PREVENCE KRIMINALITY NA ČESKOLIPSKU
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Milan Bradáč
Vedoucí práce: Mgr. Jan Jihlavec
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Janu Jihlavcovi, DiS., za poskytnuté odborné rady, věcné připomínky a ochotu při přípravě a tvorbě této bakalářské práce.
Poděkování náleží také všem lidem, kteří mi poskytli rozhovory a cennými informacemi přispěli ke zpracování empirické části.
Velké poděkování náleží mé rodině za podporu, pochopení a zejména trpělivost, kterou vyjadřovali po dobu mého studia.
Název bakalářské práce: Prevence kriminality na Českolipsku Jméno a příjmení autora: Milan Bradáč
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2014/2015 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jan Jihlavec
Anotace
Bakalářská práce pojednává o prevenci kriminality realizované Policií České republiky na Českolipsku. Teoretická část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů z oblasti prevence kriminality, systém prevence kriminality v České republice a roli Policie České republiky v systému. Empirická část přináší poznatky o prevenci kriminality realizované Policií České republiky na Českolipsku.
Klíčová slova
Prevence kriminality, kriminalita, Policie České republiky, systém prevence kriminality.
Title of the bachelor thesis: Crime prevention in the district Česká Lípa Author: Milan Bradáč
Academic year of the bachelor thesis submission: 2014/2015 Supervisor: Mgr. Jan Jihlavec
Anotation
The thesis deals with the prevention of crime carried out by the Police of the Czech Republic in the district Česká Lípa. The theoretical part is focused on the explanation of basic concepts in the field of crime prevention, crime prevention system in the Czech Republic and the role of the Police of the Czech Republic in the system. The empirical part presents evidence on the prevention of crime carried out by the Police of the Czech Republic in the district Česká Lípa.
Key words
Crime Prevention, Crime, Police of the Czech Republic, crime prevention system.
Obsah
Seznam obrázků ... 9
Seznam grafů ... 9
Seznam tabulek ... 9
Seznam použitých zkratek ... 10
Úvod ... 11
Teoretická část ... 13
1 Teoretická východiska ... 14
1.1 Pojem a význam prevence kriminality ... 14
1.2 Klasifikace ... 16
1.3 Koncepční a aplikační východiska ... 20
2 Prevence kriminality v ČR ... 24
2.1 Historický exkurz ... 24
2.2 Mezinárodní aspekty ... 25
2.3 Současný systém prevence kriminality v ČR ... 27
2.3.1 Meziresortní úroveň ... 28
2.3.2 Resortní úroveň ... 29
2.3.3 Místní úroveň ... 30
2.4 Metody a nástroje prevence kriminality ... 31
3 Policie ČR v systému prevence kriminality ... 33
3.1 Historické souvislosti ... 33
3.2 Preventivní role Policie ČR ... 34
3.3 Koncepce prevence kriminality Policie ČR na léta 2014 až 2016 ... 35
3.4 Systém prevence Policie ČR ... 37
Empirická část ... 39
4 Výzkum ... 40
4.1 Cíle výzkumu ... 41
4.2 Výzkumné metody ... 42
4.3 Výběr zkoumaných jednotek ... 43
4.4 Trestná činnost na Českolipsku v policejních statistikách ... 44
4.5 Obsahová analýza textů ... 51
4.6 Rozhovory ... 56
4.7 Interpretace zjištění a doporučení pro praxi ... 62
Závěr ... 65
Seznam použitých zdrojů ... 67
Seznam příloh ... 69
Seznam obrázků
Obrázek 1: Liberecký kraj ... 40
Seznam grafů
Graf 1: Vývoj kriminality v letech 2010 až 2013 ... 44Graf 2: Trestná činnost podle druhu ... 45
Graf 3: Věk stíhaných nebo vyšetřovaných osob ... 48
Graf 4: Vybrané skupiny stíhaných nebo vyšetřovaných osob ... 48
Graf 5: Procento stíhaných nebo vyšetřovaných recidivistů v ČR a okrese Česká Lípa ... 49
Graf 6: Objasněnost jednotlivých druhů kriminality v letech 2010 až 2014 ... 50
Graf 7: Celková kriminalita v teritoriu obvodních oddělení policie ... 50
Seznam tabulek
Tabulka 1: Přehled vybrané majetkové trestné činnosti ... 46Tabulka 2: Přehled vybrané násilné trestné činnosti ... 46
Tabulka 3: Přehled vybrané majetkové trestné činnosti ... 47
Tabulka 4: Přehled vybrané ostatní trestné činnosti ... 47
Tabulka 5: Přehled nehodovosti na Českolipsku ... 51
Seznam použitých zkratek
ČR Česká republika
ECOSOC Hospodářská a sociální rada Organizace spojených národů EUCPN Evropská síť pro předcházení trestné činnosti
HEUNI Evropský institut pro prevenci kriminality a kontrolu MVČR Ministerstvo vnitra České republiky
OOP Obvodní oddělení Policie České republiky OSN Organizace spojených národů
OTP Oddělení tisku a prevence PČR Policie České republiky
PIS Preventivně informační skupina
PR Public relations
RAP Resortní akční plán bezpečnosti a plynulosti silničního provozu RVPPK Republikový výbor pro prevenci kriminality
SNB Sbor národní bezpečnosti
UNCCPCJ Komise Organizace spojených národů pro prevence kriminality a trestní justici
ÚO Česká Lípa Územní odbor Česká Lípa
Úvod
Přestože se termín prevence kriminality začal užívat až v relativně nedávné minulosti, nejedná se o činnost, kterou by lidstvo v minulosti neznalo. Již z dávné historie známe případy, kdy se jedinec či skupina lidí stali obětí skutku, který bychom v dnešní terminologii pojmenovali jako trestný čin. Původně tyto skutky sice nebyly postihovány žádnou právní normou, ale byly společensky nepřijatelné a byly různým způsobem sankcionovány. Stejně jako existovali lidé, kteří tyto skutky páchali, existovala také snaha bránit se jejich činnosti.
Lidé se vyhýbali nebezpečným místům, ukrývali své cennosti, zavírali městské brány, odstrašovali potenciální pachatele tvrdými tresty, atd. Svým počínáním se snažili nebýt obětí.
Již toto konání v sobě nese zárodek dnešní prevence kriminality. V žádném případě však nelze hovořit o ucelené a systémové koncepci prevence kriminality tak, jak ji známe dnes. Ta je záležitostí až relativně nedávné minulosti.
Aktérů prevence kriminality je celá řada a společně vytváří komplexní systém. Významným aktérem v boji s kriminalitou v naší zemi je Policie České republiky. Její význam spočívá zejména v roli experta na kriminalitu. Smyslem její existence je ochrana společnosti před kriminalitou. Přestože je Policie České republiky svou podstatou represivní orgán státní moci, nemůže se v rámci boje s kriminalitou omezovat pouze na následky trestné činnosti a s nimi související represi, ale musí se zaměřovat také na její příčiny. Pouze tak lze předcházet trestné činnosti do té míry, aby vůbec nevznikla nebo měla alespoň co nejméně závažné následky.
Prevence kriminality je bezesporu důležitým nástrojem v rukou Policie ČR. Snaha zjistit jakým způsobem s tímto nástrojem pracuje, osobní zaujetí problematikou a přesvědčení, že prevence je účinnější nástroj k boji s kriminalitou než represe, nás vedou k volbě tématu bakalářské práce, kterým je analýza prevence kriminality realizovaná Policií ČR na teritoriu Českolipska. Bakalářskou prací hodláme představit policii ne jako represivní složku, ale jako moderní službu občanům, která dokáže účinně bránit vzniku kriminality.
V teoretické části bakalářské práce se budeme zabývat obecnými poznatky z oblasti prevence kriminality v kontextu činnosti Policie ČR. Součástí teoretické části bude také
definování souvisejícího pojmosloví v textu a základy právního a institucionálního rámce prevence kriminality realizované Policií ČR.
V navazující empirické části budou metodami analýzy statistických dat, nekvantitativní obsahovou analýzou textů a rozhovorů pomocí návodu zjišťovány problémy lokality, realizovaná preventivní opatření a spolupráce s dalšími subjekty při uskutečňování prevence kriminality. Analýze budou podrobeny také podmínky činnosti Policie ČR Územní odbor Česká Lípa pro poskytování prevence kriminality. Empirická část bude završena autorovou interpretací zjištění a doporučením pro praxi.
Prevence kriminality je perspektivní a neustále se vyvíjející činnost směřující k ochraně společnosti před kriminalitou. Domníváme se však, že společnost dosud nedokázala plně využít její potenciál. Skromně doufáme, že následující bakalářská práce přispěje k poznání prevence kriminality realizované Policií ČR na Českolipsku a zároveň umožní pochopit význam prevence kriminality při ochraně občanů před kriminalitou.
Teoretická část
1 Teoretická východiska
1.1 Pojem a význam prevence kriminality
„Je lépe zločinu předcházet než jej trestat“
– Cesare Beccaria –
Prevence kriminality je významnou a nedílnou součástí kontroly kriminality nejen v České republice, ale ve všech vyspělých demokratických státech světa. Termínem kontrola kriminality rozumíme provázanost, resp. vyváženost represivních (z latinského reprimo, repressi tj. potlačit, zadržovat, zatlačit zpět) aktivit na straně jedné a preventivních (z latinského praeventia tj. ochrana, předcházení) aktivit na straně druhé. Zatímco represivní aktivity jsou zaměřeny retrospektivně a reagují na již existující situaci, prevence kriminality je zaměřena do budoucna. Prevence by tedy měla předcházet represi nebo následnou míru represe snižovat, v ideálním případě potřebu represe zcela eliminovat.
V konečném důsledku však prevence nesnižuje pouze potřebu represe ve společnosti, ale její největší přínos spočívá ve snížení nebo zabránění vzniku škody způsobené společnosti nebo jednotlivci trestnou činností. Nejmenší škodu způsobí trestný čin, kterému bylo včas zabráněno.
Ve vztahu k sociální práci je prevence v nejširším pojetí souborem opatření, jimiž se předchází sociálnímu selhávání, a to především takovému, které ohrožuje základní hodnoty společnosti (Matoušek 2008, s. 154). Jednou z nejzávažnějších forem sociálního selhávání je kriminalita.
Obecně lze rozlišovat mezi prevencí v širším a užším smyslu. V širším smyslu se podle Zoubkové a kol. (2004, s. 56-57) jedná o preventivní působení trestní justice na pachatele
a jeho blízké, především prostřednictvím průběhu trestního řízení a to jak ve fázi přípravného řízení, tak řízení před soudem. V užším smyslu se rozumí prevencí kriminality aktivity mimo oblast trestního práva, které směřují ke znemožnění nebo alespoň znesnadnění kriminálního jednání. Smyslem prevence je odstraňovat, oslabovat či neutralizovat příčiny kriminality (kriminogenní faktory), snižovat příležitosti a podněty. Preventivní aktivity nejsou zaměřeny pouze na potenciální pachatele, ale také na možné oběti.
Zapletal a kol.(2008, s. 8) definuje prevenci jako pokus eliminovat trestnou činnost ještě před jejím započetím nebo před jejím pokračováním. Do oblasti prevence kriminality řadí aktivity směřující k předcházení, snižování výskytu, zmenšování rozsahu a závažnosti trestné činnosti.
Večerka a kol. (1997, s. 13) oproti výše uvedeným autorům definuje prevenci kriminality jako soubor aktivit vyvíjených státními, veřejnoprávními i soukromými subjekty, směřujících ke kontrole kriminality i ke snížení strachu z ní. V tomto pojetí zahrnuje prevence kriminality také subjektivní pocit bezpečí občanů. Podle našeho názoru je možné v některých případech úspěšně realizovat prevenci kriminality i bez prvku zvýšení pocitu bezpečí. Přesto je vhodné, aby prevence kriminality pokud možno kombinovala jak objektivní hledisko – zvýšení bezpečnosti občanů, tak subjektivní hledisko – zvýšení pocitu bezpečí.
Kongres OSN o prevenci kriminality v roce 2010 v souvislosti s prevencí kriminality používá termín strach z kriminality (MVCR 2014b). Prevenci kriminality definuje jako opatření ke snižování rizika výskytu trestných činů, jakož i jejich škodlivých důsledků pro jednotlivce i společnost, včetně strachu z kriminality. Prosazování práva a trestní sankce jsou i přes své potenciálně preventivní účinky z oblasti prevence kriminality v této souvislosti vynechány.
Matoušek (2011, s. 261) rozšiřuje pojem prevence kriminality o prevenci delikventního jednání. V jeho pojetí tedy prevence kriminality nezahrnuje pouze prevenci trestné činnosti, ale prevenci veškerého jednání, které porušuje společenské normy chráněné zákony, tedy trestné činy a přestupky včetně činů spáchaných nezletilými.
Z uvedeného výčtu je patrné, že ačkoli se odborná literatura ve významu prevence kriminality shoduje, rozchází se v jejím definování. Pro účely bakalářské práce si můžeme prevenci kriminality definovat jako snahu o eliminování trestné činnosti ještě před jejím
započetím nebo pokračováním s cílem objektivně zvýšit bezpečí občana. Tato snaha může zahrnovat také zvýšení subjektivního pocitu bezpečí občana a má mimotrestní charakter.
S prevencí kriminality úzce souvisí preventivní politika. Ta představuje aktivní strategii kontroly kriminality s využitím nerepresivních prostředků. Cílem preventivní politiky je eliminace sociálně patologických jevů a snížení příležitostí a motivů k páchání trestných činů.
1.2 Klasifikace
V odborné kriminologické literatuře najdeme řadu teoretických klasifikací prevence kriminality. Jako základní členění nám může posloužit rozdělení prevence kriminality na přímou a nepřímou:
• Přímá prevence kriminality je taková prevence, která je prioritně zaměřena proti kriminalitě.
• Nepřímá prevence kriminality je prioritně cílena na zvýšení kvality života a sama prevence kriminality je cílem sekundárním, resp. následkem.
Pravděpodobně nejznámější a nejrozšířenější je klasifikace podle adresáta, tedy podle toho, komu jsou preventivní aktivity určeny. Tato klasifikace byla navržena Paulem Brantinghamem a Fredericem Faustem již v roce 1976:
• Primární prevence je zaměřena na celou společnost a působí plošně. Jejím cílem je redukovat kriminalitu, zlepšit bezpečnostní situaci na určitém teritoriu a zlepšit životní podmínky lidí. Zahrnuje především výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové, poradenské a informační aktivity. Ve smyslu nepřímé primární prevence pak lze hovořit o politických opatřeních ve smyslu vhodné sociální, ekonomické, vzdělanostní či jiné politiky. Těžiště primární prevence spočívá v rodině, ve škole a v širším sociálním prostředí.
• Sekundární prevence se zaměřuje na jedince a skupiny kriminálně rizikové, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti.
Zaměřuje se tedy na osoby, které jsou kriminalitou snadněji zasažitelné. V této souvislosti můžeme také hovořit o potenciálních pachatelích a obětech. Zaměřuje se také na rizikové faktory v sociálním prostředí a sociálních vztazích, kde ohrožené osoby žijí (Zoubková 2011, s. 142). Do oblasti sekundární prevence kriminality jsou také řazeny osoby ohrožené jinak – gamblerstvím, drogovou nebo alkoholovou závislostí, záškoláctvím, vandalismem atd. Těžiště sekundární prevence kriminality spočívá především v informační, výchovné a poradenské činnosti.
• Terciární prevence je adresována jedincům nebo skupinám, které mají se zločinem osobní zkušenost. V podstatě se jedná o předcházení recidivě. Z tohoto důvodu bývá také někdy nazývána „postdeliktní prevence“. Spočívá především v resocializaci, rehabilitaci, ale také odstrašení pachatelů kriminality. U obětí trestné činnosti spočívá terciární prevence zejména v rehabilitaci, informovanosti a odškodnění s cílem snížit co nejvíce následky kriminálního činu a zabránit opakování.
Odlišně lze klasifikovat prevenci kriminality podle obsahu preventivních činností. Pro toto členění je důležitá otázka: Jak lze zabránit trestnému činu? Existují na ni tři možné odpovědi, které korespondují s následujícím členěním:
• Viktimologická prevence – bývá někdy označována také jako prevence viktimnosti.
Viktimologie je věda, která se zabývá osobností oběti, vztahy mezi ní a pachatelem, rolí oběti při odhalování, vyšetřování a soudním projednávání trestného činu, pomoci obětem, způsoby jejich odškodnění a rehabilitace a způsoby ochrany (Zoubková 2011, s. 219). Viktimologická prevence se tudíž velmi zjednodušeně řečeno zaměřuje na potenciální oběti trestné činnosti. Jejím cílem je, aby se jedinec nestal obětí trestného činu. Je založena na konceptech bezpečného chování diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob (MVCR 2014a).
• Sociální prevence – zaměřuje se na sociální příčiny kriminality. Spočívá v pozitivním ovlivnění socializace a sociální integrace. Zahrnuje aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti (MVCR 2014a). Sociální prevence vychází ze zjištění, že existuje přímá souvislost mezi sociálními podmínkami pachatele a jeho kriminálním chováním. V případě, že jsou sociální podmínky jedince optimální, s vysokou pravděpodobností se trestného činu
nedopustí. Vzhledem ke skutečnosti, že socializace probíhá po celý život člověka, avšak její nejvýznamnější období spadá do období dětství a dospívání, zaměřuje se sociální prevence především na děti a mládež.
Významným prostředím z pohledu sociální prevence je zejména rodina, škola, ale také způsob trávení volného času a zaměstnání, které umožňuje legální uspokojování potřeb. Podle Matouška (2011, s. 37–48) je právě rodina považována za hlavního činitele, který svým selháváním umožňuje dětem kriminální chování.
Převážná část opatření v rámci sociální prevence spadá do oblasti nepřímých strategií a mají povahu sociální politiky. Jejich preventivní účinek je tak převážně až sekundární.
• Situační prevence – je cílena na samotnou kriminalitu. Trestnou činnost vnímá jako produkt motivace a příležitosti a soustředí se na okolnosti, za nichž k trestným činům dochází. Osoba pachatele je podružná.
Význam mají okolnosti skutku a možnost jejich změny tak, aby se spáchání trestného činu stalo zcela nemožným, nebo se alespoň jeho spáchání co nejvíce zkomplikovalo a ztížilo. Smyslem je významně snížit prospěch z trestného činu a zároveň maximalizovat překážky a riziko spojené s jeho spácháním. To vede k hrubému nepoměru mezi maximálním vynaloženým úsilím a rizikem na straně jedné a minimálním prospěchem z trestného činu na straně druhé.
Podstatou situační prevence je docílení změny struktury příležitosti ke spáchání trestného činu v neprospěch pachatele (Zapletal 2008, s. 17). Důležitým faktem z pohledu situační prevence je přiznání racionální volby pachatelům trestné činnosti, kteří zvažují výhody a nevýhody. Je tedy zcela bez efektu adresovat situační prevenci pachatelům trestných činů spáchaných z iracionálních pohnutek např.
v afektu.
Podle zastánců teorie situační prevence je možné stanovit tři základní principy vedoucí ke snížení kriminality. Prvním z nich je zvýšení námahy, kterou musí pachatel vynaložit. To může spočívat jednak ve ztížení dosažení cíle (např.
zamykání řadicí páky, alarmy, bezpečnostní zámky, mříže na oknech, informační kampaně atd.) nebo zvýšení rizika dopadení (kamerový systém, dohled bezpečnostní agentury, pohybová čidla, hlídací pes atd.) nebo snížit zisk plynoucí z trestné
činnosti (označování majetku, neponechávání cenností ve vozidle, omezené množství peněz v hotovosti ve firmách, omezení hotovostních plateb atd.).
Odbor prevence MVČR rozlišuje v rámci situační prevence opatření režimové ochrany, fyzické ochrany a technické ochrany (MVCR 2014a). Režimová ochrana spočívá ve vytvoření opatření a postupů pro efektivní fungování bezpečnostního systému (evidence oprávněných osob, omezený přístupu osob nebo vjezd vozidel, zákaz otevírání oken v přízemí atd.), fyzická ochrana je realizována prostřednictvím zaměstnanců, bezpečnostních agentur, policie atd. a technickou ochranou se rozumí např. bezpečnostní systém, kamerový systém, vstup na čip, napojení objektu na pult centrální ochrany atd.
Jednotlivé typy prevence kriminality se mohou navzájem prolínat. Můžeme se tak setkat s přímou situační primární prevencí v podobě informační kampaně na ochranu proti vloupání do domů nebo např. s nepřímou sociální primární prevencí v podobě sociální politiky státu.
Zapletal (2008, s. 10–11) uvádí další možnou klasifikaci prevence kriminality podle druhů preventivních opatření na prevenci organizační, technickou, personální, výchovnou nebo jinou. Podle prostředků prevence ji lze rozdělit na právní a mimoprávní. Toto dělení souvisí s širším nebo užším pojetím prevence kriminality. Z pohledu, kdy prevence přichází, ji lze rozdělit na predeliktní a postdeliktní. Rozdělení na mikrostrukturu, mezostrukturu a makrostrukturu souvisí se skutečností, zda je prevence kriminality realizována na místní úrovni, regionální úrovni nebo celostátně. Prevenci kriminality lze také rozdělit podle délky realizace jako dlouhodobou a krátkodobou.
V dokumentu s názvem Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 (MVCR 2014b, s. 7) nalezneme rozdělení prevence kriminality podle kauzálních faktorů na sociální, komunitní a situační. Zatímco sociální a situační prevence v tomto pojetí odpovídá výše uvedenému popisu, komunitní prevence usiluje o změnu podmínek v obydlených oblastech, kde lidem hrozí vysoké riziko, že se zapojí do trestné činnosti nebo se stanou její obětí, a to např. z důvodu rozsáhlé deprivace nebo nedostatku soudržnosti v komunitě nebo kombinace jiných ekonomických a sociálních problémů. Toto pojetí prevence však odpovídá sociálnímu konceptu prevence kriminality a je spíše než samostatným typem prevence kriminality její podkategorií. Navíc takto pojaté členění podle našeho přesvědčení nevěnuje dostatečný prostor prevenci kriminality z viktimologické perspektivy.
1.3 Koncepční a aplikační východiska
Existují tři základní modely koncepce prevence kriminality. Prvním z nich je tradiční model, který nepojímá prevenci kriminality komplexně, ale zaměřuje se na jednotlivé dílčí problémy. Tento model se opírá o kriminologické výzkumy a zaměřuje se na možné pachatele nebo osoby, které se již trestné činnosti dopustili, s cílem zabránit spáchání trestného činu, nebo zabránit recidivě. Opatření jsou realizována především v oblasti práva a administrativy. Problémem tohoto konceptu je jeho dílčí zaměření, které nemůže přinášet optimální výsledky a řešit problémy komplexně, ale má pouze dílčí efekt.
Francouzský model je postaven na předpokladu, že v podmínkách příznivých pro socializační proces je kriminalita nižší než v nepříznivých podmínkách. Z tohoto předpokladu vychází také hlavní strategie francouzského modelu, kterou je vytvoření vhodných sociálních a ekonomických podmínek. Tato opatření se realizují prostřednictvím nepřímé prevence kriminality jako sekundární cíl politiky v oblasti sociálního zabezpečení, vzdělanosti, kultury, péče o zdraví, zaměstnanosti a dalších. Slabinou konceptu je zejména jeho dlouhodobost z pohledu výsledků a obtížné vyhodnocování. Zoubková (2004, s. 75) poukazuje i na fakt, že tento model prevence kriminality je náročný na personální a materiální zajištění. Nevýhodný je také z pohledu přístupu k informacím potřebných pro identifikaci kriminálně rizikových adresátů prevence a to zejména s ohledem na ochranu osobních údajů.
Naprosto odlišný pohled na prevenci kriminality má britský model. Jeho základní myšlenka spočívá v odpovědnosti jedince sama za sebe. Britský model předpokládá, že řádný občan za patřičné podpory státu a jeho institucí bude trestné činnosti bránit nebo její páchání alespoň výrazně znesnadní tak, aby se pachateli nevyplatila. Tento model lze realizovat pouze ve fungující občanské společnosti. Smyslem je zvýšení námahy, kterou musí pachatel vynaložit, ztížení dosažení cíle a zvýšení rizika dopadení. Negativním důsledkem britského modelu prevence kriminality mohou být podle Zapletala (2008, s. 30) zásahy do lidských práv, přehnaná ostražitost občanů, ale také přesun kriminality. Přesun kriminality je obecně slabina jakékoliv situační prevence, kam lze britský model zařadit. Přesunem se rozumí např.
odložení skutku na vhodnější dobu, využití jiné techniky provedení (např. vloupání), přesun trestné činnosti na jiné teritorium, případně změna druhu trestné činnosti páchané pachatelem.
V každé koncepci by měla být stanovena určitá pravidla, která zaručují rámec a vytyčují požadovaný směr. Nejinak je tomu i v oblasti prevence kriminality. Za takový rámec můžeme považovat zásady prevence kriminality vytyčené Ministerstvem vnitra ČR (2014a):
• preventivní aktivity vycházejí z výsledků kriminologických výzkumů a bezpečnostních analýz na místní a celostátní úrovni,
• těžiště preventivních aktivit se přenáší na místní úroveň,
• programy na místní úrovni respektují místní potřeby,
• administrativní zásahy z centra se minimalizují; centrální orgány poskytují místním orgánům zpravidla jen metodické vedení, informace a částečnou ekonomickou podporu,
• mezi orgány centrálními a místními neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti,
• na místní úrovni jsou preventivní aktivity koordinovány místními orgány, důraz je kladen na součinnost a vzájemnou informovanost všech subjektů, které se na prevenci podílejí,
• při realizaci konkrétních programů se spojuje prvek profesionální a laický,
• důraz je kladen na odbornou připravenost realizátorů programů,
• zvyšuje se význam situační prevence – vytváření bariér znesnadňujících páchání trestné činnosti,
• při vytváření a realizaci programů na místní úrovni úzce spolupracuje policie,
• úspěšnost preventivních programů je podmíněna veřejnou podporou a informovaností.
Strategie prevence kriminality na léta 2012 až 2015 (MVCR 2014b) podtrhuje účinnou prevenci kriminality jako faktor udržitelného rozvoje, zvyšování bezpečí a zlepšování podmínek pro podnikání a zaměstnanost. Zdůrazňuje nutnost koordinovaného a všeoborového přístupu, vytváření a udržování podmínek pro předcházení trestné činnosti ve všech sektorech,
podporu bezpečnosti, zlepšování kvality života, ale také usnadnění činnosti v oblasti prevence kriminality a podporu prevence na úrovni obcí, čtvrtí nebo lokalit. Zásadní roli v prevenci kriminality hraje stát, vláda a státní orgány různých úrovní.
Yvetta Turayová (in Zapletal 2008, s. 30, 31) uvádí odlišné principy prevence kriminality:
• jednota represe a prevence,
• ústavnost a zákonnost prevence,
• aktuálnost a objektivnost prevence,
• koordinace prevence,
• institucionální a personální zabezpečení prevence,
• široká účast občanů na prevenci,
• finanční zabezpečení prevence,
• informační zabezpečení prevence,
• komplexnost prevence,
• plánovitost a cílenost prevence,
• vědeckost prevence,
• mezinárodní spolupráce v oblasti prevence,
• soustavnost prevence.
Přestože jsou tyto principy značně odlišné, lze v nich spatřit určitou ideovou shodu s principy uváděnými Ministerstvem vnitra ČR.
Při stanovení koncepce je nutné odpovědět na tři základní otázky:
Komu je prevence určena?
Kdo ji poskytuje?
Jaké prostředky vedou k dosažení cíle?
Objekty prevence kriminality mohou být různé. Může jím být jedinec, komunita, skupina osob s určitou charakteristikou (např. oběti násilné trestné činnosti), celá společnost, ale také sociální prostředí, ať již na úrovni mikrostruktury (např. prostředí rodiny, party školní třídy atd.), mezostruktury (např. podnik, škola atd.), či dokonce makrostruktury (např. národy, církve, společenské třídy atd.). Je nejen možné, ba dokonce žádoucí, aby objektem prevence kriminality byl člověk včetně sociálního prostředí.
Subjekty preventivního působení mohou být značně odlišné. Zásadní roli by však měl hrát stát a jeho jednotlivé organizační složky jako garant kvality a rozsahu poskytované prevence.
Toto tvrzení pak platí obzvlášť při tvorbě nepřímých strategií. Mezi další významné subjekty bezesporu patří rodina a škola. Nezastupitelné místo v systému prevence kriminality si získaly jako poskytovatelé prevence také různé nestátní instituce, zájmová sdružení, církve, nadace, iniciativy a další subjekty. Na komerční bázi fungují preventivně např. výrobci bezpečnostních zařízení, některá masmédia, soukromé bezpečnostní služby a další.
Prostředků využívaných k prevenci kriminality je celá řada. Mnoho z nich by se dalo dovodit již ze samotného členění prevence kriminality, poskytovatelů nebo příjemců preventivních opatření. Nehodláme na tomto místě vypočítávat veškerá možná opatření, která působí v mnoha oblastech a na všech úrovních společnosti. Jejich široký záběr a rozmanitost je však jednoznačně výhodou. Důležitá je koordinace a spolupráce jednotlivých subjektů prevence kriminality napříč celou společností a to jak v tuzemském, tak i mezinárodním měřítku.
2 Prevence kriminality v ČR
2.1 Historický exkurz
Prevence kriminality existovala na našem území, resp. na území Československa, již před rokem 1989, avšak vzhledem k prioritám státní politiky a společenskoekonomickému uspořádání státu existovala převážně ve formální podobě.
Po roce 1989 došlo k výraznému zvýšení počtu registrovaných trestných činů, zatímco procento jejich celkové objasněnosti významně pokleslo (Cejp aj. 2007 s. 62–65). Tento fakt spolu se zvýšenou medializací trestné činnosti vedl k zesílení pocitu ohrožení kriminalitou u obyvatelstva a nárůstu obav z ní. To vedlo u laické veřejnosti k volání po přísnějších trestech a u odborníků ke snaze pochopit podstatu problému a řešit kriminalitu komplexně.
V roce 1991 ve stanovisku Právo občanů na bezpečnost v právním státě vydaném Československým helsinským výborem byl vznesen požadavek na vytvoření výborů prevence kriminality při české, slovenské a federativní vládě a také při zastupitelstvech měst, která byla nejvíce ohrožena kriminalitou. Tyto výbory měly připravit důležité preventivní programy.
V roce 1993 rozhodla vláda ČR o vytvoření Republikového výboru pro prevenci kriminality (RVPPK) při Ministerstvu vnitra ČR. Výbor měl již od svého vzniku povahu meziresortního, koordinačního a metodického orgánu. Ve výboru byla zastoupena řada ministerstev a další státní organizace a postupně se počet zastoupených organizací navyšoval. Cílem RVPPK není prevenci řídit, ale koordinovat, iniciovat a podporovat. Těžiště odpovědnosti za tvorbu a realizaci preventivní politiky bylo od samého počátku delegováno na města a obce.
Postupně tak byl vybudován systém preventivní práce v ČR.
2.2 Mezinárodní aspekty
Význam prevence kriminality podtrhuje mimo jiné i fakt, že již od roku 1950 existuje v rámci OSN Výbor pro prevenci a kontrolu kriminality. OSN se však prevencí kriminality zabývá již od svého vzniku v roce 1945. Mezi nejvýznamnější kongresy konané Výborem pro prevenci a kontrolu kriminality patří 7. kongres, který proběhl v roce 1985 v Miláně. Zde byly přijaty Hlavní principy prevence kriminality a trestní justice (Zapletal 2008, s.37):
a) v problematice prevence a trestní justice si mají členské státy vzájemně pomáhat;
b) prevence kriminality se nemá omezovat na běžnou kriminalitu, ale měla by se zaměřit i na činy mimořádně škodlivé, např. trestné činy proti ekonomice a proti životnímu prostředí, proti nezákonnému obchodování s drogami, terorismu, apartheidu, apod.;
c) preventivní ochranu věnovat kriminální nedbalosti ve zdravotnictví, pracovním podmínkám, využívání přírodních zdrojů a přírodního prostředí apod.;
d) poskytovat efektivní právní ochranu obětem trestných činů, včetně kompenzace škod;
e) formulovat strategii prevence kriminality v souladu se sociálně ekonomickým kontextem, stadiem rozvoje společnosti a jejími tradicemi a zvyklostmi.
V roce 1992 byl na půdě OSN zřízen nový orgán s názvem Komise OSN pro prevenci kriminality a trestní justici (UNCCPCJ). Tato instituce působí v rámci Hospodářské a sociální rady (ECOSOC), která je jednou z hlavních orgánů OSN. Hospodářská a sociální rada vydala řadu významných rezolucí na poli prevence kriminality. Mezi ně patří např. Rezoluce ECOSOC č. 33/1997, která doporučuje pravidla pro tvorbu národních koncepcí prevence kriminality. Jedním ze základních pravidel tohoto dokumentu je požadavek na dodržování lidských práv při realizaci prevence kriminality. Dalšími principy jsou podpora a regulace prevence kriminality prostřednictvím speciálních rad (komisí, výborů), spolupráce subjektů napříč společností, ochrana obětí trestné činnosti a obzvlášť z řad dětí a mládeže, cílení prevence na kořeny příčin, ale také omezení strachu z kriminality, podpora výzkumu prevence kriminality a další.
V roce 2002 byla OSN přijata zásadní směrnice – Směrnice pro prevenci kriminality.
Na jejím vzniku se podílela i Česká republika. Směrnice zdůrazňuje důležitou roli prevence při boji s kriminalitou a viktimizací a stanovuje základní principy výkonu prevence. Zároveň vyzdvihuje humánnost prevence kriminality a její efektivitu (Cejp 2007, s. 80).
V roce 2010 na 12. kongresu OSN o prevenci kriminality a trestní justici stanovila OSN osm principů prevence kriminality (IKSP 2010):
a) vedoucí role státu na všech úrovních za účelem vytvoření a udržení institucionálního rámce prevence kriminality;
b) integrace prevence kriminality mezi strategie socio-ekonomického rozvoje;
c) spolupráce mezi vládními institucemi, občanskou společností a obchodním sektorem;
d) udržitelnost a odpovědnost, to jest odpovídající dlouhodobé financování tvorby, udržování a evaluace programů, a naprostá průhlednost využívání finančních prostředků;
e) postup založený na znalostech, to jest jako základ pro každou strategii prevence kriminality slouží multidisciplinární soubor poznatků o problémech v oblasti kriminality, jejich příčinách a osvědčené praxi;
f) úcta k lidským právům a vládě práva, a podpora kultury zákonnosti;
g) pozornost věnovaná vazbám mezi kriminalitou na místní úrovni a nadnárodním organizovaným zločinem;
h) diferenciace strategií pro zvláštní skupiny, zejména pro chlapce a dívky, muže a ženy, a zranitelné členy společnosti.
Přestože je OSN bezesporu vrcholnou mezinárodní organizací, její dokumenty v oblasti prevence kriminality mají podobu rezolucí a mají tudíž pro jednotlivé členské státy povahu pouhého doporučení. Nejsou tedy oproti úmluvě právně závazné. V oblasti prevence kriminality ze strany OSN bohužel zatím neexistuje žádná právně závazná úmluva.
Prevencí kriminality se zabývají také orgány Evropské unie. Evropská komise přijala v roce 1987 doporučení č. 19/1987 k organizaci prevence kriminality. Na základě doporučení by měly evropské vlády vnímat prevenci kriminality jako trvalý úkol, podporovat činnost rad
pro prevenci kriminality na všech úrovních, zpracovávat programy prevence kriminality a podporovat výzkumné programy, vytvářet podmínky pro mezinárodní spolupráci a dbát na zvyšování úrovně soukromých bezpečnostních služeb.
Na základě dohody mezi finskou vládou a OSN vznikl v roce 1981 Evropský institut pro kontrolu a prevenci kriminality (HEUNI). Sídlí v Helsinkách a mezi jeho nejvýznamnější úkoly patří zajišťování odborné pomoci vládám evropských států, výzkum, pořádání seminářů a reagování na současné problémy trestní spravedlnosti.
V roce 2001 vznikl institut Evropské unie s názvem Evropská síť pro prevenci kriminality (EUCPN). Sídlí v Bruselu a jeho činnost spočívá především v koordinaci, metodologii, informovanosti a podpoře prevence kriminality jednotlivých států v oblasti prevence kriminality. Mezi jeho další činnosti patří také pořádání konferencí a vypracovávání expertiz.
EUCPN se prioritně věnuje problematice kriminality mládeže, kriminality páchané ve městech a kriminalitě páchané v souvislosti s drogami.
Mezi další mezinárodní organizace zabývající se prevencí kriminality můžeme jmenovat také Mezinárodní vědeckou a odbornou poradní radu OSN pro otázky prevence kriminality a trestní justice (ISPAC ) nebo Mezinárodní centrum pro prevenci kriminality (ICPC), jehož posláním je shromažďování a předávání informací a zkušeností, poskytování podpory a pomoci v rámci prevence kriminality.
2.3 Současný systém prevence kriminality v ČR
Současná podoba systému prevence kriminality je záležitostí poměrně nedávné minulosti.
Po roce 1989 se projevila snaha o koncepční řešení kriminality za využití opatření preventivního charakteru. Postupně se vyvinul třístupňový systém a těžiště prevence bylo směrováno na nižší články systému. Tato snaha o decentralizaci prevence kriminality a podpora aktivit na místní úrovni se stala hlavním principem celého systému.
Systém prevence kriminality vybudovaný v ČR se opírá nejen o resortní preventivní programy a programy prevence kriminality na místní úrovni, ale také o aktivity policie,
nestátních neziskových subjektů a také o aktivity podnikatelských subjektů (MVCR 2011).
V této souvislosti nelze opomenout ani význam médií, která mohou sehrát pozitivní roli při poskytování informací preventivního charakteru široké veřejnosti.
2.3.1 Meziresortní úroveň
Vrcholným orgánem v oblasti prevence kriminality v ČR je Vláda. Jejím posláním je iniciovat a usnadňovat činnost v oblasti prevence kriminality a zároveň vytvářet a udržovat podmínky pro předcházení trestné činnosti. Vláda každé čtyři roky schvaluje usnesení ke strategii prevence kriminality na čtyřleté období. Svým usnesením úkoluje členy Republikového výboru pro prevenci kriminality a ministry jednotlivých resortů. Dokument je zároveň doporučením hejtmanům, primátorům a starostům, aby se seznámili se strategií prevence kriminality, respektovali ji a postupovali v souladu s ní.
Republikový výbor pro prevenci kriminality (dále jen „Republikový výbor“) je zřízen při Ministerstvu vnitra České republiky a je zodpovědný za organizaci, metodiku a koordinaci prevence kriminality v ČR (MVCR 2011).
Republikový výbor vytváří koncepci preventivní politiky vlády ČR na meziresortní úrovni.
Zároveň hraje významnou roli také na místní úrovni, kde vytváří podmínky pro realizaci prevence. Spolupracuje s nestátním neziskovým sektorem, vyhodnocuje účinnost preventivních programů, spolupracuje na projektech prevence kriminality a schvaluje žádosti o dotace na ně, vyhodnocuje plnění úkolů v oblasti prevence a zapojuje se do mezinárodní spolupráce.
Předsedou Republikového výboru je ministr vnitra ČR a výkonným místopředsedou je jeho první náměstek. Ve výboru jsou zástupci ministerstva pro místní rozvoj, vnitra, obrany, financí, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví.
Dále pak zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, Generálního ředitelství vězeňské služby ČR, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Policejního prezidia ČR, Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny, Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Soudcovské unie ČR a Probační a mediační služby ČR.
Cílem Republikového výboru není prevenci řídit, ale koordinovat, iniciovat, podporovat, metodicky vést a poskytovat informace. Těžiště prevence ve smyslu dlouhodobé koncepce preventivní politiky ČR je směrováno zejména na města a obce, které při její realizaci plní klíčovou úlohu. Republikový výbor tedy nevystupuje jako nadřízený orgán, ale jako partner s předem daným okruhem činností.
2.3.2 Resortní úroveň
Ústřední orgány státní správy kromě realizace úkolů stanovených ve Strategii prevence kriminality na příslušné období rozvíjí také své vlastní resortní programy prevence kriminality. Tyto programy věcně vycházejí z působnosti jednotlivých ministerstev a dalších institucí. Stejně jako u Republikového výboru, platí i zde, že centrální orgány poskytují především metodické vedení, informace a částečnou ekonomickou podporu (Cejp 2007, s. 65–71).
Ministerstvo vnitra – působí zejména v situační prevenci. Podněcuje individuální aktivity, poskytuje vzdělávání pracovníků prevence kriminality, podporuje projekty občanských sdružení, spravuje dotační systém, zpracovává metodické materiály atd.
Ministerstvo obrany – podporuje programy prevence proti zneužívání návykových látek a alkoholu v armádě, programy zdravých mezilidských vztahů atd.
Ministerstvo financí – preventivně působí zejména v oblasti legalizace příjmů z trestné činnosti a financování terorismu.
Ministerstvo práce a sociálních věcí – práce s ohroženými dětmi, nezaměstnanými, vyhledávání ohrožené mládeže, podpora nevládních organizací, které vyvíjí aktivity v oblasti sociální práce, rozšiřování standardní sociální práce atd.
Ministerstvo spravedlnosti – uplatňuje zejména různé programy s cílem minimalizovat recidivu kriminálního chování.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – realizuje minimální preventivní programy ve školách a školských zařízeních, uskutečňuje prevenci násilí ve školách, prevenci zneužívání drog, záškoláctví atd.
Ministerstvo zdravotnictví – prevence týrání, zanedbávání a sexuálního zneužívání dětí, preventivní programy směrované do oblasti drogové závislosti, podpora nevládní organizace Bílý kruh bezpečí atd.
Vězeňská služba ČR – zaměřuje se především na prevenci recidivy odsouzených osob.
Realizuje však také aktivity v oblasti protidrogové a protialkoholní preventivní práce s odsouzenými.
Policie ČR – poskytuje preventivní informace v oblasti situační prevence občanům, vykonává poradenskou činnost, tvoří a distribuuje informační materiály. Poskytuje osvětovou činnost pro mládež atd.
Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny – poradní orgán vlády koordinující všechny záležitosti týkající se romské komunity. Tvoří koncepci politiky týkající se romské komunity, podporuje programy pro romskou komunitu atd.
Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky – úzce zaměřený poradní orgán vlády (předsedou je předseda vlády ČR). Tvoří koncepci protidrogové politiky, vyhodnocuje efektivitu prevence v této oblasti, přiděluje finanční prostředky na protidrogovou politiku atd.
Probační a mediační služba ČR – zejména zavádí týmy pro mládež a rozvíjí probační a mediační programy.
2.3.3 Místní úroveň
Místní úroveň hraje zcela zásadní roli v celém systému prevence kriminality v ČR. Její podstatou je optimální působení s ohledem na místní situaci. Jsou do ní zapojeny orgány veřejné správy, policie, nevládní organizace a další instituce působící v obci. Podstatnou roli hrají také instituce na úrovni kraje (MVCR 2014a). Význam místní úrovně spočívá ve zkušenosti, že právě města a obce si samy dokážou nejlépe vytvářet efektivní prevenci kriminality. Odpovědnost za konkrétní kroky v oblasti prevence kriminality nesou zastupitelstva.
Na úrovni vyšších územně správních celků (krajů) jsou zřízeny funkce manažerů prevence kriminality a krajské komise prevence kriminality. Manažer prevence kriminality kraje je kontaktní osobou pro odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR, Policii ČR
a pro manažery měst a obcí, které realizují programy prevence kriminality na místní úrovni.
Na úrovni krajů působí také krajští školští koordinátoři prevence, koordinátoři prevence kriminality krajských správ Policie ČR, krajský protidrogový koordinátor, krajský metodik sociální prevence a romský koordinátor krajského úřadu (MVCR 2014b, s. 18).
Na místní úrovni představuje spolupráce mezi řadou specifických subjektů snahu o co nejkomplexnější uchopení realizace prevence kriminality. Do systému prevence se zde zapojují například metodici prevence na školách, romští asistenti, neziskové organizace, vedoucí obvodních oddělení a členové preventivně informačních skupin Policie ČR, vedoucí pracovníci městských nebo obecních policií, občanská sdružení, církve a další organizace a jedinci, kteří jsou ochotni a schopni podílet se na realizaci preventivních aktivit. Své opodstatnění má také existence komise prevence kriminality a manažera prevence kriminality na úrovni měst a obcí.
2.4 Metody a nástroje prevence kriminality
Strategie prevence kriminality na léta 2012 až 2015 (MVCR 2014b) uvádí výčet metod a nástrojů sloužících k dosažení cílů prevence kriminality:
1) Koordinační a podpůrná role krajů spočívá v podpoře projektů obcí ve svém území, zpracování analýz, odborných konzultacích, metodickém vedení a zpracování odborných stanovisek.
2) Praktický výkon na úrovni měst a obcí směřuje k realizaci prevence kriminality v samostatné působnosti. Obce zpracovávají program prevence kriminality, nominují projekty k podpoře, zajišťují činnost manažera prevence kriminality a pracovní skupinu pro prevenci kriminality.
3) Analytická a koncepční činnost a mapy kriminality jsou podkladem pro kvalitní a efektivní fungování systému prevence kriminality. Analýza trestné činnosti a zpracování map kriminality je v gesci Ministerstva vnitra ČR a Policie ČR.
4) Efektivita preventivních opatření, aktivit a projektů počítá s vytvořením systémového nástroje sloužícího k hodnocení efektivity prevence kriminality, který by dokázal kvalifikovaně měřit dopady prevence.
5) Vzdělávání osob v oblasti prevence kriminality počítá se systémem dlouhodobého vzdělávání prostřednictvím akreditovaných kurzů, stáží a seminářů.
6) Nástroj sociální prevence je cílen na potenciálního či skutečného pachatele nebo oběť trestné činnosti. Cílovými skupinami jsou děti a mladí dospělí, rodiny, recidivisté, oběti trestných činů, komunity.
7) Nástroj situační prevence se zaměřuje na prevenci kriminality páchané na veřejných prostranstvích a prevenci majetkové trestné činnosti.
8) Prevence kriminality v komunitách jako komplexní systém opatření se zaměřuje na změnu podmínek v obcích a lokalitách, kde lidem hrozí reálné riziko, že se buď stanou obětí trestné činnosti, nebo budou sami trestnou činnost páchat. Základním předpokladem je multidisciplinární přístup a komplexnost řešení.
9) Specifické projekty buď nelze realizovat pouze na lokální úrovni, nebo mají systémový charakter, nebo se jedná o projekty neověřené v praxi. Patří sem např.
Národní akční plán prevence domácího násilí, Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech, speciální výslechové místnosti atd.
10) Osvěta a informace veřejnosti o aktuální bezpečnostní situaci, o možnostech a způsobech ochrany před kriminalitou, propagace preventivních aktivit a motivace k vlastní aktivitě v oblasti prevence kriminality.
Mezi nejčastější adresáty prevence kriminality patří děti, mladiství, Romové, recidivisté, oběti trestné činnosti. Dítětem se přitom podle trestního zákoníku rozumí osoba do 15 let a mladistvým od 15 do 18 let. Mezi nejvýznamnější subjekty prevence kriminality patří samospráva, Policie ČR, městská policie, školská zařízení, státní správa, charitativní organizace, občanská sdružení a nestátní organizace (Zoubková 2011, s. 94).
3 Policie ČR v systému prevence kriminality
3.1 Historické souvislosti
Pojem policie pochází z řeckého polis (obec, město) a jde o ozbrojený sbor dohlížející na pořádek v obcích, městech a státech. V rámci reforem Josefa II. byla v roce 1782 ve všech městech Rakouského císařství včetně Prahy a Brna zřízena policejní ředitelství: Součástí bylo také zřízení tajné politické policie, která sledovala zájmové osoby, kontrolovala korespondenci a udržovala síť informátorů (Zapletal 2008, s. 67). Vzhledem k těmto aktivitám nebyla policie vnímána jako služba občanům, ale jako nepřátelský prvek.
Četnictvo vzniklo podle francouzského vzoru v roce 1850 a bylo již schopné na rozdíl od policie pokrýt celé území státu. Po vzniku samostatné Československé republiky byl převzat nejen právní systém Rakousko-Uherska, ale také systém policie a četnictva. Nicméně v období 1. republiky byly patrné snahy o humanizaci obou organizací.
Již v dobách Rakousko-Uherska byla prevence jedním z úkolů policie (Zapletal 2008, s. 67): Úkolem policie je chránit preventivně neb represivně určité právní statky, ať úkoly nevrchnostenskými (např. pozorováním, varováním, poučováním), neb úředními zákazy a příkazy.
Vnímání policie jako nepřátelské složky se nezměnilo ani po II. světové válce, kdy došlo k reorganizaci policie a četnictva a vznikl Sbor národní bezpečnosti (dále jen „SNB“) se složkami veřejná bezpečnost a státní bezpečnost. V období před druhou světovou válkou, během ní i po ní byly ozbrojené složky vnímány jako nástroj sloužící k ovládnutí obyvatelstva ve prospěch jiných států. Policejní činnosti byly orientovány represivně a prevence hrála podřadnou až symbolickou úlohu.
Po roce 1989 byl SNB přejmenován na policii a prošel rozsáhlou reorganizací a řadou změn s cílem přiblížit se myšlence služby občanům a změnit historií pošramocenou pověst. Jedním
z prostředků, který má posloužit k dosažení účelu, je aktivní zapojení Policie ČR do oblasti prevence kriminality. Smysl tohoto úsilí spočívá ve snaze aktivně snižovat kriminalitu, která po roce 1989 prudce vzrostla.
3.2 Preventivní role Policie ČR
Policie České republiky (dále jen „policie“) je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor. V čele policie stojí policejní prezident. Policii tvoří policejní prezidium, útvary s celostátní působností, krajská ředitelství a útvary zřízené v rámci krajských ředitelství. Základní právní norma, kterou se policie řídí je zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
Preventivní úloha policie je dána především Zákonem o Policii ČR (Zákon č. 273/2008 Sb.,
§ 2), kde se hovoří o úkolu policie, kterým je služba veřejnosti, ochrana bezpečnosti osob, ochrana majetku, ochrana veřejného pořádku a také předcházení trestné činnosti.
Preventivní role policie je také popsána v Zákoně o trestním řízení soudním (Zákon č. 141/1961 Sb., § 158, odst. 1), kde je stanoveno, že policejní orgán je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Další právní normou, z níž lze dovodit preventivní úlohu policie je Zákon o provozu na pozemních komunikacích (Zákon č. 361/2000 Sb., § 124, odst. 9, písm. e), kde je konstatováno, že policie vykonává dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu na pozemních komunikacích mimo jiné tím, že provádí prevenci v oblasti bezpečnosti na pozemních komunikacích.
Existuje ještě celá řada právních norem a interních aktů řízení upravujících preventivní roli policie. Základním východiskem pro celkový rámec koncepce prevence kriminality realizovaná policií je Strategie prevence kriminality.
Významnou a nezastupitelnou úlohu na poli prevence kriminality sehrává policie v oblasti analyzování bezpečnostní situace. Na základě zpracovávaných statistik je schopna identifikovat bezpečnostní problémy a buď sama nebo ve spolupráci s dalšími subjekty iniciovat, navrhovat a následně realizovat potřebná řešení. Analytická činnost policie je patrná
např. při tvorbě map kriminality zveřejněných na webových stránkách Ministerstva vnitra České republiky.
Neopomenutelná je také expertní role policie zejména v oblasti situační prevence kriminality. Ta vyplývá již ze samotné podstaty policie, kterou je boj s kriminalitou. Logicky by tedy policie měla být expert v oblasti prevence kriminality jako způsobu kontroly kriminality.
3.3 Koncepce prevence kriminality Policie ČR na léta 2014 až 2016
Koncepce prevence kriminality Policie ČR na léta 2014 až 2016 (dále jen „koncepce“) je významným vnitřním dokumentem, kterým policie poprvé deklaruje snahu posílit roli prevence kriminality ve svých činnostech. Koncepce nemá povahu doporučení, ale je pro policii závazným dokumentem vycházejícím ze Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015.
Základní ideou koncepce je prosadit vnímání prevence kriminality policisty jako nedílné součásti policejní práce. Vzhledem ke skutečnosti, že prevence kriminality by měla být zásadní a každodenní činností policie, je nutné přijetí této myšlenky na všech útvarech a úrovních policie včetně policejního managementu jako rozhodovacího článku.
Koncepce vychází z předpokladu rozdílné potřeby jednotlivých regionů a stanovuje pouze základní priority. Těžiště prevence by mělo být prostřednictvím krajských ředitelství soustředěno na územní odbory (bývalá okresní ředitelství) a základní útvary. Konkrétní cíle a úkoly, stejně jako organizační nastavení, by tedy byly v kompetenci krajských ředitelství a útvarů zřízených v rámci krajských ředitelství. Obdobné kompetence by měly mít také útvary s celostátní působností.
Koncepce stanovuje tři základní strategické cíle (Policie ČR 2014):
1) Vnitřní konsolidace systému prevence kriminality v Policii ČR předpokládá zejména posílení prevence kriminality v oblastech:
a) Sdílení příkladů dobré praxe, na jejichž základě bude možné vytvářet aktuální metodiky na úrovni celorepublikové i krajské. Realizátory této činnosti jsou zejména koordinátoři na republikové a krajské úrovni.
b) Úzká spolupráce mezi jednotlivými útvary a pružná výměna informací v oblasti prevence kriminality. Prevence kriminality je pojímána jako samostatný obor, mnohdy na okraji zájmů a důležitosti a to na všech úrovních, včetně policejního managementu. V rámci zkvalitnění spolupráce a zlepšení výměny informací by se takto zažitý stav měl radikálně změnit.
c) Vzdělávání policistů v oblasti prevence kriminality. Zahrnuje nejen vzdělávání specialistů z řad policie, ale také vzdělávání všech policistů v rámci základní odborné přípravy a další vzdělávání v průběhu služby u policie.
2) Spolupráce s vnějšími subjekty je cílena zejména k veřejnosti a směřuje především do oblasti distribuce informací ke konkrétním cílovým skupinám. Policie při spolupráci s širokým spektrem subjektů vystupuje zejména jako expert na trestnou činnost. Spolupráce je jedním ze základních předpokladů pro úspěšný rozvoj prevence kriminality a to nejen spolupráce s vnějšími subjekty, ale také spolupráce jednotlivých útvarů uvnitř resortu policie.
3) Evaluace preventivních opatření zdůrazňuje potřebu hodnocení. V současnosti neexistují kvalitní nástroje pro evaluaci preventivních opatření. Ty jsou přitom klíčové pro hodnocení preventivních aktivit a určení vhodných metod pro řešení daného problému v daném místě.
Přestože se ve strategii hovoří o analytické činnosti jako o klíčovém podkladu pro tvorbu konkrétních preventivních opatření, jsou podle našeho názoru analytické možnosti a schopnosti policie pro prevenci kriminality využívány nedostatečně a to jak uvnitř resortu, tak ve spolupráci s ostatními subjekty. Velmi slabou stránkou, zejména s ohledem na ekonomický vývoj v ČR, jsou možnosti financování prevence kriminality v resortu
policie a také vnímání prevence kriminality samotnými policisty a to i na řídící úrovni.
Výhodou policie je její know-hou, které vyplývá již z podstaty činností policie a činí z ní experta v oblasti trestné činnosti. Bohužel expertní možnosti policie nejsou plně využity.
3.4 Systém prevence Policie ČR
Policejní prezident dne 10. dubna 2014 na základě Strategie prevence kriminality v ČR na léta 2012 až 2015 a v souladu s Koncepcí prevence kriminality Policie ČR na léta 2014 až 2016 (vydáno jako interní akt řízení Policejního prezidenta ČR č. 73/2014) zřídil Metodickou radu Policie České republiky pro prevenci kriminality (dále jen „metodická rada“) jako poradní orgán policejního prezidenta pro oblast prevence kriminality.
Předsedou rady je policejní prezident a tajemníkem rady je republikový koordinátor prevence kriminality. Členy rady jsou zástupci útvarů s celostátní působností, krajských ředitelství policie, zástupci pořádkové a dopravní policie, dále pak zástupci úřadu služby kriminální policie a vyšetřování a zástupci oddělení tisku a prevence. Členy mohou být také zástupci jiných složek, které mohou přispívat k naplňování preventivní role policie.
Rada vydává metodická doporučení a vypracovává roční priority policie. Kromě toho zejména zajišťuje informovanost v oblasti prevence kriminality jak uvnitř policie, tak navenek. Pověřený člen rady ji zastupuje na všech jednáních, mimo jiné i na jednáních Republikového výboru pro prevenci kriminality. Rada také sestavuje Komisi pro dotační řízení v oblasti prevence kriminality, která rozhoduje o rozdělování finančních prostředků uvnitř resortu.
Republikový koordinátor prevence kriminality koordinuje činnost policie v oblasti prevence kriminality na území celého státu. Metodicky řídí a kontroluje krajské koordinátory, koordinátory celorepublikových útvarů a dalších útvarů, kde je tato funkce zřízena včetně koordinátorů územních odborů (bývalá okresní ředitelství Policie ČR). Spolupracuje se subjekty uvnitř resortu i mimo něj a připravuje podklady pro celkovou koncepci prevence uvnitř policie. Zároveň zodpovídá za vzdělávání na úseku prevence kriminality a také zajišťuje prezentaci policie na úseku prevence kriminality (Žurovec 2012, s. 56).
Krajská pracovní skupina pro prevenci kriminality je v rámci krajských ředitelství policie nepovinně zřizovaný subjekt systému. Personální složení skupiny lze měnit a přizpůsobovat aktuálním potřebám regionu. Jejím smyslem je zejména usnadnění komunikace a výměna informací a tím zefektivnění prevence kriminality na úrovni kraje.
Krajský koordinátor prevence kriminality koordinuje preventivní činnost policie na území kraje, sestavuje a vyhodnocuje krajský plán činnosti v oblasti prevence, poskytuje metodickou podporu na regionální a lokální úrovni a spolupracuje s dalšími subjekty mimo policii, organizuje vzdělávání policistů, doporučuje krajskému řediteli opatření v oblasti prevence kriminality, a pokud je zřízena krajská pracovní skupina pro prevenci kriminality, koordinuje její činnost. V neposlední řadě je členem metodické rady.
Územní koordinátoři prevence kriminality působí na teritoriu bývalých okresů. Koordinují prevenci kriminality na úrovni územního odboru, podílí se na činnosti multidisciplinárních týmů měst a obcí a spolupracují s dalšími subjekty uvnitř i mimo policii. Metodicky vedou činnost policistů územních odborů realizujících prevenci kriminality a sami se na ni aktivně podílí.
Systém prevence kriminality v rámci policie se strukturou snaží přiblížit systému celorepublikovému, popsanému ve Strategii prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015. Slabinou struktury policie je však skutečnost, že zatímco obec je v rámci kraje samostatná a vůči kraji je v pozici partnera, má v rámci policie územní odbor a jeho nižší organizační jednotky vůči krajskému ředitelství roli podřízeného článku a nikoli partnera.
Z tohoto postavení za určitých okolností mohou pramenit problémy při realizaci lokální prevence kriminality na všech úrovních kraji podřízených útvarů.
Skutečnost, že územní koordinátoři prevence kriminality personálně a kázeňsky nespadají pod vedoucí územních odborů, ale stejně jako krajští koordinátoři přímo pod krajské ředitele a jejich pracovní náplň je často spojena s prací tiskového mluvčího a PR pracovníka, může být také diskutabilní.
Empirická část
4 Výzkum
Teoretická část bakalářské práce byla věnována teoretickým poznatkům v oblasti prevence kriminality a Policii České republiky v systému prevence kriminality. V empirické části se podrobněji zaměříme na analýzu prevence kriminality realizovanou Policií České republiky
na Českolipsku.
Českolipskem rozumíme území bývalého okresu Česká Lípa, resp.
teritorium Územního odboru Policie České republiky Česká Lípa.
Jedná se o správní obvody obcí s rozšířenou působností Česká Lípa, Nový Bor a část Liberce, konkrétně Jablonné v Podještědí. Pod Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa spadají obvodní oddělení Česká Lípa, Nový Bor, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Doksy, Cvikov, Jablonné v Podještědí a Žandov.
Empirické šetření bylo připravováno a realizováno ve čtvrtém čtvrtletí 2014 a prvním čtvrtletí roku 2015. V období října až prosince 2014 byl nejprve připravován návod k rozhovorům. V prosinci téhož roku byly vyhledány a také analyzovány vnitroresortní texty policie se vztahem k prevenci kriminality. Statistická data trestné činnosti a dopravních nehod byla shromažďována a vyhodnocována v závěrečném měsíci roku 2014 a lednu 2015.
Bohužel v době, kdy byla shromažďována statistická data a texty, nebyly ještě k dispozici údaje za závěrečné období roku 2014 a nebyly zpracovány ani pro výzkum stěžejní dokumenty z oblasti prevence kriminality za rok 2014. Z tohoto důvodu jsme byli nuceni omezit se na údaje z let 2010 až 2013. V lednu 2015 proběhly také rozhovory s respondenty
Obrázek 1: Liberecký kraj
