Poděkování
Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní doc. PhDr. Vratislavě Černíkové, CSc., za konzultace, cenné rady, odborná stanoviska a čas, který mi věnovala.
Poděkování rovněž náleží psycholožce Krajského ředitelství Libereckého kraje, kpt. Mgr.
Janě Jalovegové, za poskytnuté odborné konzultace a literaturu.
V Liberci 15.03.2014 Jana Hniličková
Anotace
Název bakalářské práce: Krizová intervence poskytované policií České republiky Jméno a příjmení autora: Jana Hniličková
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2013/2014
Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc.
Bakalářská práce se zabývá problematikou krizové intervence poskytované Policií České republiky. Jejím cílem je zmapovat poskytování služeb krizové intervence na území Libereckého kraje v období let 2011 – 2013 a zjistit připravenost krizových interventů P ČR pro tuto službu a to, jak oni sami vnímají poskytování krizové intervence a zda mají požadavky na zvýšení své odbornosti. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části.
První část bakalářské práce je teoretická, kdy informace byly čerpány převážně z odborné literatury. Tato část přináší základní informace o Policii České republiky, zejména o oddělení psychologických pracovišť, vysvětluje základní pojmy, se kterými se v procesu krizové intervence nejčastěji setkáváme.
Druhá empirická část bakalářské práce je částí průzkumnou. Předmětem zkoumání jsou krizové intervence, které byly poskytnuty na území Libereckého kraje v letech 2011-2013 a jejich skladba. Potřebná data byla čerpána ze statistik P ČR. Dále empirická část předkládané práce zjišťuje jaká je připravenost krizových interventů P ČR pro tuto službu a to, jak oni sami vnímají poskytování krizové intervence a zda mají požadavky na zvýšení své odbornosti. Odpovědi na tyto otázky byly získány z písemného anonymního dotazníku, který byl předložen krizovým interventům Libereckého kraje. Zjištěné poznatky jsou použity v závěru bakalářské práce v navrhovaných opatřeních.
Za největší přínos této práce je možno považovat, že výsledky provedeného empirického šetření by mohly sloužit jako návrh ke zlepšení stávající situace u P ČR na poli poskytování krizové intervence jak ze strany příjemců, tak ze strany poskytovatelů.
Klíčová slova
Policie České republiky, odbor psychologických pracovišť, zátěžové situace, krizová intervence, formy a etapy krizové intervence, oběť
Annotation
Title of the Bachelor thesis: Crisis intervention provided by the Police of the Czech Republic Author: Jana Hniličková
Academic year of submission of the Bachelor´s thesis: 2013/2014
Supervisor of the Bachelor´s thesis: doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc.
Key words
the Police of the Czech Republic, department of psychological workplace, stressful situations, crisis intervention, froms and stages of crisis intervention, victim
The bachelor thesis deals with problems of the crisis intervention provided by the Police of the Czech Republic. The purpose is map the provision of services of the crisis intervention in the Liberec Region in the period 2011 – 2013 and determines readiness crisis interventionists of the P CR for this service and how they perceive to provide crisis intervention and whether they have demands to increase their expertise. Bachelor thesis is divided into two parts.
The first part of the bachelor thesis is theoretical, when the information was drawn mainly from professional literature. This part provides basic information on the Police of the Czech Republic in particular on department of psychological workplace, explains the basic terms which are in the process of crisis intervention most commonly encountered.
The second empirical part of the bachelor thesis is a part of exploratory. The research is focused crisis interventions, which were provided in the Liberec Region in the years 2011-2013 and their composition. The required dates were drawn from the statistics of the Police of the Czech Republic. Further empirical part of the thesis determines how the crisis interventionists of the Police of the Czech Republic are ready for this service and how they perceive to provide crisis intervention and whether they have demands to increase their expertise. Answers to these questions were
obtained from an anonymous written questionnaire, which was submitted to crisis interventionists Liberec Region. The discovered knowledge is used in the final part of the bachelor thesis in the proposed measures. The greatest contribution of this thesis is to may be considered that the results of empirical investigation could serve as a proposal to better situation in the Police of the Czech Republic in the field of crisis intervention from the perspective of the beneficiaries and providers.
Obsah
Použité zkratky...9
Seznam tabulek a grafů ...10
Úvod...11
Teoretická část...13
1 Policie České republiky...14
1.1 Tým krizové intervence P ČR...16
2 Zátěžové situace, které mohou vést k potřebě krizové intervence...17
2.1 Stres...18
2.2 Trauma...19
2.3 Krize...21
3 Krizová intervence jako přístup k řešení zátěžových situací...25
3.1 Krizová intervence poskytovaná P ČR...28
3.1.1 Formy krizové intervence P ČR...31
3.1.2 Etapy krizové intervence P ČR...32
4 Shrnutí teoretické části ...35
5 Empirická část...37
5.1 Cíl empirického šetření...37
5.2 Stanovené předpoklady...38
5.3 Zdroje empirických údajů...38
6 Použité metody empirického šetření...39
7 Prezentace a interpretace získaných dat...40
7.1 Analýza dotazníku...50
8 Shrnutí empirické části práce...60
Závěr ...61
Seznam literatury a informačních zdrojů...64
Seznam příloh...66
Použité zkratky
KI Krizová intervence
KŘP Krajské ředitelství policie PP Policejní prezident
PTSP Posttraumatická stresová porucha P ČR Policie České republiky
P ČR LK Policie České republiky Libereckého kraje
RŘ KŘP LK Rozkaz ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ŘLZ KŘP Řízení lidských zdrojů krajského ředitelství policie
ŘLZ PP ČR Řízení lidských zdrojů policejního prezidenta České republiky ZPPP Závazný pokyn policejního prezidenta
Seznam tabulek a grafů
OBRÁZEK 1 - Schéma činnosti psychologických služeb P ČR ... 15
TABULKA 1 - Inventář životních událostí ... 24
TABULKA 2 - Celkový přehled evidence systému pomoci obětem v letech 20112013 – Lbk...48
TABULKA 3 - Ukazatel potřeby zdokonalení krizových interventů...57
GRAF 1 - Evidence systému pomoci obětem za rok 2011 – Lbk... 41
GRAF 2 - Poměr událostí s jedním a opakovaným kontaktem - rok 2011 – Lbk... 41
GRAF 3 - Poměr příjemců krizové intervence dle pohlaví za rok 2011- Lbk... 42
GRAF 4 - Počet intervenovaných osob dle událostí za rok 2011 – Lbk... 42
GRAF 5 - Evidence systému pomoci obětem za rok 2012 – Lbk... 43
GRAF 6 - Poměr událostí s jedním a opakovaným kontaktem - rok 2012 – Lbk... 44
GRAF 7 - Poměr příjemců krizové intervence dle pohlaví za rok 2012- Lbk... 44
GRAF 8 - Počet intervenovaných osob dle událostí za rok 2012 – Lbk... 45
GRAF 9 - Evidence systému pomoci obětem za rok 2013 – Lbk... 46
GRAF 10 - Poměr událostí s jedním a opakovaným kontaktem - rok 2013 – Lbk... 46
GRAF 11 - Poměr příjemců krizové intervence dle pohlaví za rok 2013- Lbk... 47
GRAF 12 - Počet intervenovaných osob dle událostí za rok 2013 – Lbk... 47
GRAF 13 - Věk respondentů ... 50
GRAF 14 - Pohlaví respondentů... 50
GRAF 15 - Délka služebního poměru krizových interventů... 51
GRAF 16 - Pracovní zařazení krizových interventů... 51
GRAF 17 - Míra připravenosti krizového interventa P ČR... 52
GRAF 18 - Míra psychické zátěže krizového interventa P ČR... 52
GRAF 19 - Vyjádření k adekvátnosti počtu krizových interventů... 53
GRAF 20 - Ukazatel, které krizové intervence se krizovým interventům daří nejvíce... 54
GRAF 21 - Nejobtížnější druhy krizové intervence dle krizových interventů...…... 55
GRAF 22 - Ukazatel odmítnutí krizové pomoci...…... 55
GRAF 23 - Ukazatel požadavků krizových interventů... 56
GRAF 24 - Spolupráce P ČR s BKB... 57
Úvod
Tématem předložené bakalářské práce je krizová intervence poskytovaná Policií České republiky (dále jen P ČR). Téma bakalářské práce bylo zvoleno s přihlédnutím k tomu, že jsem příslušnicí Policie České republiky a s mimořádnými událostmi, stresovými i krizovými a následnou potřebou krizové intervence, se setkávám velmi často. Práce krizových interventů P ČR a celkově odboru psychologických služeb si velice cením a vnímám je jako nezbytnou součást policejní práce. Policie České republiky je jednou ze složek integrovaného záchranného systému a krizoví interventi P ČR často zasahují ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem a Zdravotnickou záchrannou službou.
Zvolené téma mi přinese bližší poznatky o krizové intervenci, která je poskytovaná Policií České republiky, o požadavcích, které jsou na krizové interventy kladeny a informace o případech, kdy byla krizová intervence žádána a v jakém množství.
O krizové intervenci by měl mít povědomí každý příslušník P ČR ve služebním poměru, jelikož je každý den v kontaktu s lidmi, kteří jsou potencionálními obětmi a pomyslná hranice mezi běžným občanem a obětí ve smyslu krizové intervence je velmi tenká. Z tohoto důvodu by měl každý příslušník umět citlivě zacházet se zasaženým jedincem, zvolit vhodnou formu komunikace nebo alespoň v případech, kdy si neví rady, vědět, na koho se obrátit a kde zajistit vhodnou, rychlou a odbornou pomoc.
Aby byla krizová intervence a psychologická pomoc co nejúčinější, je nutné znát všechny procesy, které se v zasaženém jedinci odehrávají a postupně na sebe navazují až vyústí v nutnost přijmout psychologickou pomoc v podobě krizové intervence. Jedná se o stres, který může být všudypřítomný, avšak je-li dlouhodobý nebo silně podnícen, může přerůst v krizi nebo hůře, v trauma. Od traumatu už je to pouze kousek k posttraumatické stresové poruše, se kterou si jedinec ve většině případů již nedokáže poradit sám a je zde vhodný zásah odborné pomoci.
Všechny výše zmíněné zátěžové situace provázejí proces krizové intervence a proto je nutné orientovat se v nich.
Cílem práce není pouze charakterizovat krizovou intervenci realizovanou P ČR, její formy a podmínky při poskytování této psychologické pomoci, ale také zaměřit se na to, v jakých případech bývá požadována a získané poznatky využít .
Předkládaná bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část.
Teoretická část obsahuje základní informace o P ČR, její organizační členění a hlavní úkoly. Dále informace o psychologických službách, které P ČR poskytuje, zejména prostřednictvím odboru psychologických služeb P ČR. Dále je popsáno v čem psychologická pomoc P ČR spočívá, kým je poskytována a jaké jsou nároky na krizové interventy P ČR a na jejich kompetence. Podrobněji je v této části popsána krizová intervence, která je P ČR poskytována zejména ve vztahu k zasaženému jedinci, podmínky poskytování, formy a etapy této intervence. V teoretické části byly využity odborné zdroje literatury a z nich popsány základní typy zátěžových situací, jejichž nezvládnutí může vést k potřebě přijmout krizovou intervenci, zejména se jedná o stres, krizi, trauma a následnou posttraumatickou stresovou poruchu, která z akutní, neřešené nebo dlouhodobé zátěže může vzniknout.
Empirická část je zaměřena na zmapování poskytované krizové intervence, která je poskytována v podmínkách P ČR. Chceme zjistit v jakých případech je příjemci nejčastěji krizová intervenece využívána, zda tuto službu využívají opakovaně a jak se poskytování této služby vyvíjelo v letech 2011 – 2013. Předmětem průzkumu jsou data o příjemcích krizové intervence na území Libereckého kraje vedená P ČR. Metody, které budou používány při zpracování této práce jsou zejména analýza dokumentů a analýza statistických údajů poskytovaných P ČR. Nedílnou součást sběru potřebných dat a informací o dané problematice představovaly osobní pohovory s psycholožkou Krajského ředitelství policie Libereckého kraje (dále jen KŘP LK) a koordinátorkou týmu krizových interventů plk. Mgr. Janou Jalovegovou.
Cílem bakalářské práce je seznámit čtenáře se základními údaji, které se týkají P ČR, charakteristikou psychologických služeb P ČR a P ČR Libereckého kraje, zejména poskytování krizové intervence, její formy, etapy a požadavky na poskytovatele. Nedílnou součástí je získat poznatky o jednotlivých zátěžových situacích, jejichž nezvládnutí vede k potřebě přijmou krizovou intervenci.
Práce je určena především pro případné využití v rámci psychologických služeb P ČR.
Získané poznatky o reálném stavu poskytování krizové intervence P ČR, četnosti krizových situací mohou poskytnout návod k tomu, na které krizové situace je nutné se při výcviku krizových interventů zaměřit a tím stále zlepšovat účinnost a kvalitu krizové intervence P ČR. Empirickou část a její vyhodnocení je vzhledem k rozsahu bakalářské práce posuzovat jako prvotní vhled do dané problematiky.
Teoretická část
1 Policie České republiky
Policie České republiky (dále jen policie) je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, který působí na území České republiky. Policie slouží veřejnosti a jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti. Policie je podřízena ministerstvu vnitra, kterému je za činnost policie odpovědný policejní prezident. Policie je tvořena policejním prezidiem, útvary s celostátní působností, krajskými ředitelstvími policie a útvary zřízenými v rámci krajských ředitelství. Zákon zřizuje 14 krajských ředitelství policie. Jejich územní obvody se shodují s územními obvody 14 krajů České republiky (z.č. 273/2008 Sb., § 1 - 8).
Policie České republiky také plní specifické úkoly při řešení krizových situací a mimořádných událostí a představuje jednu se základních složek integrovaného záchranného systému. Řeší krizové situace spojené s ohrožením vnitřní bezpečnosti jako jsou povodně, vichřice a další živelné pohromy, rozsáhlé požáry, letecké katastrofy, průmyslové havárie, velké železniční a silniční nehody (Vokuš 2007, s. 68).
Psychologická služba P ČR
Systém psychologické pomoci obětem byl u Policie České republiky zřízen v polovině roku 2010. Stěžejním dokumentem pro systém psychologické pomoci je závazný pokyn policejního prezidenta č. 97/2010 ze dne 1. července 2010, o systému psychologické pomoci obětem trestné činnosti a obětem mimořádných událostí. Tato služba je zajišťována skupinou krizové intervence, kdy krizoví interventi jsou speciálně vyškolení pro přímou krizovou intervenci obětem i pro poskytování nepřetržité telefonické podpory (Vymětal a kol. 2010, s. 66).
Psychologická pomoc spočívá především v:
• přímé krizové intervenci, kterou poskytuje krizový intervent,
• v nepřetržité telefonické podpoře, kterou zajišťuje skupina krizové intervence,
• ve zprostředkování kontaktu mezi obětí a externí organizací, k následné psychologické, psychosociální nebo sociálně-právní pomoci, případně předání osobních údajů ve vybraných případech (čl.3, odst. 1, písm. a – c) ZPPP 97/2010).
Odbor psychologických pracovišť PČ R
Psychologické služby v policii jsou poskytovány odbory psychologických pracovišť.
Základními činnostmi psychologických pracovišť jsou personální výběr, psychologická péče a podpora policejních činností. Vedoucí psycholog P ČR plk. Mgr. Vladimír Voska v roce 2009 vypracoval Koncepci poskytování psychologických služeb v Policii ČR, kde popsal strategii poskytování psychologických služeb u P ČR a rozdělil tyto služby do tří základních pilířů.
1. Personální výběr - personální výběr tvoří první pilíř odboru psychosociálních služeb.
Jedná se o první kontakt mezi policejním psychologem a uchazečem. Psycholog zjišťuje osobnostní způsobilost uchazeče. Dále realizuje srovnávací psychologická vyšetření v rámci výběrových řízení a psychologická vyšetření podle potřeb personální práce. Tvoří normy pro zjišťování osobnostní způsobilosti a tvoří psychologické profily pro obsazování řídících funkcí (Voska 2009, s. 19).
2. Psychologická péče - Druhý pilíř představuje psychologickou péči, která je založena na vztahu psycholog – pracovník. Psycholog poskytne pracovníkovi, vyžádá-li si to, psychologické poradenství, krátkou systemickou terapii, vzdělávací programy, preventivní psychologickou péči, posttraumatickou intervenční péči, konzultaci ke studiu na vysoké škole a zajišťuje anonymní telefonní linku pomoci v krizi (Voska 2009,s. 19).
3. Podpora policejních činností - třetí pilíř je pro poskytování krizové intervence stěžejní, neboť představuje kontakt mezi psychologem a občanem. Do třetího pilíře spadá tedy psychologická péče o oběti trestných činů a následná spolupráce s externími organizacemi, zejména s Bílým kruhem bezpečí. Dále jsou psychologové přítomni u sdělování nepříjemných zpráv, asistují u výslechu nezletilých osob, kdy se snaží o navázání kontaktu a získání důvěry. Pomoc policejního psychologa je velice žádána u krizové intervence rodin pohřešovaných osob, především dětí. Přítomnost policejního psychologa je vhodná u výslechu, posuzování věrohodnosti pachatele a profilování pachatele (Voska 2009, s. 20).
1.1 Tým krizové intervence P ČR
Každé krajské ředitelství policie disponuje týmem krizových interventů, kteří v případě potřeby vyjíždějí na místo činu a poskytují obětem či jejich příbuzným prvotní krizovou intervenci.
Intervent zprostředkovává oběti postižené trestnou činností či jinou mimořádnou událostí v její životní krizi akutní psychologickou pomoc. V závazném pokynu policejního prezidenta č. 97/2010 je výslovně uvedeno, kdo je považován za krizového interventa a co je to intervenční tým.
Skupinou krizové intervence je dle závazného pokynu PP č. 97/2010 myšlena skupina krizové intervence oddělení vedoucího psychologa ředitelství pro řízení lidských zdrojů Policejního prezidia České republiky (dále jen ŘLZ PP ČR).
Požadavky na krizového interventa
Než se příslušník stane krizovým interventem, není-li to psycholog, je nutné, aby absolvoval pohovor u vedoucího psychologa a poté se účastní dvoudenního vstupního soustředění. Po absolvování soustředění, kde jsou zkoušeny modelové situace z prostředí krizové pomoci a hodnocena psychická zdatnost jedince, se rozhodne o přijetí uchazeče jako krizového interventa.
Úspěšnému uchazeči je vydáno osvědčení, na základě kterého je oprávněn poskytovat krizovou intervenci. Na příslušníka, který poskytuje krizovou intervenci jsou kladeny velké nároky především v oblasti psychické odolnosti. Při setkávání s neustálým neštěstím, smutkem, beznadějí a zoufalstvím, musí mít vnitřní mechanismy, které mu tyto situace pomáhají zvládat, oprostit se od nich do té míry, aby byl schopen poskytnou kvalitní a odbornou psychologickou pomoc. Z tohoto důvodu se koná jedenkrát za půl roku školení krizových interventů, kde mezi sebou rozebírají proběhlé krizové intervence a hodnotí, jak byly provedeny, zda byl způsob provedení adekvátní situaci a zda by se situace nedala řešit jiným, pro oběť, vhodnějším způsobem.
Na krizového interventa Policie České Republiky jsou kladeny stejné nároky jako na ostatní krizové interventy. Důraz je kladen na to, aby pracovník byl sebevědomý, obratný v jednání s lidmi, zdravě optimistický se smyslem pro humor, měl by být schopen navázat kontakt s jedincem, který se v obtížné situaci nachází a vytvořit tak proces krizové intervence. Tento kontakt je nutné udržet po takovou dobu, dokud jí jedinec či jedinci budou potřebovat. Žádá-li si to situace, může krizovou intervenci poskytnout opakovaně. Krizový intervent by měl být schopen odhadnout již na první pohled o jakou situaci ohrožení či nebezpečí se jedná a rozhodnout se i pod tlakem jaká pomoc bude ta nejúčinější a za své rozhodnutí nést zodpovědnost. Krizový intervent si musí hlídat své osobní hranice a nad celou situací držet přiměřený nadhled (Špatenková 2011, s. 45).
Krizový pracovník by měl umět pracovat samostatně, ale zároveň být schopen spolupracovat s ostatními členy týmu a externími institucemi. Důležitý je i vstřícný, komunikativní a empatický přístup, který se dle situace přemění na aktivní až direktivní přístup směřující k ukončení jedincovi krize (Špatenková 2011, s. 45).
Je důležité, aby krizový intervent výše uvedené schopnosti vlastnil, ale v zásadě se jedná o takové schopnosti, kterými by měl disponovat každý příslušník P ČR, jelikož i u nich dochází ke každodennímu kontaktu s lidmi. Především se jedná o lidi, kteří potřebují nějakou pomoc, bylo jim způsobeno příkoří nebo se ocitli v situaci, která si vyžádala účast P ČR. V takových případech je nutné s lidmi zacházet a jednat citlivě a ohleduplně.
2 Zát ě žové situace, které mohou vést k pot ř eb ě krizové intervence
V každodenním životě se každý člověk setkává s jevy, které mohou na něj vyvinout zátěž a nezvládnutí takovéto zátěže může vést k potřebě vyhledat krizovou intervenci a pomoc odborníka. Nelze taxativně uvést, jaké zátěžové situace si vyžádají psychologickou, právní nebo lékařskou pomoc, záleží to na osobnosti každého jedince a odolnosti jeho organismu zátěž přijímat.
Také záleží i na vnějších faktorech jako je rodina jedince, přátelé, trávení volného času a jiné aktivity, které ho zbaví zátěže a nastolí duševní klid a rovnováhu. Jevy, které představují pro jedince velkou zátěž se mohou projevit jako stres, krize nebo trauma. Nezvládnutí těchto zátěžových situací může vyústit v posttraumatickou stresovou poruchu a následný nutný zásah krizového interventa, popřípadě dalších odborníků.
2.1 Stres
Pojem stres se v dnešní době mezi naší populací užívá velmi často. Od každého slyšíme, že je ve stresu, vystresovaný a podobně, ale jen někteří vědí, co ve skutečnosti stres znamená. Existují nejméně tři teoretické definice pojmu stres:
• stres jako vnitřní reakce organismu,
• stres jako vnější podmět pro organismus (určité životní události),
• stres jako transakce mezi organismem a prostředím (adaptační důsledky) (Mareš 2012, s. 15).
Stres vzniká, působí-li na člověka po dlouhou dobu nadměrně silný podnět nebo se ocitne v situaci, které se nemůže vyhnout a musí v ní setrvat. Organismus reaguje na stres poplachovou reakcí. Poplachová reakce vyvolává fyziologické a emoční změny. Fyziologické změny mohou být zrychlení dechu a tepu, třes, vysoký krevní tlak, hormonální změny a mezi emoční změny patří například úzkost, strach, neklid (Vymětal 2009, s. 111).
T. H. Holmes chápe stres jako stimul. Stres je to, co se odehrává kolem nás a nepříznivě na nás dopadá v podobě těžkých životních událostí (Mareš 2012, s. 15).
R. S. Lazarus a S. Folkmanová došli k závěru, že stres je výsledkem vzájemného působení, které se odehrává mezi člověkem a prostředím. Předpokládali, že každý člověk subjektivně hodnotí stresující událost z hlediska závažnosti a nebezpečnosti a z hlediska vlastních možností, jak se se situací vypořádat (Mareš 2012, s. 17).
Obecně se dělí stres na eustres a distres.
Eustres – je pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje člověka k vyšším anebo lepším výkonům. Z toho důvodu je nazývám „dobrý stres“. Jedná se o takové situace, které člověka příjemně rozruší nebo ho vybudí k lepším výkonům. Je to tedy aktivní stres, který nás motivuje k lepším změnám. Zažíváme ho do jisté míry i před důležitou schůzkou, výkonem, v nových podmínkách, při změnách. Cítíme jak se mobilizují naše síly a my pak máme sílu na to překonat se (Merg, Knödel 2007, s. 48).
Distres – je negativnívní zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění. Je to negativně emočně působící stres (Merg, Knödel 2007, s. 49).
2.2 Trauma
Každý z nás v průběhu života zažije nějakou stresující situaci, avšak ne každý se setká s traumatickou událostí. Jedná se o události, při kterých dojde k ohrožení života, zdraví, tělesné či psychické integrity nebo nejdůležitějších hodnot. Pro jedince se stává událost traumatickou, když je překročena schopnost emočně takovou situaci zvládnout. Praško a kol. tvrdí, že trauma je emocionální zranění jedince (2003, str. 21). Jelikož jedinec sám hodnotí míru nebezpečné situace a míru svých schopností se s nebezpečím vyrovnat, je závažnost traumatu tedy relativní (Mareš 2012, str. 45).
Psychické trauma vzniká působením jednoho extrémně stresujícího zážitku nebo dlouhotrvající stresující situace, které mají tyto znaky:
• příčina je pro jedince větší,
• je pro ně extrémně děsivá
• znamená bezprostřední ohrožení života nebo tělesné integrity (Vizinová, Preiss, 1999, s. 17).
Traumatická událost
Traumatické události mohou být různého druhu. Jsou-li traumatické události většího rozsahu, označují se jako katastrofy. Praško (1999, s. 23-26) vysvětluje, že traumatická událost nemusí zasáhnout pouze oběť, ale i svědky těchto událostí. Mezi traumatizující situace patří také negativní reakce blízkých osob po traumatické události, jako jsou nezájem, cejchování, necitlivost, odmítnutí, kritika, výčitky. Toto se často děje například u obětí znásilnění nevlastním otcem.
Praško dělí katastrofy do tří kategorií ( Praško 1999, s. 22).
1. Katastrofy způsobené člověkem - dopravní neštěstí (autobusové, vlakové), letecké katastrofy, vodní katastrofy, požáry a výbuchy plynů, kolapsy budov a mostů, nukleární katastrofy.
2. Přírodní katastrofy – většinou při nich panuje vzájemná pomoc a pocit sounáležitosti.
Povodně, vichřice, lesní požáry, zemětřesení, výbuchy sopky, laviny
3. Katastrofy záměrně způsobené člověkem – tyto traumatické události dokáží lidé vnitřně nejhůře zpracovat, zvláště, jsou-li způsobeny záměrně jako například kriminální činy, znásilnění, přepadení, sexuální zneužívání, teroristické útoky, válečné události, mučení.
Symptomy traumatu
Vizinová a Preiss (1999, s. 20-22) popsali symptomy, které se objevují v důsledku traumatické zkušenosti.
1. Nadměrné vzrušení – je následkem toho, že jedinec stále očekává nebezpečí. Jeho organismus je tak vzrušený, že se udržuje ve stavu, kdy je schopen bojovat nebo uniknout z ohrožující situace. Jedinec se v takovém stavu snadno poleká, jedná podrážděně i na minimální podněty a trpí poruchou spánku, není schopen normálně se adaptovat. Toto se projevuje například u válečných veteránů.
2. Intruzivní příznaky – jedinec opakovaně prožívá a pociťuje traumatickou událost i ve dne, znovu propadá děsivým zážitkům a může toto pociťovat jako realitu a chovat se podle toho. V noci se opakují děsivé sny a noční můry.
3. Příznaky stažení, sevření – jsou důsledkem situace, kdy byl jedinec vystaven totální bezmocnosti, nemohl utéci ani klást aktivní odpor, uniknout mohl pouze vnitřně a to změnou stavu vědomí. To znamená, že situace krajního ohrožení vyvolává nejen hrůzu a strach, ale zcela paradoxně i stavy úplného klidu, kdy strach a bolest zmizí. Tato schopnost lidské mysli nás chrání před nesnesitelnou bolestí (například když dítě je přítomno u znásilnění své matky i sestry).
Posttraumatická stresová porucha
Po uplynutí určité doby od traumatické události, může u jedince nastat posttraumatická stresová porucha (dále jen PTSP). Není však neobvyklé, že začátek symptomů přijde až po měsících či dokonce letech po traumatu. Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí PTSP jako samostatnou jednotku a připojuje ji k poruchám přizpůsobení do kategorie F43. Stresový faktor je zde považován za významnější diskriminační činitel pro zařazení něž úzkost. Více je zdůrazňován fenomén znovuprožívání (Vizinová, Preiss 1999, s. 26). Psychicky traumatizující zážitek nebo katastrofa velikého rozsahu mohou způsobit posttraumatickou stresovou poruchu. PTSP se objevuje v každém věku, včetně dětství i stáří. Za průvodní projevy se označují deprese, úzkost, zvýšená podrážděnost, přehnané úsekové reakce, nespavost, občasné a nepředvídatelné výbuchy agresivního chování, toulky.
2.3 Krize
Základ slova krize krinein pochází z řečtiny, k významu slova krize se vyjadřuje nespočetné množství odborné literatury. Baštěcká uvádí, že slovo krize nejčastěji vyjadřovalo vztah k rozhodování a posuzování (2013, s. 121). Pojem krize se v dnešní době ve společnosti vyskytuje velmi hojně. Když mluvíme o krizi, můžeme tím myslet krizi hospodářskou, vládní, energetickou, finanční nebo ekologickou. Hovoří se také o krizi manželství, krizi rodiny, hodnot a morálky. Podle psychologů představuje krize přechodný stav, kdy je vychýlena naše vnitřní rovnováha. Toto vychýlení je způsobeno kritickými událostmi nebo takovými životními událostmi, které vyžadují zásadní změny a řešení. Dá se říci, že krize je normální reakce na nenormální situaci (Špatenková 2004, s. 15 - 17).
Baldwin vytvořil klasifikační systém krizí. Tento systém je založen na šesti stupních krize, kdy se postupuje vzestupně dle závažnosti (Vodáčková 2002, s. 34).
1. Situační krize - jedná se o krizi, která je vyvolána nepředvídatelným stresem. Prožívání této krize je ovlivněno subjektivním nazíráním jedince na celou situaci a na jeho osobnostních vlastnostech (Vodáčková 2002, s. 34). Situační krize bývá vyvolána vnějšími spouštěči jako jsou například těžká onemocnění blízké osoby nebo vlastní ztráta blízké osoby, nevěra manžela či partnera, narození hendikepovaného dítěte, ztráta práce nebo domova ( Mlčák 2011, s. 23).
Krizová intervence při situačních krizí spočívá v pomoci jedinci rozpoznat zdroj krize. Musí se brát v úvahu zranitelnost každého jedince a dle toho zvolit vhodné terapeutické postupy.
Tyto postupy jsou ovlivněny potřebami a zakázkou jednotlivce (Vodáčková 2002, s. 34) 2. Tranzitorní krize - Vodáčková (2002) je označuje jako krize z očekávaných životních změn, protože během života se musíme utkat s řadou překážek, které jsou součásti přirozeného procesu růstu a zrání. Každý jedinec si během svého života musí projít řadou více či méně strastiplných překážek, aby se z něj stal zdravý, silný a zdatný jedinec.
Tranzitorní krize mohou nastat v každé oblasti života jedince, do této kategorie patří například puberta, adolescence, klimakterium nebo se jedná o krize v rámci rodiny. Sem řadíme volbu partnera, svatbu, narození prvního potomka (Vodáčková 2002, s. 34).
Německý psycholog Erik Homburger Erikson (1963) předpokládá, že během vývoje člověka přicházejí krize, během nichž musí jedinec řešit a vyřešit určité kritické psychosociální konflikty. Erikson ve své psychosociální teorii vývoje rozlišuje celkem osm stádií, kdy podmínkou postupu jedince z jedné fáze vývoje do druhé je úspěšné vyřešení
psychosociálního konfliktu předchozího stadia (Mlčák 2011, s. 21).
Pracovník krizové intervence jim pomůže projít procesem změn, tomuto procesu porozumět a poznat, jaké dané změny pro ně mají význam (Vodáčková 2002, s. 34).
3. Traumatické krize - nastávají zejména při událostech, které vzniknou neočekávaně a náhle. Stresující na těchto událostech je právě to, že se na ně jedinec nedokáže a nemůže připravit. Traumatická krize je nebezpečná především v tom, že velmi zasáhne duševní zdraví jedince a může se tak projevit i v podobě psychosociální poruchy. Řadíme sem například smrt někoho nám velmi blízkého (Hanuš, Hellebrandová 2006, s. 11).
Krizová intervence při traumatické krizi je založena především v poskytnutí podpory.
Krizový pracovník vytvoří takovou atmosféru, aby jedinec či jedinci mohli projít prvním stádiem šoku, přes další stádia, ve kterých projeví své emoce, které mohou měnit a prostřednictvím kterých se vyjádří. Krizový pracovník musí mít na paměti, že pro jedince je nastalá situace neznámá, nemá na ní připravený vzorec chování, a proto musí jedince vést, pomoci mu přijmout své zážitky, uchopit je a včlenit do svého života (Vodáčková 2002, s. 35).
4. Vývojové krize - se pravidelně vyskytují v určitém vývojovém stádiu jedince. Týkají se každého a není možné se jim v průběhu normálního života zcela vyhnout. Jedná se například o období dospívání, při narození vlastního dítěte (Mlčák 2011, s. 22). Vývojová krize přichází tedy v případě, že se zdárně neproběhla krize tranzitorní a jedinec přirozeně nezareagoval na vývojové změny a úkoly. Ve vývojové krizi se jedinec dorovnává do přirozeného toku života (Vodáčková 2002, s. 36).
Krizová intervence spočívá ve vytvoření takového prostředí pro jedince, aby pochopil význam svého problému a přijal krizi jako vývojovou výzvu (Vodáčková, s. 36).
5. Psychopatologické krize - ohrožují nejvíce jedince, kteří mají dispozice k duševnímu onemocnění a tudíž jsou zranitelnější než běžná populace (Vodáčková 2002, s. 37).
U těchto jedinců se může jednat o poruchy neurotické, psychotické, osobnostní a o poruchy ve smyslu různých závislostí. Akutní psychopatologické krize mohou nastat vlivem akutní drogové intoxikace a v takových případech nemusí být jedinec za své chování odpovědný (Mlčák 2011, s. 23).
Smyslem krizové intervence při psychopatologických krizích je reagovat na aktuální problém jedince. Krizový pracovník se musí snažit o to, aby jedinec posílil své kompetence, začal se ve svém problému orientovat a snažit se o zapojení celé rodiny.
U psychopatologické krize je běžné, že po odeznění se jedinci doporučí ambulantní psychiatrická péče a péče psychoterapeuta (Vodáčková 2002, s. 37).
Příčiny vzniku krize
Psychickou krizi u každého z nás může vyvolat řada podnětů. Těmto podnětům říkáme precipitory. Mlčák rozděluje recipitory na:
• vnitřní – nežádoucí osobnostní dispozice, puberta, krize středního věku)
• vnější – autonehoda, smrt blízké osoby (2011, s. 12).
Pro přehlednost vytvořily T. H. Holmes a R. H. Rahea, Inventář životních událostí, který zahrnuje 43 precipitorů seřazených od nejzávažnějších po nejméně ohrožující (Mlčák 2011, s. 12).
Životní událost Body
Úmrtí partnera 100
Rozvod 73
Rozvrat manželství (dočasný rozchod) 65
Uvěznění 63
Úmrtí blízkého člena rodiny 63
Úraz nebo vážné zranění 53
Sňatek 50
Ztráta zaměstnání 47
Usmíření a přebudování manželství 45
Odchod do důchodu 45
Změna zdravotního stavu člena rodiny 44
Těhotenství 40
Sexuální obtíže 39
Přírůstek nového člena rodiny 39
Změna zaměstnání 39
Změna finančního stavu 38
Úmrtí blízkého přítele 37
Přeřazení na jinou práci 36
Závažné neshody s partnerem 35
Půjčka vyšší než 50 000 Kč 31
Termín splatnosti půjčky 30
Změna odpovědnosti v zaměstnání 29
Syn nebo dcera opouští domov 29
Životní událost Body
Mimořádný osobní čin nebo výkon 29
Změna práce, manželky 26
Vstup do školy či její ukončení 26
Změna životních podmínek 25
Změna vlastních zvyklostí 24
Problémy a konflikty se šéfem 23
Změna pracovní doby či podmínek 20
Změna bydliště 20
Změna školy 20
Změna rekreačních aktivit 19
Změna církve 19
Změn asociálních aktivit 18
Půjčka menší než 50 000 Kč 17
Změna spánkových zvyklostí 16
Změna v širší rodině (sňatky, úmrtí) 15
Změna stravovacích zvyklostí 15
Dovolená 13
Vánoce 12
Přestupek (např. dopravní a pokuta) 11
Tabulka 1: Inventář životních událostí
Autoři tabulky uvádějí, je-li součet bodů za poslední rok 250 bodů, tak už se jedná o takovou míru stresu v důsledku níž se organismus jedince ocitá na pomezí vlastních rezerv (Vodáčková 2002, s. 33).
Vyrovnávací strategie
Krizi prožívá každý jedinec v naší uspěchané společnosti. Je to ovlivněno jak osobnostními vlastnostmi jedince, tak prostředím, ve kterém žije. To, jak s krizí bojujeme je na každém z nás.
Někdo se s krizí vyrovná sám, někdo hledá pomoc u rodiny či blízkých a někteří z nás se se svou krizí nevypořádají a musí vyhledat pomoc odborníka.
1.Přirozené vyrovnávací strategie - Vodáčková (2002) uvádí, že mezi přirozené mechanismy, které chrání před fyzickou a psychickou bolestí patří:
• regrese – principem regrese je návrat ke starým osvědčeným vzorcům chování
• disociace – ochranný proces, při němž se dva psychické procesy od sebe oddělí a existují vedle sebe, aniž by se propojily. Jde o to oddělit se od neúnosných prožitků, aby mohl
jedinec dále přežívat.
• skotomizace – obranný mechanismus, který vytváří slepá místa. Popírání skutečnosti, vytěsňování nepříjemných skutečností.
Při vyrovnávání se s krizovou situací používáme i vědomé vyrovnávací strategie. Tyto strategie jsou při vyrovnávání s krizí vítané a užitečné. Krizový pracovník je musí respektovat a podporovat (Vodáčková 2002, s. 48). Vodáčková (2002) dále uvádí inventář adaptivních a vědomých strategií, kterých lze při zátěži a krizi využít. Patří sem například ulevit si pláčem nebo hněvem od emocí, schopnost sdílet pocity s jinými a naopak umět druhým naslouchat, vnímat své tělo, pocity a potřeby. Přebírat zkušenosti od blízkých, komunity, inspirovat se literárními příběhy, hledat útěchu v naději či ve smíření s utrpením.
2. Odborná pomoc - dle Baštecké je krizová pomoc komplexem služeb, které odpovídají na klientovi potřeby, jež vnímá jako neodkladné a naléhavé. Svou životní situaci není schopen řešit vlastními silami . Cílem je poskytnout klientovi bezpečí, podporu, naději a vést jej tak, aby pocítil úlevu, aby se zvýšila jeho schopnost situaci zvládat a aby se vrátil na předkrizovou úroveň přizpůsobení a žití. Krizová pomoc je krátkodobá, trvá obvykle do sedmi dnů a k dispozici je i krizové lůžko ( in Vodáčková 2002, s. 53).
Aktuálním cílem krizové pomoci je stabilizovat jedince a snížit nebezpečí, že se jeho špatná životní situace bude dále prohlubovat a zhoršovat. Perspektivním cílem pak je, aby si jedinec s pomocí krizového pracovníka začal plánovat svou budoucnost. Krizový pracovník má za úkol podporovat kompetence a samostatnost jedince.
3 Krizová intervence jako přístup k řešení zátěžových situací Krizová intervence
Pojem krizová intervence v sobě obsahuje dvě základní roviny. Na jedné straně jde o určitý druh odborné práce s jedincem a na druhé straně tu stojí jedinec, který se ocitl v krizové situaci.
Krizová intervence je tedy odborná metoda práce s jedincem v situaci, kterou on považuje a prožívá jako zátěžovou, nepříznivou a ohrožující. Dle Vodáčkové je hlavním cílem krizové intervence pomoc jedinci v tom, aby si uvědomil, které momenty jeho života ke krizové situaci přispěly a které s ní souvisí (2002, s. 59).
Krizovou intervencí se zabývá i autorka Špatenková a rozděluje ji na formální a neformální.
Neformální pomocí v krizi je myšleno především přirozené pomáhání, které si navzájem poskytují
členové rodiny, přátelé, sousedé, spolužáci, spolupracovníci, lidé v rámci obce. Formální pomoc nastupuje v tom případě, jestliže neformální pomoc selhala a nestačí. Špatenková apeluje na to, že krizová intervence by měla být jedincům poskytována především rychle a nezprostředkovaně.
Jedinci, kteří vyhledají formální krizovou pomoc, by se neměli potýkat s takovými překážky jako je získávání doporučení či zprostředkování kontaktu s dalšími osobami nebo institucemi (2011, s. 14).
Krizovou intervenci můžeme též nazvat jako krizovou pomoc, která zahrnuje různé oblasti.
Jedná se především o pomoc:
• psychologickou
• lékařskou
• sociální
• právní
1. Psychologická pomoc - jejím cílem je, aby se jedinec navrátil k psychickému stavu, který byl před krizí. Snaží se obnovit jeho duševní rovnováhu a zamezit nežádoucím příznakům (Mlčák 2011, s. 31).
2. Lékařská pomoc - zahrnut je sem především odborný zásah psychiatra, je-li potřeba také podání medikamentů. Je také možná krátkodobá hospitalizace (Špatenková 2011, s. 13).
3. Sociální pomoc - je to především pomoc, která se poskytuje, když je jedinec v životní nouzi či je frustrován z neuspokojení svých základních životních potřeb. Nástroji této pomoci může být poskytování různých materiálních věcí, finanční pomoc, informační, sociální či prostřednictvím sociálního poradenství (Mlčák 2011, str. 30). V legislativě je sociální pomoc zakotvena v zákoně číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zde jsou upraveny především podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb, a také práva a povinnosti osob, které sociální pomoc poskytují.
4. Právní pomoc - zde se jedná hlavně o to, aby byla zajištěna a obnovena ohrožená práva jedince, který se dostal do společensky svízelné situace. Základním nástrojem je zde právní poradenství (Mlčák 2011, str. 30).
Formy krizové intervence
Podle typu kontaktu s klientem rozdělujeme krizovou intervenci na prezenční nebo distanční pomoc.
1. Prezenční pomoc
Je to pomoc založena na osobní účasti krizového interventa a klienta. Zahrnuje terénní, ambulantní nebo pobytové služby. Špatenková ve své knize Krizová intervence pro praxi, rozděluje prezenční pomoc na:
Terénní služby - proces krizové intervence se uskutečňuje v tom prostředí, kde se klient nachází (škola, nemocnice, ulice).
Ambulantní pomoc - krizová intervence je poskytována klientům, kteří tuto pomoc vyhledají v dané instituci (poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy). Klienti ambulantní pomoc vyhledají sami. Nejčastěji jsou k ní nasměrování např. linkou důvěry, policií, sociálními pracovníky nebo zdravotnickou institucí.
Pobytové služby - jedná se krátkodobé umístění klienta na tzv. krizové lůžko. K této službě dochází, jestliže je klientův stav takový, že neumožňuje jeho setrvání v domácím prostředí.
Umístěním se tedy eliminují faktory, které klienta velmi ohrožují. Jedná se např. o to, když se klient nachází v prostředí, kde je ohrožen na životě či zdraví nebo když je nezbytné sledovat jeho psychický stav.
2. Distanční forma pomoci
Jedná se o formu pomoci, kdy je klient a krizový intervent od sebe vzdálen. Distanční pomoc zahrnuje především telefonický nebo internetový kontakt (Mlčák 2011, s. 32).
Distanční forma je specifická tím, že využívá technické prostředky, především se jedná o telefony a počítače.
Telefonická pomoc – nabízí klientům pomoc v krizové situaci prostřednictvím telefonu.
Velmi velkou výhodou telefonické krizové intervence je to, že může být poskytnuta okamžitě, nedochází zde tedy k časové prodlevě. Je také velmi snadno dostupná a klient se cítí v bezpečí, protože nemusí mít strach z cizího prostředí a je zde ve velké anonymitě (Špatenková 2011, s. 26).
Internetová pomoc – krizová intervence se poskytuje formou internetu. Tato služba se stále rozšiřuje, neboť počet uživatelů internetu se neustále zvyšuje. Výhodou je zde také velmi snadná dostupnost a anonymita (Špatenková 2011, str. 22).
3.1 Krizová intervence poskytovaná P ČR Podmínky poskytnutí KI u P ČR
Příjemci krizové intervence a psychologické pomoci jsou uvedeny v závazném pokynu policejního prezidenta č. 97/2010. Je zde výslovně uvedeno, že krizová intervence a psychologická pomoc se poskytne:
• pozůstalým po obětech úmyslných násilných trestných činů a následkem smrti,
• obětem pokusu trestného činu zabití nebo vraždy,
• obětem, kterým byla jiným úmyslným násilným trestným činem způsobena těžká újma na zdraví,
• obětem trestného činu znásilnění,
• dítěti nebo seniorovi, na kterém je nebo byla páchána úmyslná trestná činnost,
• osobě hendikepované, případně jiné sociálním vyloučením ohrožené osobě, na níž je nebo byla páchána úmyslná trestná činnost,
• obětem trestných činu obchodování s lidmi,
• obětem domácího násilí či nebezpečného pronásledování,
• obětem trestných činů páchaných z nenávisti,
• obětem mimořádných událostí,
• obětem dopravních nehod, při kterých došlo k těžké újmě na zdraví nebo pozůstalým po obětech nehod s následkem smrti,
• rodinným příslušníkům pohřešované osoby, zejména u pohřešování dítěte,
• osobám, jimž je poskytována krátkodobá ochrana (čl. 3, odst. 2, písm. a – m), ZPPP č.
97/2010).
Zákon o obětech trestných činů
Závazný pokyn Policejního prezidenta č. 97/2010 upravuje kdo pro P ČR představuje příjemce psychologické pomoci, ale nesmíme zapomenout, že se P ČR neřídí pouze tímto pokynem, ale současně bere v potaz zákon o obětech trestných činů, protože problematika zacházení s obětmi trestných činů je velice choulostivá. Je důležité k nim přistupovat citlivě, ale i profesionálně, aby oběti věděly, že jim P ČR umí pomoci, umí je odkázat na potřebné instituce a ve svém postoji jsou si policisté ČR jistí. Z tohoto důvodu je pro práci s obětmi a tedy i pro práci policisty nezbytné, zákon o obětech trestných činů znát a sledovat jeho novely či komentáře. Zákon o obětech trestných činů č. 45/2013 Sb., je v účinnosti od 1.8.2013 (dále jen ZOTČ).
V zákoně je uvedeno, kdo se považuje za oběť, práva obětí, možnost peněžité pomoci, její výše a jsou zde vyjmenovány subjekty poskytující pomoc obětem trestných činů. Aby byla pomoc obětem trestných činů co nejúčinější, je nutné, aby se na ní podílelo více subjektů, které mají určité specializace, pouze tak se oběti dostane profesionální a účinné pomoci. Obětem je poskytována pomoc prostřednictvím psychologického poradenství, sociálního poradenství, právní pomoci, poskytováním právních informací a restorativními programy (§39 ZOTČ).
ZOTČ vysvětluje tři základní pojmy, které jsou užívány při poskytované psychologické pomoci. Jsou jimi oběť, zvlášť zranitelná oběť a další osoby v postavení oběti. Se všemi třemi skupinami se může poskytovatel krizové intervence na místě události setkat.
Oběť - v zákoně č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů , je oběť definována jako fyzická osoba, které bylo trestným činem způsobeno ublížení na zdraví, majetková či nemajetková újma a na jehož úkor se pachatel obohatil (§ 2, odst. 2 ZOTČ).
Oběť dělíme na zvlášť zranitelná oběť a další osoby v postavení oběti.
Zvlášť zranitelná oběť - u zvlášť zranitelné oběti existuje velké riziko druhotné újmy (sekundární viktimizace), nejenom následky trestného činu. Řadíme sem například zastrašování pachatelem nebo necitlivý přístup státních orgánů. Zvlášť zranitelnou oběť posuzujeme vždy s ohledem na věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé (§ 3, odst. 2 ZOTČ).
• dítě (do 18 let.),
• postižená osoba (fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, které může bránit jejímu plnému uplatnění ve společnosti),
• oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 tr. zák.),
• oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
• oběť trestného činu, který zahrnoval násilí nebo pohružku násilím (§ 2, odst. 4 ZOTČ).
Další osoby v postavení oběti - jsou brány v potaz za podmínky, že oběti byla způsobena smrt. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich. Jedná se o příbuzné v pokolení přímém, osvojence, osvojitele a manžela, registrovaného partnera nebo druha, je-li blízkou osobou (§ 2 odst. 3 ZOTČ).
Kompetence krizového interventa P ČR
Aby byla krizová intervence účinná, musí každý, kdo ji poskytuje znát své kompetence.
V kompetencích jsou krizoví interventi školeni a zakotveny jsou v Závazném pokynu Policejního prezidenta č. 97/2010.
• krizový intervent informuje oběť o možnostech poskytnutí psychologické, psychosociální nebo sociálně právní pomoci, kterou mu může poskytnou organizace, která se na daný problém specializuje.
• naváže-li krizový intervent s obětí důvěrný vztah a pozná, že oběť o jeho pomoc stojí a má zájem o spolupráci, předá oběti kontakt na svou osobu, aby mohli být v telefonickém kontaktu.
• vždy, když krizový intervent poskytne psychologickou pomoc, musí o celé věci informovat pracovníka krizové intervence, který v tu dobu vykonává službu v rámci nepřetržité telefonické podpory.
• zjistí-li krizový intervent, že pro pomoc oběti nemá dostatečné informace a odbornost, spojí se se skupinou krizové intervence, kde získá potřebné odborné rady, popřípadě kontakty na další krizové interventy nebo externí organizace. Externí organizací se rozumí organizace mimo policii, která má oprávnění na poskytování psychologické, psychosociální nebo sociálně-právní pomocí.
• poskytuje-li krizový intervent psychologickou pomoc na místě trestného činu nebo mimořádné události, spolupracuje s příslušníky policie, psychologickou službou a zasahujícími pracovníky Hasičského záchranného sboru České republiky, pracovníky zdravotnické záchranné služby, případně s dalšími pracovníky složek Integrovaného
záchranného systému České republiky.
• krizový intervent je povinen vzdělávat se v oblasti psychologické pomoci.
3.1.1 Formy krizové intervence P ČR
Formy krizové intervence P ČR vycházejí z obecných forem krizové intervence. Krizová intervence PČR je nejčastěji uskutečňována přímým kontaktem nebo telefonicky.
1. Přímá krizová intervence - jedná se o přímý kontakt s jedincem. Krizový intervent je na místo události zavolán příslušníky policie, vedoucím psychologem, operačním důstojníkem nebo samotným jedincem, který požaduje psychologickou pomoc.
Přímou krizovou intervenci si mohou vyžádat policisté v rámci posttraumatické intervenční péče (dále jen PIP). Policisté pociťují pomoc PIP především v případech, když se oni sami nebo kolegové ocitnou v ohrožení života nebo zdraví, při použití střelné zbraně, pohledu na kruté případy smrti, vážného zranění, sebevraždy, mučení, úmrtí dítěte. Pracovníci PIP jsou tu proto, aby pomohli policistům, se s touto nadměrnou zátěži vyrovnat. Nabídnou policistovi potřebné informace, podporu, případně další odbornou péči (Vymětal 2010, s. 36). Přímá krizová intervence je dále poskytována občanům, tedy obětem. Je pouze na dobrovolnosti oběti, zda se bude chtít stát příjemcem krizové intervence 2. Telefonická krizová intervence - Policie České republiky poskytuje telefonickou krizovou intervenci především ve vlastních řadách. Jedná se o Anonymní telefonní linku pomoci v krizi, která je určena policistům, hasičům, zaměstnancům policie, hasičského záchranného sboru, ministerstva vnitra a jejich rodinným příslušníkům. Linku může využívat i širší veřejnost, zvláště v situacích mimořádných událostí. Dále se může jednat o jedince, kteří se stali obětí trestného činu nebo jiného protiprávního jednání, seniory a dezorientované lidi, lidi s duševním onemocněním a občany, kterým policisté nemohou pomoci pro jejich momentální psychický stav (Vymětal 2010, s. 19).
Nejčastější témata :
• použití služební zbraně při zákroku
• vztahové i pracovní problémy s kolegy na pracovišti i nadřízenými
• sebevražedná tématika
• přítomnost či vyšetřování dopravní nehody, kde došlo k úmrtí dítěte
• partnerské či rodinné problémy
Pracoviště této telefonní linky je v Praze a linka je k dispozici 24 hodin denně po celý rok.
Provoz byl zahájen 14.11.2002. Na lince pracují vyškolení odborníci, kteří prošli akreditovaným výcvikem v krizové intervenci (Vymětal 2010, s. 17).
3. Intervence ve formě prostředníka - telefonáty na Anonymní telefonní linku nejsou pokaždé krizově intervenčním hovorem, některé z nich spočívají pouze v požadavku na konkrétní telefonní číslo odborníka u oblasti psychologie, psychiatrie, práva, zdravotnictví, sociálního zabezpečení a podobně. Totéž se děje i při přímém kontaktu, kdy jedinec nevyžaduje nebo dokonce odmítne pomoc krizového interventa, pouze po něm požaduje kontakt na potřebného odborníka (Vymětal 2010, s. 17).
3.1.2 Etapy krizové intervence P ČR
Průběh krizové intervence nemůže být prováděn nahodile. Sice vždy poskytujeme krizovou intervenci takzvaně šitou na míru konkrétnímu klientovi, ale průběh poskytování musí mít základní kostru, která by se měla dodržovat ve všech případech. Krizoví interventi z řad P ČR postupují podle stejného modelu jako ostatní krizoví pracovníci, ale s ohledem na to, že ve většině případů poskytují krizovou intervenci obětem trestných činů. Oběti se po kritické situaci nacházejí v šoku, nemohou pochopit co se stalo a jejich psychika je roztříštěná. Prioritou krizového interventa by mělo být ukončení a odvrácení jejich pocitu bezmocnosti a navrácení pocitu bezpečí, vnější a vnitřní jistoty (Čírtková, Vitoušová 2007, s. 131). Čírtková vysvětluje, že oběti trestného činu se mohou díky psychologické pomoci rychleji vrátit do běžného života, za předpokladu, že se jim odborné pomoci dostane včas a ve správném provedení (2006, s. 223). Etapy krizové intervence jsou vysvětleny v mnoha odborných publikacích. (V popisování etap v této kapitole je především použita odborná literatura: Špatenková v Krizová intervence pro praxi a Mlčák v Emergentní psychologie a krizová intervence).
1. Zahájení krizové intervence - krizový intervent je o požadavku na poskytnuté psychologické podpory vyrozuměn pracovníkem operačního střediska P ČR. Jestliže pracovník operačního střediska PČR nemůže z objektivních důvodů krizového interventa kontaktovat, musí zabezpečit potřebnou psychologickou pomoc prostřednictvím skupiny krizové intervence, se kterou je oprávněn konzultovat vzniklé problémy (čl.4, odst.2 ZP PP 97/2010).
Jednání s člověkem, který prožil krizovou událost je velmi náročné, i policisté prožívají tyto situace jako stresující. První kontakt s obětí či poškozeným nebo sdělování nepříjemných zpráv
znamenají pro policisty situace, kdy je nutné citlivě zvolit správný psychologický přístup (Čírtková 2006, s. 221).
Nejzákladnějším prvkem je navázání kontaktu krizového interventa s klientem a vytvoření dobrého vztahu. Dobrý vztah je velmi důležitý, neboť člověk v krizi často prožívá strach, úzkost a beznaděj. Může se tedy chovat neadekvátně, může být také agresivní a popudlivý. Nejvhodnější technikou v této fázi je nechat jedince, aby se choval tak jak chce on sám, tak jak to cítí. Policista musí pouze zabezpečit, aby se jedinec svým volním jednáním neporanil, neohrozil ostatní občany nebo nemařil vyšetřování na místě události.
Další důležitou součástí při zahájení krizové intervence je to, aby se jedinec cítil v bezpečí, protože pouze ten člověk, který se nebude cítit být ohrožen, bude v krizové intervenci chtít pokračovat. Proto musí jedinec policistovi nebo krizovému interventovi P ČR důvěřovat, mít v něm oporu a jistotu. Špatenková poukazuje na to, že pocit bezpečí však musí být na obou stranách, to znamená, že také krizový intervent se v přítomnosti jedince, kterému chce pomoci, musí cítit bezpečně (2011, s. 17).
Úvodní etapa by měla především směřovat i tomu, aby se podařilo identifikovat problém, který jedince trápí. Jde tedy o formulaci kontraktu. Mlčák vysvětluje kontrakt jako plán, který se týká toho, jak bude průběh krizové intervence vypadat a probíhat. Dále se zde vymezí priority, které si jedinec s krizovým interventem vytyčili (2011, s. 34). Při policejní krizové intervenci je poznání priorit jednodušší v tom, že se ve většině případů vztahují k události, které je krizový intervent přítomen, tudíž má snadnější cestu k prvnímu identifikování příčiny problému a na toto poté může navázat.
2. Realizace krizové intervence - zde se jedná především o získávání relevantních informací. Realizační etapa je orientována na prohloubení diagnostiky osobnosti jedince a posouzení jeho problému. Musíme posoudit aktuální psychický stav jedince a stanovit jaké máme možnosti k dosažení pozitivních změn v chování a prožívání klienta (Mlčák 2011, s. 34). Krizový intervent by měl zjistit co, kdy, kde a jak krizi vyvolalo. Intervent se v této fázi zaměřuje především na to, jaký je aktuální psychický stav klienta, jestli má současná krize podobnost s minulými zážitky, jaká je úroveň jedincovi adaptace před vznikem krize, jaké je jeho aktuální fungování, vztah k lidem a jaká je jeho ochota k tomu, aby nabízenou pomoc přijal (Špatenková 2011, s. 18).
Získané informace pomohou krizovému interventovi k tomu, aby poznal jaký je rozsah krize, co bylo příčinou krize a za jakých okolností k ní došlo. Tyto informace se snažíme získat neprodleně, dokud jedinec krizi plně prožívá a tudíž přikládá krizi velký význam. Zde tedy vzniká
plán, jak krizi řešit.
V závěru by bylo vhodné, aby již jedinec začal pomalu získávat schopnost samostatně se rozhodovat (Mlčák 2011, s. 35). Účinná pomoc musí směřovat k obnovení víry ve vlastní schopnosti a k obnovení důvěry ve vlastní moc, ovlivňovat v určité míře situace, do kterých se jedinec v průběhu života dostane (Čírtková 2006, s. 224). V této fázi můžeme jedinci nabídnou kontakt na externí organizaci, kde najde potřebné odborníky, zejména na Bílý kruh bezpečí, o. s.
3. Ukončení krizové intervence - ukončení krizové intervence doporučuje Špatenková až v tu chvíli, kdy je jedinec stabilizován. Podmínkou ukončení je samozřejmě to, že si jedinec plně uvědomuje, co ke krizi vedlo a jak ji měl, nebo respektive má překonat. Pracovník musí na závěr zadokumentovat celkový průběh krizové intervence. Zde bude hlavně informace o tom, v jakém psychickém stavu byl jedinec na počátku procesu intervence, jak dlouho trval jeho krizový stav a co bylo příčinou tohoto stavu, jaká intervence mu byla poskytnuta, spolupracovalo-li se s nějakými institucemi, jaká jedinec učinil rozhodnutí, v jakém psychickém stavu byl klient při ukončení intervence a jaké jsou další plány spolupráce s klientem (Špatenková 2011, s. 19).
Krizový intervent P ČR ve většině případů jedná s jedince na místě traumatizující události.
Je nutné jedince co nejvíce uklidnit a není-li to v možnostech interventa nebo jedná-li se o tak traumatizující událost, že nepostačí pouze podpora krizového interventa, je vhodné na místo zajistit rodinu nebo blízké přátele jedince. Je velmi důležité, aby se neopouštěl člověk v traumatizujícím stavu a když to časová tíseň krizovému interventovi nedovolí, musí mu zajistit adekvátní podporu.
Spolupráce s Bílým kruhem bezpečí
Policie ČR a Bílý kruh bezpečí, o. s., mají mezi sebou uzavřenou dohodu o poskytování pomoci obětem trestných činů a osobám zvlášť traumatizovaným trestnými činy. Tato dohoda byla podepsána 13.08.2010 a upravuje společný postup při zprostředkování co nejrychlejší odborné a bezplatné pomoci oběti a pozůstalým po obětech násilné a úmyslné trestné činnosti (Výroční zpráva z roku 2010 Bílého kruhu bezpečí, o. s.). Předmětem dohody je úprava postupu při zprostředkování kontaktu a předávání osobních údajů, které jsou potřeba k zajištění nabídky pomoci (č. 1). Předání kontaktů musí proběhnout samozřejmě na základě dobrovolného písemného souhlasu oběti nebo zvlášť traumatizované osoby. Údaje obsahují příjmení oběti, místo, kde se aktuálně zdržuje, telefonní kontakt a druh trestného činu, o který se jednalo (čl. 2, odst. 3, písm. b). Údaje se předávají výhradně telefonicky na krizovou linku Bílého kruhu bezpečí. Na základě těchto údajů je oběti poskytnuta bezodkladná kombinovaná pomoc prostřednictvím právních služeb, sociálního a psychologického poradenství.
4 Shrnutí teoretické části
V teoretické části předkládané bakalářské práce je vymezena služba Policie České republiky, její nezpochybnitelné místo v českém společenském systému, zejména úvodní část je zaměřena na psychologické služby, které P ČR poskytuje. Dále zde jsou charakterizovány zátěžové situace, které mohou v životě každého jedince nastat a vést tak k potřebě krizové intervence. Jedná se především o zátěžové situace jako je stres, trauma a krize. P ČR využívá veškeré teoretické poznatky o krizi a krizové intervenci a tyto aplikuje do praxe, především prostřednictvím speciálního pracoviště, které se stará o poskytování krizových služeb, proškolování krizových interventů a spolupracuje s dalšími organizacemi poskytující služby týkající se krizové pomoci.
Pozornost je dále věnována především krizové intervenci, jako přístupu k řešení těchto zátěžových situací. V práci jsou popsány požadavky na pracovníka krizové intervence, formy a etapy krizové intervence a podmínky, při kterých se tato pomoc poskytuje u P ČR.
V neposlední řadě je v teoretické části bakalářské práci zmíněn zákon o obětech trestných činů, kde je uvedeno, kdo se považuje za oběť, práva obětí, možnost peněžité pomoci, její výše a jsou zde vyjmenovány subjekty poskytující pomoc obětem trestných činů.
Domnívám se, že na základě získaných teoretických poznatků bych byla schopna zapojit se do procesu psychologických služeb a stát se krizovým interventem P ČR. Bohužel vím, že pouze teoretické znalosti nestačí a bez praktických dovedností bych mohla svým zásahem více uškodit než pomoci. To však neznamená, že se vzdám svého snu a touhy, stát se v budoucnu plnohodnotným členem intervenčního týmu P ČR LK.
