Hodnocení vedoucího bakalářské práce pro Kateřinu Bendovou
Kateřina Bendová přišla do ateliéru Vizuální komunikace - digitální média z prostředí grafické školy.
Úvaha o komponování ve dvou rozměrech ji provázela celé studium a i v její bakalářské práci jasně rozeznáváme zaujetí problematikou plochy, barvy a kompozice. Od plošných návrhů n-úhelníků z prvních semestrů studia se sice dobrala až k užití mechanických světelným „brouků“ v třetím ročníku, jejich výsledkem ale byl opět záznam jejich trajektorie v ploše. Doslova další rozměr v její práci se jí otevřel s objevením 3D modelovacího nástroje Blender. S tímto nástrojem je úzce spojena i její práce bakalářská nazvaná GEM 514; M35 (tedy označení souhvězdí Blíženců)
V bakalářské práci Kateřiny Bendové, inspirované četbou knihy Raúla Ibáñeze Čtvrtý rozměr, se nám před očima rozvíjí barevně se proměňující ostře lomený geometrický tvar ve virtuálním prostoru.
Působí plošně, ale díky pohybu vnímáme jeho prostorovost. Žije svým vlastním životem v neustálé transformaci vytyčené parametry nastavenými autorkou.
Na kolokviích předcházejících dnešnímu odevzdání zazněla výtka, že práce je snad příliš formální, tedy pouze hrou forem bez hlubších vhledů. Pokládám za spravedlivé v tomto ohledu práci Kateřiny Bendové obhajovat. Cesta k samotnému obsahu práce studenty často vede přes zaujetí konkrétním nástrojem a forem, které generuje, nabízí. I zde na počátku jistě bylo okouzlení pseudonáhodně generovaným tvarem v zdánlivě nekonečné škále barev strhávajících pozornost diváka. I toto stržení pozornosti k formě, by myslím bylo možné považovat za téma, ale zde je i něco navíc. Je to první obsahově podložené vykročení z plochy do specifického meziprostoru mezi 2D a 3D. Práce balancuje na pomezí plošné grafiky (zde je k připomenutí zájem o pozdní Matissovy práce s papírem) a
virtuálního prostoru, do nějž se noříme prostřednictvím pohybu. Inspirací k ostrým
mnohaúhelníkovým strukturám byla hvězdná obloha, na níž se tvary souhvězdí, které primárně naše oči vnímají v ploše, dějí. Ty však jak víme, jsou v nedozírném prostoru a čase.
Tuto úvahu jsem od Kateřiny poprvé slyšel doslova před několika dny. Jsem za ni velmi rád, i když snad měla práci vlastní předcházet. Pak by totiž možná dovedla autorku dál. Až metafyzické úvahy o prostoru, čase a věčnosti, které s hvězdami máme spojeny, mohly být podrobeny hlubšímu rozboru a rozvedeny dál.
Na závěr je myslím nutno ocenit výsledek balancující mezi plochou a virtuálním prostorem, ale zároveň je třeba poukázat na jisté limity ve vztahu k tématu a práci na formě instalace samotné, k níž autorka došla.
Práci považuji za působivou a navrhuji ji hodnotit známkou velmi dobře.
MgA. Jaroslav Prokeš Ph.D.
vedoucí bakalářské práce v Liberci 16. 6. 2020
