TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Bakalářský studijní program: Sociální práce Studijní obor: Penitenciární péče
Kód oboru: sociálních studií a speciální pedagogiky Název bakalářské práce:
ORGANIZOVANÝ ZLOČIN V ČR PŘED A PO ROCE 1995
ORGANIZED CRIME IN CZECH REPUBLIC BEFORE AND AFTER YEARS 1995
Autor: Podpis autora:_______________________
David Kouřim
Oldřicha Nového 830 252 64 Velké Přílepy
Vedoucí práce: Mgr. Květuše Sluková
Počet:
Stran obrázků Tabulek grafů zdrojů Příloh
62 0 0 0 13 5 + 1 CD
CD obsahuje celé znění bakalářské práce V Liberci dne: 7. dubna 2008
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000Sb., o právu autorském, zejména § 60 - školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne 7. dubna 2008 Podpis:………...
Poděkování:
Na tomto místě bych velmi rád poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Květuši Slukové za velmi vstřícné a inspirativní vedení.
Dále děkuji vedení ÚOOZ SKPV PČR za jejich ochotu při poskytování informací.
V neposlední řadě patří poděkování mé rodině za porozumění a emoční podporu. Děkuji.
Resumé:
Bakalářská práce se zabývala popisem, vývojem a analýzou organizovaného zločinu v České republice před a po roce 1995. Hlavním cílem práce bylo seznámení s vývojem a problematikou organizovaného zločinu zejména na území České republiky, což bylo zpracováno v teoretické části práce. Praktická část byla věnována současným formám, rysům a projevům problematiky obchodu s lidmi a ilegální migrací a zločineckých struktur působících na území České republiky. Závěrečná část se týkala především závažných projevů organizovaného zločinu v České republice v roce 2006.
Summary:
My bachelor thesis deals with the description, progression and analysis ofthe organized crime in the Czech Republic before and after 1995. The main purpose of my paper was the introduction to the problem and development of the crime mainly in the region of the Czech Republic. This is mainly the content of the theoretical part. The practical part is devoted to current forms, features and manifestations of the human trafficking and illegal migration and the criminal structures which operate in the Czech Republic. The conclusion is mostly related to serious demonstrations of the organized crime in the Czech Republic in 2006.
Klíčová slova:
Organizovaný zločin, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Policie České republiky, obchod s lidmi, ilegální migrace, nedovolené nakládání s lidskými orgány, zločinecké struktury,
Key words:
Organized crime, National Criminal Intelligence Service (UOOZ), the Police of the Czech Republic, human trafficking, illegal migration, illegal
manipulation with human organs, criminal structures
1 Ú V O D……….……....9
2 T E O R E T I C K É Z P R A C O V Á N Í………...12
2.1 HISTORIE ORGANIZOVANÉ KRIMINALITY……….………...12
2.2 ORGANIZOVANÁ KRIMINALITA A JEJÍ OBECNÉ ZNAKY A RYSY…….…..13
2.3 ZÁKLADNÍ TYPY ORGANIZOVANÝCH ZLOČINECKÝCH SKUPIN………...16
2.3.1 Mafiánské organizace……….….17
2.3.2 Kriminální seskupení………..….18
2.4 ORGANIZOVANÁ KRIMINALITA V ČESKÉ REPUBLICE………...19
2.4.1 Složení organizované kriminality v ČR………...….20
2.4.2 Legislativa a organizovaná kriminalita v ČR………21
2.4.3 Bezpečnostní složky a organizovaná kriminalita v ČR………..22
2.5 MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE……….……22
2.5.1 Bezpečnostní spolupráce na úrovni OSN a EU………..…23
2.5.2 Spolupráce ve středoevropském prostoru………...…24
2.5.3 Dvoustranná spolupráce……….…24
2.6 FENOMENOLOGIE ORGANIZOVANÉ KRIMINALITY………..25
3 P R A K T I C K Á Č Á S T……….26
3.1 CÍLE, PŘEDPOKLADY A CÍLE………..26
3.2 POUŽITÉ METODY………..27
3.3 VLASTNÍ POZNATKY……….….28
3.4 ÚTVAR PRO ODHALOVÁNÍ ORGANIZOVANÉHO ZLOČINU……….28
3.5 PROBLEMATIKA OBCHODU S LIDMI A ILEGÁLNÍ MIGRACÍ………29
3.5.1 Ilegální migrace………30
3.5.2 Obchod s lidmi……….31
3.5.3 Nedovolené nakládání s lidskými orgány………....39
3.5.4 Nelegální práce a jiné formy vykořisťování……….39
3.5.5 Shrnutí práce pracovníků zařazených na problematice obch. s lidmi….40 3.5.6 Vyhodnocení bezpečnostních rizik………...41
3.5.7 Aktivně uskutečňovaná spolupráce………..41
3.5.8 Uskutečňovaná preventivní činnost………..42
3.6 PROBLEMATIKA ZLOČINECKÝCH STRUKTUR………...42
3.6.1 Problematika ruských a ukrajinských zločineckých struktur……….43
3.6.2 Problematika balkánských zločineckých struktur………...44
3.6.3 Problematika asijských zločineckých struktur……….45
3.6.4 Problematika domácích zločineckých struktur………....45
3.6.5 Vyhodnocení bezpečnostních rizik………...47
3.6.6 Uskutečňovaná aktivní spolupráce………...49
3.7 VLASTNÍ ZKUŠENOSTI A ZAMYŠLENÍ………..…50
3.8 SHRNUTÍ ZJIŠTĚNÍ A VYHODNOCENÍ PŘEDPOKLADŮ………...…51
;
4 Z Á V Ě R………...………...52
4.1 Shrnutí………52
4.2 Zamyšlení……….………..57
4.3 Rizika………..58
5 N A V R H O V A N Á O P A T Ř E N Í………59
6 S E Z N E M P O U Ž I T Ý C H Z D R O J Ů……….60
7 S E Z N A M P Ř Í L O H……….………..…62
SEZNAM ZKRATEK
tis. tisíc
tzv. takzvané
ust. ustanovení
BIS Bezpečnostní informační služba
ČR Česká republika
EU Evropská unie
FBI Federální úřad pro vyšetřování
(ang. federal bureau of investigation) G/7 skupina 135 rozvojových zemí MV ČR Ministerstvo vnitra České republiky IOM Mezinárodní organizace pro migraci OAMP Odbor azylové migrační politiky OSN Organizace spojených národů PČR Policie České republiky
PP ČR Policejní prezidium České republiky PHARE Programem Evropské unie
SKPV Služba kriminální policie a vyšetřování SRN Spolková republika Německo
SSSR bývalý Svaz sovětských socialistických republik
TČ trestný čin
TS trestní spis
TŘ Trestní řád
TZ Trestní zákon
USA Spojené státy americké
ÚOOZ Útvar pro odhalování organizovaného zločinu ÚRN Útvar rychlého nasazení
ÚZČ Útvar zvláštních činností
ÚZSI Úřad zahraničního zpravodajství a informatiky VSR Vietnamská socialistická republika
ZÚ Zastupitelský úřad
1 ÚVOD
Předmětem této práce je popsat vývoj a analýzu organizovaného zločinu v České republice před a po roce 1995. Práce má empiricko – deskriptivní charakter. V úvodu autor práce rámcově popisuje, jakými problémy se tato bakalářská práce bude zabývat a co bylo jejím cílem.
Předmětem práce bylo popsat pojem organizovaná kriminalita a napsat ucelené pojednání na toto téma. Při této práci autor použil zejména metody rozhovoru a studia interních policejních dokumentů. V neposlední řadě pak práce vycházela z praktických zkušeností autora s vyšetřováním organizovaného zločinu na úseku nelegálního obchodu s lidmi a se zločineckými strukturami působícími na našem území. Tyto dvě problematiky si autor vybral pro účely této práce, jelikož je na těchto problematikách zainteresován, neboť po jistou dobu působí v tomto oboru, měl tedy možnost jmenované problematiky poznat velmi důkladně. Dále se snažil ze všech prostudovaných materiálů vybrat nejpodstatnější kapitoly a části a uceleně je prezentovat v této písemné práci. Zabýval se tedy charakteristikou, rysy a formou organizovaného zločinu, jeho vývojem před a po roce 1995, tedy po vzniku samostatného specializovaného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na území ČR, ve kterém od roku 1998 do současné doby autor působí jako policejní komisař.
Dále autor konstatuje, že problematika organizovaného zločinu je tak široké téma, že jej není možné v této práci dosti dobře popsat. Je potřeba si uvědomit, že organizovaný zločin je velmi přizpůsobivý a zákonitosti a pravidla zde platí pouze dočasně. Organizovaný zločin v ČR není možné popsat jako stálý jev. Jeho projevy, charakter a dynamika se často mění ve velmi krátkém časovém období. Policejní komisaři zabývající se odhalováním organizovaného zločinu na našem území musí někdy každodenně reagovat na nové skutečnosti a změny, které s sebou vývoj organizovaného zločinu nese. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že
organizovaný zločin v ČR je značně nestabilní jev, zejména co se týče nelegálních obchodů jak se zbraněmi, tak s lidmi.
Je rovněž důležité si uvědomit, že obchodní taktiky ze strany podezřelých jsou velmi vynalézavé. Mnozí členové organizované skupiny jsou důkladně poučeni o metodách, formách a možnostech postupů policejních komisařů zabývajících se vyšetřováním této trestné činnosti. Tato skutečnost značně ztěžuje vyšetřování a někdy i celkové odhalení všech členů organizované skupiny pachatelů.
Když se autor pomyslně ohlédne do minulosti, musí konstatovat, že celková doba strávená nad kriminálním případem, tedy od získaného poznatku až do doby realizace kriminálního případu, se stále prodlužuje.
Tento nezvratitelný fakt je důsledkem vývoje organizovaného zločinu. Při vyšetřování se autor osobně setkal i s osobami zabývajícími se organizovaným zločinem, které přejímají rady a pomoc od svých stabilně najatých právních zástupců a jejich kriminální počínání se začíná stávat nepostižitelným. Tato skutečnost s sebou nese negativní důsledky v rámci činnosti policie. Vyšetřování se prodražuje a roste časová náročnost, což se projevuje zejména v práci přesčas, o víkendech, a to vše mnohdy na úkor vlastní rodiny. Kdo nepřišel do osobního styku s vyšetřováním organizovaného zločinu, nikdy nemůže pochopit celou šíři problematiky. V minulosti autor zažil několik kriminálních případů, které si vynutily přítomnost policistů v zaměstnání takřka nepřetržitě několik dní s nejistou vidinou kladného výsledku.
Tato práce je věnována problematice organizovaného zločinu, a to zejména současným formám, rysům a projevům problematiky obchodu s lidmi, ilegální migrace a zločineckých struktur působících na území České republiky. Jedním z důvodu výběru tohoto tématu je autorovo služební zařazení, neboť již 9 let pracuje jako komisař služby kriminální policie a vyšetřování, přičemž se zaměřuje na vyhledávání a odhalování trestné činnosti, které se dopouštějí pachatelé cizojazyčných zločineckých struktur působících na území České republiky.
Hlavním cílem práce je tedy seznámení se současnými formami, rysy a projevy organizovaného zločinu na území České republiky, a to zejména v oblasti obchodu s lidmi, ilegální migrace a zločineckých struktur.
Dílčím cílem je analýza a vyhodnocení vývoje výše zmiňovaných oblastí organizovaného zločinu.
Tato práce je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole „Teoretické zpracování“ je obsažen teoretický rozbor problematiky organizovaného zločinu v jeho celosvětovém historickém vývoji a na území České republiky.
Je zde obsažen výklad základních pojmů, forem a charakteristik organizovaného zločinu. Dále navazuje popis legislativy zabývající se organizovanou kriminalitou, a to zejména po roce 1989. Umožňuje také seznámit se s aktivně uskutečňovanou mezinárodní spoluprací při odhalování organizovaného zločinu.
V druhé části práce „Praktická část“ jsou podrobně popsány problematiky organizovaného zločinu v oblasti obchodu s lidmi, nelegálních migrací, nedovoleného nakládání s lidskými orgány, nelegální práce a jiných forem vykořisťování. Dále je zde popsána oblast jak cizojazyčných, tak i domácích zločineckých struktur působících na území České republiky.
Hlavním předpokladem, ze kterého vychází tato práce, je, že do roku 1995 nebyla na našem území problematika organizovaného zločinu vyšetřována.
Dalším předpokladem je, že organizovaný zločin nalézá neustále nové a efektivnější metody pro páchání sofistikovanější trestné činnosti.
Posední kapitola „Závěr“ je věnována závěrečnému shrnutí, současným problémům a zejména pak událostem z roku 2006, které velmi významně ovlivnily boj proti organizovanému zločinu na území České republiky.
V této práci je využito poznatků jak z odborné literatury, tak zejména z interních materiálů SKPV PČR a internetu. Dále je také využito autorových poznatků a poznatků jeho kolegů.
2 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ
2.1 HISTORIE ORGANIZOVANÉ KRIMINALITY
Organizovaná kriminalita je dlouhodobá a plánovaná trestná činnost, jejímž cílem je dosažení vysokého zisku nebo získání vlivu na veřejný život, páchaná hierarchicky strukturovanou skupinou osob, mezi nimiž se uplatňuje dělba činností. Skupina přijímá zvláštní ochranná opatření proti odhalení a postihu trestné činnosti. Normy regulující chování členů skupiny se mohou rozvinout až do podoby subkultury, která je výrazně protispolečensky orientovaná. Tyto skupiny vykazují obvykle vysokou míru sociální koheze, stability a uzavřenosti, což jsou podmínky jejich úspěšného fungování. Mezi nejčastější trestnou činnost spojenou s organizovanou kriminalitou patří obchod s drogami, zbraněmi a neprocleným zbožím, kuplířství, provoz ilegálních heren, vybírání tzv. výpalného, lichva a padělání peněz. Tato trestná činnost bývá často doprovázena násilnými skutky, přestože původní delikty samy o sobě nemají násilnou povahu (např. využívání násilného donucování při kuplířství). V kontextu sociálního vyloučení jde nejčastěji o trestné činy spojené s obchodem s drogami, kuplířstvím a lichvou. Jde o jeden z nejnebezpečnějších druhů trestné činnosti.
Kořeny organizované kriminality sahají až do středověkého Egypta při vykrádání hrobek. Své zkušenosti s loupeživými bandami měl i středověk.
Na mysl snad každému přijde i pojem sicilské mafie, která má kořeny až v roku l282. Neapolská cammorra vznikla začátkem 19. století.
Kvalitativně novou podobu získala organizovaná kriminalita ve 20.
letech našeho století v USA. Bezprostředním impulsem byla všeobecně známá prohibice na výrobu a prodej alkoholu, která vyvolala obrovský rozmach ilegálního obchodu, přinášejícího ohromné finanční zisky. Na tomto aspektu vyrostly desítky zločineckých organizací v USA (Cosa nostra)
a v dalších zemích, fungující na přesně daných organizačních principech moderní industriální společnosti a vytvářející z řemeslné trestné činnosti nový hospodářský obor. Kromě tehdy dosud známých oborů, jako je obchod s drogami, prostituce, ilegální herny, vydírání, lichva, padělání peněz, zasahoval organizovaný zločin stále nové oblasti hospodářského a společenského života.
Zvlášť dynamický rozvoj byl zaznamenán po 2. svět. válce, kdy vznikly nové zločinecké organizace, především v USA a v Itálii. Mezi nejnebezpečnější patřily Nuova mafia, Nuova camorra organisazzione, Nuova famiglia. Další zločinecké organizace vznikaly v zemích západní Evropy, v Japonsku (Yakuza) a v Latinské Americe kolumbijský kokainový kartel Medellin.
2.2 ORGANIZOVANÁ KRIMINALITA A JEJÍ OBECNÉ ZNAKY A RYSY
Organizovaná kriminalita není homogenním jevem, její jevové podoby se značně liší. Proto je obtížné dospět k obecně platné definici, která by pokrývala všechny její formy. Většina dostupných odborníků se shoduje ne těchto společných pojmových znacích.
1. Skupinovost – tj. různé formy trestné součinnosti (spolupachatelství, návod, pomoc, podílnictví apod.) nejméně tří osob, většinou však většího počtu osob.
2. Dlouhodobost – zpravidla jde o pokračující nebo opakované delikty páchané po dlouhou dobu.
3. Plánovitost – racionální programování budoucí činnosti
4. Dělba činností – organizovaná kriminalita je vždy složitou činností, skládající se z velkého počtu operací, které si účastníci rozdělují mezi sebou.
Typickými rolemi jsou např. řídící a koordinační funkce, obstarávání
nástrojů a zbraní, zajišťování dopravních prostředků, průzkum terénu, ukrývání kořisti, distribuce odcizených věcí.
5. Hierarchická struktura skupiny – ve zločinecké skupině nikdy nejde o nezávislé a rovnoprávné členy, vždy jsou přítomny rysy subordinace.
6. Maximální zisk – dosažení maximálního zisku je hnacím motorem organizované kriminality. Tomuto jevu je podřízeno vše ostatní. Z tohoto důvodu jsou neustále vyhledávána ta odvětví, která přinášejí vysokou míru zisku. ( Z dostupných statistik jsem pro ilustraci zjistil, že obchod s drogami přináší zisk 1600% a ilegální prodej zbraní 1000%.)
7. Obranná opatření – organizované skupiny přijímají ochranná opatření proti jejich odhalení a následnému postihu. Oproti pachatelům „obyčejné“
kriminality, kteří spoléhají spíše na „štěstí“ a domnívají se, že na ně nepadne podezření, se pachatelé organizované kriminality pravidelně zabezpečují proti dopadení a následnému usvědčení. Mezi tyto typické způsoby patří inscenace a fingování, ničení a podvrhování kriminalistických stop, falešné alibi, zastrašování a likvidace svědků, ukrývání, útěk do ciziny, praní
„špinavých“ peněz, korumpování policejních a justičních orgánů.
Doprovodnými znaky organizované kriminality, které se sice nevyskytují vždy, nicméně dosti často, jsou dále:
Použití násilí – jak proti osobám, tak proti věcem, a to i u deliktů, které jinak nemají násilnou povahu (např. u majetkových).
Toto násilí je zaměřeno mnoha směry:
1. Proti osobám, které „stojí v cestě“ a brání tak pachateli dosáhnout cíle (např. hlídači, strážci, bankovní personál, oloupená osoba)
2. Proti pronásledovatelům
3. Proti náhodným svědkům (tzv. krycí vražda nepohodlného svědka) 4. Proti konkurenčním zločineckým seskupením
5. Proti členům vlastní organizace za porušení disciplíny
6. Proti osobám, které učinily udání nebo jinak spolupracovaly s policií a soudem
7. Proti vyšetřujícím policistům, státním zástupcům, soudcům, vězeňskému personálu
8. Proti majetku konkurenčních zločineckých skupin nebo jiných osob
Násilím se sleduje nejen bezprostřední užitek, nýbrž též pomsta a zastrašení, vyvolání pocitu strachu a růst autority zločinecké organizace. Jen zřídka se vyskytuje násilí u tzv. „kriminality bílých límečků“.
Pro poslední desetiletí je příznačná tendence k internacionalizaci organizované kriminality, která se stává nadnárodním jevem. Pro řadu zločineckých odvětví je vnitrostátní rámec příliš těsný, protože omezuje odbyt zboží a znemožňuje tak dosahovat maximální zisk. Typickým příkladem je bezesporu drogová kriminalita, kde produkce drog je záležitostí chudých rozvojových zemí, zatímco konzumace se soustřeďuje na bohaté západní země. Neopomenutelným faktem je také skutečnost, že pohyb přes hranice státu usnadňuje bezpečné ukrytí kořisti a snižuje riziko následného dopadení.
Mimořádně závažným důsledkem organizované kriminality může být vznik tzv. paralelní společnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že tento negativní jev se tu a tam částečně projevil i u případů, které jsem vyšetřoval se svými kolegy. Musíme si uvědomit, že pokud se organizovaný zločin stane masovým a nekontrolovatelným jevem, destabilizuje a rozkládá základní sociální, ekonomické a politické instituce a namísto nich vytváří jiné, fungující souběžně. Hospodářskou základnou tohoto popisovaného procesu jsou ohromné zisky, které přináší organizovaná kriminalita. Pro dokreslení uvádím, že v roce 1990 dosahoval roční zisk narkomafií 500 miliard USD. Po obchodu s ropou to bylo druhé nejvýnosnější odvětví světové ekonomiky.
Škody, které způsobil organizovaný zločin v SRN se odhadují na 20 miliard EUR ročně. Tyto nelegální zisky začínají zločinecké organizace vkládat do legálního hospodářského života, přičemž tam zanášejí zvyklosti obvyklé
v kriminálním prostředí. Jedná se zejména o ničení konkurence a udržování monopolních cen za pomocí nátlaku a násilí, podvodné machinace, pojišťovací podvody, vydírání, žhářství, zastrašování. Následuje zpravidla korumpování státních úředníků, policie a justice, dezinformační kampaně v koupených sdělovacích prostředcích, vytváření vlastních lobby v zákonodárných sborech, v exekutivě, v ozbrojených složkách. Podobnými metodami ovlivňují zločinecké organizace politická rozhodnutí a celý veřejný život a někdy se odhodlají k uchopení moci neústavní cestou.
Z praxe některých států, např. v Latinské Americe, jsou známy případy ovládnutí celého hospodářského a politického systému zločineckými živly.
Tomuto negativnímu vývoji je třeba předejít včasnými zásahy proti organizovanému zločinu již v počátcích jeho rozvoje, protože po upevnění jeho síly a pozic může být pozdě.
Novějším rysem organizované kriminality je využívání některých prvků infrastruktury moderní industriální společnosti, jako jsou vymoženosti telekomunikační techniky, počítačové techniky a informatiky, nejnovější typy zbraní, dopravních prostředků apod.Velká ekonomická síla zločineckých organizací jim poskytuje velmi často špičkové technické a materiální vybavení, často lepší, než jakým disponuje policie a jiné státní orgány.
2.3 ZÁKLADNÍ TYPY ORGANIZOVANÝCH ZLOČINECKÝCH SKUPIN
Zatímco některé výše uvedené rysy jsou charakteristické pro všechny formy organizované kriminality, jiné jsou diferencované. Z praktického hlediska je účelné rozlišovat dva základní nejrozšířenější typy organizovaných zločineckých skupin.
2.3.1 Mafiánské organizace
1Prvním typem jsou mafiánské organizace vyrůstající z historického vzoru italské mafie a camorry. Ve své moderní podobě tzv. zločineckých syndikátů bývá tento typ označován v americké literatuře jako „organized crime“. Je rozšířen zejména v Itálii, v USA, v Japonsku a v Latinské Americe.
Zločinecké organizace tohoto druhu jsou založeny na historické tradici rodinných klanů, v nichž se jednoznačně prosazoval autoritářský vůdcovský princip. Předpokladem pro zaujetí vůdcovské role není pouze ekonomická síla, nýbrž též rodinný původ, společenské postavení, konexe, inteligence, zkušenosti, povahové rysy, fyzická síla, zkoušky odvahy, předchozí kriminální kariéra. Z historie jsou známy případy, kdy se tato role dokonce dědí.
Hierarchická struktura těchto organizací je velmi pevná. V čele stojí šéf (kmotr, pate, capo, boss), jemu jsou podřízeny nižší „hodnosti“, které řídí výkonné agenty, tzv. pěšáky. Charakteristický je vojenský způsob řízení a velmi přísná konspirace. Struktura organizace je neprůhledná nejen pro vnějšího pozorovatele, ale mnohdy dokonce i pro podřízené členy organizace. Členové nižších úrovní často neznají ani celkovou strukturu, ani identitu dalších členů zločinecké organizace. Znají pouze kontaktní osoby, které jim předávají příkazy a přebírají od nich „práci“. Tyto typy organizací jsou velmi soudržné a trvalé.
V mafiánských organizacích je udržována velmi přísná disciplína a vládne princip absolutní mlčenlivosti (omerta). Porušení disciplíny, projevy neloajality a zejména zrada jsou velmi nemilosrdně trestány. Krutost a brutální násilí, včetně vražd, zastrašování obyvatelstva a otevřený teror vůči
1 ZAPLETAL, J.: Kriminologie. PA ČR, Praha 1996, str. 148
politickým představitelům a reprezentantům státní moci patří k běžným projevům mafiánských organizací.
Některé z těchto organizací se vyznačují přežívajícími paternalistickými tradicemi, mezi než patří rodinná a klanová soudržnost a solidarita, sociální podpora rodinám uvězněných nebo zabitých členů, krevní msta (vendeta).
Výjimkou nejsou ani citové vazby mezi členy skupiny. Vnějšími příznaky jsou některé rituály (např. okázalé pohřby) a formální způsoby chování a oblékání.
2.3.2 Kriminální seskupení
Druhý typ organizovaných zločineckých skupin se zpravidla označuje jako kriminální seskupení nebo kriminální propojení. Geograficky je rozšířen v zemích Západní Evropy a v postkomunistických zemích včetně ČR. Od předchozího typu se odlišuje zejména těmito znaky:
• Vůdcova autorita není tak silná jako v mafiánské organizaci, na přijímání rozhodnutí a řízení kriminálních akcí se spolupodílejí i ostatní členové skupiny.
• Vedoucí osobností se téměř automaticky stává kapitálově nejsilnější účastník, ostatní kritéria nehrají při výběru téměř žádnou roli. Zde platí zásada, že peníze znamenají moc.
• Struktura těchto skupin je zpravidla jednodušší, subordinační vztahy jsou méně vyznačené a pozice členů v hierarchii jsou proměnlivé.
Členové skupiny si rádi uchovávají jistou autonomii a podřizují se jen tam, kde to vyžaduje efektivita fungování organizace.
• Soudržnost seskupení je menší a trvanlivost kratší. Po nezdařeném pokusu nebo po úspěšném dokonání deliktu se skupina někdy rozpadne, později může opět vzniknout a obnovit svou činnost. Zpravidla je
tolerováno vystoupení člena ze skupiny, pokud neohrožuje bezpečnost skupiny.
• Konspirace uvnitř skupiny není příliš přísná, někdy dokonce žádná.
Identita jednotlivých členů je zpravidla známá ostatním příslušníkům skupiny. Některé skupiny neutajují své složení ani navenek, takže je známo i policejním orgánům. Je ovšem samozřejmé, že samotná trestná činnost a přípravy na ni jsou pečlivě tajeny.
• Takovéto kriminální seskupení se snaží působit nenápadně a neupoutávat ničím pozornost. Proto ani násilí nebývá tak časté a tak brutální jako u mafiánských organizací. V případě potřeby, zvláště usnadňuje-li to provedení kriminálního činu, však ani tyto skupiny neváhají sáhnout k násilí.
• V činnosti zločineckých skupin tohoto typu se nevyskytují rituální a iracionální prvky. Emoční vazby mezi členy jsou vzácné, prakticky jediným „poutem“ je společný „obchodní“ zájem tj. snadné dosažení zisku. Jakmile tento zájem opadne, jsou si členové skupiny naprosto lhostejní. To má obrovský operativní význam pro pracovníky zařazené na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování. Tato menší solidarita spolupachatelů usnadňuje vyšetřování.
2.4 ORGANIZOVANÁ KRIMINALITA V ČR
Bezesporu největší nárůst organizované kriminality v ČR nastal po roce 1989, tedy po pádu komunistického režimu, a dále pak procesy evropské integrace vyvolaly příznivé podmínky pro rozvoj organizovaného zločinu i v zemích bývalého socialistického zřízení. Organizovaný zločin se začal dostávat přes uvolněné hranice našeho území. Rovněž k tomu přispěla masová migrace osob a volný oběh zboží, služeb a zejména kapitálu. Jednoduše řečeno - vstup do demokratického světa byl pro naši
zemi zároveň i krokem do světa mezinárodního zločinu, který dnes operuje v globálních dimenzích. Místní podsvětí v ČR se střetává s kriminálními seskupeními z území bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Itálie a západní Evropy, Asie, Latinské Ameriky, Středního východu, Subsaharské Afriky a společně s nimi vytváří nový, daleko rozvinutější “průmysl zločinu”.
2.4.1 Složení organizované kriminality v ČR
2V České republice operuje v současné době podle odhadů policejních analytických expertů přibližně 75 – 100 organizovaných kriminálních skupin s 2000 – 2500 členy. Počet „externích pomocníků“ bude pravděpodobně zhruba stejný. Více jak 1/3 organizací má vysoce rozvinutou strukturu.
Nejpočetnější zahraniční element představují občané zemí bývalého Sovětského svazu, zejména kriminální delikventi původem z Ruska a Ukrajiny, občané bývalé Jugoslávie, Bulhaři, Albánci, Vietnamci a Číňané.
Policie zaregistrovala i přítomnost příslušníků dalších seskupení z Balkánu (Turecka, Rumunska, Řecka), Středního východu, Subsaharské Afriky, Latinské Ameriky, Itálie a západní Evropy. Tři nejpočetnější seskupení se 100 – 200 členy operující na území České republiky jsou ruského původu.
Polovina skupin je složena z Čechů i cizinců – to se týká i tak kulturně a sociálně odlišných seskupení, jako jsou čínské a vietnamské organizace. O něco více jak 1/4 organizací má členy výlučně cizího původu. Tento poměr zhruba odpovídá situaci v zemích Evropské unie. Aktivity těchto skupin mají výrazně mezinárodní dosah. Česká republika v nich nezřídka figuruje jako tranzitní území mezi Východem a Západem (a Severem a Jihem).
Cílovými zeměmi kriminálních operací jsou především Německo, Rakousko, Maďarsko, Itálie, Francie, Skandinávie.
2 VLAS, H.: Výroční zpráva odboru zločineckých struktur. ÚOOZ SKPV P ČR, Praha 2006, str. 3
Kriminální zájmy organizovaného zločinu v ČR:
- nelegální obchod s drogami - organizování nelegální migrace - obchod s lidmi
- nelegální obchod se zbraněmi a výbušninami - násilná trestná činnost a vydírání
- padělání dokladů, veřejných listin, telefonních karet, peněz aj.
- finanční kriminalita
- krádeže předmětů movitého kulturního dědictví - krádeže motorových vozidel
Rozbor působení organizovaného zločinu v České republice v porovnání s vývojem v zemích Evropské unie jasně prokazuje strukturální podobnost, víceméně shodné vývojové trendy a vzájemnou provázanost české a mezinárodní kriminální scény. S jistou nadsázkou je proto ve vztahu k západoevropskému prostoru možné hovořit o „standardizované“ či
„standardizující se“ situaci na poli organizovaného zločinu.
2.4.2 Legislativa a organizovaná kriminalita v ČR
V legislativě ČR proběhla po roce 1989 rozsáhlá vlna změn, která vyvrcholila v 2. polovině 90. let. Klíčovým se stal zákon č., 152/1995 Sb. a následné dodatky, které zavedly významné změny jak do trestního zákona, tak i zákona o policii, a do kriminální procedury. Změny se týkaly definování a postihu nových forem zločinu, definování organizovaných kriminálních seskupení, kvalifikace zločinů spáchaných v kriminální skupině, zločinu účasti v kriminálním seskupení a kriminální konspirace, nasazení a beztrestnosti utajených agentů-vyšetřovatelů, „kontrolovaných nákupů“ a sledování „kontrolovaných zásilek“ (např. drog, zbraní,
nukleárních materiálů atd. – jedná se o efektivní prostředek při zjišťování a likvidaci mezinárodních kriminálních sítí), utajení a beztrestnosti svědků, ochranných programů svědků, praní špinavých peněz a finanční kriminality atd. Díky provedeným změnám česká legislativa v oblasti organizované kriminality dnes odpovídá evropským standardům.
2.4.3 Bezpečnostní složky a organizovaná kriminalita v ČR
Prakticky vzato se za pochodu během 90. let vytvářel proces depolitizace bezpečnostních složek a jejich adaptace na nové podmínky. To vedlo k rozsáhlé výměně kádrů, kdy na místa mnoha zkušených policistů příliš úzce spojených s minulým režimem přicházeli mladí nezkušení pracovníci.
Nezřídka přitom docházelo i k „válkám policistů“ a přímo sabotování policejní práce ze strany různých zájmových skupin dublováním aktivit.
Nejvýznamnější strukturální změny proběhly v roce 2001, kdy proběhla rozsáhlá rekonstrukce systému kriminálního vyšetřování. Původně autonomní policejní úřady vyšetřování byly sloučeny s kriminální policií do společné Služby kriminální policie a vyšetřování zabývající se odhalováním a vyšetřováním zločinů. Do nového útvaru byly začleněny i některé další speciální služby. Mezi nejvýznamnější bezesporu patří Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Národní protidrogová centrála, Služba policie pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti. I když se situace zejména od druhé poloviny 90. let postupně zlepšuje, policejní a bezpečnostní složky v ČR trpí nedostatkem zkušeností, technického a personálního vybavení pro potlačování organizovaných aktivit, zejména pak aktivit s mezinárodním dosahem.
2.5 MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
Mezinárodní bezpečnostní spolupráce získala po roce 1989 zcela nový rozměr, zejména pak v odhalování organizovaného zločinu jako
nadnárodnímu fenoménu. Výrazně přitom vzrostla úloha zahraniční služby a zahraničních odborů ministerstva vnitra ČR.
2.5.1 Bezpečnostní spolupráce na úrovni OSN a EU
Česká republika se postupně připojila k řadě iniciativ, které vznikly na půdě Organizace spojených národů, Rady Evropy, skupiny G 7/8, zemí Evropské unie aj. V evropském prostoru se pro ČR stala mimořádně důležitou spolupráce s orgány Evropské unie. Opatření přijímaná v České republice ve vztahu k evropským zemím vycházela především z požadavků Berlínské deklarace z roku 1994 o prohlubování spolupráce při potírání činnosti související s omamnými látkami a organizované trestné činnosti v Evropě. Deklarace klade důraz na spolupráci zejména při potírání nelegálního obchodu s drogami, lidskými bytostmi, radioaktivními a jadernými materiály, nelegální migrace, krádeží motorových vozidel a tzv.
praní „špinavých“ peněz.
Pro Českou republiku bylo významné, že v důsledku plnění posledního bodu deklarace byl 28. května 1998 přijat „Předvstupní pakt k organizovanému zločinu“. Pakt obsahuje 15 principů týkajících se spolupráce s kandidátskými zeměmi a zeměmi EU v oblasti boje proti organizovanému zločinu. Jedná se zejména o vymezení a přijímání příslušných dohod – acquis, vytvoření národních kontaktních bodů pro spolupráci národních multidisciplinárních týmů, evropské soudní sítě a národních kontaktních bodů pro výměnu informací a dále spolupráci v oblasti praní peněz, ochrany svědků, výměny informací a extradice, vzájemné právní pomoci, využívání speciálních vyšetřovacích technik, zdrojů PHARE, spolupráce s Europolem aj. Praktické výsledky lze vidět ve vzniku kontaktních míst - informace se pravidelně aktualizují, byl vytvořen manuál pro využívání speciálních vyšetřovacích technik v zemích, které jsou stranami tohoto paktu, v rámci programů PHARE jsou organizována školení specialistů. Významný rámec pro spolupráci byl vytvořen rovněž v
průběhu bezpečnostních projektů Evropské unie OCTOPUS a OCTOPUS II zaměřených na státy střední a východní Evropy. V roce 2002 byla rovněž podepsána dohoda o spolupráci v boji s nadnárodním zločinem mezi ministrem vnitra ČR a ředitelem Evropského policejního úřadu. V rámci české policie byla vytvořena skupina pověřená komunikací s centrálou Europolu prostřednictvím styčného důstojníka. Oddělení pro mezinárodní policejní spolupráci působí rovněž v rámci Policejního prezídia ČR. I přes zřejmý pokrok nadále přetrvává častá nedůvěra a předsudky pracovníků západoevropských bezpečnostních složek vůči partnerům ze střední Evropy.
2.5.2 Spolupráce ve středoevropském prostoru
V rámci středoevropského prostoru se od roku 1999 začali pravidelně dvakrát ročně setkávat ministři vnitra České republiky, Maďarska, Polska, Rakouska a Slovenské republiky. Cílem setkání je koordinace postupu při řešení otázek migrace obyvatelstva, ochrany státních hranic a boje proti organizované kriminalitě. Pod záštitou ministrů došlo k vytvoření expertních skupin, které se specializují na konkrétní formy kriminality.
Existuje shoda v tom, že je potřebné dále rozvíjet spolupráci i v oblasti justice, zajistit soudní spolupráci v civilních otázkách a vzájemné uznávání a prosazování soudních rozhodnutí. V porovnání s rozvojem spolupráce se západoevropskými partnery však spolupráce České republiky s partnery z Maďarska, Polska a Slovenska nadále zaostává.
2.5.3 Dvoustranná spolupráce
Nově vzniklá Česká republika převzala některé závazky plynoucí z uzavření dvoustranných smluv z předcházejících období, které se týkají spolupráce v boji proti organizované kriminalitě, zneužívání drog a terorismu. Tak například v souladu s ustanovením Závěrečného aktu
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě Česká republika převzala dohody, které uzavřela vláda bývalé České a Slovenské federativní republiky s Velkou Británií v roce 1990 a Německem v roce 1991. S Německem byla realizována i nová dohoda, která zakotvuje přímou spolupráci jak na úrovni centrál, tak i policejních útvarů v příhraničních oblastech. V roce 1992 byla uzavřena smlouva mezi ministerstvy vnitra České republiky a Slovenské republiky o spolupráci a vzájemné pomoci, v roce 1994 dohoda o policejní spolupráci s Francií a dohoda o spolupráci mezi ministerstvy vnitra České republiky a Rumunské republiky. Na ni navazovala dohoda o boji s organizovaným zločinem v roce 2001. V prosinci 1995 Česká republika podepsala obdobné dohody s Maďarskem a počátkem roku 1996 s Litvou. Podepsány, anebo v přípravném procesu jsou i smlouvy o policejní spolupráci s Tureckem, Egyptskou arabskou republikou, Chilskou republikou, Chorvatskou republikou, Italskou republikou, Libanonskou republikou, Nizozemským královstvím, Republikou Slovinsko, Ruskou federací, Španělským královstvím, Švýcarskou konfederací, Tuniskem, Ukrajinou aj. Pro podporu dvoustranné policejní spolupráce byla v Praze otevřena kancelář amerického Federálního úřadu vyšetřování - FBI.
Třebaže v oblasti mezinárodního prosazování práva a spolupráce ČR se zahraničními subjekty vidíme, na základě výše uvedeného, zřejmý pokrok v porovnání s prudce rostoucím rozsahem nadnárodní kriminality; jde stále o značně pomalý proces, který doprovází mnoho legislativních a technických problémů. Problematická je i skutečnost, že komunikujeme se strukturami, které se teprve tvoří, a to je mnohdy značně nepřehledný proces, který jednání a zejména realizaci uzavřených dohod v praxi ztěžuje.
2.6 FENOMENOLOGIE ORGANIZOVANÉ KRIMINALITY
Z pohledu fenomenologie, tedy popisné metody zkoumaného
historického vývoje, má organizovaná kriminalita spíše „průřezový“
charakter a zahrnuje mnoho druhů trestných činů, které jsou svou sociální a právní povahou velmi různorodé. Ačkoliv obecně patří mezi nejnebezpečnější trestné činy, přece jen její jednotlivé druhy se značně liší co do stupně společenské škodlivosti. Nikdy ovšem nelze organizovanou kriminalitu řadit mezi bagatelní delikty. I když konkrétní následky jednotlivých skutků mohou být málo významné, přesto kvalifikační znak organizovanosti velmi podstatně zvyšuje závažnost těchto deliktů.
Jednotícím elementem všech druhů organizované kriminality je to, že poskytují pachatelům možnost vysokých zisků. Na tyto delikty, z nichž plyne bezprostřední majetkový prospěch, se však „nabaluje“ široká škála dalších doprovodných trestných činů, které jsou zpravidla prostředkem k dosažení hlavního cíle. V této souvislosti níže uvedu nejčastěji se vyskytující druhy organizované kriminality, na jejichž vyšetřování se sám osobně podílím a s jejichž pachateli mám zkušenosti při následně vedeném vyšetřování.
3 PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 CÍLE , PŘEDPOKLADY A ÚČEL
Cílem bakalářské práce je seznámení s problematikou organizovaného zločinu v oblasti obchodu s lidmi, nelegálních migrací, nedovoleného nakládání s lidskými orgány, nelegální práce a jiných forem vykořisťování.
Dále je zde popsána oblast jak cizojazyčných, tak i domácích zločineckých struktur působících na území České republiky.
Dalším cílem praktické části je analyzovat vývoj metod trestné činnosti organizovaného zločinu před a po roce 1995.
Předpoklad číslo 1:
Do roku 1995 nebyla na našem území problematika organizovaného zločinu vyšetřována.
Předpoklad číslo 2:
Lze předpokládat, že organizovaný zločin nalézá neustále nové a efektivnější metody pro páchání sofistikovanější trestné činnosti.
Výsledkem analýzy zadokumentovaných trestných činů v souvislosti s organizovaným zločinem bude buď potvrzení, nebo vyvrácení stanoveného předpokladu o tom, že do roku 1995 nebyla problematika organizovaného zločinu vyšetřována.
Druhý předpoklad o tom, že organizovaný zločin nalézá nové a efektivnější metody pro páchání sofistikovanější trestné činnosti bude vyhodnocen na základě rozboru případů s pracovníky ÚOOZ.
Hlavním účelem této části práce je zjistit vývoj trestné činnosti v oblasti obchodu s lidmi, ilegálních migrací a zločineckých struktur a následně se pokusit stanovit možná navrhovaná opatření adekvátní k výsledkům analýz. V neposlední řadě je účelem této práce pro všechny čtenáře uvědomění, jak nebezpečná je problematika domácích zločineckých struktur.
3.2 POUŽITÉ METODY
Proniknout k bezprostředním poznatkům o světě organizovaného zločinu je prakticky téměř nemožné. Prostředí je výrazně konspirativní, nelegální aktivity jsou dokonale maskovány, konání je promyšleno tak, aby bylo právně nepostižitelné, pro případné zadržení jsou připraveny legendy a vyšetřování je mařeno.
Není tedy možné provést pozorování, dotazování ani experimenty. V podmínkách České republiky je to o to těžší, že do roku 1995 nebyla
problematika organizovaného zločinu vyšetřována.
V praktické části jsou čerpány informace z odborné literatury, interních aktů řízení, spisové dokumentace PČR, legislativní a právní dokumentace, statistických údajů, internetu a vlastní praxe.
Stanovené předpoklady jsou ověřovány především pomocí studia dokumentace (vyšetřovací spisy, pomocný spisový materiál – z období let 1995 až 2006) a rozhovorů s odborníky dané problematiky.
3.3 VLASTNÍ POZNATKY
Následující část této práce je věnována vlastním zkušenostem, poznatkům a především spolupráci s příslušníky odborů, oddělení ÚOOZ SKPV PČR. Popis případu v této kapitole je napsán tak, aby nebyla porušena ochrana osobních a utajovaných dat.
3.4 ÚTVAR PRO ODHALOVÁNÍ ORGANIZOVANÉHO ZLOČINU
Jak již sám název napovídá, jde o speciální policejní složku, která patří ke stěžejním aktérům boje s organizovaným zločinem v naší zemi. Svou činnost datuje lednem 1995 a přes relativně krátké období její existence se Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky může vykázat některými významnými úspěchy na tomto poli. Jeho působnost je celorepubliková.
Ve vymezeném rozsahu je koordinačním, metodickým a kontrolním pracovištěm. Odhalováním a vyšetřováním organizovaného zločinu se podílí na udržování vnitřního pořádku a bezpečnosti. V souladu se stanovenou podřízeností se podílí na řešení úkolů svěřených do působnosti Policejního prezidia ČR a Ministerstva vnitra ČR3.
Kromě odhalování a dokumentace „běžné” organizované trestné činnosti plynoucí z aktivit zločineckých struktur na našem území, jako je násilná
3 Prezentace UOOZ Kubice. Ministerstvo vnitra České republiky. [citováno 10. 11. 2007]. Přístup z:
http://www.mvcr.cz/dokumenty\OZ\prezentace UOOZ Kubice.html
trestná činnost, obchodování se zbraněmi či s lidmi nebo převaděčství, patří k primárním úkolům ÚOOZ SKPV PČR se včas na nové výzvy ze strany organizovaného zločinu připravit a následně jim účinně čelit.
Součinnost a spolupráci v oblasti boje s organizovaným zločinem lze rozdělit na součinnost uvnitř útvaru mezi sekčními odbory a teritoriálními expoziturami ÚOOZ SKPV PČR (Praha, České Budějovice, Plzeň, Teplice, Hradec Králové, Ostrava, Brno), kde je uplatňován liniový způsob řízení se zachováním územní samostatnosti expozitur, a dále na součinnost a spolupráci s ostatními domácími zainteresovanými subjekty, zejména s útvary Ministerstva vnitra a součástmi PČR, a na mezinárodní policejní spolupráci.
Struktura ÚOOZ SKPV PČR z hlediska boje proti organizovanému zločinu je následující:
násilná trestná činnost
zbraně, výbušniny
obchodování s lidmi
zločinecké struktury
terorismus a extremismus
padělání
3.5 PROBLEMATIKA OBCHODU S LIDMI A ILEGÁLNÍ MIGRACÍ
První problematikou organizovaného zločinu, které se chce autor věnovat v následujících kapitolách, je obchod s lidmi a ilegální migrace.
Tato specifická problematika je na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu rozdělena na další specializovaná oddělení. Tato oddělení se zabývají rozpracováním a dokumentací zločineckých seskupení pachatelů, kteří se dopouštějí trestné činnosti na úseku ilegální migrace, obchodu s lidmi, nedovoleného nakládání s lidskými orgány a tkáněmi, včetně jejich napojení na mezinárodně organizované skupiny s cílem tuto trestnou
činnost dokumentovat. Policisté zde zařazení shromažďují důkazní materiál pro trestně právní postih pachatelů i informace k rozložení zločineckých seskupení působících v této oblasti.
3.5.1 Ilegální migrace
Charakter i způsoby organizování ilegální migrace se na základě porovnání výsledků interních policejních statistik za poslední tři roky zásadním způsobem nezměnily. Patrné změny však byly zaznamenány ve strukturách převaděčských organizací. Od roku 2004 přetrvává trend silného nárůstu migrantů z Číny. Dokládají to zadokumentované počty zadržených cizinců po nedovoleném překročení státní hranice, získané poznatky o aktivitách asijských zločineckých uskupení na území ČR a Slovenska či počty migrantů zadržených v Rakousku a SRN. Příslušní pracovníci dokumentují poznatky o narůstajících aktivitách čínského organizovaného zločinu u nás, což je dle autorova názoru varovný signál.
Změny byly dále zaznamenány ve způsobu ilegálního převodu uprchlíků přes naše území, včetně vstupu a odchodu z České republiky. Ve srovnání s rokem 2005 se u registrovaných případů změnily způsoby přepravy migrantů. Zvýšil se počet ilegálních převozů cizinců přes státní hranice v nákladových prostorech dodávkových a nákladních vozidel a na ložných plochách kamionů. Stejně tak byl pracovníky tohoto odboru zjištěn nárůst případů, kdy převaděči běžence přes státní hranice i po území cílových zemí přepravují v upravených zavazadlových prostorech osobních automobilů.
Podobný trend byl avizován již v roce 2005. Příslušní pracovníci také zdokumentovali změnu míst a lokalit využívaných k převodu cizinců přes státní hranici některými již z minulosti známými zločineckými organizacemi. Došlo ke změnám převaděčských tras, které se i nadále neustále obměňují.
Tyto výše uvedené skutečnosti o převážení migrantů v nákladových prostorech podporují i informace získané od pracovníků Ředitelství služby
cizinecké a pohraniční policie ČR. Podle jejich statistik došlo k nárůstu zadržených cizinců na výstupu z ČR, přičemž při vstupu na naše území je počet zadržených migrantů minimální. Obdobné poznatky jsou získávány i od slovenských policejních partnerů.
Prováděným vyšetřováním a operativním šetřením byl zjištěn fakt, že konspirace – utajení - převaděčských organizací je stále důkladněji propracovávána. Podle autorova názoru toto mj. způsobuje také „nabývání zkušeností“ z dosud vedených trestních řízení proti těmto zločineckým organizacím. Není výjimkou trestní spis, ve kterém je trestní řízení včetně stále probíhajícího hlavního líčení vedeno již sedmým rokem.
Dle studia interních policejních statistik bylo v průběhu roku 2006 vedeno či nově zahájeno 16 trestních spisů, a to i ve spolupráci se zahraničními policejními složkami. Zároveň proběhlo 7 samostatných akcí proti mezinárodním zločineckým organizacím, napojeným na obdobné organizace v ČR. Tato mezinárodní zločinecká uskupení organizují ilegální přepravu cizinců k nám i přes naše území, včetně jejich transportu do zemí Evropského společenství. V roce 2006 bylo realizováno několik rozsáhlých mezinárodně řízených organizací zajišťujících ilegální přechody převážně migrantů z Balkánu, Indie, zemí bývalého SSSR a Číny přes území České republiky. Příslušní policejní komisaři při těchto realizacích zadrželi a obvinili z účasti na zločinném spolčení celkem 74 pachatelů ilegální migrace.
V loňském roce zadrželi policisté Služby cizinecké a pohraniční policie P ČR několik tisíc ilegálních migrantů z různých zemí, kteří byli připraveni k ilegálnímu přechodu do SRN a Rakouska, právě za pomoci pěších převaděčů a řidičů nákladních či dodávkových vozidel.
3.5.2 Obchod s lidmi
V této další specifické oblasti organizovaného zločinu se příslušní policisté především zabývají zjišťováním a soustřeďováním poznatků k této trestné činnosti. Prověřují je a rozpracovávají s cílem odhalit pachatele v
rámci trestního řízení. Převážně se jedná o trestnou činnost vymezenou novelou ust. §232a tr. zákona, trestnými činy souvisejícími se zneužíváním dětí včetně šíření dětské pornografie na INTERNETu a trestnou činností související s nedovoleným nakládáním s lidskými orgány a tkáněmi.
Trvale nejrozsáhlejší jsou aktivity organizovaných skupin u obchodování s lidmi za účelem komerčního sexuálního zneužívání. Policisté soustavně zaznamenávají výraznou globalizaci tohoto druhu trestné činnosti. S tím souvisí rovněž zdokonalování metod, způsobů konspirace, legalizace výnosů organizovaných skupin apod. Od roku 2004 jsou sledovány výrazné aktivity vietnamské komunity organizující u nás prostituci. Vyšetřování tří případů již bylo ukončeno, další případy jsou rozpracovány, respektive prověřovány. Jsou monitorovány rovněž aktivity různých modelingových agentur, které se ve skutečnosti zabývají eskortními službami směřujícími prakticky do všech zemí světa. V této souvislosti by se autor rád pozastavil u problematiky komerčního sexuálního zneužívání vzhledem k jeho největšímu rozsahu.
V současné době je obchod se ženami za účelem komerčního sexu vnímán širokou veřejností stále více jako problém organizovaného zločinu.
V mnoha zemích státní i nestátní instituce volají po přísnější legislativě v oblasti trestního práva, přísnějších trestech pro pachatele trestných činů, po intenzivnější mezinárodní policejní spolupráci a jiných dalších opatřeních, která by umožnila efektivnější postihy.
Stěžejní myšlenkou tohoto pojetí je, že pokud problém není řešen prostřednictvím trestního práva, není brán vážně. Boj proti obchodování se ženami se tímto způsobem stává shodným s bojem proti organizovanému zločinu a bývá na něj často také pouze omezen.
Česká republika se v devadesátých letech 20. století stala křižovatkou obchodu se ženami mezi Východem a Západem. Z mezinárodního hlediska je Česká republika zemí cílovou, zemí původu i zemí tranzitní, do obchodování se ženami spadá i převážná část vnitrozemní organizované prostituce.
Policie České republiky a Ministerstvo vnitra zveřejňují pravidelně statistiky o zjištěné trestné činnosti a zprávy o bezpečnostní situaci, které popisují strukturu a dynamiku kriminality v České republice. Kriminální statistiky obsahují například počty osob stíhaných a vyšetřovaných v určitém období v souvislosti s trestným činem obchodování se ženami (nyní s lidmi) nebo počty obětí tohoto trestného činu. Z policejních statistik však nelze vyvodit žádný trend, který by kvantitativně popisoval vývoj v oblasti obchodování se ženami v České republice. Například jak uvádí mjr. Kousal (2005), v roce 2001 bylo pro trestný čin obchodování se ženami stíháno 26 osob pro 25 objasněných trestných činů, v roce 2000 22 osob pro 13 trestných činů, v roce 1999 32 osob pro 22 trestných činů, v roce 1998 48 osob pro 34 trestných činů a v roce 1997 16 osob pro 11 trestných činů. Tato časová řada má spíše náhodný charakter a nepopisuje objektivně vývoj situace v oblasti obchodování se ženami.
Je to dáno zejména velmi vysokou latencí této trestné činnosti (a mravnostní kriminality obecně) a také tím, že policie (hlavně Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) se snaží stíhat obchod se ženami podle celé řady dalších ustanovení trestního zákona, jako jsou trestné činy kuplířství, obchodování s dětmi, únosu, zavlečení do ciziny, ublížení na zdraví, vydírání, omezovaní a zbavení osobní svobody a další.
Policejní statistiky obecně tedy spíše vypovídají o intenzitě práce policie než o objektivní situaci. Rovněž poznatky o obětech trestné činnosti jsou velmi nesystematické, což souvisí s obecně nedostatečným postavením obětí trestné činnosti, a není možno z nich vyvodit žádné zobecnitelné závěry.
Analýzy, které zpracovává Ministerstvo vnitra, tak vycházejí zejména z kvalitativních poznatků z operativní činnosti policie. Následující údaje pocházejí z těchto analýz.
V České republice se potíráním trestné činnosti obchodování se ženami (nyní lidmi) a kuplířství zabývá pouze Odbor obchodu s lidmi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky. Autor se v této souvislosti domnívá,
že by se na vyšetřování této trestné činnosti měli dále taktéž aktivně podílet kriminalisté zařazeni na SKPV PČR příslušných územních krajů, vzhledem k jejich velmi dobré místní a osobní znalosti zájmových osob. Podle statisticky zjištěných policejních informací se obchodováním se ženami a organizováním prostituce zabývají zejména ruskojazyčné skupiny organizovaného zločinu (tzn. většina těchto organizovaných zločineckých skupin pochází ze zemí bývalého SSSR), které působí po celé České republice, zejména pak v severních a západních Čechách (při hranici s Německem), na jižní Moravě (při hranicích s Rakouskem) a v Praze. Podle dalších policejních informací bylo potvrzeno, že domácí zločinecké skupiny stále více spolupracují se zahraničním organizovaným zločinem a pachatelé z organizovaných zločineckých struktur se snaží veškeré zisky pocházející z této trestné činnosti převést do legálních forem podnikání. Jedná se o tzv.praní špinavých peněz. To, že se organizované zločinecké skupiny snaží etablovat v českém prostředí a legalizovat zde své postavení, znamená značné bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu již několik let neustále upozorňuje také na to, že činnost organizovaným zločineckým skupinám umožňuje, ne-li přímo usnadňuje, nedůsledná kontrolní činnost české cizinecké a pohraniční policie, upozorňováno je také na korupci v jejích řadách.
Podle dalších policejních informací byl v posledním období zaznamenán nárůst počtu dívek a žen ze zemí východní Evropy (Ukrajina, Moldávie, Rusko, Bulharsko, Rumunsko) a dále z asijských zemí (Vietnam, Čína), které jsou na území České republiky nuceny k prostituci, případně jsou přes Českou republiku transportovány dále do západní Evropy. Dovoz děvčat do ČR organizují Bulhaři, Rusové, Ukrajinci i asiati (Filipínky). Jsou pro ně výhodné, protože si minimálně stěžují (neznalost jazyka), nemají doklady (ty jim jsou odebrány), je jim vyhrožováno i likvidací členů rodiny, čímž jsou drženy v poslušnosti. Je velmi malá šance ze strany policejních komisařů získat mezi nimi osoby pracující ve prospěch policie nebo osoby informátorů.
Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu při realizacích v posledním roce nebyl zadokumentován případ, kdy by byly tyto dívky k prostituci nuceny násilím. Tento fakt je dle autorova názoru vyvolán určitou změnou vztahu mezi prostitutkami a pasáky nebo obchodníky.
„Pasáci“ věnují prostitutkám větší péči, dávají jim „větší volnost“ a zvyšují jejich podíly na zisku a prostitutky pak nemají důvod podávat na pasáky trestní oznámení či proti nim svědčit u soudu, čímž se ještě zvyšuje již tak vysoká míra latence trestné činnosti spojené s obchodem s lidmi a s prostitucí.
Naopak u žen a dívek, které jsou obchodovány z České republiky směrem do západní Evropy, přetrvává stav, kdy jsou ze strany pachatelů potlačovány základní lidské hodnoty obětí - zdraví, život, lidská důstojnost.
Ve větší míře převládají formy fyzického nátlaku na dívky, které jsou nuceny k prostituci. Vývoz děvčat, kromě ojedinělých případů únosů, probíhá přes inzeráty různých reklamních agentur. Jedná se o zprostředkování práce v zahraničí se zaměřením tanečnice, barmanka, servírka. Většinou tam nejedou s vědomím, o co se jedná. Místa působení jsou v Itálii, Španělsku, Německu, Holandsku, Řecku i USA. Mezi nejlukrativnější a také relativně nejbezpečnější patří zprostředkovatelské služby pro soukromé harémy bohatých Arabů (Arabské emiráty, Kuvajt, Dubaj) s dobou pobytu cca 1/2 roku.
Na obchodování se ženami se podle policie poměrně často podepisuje ekonomická situace v ČR, neboť jednotlivé skupiny pachatelů vyhledávají sociálně slabé oběti, které za vidinou vysokých výdělků a snadného života vstupují do rizikového prostředí, jsou zlákány do zahraničí, kde jsou posléze donucovány k prostituci.
V této souvislosti by se chtěl autor zmínit, že Institut pro kriminologii a sociální prevenci provedl v roce 1994 hloubkové šetření formou rozhovorů s policejními specialisty a studia dokumentů.
Výsledky tohoto výzkumu popisují, dle autorova názoru, situaci v oblasti obchodování se ženami mnohem lépe než policejní statistiky, což
autor může z vlastní zkušenosti potvrdit. Za relevantní pro svou práci autor považoval popis charakteristického průběhu trestného činu obchodování se ženami a popis typické struktury zločinecké skupiny – organizovaného zločinu obsahujícího mezinárodní prvek. Charakteristický průběh trestného činu obchodování se ženami je v této studii rozdělen do čtyř fází.
1. První fází je sjednání kontaktu v cizině, kdy „dodavatel“ sjedná s
„odběratelem“ požadavek, finanční odměnu a případně časový termín pro dodání. Hlavními organizátory této trestné činnosti jsou hlavně zahraniční skupiny, místem určení je především SRN, Itálie, Francie a Rakousko, Francie a Holandsko.
2. Ve druhé fázi získává „dodavatel“ vhodný objekt. Součástí této fáze bývá i jakýsi průzkum trhu, tzn. výběr žen. Požadavek odběratele (zejména pro
"lepší" klienty) se řídí konkrétními požadavky například na věk nebo typ ženy. Dívky jsou k prostituci získávány buď podvodem, kdy jsou nalákány nabídkami dobře placené a atraktivní práce v zahraničí, nebo jsou neznámými osobami (bez předchozího kontaktu) násilně uneseny do zahraničí. Ženy mohou být také prodány českými kuplíři do zahraničí po předchozím provozování prostituce na území České republiky.
3. Třetí fází je transport oběti. Žena může být do ciziny dopravena buď legálně nebo ilegálně. Legálně cestují zejména ženy, které jsou zlákány podvodem, to znamená, že cestují „dobrovolně“ a na své platné cestovní doklady. Proti své vůli a převážně ilegálně jsou přepravovány dívky nejčastěji na falešné cestovní doklady, přes „zelenou hranici“ nebo v úkrytech dopravních prostředků. V zemi určení dívku převezme další organizátor a odveze ji na konkrétní místo, respektive do určitého podniku, kde ji předá další osobě. S předáváním dívky je spojeno i proplácení odměny dodavateli.
4. Poslední, čtvrtou fází, je příprava oběti na výkon činnosti, to znamená
