívat k vytváření potřebné rovnováhy mezi zástavbou a negativními vlivy prostředí a přírodními prvky. Význam a funkce městské zeleně neustále stoupají. (VOREL, KUPKA; 2011)
Zeleň
Zeleň lze definovat mnoha způsoby z mnoha oborových odvětví, z geografického, zahradnického, architektonického nebo územně plánovacího hlediska. Jednou z mnoha je definice autora Jebavého, který ve své publikaci Systémy sídelní zeleně představuje zeleň jako
„soubor tvořený živými a neživými (přírodními nebo umělými) prvky zeleně, záměrně založenými nebo spontánně vzniklými. Může ji však tvořit také jen jeden vegetační prvek. Živý prvek zeleně tvoří živé organismy nebo jejich soubory. Naopak neživý prvek zeleně může být přírodní (skály, vodní toky a plochy) nebo umělý (drobná zahradní architektura či technické prvky).“ (Jebavý, M., 2008).
Úplně jiný náhled na zeleň mají autoři Bohumil Reš a Jaromír Kosejk, kteří popisují zeleň ve své publikaci Obnova zeleně v urbanizované krajině, jako zeleň intravilánovou a také ji definují. „Urbanizovaná část naší krajiny představuje asi jednu pětinu celého území ČR.
Struktura zastavěného území prodělala v historii složitý vývoj tak, jak se vyvíjela v souladu
25 s rozvojem hospodářských aktivit a z toho vyplývajícím demografickým vývojem. Významnou složkou urbanizovaného prostředí jsou dochované přírodní enklávy a lidskými aktivitami přetvořené plochy s vegetačními prvky různého typu, obecně zahrnované pod pojem intravilánová zeleň. Intravilán je souhrnné označení pro zastavěné plochy obcí, popřípadě pro plochy určené k zástavbě.Intravilánová zeleň plní řadu funkcí. Jedná se především o funkci estetickou, přírodní a hygienickou, spočívající zejména ve zlepšení mikroklimatických a biologických podmínek i celkového životního prostředí tím, že pozitivně ovlivňuje kvalitu ovzduší, snižuje prašnost, teplotu v letních měsících, poskytuje stín, zvyšuje vlhkost vzduchu a podíl kyslíku v ovzduší a dále omezuje hlučnost způsobenou například dopravou. Poskytuje podmínky pro život řady organismů, např. ptáků, a výrazně zvyšuje množství živočišných i rostlinných druhů, které se v zastavěném území vyskytují.“ (REŠ, KOSEJK, 2009)
K ZÁKLADNÍM FUNKCÍM A VÝZNAMŮM ZELENĚ PATŘÍ (KOCOURKOVÁ, 1982):
Existenční význam.
Klimatická funkce.
Hygienická funkce.
Půdoochranná, vodo a hospodářská funkce.
Psychická a rekreační funkce.
Estetická a prostorotvorná funkce.
OBECNÍ (MĚSTSKÁ) ZELEŇ
Dle České technické normy o sadovnictví a krajinářství (ČSN, 1999) je obecní (městská) zeleň definována v několika kategoriích.
Vegetační doprovod, doprovodná zeleň: porost, který doprovází přírodní prvek (potok, řeku) nebo stavbu (pozemní komunikaci, dráhu, kanál, budovu apod.)
Liniová zeleň: zeleň doprovázející liniové stavby (např. zeleň železničních tratí a nádraží, silniční zeleň, uliční zeleň) a přírodní nebo umělé vodoteče
Obecní zeleň: zeleň ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob
Veřejná zeleň: různé druhy zeleně volně přístupné veřejnosti bez ohledu na majetkové vztahy k pozemku
Stromořadí: liniová výsadba stromů, zpravidla jednoho druhu obvykle v pravidelných rozestupech: často tvoří doprovod liniového prvku nebo stavby (např. vodoteče, komunikace, oplocení nebo hranice pozemku)
26
Alej: dvou a víceřadé stromořadí podél pozemní komunikace. Alej je vyšší formou stromořadí, alej lemuje pozemní komunikaci oboustranně. Naproti tomu stromořadí může být i jednořadé a může tvořit doprovod i jiného liniového prvku než pozemní komunikace.
Jan Hendrych v metodice Hodnocení a dokumentace alejí a stromořadí v krajině považuje městské aleje v dnešní době jako povážlivě mizící druh, vytlačovaný narůstajícími plošnými a prostorovými nároky automobilové dopravy. „Přestože právě ony dotvářejí urbanismus města, zvýrazňují jeho osnovu a hierarchii a jsou nezbytným prvkem podporujícím obytnost města. Ne tedy jen vnitřní vegetace isolovaných parků a sadů, ale jejich vzájemné propojení a další propojení města s okolní krajinou, jako doprovod automobilových komunikací i pěších cest, protože obytnost sídla je závislá na možnostech volného pěšího pohybu. Vegetace totiž vnáší i do hlučícího a pulzujícího města jisté uklidnění a vlídnost.“ (HENDRYCH, 2008).
Jaroslav Macháček v Hodnocení vlivů na prostředí ve městech zařadil do kategorie obecní (městské) zeleně i prostory v soukromém vlastnictví, tedy zahrady a tím spojil dvě odlišné kategorie zeleně. „Městská zeleň může mít mnoho podob, konkrétně se jedná o parky, osázená náměstí, osázené parkové areály, zahrady, zelené prostory mezi bloky domů, hřbitovy, městské lesy, sportovní hřiště se zelení, komunikace osázené stromy, botanické a zoologické zahrady, arboreta apod.“ (MACHÁČEK, 2002).
Obecní (městskou) zeleň také definuje Vladimíra Šilhánková v prvním vydání publikace Veřejné prostory jako prostředek pro podporu místního cestovního ruchu a charakterizuje ji jako „plochy, na nichž převládají přírodní komponenty, a zejména rostlinné porosty.“ Zaměřuje se zde více na funkčnost veřejné zeleně. „ Z funkčního hlediska převládá u ploch veřejné zeleně funkce rekreační a oddychová, případně reprezentační či obytná.
V každém případě se jedná o klidové prostory s omezením nebo vyloučením motorové dopravy.“ (ŠILHÁNKOVÁ, 2006).
VEŘEJNÁ ZELEŇ
Tento pojem zahrnuje různé druhy zeleně volně přístupné veřejnosti bez ohledu na majetkové vztahy k pozemku (ČSN, 1999), takto je definována veřejná zeleň dle České technické normy o sadovnictví a krajinářství (dále jen ČSN), na níž postavil svou metodiku
27 Hodnocení a dokumentace alejí a stromořadí v krajině, Jan Hendrych a následně ji dle své metodiky rozdělil do dalších podkategorií, které částečně odvodil z ČSN a více je rozvedl.
VEŘEJNÁ ZELEŇ JE TRVALE (BEZ OMEZENÍ) PŘÍSTUPNÁ VEŘEJNOSTI A ZAHRNUJE:
městské parky, parčíky, parková náměstí a pásy
sídlištní zeleň
o „Jde o zeleň, která je typická pro volná prostranství v místech sídlištní zástavby zejména druhé poloviny 20. století. Většina této zeleně byla realizována s výstavbou panelových domů a tvořila nesourodá spektra různých dřevin.
Zakládání této zeleně neprobíhalo příliš důsledně (nevhodný výběr dřevin, výměna půdy a následná péče). Na nekvalitních půdách se používaly často přípravné, krátkověké dřeviny (topol, bříza) a nedošlo již k výsadbám dřevin cílových. V současné době jsou v tomto typu zeleně spíše velké travnaté plochy s několika vzrostlými dřevinami.“ (VOREL, 2009).
uliční stromořadí a doprovodnou zeleň komunikace
zeleň u významných budov
zeleň pietních území
zeleň dětských hřišť a sportovních areálů
veřejné historické parky a parkové lesy
o doprovodnou zeleň vodotečí a technických děl.
MĚSTSKÝ PARK
Městský park je dílčí, avšak podstatná složka veřejné zeleně. Vladimíra Šilhánková definuje městský park jako „okrasný, rekreační pozemek se zelení. Je to nejtypičtější plocha zeleně ve městě, tento prostor má převážně rekreační funkci. Jeho hlavní charakteristikou je kompozice zeleně. Městské parky jsou charakterizovány volnou výsadbou a střídáním otevřených trávníkových ploch, stromových solitér a kompaktnějších výsadeb dřevin. Zeleň je doplněná o vodní prvky, mobiliář a zařízení pro rekreaci.“
(ŠILHÁNKOVÁ 2003; ŠILHÁNKOVÁ 2006).
„Městské parky tak pomáhají definovat město samotné a podporují jeho identitu, což může zvýšit atraktivitu pro život, práci, investice a turistiku. To znamená, že tato prostranství pozitivně ovlivňují kvalitu života v daném městě a konkurenceschopnost daného města.
Pozitivně působí také na aktivní životní styl lidí a jejich zdraví. Parky mají estetickou funkci,
28 poskytují prostor dětem pro trávení volného času. Lidé mají možnost setkávat se zde s jinými lidmi. Parky mají vliv na kulturní život, poskytují prostor pro aktivní a pasivní rekreaci. V parcích se však vyskytuje také mechanismus sociální kontroly a v popředí zájmu je dále otázka bezpečnosti.“ (BAYCAN-LEVENT, 2009). Takto definuje městský park a jeho funkčnost Tüzin Baycan-Levent.
ZAHRADA
Zahrada je dle katastru nemovitostí definována a evidována jako pozemek. Definici pozemku obsahuje konkrétně § 27 písm. a) zákona ČNR č.334/1992 Sb. o katastru nemovitostí České republiky. Pojem pozemek dle § 27 písm. a) z.č.344/1992 Sb. je část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků.
Pozemek je z hlediska občanskoprávního dle Z. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník
§ 119 odst. 2 věcí nemovitou, dle přílohy č. 1 vyhlášky č.26/2007 Sb. pro správu katastru je zahrada definována jako: „pozemek, na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu, a jako pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři až do výměry 0,25 ha, který zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.“ Spadá do podkategorie „Půdy zemědělské“, což je půda obhospodařovaná zemědělskou činností a mimo jiné do této kategorie spadají i orná půda, chmelnice, vinice, ovocný sad a trvalý travnatý porost.
Výstižně definoval zahradu Jan Potůček, když napsal, cituji: „Každý z nás pochopitelně ví, co slovo zahrada představuje, nicméně pro pořádek bychom si mohli uvést nějakou definici.
Jednoduše by se dalo říct, že se jedná o prostor určený k pěstování rostlin. Nemusí tomu tak ale rozhodně být. Na většině zahrad skutečně nějaké rostliny najdeme, ale stále modernější je zahrada vybavená například bazénem anebo jinými vymoženostmi, které nemají s pěstováním rostlin až tolik společného. Mnohdy zahrady také nemusejí být soukromého charakteru, ale může se jednat například o různá arboreta či zahrady botanické, jež jsou přístupné široké veřejnosti. Na světě existují také vodní zahrady anebo zahrady u různých hospůdek určené k sezení a konzumaci jídel či pití nápojů.“ (POTŮČEK, Jan. Zahrada z pohledu definice [online]. 2014)
29 PAMÁTNÉ STROMY
Podle § 46, odst. 1, zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je možno mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za "památné stromy". Pro zabezpečení památných stromů před škodlivými vlivy je možné, aby orgán ochrany přírody, který vyhlašuje památné stromy, vymezil pro ně ochranné pásmo a stanovil podmínky ochrany, respektive určil činnosti, které je možno v ochranném pásmu konat jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody.
Pokud nebylo ochranné pásmo takto vymezeno, platí, že každý památný strom má ze zákona určeno základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru měřeného 130 cm nad zemí. Rovněž ze zákona vyplývají základní ochranné podmínky v tom smyslu, že v tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost (§ 46, odst. 3, cit. zákona).
Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínají historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje.
Podnět k tomu, aby ten který strom byl prohlášen za památný strom, může podat orgánu ochrany přírody každý občan. (Památné stromy: Co je to památný strom: Legislativně právní předpoklady. [online]. 2013)
Jaroslav Kolařík ve své metodice Oceňování dřevin rostoucích mimo les považuje péči o památné stromy a jejich ochranu jako výraznou oblast ochrany přírody. „Do této oblasti se promítají jak aspekty přírodovědecké – botanické, ekologické, záchrany genetického bohatství, fytopatologické, tak aspekty historické, etické, vztahu člověka k přírodě i ke své historii, dnešku i budoucnosti. Památné stromy jsou biologické objekty, ale zároveň jsou i svědky minulosti, jejíž odkaz přenášejí do naší současnosti a ponesou jej dál do budoucnosti. Budou mít o čem vypovídat dalším generacím. Ty nejstarší mají ve svých letokruzích zapsány doby před šesti až devíti sty léty (možná i více), ty nejmladší, které jsou dnes vysazovány při různých paměti hodných událostech, budou o nich vypovídat snad i po dalších staletích. Proto má význam, možná větší, než jsme si ochotni připustit, věnovat péči památným stromům, ošetřovat je a chránit, především před lidskou zlovůlí, protože lidská intolerance, zloba, fobie a vandalismus je to, co nejvíce ohrožuje stromy, ale i nás samé, podstatu naší existence.“ (KOLAŘÍK, 2009).
30 NOVÝ BOR A ZELEŇ
Kapitola Nový Bor a zeleň se laicky řečeno zaměřuje na zelené plochy v katastrálním území Nový Bor a Arnultovice. Prvotním krokem ve výzkumu byl názorový průzkum obyvatel města, aby bylo možné vyhodnotit, které jednotlivé plochy budou následně analyzovány.
Samotná analýzy ploch spočívala v jejich funkčnosti a frekventovanosti. Bylo přihlíženo i k územnímu plánu o naložení s plochami do budoucna. Dalším krokem byla analýza zeleně celých katastrů s cílem určení podílu ploch zeleně vůči zastavěným plochám a jejich samotné rozčlenění, zda převažují zahrady či plochy s parkovou úpravou, dle jejich výměry na celkovou plochu katastrálních území.
PRŮZKUM NÁZORŮ NA ZELEŇ V NOVÉM BORU
Prvotním krokem k analyzování zeleně v Novém Boru byla použita metoda přímého dotazování v podobě anketního šetření názorů obyvatel města Nový Bor a okruhu lidí, kteří jsou s místem blízce spjati. Snaha byla získat postoj respondentů k zeleni a parkům a celkové percepci zeleně ve městě, pomocí internetového dotazníku na portálu Google, který byl následně rozeslán na sociálních sítích (například skupina Novoborsko). Nabízelo se mnoho otázek k položení, avšak bylo potřeba dotazník uspořádat jednoduše, přehledně a výstižně, aby bylo jeho vyhodnocení co nejsrozumitelnější a následně vedlo k dalším analytickým krokům, ze kterých by posléze bylo možné vyvodit závěry. „Sémantické znaky zeleně pro člověka určují její estetickou hodnotu pro vnímání v běžné populaci.“ (DVOŘÁK; ŠTĚPÁN, 1971) Proto je nutné vědět a porovnávat percepci stavu zeleně a s tím spojený estetický prožitek návštěvníka.
Bylo položeno šest jednoduchých otázek, které měli za úkol zjistit, jak jsou respondenti spokojeni s kvalitou zeleně, jak si samotnou kvalitní zeleň představují, dále jestli považují zeleň ve městech za důležitou, zda jsou spokojeni s dostatkem parkových ploch zeleně v Novém Boru a následně s jejich upraveností. V poslední otázce byla respondentům dána možnost vyjádřit se, kde by v Novém Boru uvítali nové plochy zeleně, nebo kde by zeleň zrevitalizovali, popřípadě doplnili. Odpovědi respondentů posloužili k utvoření názoru na veřejný pohled na zeleň v Novém Boru jako takovou a napomohli k výběru ploch, na které se v práci blíže zaměřím.
Bylo nasbíráno 87 odpovědí.
31 Respondentům byl položen následující soubor otázek:
1) Považujete zeleň ve městech za důležitou?
a. Hodnotilo se na stupnici 1-5
Tab. 1Vyhodnocení důležitosti zeleně ve městech; (zdroj: vlastní výzkum)
Stupnice hodnocení počet respondentů procentuelní vyobrazení
1 - velmi důležitá 60 69%
2 - důležitá 25 29%
3 - neutrální 1 1%
4 - méně důležitá 0 0%
5 - absolutně nedůležitá 1 1%
Graf 1Vyhodnocení důležitosti zeleně ve městech - graficky znázorněné; (zdroj:vlastní výzkum)
2) Co je podle Vás kvalitní zeleň ve městě?
a. Otázka byla otevřená a nejčastější odpověď byla „Parky a upravená, regulovaná zeleň na veřejných prostranstvích.“ Další často zmiňovanou myšlenkou byla tzv. Izolační zeleň, která by oddělovala dopravu od pěších komunikací a tím zkvalitňovala prostředí ulic. S pojmem „kvalitní zeleň“ si více než polovina respondentů spojuje i relaxační funkci zelených ploch, kterou ve většině míst postrádají.
60 25
1 0 1
1 - velmi důležitá 2 - důležitá 3 - neutrální 4 - méně důležitá 5 - absolutně nedůležitá
32 3) Myslíte, že je v Novém Boru dostatek zeleně?
a. Pro vyhodnocení byly použity čtyři možné odpovědi, z nichž mohl respondent zvolit jen jednu.
1. Ano 2. Ne 3. Nevím
4. Je mi to jedno
b. Výsledek byl následně vyobrazen koláčovým grafem.
Tab. 2Vyhodnocení otázky č. 3 – dostatek zeleně v Novém Boru; (zdroj: vlastní výzkum)
Stupnice hodnocení počet respondentů procentuelní vyobrazení
Ano 54 62%
Ne 22 25%
Nevím 10 11%
Je mi to jedno 1 1%
Graf 2Vyhodnocení otázky č. 3 - dostatek zeleně v Novém Boru, graficky znázorněné; (zdroj: vlastní výzkum) 54
22
10 1
Ano Ne Nevím Je mi to jedno
33 4) Jak jste spokojeni s parkovou úpravou zeleně v Novém Boru?
a. Stupnice 1-5, kdy jednička je nejmenší spokojenost.
Graf 3Vyhodnocení spokojenosti s parkovou úpravou Nového Boru - graficky znázorněno; (zdroj: vlastní výzkum)
5) Uvítali byste v novém Boru nové plochy zeleně?
a. Otázka koncipována stejně jako otázka číslo tři, stejné možnosti i následné vyobrazení koláčovým grafem.
Tab. 3Vyhodnocení otázky č. 5; (zdroj: vlastní výzkum)
Stupnice hodnocení počet respondentů procentuelní vyobrazení
Ano 50 57%
Ne 4 5%
Nevím 31 36%
Je mi to jedno 2 2%
Graf 4Vyhodnocení otázky č. 5 graficky znározněné; (zdroj: vlastní výzkum) 0
5 10 15 20 25 30 35 40 45
1 2 3 4 5
50
4 31
2
Ano Ne Nevím Je mi to jedno
