PODĚKOVÁNÍ
Děkuji především vedoucímu bakalářské práce prof. PhDr. Karlu Rýdlovi, Csc. za čas který mi věnoval, za odborné vedení, cenné náměty, rady, trpělivost a laskavý přístup. Dále děkuji své rodině a přátelům za podporu a pochopení. V neposlední řadě děkuji svým
Název bakalářské práce: Problematika drog Jméno a příjmení autora: Edita Bucharová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: prof. PhDr. Karel Rýdl, Csc.
Anotace:
Bakalářská práce se zabývala problematikou drog, přičemž byla zaměřena na středoškol- skou mládež a ilegální drogy. Jejím cílem bylo charakterizovat problematiku drogové zá- vislosti a zjistit, jakou má zkušenost s drogami středoškolská mládež. Práce byla složena ze dvou stěžejních oblastí. Teoretická část popisovala a objasňovala základní pojmosloví v oblasti drogové závislosti za použití odborných zdrojů. Praktická část pomocí dotazníku vypracovaného 120 studenty středních škol zjišťovala, jakou má zkušenost středoškolská mládež s ilegálními drogami. Výsledky ukázaly, že středoškolská mládež má s ilegálními drogami značné zkušenosti a nejčastěji užívanými drogami jsou marihuana a hašiš. Zjištění pak vyústila v navrhovaná opatření v oblasti prevence užívání drog vhodnými programy ve školských zařízeních a zdůrazněním kladných rodinných vztahů ve smyslu vhodné vý- chovy jako prevence zneužívání návykových látek. Vzhledem k řešené problematice bylo možné považovat za největší přínos zjištění, že středoškolská mládež má zkušenosti s ilegálními drogami nejen přímé ale též nepřímé, které lze považovat taktéž za velice ne- bezpečné. Problematika drog je velice významným tématem, kterým je nutné se zabývat.
Klíčová slova: drogy, mládež, závislost na drogách, prevence závislosti na drogách, model závislosti na drogách, léčba závislosti na drogách
Tytle of Bachelor Thesis: Problems of Drugs
First and last name of the author: Edita Bucharová Academic year of thesis submission: 2011/2012
Supervisor of the bachelor thesis: prof. PhDr. Karel Rýdl, Csc.
Summary:
The Bachelor thesis dealt with the problems of drugs, especially focusing on high school youth and illegal drugs. Its aim was to characterize the problems of drug addiction and to find out what experience has high school youth with illegal drugs. The Thesis was composed of two key areas. The theoretical part described and explained the basic termino- logy in the field of drug addiction using expert sources. The practical part using a questi- onnaire filled up by 120 high school students tried to find what experience has high school youth with illegal drugs. The results showed that high school youth has significant experi- ence with illegal drugs and the most frequently used drugs are marijuana and hashish. Fin- dings resulted in the proposed action in drug prevention programs in schools and emphasizing the positive effect of family relations within the meaning of an appropriate education to prevent abuse of addictive substances. Taking into consideration the present issues, as the greatest contribution could be regarded the findings that high school youth has experience with illegal drugs not only direct but also indirect, which could also be regarded as dangerous. A problem of drugs is a significant topic that is necessary to deal with.
Keywords: Drugs, Youth, Drug addiction, Prevention of drug addiction, Model of addicti- on, Treatment for drug addiction
Obsah
ÚVOD...10
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU...12
1 Historie...12
2 Definice závislosti...14
3 Definice a diagnostika závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí...15
4 Poruchy vyvolané návykovými látkami...16
5 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti...19
5.1 Biologická úroveň...20
5.2 Psychologická úroveň...21
5.3 Sociální úroveň...21
5.4 Spirituální úroveň...23
6 Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci...23
6.1 Kořeny závislosti...23
6.2 Primární prevence...25
6.3 Sekundární prevence...26
6.4 Terciální prevence...27
7 Drogová závislost a mládež...28
7.1 Vymezení období dospívání...29
7.2 Pojetí závislosti u dětí a mladistvých...30
7.3 Ohrožené skupiny mladých lidí z hlediska rozvoje drogové závislosti...32
8 Léčba drogové závislosti...36
8.1 Druhy služeb a zařízení v ČR zaměřené na práci s uživateli drog...39
8.2 Předpokládané trendy ve vývoji služeb o drogově závislé...45
PRAKTICKÁ ČÁST...47
9 Cíl praktické části...47
9.1 Stanovení předpokladů...47
10 Použité metody...48
11 Popis zkoumaného vzorku...49
13 Výsledky a jejich interpretace...49
13.1 Průběh průzkumu...49
13.2 Vyhodnocování položek dotazníku...50
13.3 Ověření platnosti předpokladů...60
14 Shrnutí výsledků praktické části...61
ZÁVĚR...63
NÁVRH OPATŘENÍ...65
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...66
SEZNAM PŘÍLOH...68
ÚVOD
Tématem předložené bakalářské práce je problematika drog. Téma bylo zvoleno s ohledem na skutečnost, že zneužívání návykových látek a závislost na drogách je velice závažným problémem, jehož následky se odrážejí v celé společnosti. Závislost jako taková škodí nejen uživateli a jeho blízkým, nýbrž může v důsledku špatných zdravotních, soci- álních, ekonomických a bezpečnostních hledisek poškodit vývoj celé společnosti.
Cílem bakalářské práce je charakterizovat problematiku drogové závislosti a zjistit, ja- kou má zkušenost s drogami středoškolská mládež, protože se domníváme, že riziko vzniku drogové závislosti je velice vysoké hlavně v období dospívání, kdy jedinec hledá sám sebe, místo kam patří a kde se bude cítit dobře. Toto období lidského života dává skvělé zázemí experimentům s drogami. Mladý člověk nemá tolik zkušeností ani náhled na vlastní zranitelnost, natož aby dokázal bezpečně zvážit důsledky, jež mohou následovat.
Mladí lidé jsou často nerozhodní, neví co chtějí a navíc v mnoha případech odmítají hodnoty dospělých, což mohou dávat najevo právě tím, že užívají drogy. V droze může je- dinec zprvu vidět svobodu a nezávislost, dostává se mu pocitu sebedůvěry, pohody, žije přítomností, vše se mu může zdát snadné a o případných problémech neuvažuje. V droze vidí nezávislost a to, že v budoucnu mu tuto výsadu právě droga může vzít si nepřipouští.
Dospívající, který má zkušenosti s drogami, se tím většinou netají, proto bývá částí svých vrstevníků obdivován, částí odsuzován. Často se pak tvoří party a skupinky podobně smýšlejících lidí, což může způsobit špatný náhled na vlastní existenci a odklon od dří- vějších zájmů a hodnot.
Tato bakalářská práce se zaměřuje na drogy nealkoholového typu, tj. drogy ilegální.
Tyto drogy nejsou společností tolerované a proto je s nimi úzce spojeno riziko kriminality, jež může průběh života závislého jedince ještě více ohrozit. O těchto drogách panuje do dnešní doby spousta mýtů a nepravd, které často padají z úst nejen neinformovaných ro- dičů, ale často i pedagogů.
Dospělí ve snaze být co nejpřesvědčivější mají tendence zveličovat, zastrašovat a tak často volí neadekvátní techniky a metody. Neuvědomují si však, že mládež je vlivem in- ternetu, medií ale i zkušeností ze svého okolí často lépe a pravdivěji informována a vy- hrožování dospělých se jim zdá směšné, což ovšem může vést k domněnce, že nic není tak strašné jak se říká. Paradoxně tím nebezpečí spojené s užíváním drog zlehčují.
Smyslem této bakalářské práce není vyjmenovávat drogy a jejich účinky. V teoretické části se věnujeme historii drog, specifikům drogové závislosti, poruchám, jež tyto látky vy- volávají, dále se zabýváme bio-psycho-socio-spirituálním modelem závislosti, primární, sekundární a terciální prevencí, léčbou a jak již bylo uvedeno výše, zaměřujeme se na mlá- dež a rizikové skupiny mladých lidí.
Drogová závislost je skutečná nemoc, společnost ji však ještě stále často vnímá spíše jako ostudu, hanbu a něco, za co si každý může sám. Ať už to tak je či není, dle našeho ná- zoru jen správné a upřímné informace o této problematice mohou vést mladé lidi k uvě- domění si skutečného nebezpečí.
Vědní disciplínou zabývající se problematikou drogové závislosti je Adiktologie.
V ČR se touto problematikou od roku 2005 zabývá odborné pracoviště Centrum adik- tologie působící při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Od roku 2001 vychází časopis Adiktologie, ve kterém lze najít spoustu užitečných informací a argumentů.
V praktické části prostřednictvím vzorku respondentů tvořeném studenty vybraných středních škol a učilišť zjistíme, jakou má středoškolská mládež zkušenost s drogami.
Jedná se o 1.–4. ročník středních škol, asi 60 studentů, 1.–3. ročník učilišť, asi 60 studentů.
Celkem asi 120 studentů.
Bakalářská práce vychází z předpokladu, že alespoň 25 % středoškolské mládeže má nějaké zkušenosti s užíváním drog. Dále pak předpokládáme, že nejčastější zkušenosti bude mít středoškolská mládež s marihuanou a druhou nejčastější zkušenost bude mít středoškolská mládež s pervitinem. Pro ověření předpokladu byla pro bakalářskou práci zvolena metoda kvantitativního dotazníku.
Smyslem a účelem předložené bakalářské práce je upozornit na problematiku drog,
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU
1 Historie
Historie drog je dle Fišerové (2000) stará jako lidstvo samo. Na území staré Mezopo- támie byly vlastnosti makové šťávy známy již v období neolitu a to 8000–5000 let př. n. l.
Opium jako lék proti bolesti byl z máku vyráběn v Egyptě už ve 14. století př. n. l.
Jednou z nejstarších kulturních rostlin na světě je konopí. Pochází nejspíš z Asie odkud se dále rozšířilo i do Afriky a Číny. Zhruba před 5000 lety bylo konopí popsáno v Knize léčiv čínského lékaře Sheng-Nunga jako droga proti zácpě, revmatizmu, malárii a dalším nemocem. Také v indické kultuře bylo kolem roku 800 př. n. l. uvedeno konopí jako lék proti mnoha obtížím, zároveň však tehdejší literatura popisuje i jeho duchovní účinky např. při uctívání boha Višnu.
Účinky listů keře koky jsou známy v Jižní Americe pravděpodobně již 5000 let. Dle starých indiánských legend pocházejících ze 14. století byl list koky přinesen synem Slun- ce vyvolenému národu Inků a dokázal rozveselit zarmoucené, posílit vyčerpané, nasytit hladové. Pro svůj posilující účinek je využíván dodnes pro usnadnění pohybu ve vysokých horách
Významnou součástí dějin náboženství bylo snad ve všech světových částech rozší- řené užívání halucinogenních drog. Houbový kult indiánů ve Střední Americe, zhruba 4000 let starý, přežívá částečně dodnes. Mezi tradiční halucinogeny patří také mexický kaktus peyotl, či amazonská epena, což je šňupací prášek z kůry stromu virola. Námel paličkovice nachové, býval ve středověku příčinou častých hromadných otrav žitem v Evropě. Zlou po- věst měly také tzv. drogy nočních stínů a to kořen mandragory, bobule rulíku zlomocného, semena durmanu aj.
Kudrle (2003, s 84) uvádí, že mnohé psychedelické rostlinné i živočišné látky byly ve středověku používány při sabatech, černých mších, čarodějnických rituálech a to v podobě nápojů či mastí. Ve stejné době svatá inkvizice krutě potlačovala evropské čaro- dějnictví a v Novém světě panovala snaha o vymýcení používání drog u kolonizovaných
Fišerová (2000) poukazuje na fakt, že v 19. století spolu s rozvojem farmaceutického výzkumu docházelo ke skutečně masovému rozšiřování drog a to především v Evropě a Severní Americe. V 19. století byly izolovány alkaloidy jako morfin, kofein, nikotin, atropin, kokain, efedrin, přičemž se celá řada těchto látek začala vyrábět komerčně. Farma- ceutický průmysl se časem automatizoval a rozšiřoval po světě léky s obsahem těchto omamných látek. Podle odhadů užívalo drogy v polovině 19. století na sto milionů lidí.
Dosud neznámé rozměry účinků některých drog přinesl vynález injekční stříkačky, a tím se z původně léčebného využití stává také rozšiřující a nebezpečnější možnost jak aplikovat drogu. Na přelomu století a ve dvacátých letech znovu vzrostl nárůst drogových závislostí, čímž prudce narůstaly i společenské komplikace a sociální i zdravotní dopady.
Touto dobou začínají mezinárodní jednání o narkotikách a v jednotlivých zemích vznikají protidrogové zákony.
Autorka dále zdůrazňuje, že od počátku 20. století vede postupně společenské hodno- cení k rozdělení drog na legální a nelegální. Výroba nelegálních drog je zakázána a trestá- na. Co se týká důležitých léčiv, jsou pravidla pro zacházení s nimi velice zpřísněna. Postu- pem času pak dochází k nárůstu ilegálního prodeje drog a výskytu nových druhů drog, zej- ména pak halucinogenů a stimulancií. Roku 1961 se uzavírá mezinárodní jednotná dohoda OSN o zákazu všech drog lidem škodlivých, jež je později posílena dalšími dohodami. Po- stupem času začínají být závislosti na drogách posuzovány jako chronická onemocnění CNS. Výrazná je pak podpora výzkumu mechanizmů závislostí, snaha o léčení a prevenci.
Přesto přese všechno se počet lidí závislých na dogách zvyšuje a zvyšuje se i spektrum druhů užívaných omamných látek.
Osobně se domnívám, že nejoblíbenější drogou dnešní doby je marihuana. Přesto, že jde o drogu nelegální, její užívání současnou populaci nepohoršuje a společnost ji větši- nou nepovažuje za nebezpečnou, pakliže je užívána v rozumné míře.
Za další velice rozšířenou ilegální návykovou látku považuji pervitin. Dnešní doba je velice uspěchaná, lidé jsou velmi často vystavováni tlaku a stresu a tato droga se může zdát zprvu velice dobrým „partnerem“. Poskytuje člověku pocit sebedůvěry, energie a řeši- telnosti všech problémů. Jsou mi známy příklady studentů, jež si touto drogou pomáhali při
Lidé touží též po zábavě a silnějších prožitcích při už tak příjemných činnostech, teh- dy se mohou uchýlit k látkám typu extáze, LSD. Tyto drogy bývají označovány za drogy víkendové, taneční apod. Jsou z mého hlediska mimo jiné nebezpečné hlavně díky nevalné kvalitě a příměsím nebezpečných látek, jež mohou vyvolat jiný než tolik očekávaný pří- jemný zážitek.
2 Definice závislosti
Problém závislosti má interdisciplinární povahu. Touto problematikou se zabývá řada profesionálů, kteří jsou kvalifikováni v různých oborech pomáhajících profesí např. speci- ální pedagogové, psychologové, psychiatři, sociální pracovníci. Dále také různé resorty státní správy, veřejná správa a jiné státní i nestátní instituce tj. probační a mediační služba, léčebná zařízení, policie, vězeňská služba, soudy, sociální kurátoři, hygienická služba, me- dicínské obory zabývající se infekčními onemocněními aj.
Část odborníků, kteří se závislostmi zabývali, se díky prudkému nárůstu zneužívání nealkoholových návykových látek v devadesátých letech 20. století oddělila od zařízení pracujících s lidmi závislými na alkoholu a zaměřila svou pozornost na uživatele nealkoho- lových drog (Müllerová, aj. 2005, s. 211).
Kudrle (2003, s. 107) poukazuje na to, že člověk odedávna hledá možnosti, jak zin- tenzivnit prožitek radosti, jak dosáhnout euforie nebo jak utéci před starostmi, bolestí či samotou. Za jistých okolnosti však může přejít tato přirozená touha k nutkavosti, a stát se tak příčinou rozvoje chorobných symptomů. Vedle nutkavého dychtění se tyto znaky projevují touhou po změně prožívání, narušením až ztrátou kontroly nad pocitem nutkání vzít si drogu znovu, pokračováním v užívání přesto, že se začínají dostavovat důsledky a prohloubením stavu nepříjemnosti, pokud se užívání drog přeruší. Závislost pak autor de- finuje jako chronickou poruchu s progresivním průběhem, jež se rozvíjí v pozadí touhy člověka změnit své prožívání.
Výzkumy ukazují na určitou podobnost v psychologických zákonitostech drogové zá- vislosti s jinými druhy škodlivého jednání jako je např. bulimie, anorexie, gambling, workoholismus. U všech se vyskytuje znak nutkavého, naléhavého jednání vedoucího ke krátkodobému uspokojení, jenž ústí k často závažným újmám na zdraví, problema-
Dále se vyskytuje neschopnost překonat touhu po uspokojení, objevuje se rozladěnost, podráždění, dysforie, deprese. Jestliže dojde k přerušení, znovu vzniká touha pokračování v užívání či jednání. Droga nebo vzorec chování se stane hlavní činností, jež poskytuje uspokojení. Tento proces přichází pozvolna a daný člověk ho buď nezaznamenává vůbec, nebo jen částečně (Kudrle 2003, s. 107–108).
Podle Langmeiera (2000, s. 390) pojímáme z medicínského hlediska závislost na drogách jako psychický, někdy i fyzický stav, který se vyznačuje změnami v chování, jednání a jinými reakcemi, nutkáním opakovaně užívat návykovou látku pro její prožitkové účinky, později též proto, aby se nedostavil tzv. abstinenční syndrom, vznikající při nepří- tomnosti drogy v těle závislého.
3 Definice a diagnostika závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí
Jak míní Nešpor (2000, s. 14) z formálního hlediska je situace jasná, závislostí myslí- me to, co odpovídá definici závislosti dle MKN–10. Závislost v této definici pojímáme jako skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních jevů, kdy jedinec dává užívání jedné nebo více látek přednost před vším, čeho si dříve cenil. Charakteristická je silná až přemáhající touha po droze.
Diagnóza závislosti se může stanovit jen tehdy, pakliže během jednoho roku došlo ke třem a více z následujících symptomů.
1. Pocit puzení či přemáhající touhy užívat drogu.
2. Potíže v sebeovládání, co se týká začátku a ukončení užívání, nebo množství uží- vané látky.
3. Tělesný odvykací stav, přičemž je látka užívána proto, aby nedošlo k nežádoucím příznakům doprovázejícím nedostatek drogy v těle, či rozvinutí abstinenčního syn- dromu, někdy dochází mírnění odvykacího stavu jinou látkou s podobnými účinky.
4. Tolerance k účinku látky, tj. užívání stále většího množství drogy k vyvolání účinku, k němuž dříve stačily dávky nižší.
5. Zanedbávání dřívějších zájmů, to, co dříve jedinci dělalo radost je postupně potla- čováno ve prospěch drogy, příčinou je většinou získání potřebného času na zís- kávání drogy, nebo na zotavení se z jejího účinku.
6. Pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivosti, pokračování v braní látky, přestože se objevují zdravotní psychické, sociální a jiné problémy.
Nešpor (2003, s. 217) dále uvádí, že. v MKN–10 se pod kódem F10 až F19 označují duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek. Pojem psy- choaktivní látky není v MKN–10 definován, ale lze najít skupiny látek o které se jedná.
F10.x Závislost na alkoholu F11.x Závislost na opioidech F12.x Závislost na kanabinoidech
F13.x Závislost na sedativech nebo hypnotikách F14.x Závislost na kokainu
F15.x Závislost na jiných stimulanciích, včetně kofeinu a pervitinu F16.x Závislost na halucinogenech
F17.x Závislost na tabáku
F18. x Závislost na organických rozpouštědlech
F19.x Závislost na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách
4 Poruchy vyvolané návykovými látkami
Akutní intoxikace
Akutní intoxikace je přechodným, vratným syndromem, projevujícím se nápadnou změnou chování, změnou psychických funkcí, funkcí některých tělesných orgánů a to včetně základních tělesných funkcí bezprostředně po požití drogy. Příznaky a znaky akutní intoxikace záleží na účincích požité látky.
Vliv má také osobnost, psychická výbava jedince, celkový zdravotní stav, množství a druh aplikace drogy. Akutní intoxikace se vyvíjí po požití drogy od nerozeznatelných pří- znaků až po útlum životně důležitých funkcí. Intoxikace bývá spojena často se zraněním v důsledku užití drogy, či s onemocněním, které nemusí souviset s užíváním drog. Nej- horším důsledkem intoxikace je smrt, kterou dokáže při předávkování způsobit většina ná- vykových látek (Dvořáček 2008, s. 131).
Škodlivé užívání
Škodlivým užíváním označuje Nešpor (2003, s. 218) vzorec chování poškozující zdraví. Poškození může být duševní či fyzické. Škodlivé užívání bývá sociálním prostře- dím kritizováno a může vyvolávat vážně důsledky v životě uživatele drog. Při škodlivém užívání je patrné selhávání v určité životní roli, rizikové užívání např. řízení pod vlivem drog, kriminalita a pokračování v užívání přesto, že problémy v sociálních a mezilidských vztazích jsou stále patrnější.
Syndrom závislosti
Syndrom závislosti se projevuje psychickou a u některých látek i fyzickou potřebou užívat drogu, jíž dává uživatel návykové látky větší přednost, než kterékoli jiné činnosti, jež měla pro něj dříve veliký význam. Závislý není schopen ovládat puzení znovu požít ná- vykovou látku ani ohlídat množství dávky. Některé látky rozvíjí závislost psychickou, ně- které fyzickou, některé žádnou a některé obě.
Syndrom závislosti se dále projevuje rozvojem tolerance, jedinec potřebuje stále větší dávku drogy aby dosáhl optimálního stavu, jež byl dříve vyvolán mnohem menším množ- stvím drogy. Závislý časem přestane dbát o všechno co pro něj bylo dříve důležité, i sám o sebe. V užívání nepřestává ani když se u něj začínají projevovat vážnější somatická po- škození (Mahrová 2008, s. 74).
Odvykací stav
Odvykacím stavem máme na mysli skupinu příznaků v různých kombinacích s různou závažností, které se projeví po vysazení návykové látky při dlouhodobém užívání či požití vysoké dávky. Odvykací syndrom se projevuje typickými příznaky, jež nejsou příčinou tě-
Toxická psychóza
Tato porucha se v některých publikacích vyskytuje též pod názvem psychotická poru- cha. Vzniká bezprostředně či během užívání návykových látek. Projevuje se smyslovými halucinacemi, vztahovačností, psychomotorickými poruchami, nepřiměřenými emocemi.
Častá bývá u pervitinu, konopí a halucinogenů.
Léčba toxických psychóz není jednoduchá a vyžaduje lékařskou péči. Občas se mylně zaměňuje toxická psychóza za intoxikaci pervitinem, konopím nebo halucinogeny. Pro dia- gnostiku toxické psychózy musí tento stav trvat nejméně 48h. Při důsledné abstinenci tato porucha po měsíci ustupuje částečně, a po 6ti měsících by měla vymizet úplně. Při delším trvání je pak nutno uvažovat o jiné diagnóze např. o schizofrenii, jež mohla být užíváním drog spuštěna (Nešpor 2003, s. 219).
Amnestický syndrom včetně Korsakova syndromu vyvolaného psychoaktivní látkou Jak je uvedeno Nešporem (2003, s. 219), tato porucha je provázena výrazným zhoršením krátkodobé paměti, přičemž dlouhodobá paměť bývá někdy též narušena. Bez- prostřední paměť je zachována. Zřetelné jsou také poruchy smyslu pro čas, řazení událostí, zhoršení schopnosti učit se novému. Tento syndrom je u nealkoholových drog typický pro zneužívání těkavých látek a pervitinu.
Reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem
Pod tímto názvem se skrývá stav, jež je provázen demencí, způsobenou návykovými látkami. Dále sem patří také poruchy osobnosti, chování, reziduální afektivní porucha a jiné narušení kognitivních funkcí.
Do této skupiny patří i tzv. flashbacky. Při této poruše prožívá několik minut či vteřin abstinující pocit, jakoby požil drogu. Vyskytuje se především u pervitinu, halucinogenů a konopí. Při flashbacku je dobré postiženého uklidnit, do budoucna je důležité a podstatné abstinovat a to včetně užívání marihuany, pak většinou flashbacky do dvou let vymizí (Ne- špor 2003, s. 219–220).
5 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti
Kudrle (2003, s. 91) míní, že příčiny drogové závislosti jsou komplexní, jelikož zatím nebyly prokázány predispozice pro vznik závislosti. U někoho se projeví závislost pro psy- chologické problémy, u někoho může být způsobena genetickými vlivy či sociokulturním prostředím. Nejčastěji je však tento jev multifaktoriální. U člověka zneužívajícího drogy dochází k vytváření psychofyziologických stavů, které jsou ve své podstatě nevědomé a nedobrovolné, tím se pak posiluje vytvářející se bludný kruh toxikomanie.
Dále Kudrle (2008, s. 17) poukazuje na fakt, že jako živé bytosti se se závislostí se- tkáváme již od prvních chvil života. Vývoj člověka začíná absolutní závislostí na organis- mu matky a nebýt citlivé péče dospělé blízké osoby ihned po narození, nikdy bychom se nemohli rozvinout v moudrou lidskou bytost.
Jsme závislí na obrovském množství dalších okolností a faktorů, jež buď ovlivňovat neumíme (voda, vzduch, zemská přitažlivost...), nebo se o to nějakým způsobem pokouší- me (závislost na podpoře rodičů, mínění druhých...).
V okamžiku porodu začíná člověk svou cestu za zdánlivou samostatností, hlavně v ob- dobí dospívání je tento apel velmi silný, neboť hledáme cestu od závislosti k nezávislosti.
V dimenzi závislosti proti nezávislosti prožíváme napětí, které je součástí vývoje nás všech, celé společnosti. Toto napětí je hnací silou a jedním ze základních dilemat v životě každého člověka. Někdy se může stát nezávislost hlavním životním cílem. Pokud dospěje do své karikované formy, stane se někdy, že probojovaná nezávislost končí jinou závislostí, např. na návykových látkách.
Osobně zastávám názor, že každý člověk má jiné důvody, proč uniká od reality právě pomocí drog. S autorem nemohu jinak než souhlasit, neexistuje jedna okolnost, díky které by se člověk stal závislým, je to souhra okolností a různých faktorů. Společnost často za- stává názor, že drogy berou především lidé ze slabšího sociálního prostředí, přestože to může být jeden z rizikových faktorů, zdaleka toto tvrzení nemůže být považováno za pravidlo.
5.1 Biologická úroveň
Jako biologické faktory lze dle Kudrleho (2003, s. 91–92) brát některé problematické okolnosti při těhotenství matky dítěte. Často se vyskytují pokud je matka sama narko- manka a plod se s účinky návykových látek setkával již před narozením. Dále jsou to též okolnosti porodu, co ovlivňuje neurobiologii jedince a jeho celkový psychomotorický vý- voj. Pokud byly například použity psychotropní, tlumivé látky v době porodního stresu.
Rozvoj epidemických vln drogové závislosti po celém světě lze však těžko vztáhnout na biologické faktory. Genofond a další biologické dispozice se u člověka nemění tak rych- le. Za tyto jevy spíše odpovídá větší dostupnost a sociokulturní faktory jako např. reklama, absence duchovních hodnot, módní trendy.
K tomuto nelze nedodat, že vliv biologické úrovně bývá společností dle mého názoru přeceňován. Často se setkáváme s tvrzeními, že pakliže jsou rodiče závislí na drogách neu- nikne jim ani jejich dítě. I v tomto případě nelze mluvit o pravidle, přesto, že jde opět o je- den z velice rizikových faktorů.
Výzkumy centrální nervové soustavy identifikují dle Kudrleho (2003, s. 91–92) určité důležité neuromodulátory, neurotransmitery a neurohormony ve vztahu k závislosti. Vědci odhalují souvislosti mezi změnami elektrických potenciálů v centrální nervové soustavě a změnami neurotransmise a zároveň mezi změnami hladin neurotransmiterů a změnami afektivních kognitivních funkcí. Každý člověk má individuální „ustrojení“ mozkového neurochemismu, kde do interakce s tímto systémem vstupují jednotlivé psychotropní látky a způsobují změny, jenž jsou pak charakteristické pro změněné emoce, nálady a kognitivní funkce.
Látky se stimulačním účinkem jako amfetamin například zvyšují vyplavení dopaminu.
Zvyšují jeho nabídku pro postsynaptická vazebná místa, což se projevuje v pocitech eufo- rie, vzrušení a bdělosti. Zároveň ale brání jeho zpětnému vychytávání, to vede posléze k efektu vyčerpání a zvratu k opačným pocitům, jež se pak rozvíjejí v potřebu dalšího užití látky a jsou základem cravingu. Je tedy jasné, že takovéto zacházení je ve své podstatě na dluh, protože se později neblaze projeví v podobě depresivních rozladů a komplexu od- vykacích stavů.
5.2 Psychologická úroveň
Podle Kudrleho (2008, s. 19) jsou nejčastějšími faktory na počátku abúzu návykových látek prožitek nudy, zvědavost, absence vlastních zájmů, narušené hranice a nízké sebevě- domí. Uživatelům návykových látek chybí často zájem pro pěstování diferencovaných po- třeb a zájmů. Jedinec není rodinou veden k samostatnosti, tak si samostatnost nahrazuje v oblastech kam za ním rodiče nemohou, ve změněných stavech vědomí.
Z dalších faktorů pak Kudrle (2003, s. 92) uvádí úroveň postnatální péče tj. péče o harmonický vývoj dítěte, vývoj a diferenciaci jeho potřeb, jejich přiměřené uspokojování, s respektováním hranic. Dále pak podpora v období dospívání, v krizi hle- dání identity a pomoc v případech objevující se patologie nejrůznějších poruch, chorob jako deprese, úzkost, v horším případě při psychotickém onemocnění. Z psychologických faktorů je celá řada těch, které vznikají jako důsledek užívání drog a posilují pak obvykle další abusus, což nasměřuje jedince k závislosti.
Tuto oblast závislosti považuji za nejvíce citlivou, zde se zabýváme celou osobností člověka, zde můžeme, pokud nám to závislý dovolí, nahlédnout do skutečných příčin, které ho vedly k touze po droze. Často si je samotný uživatel drog nemusí uvědomovat ovšem domnívám se, že hlubší analýzou lze dojít k samotné podstatě. Trauma z dětství, špatné so- ciální prostředí, touha po jinakosti, touha po jiném prožitku, nuda, pocit marnosti, naléhání okolí, potřeba být přizván do subkultury, to je jen výčet příkladů, ke kterým se lze skrze psychiku člověka dostat a pochopit tak myšlení a jednání závislého natolik, aby bylo snadnější mu efektivně pomoci.
5.3 Sociální úroveň
Sociální úroveň zaměřuje svůj kontext, jak poukazuje Kudrle (2003, s. 92–93), na vliv vztahů s okolím. Ty formují zrání jedince, případně zrání brzdí a deformují. Tyto vlivy jsou v souhrnu od nejobecnějších (rasové příslušenství, společenské postavení, sociální za- jištění...) po specifičtější a konkrétnější ovlivňování. Ke konkrétnějším vlivům patří kvalita rodinných vztahů, absence rodiny apod. Dospívání je úzce spojeno s procesem sociálního učení, na němž se podílí zejména rodina se svou morálkou, pravidly a mýty.
Ještě specifičtější situace nastane, když dítě vyrůstá v rodině drogově závislých rodi- čů. Je konfrontováno s braním drog jako s normou. Život s drogově závislým je synony- mem pro život v dysfunkčních vztazích. Člověk je vystaven nesplněným slibům, prudkým změnám nálad, nepředvídatelnosti příštích hodin apod.
Domnívám se, že přestože sociální prostředí může být velice silně ovlivňujícím fakto- rem, nelze ho opět brát za stěžejní. Mnozí lidé zastávají názor, že pakliže jsou rodiče závis- lí na dogách, dopadne zle i jejich potomek. Ovšem některé děti vyrostou, hnusí se jim prostředí ve kterém vyrůstaly a hodlají žít jinak. Nebo mohou rodiče po narození či během vyrůstání dítěte úspěšně abstinovat a tím zlepšit situaci v rodině.
Vedle rodiny, jak uvádí Kudrle (2003, s. 92–93) pak hraje velikou roli kolektiv vrstevníků. Sem patří především podpora zájmových činností, vyrovnání se s autoritami atd. Pro dospělé je tato úroveň apelem na kultivaci vlastního obrazu, jenž dětem jako po- selství do jejich života předkládáme.
Efektivní využívání volného a času kladný vzor rodičů pokládám za velmi důležitý faktor prevence proti problémům spojeným s užíváním drog, ovšem musím dodat, že i toto má svá úskalí. Rodiče někdy mohou mít tendence k přehánění či neupřímnosti. Skrze poto- mka si mohou plnit své sny, kterých se jim nepodařilo dosáhnout bez ohledu na to, jestli na to dítě skutečně má, či jestli ho zájmová činnost skutečně natolik baví, aby jí bylo vě- nováno tolik času a námahy. Dítě někdy zbytečně přetěžují a kladou na ně nároky, které je- dinec nemusí unést. Zjištění, že jejich potomek zanechal „milovaného fotbalu“ a ke všemu vysedává po hospodách a kouří „trávu“ je pro ně potom šokující a málokdy jsou si ochotni přiznat, že chování jejich potomka může být vzdorem proti jejich „správné výchově“.
V adolescenci jsou dle mého názoru jedinci citliví také na neupřímné a povýšené chování rodičů. Chování rodičů typu „já toto dělat můžu protože tak to prostě je a ty to dělat nebu- deš, protože dokud tady bydlíš tak to nesmíš“ většinou vybuduje propast v komunikaci.
Domnívám se, že v období dospívání je velmi důležité budovat vzájemnou důvěru mezi dí- tětem a rodičem, jen tak se nám pak může svěřit s případnými problémy, změnami a sta- rostmi, které má a toto může být mnohem účinější prevence než kterákoli jiná.
5.4 Spirituální úroveň
Spirituální úroveň popisuje Kudrle (2003, s. 93) jako vztah k tomu, co člověka převy- šuje, k čemu se vztahuje jako k nejvyšší autoritě, řádu, ideji. Jedná se o intimní oblast pří- mého prožitku toho, co stojí za každodenním úsilím, co tomuto úsilí dává smysl, co dává smysl životu vůbec.
Velmi často se pak jedná o objevování jiných úrovní vědomí. Určité procento lidí, jež jsou závislí na drogách hledalo v těchto látkách původně naplnění této potřeby. V souvis- losti s tím se objevují i novodobé rituály zasvěcování a kultovní aspekty. Taneční a sti- mulační drogy se užívají s touhou po skupinové transcendenci na diskotékách, v klubech apod. Jindy jsou drogy brány v ústraní od ostatních s očekáváním, že se prolomí vlastní osamělost v mimořádných prožitcích, jak to často bývá u závislých na heroinu.
Spirituální úroveň považuji vedle psychické za druhou nejcitlivější a nejintimnější.
Provází člověka celým životem, snad každý z nás si občas položí otázku proč to či ono vlastně dělá, jaký to má smysl, snad každý si občas prožil pocit marnosti. Drogově závislý si dle mého názoru tuto otázku pokládá častěji než kdo jiný a přesto vidí mnohokrát v dro- ze jediné východisko.
6 Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci
6.1 Kořeny závislosti
Kudrle (2008, s. 18) udává, že jestliže hledáme hlubší kořeny vzniku závislosti, musí- me se zabývat podstatou životních dilemat. Život nám předkládá mnoho protikladů jako světlo a tma, život a smrt, štěstí a smutek, láska a nenávist. Vztah těchto protikladů je anta- gonistický, je zdrojem neklidu, napětí, touhy a hledání. Je zodpovědný za základní dyna- miku vývoje. V onom hledání lze nalézt hlubší motivace a potřeby jedince.
Potřebu překonat bolest, nalézt uklidnění, ulevit si od fyzické či duševní bolesti. Bo- lest může zahrnovat i prožitek nudy, neuspokojení, nízké sebevědomí, pocit odlišnosti od ostatních. Dále potřebu cítit se silný, energický, zbavit se zábran, dosáhnout euforie a uspokojení. Někdy též může jít o potřebu transcedence utrpení v zážitku splynutí sebe s druhými, jednoty s Bohem atd.
Tyto vektory jsou hluboce založeny, jsou z části nevědomé, zčásti s uvědomovaným a reflektovaným dopadem. Mají také svou biologickou složku a sílu instinktu. Všechny tyto vektory nacházejí i své korespondující drogy, jež tyto prožitky umocňují. Opioidy, kte- ré tlumí bolest. Stimulancia, látky přinášející euforii. Psychedelika, jenž zjevují cosi z nej- hlubších úrovní psychiky lidské bytosti.
Při vytváření programů primární prevence, sekundární prevence a terciální prevence je nutné vždy reflektovat úvodní premisu. Znamená to respektovat přirozené zákonitosti vý- voje závislosti na návykových látkách. Vhodné je proto volit programy jako jakési vý- hybky v patologickém vývoji.
Domnívám se, že pakliže si člověk chce najít cestu k droze, nic mu v tom nezabrání.
Jedinec může mít dobrou výchovu, rodiče ho mohou vést k zájmovým činnostem, o nega- tivních důsledcích drog může být kvalitně informován a přesto se vyskytne „chyba“, a ta- kový člověk se stane závislým. Jak jsme již popsali výše, důvody mohou být různé a ani kvalitní preventivní program nemůže zabránit všem příčinám, které mohou vést k závis- losti na návykových látkách.
V dnešní době internetu a masmedií již nelze „krmit“ mladé lidi lží, jež by je měla od drog odradit, jsou schopni si informace ověřit s čímž je ovšem spojené riziko zmenšování problému. Podle mne je nutné mluvit o problematice drog na rovinu a využí- vat programů, kdy je školitel člověk, který si tento problém skutečně zažil a závislost na drogách překonal. Takový jedinec může dle mého názoru vzbudit opravdový respekt a zaujmout svým skutečným příběhem mnohem více než „omílání“ běžných výstrah, jež jsou mládeži často protivné a nevzbuzují v ní skutečný strach z následků užívání drog.
6.2 Primární prevence
Jak upozorňuje Bém a Kalina (2003, s. 276–280), na rozdíl od prevence sekundární a terciální se primární prevence zaměřuje na populaci jako celek nebo na vybrané skupiny uvnitř populace. Ovšem i primární prevence končí nakonec u jednotlivce. Dalo by se tedy říct, že primární prevence působí na jednotlivce prostřednictvím jeho skupiny či společen- ství. Cílové skupiny pak nesou různou míru rizika nebo vliv na riziko.
Cílem primární prevence je zabránit u člověka vzniku poruchy zdraví, čímž se odli- šuje od sekundární a terciální prevence, jež již s daným faktem v podstatě počítají. Pri- mární prevence se zaměřuje u návykových látek na stranu poptávky na drogovém trhu.
Usiluje o to, aby se člověk spotřebitelem vůbec nestal tj. aby drogy nekonzumoval.
Specifickým cílem je dosažení alespoň odložení styku s drogou do pozdějšího věku, protože u dětí a mladistvých je riziko spojené s destruktivními dopady na sociální interakci a rozvoj osobnosti velice vysoké.
K dosažení cíle je požíváno metod psychologie, sociologie, pedagogiky, reklamy aj.
Jde tedy o metody zjevně nemedicínské. Primární prevence založená na výlučně lékař- ských disciplínách vedená či prováděná lékaři se neprokázala býti na úrovni soudobých po- znatků efektivní, což ale neznamená vyloučení lékařů z primární prevence. Mohou býti velmi hodnotným členem týmu, jenž vypracovává a provádí metodiku primární prevence.
Základními pojmy primární prevence je snížení poptávky po drogách, drogové uvě- domění ve smyslu uplatnění tohoto uvědomění ve vlastním životě, denormalizace, která znamená, že lidem nepřipadá užívání a šíření drog žádoucí, morální aspekty ve společen- ství tzn. morální hodnoty a nevýhody spojené s užíváním drog, negace a pozitivní alterna- tivy užívání drog (naučit se říci drogám „ne“ a zároveň říci „ano“ utváření osobnosti a kladným životním postojům), neobviňování oběti a problém pozitivní diskriminace, a po- rozumění motivaci, což ale neznamená omlouvat nebo škrtat ze hry faktor osobní odpo- vědnosti.
Hlavním těžištěm primární prevence je formativní věk a formativní prostředí tzn. věk a prostředí které vytváří normy a hodnoty. Především se jedná o děti, mladistvé a jejich blízké okolí. Nejdůležitějším prostředím je rodina, škola, mimoškolní aktivity a volný čas.
Ideálním začátkem primární prevence je předškolní věk. Osobnost, názory a postoje se vytvářejí již v nejranějším dětském věku. Čím dříve se s prevencí začne, tím je ve vý- sledku efektivnější. Formy působení musí však být vždy uzpůsobeny věku a možnostem dětí a mládeže.
6.3 Sekundární prevence
Kudrle (2008, s. 20–21) definuje sekundární prevenci jako předcházení vzniku, rozvo- ji a přetrvávání závislosti u lidí, jež drogy užívají, nebo se na nich již stali závislými. Výraz sekundární prevence je používán jako souhrnné označení pro včasnou intervenci, poraden- ství a léčení. Léčba se potom dělí na léčbu vedoucí k abstinenci, na léčbu jež vede ke kont- rolovanému užívání a v posledním směru na léčbu s udržovací substitucí, což znamená, že je závislému podávána v terapeutickém záměru substituční látka. U tohoto typu léčby ovšem nebývá vždy cílem abstinence.
Léčba není zaměřena pouze na jedince ale i na rodinu a využívá se také nemedicín- ských přístupů jako resocializace, reedukace, právní poradenství atd.
Léčebné působení je zaměřeno hlavně na zastavení, odpoutání se od prostředí, které umožňovalo žít se závislostí, detoxikaci, ohlédnutí se za uplynulým životem se závislostí, konfrontaci s tím co jedince poškozovalo a koho poškozoval on, hledání smyslu života, životních hodnot, hledání principu k pravému já, přijetí odpovědnosti za svůj vlastní život atp.
Principy, jež jsou základem terapeutické práce vycházejí z komunitního uspořádání a práce formou skupinové psychoterapie. Pomáhají uvědomění, že člověk není sám, že své trápení i naději může sdílet s ostatními. Napomáhají otevřenosti a sdílení svých pocitů.
Umocňují právo vyjadřovat se k dění v komunitě nebo skupině. Důležitá je v těchto prin- cipech péče o druhé, čím více dá jedinec ostatním, tím více může jednotlivec dostat od ostatních zpět. Pokud někdo porušuje pravidla, snižuje pocit bezpečí celé skupiny.
Dalším důležitým principem je otázka diskrétnosti, to co se sdílí ve skupinách je důvěrné a nemluví se o těchto věcech mimo ně.
6.4 Terciální prevence
Pojem terciální prevence vysvětluje Kudrle (2008, s. 23–24) jako předcházení vážné- mu a trvalému zdravotnímu poškození v souvislosti s užíváním drog. V tomto smyslu je terciální prevence zaměřena na resocializaci či sociální rehabilitaci u lidí, jež prošli léčbou, která vedla k abstinenci nebo se zapojili do substituční léčby a abstinují od nelegálních drog. Dále potom věnuje pozornost intervenci u klientů, jež aktuálně užívají drogy a ne- chtějí užívání zanechat. V tomto případě jde hlavně o snížení zdravotních rizik, především pak o přenos infekčních onemocnění v souvislosti s nitrožilním užíváním drog.
Přístupy terciální prevence využívají sociální úrovně. Jedná se zejména o pomoc při hledání zaměstnání, bydlení, pomoc rodině, klientovi při kontaktu s úřady, pojišťovnami atp.
Tento přístup také zlepšuje biologické předpoklady elementární péčí o zdraví drogově závislých. Jedná se o předcházení vážným přenosným nemocem díky programům výměny jehel, stříkaček, poskytnutím desinfekce. Dále se jedná o poskytování informací o zdravot- ních komplikacích spojených s nitrožilním užíváním drog ve formě abscesů, trombóz, fle- bitid a to včetně účinné léčby těchto komplikací.
U takto postižené rizikové populace se potom výrazně zlepšuje zdravotní stav díky cí- leně zaměřené zdravotní pomoci, čímž se předchází zdravotnímu úpadku závislých, jež obnáší i epidemiologické riziko. Nesmí se opomenout též zájem a péče o sexuální život drogově závislých jedinců.
Psychologická pomoc je pak komplex doléčovacích aktivit, skupinové i individuální poradenství, tréning motivace, prevence relapsu, poradenství věnované rodinám a edukace rodiny.
7 Drogová závislost a mládež
Každá generace dospívajících vlastní svoji představu o lidské kráse. S touto ideou se srovnává a snaží se jí co nejvíce přiblížit. Dnešní kultura obdivuje lesk a slávu celebrit a modelek, které se na nás valí z masmedií, především pak z televize, módních časopisů, re- klam. Naše generace je více než kterákoli předtím založena na tlaku nutnosti úspěchu. Měli bychom ke všemu navíc vlastnit dokonalé tělo a jedině to správné trendové oblečení.
Dnešní mládež patří k jedné z nejzatracovanějších generací všech dob. Dospívající byli a jsou často terčem kritiky svých rodičů a prarodičů, ovšem dnes se zdá, že media mají zájem poukazovat především na negativní zkušenosti u mládeže jako zneužívání návy- kových látek, kriminalitu atp. Takové zprávy jsou však zavádějící protože mnoho mladých lidí nemá s takovými jevy nic společného.
Media inklinují k negativním zprávám, tím pak může vznikat společenská paranoia z mladých lidí. Prezentovat by se však měly i příběhy úspěšných mladých lidí. Je třeba uvědomit si fakta, že přestože jsou drogy velice rozšířené, většina mladých lidí kvůli nim nespadne do vážných problémů a škody napáchané drogami jsou o mnoho menší než ško- dy způsobené léky, alkoholem a cigaretami (Goodyer 2001, s. 14–16).
Návykové látky mají u dětí a dospívajících jak poukazuje Nešpor (2000, s. 285–286) svá specifická rizika. V porovnání s dospělými jim hrozí zvýšené riziko těžkých otrav, rychlejší vytváření závislosti, zaostávání v psychosociálním vývoji, vyšší riziko nebez- pečného jednání pod vlivem drogy. U dospívajících se problémy s návykovými látkami často pojí s jinými komplikacemi např. selhávají v životních rolích, páchají trestnou činnost.
Na rozdíl od řady duševních poruch není obecné rozšíření návykových onemocnění v populaci konstantní. Velice rychle se mění v závislosti na dostupnosti drog na trhu.
V naší republice došlo a dále dochází ke zhoršování situace. Naprosto nepříznivým fakto- rem je skutečnost, že se problémy závislosti na návykových látkách posouvají do nižších věkových skupin. Zapotřebí je též brát skutečnost, že děti a dospívající s duševními poru- chami jsou více ohroženi problémy spojenými s návykovými látkami.
Období dospívání, je obecně pokládáno za jedno z nejtěžších v životě člověka. Pokud v tomto období sáhne jedinec po drogách, může to pro něj mít fatální následky. Dle mého mínění nemusí být jedinec na drogách závislý aby měl skutečné problémy, ty se někdy dostaví již mnohem dříve. Tím, že mladistvý začne užívat drogu může ztratit původní okruh přátel s nimiž se stýkal, také se o jeho experimentech mohou dozvědět rodiče či ško- la a to už může znamenat značné problémy, které si takový adolescent ponese do budouc- na. Ztráta přátel, problémy v rodině, vyloučení ze školy, útěky z domova, toulání se v uli- cích, to vše může stát mladého člověka v nejlepším případě veliké nepříjemnosti, v horším případě umístění v nápravném zařízení a v nejhorším případě i tragickou smrt.
7.1 Vymezení období dospívání
Podle Langmeiera a Krejčířové (2006, s. 138–145) je období dospívání v základním biologickém smyslu vymezeno jako životní úsek na jedné straně ohraničený prvními známkami pohlavního zrání a znatelnou akcelerací růstu, na druhé pak dovršením pohlavní zralosti a dokončením tělesného růstu.
S biologickým zráním probíhá současně řada významných a nápadných psychických změn. Povrchně mohou být charakterizovány jako nové pudové tendence a hledání způ- sobů jejich uspokojování a kontroly. Dále se projevují celkovou emoční labilitou, ovšem zároveň s nástupem vyspělého způsobu myšlení a dosažením vrcholu rozvoje.
Současně s tím dochází též k novému sociálnímu zařazení jedince. Zde se odráží nové a odlišné očekávání od společnosti ve smyslu chování, výkonů atp. U dospívajícího se pak mění vlastní sebepojetí.
Pudový tlak ve spojení s pohlavním dozráváním přináší mladému člověku do života nové vnitřní podněty. Dospívající bývá přecitlivělý na podněty přicházející zvnějška.
Projevy citových konfliktů se vyskytují v takové míře a síle , že bývá toto období ozna- čováno jako čas bouří a krizí. Emoční prožívání je nestabilní, nálady se často střídají a to většinou vede k negativním rozladům, impulzivitě, nestálosti a nepředvídatelnosti reakcí a postojů.
Mnozí dospívající sami těmto projevům nerozumějí. Úzkostlivě pozorují své niterné stavy a často o svých vnitřních konfliktech přemýšlejí. Uchylují se k tzv. dennímu snění a unikají do svého soukromého citového světa.
Souhrnně lze tyto zvláštnosti psychiky dospívajících lidí chápat jako usilování o při- způsobení se biologickým, psychologickým a sociálním podmínkám.
7.2 Pojetí závislosti u dětí a mladistvých
Langmeier aj.(2000, s. 390–395) uvádí, že závislost na psychotropních látkách se v naší společnosti za poslední desetiletí stává jedním z nejzávažnějších individuálních i celospolečenských problémů již u dětí a mládeže.
Hranice mezi chorobnou závislostí a klinicky nebo sociologicky „normálním“ uží- váním v tomto pohledu rizikových substancí je v naší společnosti velice neostrá. Proto, aby mohlo být účelně použito psychoterapie a jiné léčby, musí být především stanovena správná diagnóza. Aby mohlo být nalezeno realistické východisko pro dítě či mladistvého trpícího závislostí, musíme je oslovit tam, kde vzniká touha po droze. Pro účinnou léčbu nám může být užitečných pár poznatků o psychologii závislostí. Ty nám ukazují možnosti, kde a jak je třeba jejím příčinám čelit.
1. Závislost nepůsobí vlastnosti prostředí, vlastnosti drogy ani nutkavé činnosti samé.
Závisí na účincích, jež má její realizace na závislého. To znamená, že hlavním účinkem drogy je otupění člověka proti úzkosti a jiným nepříjemným pocitům.
Na této zkušenosti právě závislost spočívá.
2. Droga se stává únikem od reality, odsouvá problémy, které ony bolestné prožitky působí. Výsledkem je, že se závislý alespoň přechodně zbavuje prožívaného trá- pení. Zároveň ho ale droga činí stále neschopnějším tyto problémy a svízele překo- návat.
3. Závislost způsobuje jakýsi bludný kruh, který výrazně omezuje jiné aktivity a možnosti v životě mladého závislého člověka. Takový člověk pak postupně vnímá ostatní dění pouze v souvislosti s jeho závislostí, vnímá situace jako příznivé a ne- příznivé pro dosažení jeho cíle, což je dosáhnout stavu omámení. V průběhu život- ního období, kdy je člověk závislý není schopen získat uspokojení z čehokoliv ji- ného než z požívání návykové látky.
4. Závislému je sice zřejmé, že mu užívání návykové látky škodí. Většinou však před drogou kapituluje, cítí, že nemá dost síly s braním drogy přestat. Pokud se podaří dosáhnout střízlivosti, cítí se v ní závislý natolik špatný a bezcenný, že nemá cenu aby v ní nadále pokračoval. Závislý člověk si své osoby neváží a v podstatě se nemá rád.
5. Závislost spočívá ve strachu ze světa. Vyplývá z vlastních domněnek, že není možné se s jeho nároky vyrovnat. Závislý je přesvědčen, že není schopný v žádné důležité oblasti života obstát.
6. Proti náročnosti a nejistotě při zvládání nároků reality má závislost přednosti, pro- tože přináší úlevu snadno, rychle a zaručeně.
7. Bludný kruh se neustále točí, Otupění versus vystřízlivění totiž vytváří bolestnou konfrontaci se skutečností. Skutečný stav závislého se stále zhoršuje a zhoršuje se i objektivní stav jeho problémů v sociálním prostředí a mezilidských vztazích.
To vede k vzrůstající izolaci od realistického vyrovnávání se s nároky života a při- poutání se k závislosti.
Problematika dětské a adolescentní závislosti se v tomto od té dospělé příliš neliší.
Nové je spíše to, že se děti stále častěji stávají závislými na psychotropních látkách, na po- čítačových hrách, na internetu, citově nabitých receptivních činnostech atp. Výskyt drogo- vých závislostí se skutečně šíří stále rychleji a to ve stále nižších věkových kategoriích, v současnosti mezi dětmi a mládeží již kolem 12 roku věku.
U takto mladých a psychicky i biologicky nedozrálých osobností se závislost vyvíjí z prvních experimentů snadněji, rychleji a u většího procenta dětí v populaci. Léčení má u nich v současné době i horší prognózu proti dospělým.
Kalina (2000) poukazuje na fakt, že dospívající jedinec je nucen zvládat mnoho poža- davků, které vyplývají z tělesných, psychických a sociálních změn, jež provázejí růst a zrání. K základním vývojovým úkolům, kterým dospívající v naší civilizaci nesporně čelí, patří zejména schopnost naučit se přijmout svoje tělo, svou sexuální roli, dosáhnout emoční nezávislosti od rodiny, získat pozici ve skupině svých vrstevníků, připravit se na své budoucí zaměření, povolání a založit uspokojivý intimní vztah.
Během tohoto obtížného období, jak se domnívá Langmeier aj.(2000, s. 390–395) se někteří dospívající snaží užíváním drog změkčit nebo zmírnit intenzitu problémů vy- plývajících z tlaku vývojových úkolů. Vývojové úkoly se tak odkládají a zůstávají neře- šené.
Ukončení drogové kariéry a zvládnutí nevyřešených a odložených vývojových úkolů jsou spojité nádoby: ukončení drogové kariéry je předpokladem pokračování v normálním vývoji, na druhé straně je toto ukončení pravděpodobnější a snazší, jestliže má závislý pří- ležitost se s nevyřešenými vývojovými úkoly vyrovnávat. Léčba mu v tom má poskytnout dostatečnou podporu, stimulaci, vzory a dovednosti.
7.3 Ohrožené skupiny mladých lidí z hlediska rozvoje drogové závislosti
Jak dále potvrzuje Šťastná a Šucha (2010, s. 13) mladí lidé jsou obecně považování za jednu z nejohroženějších skupin. Výzkumy v Evropě a Severní Americe dospěly k závě- ru, že vedle faktorů daných věkem zde existují ještě specifické skupiny ohrožené mládeže.
Mezi tyto skupiny patří mladiství pachatelé trestné činnosti, mladí lidé žijící v ústavní péči, mladí lidé s nedokončeným vzděláním, studenti s problémy na sociální úrovni nebo s prospěchem, mladí lidé žijící ve znevýhodněných rodinách a městských částech, kde je vysoká koncentrace rizikových faktorů. Tyto skupiny se také mohou různě překrývat.
Evropské longitudinální studie dokazují, že problematika užívání drog u mládeže není porucha, jež by se vyskytovala izolovaně, nýbrž bývá jen jedním z řady problémů s nimiž se mladiství setkávají. Nárůst či pokles míry užívání návykových látek souvisí s nárůstem či poklesem jiných typů rizikového nebo poruchového chování.
Evropská protidrogová politika proto odsouvá otázky samotného užívání drog směrem k sociálním faktorům, jež můžou zhoršovat, předpovídat nebo urychlit problémy souvisejí- cí se závislostí na návykových látkách. Pokud se zaměříme na roli sociálních faktorů z hle- diska vulnerability, zjistíme, že užívání drog může být u ohrožených skupin výsledkem na- rušené nebo omezené možnosti jedince svobodně se rozhodovat, než individuální volbou jedince drogy užívat.
Preslová (2010, s. 21–22) uvádí, že přestože se problém drog může objevit v každé ro- dině, vyskytují se určité nápadné znaky těchto rodin. Ze zkušenosti je patrno, že jedním z rizikových faktorů je extrémně liberální výchova, jež dítěti neurčuje hranice, kam může zajít. Tento způsob výchovy může být dítětem vnímáno kladně, ovšem do budoucna snadno dokáže vést k nepříjemné nejistotě a pocitu, že o dítě není zájem.
V současnosti se hovoří spíše o modelu necitlivé matky či rodiny. Za touto změnou v přístupu rodičů vidí autorka zejména změnu společenského klimatu, pracovní vytížení rodičů a kritickým pohledem na dřívější výchovné a pedagogické postoje. Dospělí mají snahu vychovávat své dítě jinak, než byli vychovávání oni. Doba se žene kupředu a rodiče se tomu snaží přizpůsobit, což pak v konfrontaci s výchovným problémem vede k těžko přijatelné skutečnosti, že je potřeba postoj k výchově změnit, je důležité zmínit, že toto těž- ce nese i samotné dítě či mladistvý.
Autorka dále poukazuje na fakt, že psychologické studie a výzkumy zkoumající lidský mo- zek potvrzují, že ukončení zrání u tohoto orgánu nastává až okolo 25. roku u chlapců a ko- lem 23. roku u dívek. Studie dále vykazují nerovnoměrný vývoj mozku, kdy přestože jsou vyvinuty různé jiné schopnosti (postřeh, pružné myšlení, rychlost reakce) nedostačují schopnosti, jako zhodnocení následku, vyhodnocení rizik atp. Odborná veřejnost toto ozna- čuje jako útlum rizikového chování. Dále se prokázalo, že rizikovým faktorem je přítom- nost vrstevníků.
Dalším z faktorů, které jsou patrné u dospívajících drogově závislých klientů je úzká provázanost užívání drog s poruchovým chováním, syndromem poruch pozornosti a hyperaktivitou. Zřejmé ale je, že provázanost mezi poruchami a užíváním drog je dána především nezvládnutou výchovou a péčí v raném dětství. Podpora a pomoc rodičům dětí
Mladí lidé s předčasně ukončenou školní docházkou, se studijními a sociálními problémy a záškoláci
Žáci a studenti, jež mají špatný prospěch a k tomu problémy v sociálním prostředí, jsou jak uvádí Šťastná a Šucha (2010, s. 27 ) ohroženou skupinou, s níž se dá pracovat pří- mo ve škole a zároveň skupinou, která je velice ohrožena v souvislosti s předčasným ukon- čením školní docházky.
Děti v ústavní péči
Dle Šťastné a Šuchy (2010, s. 27) je užívání drog ve vzájemné interakci s umís- ťováním mládeže do ústavní péče. Výzkumy dokazují, že míra zkušenosti dětí a mladis- tvých umístěných v zařízeních náhradní péče s drogami je velmi znepokojivá. Mnoho z nich již někdy užilo v průměru deset různých drog.
Dle Šťastné a Šuchy (2010, s. 27) je užívání drog ve vzájemné interakci s umís- ťováním mládeže do ústavní péče. Výzkumy dokazují, že míra zkušenosti dětí a mladis- tvých umístěných v zařízeních náhradní péče s drogami je velmi znepokojivá. Mnoho z nich již někdy užilo v průměru deset různých drog.
Mladiství pachatelé trestné činnosti
Mladým delikventům a pachatelům tzv. drogových trestných činů věnuje Šťastná a Šucha (2010, s. 28) též pozornost. Především pak poukazují na skutečnost, že v legisla- tivě je pamatováno na to, aby byly nezletilým pachatelům drogové trestné činnosti ukládá- ny alternativní tresty místo trestu odnětí svobody nebo trestního postihu.
V praxi se pak setkáváme u těchto alternativních trestů s výraznými rozdíly. Mladist- vým pachatelům, kteří dospěli do takového stádia užívání drog že se musí léčit, je většinou zprostředkován kontakt na některé z léčebných zařízení.
Ohrožené rodiny
Za ohrožené považuje Šťastná a Šucha (2010, 28–29) takové rodiny, kde jeden či více členů problémově užívá návykové látky. Jedná se ale také o rodiny, kde ve veliké míře do- chází ke konfliktům a k násilí mezi rodiči, kde se objevují špatné mezilidské vztahy či vážné finanční problémy. Výzkumy se shodují v tom, že děti žijící v ohrožených skupinách
Výsledky studií prokazují, že s užíváním drog u dětí a mládeže vzhledem k rodinnému prostředí se nejčastěji pojí: škodlivé užívání drog a alkoholu u rodičů, starších sourozenců, nedostatek pozornosti rodičů, špatné rodinné vztahy, problematická finanční situace.
Mladí lidé bez domova
Lidé bez domova se podle Šťastné a Šuchy (2010, s. 33) definují jako osoby nemající stálé bydliště nebo jim hrozí, že o něj přijdou. Tato situace má více podob. Od absence ja- kéhokoli přístřeší po přespávání v penzionech a ubytovnách. Bezdomovectví se navíc pojí obvykle se sociálním vyloučením. Součástí tohoto problému bývá také nezdravý životní styl, nezaměstnanost, nízké vzdělání, původ ve špatném sociálním prostředí, špatné du- ševní a tělesné zdraví a v neposlední řadě zneužívání návykových látek.
Lidé bez domova mohou začínat zneužívat drogy poté, co přišli o domov, nebo o stře- chu nad hlavou přijdou v důsledku škodlivého užívání drog či alkoholu. Některé studie dokazují, že užívání návykových látek je druhým nejčastějším důvodem bezdomovectví.
Uvádí se, že nejčastěji požívanou látkou je alkohol, ale užívají se i jiné drogy. Časté je u lidí bez domova kombinované užívání drog a injekční aplikování heroinu.
Problémoví uživatelé návykových látek žijí v často nevyhovujících podmínkách. Nej- ohroženější skupinou jsou potom děti a mladiství, jež utečou z domova a ještě častěji po- tom z výkonu ústavní výchovy a stanou se z nich bezdomovci. V porovnání s mladými uživateli drog, jež mají ovšem stabilní bydlení jsou mezi mladými lidmi bez domova, jež užívají drogy častěji zastoupeny ženy, cizinci a lidé bez dokladů a přístupu k základní zdravotní péči a to včetně léčby v souvislosti s užíváním návykových látek.
Mladí lidé v deprivovaných lokalitách
Šťastná a Šucha (2010, s. 34) uvádějí, že souvislost mezi užíváním drog a bydlením v deprivovaných oblastech je menší než souvislost mezi užíváním drog a jinými indivi- duálními a sociálními aspekty. V deprivovaných částech měst je častější užívání heroinu a v bohatších oblastech je běžnější kokain. Užívání konopí je pak obvykle vyšší v prospe- rujících částech měst. Na vesnicích se sice vykazuje nižší převaha užívání drog, ale před- pokládá se, že užívání drog u mladistvých na vesnici zůstává v mnoha případech skryto.
Etnické menšiny a přistěhovalci
Jak udává Šťastná a Šucha (2010, s. 35) antropologie etnicitu vysvětluje jako populaci na základě jazyka, zvyků a tradic odlišné, jež jsou takto vnímáni sami sebou i okolím. Etni- cita jako taková není rizikem pro užívání návykových látek. V některých případech však určitá etnika, menšiny a skupiny migrantů jež se v hostitelské zemi ještě nezadaptovali trpí znevýhodněnými sociálními podmínkami, nízkým vzděláním, nezaměstnaností, problémy s bydlením a nedostatkem finančních prostředků. Studie prokázaly, že mladí lidé z etnických menšin vykázali proti většinové populaci nižší celkovou míru prevalence uží- vání návykových látek, zato se však zdá, že bývají zastoupeni ve vysoké míře mezi problé- movými uživateli drog.
8 Léčba drogové závislosti
Pro porozumění psychologii chorobně závislého uvádí Langmeier aj.(2000, s. 390–
395) jako východisko pro práci s ním kritéria přítomnosti a závažnosti tohoto stavu také jako kritéria úspěšné léčby.
1. Závislost je poruchový stav a je věcí stupně. Existence a závažnost závislosti není buď a nebo, nýbrž jak moc. Kritériem závislosti je v tomto případě intenzita, v níž návyk ovládá jeho život. Pro terapii je důležité vědět, jestli závislý uplatňuje touhu po droze pouze v jedné, či více oblastech života, tam kde se cítí obzvlášť nejistý či nezpůsobilý zvládat nároky.
2. Závislost člověka odvádí od činností a zájmů, jež mu dříve přinášely uspokojení a radost. Škodlivost takového počínání tkví nejen v bezprostředních ztrátách, nýbrž i v zužování životních možností, až mu nakonec zůstane jen předmět návyku.
3. Po počátečních euforiích, kdy byl požitek dogy nejvýraznější se dostavuje nepří- jemná část závislosti. Zůstává jen touha utlumit nepříjemné prožitky či tělesnou ne- pohodu. Kritériem závislosti je zde skutečnost, zda člověk požívá drogy pro slastný pocit nebo jen pro odsunutí starostí a utlumení negativních stavů ať už tělesných nebo citových, z utrpení, strachu, zvyku či jako k prostředku, jak se vyhnout nepří- jemným životním skutečnostem.
4. Závislost zahrnuje neschopnost cokoli dělat. Takto postižený člověk není schopen přestat brát návykovou látku, přestože mu zřetelně škodí a návyk mu přestává být příjemný. Ženou ho různé motivy, jež se vymykají jeho vůli a nutí ho k pokra- čování, dokud není naprosto vyčerpán, nebo mu v tom nezabrání někdo zvenčí.
Kritériem závislosti pak je, zda-li si dokáže člověk odepřít drogu kvůli jiným hodnotám, nebo osobně ceněným činnostem v situacích, jež si to žádají. Pokud toto nedokáže, nemá závislý na vybranou, je vždy nucen volit a jednat stejně tj. znovu požije návykovou látku.
Kalina (2000) míní, že vůči léčbě závislosti na drogách převládají nerealistické po- stoje. Pesimismus a skepse ovlivňuje i řadu pracovníků v léčebných zařízeních, jelikož se setkávají častěji s těmi, jež po léčení recidivují, než s těmi, kteří úspěšně abstinují. Ob- dobný postoj zaujímají i jiní pracovníci, kteří se s drogově závislými setkávají (policisté, soudci, terénní pracovníci). Na druhé straně se pak ale setkáváme s nereálnou představou rychlého a snadného vyléčení, obvykle samotného uživatele drog či jeho rodiny, jenž ale ve většině případů končí zklamáním.
Tradiční léčebná filosofie byla přesvědčena, že léčba může být účinná až tehdy, kdy drogová kariéra závislého vyústí do debaklu a nezbývá mu než vyhledat odbornou pomoc.
Jeho vlastní motivace pak může být natolik významná, že mu umožní léčbu úspěšně ab- solvovat. Dalším přesvědčením bylo, že existuje jen jeden správný způsob léčby a to
„všechno nebo nic“, buď dlouhodobé ústavní léčení, nebo žádné.
Tyto léčebné filosofie jsou však dnes pokládány za neetické a neefektivní. Moderní te- rapeutický postup se opírá o nashromážděné vědomosti o závažných důsledcích závislosti na drogách a poznatky o její léčbě.
Důležitý je včasný začátek léčby. Místo čekání na klienta s motivací získanou vlast- ním debaklem je zapotřebí využít všech prostředků k zachycení závislých co nejdříve po objevení prvních komplikací spojených s užíváním drog nebo po novém relapsu.
K tomu je potřeba přitažlivá nabídka služeb a odstraňování překážek, které by mohly snížit dostupnost k nim.
