Posudek bakalářské práce
Barbory Dohnalové Cultural Centre, Oslo
zpracovanou v letním semestru 2019/ 2020
Zadání bakalářské práce
Oslo je příkladem skvělé rovnováhy mezi architekturou a přírodou, nově realizované ikonické stavby Muzea moderního umění Astrup Fearnley (Renzo Piano) a Opery (Snohetta) na nábřeží přinášejí do vztahu mezi architekturou a vodní plochou nový impuls. Pro návrh Oslo Cultural Centre byla vybrána parcela v historickém prostředí nábřeží, stavba má zahrnovat auditorium, knihovnu, prostory pro výstavy a workshopy, café a servisní prostory. Práce je vypsána ve smyslu mezinárodní studentské soutěže, má mimo jiné prověřit začlenění výběžku
Vippetangen do projektu obnovy nábřeží a možnosti zadané parcely ve vztahu k napojení na vznikající přístavní promenádu.
Komentář k řešení
Autorka se v analytické části věnuje zeměpisným charakteristikám Osla, zmiňuje historii od založení v 11.století, přes ztrátu politické samostatnosti a závislosti na Dánsku, rozvoj obchodu a rejdařství. Město se vymanilo se z područí Dánska až v roce 1814, ovšem hned je zapojeno do unie se Švédskem. Význam města nebyl proti Stockholmu a Kodani výrazný, v této době byla populace na úrovni 20 000 obyvatel, ve dvacátém století dostává od krále opět původní název Oslo a je povýšeno na hlavní město. Dnes je Oslo nejrychleji rostoucím evropským velkoměstem díky liberální přistěhovalecké politice státu a otevřenému pracovnímu trhu s milionem obyvatel.
Bakalářka místo navštívila, předkládá své fotografie i krátkou interpretaci lokality a jejího bezprostředního okolí, zmiňuje dominantní industriální charakter jižní části poloostrova i dopravní zátěž na západní fasádě v souvislosti s řazením automobilů na trajekt, jehož kotviště na východě navazuje na zadanou parcelu. Pozemek na okraji Bjorvické zátoky, v dnešní době využívaný jako parkoviště obklopují převážně industriální objekty- haly, rybí trh, silo, výjimkou je Norské vojenské muzeum na severu.
Bakalářka do banálního okolí umisťuje hmotově výrazný objekt, srovnání s trupem lodi vyvrženého vraku se nabízí, materiálové řešení rezatého kovového obkladu tuto ideu podporuje.
Část pozemku, vstupního náměstí se zanořuje pod okolní niveletu, návštěvník vstupuje do
trupu lodi kulturního centra pod hladinou terénu.
Hlavní sál s 500 místy bakalářka logicky umisťuje do konzolované části, elevace sálu odpovídá geometrii konzoly, nevýhodu výškového rozdílu mezi vstupním foyerem a mezi foyerem sálu bakalářka kompenzuje baterií velikostně nadstandardních výtahů, jejich přesné dimenzování a rychlost by musel prokázat výpočet.
Specifikum kulturního centra je provázanost všech funkčních složek- víceúčelového sálu, knihovny, workshopů, kanceláří i galerie. Prostory zadané stavebním programem nejsou nikterak předimenzované a bakalářce se daří v kompaktním půdorysu tyto složky umisťovat po jednotlivých podlažích, řazení i půdorysné řešení je úměrné a bezkolizní.
Požární únik ze sálu druhým směrem vodorovnou chodbou, která je k základní hmotě přidána, není příliš časté řešení, přesto funguje a chodba v materiálovém řešení základní hmoty
nepůsobí rušivě.
Materiálová představa industriálního kontejneru- lodi je podpořena cortenovým obkladem a betonovými plochami okolí objektu, do této představy mi příliš nezapadá dřevem obložené exteriérové schodiště ke vstupu, jako by se bakalářka bála dotáhnout industriální vizi do konce.
Konstrukční řešení je konzultované a v rámci technické zprávy i konceptu statického řešení prezentované, řešení TZB je velmi stručně popsané v technické zprávě.
Hodnocení
Bakalářka Barbora Dohnalová představila hmotově výrazný objekt s fungujícím, ale trochu nepřekvapivým půdorysným řešením, práce podle mne splnila nároky na udělení bakalářského titulu, navrhuji hodnocení
C- velmi dobře
V Liberci, 21.5. 2019 doc. Ing. arch. Jiří Buček
vedoucí bakalářské práce
