TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Penitenciární péþe Kód oboru: 7502R023
Název bakaláĜské práce:
KRIMINALITA MLÁDEŽE CRIMINALITY OF THE JUVENIL
Autor: Podpis autora: ______________________
Tomáš Svaþina DiS.
ýelakovského 9 466 04 Jablonec n.N.
Vedoucí práce: PhDr. Jan SochĤrek, Ph.D.
Poþet:
stran obrázkĤ tabulek grafĤ zdrojĤ pĜíloh
60 1 9 4 13 2 + 1 CD
CD obsahuje celé znČní bakaláĜské práce.
V Liberci dne: 22. dubna 2007
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakaláĜskou práci se plnČ vztahuje zákon þ. 121/200 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vČdomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakaláĜské práce pro vnitĜní potĜebu TUL.
Užiji-li bakaláĜskou práci nebo poskytni-li licenci k jejímu využití, jsme si vČdom povinnosti informovat o této skuteþnosti TUL; v tomto pĜípadČ má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladĤ, které vynaložila na vytvoĜení díla, až do její skuteþné výše.
BakaláĜskou práci jsem vypracoval samostatnČ s použitím uvedené literatury a na základČ konzultace s vedoucím bakaláĜské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 22. dubna 2007 Podpis: ………..
DČkuji PhDr. Janu SochĤrkovi, Ph.D. za cenné rady, pĜipomínky a jeho þas, který mi vČnoval pĜi zpracování této bakaláĜské práce.
Název bakaláĜské práce: Kriminalita mladistvých Criminality of the Juvenile Jméno a pĜíjmení autora: Tomáš Svaþina
Akademický rok odevzdání bakaláĜské práce: 2006/2007 Vedoucí bakaláĜské práce: PhDr. Jan SochĤrek, Ph.D.
Resumé:
BakaláĜská práce se zabývala problematikou kriminality mladistvých. Práce se zamČĜila na rĤzné zpĤsoby trestání, mladistvích, které nabízí náš právní systém.
BakaláĜská práce rozebírala þinitele, které ovlivĖují vznik kriminality u mladistvých.
Dále se pak zabývala postavením mladistvých z pohledu rĤzných právních pĜedpisĤ v naší zemi. Zejména pak pĜestupkového zákona, trestního zákona a Ĝádu a zákona o soudnictví ve vČcech mládeže. BakaláĜská práce popisuje také rozdílný zpĤsob páchá trestné þinnosti mladistvých pachatelĤ. Také porovnala vČkovou hranici trestní odpovČdnosti v naší zemi a v zahraniþí. V praktické þásti byl proveden výzkum se zamČĜením na zjištČní názoru na pĜíþiny vzniku kriminality mladistvých. Dotazníky byly rozdány policistĤm a pracovníkĤm v sociální oblasti. Získaná data od obou skupin respondentĤ byla zpracován a porovnána.
Klíþová slova: kriminalita mladistvých, trestání mladistvých, vČková hranice trestní odpovČdnosti, alternativní opatĜení
Summary:
This diploma work focuses on criminality of the juvenile. In this work I specialise on possible ways of punishment juvenile in our criminal law. I meet often with this problem in relation my work. Firstly I explain different factors for example internal as heredity or external as family, school, media, sectoin groups influence child.
Secondly this work analyze position of the juvenile in diffrent laws, for example Declaration of fundamental rights and freedom, civil code, family law, act on transgressions and mainly. Diploma work focus on criminal law and sorts of punishment in this law. In this part of this work write about standard punishments as imprisonment, alternative punishments probation, penal servitude or agreement.
Lowering of this limit was mainly question in my researchy which was the practical part of my work. Diploma work gave out questionnaire to policemen who investigate juvenile deliguency. And gave out it also to social workers who are engangend in juvenile with different problems.
Keywords: criminality of the juvenile, punishment of the juvenile, age limit of penal responsibility, alternativ probation
Obsah
1 ÚVOD...8
2 ZÁKLADNÍ POJMY...9
3 ýINITELÉ OVLIVĕUJÍCÍ VZNIK KRIMINALITY MLÁDEŽE ...11
3.1 DċDIýNOST... 11
3.2 VROZENÉ PěEDPOKLADY... 12
3.2.1 Kvalifikace poruch osobnosti ...12
3.2.2 Rozumové schopnosti ...13
3.2.3 Pohlaví ...13
3.3 RODINA... 14
3.3.1 Organizace nahrazující rodinu...14
3.3.2 ZmČny ve struktuĜe rodiny... 15
3.3.3 VLIV SOCIÁLNÍ POZICE RODINY... 16
3.4 ŠKOLA... 17
3.4.1 Úloha školy v souþasnosti ...17
3.4.2 Hodnota vzdČlání... 18
3.5 VRSTEVNICKÉ SKUPINY... 19
3.5.1 Vznik delikventních part ...19
3.6 MÉDIA... 20
4 SPECIFICKÉ ZNAKY TRESTNÉ ýINNOSTI MLÁDEŽE...21
4.1 ODLIŠNÝ ZPģSOB PÁCHÁNÍ TRESTNÉ ýINNOSTI... 21
5 PRÁVNÍ PODMÍNKY PÉýE O DELIKVENTNÍ MLÁDEŽ...22
5.1 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD... 22
5.2 ZÁKON O RODINċ... 23
5.3 OBýANSKÝ SOUDNÍ ěÁD... 23
5.4 PěESTUPKOVÝ ZÁKON ý. 200/1990...24
5.5 TRESTNÍ ZÁKON, TRESTNÍ ěÁD... 25
5.5.1 Vazba... 26
5.5.3 Trest odnČtí svobody...26
6 ZVLÁŠTNOSTI TRESTNÍHO ěÍZENÍ PROTI MLÁDEŽI PODLE ZÁKONA ý. 218/2003 SB...27
6.1 ÚýEL ZÁKONA... 27
6.2 ZÁKLADNÍ PRINCIPY ZÁKONA... 28
6.3 ZÁKLADNÍ ZÁSADY... 28
6.4 ZMċNA TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI MLADISTVÉHO... 29
6.5 ROZUMOVÁ A MRAVNÍ VYSPċLOST... 29
6.6 ÚýINNÁ LÍTOST... 30
6.7 PROMLýENÍ... 30
6.8 PRÁVNÍ OMYL U MLADISTVÝCH... 30
6.9 OPATěENÍ... 31
6.9.1 Výchovná opatĜení...31
6.9.2 Ochranná opatĜení ... 32
6.9.3 Trestní opatĜení...32
6.10 VAZBA MLADISTVÉHO... 32
6.11 Ochrana soukromí mladistvého... 33
7 ALTERNATIVNÍ OPATěENÍ V RÁMCI TRESTNÍHO PRÁVA A TAKÉ PRÁVA HMOTNÉHO ...33
7.1 TREST OBECNċ PROSPċŠNÝCH PRACÍ... 34
7.2 PODMÍNċNÉ ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ... 34
7.3 INSTITUT NAROVNÁNÍ... 35
7.4 HLAVNÍ SMYSL ALTERNATIVNÍCH ZPģSOBģ ěEŠENÍ TRESTNÍCH VċCÍ... 36
7.5 PROBACE A MEDIACE... 36
8 POSTAVENÍ A ÚLOHA ORGÁNU POVċěENÉHO PÉýÍ O MLÁDEŽ V TRESTNÍM ěÍZENÍ...39
9 TRESTNÍ ODPOVċDNOST MLADISTVÉHO...40
9.1 HRANICE TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI V ZAHRANIýÍ... 41
9.2 CO MģŽEME OýEKÁVAT OD SNÍŽENÍ HRANICE TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI... 42
10 PRģZKUM...44
10.1 PěEDMċT... 44
10.2 OBJEKT... 44
10.3 CÍL... 44
10.4 VZTAHOVÝ RÁMEC... 44
10.5 STANOVENÍ A FORMULACE PěEDPOKLADģ... 45
10.5.1 PĜedpoklad první... 45
10.5.2 PĜedpoklad druhý...45
10.5.3 PĜedpoklad tĜetí...45
10.6 OPERACIONALIZACE... 46
10.7 URýENÍ TECHNIKY SBċRU DAT... 46
10.8 PREZENTACE A ROZBOR VÝSLEDKģ... 47
10.9 ZHODNOCENÍ PěEDPOKLADģ... 55
10.9.1 PĜedpoklad první... 55
10.9.2 PĜedpoklad druhý...55
10.9.3 PĜedpoklad tĜetí...56
10.10 SHRNUTÍ VÝSLEDKģ PRģZKUMU... 56
11 ZÁVċR ...57
12 NAVRHOVANÁ OPATěENÍ...58
13 PRAMENY A POUŽITÁ LITERATURA...60
14 PěÍLOHY...61
14.1 VċKOVÉ HRANICE TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI V ZAHRANIýÍ... 61
14.2 DOTAZNÍK... 62
1 Úvod Motto:
„Morálku nelze naĜídit zákonem, ale chování ano.“
( Martin Luther King Jr.)
Kriminalita je nejzávažnČjším projevem a vyústČním vČtšiny sociálnČ patologických jevĤ, proto je vždy v centru pozornosti spoleþnosti. Jako spoleþenský jev je analyzována z rĤzných pohledĤ, avšak základem všech analýz jsou obvyklé statistické údaje zpracované policií a dalšími trestnČprávními institucemi. PĜi pohledu na tyto statistiky je zĜejmé, že za posledních nČkolik let rapidnČ narĤstá celková kriminalita. Poþet pachatelĤ z Ĝad dČtí do vČku patnácti let neklesá, ale stoupá a tak jejich podíl mezi pachateli trestních þinĤ do osmnácti let se zvyšuje. Stále vČtší podíl mezi nezletilými pachateli zaujímají pachatelé, kteĜí podle našeho zákona nejsou trestnČ odpovČdní. Lze to vyjádĜit i tak, že vČk mladých pachatelĤ trestních þinĤ stále klesá.
Trestná þinnost dČtí a mladistvých se v mnoha ohledech od trestné þinnosti starších vČkových skupin liší a to jak svojí strukturou, þetností výskytu, zpĤsoby provedení, motivací tak i osobnostními charakteristikami pachatelĤ. Trestná þinnost dČtí a mladistvých se velmi tČžko zjišĢuje, prokazuje, vyšetĜuje a postihuje.
Od 1. ledna 2004 nabyl úþinnosti nový zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže, který novČ upravuje problematiku delikvence mládeže. Smyslem nové právní úpravy v samostatném kodexu je komplexnČ upravit hmotnČprávní i procesnČprávní aspekty trestání mladistvých, novČ konstituovat systém speciálních soudĤ mládeže a jasnČ vymezit úþel reakce státu na trestnou þinnost mládeže.
Tato bakaláĜská práce se zabývá otázkou, zda je vhodné snížit vČkovou hranici, urþující trestní odpovČdnost pachatelĤ. V teoretické þásti se zamČĜí na pĜíþiny vzniku kriminality mladistvých a faktory, které je mohou ovlivnit, dále pak popisuje souþasný stav naší legislativy a zpĤsoby práce s rizikovou mládeží.
V praktické þásti zjistí formou dotazníku, jaký je názor odborné veĜejnosti na snížení hranice trestní odpovČdnosti. Dotazník budou rozdány dvou skupinám, které pracují s mládeží rozdílným zpĤsobem. Jedna skupina pracuje s mládeží represivnČ – jedná se pĜedevším o policisty a kriminalisty. Druhou skupinu tvoĜí lidé, jejichž pĜístup
k tomuto problému je preventivní, což jsou sociální pracovníci þi psychologové pracující s dČtmi a mládeží.
Výsledky dotazníkĤ se zpracují a porovnají se názory obou skupin, které mohou mít díky zpĤsobu své práci na stejnou vČc rozdílný pohled.
Cílem této bakaláĜské práce je zmapovat legislativní podmínky práce s delikventní mládeží a zjistit mezi odbornou veĜejností názor na snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti.
2 Základní pojmy
Zpoþátku je tĜeba vymezit nČkteré pojmy, které budou v práci používány.
„Kriminalita“ – úhrn þinĤ uvedených v trestním zákonČ obvykle popisovaných podle prostoru, þasu, rozsahu, struktury a pohybu1
„Delikvence“ – zahrnuje nejzávažnČjší poruchy v chování mládeže projevující se pĜedevším jako narušení sociálních a právních norem. Vyznaþuje se urþitou hromadností výskytu, stabilitou a rozšíĜeností pĜi stejných sociálních podmínkách.
Vedle trestných þinĤ tak zahrnuje jevy, které jsou nepochybnČ závadné, ale samy o sobČ nejsou trestné – napĜ. útČky z domova, alkoholismus, nealkoholovou toxikománii, chorobné hráþství, prostituci, úþast na þinnosti extrémistických skupin, závadových part, agresivitu vĤþi druhým þi vĤþi vČcem, až po agresivitu zamČĜenou proti vlastní osobČ (sebevražedné pokusy a sebevraždy)
„Osoba mladší než 15 let“ - jde o pojem trestnČprávní. Z hlediska poþítání þasu vymezuje v trestním Ĝízení pojem „osoba mladší než 15 let“ þasové období, kdy fyzická osoba, která pĜed dovršením patnácti let vČku spáchala þin jinak trestný, není trestnČ odpovČdná (§ 11 tr. zák.). V trestním Ĝízení užíváme tohoto pojmu k oznaþení kategorie osob podléhajících zvláštnímu režimu pĜi výslechu svČdka (§ 102 tr. Ĝádu). Tuto kategorii trestní Ĝád jinak oznaþuje jako: „osoby, které pro nedostatek vČku nejsou trestnČ odpovČdné“. Trestní zákon v nČkterých svých skutkových podstatách
1Universum – Všeobecná encyklopedie, ODEON, Praha 2000. ISBN 80-207-1072-8
(napĜ. ve skutkové podstatČ trestného þinu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák.) tímto pojmem oznaþuje skupinu osob, která požívá zvýšené trestnČprávní ochrany.
PĜevážnČ však jde o pojem užívaný kriminologií a praxí.
„Nezletilý“ – obsahovČ i významovČ je opakem zletilosti. Je to fyzická osoba, která nedovršila 18 let vČku nebo nenabyla zletilosti manželstvím. Trestní právo tento pojem neužívá, i když v trestnČprávní praxi je þasto používán pro oznaþení osob ve vČku do patnácti let.
„Mladistvý“ – je pojem trestnČprávní. Je s ním spojen poþátek trestní odpovČdnosti fyzické osoby za spáchaný trestný þin (též pĜestupek) i zvláštnosti trestní odpovČdnosti a trestního Ĝízení proti mladistvým. Nelze jej proto ztotožĖovat s pojmem „nezletilý“, který je pojmem obþanského práva. (Zletilosti se podle § 8 odst. 2 obþanského zákoníku nabývá dosažením osmnáctého roku, pĜíp. uzavĜením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani prohlášením manželství za neplatné). Obecná (plná) trestní odpovČdnost pachatele za spáchaný trestný þin nastává až dnem následujícím po dnu, ve kterém fyzická osoba dovršila 15 let vČku. Podle § 74 odst. 1tr. zák.: pĜi trestání osoby, která v dobČ spáchání trestného þinu dovršila patnáctý rok vČku a nepĜekroþila osmnáctý rok svého vČku (mladistvý), pĜihlédne soud ke zvláštní péþi, již spoleþnost vČnuje mládeži.
„Osoba blízká vČku mladistvého“ – jako u pĜedcházejícího výkladu se jedná o pojem, který je užíván pĜevážnČ v kriminologii. V trestním zákonu je užit v ustanovení § 33 písm. b) jako polehþující okolnost pĜi výmČĜe trestu. Z hlediska poþítání þasu vymezuje relativnČ krátké þasové údobí mezi 18 a 19 rokem života, kdy lze fakultativnČ, za urþitých podmínek, uplatnit zvláštní zpĤsoby Ĝízení proti mladistvému.
„DítČ“ – podle Úmluvy o právech dítČte pĜijaté dne 20.11. 1989 v New Yorku se dítČtem rozumí osoba mladší 18 let, pokud nedosáhla zletilosti dĜíve. Trestní Ĝád takového pojmu neužívá. Trestní zákon uvedené oznaþení užívá pro kategorii osob, která požívá zvláštní trestnČprávní ochrany za podmínek stanovených ve vybraných skutkových podstatách. ObecnČ, podle zákona o rodinČ jsou za dČti považovány osoby mladší 15 let.
3 ýinitelé ovlivĖující vznik kriminality mládeže
V posledních letech narostla i v ýeské republice kriminalita, která se týká zejména mladistvých. Snažíme se proti ní bojovat rĤznými pĜístupy, jak ofenzivními, tak defenzivními. Pro zlepšení souþasného stavu je nutná spolupráce jednotlivých institucí a mnohé novely zákonĤ. NČkteré byly již novČ pĜijaty.
Kriminalita v posledních letech masovČ narĤstá. Týká se to zejména kriminality majetkové. Kriminalita se koncentruje zejména ve velkých mČstech, prĤmyslových aglomeracích s vysokým stupnČm anonymity. Zvyšuje se samoúþelná brutalita a bezohlednost pĜi trestné þinnosti. Stoupá kriminalita spojená s drogami a jinými závislostmi. Stále vyšší poþet trestných þinĤ zĤstává nenahlášen, neobjasnČn a nepotrestán. MČní se profil pachatelĤ, kteĜí se neliší od ostatní prĤmČrné populace.
Problematickým jevem zvyšující se kriminality je nárĤst trestných þinĤ spáchaných nezletilými delikventy.
Tyto jevy se vyskytují nejen v ostatních státech, ale nedotþena nezĤstala ani ýeská republika, kde za posledních dvacet let se zvýšil poþet registrovaných trestných þinĤ þtyĜnásobnČ. Násilná kriminalita vzrostla dvojnásobnČ a majetková kriminalita sedminásobnČ. Zlomovým obdobím nárĤstu kriminality byla léta 1990-1993.
Za posledních dvacet let se také zvýšil trojnásobnČ poþet stíhaných mladistvých a dČtí tĜi a pĤl násobnČ. Od roku 1990 vzrostl poþet mladistvých pachatelĤ ve vČku od 15 do 18 let o 100% a dČtí ve vČku do 15 let o 160%. Od roku 1989 vzrostl poþet pachatelĤ do 18 let o 121%, což dokazuje explozi kriminality mezi mládeží. Týká se to pouze objasnČných trestních þinĤ.
ýinitelĤ, které mohou zpĤsobovat vznik delikventního chování u dČtí a mládeže je nČkolik. V této þásti práce popíšu nČkolik základních, které chování dČtí podle mČ nejvíce formují a pĜispívají k socializaci mládeže.
3.1 DČdiþnost
Genetická zakotvenost lidského chování je aspekt souþasnými spoleþenskými vČdami stále nedocenČný. Prakticky všechny osobnostní vlastnosti i vČtšina lidských postojĤ, a dokonce i zájmĤ je dČdiþná. Lidské individuální charakteristiky jsou však z tohoto hlediska mnohem ménČ prozkoumány než z hlediska vlivĤ prostĜedí (zejména vlivĤ rodiny a jiných skupin). Naše civilizace si totiž chce a potĜebuje myslet,
že lidského jedince je možné dalekosáhle programovat vlivy prostĜedí. Proto si vytváĜí vČdecké teorie a s nimi volnČ souvisejí soustavy pĜesvČdþení, jež tento pĜedpoklad potvrzují.
Historickou prioritu v zamČĜení spoleþenskovČdních disciplín na vlivy prostĜedí má novovČký osvícenský racionalismus, který prohlásil þlovČka za „nepopsanou tabuli“, na níž výchova mĤže napsat témČĜ cokoliv.
3.2 Vrozené pĜedpoklady
Vrozené pĜedpoklady þi konstituce mohou u jedince ovlivnit jeho delikventní chování. Porucha osobnosti je vČtšinou psychiatrických škol pojímána jako trvalá, vrozená osobnostní dispozice, která staví þlovČka mimo normu. Mezi normou a poruchou osobnosti se ještČ nČkdy rozlišují akcentované osobnosti a anomální osobnosti. Poruchy osobnosti, pĜípadnČ i oba další typy odchylek od normy, jsou diagnostikovány u pachatelĤ trestné þinnosti velmi þasto. U mladistvých je ovšem nesnadné odlišit povahové zmČny vyvolané bouĜlivČji probíhajícím dospíváním od stálých povahových rysĤ, pĜípadnČ od projevĤ procesuálního psychického onemocnČní.
Tentýž symptom mĤže být projevem, jenž po dosažení dospČlosti beze stopy zmizí, mĤže být také projevem stálé osobnostní struktury, ale mĤže být i prvním pĜíznakem zaþínající hebefrenní formy schizofrenie. Hlavním kritériem pĜi diagnostikování psychopatie je stálá od dČtství se projevující nerovnováha ve skladbČ osobnostních vlastností, takže nČkteré jsou nápadnČ vyvinuté, pĜípadnČ nČkteré nápadnČ chybí.
3.2.1 Kvalifikace poruch osobnosti
Starší klasifikace poruch osobnosti rozlišovaly nejménČ desítku diagnostických jednotek, pĜiþemž u lidí s delikventním chováním byly nejþastČji shledávány diagnózy osobnosti anetické, osobnosti nezdrženlivé a osobnosti explosivní. U nás nyní platná 10.
revize Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí následující druhy osobnostních poruch, jež mohou mít vztah ke kriminálnímu jednání: disociální poruchu osobnosti, emoþnČ nestabilní poruchu osobnosti a smíšenou poruchu osobnosti. Vedle toho klasifikace obsahuje skupinu Návykové a impulzivní poruchy, do níž jsou Ĝazeny: patologické hráþství, patologické zakládání požárĤ a patologické kradení.
Protože se zatím nikomu nepodaĜilo stanovit zastoupení tČchto diagnóz v populaci, není možné tvrdit, že napĜ. populace vČznČných lidí zahrnuje významnČ víc psychopatických jedincĤ než populace lidí, kteĜí nikdy nebyli v konfliktu se zákonem.
3.2.2 Rozumové schopnosti
Odlišení biologických koĜenĤ od vlivĤ rodiny a jiných prostĜedí je nesnadné – napĜ. nepĜátelské chování mĤže být stejnČ dobĜe reakcí na velmi nepĜíznivé podmínky.
V nichž þlovČk vyrĤstal, mĤže být projevem vrozené dispozice a mĤže být reakcí na nepĜíznivé prostĜedí, napĜ. vČzení, v nČmž se þlovČk zrovna nachází. Ke konstituþním disponujícím faktorĤm je obvykle poþítána i snížená úroveĖ rozumových schopností, opakovanČ potvrzovaná prĤzkumy mladých i dospČlých lidí ocitajících se ve vČznicích a nápravných ústavech. Rozumové schopnosti mČĜené inteligenþními testy jsou prokazatelnČ více determinovány dČdiþností než uþením.
Pachatelé kriminálních þinĤ mají významnČ lepší výsledky v neverbálních subtestech, než ve verbálních subtestech testovacích baterií, což patrnČ souvisí s jejich postojem ke škole a k uþení. NadČjnČjší než celkové posuzování inteligence jedním kvantitativním skórem by bylo studium více složek rozumových schopností, což moderní testy struktury inteligence již umožĖují. Ze zatím ojedinČlých studií tohoto druhu na jiných typech populace se zdá pravdČpodobné, že lidé, kteĜí se dostávají do konfliktu se zákonem, mají kognitivní komplexitu proti jiným lidem nižší, tj. že uplatĖují jedno nebo dvČ hlediska, a tutéž jednoduchost pĜedpokládají i u ostatních. Ti, kdo se stávají vĤdci delikventnČ jednajících part, mají pravdČpodobnČ nadprĤmČrnou sociální integraci.
3.2.3 Pohlaví
Disponujícím konstituþním faktorem je i pohlaví jedince. Muži se podle dostupných statistik dopouštČjí trestných þinĤ mnohem þastČji než ženy, a to ve všech spoleþnostech, ve všech dobách, nezávisle na své pĜíslušnosti k etnické skupinČ i nezávisle na druhu trestné þinnosti.
Rozdíl v mírách mužské a ženské kriminality je pĜipisován vrozenČ vyšší agresivitČ mužĤ, která je ovlivĖována mužským pohlavním hormonem testosteronem, který pĤsobí nejen na mozek, ale i na utváĜení tČla. Za pozornost stojí výskyt kriminality a sexuální aktivita podle vČku, kdy vrcholu dosahuje mezi 18 a 22 roky.
Dívky jsou všeobecnČ pod vyšší kontrolou ze strany rodiþĤ, uþitelĤ a ostatních dospČlých než chlapci, takže mají více pĜíležitostí vštípit si zábrany k protispoleþenskému chování zábrany než chlapci. Také vrstevnické vazby pro nČ nemají takový význam jako pro chlapce. Mají nespornČ pevnČjší vazby na rodinu.
3.3 Rodina
Vliv rodiny je nespornČ považován za hlavního þinitele, který svým selháváním podporuje u dČtí kriminální chování. Rodina však není nemČnnou institucí, její funkce se v poslední dobČ výraznČ zmČnily.
Období dČtství a dospívání jsou uznávána jako periody se zvláštním, výluþným postavením v lidském životČ. ObČ tato zmínČná období nabývají stále na vČtším významu, díky stále delší dobČ, kterou mladí lidé potĜebují na vzdČlávání.
Do nedávné doby se z dČtství do dospČlosti pĜecházelo naráz. Toto nebylo obdobím, které by mČlo zvláštní potĜeby a privilegia. PĜed formálním dosažením dospČlosti už byly dČti považovány za „malé dospČlé“ a podílely se prakticky na všech þinnostech jako dospČlí lidé. Vzhledem k tomu, že v souþasné dobČ se rodí stále ménČ dČtí, jsou považovány za vČtší citovou investici než tomu bylo dĜíve.
Teprve na zaþátku novovČku se zaþíná objevovat hranice vymezující mírnČjší tresty pro dČti. JeštČ na pĜelomu minulého a našeho století byla desetihodinová práce dČtí bČžným zjevem. DítČ bylo považováno za stejnou pracovní sílu jako dospČlý.
Radikální zmČnou, která ovlivnila generace dČtí bylo zavedení povinné školní docházky.
3.3.1 Organizace nahrazující rodinu
Dnes dČti nevstupují na trh práce v tak raném vČku a pĜímo, ale na základČ výsledkĤ svého pracovního úsilí ve škole. V našem století k dalšímu snížení poþtu let, kdy jsou dČti v péþi rodiþĤ a to zavedením kolektivních zaĜízení pro pĜedškolní dČti jako jsou jesle a mateĜské školy. DČti se tím velmi brzy dostávají do péþe organizací, jež lecþem napodobuje organizace dospČlých pro dospČlé. DČti navštČvují také rĤzné mimoškolní zájmové kroužky, které jsou rovnČž organizovány dospČlými. Celková doba, kterou dČti tráví bČhem dne v péþi tČchto organizací je stejnČ dlouhá jako doba, kterou tráví v zamČstnání jejich rodiþe.
Sociální kontrola dČtí prostĜednictvím tČchto organizací stále narĤstá.
Neorganizovaný þas dČtí zaplĖují média, pĜedevším televize. V prostĜedí, které vyžaduje velkou míru konformity jsou dČti vystaveny více než v minulosti tlakĤm na dokonalou adaptaci. Každá odchylka od normy jako hyperaktivní chování nebo vrozená porucha uþení se mĤže stát vážným problémem. DítČ se mĤže dostat na okraj zájmĤ, což má vliv na jeho sebehodnocení a jeho postavení mezi spolužáky. Selhání ve škole mĤže pĜedzvČstí dalšího selhávání v životČ.
3.3.2 ZmČny ve struktuĜe rodiny
Velikost dnešní rodiny je menší než tomu bylo dĜíve a stoupá poþet rodin, v nichž o dítČ peþuje jen jeden z rodiþĤ. Evropská spoleþnost spolu s rodinou pĜechází z období industriálního do období postindustriálního. Ženy se více emancipují a ve vČtší míĜe vstupují na trh práce. MČní se jejich chuĢ a možnost angažovat se v tradiþních ženských rolích hospodyĖ a vychovatelek dČtí. Jejich snaha uplatĖovat se v politice a veĜejné sféĜe se dostává do konfliktu s potĜebami dítČte a s tradiþnČ nízkou ochotou mužĤ podílet se na výchovČ dČtí a provozu domácnosti.
NejcennČjším kladem rodiþĤ do nové generace pĜestal být majetek a spoleþenská privilegia, ale stalo se jím vzdČlání. V dnešní dobČ se doba vzdČlávání prodloužila a stává se prakticky celoživotní záležitostí a také se vysoce specializovala. Rodiþe vyvíjejí velký tlak na dČti, aby se náležitČ vzdČlávaly. VzdČlávací programy nestaþí udržet krok s pĜekotným vývojem vČdy a techniky. DČti jsou pĜipravovány na stav spoleþnosti, který je þím dál tím obtížnČjší pĜedpovČdČt.
Nejvýše cenČnou hodnotou souþasné spoleþnosti je individuální svoboda, možnost volby, osobní rozvoj a sebeuplatnČní.
„Zdrojem oprávnČných obav je slábnoucí vazba mezi rodiþovstvím a partnerstvím pĜíznaþná pro všechny postindustriální spoleþnosti. DČti vychovávané jen jedním z rodiþĤ (ve všech zemích jsou to ve zdrcující vČtšinČ matky) mají podle mezinárodních srovnávacích studií, jež jsou dnes k dispozici, o nČco horší výsledky ve škole, víc zdravotních a psychických problémĤ a také více stĜetĤ se zákonem než dČti ze srovnatelné socioekonomické vrstvy, které vyrĤstají s obČma rodiþi. Chlapci žijící ve
spoleþné domácnosti s vlastním otcem mají významnČ menší sklon pĜestupovat meze zákona než chlapci žijící bez otce þi s nevlastním otcem.“2
Už jsem konstatoval, že dítČ navštČvuje od útlého vČku kolektivní zaĜízení, také vČtšina lidských aktivit v dospívání i v dospČlosti se odehrává mimo rodinu a lidský život konþí velmi þasto v nemocnici nebo v domovČ pro staré lidi.
Sociální stát se stává obrovskou náhradní rodinou všech obþanĤ. Stát a rĤzné organizace mají ve srovnání s rodinou tu nevýhodu, že se stejnČ jako každá instituce chová neosobnČ, byrokraticky a pouze z jednoho aspektu. ŠpatnČ funkþních rodin však stále pĜibývá a nevyhnutelnČ tak vzrĤstá snaha, aby jejich funkce pĜebíraly státní orgány, pĜípadnČ i jiné organizace. Souþasná spoleþnost má totiž jen velmi omezené možnosti, jak donutit rodiþe, aby upĜednostnili zájmy dČtí a Ĝádné plnČní rodiþovských povinností pĜed svými zájmy.
3.3.3 Vliv sociální pozice rodiny
JeštČ ve þtyĜicátých a padesátých letech platilo, že vČtšina mladistvých delikventĤ pocházela z nejchudších a nejménČ vzdČlaných rodin. Po válce nastalo zvyšování kriminality dČtí ze stĜedních vrstev a navýšení poþtu kriminálnČ jednající mládeže z nejlépe situovaných vrstev. NicménČ se stále ukazuje, že nejpĜíznivČjší živná pĤda pro kriminální chování mládeže je nejnižší vrstva spoleþnosti, vrstva lidí bez kvalifikace a vrstva, v níž je nejvČtší chudoba a nezamČstnanost. Novodobé pĜelévání kriminality do spoleþensky lépe situovaných rodin se dá interpretovat jako následek klesajícího vlivu rodiny na chování dČtí.
Pokud rodiþ nedokáže pĜimČĜenČ reagovat na dČtskou potĜebu bezpeþí, dítČ si o nČm vytváĜí pĜedstavu, kterou pak mĤže zobecnit i na jiné lidi. DítČ si nevytvoĜí základní dĤvČru k dospČlému a svou neuspokojenou potĜebu vazby pak zdĤrazĖuje buć zesilováním emoþních projevĤ, nebo ji naopak potlaþuje a stylizuje se do úlohy nezávislého jedince.
„Studie delikventnČ jednajících mladistvých založené na jejich popisu rodinného prostĜedí ukazují rodinné prostĜedí pĜestupníkĤ zákona jako chladné, s minimem
2 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 80-7178226-2,
str. 40.
rodiþovského zájmu o dČti. Rodiþe jsou dČtmi charakterizováni jako pasivní þi odmítaví, nezainteresovaní na potĜebách dítČte.“3
Zvláštní kategorií jsou dČti, které byly vychovávány v kolektivních instituþních zaĜízeních a prošly celou sérií náhradních domovĤ a rodinné prostĜedí vĤbec nepoznaly.
Tyto doslova deprimované dČti mají oslabenou schopnost navazovat vztahy a mají oslabený smysl pro mimoústavní realitu. Jejich adaptace na jakýkoliv ústav je lepší než adaptace na samostatný život mimo nČj. Proto pro nČ mĤže být vČzení vlastnČ známým prostĜedím, které nevČdomky upĜednostĖují pĜed nároþným životem na svobodČ.
3.4 Škola
Škola spolu s rodinou ovlivĖují dČti a mládež od ranného vČku a mohou mít zásadní vliv na socializaci jedince a mohou pĤsobit velmi preventivnČ pĜed vznikem kriminality.
Vzhledem k pĜekotnému vývoji vČdy mohou tvĤrci vzdČlávacích programĤ jen tČžko s tímto trendem držet krok. Také mohou jen tČžko pĜedvídat co bude tento vývoj vyžadovat od dČtí až budou dospČlé. DČti budou v budoucnosti nuceny opustit názor na svČt jako na místo neomezených možností, protože budou mnohem tvrdČji konfrontovány se zhoršováním životního prostĜedí, s mizením zdrojĤ energie a surovin.
Tlak na individuální výkon v souþasné spoleþnosti stále roste, což také nezĤstává bez vlivu škol, i zde žáci soutČží o to, kdo bude nejlepší. ZĜetelným trendem je zvyšující se délka školní docházky a nárĤst vzdČlanosti populace. VzdČlání se stává prakticky ve všech oborech záležitostí celoživotní.
3.4.1 Úloha školy v souþasnosti
S tím, jak slábne vliv rodin na dČti, zároveĖ mladou populaci více ovlivĖují média a pĤsobí vrstevnické skupiny, se škola stává takĜka jediným prostĜedím, které schopno garantovat optimální pĤsobení na dítČ, které je v souladu se zájmy spoleþnosti.
„Míra uþitelovy angažovanosti na žákovČ osudu ovšem mĤže pĜesahovat míru rodiþovského zájmu jen výjimeþnČ a dítČti to nemusí být na prospČch ani v pĜípadech,
3 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 80-7178226-2,
str. 43.
kdy rodina v nČþem selhává. Od socializaþního pĤsobení školy se dnes oþekává víc, než je reálné.“4
Lidé, kteĜí vytváĜejí vzdČlávací systémy si dobĜe uvČdomují, že se svČt neustále mČní a tím zároveĖ i nároky na uþitele. SvČt se stále více globalizuje a propojuje.
Od škol se oþekává, že budou vychovávat vysoce specializované odborníky a zároveĖ budou posilovat obþanské ctnosti, schopnost samostatného uvažování.
Na školu je kladena celá další Ĝada požadavkĤ. MČla by dČti nejen kvalifikovat pro budoucí práci, ale také je vychovávat k obþanské angažovanosti, a to vše ve spolupráci s rodinou. Není však jednoduché skloubit zájmy spoleþnosti, rodiny a školy.
Rodiny nČkdy odmítají spolupracovat se školou, zejména mají-li jiné hodnoty než škola.
Škola má pĜihlížet nejen k postojĤm rodiþĤ, ale i k individuálním potĜebám dítČte. PĜi tom má vychovávat dČti ve tĜídách, které mají velké množství žákĤ.
3.4.2 Hodnota vzdČlání
Kriminalita mládeže je jev i bohatých západních spoleþnostech spojený s nezamČstnaností, s chudobou, s nedostateþným vzdČláním, þasto i s nedokonþeným základním vzdČláním, s nízkou motivací k práci. Všechny tyto faktory jsou propojeny.
PĜíþiny kriminality se mohou hledat jednak u rodiny, ale také u vzdČlávacího systému.
V souþasné dobČ jsou nezamČstnaností postiženy pĜedevším mladí lidé a z nich hlavnČ ti s nejnižším vzdČláním. Vyšší vzdČlání má nejen hodnotu jako vzdČlání urþitého typu, ale souþasnČ zvyšuje obecnou adaptabilitu þlovČka na mČnící se potĜeby na trhu práce.
Podhoubím kriminality jsou ve spoleþnosti pĜevážnČ sociálnČ hendikepované vrstvy obyvatel. VzdČlávací politika státu mĤže proto potencionálnČ kriminalitu redukovat, jelikož mĤže lidem pomáhat, aby se ze svých sociálních hendikepĤ vymaĖovaly. PĜíliš štČdré sociální dávky spolu s nedostatkem pracovních pĜíležitostí, s nedostatkem dostupných bytĤ a s nedostateþnými možnostmi získat uplatnitelnou profesní kvalifikaci vedou k tomu, co bývá nazýváno sociální past. (mladí lidé jsou schopni se uživit, ale nemají vČtší motivaci k tomu, aby zmČnili své postavení na okraji spoleþnosti)
I tam, kde se podaĜilo umožnit vstup sociálnČ znavýhodnČných do vyšších forem vzdČlávání, zĤstává problémem dokonþování studia. Zvýšený podíl mladých lidí, kteĜí
4 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 80-7178226-2,
str. 66
po dokonþení základní školy pokraþují v dalším studiu, tedy ještČ neznamená, že je vyšší jejich nadČje na lepší spoleþenské uplatnČní. Širší nabídka vzdČlávacích programĤ také neznamená zlepšení pro dČti, které pocházejí ze sociálnČ znevýhodnČných rodin.
I v této široké nabídce jsou urþité typy škol a uþilišĢ, jejichž absolvování není zárukou perspektivní a dobĜe placené práce.
DČti v tradiþních školách soutČží pouze v reprodukci znalostí a ne ve schopnosti spolupracovat nebo nalézat vlastní Ĝešení reálných problémĤ. Systémových zmČn bylo po roce 1989 v našem školství realizováno velmi málo. U nás není zatím náležitČ rozvíjena ani tvoĜivost dČtí, ani pro sociální dovednosti, ani další obþanské ctnosti, jež jsou pĜedpokladem pro samostatný život v demokratické spoleþnosti.
3.5 Vrstevnické skupiny
Jak bylo uvedeno dĜíve, dČti tráví þím dál více þasu ve formálních skupinách v kolektivních zaĜízeních, jako jsou škola nebo rĤzné zájmové organizace, tak i v neformálních skupinách v místČ bydlištČ. Kriminalita mládeže je páchána skoro vždy v partách þili v neformálních vrstevnických skupinách. Pro rizikovou mládež z dysfunkþních rodin jsou vrstevnické party dĤležitČjší než pro mladé lidi, kteĜí vyrĤstají v bČžných rodinách. Nároky na konformitu ve vrstevnické skupinČ jsou obvykle vyšší než je tomu v jiných skupinách. Zahrnují nejen zpĤsob vyjadĜování, ale i úpravu zevnČjšku, druh preferované hudby, postoj ke škole, k práci, k rodiþĤm, k drogám, k alkoholu apod.
U dČtí s nízkou podporou rodiny je pravdČpodobné, že potĜeba pĜijetí do skupiny je velmi silná. Na tyto dČti má zásadní vliv vĤdce party, který toho také využívá.
Vstupním rituálem do již existující skupiny mĤže být dokonce spáchání nČjakého trestného þinu. ýímž adept pĜekroþí hranici bČžných tabu a mĤže být buć vĤdcem skupiny þi ostatními þleny party vydírán.
3.5.1 Vznik delikventních part
Delikventní party u nás skoro vždy vznikají z podskupin mladých lidí, kteĜí se znají z jedné instituce. NČkteré party jsou ke své kriminální þinnosti pĜivedeny tím, že tráví þas v hernách a na diskotékách a záhy se jim na tento zpĤsob života pĜestane dostávat prostĜedkĤ. Tyto prostĜedky si zaþnou opatĜovat drobnými krádežemi, které mohou pĜerĤstat v organizované a plánované akce napojené na rĤzné pĜekupníky.
Jedinci ve snaze splynout s partou jsou ochotni uchýlit se i k zneužívání návykových a psychotropních látek jejichž užívání, þí spíše zneužívání, nezĜídka vede ke stejnému modelu chování jaké jsem popsal v pĜedešlém pĜíkladu.
3.6 Média
Vliv médií, zejména pak televize na socializaci dČtí a mládeže je nezpochybnitelný. DČti a dospívající sledují televizi ze všech médií nejvíce. ýas, který vČnují sledování televize mĤže být dokonce v prĤmČru delší než všechny jiné mimoškolní þinnosti, kterými se mohou zabývat. Sledování televize má neustále vzestupný trend.
NarĤstající trend samoúþelného zobrazování násilí mĤže u nČkterých dČtí vyvolat dojem, že mohou používat násilí jako legitimní zpĤsob prosazování svých vlastních potĜeb. Škodlivé úþinky na dČti mĤže mít jak násilí fiktivní, tak naturalisticky popisované násilí skuteþné, tak i nejasná hranice mezi tím, co se opravdu stalo a co nadsadili pro vČtší úþinnosti autoĜi poĜadu. Za normálních okolností má dítČ již ve stĜedním školním vČku schopnost se distancovat od pĜedvádČného násilí a zaujímat k nČmu kritický postoj. Tato kritiþnost se však dá vhodným druhem zábavného podání scén s násilím oslabovat.
Televize tedy posiluje agresivitu nejen u disponovaných jedincĤ, posiluje ji u všech dČtí a vyvolává u nich pocit, že svČt je nebezpeþným místem. Vášnivý konzument televize ztrácí kontakt se skuteþným svČtem a díky tomu mĤže slábnout jeho schopnost odlišovat možné a nemožné.
Filmový zloþinec je v dnešních filmech velmi þasto líþen se sympatiemi, a to i v pĜípadČ, že film je inspirován skuteþnou postavou. Fakt, že živá pĜedloha filmové postavy zabila Ĝadu lidí, uskuteþnila sérii loupežných pĜepadení þi zpĤsobila velké škody a utrpení jednotlivcĤ i státu, nikterak nebrání režisérĤm, aby do této úlohy obsazovali atraktivní herce a aby je þinili postavami pro diváka co nejsympatiþtČjšími.
Hrdiny pĜestali být lidé bojující na stranČ zákona, policisté, soudci ale stávají se jimi právČ zloþinci, kteĜí zákon porušují.
Výkonný výbor Americké psychologické asociace pro vliv televize na spoleþnost v roce 1992 oficiálnČ potvrdil škodlivé úþinky násilí pĜedvádČného v televizním vysílání.
4 Specifické znaky trestné þinnosti mládeže
Struktura trestné þinnosti mládeže doznala v posledních letech významných zmČn a to zejména v posunu ke kvalifikovaným a závažnČjším formám páchání.
Struktura trestné þinnosti mládeže a samotný zpĤsob spáchání jsou ovlivĖovány vývojovými prvky osobnosti, existencí kriminogenních faktorĤ, schopností mladého þlovČka negativní jevy rozpoznat a eliminovat. NČkteré jevy jsou pro mladého þlovČka na rozdíl od dospČlého nepĜekonatelné, podĜizuje se jim a ve spojení s vhodnými podmínkami vedou ke spáchání rĤzných kriminálních deliktĤ.
4.1 Odlišný zpĤsob páchání trestné þinnosti
ZpĤsob páchání trestné þinnosti mládeže je výraznČ ovlivnČn vČkem pachatelĤ, jejich psychickým vývojem, tČlesnými propozicemi, vlastnostmi a zkušenostmi.
V tomto ohledu se mezi dospČlými a mladistvými pachateli projevují urþité zvláštnosti, ke kterým zejména patĜí:
- výbČr pĜedmČtu útoku je urþován jiným hodnotovým systémem než u dospČlých, - trestná þinnost je þastČji páchána se spolupachateli a ve skupinČ,
- pĜíprava trestné þinnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, þastá je i nedostateþná pĜíprava vhodných nástrojĤ ke spáchání trestného þinu,
- chování mladistvých pachatelĤ se vyznaþuje neúmČrnou tvrdostí, která se projevuje devastací, niþením pĜedmČtĤ a znehodnocením zaĜízení,
- konání mladistvých pachatelĤ je poznamenáno nedostatkem vČdomostí a schopností pĜi pĜekonávání pĜekážek, mnohdy je použito neúmČrných prostĜedkĤ k dosažení, - na páchání trestné þinnosti mladistvých má znaþný vliv alkohol (pĜípadnČ jiná
návyková látka), který zvyšuje agresivitu, nekoordinovanost pohybĤ a podporuje nepĜimČĜené reakce na vnČjší podnČty,
- mladiství pachatelé jednají více emotivnČ než rozumovČ, trestná þinnosti je páchána ve vČtšinČ pĜípadĤ živelnČ pod vlivem momentální situace,
- pĜi opakované trestné þinnosti se vyskytují specifické znaky z pĜedcházející trestné þinnosti,
- pĜi získávání alibi se mladiství pachatelé orientují na osoby ze skupiny, do níž patĜí,
- o pĜípravČ, ale i o spáchané trestné þinnosti se pachatelé rádi svČĜují þlenĤm své skupiny,
- pachatelé þasto odcizují pĜedmČty, které momentálnČ potĜebují, nebo které se jim vzhledem k vČku líbí (napĜ. auta, videa, motocykly, rádia, obleþení, zbranČ, nože, alkohol, cigarety, léky apod.),
- vČci získané trestnou þinnosti skupinou mladistvých jsou velmi brzy rozdČlovány mezi její þleny, pĜi rozdČlování je patrná hierarchie ve
skupinČ a finanþní prostĜedky se zpravidla utrácejí ve skupinČ
- nČkteré znaky zpĤsobu spáchání trestné þinnosti vyplývají ze somatických znakĤ pachatele, napĜ. vyšší rychlost pohybu, mrštnost, obratnost, menší postava a nižší váha.5
5 Právní podmínky péþe o delikventní mládež
Problematika delikventní mládeže je Ĝešena v rámci sociální a kriminální politiky státu. Sociální politika zahrnuje politiku mládeže, zamČstnanosti, vzdČlávání, rodinnou, zdravotní atd. Dílþími systémy kriminální politiky jsou politika trestní a politika preventivní. Trestní politika pĜedstavuje defenzivní strategii kontroly kriminality a její pĜevážnČ represivní þást je orientována na minulost, na konkrétní události, trestné þiny, které již nastaly. Preventivní politika smČĜuje do budoucnosti, pĜedstavuje ofenzivní strategii kontroly kriminality, spoléhá se pĜedevším na nerepresivní prostĜedky. Zabývá se snižováním pravdČpodobnosti páchání trestných þinĤ. Systém péþe o delikventní mládež tvoĜí soustava institucí pĤsobících v rámci sociální i kriminální politiky, jejichž práva a povinnosti urþuje pĜíslušná legislativa.
5.1 Listina základních práv a svobod
Zvláštní ochranu rodinČ, dČtem a mladistvým zaruþuje þl. 32 Listiny základních práv a svobod a dále Úmluva o právech dítČte, která deklaruje právo dítČte na život, zdravý vývoj, rodiþovskou péþi, život v rodinČ, vzdČlání a zamČstnání.
NeménČ dĤležité je právo dítČte na ochranu pĜed zanedbáváním, zneužíváním a duševním nebo tČlesným násilím. Toto ustanovení zdĤrazĖuje význam sociální
5 MAREŠOVÁ, A. Kriminalita mládeže, Studie IKSP, Praha 1996, ISBN 80-7338-046-3, str. 23
prevence, která ve svém dĤsledku smČĜuje k ochranČ spoleþnosti jako celku. Ochrana postavení dítČte a jeho oprávnČných zájmĤ pĜedstavuje rozsáhlý soubor práv dítČte, která jsou upravena v rĤzných právních odvČtvích a normách rĤzné právní síly. Jde pĜedevším o pĜedpisy práva rodinného, obþanského, sociálního, práva správního (školství, zdravotnictví), práva trestního a pĜestupkového.
Z hlediska obþanského práva se každý þlovČk stává obþanem okamžikem narození a má tudíž zpĤsobilost k právĤm a povinnostem. Právní status dítČte je definován s odkazem k vČku. Právní normy používají v zásadČ dva termíny. První termín – nezletilec, je užívaný pro oblast práva soukromého. Zletilost, jako plná zpĤsobilost osoby svým vlastním jednáním nabývat práv a zavazovat se, vzniká podle obþanského zákoníku dosažením 18 let. Mezi právním statusem dítČte mladšího 15 let a adolescentem mezi 15–18 rokem vČku není podstatný rozdíl. Zásadní rozdíly jsou však v oblasti trestního a pĜestupkového práva, neboĢ s vČkovou hranicí 15 let je spojen vznik trestní odpovČdnosti. Mladistvý je tedy termín dĤslednČ užívaný trestním i pĜestupkovým právem pro vČkovou skupinu 15–18 let.
Protože primárnČ je nutné právní postavení dítČte odvozovat z práva ústavního, je základ právního postavení dítČte tradiþnČ odvozován z práva rodinného, kde jsou zásadní vztahy mezi rodiþi a dČtmi.
5.2 Zákon o rodinČ
Zákon þ. 94/1963 Sb., o rodinČ, v platném znČní, novČ upravuje pojem rodiþovské zodpovČdnosti jako soubor povinností a práv rodiþĤ k nezletilým dČtem, které spoþívají v zajišĢování jejich výchovy, výživy, správČ majetku a vytváĜení harmonického rodinného prostĜedí. Tam, kde rodiþe nemohou, nechtČjí nebo zneužívají své rodiþovské zodpovČdnosti, tedy ohrožují zájem dítČte, zasahuje do jinak chránČného soukromí rodiny stát, který plní svoji roli opatĜeními sociálnČ-právní ochrany dČtí.
5.3 Obþanský soudní Ĝád
Soudní ochranu práv dítČte a ukládání výchovných opatĜení soudem upravuje obþanský soudní Ĝád v HlavČ VIII – Péþe soudu o nezletilé (§ 176–185). Soud v opatrovnickém Ĝízení rozhoduje ve vČci výchovy a výživy nezletilých, o styku rodiþĤ
s nimi, o omezení, pozastavení nebo zbavení rodiþovské zodpovČdnosti, o záležitostech, o nichž se rodiþe nemohou dohodnout.
Soud vede rodiþe nezletilých k Ĝádnému plnČní povinností pĜi péþi o nezletilého.
VyĜizuje podnČty a upozornČní obþanĤ a právnických osob stran výchovy nezletilého a þiní vhodná výchovná opatĜení, pokud je neuþinil orgán sociálnČ-právní ochrany.
Vyžaduje-li to zájem dítČte, mĤže orgán sociálnČ – právní ochrany dČtí:
- napomenout vhodným zpĤsobem nezletilého, jeho rodiþe a osoby, které narušují jeho Ĝádnou výchovu
- stanovit nad nezletilým dohled, který provádí za souþinnosti školy, obþanských sdružení v místČ bydlištČ nebo na pracovišti
- uložit nezletilému omezení, které zabrání škodlivým vlivĤm na jeho výchovu.
Zejména zakáže nezletilému návštČvu podnikĤ a zábav pro nČho nevhodných.
Pouze soud mĤže, vyžaduje-li to zájem dítČte, svČĜit dítČ do výchovy jiné fyzické osoby než rodiþe, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho Ĝádné výchovy a se svČĜením dítČ souhlasí. Soud mĤže svČĜit dítČ též do pČstounské péþe.
Jestliže výchova dítČte je vážnČ ohrožena nebo narušena a dĜíve uložená výchovná opatĜení nevedla k nápravČ, mĤže soud naĜídit ústavní výchovu.
5.4 PĜestupkový zákon þ. 200/1990
PĜestupek je zavinČné jednání, které ohrožuje nebo porušuje zájem spoleþnosti.
Mladiství jsou postihováni z hlediska možných sankcí mírnČji (§19). Za pĜestupek lze uložit sankce: napomenutí, pokutu, zákaz þinnosti a propadnutí vČci. OpatĜení mají charakter omezující (napĜ. zákaz navštČvovat urþitá veĜejnČ pĜístupná místa, kde se prodávají alkoholické nápoje). Lze je uložit pachateli pĜestupku na úseku ochrany pĜed alkoholismem a jinými toxikomaniemi.
PĜestupky páchané rodiþi a jinými osobami mohou ohrožovat zájem dítČte. Jedná se o pĜestupky na úseku sociálních vČcí, zdravotnictví, školství, ochrany pĜed alkoholem a jinými toxikomániemi. Na druhé stranČ mohou mladiství narušovat celou Ĝadu
chránČných spoleþenských vztahĤ (napĜ. pĜestupky proti veĜejnému poĜádku, obþanskému soužití apod.)
Poslední novely pĜestupkového zákona postihují i konzumenty drog. Díky § 30 byla rozšíĜena v písmenu j) o skutkovou podstatu neoprávnČného pĜechovávání omamné nebo psychotropní látky v malém množství pro osobní potĜebu a sankcionována pokutou až do výše 15 tisíc korun. Tuto pokutu nelze uložit v blokovém Ĝízení.
Na postih pĜestupkĤ se vztahují obecné pĜedpisy o správním Ĝízení, podle kterého postupují obce, krajské úĜady, policie a další orgány státní správy.
5.5 Trestní zákon, trestní Ĝád
Trestní stíhání mladistvých pachatelĤ je upraveno v zákonČ 140/1961 Sb, trestní zákon v platném znČní a v zákonČ 141/1961 Sb. o trestním Ĝízení soudním, v platném znČní.
Postih mladistvých pachatelĤ a Ĝízení proti nim je zapracováno do trestního kodexu ve formČ zvláštních ustanovení. V trestním zákonČ je obsaženo trestní stíhání mladistvých v HlavČ VII. § 74–87 trestního zákona, zvláštní zpĤsob Ĝízení proti mladistvým je upraven v HlavČ XX v §§ 291–301 trestního zákona. Platí obecná zásada, že pokud Hlava VII. trestního Ĝádu neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na mladistvého pachatele ostatních stanovení trestního zákona. PodobnČ, pokud Hlava XX.
trestního zákona neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na Ĝízení proti mladistvým obecných pĜedpisĤ trestního Ĝádu.
Obecné ustanovení trestního zákona vymezuje pojem mladistvého a stanoví zásadu, že soud pĜi projednávání a rozhodování pĜihlédne ke zvláštní péþi, kterou spoleþnost vČnuje mládeži. Trestní odpovČdnost mladistvého spoþívá v odlišném hodnocení stupnČ spoleþenské nebezpeþnosti þinu pro spoleþnost jako materiálního znaku trestného þinu.
Zvláštní ustanovení trestního Ĝádu zajišĢují, aby byly objasnČny všechny skuteþnosti dĤležité pro rozhodnutí soudu, a to jak o vinČ, tak o pĜimČĜeném trestu nebo ochranném opatĜení. ZdĤrazĖují se výchovné momenty v Ĝízení, zajišĢuje se obhajoba mladistvého ve všech stádiích trestního Ĝízení. NejdĤležitČjším pramenem pro zjištČní pomČrĤ mladistvého jsou orgány sociálnČ - právní ochrany. Tento orgán má s ohledem na jeho poslání a roli v trestním Ĝízení potĜebné pravomoci.
5.5.1 Vazba
Do vazby mĤže být mladistvý vzat jedinČ tehdy, nelze-li úþelu vazby dosáhnout jinak. Úþelem trestu u mladistvého je, aby trestem byla zabezpeþena jeho výchova v Ĝádného obþana se zĜetelem k jeho osobním vlastnostem, rodinné výchovČ, k prostĜedí z nČhož pochází.
5.5.2 Ochranná výchova
Ochranná výchova je druhem ochranného opatĜení a trvá dokud to vyžaduje její úþel, maximálnČ však do 19 let. Pro uložení ochranné výchovy musí být splnČny tyto podmínky:
- o výchovu mladistvého není náležitČ postaráno - výchova mladistvého byla zanedbána
- vyžaduje to prostĜedí v nČmž mladistvý žije.6
Ochranou výchovu lze uložit i osobČ mladší 15 let, které dovršila 12 let, tedy pro nedostatek vČku trestnČ neodpovČdné. ObligatornČ se ochranná výchova uloží tehdy, dopustí-li se dČtský pachatel takového trestné þinu, za který trestní zákon ve zvláštní þásti dovoluje uložení výjimeþného trestu. Soud to mĤže uþinit také tehdy, jestliže je to nutné k zajištČní Ĝádné výchovy osoby mladší 15 let, která spáchala þin, který by byl jinak trestným þinem. Ochranná výchova se ukládá podle § 176–180 obþanského soudního Ĝádu.
Vazby i trest odnČtí svobody vykonávají mladiství ve zvláštních vČznicích. Od roku 1993 je realizován „Program zacházení s mladistvými vČzni“. Jeho náplní jsou aktivity vedoucí k sobČstaþnému a plnohodnotnému zaĜazení mladistvého do bČžného života po propuštČní.
5.5.3 Trest odnČtí svobody
Trest odnČtí svobody, uložený mladistvému, lze podmínČnČ odložit za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 trestního zákona. Pro mladistvého je pĜíznivČjší zkušební doba, ukládaná pĜi podmínČném odsouzení.
6Edice ÚZ. Trestní pĜedpisy, Sagit, Ostrava 2007. ISBN 978-80-7208-586-6
Oproti obecné zkušební dobČ, která je 1–5 let, je pĜi podmínČném odsouzení mladistvého zkušební doba snížena na l–3 léta. Zkušební doba mĤže být prodloužena ne však o víc než dvČ léta.
Trestní zákon Ĝeší i rozdílné podmínky výkonu trestu pro mladistvé. Výkon trestu má být vykonáván oddČlenČ od ostatních odsouzených, ve zvláštních vČznicí a oddČleních. Pro posouzení, zda bude u mladistvého uplatnČn rozdílný zpĤsob výkonu trestu, je rozhodující jeho vČk v dobČ vyhlášení rozsudku. Soud zaĜazuje mladistvého do vČznice pro mladistvé, kde mĤže být zaĜazen do oddČlení s dohledem, oddČlení s dozorem a oddČlení s ostrahou pro výkon trestu mladistvých. Tento typ vČznice se nachází ve vČznici Všehrdy.
Jestliže mladistvý spáchal trestný þin, za který trestní zákon ve zvláštní þásti dovoluje uložení výjimeþného trestu a stupeĖ nebezpeþnosti takového trestného þinu je mimoĜádnČ vysoký (napĜ. vzhledem k zvlášĢ zavrženíhodnému zpĤsobu provedení, zvlášĢ zavržení hodné pohnutce apod.). Soud mĤže uložit trest odnČtí svobody na pČt až deset let.
6 Zvláštnosti trestního Ĝízení proti mládeži podle zákona þ. 218/2003 Sb.
6.1 Úþel zákona
x Samostatná norma upravující zpĤsob zacházení s dČtmi a mladistvými, kteĜí se dopustili kriminálního jednání.
x Významné posílení prevenþních opatĜení tak, aby se pachatel kriminálních þinĤ do budoucnosti zdržel.
x Zapojení mladistvého pachatele do procesu odþinČní újmy, která vznikla protiprávním jednáním.
x Akcent na prevenci páchání protiprávních þinĤ.
x Prevence výchovných a léþebnČ ochranných prvkĤ nápravy.
x Dominantní postavení speciálních soudĤ mládeže a specializace orgánĤ þinných v trestním Ĝízení.
x Posílení úlohy orgánĤ sociálnČ právní ochrany dČtí a Probaþní a mediaþní služby.
x Náprava nedostateþné diferenciace trestní odpovČdnosti mládeže.
x Závislosti na vČkové zvláštnosti mládeže preference alternativních opatĜení, zejména výchovných.
6.2 Základní principy zákona
x Speciální úprava zákona pĜed obecnou právní úpravou.
x Aktivní pĜístup, participace pachatele na odstranČní škodlivého následku.
x Subsidiárnost represe, dominantní postavení výchovného principu, trest jako
„ultima ratio“.
x Princip restorativní justice – obnovující justice, dĤraz na práva obČti na odþinČní škodlivého následku.
x Princip ochrany mládeže.
x Individuálnost Ĝešení trestní vČci se zĜetelem na všechny okolnosti þinu, osobu dospívajícího pachatele a jeho zdravotní stav.
x Dospívající pachatel musí vždy nést za své chování následky pĜimČĜené vČku a dosaženému stupni vývoje.
x Zvláštnosti ustanovení zákona 218 se neužijí, jestliže se úkon provádí po dovršení 19 roku vČku mladistvého.
6.3 Základní zásady
Všechny novČ koncipované zásady vycházejí z principu, že všechna opatĜení, postupy a prostĜedky upravené zákonem je tĜeba využít k obnovení narušených sociálních vztahĤ, integraci mladistvého do širšího sociálního prostĜedí a prevenci zloþinnosti.
x Zákaz retroaktivity, zdĤraznČna výchovná úloha Ĝízení.
x PodpĤrná role represe, zvýraznČní úlohy výchovných opatĜení ukládaných v závislosti na stupni osobnostního vývoje.
x Individuální pĜístup vzhledem k rozumové a mravní vyspČlosti, zákaz diskriminace.
x PĜimČĜenost výchovných opatĜení i represe, individuální pĜístup, spolupráce s orgány ochrany mládeže, preventivní charakter Ĝízení.
x Ochrana soukromí, presumpce neviny.
x Rychlost Ĝízení.
x Zásada satisfakce a odþinČní škodlivého následku poškozeného.
x Zásada specializace orgánu þinných v trestním Ĝízení.7
7 CHMELÍK, Jan. RukovČĢ Kriminalistiky.PlzeĖ 2005. ISBN 80-86898-36-9, str.291
6.4 ZmČna trestní odpovČdnosti mladistvého
ZmČna oproti souþasnosti s absolutní trestní odpovČdnosti na relativní (podmínČnou) trestní odpovČdnost mladistvého. Mladistvý, který v dobČ spáchání þinu nedosáhl dostateþné rozumové a mravní vyspČlosti do té míry, aby mohl rozpoznat nebezpeþnost jeho jednání pro spoleþnost nebo své jednání ovládat, není trestnČ odpovČdný.
V pĜípadČ prokázané nepĜíþetnosti podle zákona þ. 218 nastupuje režim Ĝízení proti osobČ mladší 15 let.
6.5 Rozumová a mravní vyspČlost
Rozumovou a mravní vyspČlost je nutné vykládat ve vztahu k obvyklému vývoji osobČ mladistvé:
x Jde o vývojovou opoždČnost mladistvého, která nemá povahu duševní choroby, poruchy.
x PĜíþetnost pĜedpokládá
a) schopnost rozpoznávací, to je urþitý stupeĖ intelektu k chápání závažnosti svého protiprávního jednání, tedy rozumovou zralost þi zpĤsobilost,
b) schopnost urþovací, to je zpĤsobilost pĜizpĤsobit svou vĤli, schopnost klást odpor k pohnutkám, svodĤm, schopnost „ odolávat partČ“, apod.
Osoby, které nedosáhly urþitého vČku, nemohou být plnČ trestnČ odpovČdné pro nedostatek náležitého stupnČ zpĤsobilosti rozpoznávací a urþovací. Proto bývají takové osoby stavČny na roveĖ osobám nepĜíþetným pro duševní poruchu, nebo bývá jejich trestní odpovČdnost posuzována odchylnČ od dospČlých pachatelĤ.
PĜekroþení mezí stanovených zákonem musí být pro mladistvého zjevné, musí si jich být vČdom vzhledem ke své rozumové a mravní vyspČlosti.
Trestní þin spáchaný mladistvým se nazývá provinČním. Pojmové znaky provinČní:
x znaky uvedené v zákonČ, to je formální znak ( znaky skutkové podstaty, stanovený vČk, pĜíþetnost a novČ rozumová a mravní vyspČlost),
x materiální znak – nebezpeþnost þinu pro spoleþnost (vyšší než malý).
6.6 Úþinná lítost
Podle zákona þ. 218/2003 Sb. Jde o zvláštní pĜípad úþinné lítosti, která pĜedpokládá:
x úþinnou snahu po nápravČ, x doþasnost nepĜíznivých následkĤ.
Oba pĜedpoklady musí být splnČny souþasnČ.
Podmínky úþinné lítosti:
x Jde o provinČní do pČti let odnČtí svobody.
x Mladistvý dobrovolnČ po þinu odstranil nebo opravil zpĤsobený následek nebo se o to alespoĖ pokusil.
x Projevil úþinnou snahu po nápravČ.
x ýin nemČl trvale nepĜíznivé následky.
6.7 Promlþení
ObecnČ se snižují promlþecí lhĤty z 20 na 10 let u provinČní s výjimeþným trestem, z 12 na 4 u provinČní s horní hranicí trestu 12 let. Obecná promlþecí lhĤta 3 let zĤstává.
6.8 Právní omyl u mladistvých
Soud pro mládež mĤže upustit od uložení trestního opatĜení x provinČní menší spoleþenské nebezpeþnosti,
x mladistvý spáchání þinu lituje,
x projeví úþinnou snahu po nápravČ a dopustil-li se þinu z neznalosti právních pĜedpisĤ, která je zejména vzhledem k jeho vČku, rozumové a mravní vyspČlosti a prostĜedí, ve kterém žil, omluvitelná.
6.9 OpatĜení
x Navazují na obecné zásady, zejména na zásadu individuálního pĜístupu a pĜimČĜenosti.
x Úþelem je zájem na ochranČ mladistvých pĜed škodlivými vlivy, vytvoĜení podmínek pro jejich zdravý sociální a duševní vývoj, obnovČ narušených sociálních vztahĤ a dosažení zdrženlivosti v páchání trestné þinnosti.
x Právními následky provinČní jsou opatĜení výchovná, ochranná a trestní.
x Výchovná opatĜení lze ukládat již v prĤbČhu trestního Ĝízení se souhlasem mladistvého.
x Trestní opatĜení uložení trestu je jako krajní opatĜení.
x PĜedpokladem upuštČní od uložení trestního opatĜení je uznání viny.
x Alternativnost výchovných opatĜení po upuštČní od trestního opatĜení napomenutí, zapojení školy, pĜenechání postihu zákonným zástupcĤm a další.
x PĜedpoklad, že soud bude mít podrobné informace o mladistvém.
6.9.1 Výchovná opatĜení
Mladistvému lze uložit tato výchovná opatĜení:
x dohled probaþního úĜedníka, x probaþní program,
x výchovné povinnosti, x výchovná omezení, x napomenutí s výstrahou.
Výchovná opatĜení lze uložit mladistvému pouze s jeho souhlasem po náležitém pouþení o právech obvinČného mladistvého, o podstatČ a úþelu výchovného opatĜení.
Souhlas mladistvého obvinČného musí být dán dobrovolnČ, výslovnČ a zpĤsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o obsahu projevené vĤle. PĜihlíží se i ke stanovisku zákonného zástupce (souhlas se nevyžaduje), vždy se pĜihlídne ke stanovisku orgánu sociálnČ právní ochrany pĜípadnČ probaþní a mediaþní služby.
O výchovných opatĜeních se rozhoduje usnesením.
Uložením výchovných opatĜení v pĜípravném Ĝízení není ukonþeno Ĝízení. Naopak vydáním pravomocného rozhodnutí o ukonþení trestního Ĝízení konþí i výkon uložených
výchovných opatĜení. Má-li být ve výkonu výchovných opatĜení pokraþováno, musí být o jejich uložení znovu rozhodnuto.
6.9.2 Ochranná opatĜení
Ochranné léþení, zabrání vČci a ochranná výchova. Ochranná výchova trvá po dobu nezbytnČ nutnou, dokud to vyžaduje její úþel, nejdéle do 18 let nebo do 19 let, vyžaduje-li to zájem mladistvého. Ochranná výchova se ukládá výhradnČ podle zákona þ. 218, nepostaþuje-li již uložená ústavní výchova podle zákona o rodinČ. Ochranná výchova je limitována vČkem 18 let, výjimeþnČ 19 let mladistvého. Zákon pĜipouští pĜemČnu ústavní výchovy na ochrannou a naopak.
6.9.3 Trestní opatĜení
Tresty se u mladistvých pachatelĤ oznaþují jako trestní opatĜení a jsou propojeny s opatĜeními výchovnými a ochrannými. Výjimeþný trest je pĜevzat z dosavadní právní úpravy trestního zákona. Zákon pĜináší speciální polehþující okolnost ke zmenšené pĜíþetnosti, kterou si mladistvý pĜivodil vlivem návykové látky a preferuje ochranná opatĜení – ochranné léþení. Trestní sazby obecnČ prospČšných prací, zákazu þinnosti a vyhoštČní se snižují na polovinu. Soud má povinnost dotázat se mladistvého na stanovisko k obecnČ prospČšným pracím. Je dána alternativa pĜi ukládání opatĜení.
OdnČtí svobody je sníženo na polovinu, u výjimeþného trestu je maximální trest deset let. Automatické zahlazení odsouzení u trestních opatĜení do 1 roku.
6.10 Vazba mladistvého
Vazba mladistvého je zcela výjimeþným opatĜením. DĤraz se klade na náhradní opatĜení jako je nahrazení vazby zárukou, dohledem, slibem, umístČním v péþi dĤvČryhodné osoby, pĜípadnČ v ústavní výchovČ. O vazbČ mladistvého se vyrozumívá zákonný zástupce, probaþní a mediaþní služba, zamČstnavatel, orgán sociálnČ právní ochrany, zaĜízení, ve kterém vykonával ochrannou výchovu. Vazba mĤže trvat až dva mČsíce, po prodloužení maximálnČ šest mČsícĤ. U zvlášĢ závažných provinČní mĤže trvat až šest mČsícĤ po prodloužení maximálnČ 18 mČsícĤ. LhĤty urþené trestním Ĝádem k prodloužení vazby zĤstávají nedotþeny.
