Poděkování:
Úvodem bych chtěla poděkovat všem, kteří za mnou stáli a nejenom při tvorbě této práce, ale po celé studium na TUL. Všem vyučujícím, spoluţákům, přátelům a hlavně rodině, kteří mě motivovali, podporovali a inspirovali. Jmenovitě pak děkuji doc.
Dr. Ing. Křemenákové za poskytnutí optických vláken. Velké díky samozřejmě patří vedoucí bakalářské práce Mgr. art. Zuzaně Veselé za její připomínky a rady, za její korigování mé někdy chaotické cesty k lovcům nočních motýlů.
Anotace:
Zadáním bakalářské práce je zpracování unisexové oděvní kolekce inspirované lovci nočních motýlů. Teoretická část bakalářské práce obsahuje studium problematiky odchytu motýlů, potřebného vybavení a potřeb lovce. Kolekce je inspirovaná minimalismem proto v písemné části nalezneme základní informace o tomto slohu napříč historií, v módě i jako ţivotní styl. K podtrţení myšlenky zadání je do oděvu zasazeno optické vlákno, které nejenom ţe znázorňuje techniku lovu na světlo, ale je i bezpečnostním a funkčním prvkem.
The Annotation:
Bachelor thesis deals with the processing of unisex clothing collection inspired by moth hunters. The theoretical part of the thesis contains study of the issue of catching butterflies, necessary equipment and needs of a hunter. The collection is inspired by minimalism therefore in written part we can find a basic information about this style throughout the history, in fashion and as a lifestyle. The idea of assignment is underlined by inserting optical fiber to the garment. Optical fiber can be used for the hunting technique catching on light, but also works as a safety and functional element.
Klíčová slova: lov nočních motýlů, můry, světlo, minimalismus, optické vlákno, funkčnost, unisex
Key Word: Hunting night butterfly, moths, light, minimalism, optical fiber, functionality, unisex
7 Obsah
Úvod: ... 9
Rešeršní část: ... 10
1 Zdroje inspirace: ... 10
1.1 Minimalismus ... 10
1.1.1 Obecné znaky: ... 10
1.1.2 Minimalismus v průběhu historie ... 11
1.1.3 Dan Flavin: ... 14
1.1.4 V architektuře: ... 15
1.1.5 Jako ţivotní styl: ... 16
1.1.6 V oděvním designu: ... 16
1.2 Motýli ... 21
1.2.1 Stavba těla ... 21
1.2.2 Jejich ţivot: ... 23
1.2.3 Chytání motýlů: ... 24
1.2.4 Vybavení: ... 27
Praktická část ... 30
2 Materiály a technologie ... 30
2.1 Optická vlákna ... 30
2.1.1 Technologie: ... 30
2.1.2 V textilu: ... 31
2.2 Laminátová textilie: ... 32
2.3 Další pouţité materiály: ... 33
2.3.1 Povrstvené bavlněné plátno: ... 33
2.3.2 Tkanina s keprovou vazbou: ... 33
2.3.3 Pleteniny: ... 34
2.3.4 Síťovina: ... 34
8
2.4 Údrţba: ... 35
2.5 Vzorky pouţitých materiálů: ... 36
2.6 Tvorba návrhů: ... 37
2.6.1 Návrh: číslo 1 ... 38
2.6.2 Návrh číslo 2 ... 41
2.6.3 Návrh číslo 3 ... 46
2.6.4 Návrh číslo 4 ... 50
2.6.5 Návrh číslo 5 ... 53
Závěr: ... 56
Citace: ... 58
Seznam obrázků: ... 62
Fotodokumentace: ... 64
9
Naladění:
Noc tmavá ţe si nevidíte ani na špičky bot. Všude ticho, jen ševelení listů pohupujících se v rytmu, který udává letní vítr. Pak zmáčknete malý knoflík a vyšlo slunce… vaše osobní malé světlo, které ozáří okolní mýtinu a probudí k ţivotu vaší oběť. Výbojka bzučí voláním chtíče. “Pojď motýlku, přileť se na mě podívat“. Na bílém plátně ozářeném světlem, se po krátkých deseti minutách objevují první malí zvědavci.
Lupa uţ vás pálí v kapse a s nadšením si prohlíţíte různorodá křídla prvních úlovků…
Úvod:
Noční lovci, jak jsem nazvala vědce či i obyčejné nadšence nočních motýlů zabývajících se jejich sběrem a zkoumáním, ať uţ k vědeckým účelům, tak pro jejich krásu a barevnost, jsou základním pilířem mé bakalářské práce. Snaţila jsem se pro ně navrhnout praktický a funkční oděv, který bude vystihovat jejich charakter a lásku k těmto nočním ţivočichům. Zaměřila jsem se na unisexové provedení jednotlivých modelů, jelikoţ lovcem se můţe stát jak ţena, tak muţ. Tvarově jsem se snaţila pojmout oděv volně, jako ochranný obal osoby, která si jím vymezuje nemalý prostor potřebný pro své manipulování při lovu a tak si udrţuje odstup od případných nepřiměřeně agresivních kořistí. Oděvy jsou z prodyšných materiálů, které ale případně dokáţí ochránit i od ostatních poletujících malých vetřelců a případného malého deštíku. Snaţila jsem se do oděvu zařadit dostatek úloţného prostoru pro osobní i pracovní náčiní daného lovce. A vše sladit do jednoduché minimalistické formy, která bude odpovídat praktičnosti a střídání materiálových ploch pro vhodnou funkčnost. To vše doplněné o vizuálně zajímavý a bezpečnostní prvek – optická vlákna. Světlo vydávané vlákny by mohlo slouţit i jako malé vábítko. S jejich pomocí by si opravdový nadšenci mohli prohlédnout ţivé motýly z těsné blízkosti a určitě zaţít nezapomenutelný záţitek mezi oblaky poletujících a ševelících křídel motýlů.
10
Rešeršní část:
1 Zdroje inspirace:
1.1 Minimalismus
Hlavním zdrojem inspirace pro praktickou část bakalářské práce se stal minimalismus. Jedním z hlavních důvodů je, ţe má asi nejblíţe k funkcionalismu.
Oprošťuje se od zbytečností a zdobení, podmiňuje vzhled funkci a přirozeným materiálům, ale přitom je důleţité i působení na diváka a jeho proţitek. To a spousta další myšlenek byla při tvorbě návrhů podstatná, a proto bych na dalších stránkách ráda představila pár informací o tomto zajímavém uměleckém směru.
1.1.1 Obecné znaky:
Hlavní myšlenkou minimalistů bylo zjednodušení objektu do zcela nepřikrášlené základní geometrické formy, častokrát opakované v jednoduchých intervalech. Pokouší se vyhnout jakémukoliv osobnímu přístupu a sebevyjádření, pojímají dílo zcela abstraktně, coţ je diametrálně odlišuje od abstraktního expresionismu, v kterém právě záleţelo na vyjádření pocitů a sloţitě rozpracovaných kompozicích. Jejich dílo postrádá obsah i individualitu a rukopis umělce, častokrát se snaţí odvrátit pozornost diváka k celému prostoru galerie a donutit zúčastněné pozorovatele vnímat veškeré své okolí jako jeden velký umělecký proţitek, který se dotváří aţ v jejich mysli. [2, 3, 4]
Umělci ruší organickou výstavbu sochy - socha nemá centrum, jádro objektu.
Přetvářejí ji do sériovosti, kaţdá část plastiky je svébytnou jednotkou a konstruováním uměleckého proţitku je znásobení základních jednotek. Častokrát vyuţívají monumentality velmi velkých tvarů, aby donutili diváka vnímat dílo takové jaké je a ne jako odraz něčeho jiného. Nesnaţí se reprezentovat nebo symbolizovat ţádný jiný objekt nebo zkušenost. Pouţívají industriální čisté a kvalitní materiály neutrálních barev a textur, někdy aţ hraničící s ready-made. Pouţívají průmyslové polotovary v neupravené formě a začleňují je do celistvého prostoru. [2, 3, 4]
11 1.1.2 Minimalismus v průběhu historie
Poprvé termín Minimalismus pouţil anglický filozof umění Richard Wollheim ve své eseji o tendenci postupné minimalizace obsahu mnohých děl za posledních padesát let. Avšak samotní umělci svá díla touto nálepkou neoznačovali, proto neexistuje uspokojivá definice teoretického ani estetického
hlediska. Doposud veškeré snahy o zaškatulkování a definování tohoto uměleckého měru se zakládají jen na analýze společných znaků a názorů. Někdy můţe být také nazýván jako ABC Art, Cool Art, Rejective Art (Odmítavé umění), Primary Structures, Literalist Art (doslovné umění) nebo reduktivismus. [1, 3]
Minimalismus se začal poprvé objevovat na počátku 60. letech 20. století na území USA, jako myšlenky prosazující se zvláště ve vizuálním umění jako je malba a socha, přesněji spíš objekt. V pozdějších letech, označovaných jako postminimalismus se projevuje i v dalších oborech jako je hudba, design, architektura i literatura. Stal se novým ţivotním stylem a filozofií. Minimalismus vytvořil nový prostor, který nebyl zneuţit tradicemi a hodnotami evropského umění. Asi právě proto se stal charakteristický zvláště pro americké umělce, kteří se snaţili pokořit v té době zastaralé názory Evropy. Ve své podstatě vznikl, jako útok na klíčové aspekty vrcholového modernistického umění jako je abstraktní expresionismus. [1, 4]
Obr. 1: Ludwig Mies van der Rohe - křeslo Barcelona
Obr. 2: Piet Modrain - Kompozice
Obr. 3: El Lissitzky - Proun
12
První krůčky s podobnými názory o zjednodušování reality přicházely uţ od umělců Bauhausu (obr.1), neoplasticismu (obr.2) či ruského konstruktivismu. Jako předchůdce můţeme povaţovat poválečné americké umělce jako B. Newmana, A. Reinhardta (obr.4), M. Rothka a D. Smitha (obr.5), ovšem práce těchto umělců je stále příliš ukotvena v pečlivém komponování objemů a tvarů, potřebě zobrazit emoci, myšlenku, stále směřuje k jedinečnému psychologickému porozumění díla. Dalším významným zdrojem pro minimalisty bylo nové zhodnocení Duchampova principu ready-made (obr.6). [1, 7]
Pro Carla Andreho to bylo spojení konstrukce a ready made co postrčilo jeho pojetí díla směrem k minimalismu. Spočívalo ve výrobě designu celkových konstrukčních prvků a jejich násobení. Toto své pojetí rozvíjel pod vlivem Brancusiho jiţ na konci 50. let. Nejprve pracoval s vyřezáváním, pak s řezáním jednotlivých objektů, které aditivním řazením sestavoval v rozlehlé konstrukce (jako je vidět na obr.7). Od prací, v nichţ bylo ještě důleţité budování určitého prostoru, se rychle dostává k pojetí, v němţ jde především o akcentování určitého místa – jeho práce se posouvají na hranici místně specifických instalací. Mezi nejznámější Andreho práce patří „kompozice“ vznikající jen volným přiřazováním identických prvků – cihel, nebo ocelových plátů, které v mezních případech téměř splývají se svým „pozadím“, tj.
s prostorem galerie (obr.8). [1, 7]
Obr. 4: Ad Reinhardt – Číslo 17 Obr. 5:David Smith - bez názvu 1961
Obr. 6: Duchamp- Jízdní kolo
13
Obr. 7: André sestavuje z dřevených kvádrů pyramidu
Obr. 8: Kompozice z kovových plátů
Dalším průkopníkem byl Frank Stella, který svoje první minimalistické
‚pruhované‘ černé obrazy (obr.9), vzniklé umístěním stejně širokých černých pruhů rovnoměrně na plátno, ukázal na přelomové výstavě 16 Americans, kterou v roce 1959 uspořádalo Museum of Modern Art v New Yorku.
Dalším příkladem posunu v jeho tvorbě směrem k minimalismu je snaha o utvoření objektu z malby a pokusu o ready-made, kdyţ se vzdal rámu a napíná plátno
rovnou na stojan. Jeho citát„What you see is what you see“ (co vidíte je to co vidíte) přímo vystihuje jeho tvorbu a koncepci. Tato díla byla ve své jednoduchosti v přímé opozici k dílům abstraktních expresionistů a brzy si našla celou řadu příznivců, hlavně mezi mladými nastupujícími umělci. [1, 4]
Obr. 9: Stella maluje Černé obrazy
14 1.1.3 Dan Flavin:
Narozen v roce 1933 v New Yorku, kde také roku 1996 umírá.
Nejdříve se věnoval malbě akvarelem a kresbě tuší v duchu abstraktního expresionismu. Následně svou ranou prací vzdával hold jak ruskému konstruktivismu, tak principu ready made. Kdyţ se roku 1961 dostává
k nástěnným objektům, které nazývá Icons, kombinuje monochromní deskové malby s průmyslově vyráběnými ţárovkami a zářivkami (obr.11). Zlom v jeho tvorbě nastal, kdyţ si na stěnu ateliéru diagonálně připevnil jedinou běţnou neonovou ţlutě svítící zářivku, kterou pak nazval Diagonal of May 25, 1963 (obr.10). V letech 1964 aţ 1966 vznikla série „věţí“, kompozic věnovaných Vladimiru Tatlinovi. Během 60. let a pak dál v letech sedmdesátých a osmdesátých se Flavinova tvorba posunovala často směrem k místně specifické instalaci. Typickým příkladem Favinových děl je kompozice The Nominal Three, série zářivek umístěných ve skupinách 1 – 2 – 3 (obr. 12). Později se spíše přiklání k různým strukturám z barevných zářivek a začíná vyuţívat moţnosti zářivkami měnit výstavní prostor. Pozorovatel tak dílo sleduje spíše zevnitř neţ zvnějšku. Ukázku z instalace v roce 1992 (Tracy, to celebrate the love of a lifetime) můţeme vidět na obrázku číslo 13. Ale veškeré metafyzické a expresivní výklady svého díla, které se přímo nabízejí, Flavin odmítal a ztotoţňoval se s myšlenkami minimalismu. [1,7]
Obr. 11: Icons Obr. 12: Flavin se svým dílem The Nominal Tree
Obr. 13:
Guggenheimovo museum Obr. 10: Diagonal of May 25. 1963
15 1.1.4 V architektuře:
Termín minimalismus by se zajisté dal pouţít i v architektuře. Bývá často pouţíván jako popis trendů, kdy byla konstrukce stavby redukována do základních a nezbytných linií nosných stěn.
Těmito svými naukami se řídí minimalistické budovy japonské kultury.
Inspiraci v ní hledali uţ i architekty Neoplasticismu a Bauhausu.[3, 4]
Pro architekturu by se daly povaţovat klíčovými nauky Ludwiga Miese van der Roheho, který zastával myšlenku, ţe ‚více je méně‘, a jeţ se v jeho tvorbě zobrazila maximální jednoduchostí designů a úplným vyuţitím všech funkčních prvků stavby.
Jelikoţ se povaţuje za minimalismus účelná jednoduchost a jednota designu je úzce provázána s funkcionalismem, spousta odborníků nerada definuje jako samostatný styl.
Avšak za základní znaky by se dala povaţovat kombinace jasných světlých barev, celková čistota designu i struktur jako sklo a kov, kterou umocňuje kombinace s přírodními vzory dřeva či kamene. Přestoţe je interiér zaloţen na jednoduchosti, můţe být také poměrně finančně náročný, protoţe klade důraz na kvalitu materiálu. Na někoho působí nepříjemně stroze a sterilně, jiným naopak jeho čistota, elegance a ladnost vyhovuje. Podstatnou roli hraje světlo, okna se proto nezakrývají. Příkladem je japonský architekt Tadao Andó, interiér podle jeho návrhu můţeme vidět na obr.
14. Důleţitá je podle jeho názoru čistá geometrie a původní materiály jako pohledový beton, nenatřené dřevo. Dalším příkladem je švýcarský architekt Peter Zumthor, jehoţ budova lázní je na obr. 15 a 16. Přesto, ţe návrháři budov i interiérů často na tento styl odkazují, většina vzniklých děl se nedá označit za čistě minimalistické. [3, 4]
Obr. 14: Dům na Sri Lance[35]
Obr. 15: Interiér lázní Vals[36] Obr. 16: Budova lázní Vals ve Švícarsku[36]
16 1.1.5 Jako životní styl:
Minimalismus je uţ takovým pojmem, který ovládá i celý ţivotní styl, který vede k maximálnímu zjednodušení ţivota. Zbavit se nepodstatných věcí ve prospěch těch podstatných. Odlehčení od zbytečných činností, věcí a starostí vede k otevření volného prostoru a svobodě. V minimalistickém ţivotním stylu má jednoznačně přednost kvalita před kvantitou. Minimalista, pokud chce, si můţe dovolit kvalitní věci, protoţe ušetří tím, ţe nebude vyhazovat peníze za zbytečnosti. V minimalismu jde především o vlastní pocity, o to, ţe máme sami vlastní svobodu se rozhodnout, ţe to, co si pořizujeme, potřebujeme a chceme. [6]
1.1.6 V oděvním designu:
Za minimalistická oděvní díla bychom mohli povaţovat uţ i módu Antiky nebo pracovní oděvy chudších vrstev v průběhu staletími. Avšak s hlavními myšlenkami tohoto směru se začalo přicházet ve 20. století. Po vzoru Coco Chanel, Jean Muirové, Mariana Fortunyho (obr.17) nebo Madelaine Vionnetové (obr.18) se v 90. letech objevuje mnoho návrhářů oslavujících zjednodušenou estetiku. Například Carin Klein, Jil Sanderová, Shirin Guildová. Široká ramena a oslava módních značek charakteristická pro 80. Léta, jako by si v novém desetiletí vyţádala změnu. Zákazníci vyţadují umírněnější a rozumnější estetiku, která opovrhuje přitahováním pozornosti, vládnoucímu v předcházejících letech. Nastupuje nový druh antimódy obsahující čisté, funkční a estetické hodnoty. Návrháři upřednostňují přísnost a intelekt. Barvy jsou neutrální a tlumené, aby neodváděly pozornost od střihu a materiálu. Nepouţívají zbytečného zdobení, falešné kapsy, knoflíky, poutka a podobně. Hlavní důraz se přikládá kultivovanému a elegantnímu krejčovství. [8]
Obr. 17: Šaty inspirované antikou[37]
Obr. 18: Šaty s rafinovanými střihy[37]
Obr. 19: Typické oděvy 80 let[38]
17 1.1.6.1 Jil Sander
„Nejčistší formou luxusu je zjednodušení.“ To je filozofií tvorby Jil Sander.
Narodila se v roce 1948 v Hamburku. Roku 1976 se podařilo této textilní inţenýrce, prorazit na módní scéně novým čistým pojetím vrstveného oblečení. Její vzkvétající podnik, vybudovaný v 80. letech s distribucí ve Francii, Itálii i USA, měl v té době kolem 65 vlastních butiků od Montrealu aţ po Singapur. Umění soustředit se na podstatu je určující pro jednoduché kalhotové kostýmy, nadčasovou kašmírovou pleteninu, klasické koţené kabáty, boty i kabelky. Vedle oblečení jsou ve světě pojmem především kosmetické výrobky, brýle a doplňky. Její tvorba dle mého názoru i přes silnou umírněnost, purismus a neutrální tóny vyzařuje její energičnost, a to právě v kombinaci jemných a pohyblivých materiálů v kontrastu s precizně konstrukčně řešenými kašmírovými kabáty. [9,11]
Obr. 20: Kolekce 1997[39] Obr. 21: Kolekce 1999[39] Obr. 22: Kolekce 2010[40]
S novým tisíciletím se většinové akcie značky prodaly firmě Prada Group a během následujících let se kvůli neshodám s vedením Jil rozhodla opustit svou značku úplně. V průběhu let se ve vedení vystřídalo mnoho návrhářů snaţících se tvořit v Sanderovském duchu. Dokonce v roce 2003 se Jil vrátila do firmy, ale jen na tři sezóny a nadále se rozhodla, ţe její nástupce, talentovaný belgičan Raf Simons, zvládne dobře řídit společnost ve 21. století i bez její pomoci. Tento původem průmyslový designér jiţ dříve získal dobré jméno jako návrhář pánského oblečení, který módu chápe jako „politické prohlášení svobody a nezávislosti.“ Myslím, ţe v jeho návrzích můţeme dobře spatřit navázání na myšlenky původní Jiliiny tvorby a jeho správné kroky potvrzuje i poměrně dlouholetá spolupráce se značkou. Nebojí se barev, coţ přináší trochu jeho vlastní iniciativy a svěţesti jak je vidět na avšak v krásných velkých a minimalistických formách, na které jsem se snaţila navázat i v mojí kolekci. [9,10]
18 1.1.6.2 Helmut Lang
Za Dalšího proslaveného minimalistu v oděvním průmyslu by se dal povaţovat Helmut Lang, sám ale tento pojem, ve spojení s jeho uměním nemá rád. Spíš neţ módní trendy se v kolekcích projevuje jeho smysl pro experimentování, kombinace oficiálního a náhodného. Svou tvorbou zasahuje aţ do zkoumání dekonstruktivismu a zkoušení limitů materiálů a technologií. V srdci své estetiky vychází z androgynního vzhledu strohých obleků, dotvořených kombinací zdánlivě nesourodých a někdy zjevně syntetických materiálů, jako např. reflexní pásky, jindy ušlechtilých materiálů jako kůţe, hedvábné organzy nebo kašmír. Jeho
jednoduché, jak sám říkal, „k ničemu se nevztahující“ uţitečné modely, inspirované sportovním oblečením, přitom vyzařují krásu, ladnost a oko nedráţdící estetičnost. Pojetí Langova oděvu nevycházelo z masové produkce a prodejnosti, jeho tvorba je propracována s filozofií mnohem intelektuálnější a snahou o uměleckou hodnotu. [9,10]
Tento nejslavnější rakouský návrhář, narozený roku 1956 ve Vídni, si jako samouk počátkem 80. let otevřel svůj první malý obchod se specificky tvarovanými tričky. Roku 1986 se poprvé prezentuje v Paříţi, kde sklízí nemalý úspěch a na jeho základě uvádí značku se svým jménem. V roce 1998 Helmut přemístil svojí společnost z Paříţe do New Yorku, a o rok později prodal 51% své společnosti Prada Group. To potvrdilo začátek nové fáze činnosti návrháře s posunem do „luxusnější“ estetiky spolu se zahájením rozšíření sortimentu o parfémy a doplňky. Dnes stále vznikají krásné oděvy pod jeho jménem, ale podnik mu jiţ nepatří, protoţe v roce 2004 se ho vzdal úplně. [9,10,11]
Minimalistické, redukované návrhy skromně působícího Langa byly vţdy nekonvenční a tvořily opozici paříţským trendům. Dal by se nazvat módním reformátorem, který formuloval štíhlou sexualitou nabitou siluetu a pouţil jí pro obě pohlaví, ta se následně stala vzorem devadesátých let. Byl jedním z prvních, kdo ukazoval dámské i pánské oblečení dohromady a jako první módní návrhář představil jednu ze svých kolekcí výlučně na internetu. [9, 10]
Obr. 23: K. 2003[39] Obr. 24: K. 1999[39]
19 1.1.6.3 Dnešní návrháři:
K základním prvkům minimalismu se návrháři dnešní doby stále vrací a v podstatě se udrţel aţ do dnes. Stále se uplatňuje redukce všeho nepodstatného a pouţívání základních materiálů podřízených funkci nebo estetice. V dnešní době je vše moţné, ale přitom není jednoduché zaujmout dnešního zákazníka. Kaţdý si nachází svůj vlastní styl a upravuje vlastní pravidla, ale stejně se navzájem se svými kolegy ovlivňujeme. Dále píši o mladých umělcích, kteří se moţná nedají povaţovat za čistokrevné minimalisty, ale byli mi inspirací a neseme některé společné názory.
Jedním ze současníků, který mě inspiroval je Americký umělec tvořící pod svou značkou Telfar. Ukázku z jeho práce můţeme vidět na obrázku 25. Blízká je mi jeho snaha jít proti proudu dnešní konfekce a snaha posouvat módu vstříc budoucnosti. Tvoří originální modely pro mladého a moderního streetového člověka. Zajímavé konstrukční řešení, prostřihy a objemná unisexová silueta, i vtipná reklamní podpora zobrazují jeho originální, volný a vzpurný přístup. [12,41]
Dalším mladým návrhářem, jehoţ smýšlení je mi blízké, je Francouz Eric Lebon. Jeho oděvy jsou v podobném městském a volném aţ hip-hopovém duchu jako Teflarovy a určeny jsou pro podobnou cílovou skupinu mladých muţů. Dále se zajímá se i o design batohů. Jeho neutrální barevnost a volba materiálů podřízená funkčnosti, by se dala povaţovat za prvek minimalismu (obr. 26). Neuznává unisexové pojetí, ale naopak se snaţí převádět některé prvky z dámského oděvu do světa muţů, protoţe i muţi chtějí mít modu tvořenou speciálně jen pro ně. Pro něj charakteristická volná silueta, nadrozměrné konstrukce i funkčnost jsou znaky, o které jsem se naţila i u své kolekce. [12,42]
Obr. 25: Teflarova přehlídka zima 2014 /15[41] Obr. 26: E. Lebon zima 2008/09[42]
20
Obr. 27: Hourani - zimní kolekce 2014/15[43] Obr. 28: Hourani – kolekce zima 2011/12[43]
Naopak trochu jiné pojetí oděvu přináší Kanadský návrhář Rad Hourani, zabývající se i multimediálním uměním a fotografií. Liší se od předchozích jmenovaných tím, ţe netvoří streetovou módu, ale jeho filozofií je minimální diskriminování. U svých modelů popírá barvu pleti, věk, kulturu i vyznání a hlavně pohlaví, snaţí se vyhnout klasickým ready-to-wear pravidlům, protoţe věří, ţe k tvorbě muţské i ţenské mody nepotřebujeme rozdílné kroky. Jeho návrhy jsou ostré, přímé, vyuţívá kontrastů jak barev tak materiálů, to můţeme vidět na ukázkách jeho práce (obr. 29). Charakteristické je pro něj i vrstvení (obr. 27), průhledy a variabilnost. Sdílím s ním jeho názory na unisexové pojetí, to je dobře vidět na obrázku 31, kde je stejný kabát na různém pohlaví. I jeho práce na čistých geometrických střizích a prostorem mi je inspirací. Neměla bych opomenout, ţe na svých internetových stránkách uvádí, ţe od roku 2013 je prvním návrhářem tvořícím unisexové Haute couture kolekce. Ukázka jeho poslední Haute couture práce na obrázku 30. [12,43]
Obr. 29: Kolekce 2010[43] Obr. 30: HC kolekce 2015[43] Obr. 31: Kolekce 2011[43]
21
1.2 Motýli
Jsou druhým největším řádem hmyzu, který čítá přes 150 000 druhů, kteří ţijí téměř po celém světě, a z toho 90% tvoří právě noční motýli. Přitom jejich počet není stále konečný a nacházejí se stále nové druhy. Proto se nemůţeme divit, ţe se na planetě najde tolik lidí, kteří propadli jejich kráse a různorodosti. Většina biologů začínala právě jako sběratel é motýlů. Věda zabývající se těmito ţivočichy se nazývá Lepidopterologie, základ získala podle vědeckého názvu pro motýly Lepidoptera, coţ znamená šupinokřídlí. [14,15]
1.2.1 Stavba těla
Stavba motýla se skládá ze tří hlavních částí: hlava, hruď a zadeček. Na hlavičce se nachází pár velkých sloţených očí, ty jsou tvořeny z aţ tisíce jednotlivých šestibokých oček, která skládají výsledný mozaikový obraz. Navíc některé druhy, zvláště nočních motýlů, jsou vybaveny ještě třemi malými očky (ocelli), která reagují na změny vlnových délek světla a pravděpodobně slouţí k určování intenzity světla. Nad očima je umístěn další smyslový orgán, tím jsou tykadla, ta mohou mít různé tvary, ale v zásadě čím má tykadlo s větší povrchovou plochu, tím je motýl citlivější na vnímaní pachů a vibrací. Na příklad hřebenové tykadlo, které je vidět na obrázku číslo 34. Pro lepší orientaci a hmat jsou tito tvorové vybaveni párem pyskových makadel, většinou skrytých v osrstění hlavy. Pokud jde o ústní ustrojí, nacházíme u motýlů povětšinou dva typy. Primitivnější čeledi mají kusadla. Ty se ţiví pylem rostlin, je to pozůstatek z dob kdy na zemi ještě neexistovaly nektarodárné rostliny. Většina motýlů je ovšem obdarována sosákem, který je v klidovém stavu motýla stočený, ale kdyţ dojde k podráţdění chuťových buněk, jeţ jsou umístěny na noţičkách, dochází k automatickému natáhnutí. Obecně platí, ţe dospělí jedinci přispívají k opilování květů a jsou to uţiteční tvorové. Avšak existují výjimky, jejichţ ústrojí je zakrnělé, ty potom potravu v dospělosti vůbec nepřijímají. Ty po jejich nedlouhý ţivot, určený pouze k rozmnoţení, vyuţívají své tukové zásoby nastřádané ve stádiu housenky.[13,14]
Obr. 32: Popis částí motýla[44]
22
Další částí je hruď skládající se ze tří článků, kde na kaţdém z nich je po páru článkovitých nohou. Nejnápadnějším znakem motýla jsou dva páry křídel umístěných právě na hrudi. Jsou protkané vzdušnicemi, coţ jsou větvené trubice, slouţící jako dýchací ústrojí, a přivádějí okysličený vzduch ke tkáním. Křídla jsou pokryta z rubu i lícu hustou vrstvou drobných šupinek, ty jsou řazeny podobným překrýváním jako tašky na střechách domů. Šupinky jsou v zásadě trojího typu. Jedna skupina je zabarvena pigmenty zvanými pteriny, které propůjčují křídlům nádherné zabarvení a vzory, ale po čase na světle vybledají. Proto musejí být sbírky motýlů uchovávány ve tmě a suchu. Druhá skupina, díky svojí struktuře, fyzikálně láme nebo odráţí světelné paprsky a tak propůjčuje motýlům nádherná perleťová nebo kovová zbarvení. Třetí druh šupinek slouţí ke komunikaci a rozmnoţování, kdy pomocí drobných ţlázek vylučují vonné látky feromony. Pro motýla jsou křídla i způsobem ochrany. Díky rozmanitým kresbám si propůjčuje maskování jako rostliny, kůra stromů, nebo predátory zastrašují kresbou očí savce (obr. 34). Například babočka Některé druhy zase vsadily na výstraţné a výrazné zbarvení, čímţ upozorňují na svou nepoţivatelnost nebo i jedovatost. Existuje i pár neškodných druhů vyuţívajících právě podobného zabarvení a kreseb jako motýli jedovaté a nebezpečné. Ty potom ţijí pod jejich ochranou, tento jev se nazývá mimikry.
[13,14]
Obr. 33: Šupinky na křídlech motýla[45] Obr. 34: Martináč Bukový[45]
Poslední ze tří hlavních částí je zadeček. Ten je většinou štíhlý a dlouhý, vývojově je tvořen deseti články, ale vidět je pouze kolem sedmi a samice má vţdy o článek méně neţ sameček. Hlavním účelem zadečku je rozmnoţování, jelikoţ se v jeho posledních článcích nachází kopulační ústrojí. To je mezidruhově velmi rozmanité a pro moderního lepidopterologa velmi důleţité, mnoho druhů je si natolik podobných, ţe se dají rozeznat jen pomocí preparace a zkoumání tohoto ústrojí. [13]
23 1.2.2 Jejich život:
Jedinci jsou jednopohlavní a k reprodukci je potřeba samec i samička. Rozdíly mezi pohlavím jsou většinou ve velikosti. Samička je vţdy větší, pak existují také drobné rozdíly v morfologii, ţilnatosti křídel a stavbě těla. Samečci jsou vábeni intenzivními pachovými látkami samičky nazývajícími se feromony i několik kilometrů, kde číhají a lákají samičku svými feromony k páření. Samečci jsou i velmi teritoriální a vyhání jiné samečky ze svého území. Samotné páření a je doprovázeno laškováním a třením křídel. U některých druhů dochází i k spojení které trvá několik dní. [13,14,15]
Po nějaké době samička klade nebo i náhodně trousí několik tisíc vajíček na rostliny, z nich se pak následně vylíhnuté larvy ţiví, jelikoţ většinou kaţdému druhu chutná jiná zeleň. Housenky jsou z pravidla býloţravé a k tomu mají uzpůsobeno kousací ústní ústrojí. Tělo se skládá z hrudní části, která nese tři páry končetin, a ta pokračuje v deset článků tvořících zadeček. Většinou je tělo pasivně chráněno pomocí chlupů, trnů, zabarvení, nepříjemné chuti nebo zápachu, neboť housenky jsou častou potravou různých dalších ţivočichů. Poté co nastřádá housenka dostatečné mnoţství ţivin a tuků, zakuklí se a přechází do posledního stádia - dospělosti. Většina nočních můr se ke kuklení stěhuje pod zem, zato denní motýli nechávají své kukly připevněné k volné vegetaci. [13,15]
Tato postupná přeměna z vajíčka na dospělého jedince se nazývá metamorfóza a je pro hmyz charakteristická. Motýlí proměně se říká dokonalá, jelikoţ v ní nechybí stádium kukly. Fáze proměny Hnědáska osikového jsou k vidění na obrázcích 35-37.
Některé druhy při tvorbě svého kokonu spřádají vlákna, která člověk dále vyuţívá, jako například bourec morušový. Většina motýlů v dospělém stádiu v našem podnebném pásu nepřeţije zimu, proto přezimují jako housenky nebo kukly, jiné druhy například migrují na jih Evropy. Metamorfoza je jedinečná i pro zachování a přeţití druhu při
Obr. 35: Vajíčka[45] Obr. 36: Housenka[45] Obr. 37: Kukla[45]
24
nepříznivém počasí, dovoluje motýlům hibernovat ve fázi kukly nebo vajíčka i více neţ rok, pokud je třeba příliš sucho a další stádia by se neměla čím ţivit. [14,15]
1.2.3 Chytání motýlů:
Motýli se dají získat dvěma způsoby. Jedním je odchyt ţivého motýla v přírodě a druhou moţností je odchov z preimaginálních stádií (tj. z vajíček, larev, kukel). [13]
1.2.3.1 Techniky denního lovu
Denní motýli jsou chytáni do klasických sítěk (obr. 38), coţ je kovový rám, na který je připevněn pytel z jemné tkaniny. Ze sítě jsou přepuštěni rovnou do nádobek.
Protoţe jsou velmi pohybliví, lze je nejsnáze pozorovat a chytat v klidné poloze třeba při přijímaní potravy nebo při pití. Musí se dávat pozor, aby na ně nepadl stín lovce, jelikoţ jsou velmi citliví na pohyb. Jinou metodou denního sběru je hledání sedících motýlů na kmenech stromů, kde v klidu přečkávají nejrůznější noční motýli, maskovaní svým zbarvením. Ostatní větší druhy okřídlenců však bývají ukryti v korunách stromů a mezi listím nejsou k nalezení. [13,15]
Jednou z dalších metod je sklepávání, kdy pod menší strom nebo keř rozprostřeme plachtu a po zatřesení nebo
zabušení na větve spadávají odpočívající motýli na plachtu, z které se pak dají lehko sesbírat.
Podmínkou je chladnější počasí, třeba mrazivá jarní rána, kdy jsou ještě ztuhlí zimou a neschopní rychle odletět. [13]
1.2.3.2 Techniky nočního lovu:
Moţnosti nočního lovu jsou úplně odlišné. Můţeme sice také chodit se svítilnou po louce a chytat přelétávající osvětlené můry do síťky, ale pohodlnější a účinnější jsou jiné metody. [13]
Lov na světlo (obr 39 a 40) je zaloţen na lákání motýlů na světlo, které způsobuje jejich dezorientaci a oslnění, proto přilétají do okolí světelného zdroje. Zařízení k lovu bývá povětšinou jednoduché, v podstatě se pouţívá osvětlená bílá stěna, v terénu naopak nataţené bílé plátno nebo záclona připevněná svisle k nějaké konstrukci. Má zhruba výšku člověka a do vzdálenosti půl metru před ním je umístěn zdroj. K osvětlení bývaly pouţívány plynové nebo petrolejové lampy, ale při dnešních moderních lovech uţ
Obr. 38: Síťka na hmyz[46]
25
upřednostňuje rtuťovou výbojku, která vydává určitý podíl ultrafialového záření a je nejúčinnějším lákadlem. Jako náhrada se dá pouţít i jiný zdroj světla jako objímka se ţárovkou nebo neonová zářivka, ale účinnost uţ není tak vysoká a nemusí přilákat všechny druhy motýlů. Zdrojem proudu je buď nedaleké stavení, nebo přenosný agregát, kterých se v dnešní době vyrábí nepřeberné mnoţství druhů. Oběti sedící na plátně a okolní vegetaci chytáme rovnou do nádobek. Poletující motýly můţeme odchytávat do síťky jako za dne. Přílet začíná jiţ při setmění a nejsilnější bývá před půlnocí. Lovit se dá po celý rok, ale čím teplejší večer, tím více obětí se dostaví. Déšť vadí více sběrateli neţ můrám, zato rušivější můţe být měsíc při úplňku nebo třeba silný vítr. Nevýhodou je, ţe lákáni jsou převáţně jen samci, jen u některých druhů je podíl samic vyšší. [13, 16, 17]
Zdokonalením lovu na světelnou návnadu jsou lapače nejrůznějších konstrukcí.
(obr. 41) Motýl přivábený světlem narazí do stěny lapače a spadne nálevkou do připravené odchytové láhve s atmosférou nasycenou smrtícím plynem. Výhodou je automatičnost a není k jeho fungování nutná lidská přítomnost. Je to však nešetrná metoda s ohledem na mnoţství pohubeného hmyzu a to nejen motýlů. Další nevýhodou je, ţe se povětšinou motýl poškodí a proto se spíš hodí pouze pro vědecké účely neţ pro sbírkaření, kde jsou vysoké nároky na nepoškození exemplářů. [13]
Obr. 39: Lov na světlo[47] Obr. 40: Lov na světlo[17]
26
Poslední moţností odchytu nočních motýlů je lov na vnadilo (Obr.42). Značné mnoţství těchto letců přitahuje kvasící ovoce a šťáva vytékající z poraněných stromů.
Pokud entomolog zvolí tento způsob lákání, připraví si doma speciální směs sloţenou z cukru nebo medu, rumu a piva svařenou s kousky ovoce povětšinou jablek. Kaţdý kuchař má své tajné vnadící recepty. Připravenou kašovitou hmotou jsou potírány sušené kříţaly nebo porézní hmoty a kousky textilií, které jsou zavěšeny za provázky na větve lesní vegetace. Po setmění uţ jsou návnady okupovány mnoţstvím motýlů, kteří nic netušíce přiletěli nasávat sladké šťávy. Pro větší účinek se můţe do svařených kaší přidávat i přiměřené mnoţství kvasnic. Na vnadidlo přilétá nejvíce můrovitých koncem léta. Ostatní motýli se objevují jen náhodou, coţ je pochopitelné jelikoţ mají jinak vyvinuté ústní ústrojí a dávají přednost jiné potravě. Nejúspěšnější lov bývá brzy na jaře a od konce léta do zimy, kdy je v přírodě nedostatek přirozené potravy. [13, 15]
1.2.3.3 Usmrcování:
Motýli jsou usmrcováni v malých nádobkách různých velikostí od 2 do10 cm.
Na dno je umístěna buničina napuštěná kapalinou, která při odpařování vytvoří smrtící atmosféru. Jako smrtící látka se povětšinou pouţívá chloroform nebo čpavek.
Nevýhodou je, ţe chloroformní výpary motýly zkřečovatí a špatně se potom preparují, naopak čpavek odbarvuje některé pigmenty a tím znehodnocuje výstavní hodnotu. Zato s oxidem siřičitým, či kyanidem draselným nebo sodným je práce pohodlná, avšak nejsou volně dostupné. Dietyléter ani octan etylnatý, pouţívané k běţnému usmrcování hmyzu, se nehodí, motýli jsou usmrcováni velmi pomalu a při svých zdlouhavých pokusech o únik by se mohli zbytečně poškodit. Z dostupných způsobů je nejvhodnější metodou omámit oběť v chlorofylu a následně je usmrtit pomocí jehly od šicího stroje (má ouško na špičatém konci) namočené v čpavkové vodě. V oušku uvízne dostatečné mnoţství čpavku pro usmrcení motýla a ten přitom zůstane vláčný a bez vad. [13]
Obr. 41: Lapač na hmyz[48] Obr. 42: Ovocné zkvašené vnadidlo[49]
27 1.2.4 Vybavení:
Mezi základní vybavení lovce patří ultrafialová výbojka kolem 125W. Jak je vidět na (obrázku č. 44). Motýli jsou známí tím, ţe jejich zrakové vnímání barev je posunuto do ultrafialové oblasti. Proto by měla obsahovat podíl uv světla aby působila jako co největší lákadlo, přitom výbojky jsou dostatečně silné a intenzivní, aby přilákaly motýly i z velkých dálek. Bohuţel některé větší druhy se tohoto ostrého světla mohou zaleknout a usednou jen někde v blízké vegetaci, kde jsou skryty před okem lovce.
Proto je vhodné pouţít výbojku v kombinaci s menší zářivkovou trubicí. Jako je vidět na obrázku 43. [13,17]
Obr. 45: Plátno[50] Obr. 46: Síťka s teleskopickou násadou[50] Obr. 47: Krabička[50]
Další nepostradatelnou pomůckou lovce je dostatečně velké, nejlépe bíle, plátno nebo síťovina, případně jiný podobný materiál (Obr. 45). Tato plachta můţe být uţ připevněna k samostatně stojící konstrukci, která se dá i koupit ve specializovaných obchodech, případně kaţdý šikovný nadšenec dokáţe vyuţít terénu a natáhnout výztuţná lana třeba mezi stromy. Nedílnou součástí vybavení je i síťka, která můţe být vyrobená i po domácku pomocí obyčejné drátové obruče a pytlíku z látky nebo silonu.
Ovšem dají se i zakoupit profesionální síťky různých průměrů a volitelnou délkou
Obr. 43: Zářivková lampa[50] Obr. 44: UV výbojka[51]
28
rukojetí (Obr.46). Oblíbené jsou i skládací verze, které se pohodlně vejdou i do batohu nebo kapsy. Krabičky, různé odchytové pytlíčky a obálky jsou součástí vybavení některých lovců, hlavně sběratelů, pro které je nepostradatelná i smrtička, kterou je nádoba s usmrcovacím nebo omračujícím plynem. [13]
Následné preparování a uschování vyţaduje kvalitní krabice, skříňky nejlépe se skleněným víkem, protoţe na rozdíl od kolekcí brouků opakované otvírání a tím tvořený průvan škodí křehkým křidélkům a zvyšuje se tím moţnost odlomení. Vhodná výška krabice, je dána délkou entomologického špendlíku, která je 5-6 cm. Ty jsou dobře vidět na obrázku 46. Na dně krabice je centimetrová vrstva porézní hmoty na zapichování špendlíků. Vylepšenou variantou je velká skříňka s menšími krabičkami pro jednotlivé motýly (Obr. 47). Je šetrnější, protoţe neustále dochází k doplňování kolekcí a čas od času i je potřeba přerovnání, přece jen neustálé přepichování křehkým tělíčkům neprospívá. Při uskladnění by se mělo dbát na konstantní pokojovou teplotu a suché, tmavé prostředí. Neměla by se ani podcenit ochrana proti škůdcům a to především z řad hmyzu jako moli a rušníci. [13]
Rozsah sbírky uţ potom záleţí na moţnostech sběratele, většinou amatérské a školní bývají o jednom aţ dvou jedincích na druh (obr48.). Zato kolekce opravdového specialisty obsahuje větší počet exemplářům pro třeba jen jednu čeleď, snaţí se získat materiál s co nevětším rozsahem, sahajícím třeba přes několik světadílů, kde tak můţe zachytit různé geografické odchylky. Kaţdý jedinec je potom vybaven štítkem o původu, datum kdy byl uloven, v jakém městě nebo zemi, případně doplňující informace jako potrava housenky. Příklad takové sbírky můţeme vidět na obrázku 49, kde jsou i dobře vidět entomologické špendlíky. [13]
Obr. 48: Kolekce tvořené výzkumníky[47] Obr. 49: Detail sbírky[52]
29
Moţná by si někteří mohli říct, ţe sbírky motýlů jsou zábavou našich dědečků a v dnešní digitální době uţ není místo pro rozměrné krabice s brouky. Ale pravdou je, ţe stále je spousta nadšenců, kteří vyráţí do přírody obdivovat poletující krásu. To potvrzuje i mnoţství internetových obchodů s vybavením. Hodnota, kterou má kvalitní sbírka, se nachází hlavně ve výzkumu a uchovávání druhů po další generace. Nemluvě o tom, ţe spousta informací ze světa hmyzu je stále neprobádaných, právě díky tmě, která ho schovává před očima člověka. Proto doufám, ţe třeba i můj oděv by mohl přinést trochu světla a pomoci tím poodhalit některá tajemství z jejich ţivota v noci.
S rychlostí a nároky, jakými tlačí příroda i člověk na motýly, je spousta druhů ohroţených a jejich záchrana ani tak neleţí v rukou ochránců přírody jako v přirozeném koloběhu a náhodě. Jejich počty jsou v porovnání s obratlovci převelké a i jejich způsob rozmnoţování k tomu přispívá. Přesto jich ubývá a není to následkem několika přišpendlíkovaných jedinců. Berme v potaz, ţe někteří přirození dravci spořádají mnoţství hmyzu srovnatelné s jejich váhou a přesto v minulosti počty motýlů vzrůstaly.
Je to přirozený výběr nebo následek lidské chamtivosti? To uţ je na svědomí kaţdého z nás.
30
Praktická část
2 Materiály a technologie
2.1 Optická vlákna
Principy vedení světla sklem jsou známy uţ od poloviny 19 stol. Avšak jedno z prvních plastických optických vláken bylo vyvinuto, aţ roku 1964 ve firmě Du Pont.
[11]
Optická vlákna byla původně vyvinuta pro přenos informací a světla na velké vzdálenosti a to i za velké přenosové rychlosti. Jejich výhodou je právě určitá ohebnost tudíţ splétání do svazků jako u kabelů, další výhodou je, ţe nepodléhají elektromagnetickému rušení a přeslechům, také není potřeba velkého počtu zesilovačů.
Dělíme je dva druhy: mnohavidová optická vlákna, která vedou více světelných módů současně a vyuţívají absolutního odrazu. Jejich nejčastější pouţití je v datových sítích na krátkou vzdálenost nebo pro účely osvětlení. Naopak u telekomunikací a internetu se nejčastěji vyuţívají jednovidová vlákna, která vedou světlo jedním přímým modem v úzkém jádru a jelikoţ se paprsek téměř neláme, dosahuje přenos větší rychlosti.
[18,19]
2.1.1 Technologie:
Optické vlákno je dielektrický vlnovod přenášející světlo nebo infračervené záření podél své osy. Vyuţívá přitom procesu úplného vnitřního odrazu na rozhraní dvou prostředí s rozdílným indexem lomu. Vlákno se skládá z jádra, které musí mít index lomu vyšší neţ druhá část vlákna - plášť. Vše je ještě pro větší odolnost obaleno tenkou vrstvou chránící vlákno proti vlhkosti a vnějším vlivům. Vyráběny jsou ze dvou materiálů, buď skla (křemičitého) nebo polymerů. Klasická plastická vlákna jsou vyráběna z polykarbonátu, polystyrenu nebo polymetylmetakrylátu. Moderní vlákna jsou na základě perfluorovaných polymerů a vyuţívají se jako náhrada anorganických skleněných vláken. [18,19]
Při pohybu světla vláknem dochází k útlumu záření (ztrátám světla), můţe být indukován krutem, tahem, nečistotami, vadami a hlavně ohybem. Proto je určen kritický úhel ohybu v závislosti na poloměru vlákna, kdy uţ dochází k velkým ztrátám záření a není dobré jej překračovat. To je důvodem, proč je poměrně komplikované vyuţívat
31
optická vlákna v klasických technologiích tvorby textilií a musí se brát ohled na nevelké moţnosti ohýbání. V zásadě plastová optická vlákna jsou flexibilnější neţ skleněná a mají kritický úhel větší. [18, 19]
Vlákna z polymeru se vyrábějí z preformy podobně jako křemičitá vlákna jen na mnohem niţší teplotu (kolem 200 °C). Jsou vyráběna pomocí duté trubice z pláště vlákna, která se zaplní kapalnou směsí monomeru a reaktivních látek, které zpolymerizují jádro. Alternativním procesem výroby je vytlačování v extruderu dvou odlišných polymerních materiálů.[18]
2.1.2 V textilu:
Rozhodla jsem se pouţít optická vlákna, která nejenom ţe působí efektivně a přináší vyšší estetický záţitek, ale jsou i aktivním bezpečnostním prvkem. To znamená, ţe nepotřebují k zvýšení viditelnosti a tím i bezpečnosti uţivatele ţádný jiný vedlejší zdroj světla. Tudíţ je zachována bezpečnost i v absolutní tmě. [18]
Základem pro pouţití v textilu je stranové vyzařování, kterého lze dosáhnout, pokud je úhel dopadajícího světla menší neţ kritický úhel. Toho lze docílit buď zvýšením indexu lomu v obalu, nebo sníţením indexu lomu v jádru, případně změnou úhlu světla. Pro docílení tohoto jevu jsou patentovány různé typy vláken se stranovým zářením a metody. Jednou z nich je pouţití přídavků (aditiv – mikro částic) způsobující rozptyl do polymeru jádra nebo pláště, další metodou je vícenásobné chemické nebo mechanické mikro-ohýbání a narušování povrchu vlákna nebo vytvoření geometrické asymetrie mezi jádrem a pláštěm. [18,20]
Nevýhodou stranového záření, způsobeného úmyslným „narušením“ vlákna je, ţe vyzářená energie exponenciálně klesá v podélném směru v závislosti k vzdálenosti od zdroje světla. Coţ znamená, ţe svítivost vlákna klesá se vzdáleností od zdroje. Vyšší rovnoměrnosti lze ale docílit vhodnou povrchovou úpravou. [18]
Jelikoţ je to aktivní bezpečnostní prvek, který není závislý na externím osvitu, potřebuje svůj vlastní zdroj světla. Ten je upevněn ke koncům vlákna. Nejlepší je pouţití LED diodových světel, které jsou však závislé na napájení elektrickým proudem. To omezuje pouţití na několik hodin (4 - několik dní), za pouţití klasického lithiového zdroje. Pracovní délka vláken se pohybuje kolem 5 metrů, ale dá se prodlouţit pouţitím zdrojů či odrazek na oba konce vlákna. [20]
32
2.2 Laminátová textilie:
Jiným názvem Kašírovaná textilie (z francouzského cacher coţ znamená zakrývat). Jedná se o plochý vícevrstvý útvar skládající se z minimálně z jedné textilní vrstvy a dalších komponentů jako pleteniny, tkaniny, netkané textilie, membrány nebo i kovové folie a folie či pěny z umělých hmot. Některé mohou obsahovat i méně jak 80% textilních vláken, proto by se neměly označovat jako textilie. [22,23]
Další variantou je Bonding (odvozeno z anglického názvu pro lepení) u kterého nedochází k lepení v celé ploše, ale v bodech nebo pásech. Touto technologií můţeme například ze dvou materiálů s rozdílnou sráţlivostí, vyrobit nepravé kloké, coţ je tkanina s vrásněnou strukturou. [24]
Technologie spojení několika vrstev materiálu spočívá v pouţití suchého nebo mokrého lepidla (jako PVC, akrylové kyseliny, polyuretan), častěji pak tavením termoplastických látek (fólie, pěna, pavučina, prášek z polyethylenu, polyetheru, nebo polyesteru). Ke spojení dochází za pomoci tepla a tlaku povětšinou v kontinuálních kalandrech a následného ustálení a fixaci v chladícím oddílu stroje. Ze starší odborné literatury je známé spojování plošných textilií s vrstvou pěny. Laminace se provádí zahřátím pěny plynovým hořákem, následkem kterého roztavená část pěny přilne k textilii. Ve strojích se kontinuálně takto můţe zpracovávat lícní i rubní strana výrobku. Nejčastějším surovinou je polyester, který vydrţí i vysoké teploty. [22,23]
Tato technologie přináší v podstatě moţnost spojení nejrůznějších materiálů, které by ţádnou jinou cestou nebylo moţné spolu zpracovat. Díky tomu existují nekonečné varianty textilií různých nejenom vzhledových vlastností, vhodnou kombinací a pouţití membrány lze vyrobit i vysoce funkční textilie jako Goretex a Sympatex. Kvůli několika vrstvám materiálů bývají tuţší a těţší proto se vyuţívají u svrchních oděvů, tašek a obuvi. Vyuţití nacházejí i v lidských obydlích například jako koberce, ubrusy a čalounění, i ve stavebnictví a medicíně našly svoje místo. Nevýhodu přináší náchylnost na vysoké teploty nebo chemikálie. Díky těmto vlivům můţe docházet k rozdělování jednotlivých vrstev. [21,22]
Pletenina spojená polyuretanovou pěnou, pouţitá v některých oděvech, sice nemá nějaké speciální vlastnosti, přesto je v dnešní době poměrně oblíbený a trendový materiál. Zajímavá je svou splývavostí a nepáravostí. To přináší nové moţnosti a estetiku do oděvní tvorby.
33
2.3 Další pouţité materiály:
V mojí bakalářce je materiál vybírán více méně podle estetických vlastností, neboť jde více méně o filozofický postup a výrobu prototypů. V případné výrobě pro skutečného zákazníka by ale bylo samozřejmé pouţití funkčnějších materiálů a membrán. Tím by se pravděpodobně zvýšila cena, ale myslím, ţe vhodnou kombinací materiálů zvýšení nákladů nebude nijak radikální.
2.3.1 Povrstvené bavlněné plátno:
Dalším způsobem jak změnit vlastnosti textilií je nanášení vrstev speciálních povlaků. Aplikují se v tekuté formě rozprostřením na povrch textilie stěrkou, tiskem nebo nástřikem. Pro řádné přilnutí se zahřívají a vytvrzují. Tekutý Kaučuk, vosk a Olejový povlak pocházejí z přírodních zdrojů a dodávají sice podkladovým tkaninám odolnost vůči vodě, trvanlivost a schopnost si vlastnosti udrţet se ale mezi jednotlivými materiály výrazně liší. Povlaky na bázi ropy mají vyšší trvanlivost vlastností. [21]
Povrchová úprava můţe změnit strukturu, omak, i hmotnost textilie, ta je pak méně poddajná, těţší, často lesklá. Přesto si zachovává určitou míru poddajnosti a dá se více méně zpracovávat jako klasické tkaniny. Nevýhodu přináší to, ţe při běţném šití vznikají otvory, které nelze odstranit, materiál se tím zeslabuje a můţe tím ztrácet vlastnosti. Povrchy bývají většinou neporézní a proto nepříjemné na pokoţce. Vlastnosti se většinou nejvíce uplatní u svrchních oděvů jako pláště do deště, oblečení pro lyţaře nebo pro pobyt v přírodě. [21]
2.3.2 Tkanina s keprovou vazbou:
Je Tkanina s vazbou vytvářející charakteristické šikmé vroubkování. Linie mohou být pravého i levého směru a vytkány jak na lícní tak rubní straně případně ve vazbě oboulícní. Kvalita kepru je dána hustotou vazby, čím vyšší tím jemnější diagonální povrch. Vyznačuje se dobrou splývavostí i odolností vůči oděru, a je snadno dostupný a v krejčovství dobře zpracovatelný. V řidších vazbách a nekvalitním zpracováním můţe své odolnosti ztrácet. [21]
Oblíbenou verzí kepru je Gabardén. Má jemnou strukturou šikmých linií a můţe být tak hustě tkaný, ţe odolá i menšímu dešti. Vyznačuje se dobrou splývavostí a odolností vůči mačkání, proto se hodí na krejčovská zpracování jako vrchní pláště a saka. Díky pruţnosti se volí i na šálové límce a klopy nebo přiléhavé sukně a kalhoty.
34
Patří mezi jedny z nejuniverzálnějších oděvních textilií. Vyrábí se z kvalitních vlněných přízí, multiplového polyesteru, či jeho směsí. Při pouţití polyesteru je nevýhodou to, ţe časem můţe vytvářet ţmolky. [21]
2.3.3 Pleteniny:
Pouţity byly strukturální pleteniny pro zvýšení funkčnosti a komfortu. Hloubku hladkému povrchu dodávají vzory a oka coţ rozšiřuje mnohotvárnost pletenin. Jako většina pletenin se vyznačují dobrou splývavostí a měkkým omakem, jsou pruţné a dobře padnou. Pouţití bývá nejčastěji na topech a šatech nebo pohodlných domácích a sportovních kalhotách. Kvůli pruţnosti je ale třeba volit vhodný šev, který pruţí nejlépe - řetízkový a šít jehlou s kulatým hrotem. Vyrábějí se téměř s jakýmkoliv obsahem vlákna od bavlny po polyester a směsi. [21]
2.3.4 Síťovina:
Většinu síťoviny tvoří vzduch, ne povrch, ten je členěn přízí, která je buď pletená svazovaná do uzlů, nebo svinutá. Příze je tvarovaná do geometrických vzorů tvořící šestiboká, čtyřstranná nebo jiná oka. Jemnost vzoru určuje funkčnost síťoviny, její průhlednost i omak. Síťoviny vyráběné z nylonu si jen s malou povrchovou úpravou drţí tuhý omak. Dále se pouţívá multiplová příze z polyesteru nebo hedvábí - zvolený materiál ovlivňuje míru ostrosti, stejně jako závěrečná úprava. V některých případech se vyuţívá škrobu, který je jemnější a po navlhčení se dá přetvarovat. Naopak při pouţití chemických tuţidel je omak tvrdší a trvalejší. Nejčastější vyuţití síťovin je při rozšiřování oděvu, ale můţe slouţit i jako ozdobný prvek. [21]
2.3.4.1 Síťová pletenina:
Je tvořena otvory rámovanými hustě provázanými přízemi. Velikost a tvar ok je velmi různorodý, zaleţí jen na technologii a návrzích desinatéra. Díky pletení je materiál velmi měkký, splývavý, pruţný, příjemný na omak a v podélném směru je pletenina tvarově stálá. Někdy je náchylná na zatrţení, proto je potřeba šít ji jehlou s kulatou špičkou. Většinou se pleteniny vyrábějí z multiplových přízí. Ve výběru jsou od běţných druhů po vysoce funkční, které mají ochlazovat a regulovat teplotu a cirkulaci vzduchu. Proto je nejčastější jejich pouţití při tvorbě spodního prádla, sportovního oblečení a jako podšívky bund a kalhot, kde zamezují kontaktu pokoţky s méně příjemnou textilií. U cyklistických a lyţařských větrovek mají funkci knotového efektu - odvádějí vlhkost od těla a pomáhají odpařování. [21]
35
2.4 Údrţba:
Kvůli pouţití netradičních materiálů jako laminátová textilie je vhodné volit šetrné praní nejlépe ruční, aby nedocházelo k oddělení vrstev. Ţehlení na střední stupeň teploty kolem 150°C. Sušení nejlépe v horizontální poloze, aby nedocházelo k zbytečnému vytahování a deformaci pletenin, zvláště pak jemná síťovina je k tomu náchylná. Určitě nedoporučuji sušení v sušičce ani bělení. Optická vlákna by měly odolávat veškeré běţné údrţbě.
36
2.5 Vzorky pouţitých materiálů:
Síťovina:
- Bavlna 100%
Pletenina:
- Bavlna 100%
Pletenina:
- Bavlna 100%
Laminátová textýlie:
- Polyester 100% (Lícní a rubní vrstva) - Polyuretanová pěna
Plátno:
- Bavlna 100%
Kepr:
- Polyester 100%
Tyl:
- Nylon 100%
37
2.6 Tvorba návrhů:
Prvních návrhů na bakalářskou práci bylo mnoho od reflektování strachu do oděvu po inspiraci piráty. Nakonec bylo shledáno nejperspektivnější začít od technologie a bylo pro mě nejzajímavější pouţití optických vláken. Tímto rozhodnutím započalo náročné bádaní a vymýšlení kde, jak a k jakým účelům vlákna pouţít.
Většinou slouţí jako bezpečnostní prvky a jejich pouţití na oděvu není ţádnou novinkou, proto jsem v rámci patentu, který má textilní fakulta, hledala i další obyvatele planety, kteří by nějakým způsobem mohli vyuţít jejich vlastnosti a efekty. Jediné praktické vyuţití ve všedním ţivotě byla bezpečnost, coţ postrádalo větší inovátorství.
Proto návrhy, inspirované tvary značek, nebo obleky pro profesionální společnice nebyly dostatečně zajímavé. Aţ nakonec při namáhání šedé kůry mozkové a prohledávání internetu mě napadl ještě jeden noční tvor pracující povětšinou se světlem- Lovec nočních motýlů.
Dalším krokem bylo vyhledávání podkladů a informací ve smyslu kdo je Lovec nočních motýlů, proč to dělá a co při tom potřebuje. Po kontaktování pár motýlích nadšenců a prostudování knih a internetu se začaly tvořit první nástiny oděvů, s ohledem na praktičnost a hlavní prvek, jenţ se pouţívá při lovu – velkou plachtu.
Začala se rýsovat představa siluety a materiálů. Snaţila jsem se zachovat velikost a bohatost materiálů, právě ve spojení s plachtou, jeţ se při lovu osvěcuje. Tímto zářícím objektem jsou lákány můry, které pak usedají na plátno a nadšenec uţ si jich jen do sytosti uţívá. Proto hlavním zdrojem jsou velké formy, které také poskytují dostatek volnosti k pohybu. Pro řešení do geometrických ploch se stal inspirací minimalismus a jeho čisté linie.
Snaţila jsem se pojmout mou bakalářskou práci i jako filozofický výzkum návrhu a jeho proměny v oděv. Začala jsem s navrhováním velkých objektů, které se nedají moţná ani nazvat oděvem. Funkčnost trochu ztrácí právě díky své velikosti, proto jsem se soustředila na jejich umělecké hodnoty, kompozici, materiál, prostor a proměnlivost v pohybu. To jsou podle mě podstatné a hodnotné atributy, z kterých se vychází u jakéhokoliv oděvu. Poté postupně z prostorových kompozic přechází návrhy (pomocí funkčních prvků a redukcí hmoty) v soupravy sportovních oděvů, inspirujících se volnými geometrickými liniemi. I kdyţ jsou dané modely navrhovány nebo šity na určitý typ postavy, všechny jsou v podstatě unisexové a není u nich definováno pohlaví nositele.
38 2.6.1 Návrh: číslo 1
První oděv je celý vyroben z pevné tkaniny keprové vazby. U něj jsem vycházela z myšlenky potřeby volného pohybu pro lovce, proto jsem zvolila velké rukávy, které v podstatě definují celý tvar pláště. Pro velkou objemovost, proměnlivost oděvu, jsem zakomponovala moţnost stahování po celé ploše objektu. Pásy jsou definovány jednotlivými díly, coţ jsou rukávy a poté přední a zadní doplňující díl ve tvaru trojúhelníku. Mezi nimi vede pomyslný kříţ švů, v kterém je právě zakomponován pásek ke stahování. Zataţením za pásky se zřasí buď pravá či levá strana a intenzita a rozloţení materiálu uţ je na nositeli.
Při samotné tvorbě jsem nejprve zpracovala model z netkané textilie, abych si vyzkoušela potřebné proporce, a to hlavně v oblasti hrudníku a pasu, kde jak se ukázalo, budou problémová místa. U podpaţního konce rukávů bylo šířku trojúhelníku potřeba zvětšit a zaoblit a tím rozšířit určité partie šatů. Další otázkou bylo vyřešení kříţení jednotlivých stahovacích linií v oblasti krku. Jelikoţ jsem se snaţila řasení zakomponovat do švu, abych co nejméně narušila čistotu oděvu, řešila jsem, jak protáhnout tkanici skrz jednotlivé vrstvy materiálu. Nakonec jsem nalezla optimální řešení v knoflíkových dírkách ve vhodných místech a vrstvách švu. Kvůli tendencím se hrnout bylo potřeba tunýlky pro stahování začistit pouţitím šikmých prouţků.
39
Obr. 50: Přední pohled
Obr. 51: Zadní pohled
40
41 2.6.2 Návrh číslo 2
U tohoto modelu jsem pracovala s jednoduchými geometrickými tvary minimalismu, které jsem se snaţila rozmístit funkčně, ale zároveň tak, abych zachovala napětí mezi jednotlivými obdélníky. Tento model je nejmonstróznější a potvrzuje objektovou filozofii mého projektu, tím ţe zkoumá oděvní hranice. Účelnost oděvu shledávám jako svrchník, který má nejen chránit, ale zároveň i lákat motýly a tím přiblíţit jejich svět pozorovateli. Dle mého názoru je tento oděv nejblíţe původní myšlence. I volbu materiálů určovalo umocnění prostoru, proto působí mohutně, ale přitom zaujímá pár funkčních prvků, jako stahování v dolním kraji a pás síťoviny pro odlehčení a odvětrávání.
Celý svrchník je řešen jednoduchým obdélníkovým střihem, který je pouze prodlouţen v oblasti rukávů. Jednotlivé díly ze tří materiálů jsou děleny v kompozici podle pravidla zlatého řezu. Jednoduchý střih přinesl moţnost minimalizovat švy na minimum v podstatě jen na zadní a přední, který je začištěn přiznaným zdrhovadlem s bezpečnostním prvkem odrazové pásky. Kapuce je řešena objektovou formou a střihem připomíná kuklu, právě pro co největší ochranu před hmyzem. U tohoto modelu bylo pouţito i optické vlákno zakomponované k pásu z pevné síťoviny, která přináší vláknu oporu a zabezpečení proti zalomení, kterým by se mohla sníţit jeho svítivost.
Abych zvýšila nositelnost a komfort, doplnila jsem kabát o spodní dlouhou tuniku, která jak materiálově, tak tvarově celý model podporuje. Tuto spodní část uţ řadím mezi oděvy, přestoţe její nevšední materiály přinášejí zajímavé objemy a avantgardnost. Střih je jednoduchý ve tvaru trojúhelníku přecházejícího v kimonové rukávy, které jsou prodlouţeny o dlouhé manţety z pleteniny. Zapínaní je řešeno patentkem v zadní části výstřihu.
Přikládám tomuto oděvu největší váhu, jelikoţ je na něm vidět uvědomování si hranic mezi oděvem a objektem i funkčností a estetikou.
42
Obr. 52: Přední pohled
Obr. 53: Zadní pohled
43
Obr. 54: Přední pohled
Obr. 55: Zadní pohled
44
45
46 2.6.3 Návrh číslo 3
Objekt číslo tři uţ se stává zase spíše oděvem, jeho konstrukce je sice stále geometrická, ale je přizpůsobena tak, aby se zbavila zbytečného a překáţejícího materiálu. Stále pracuji s prvkem volných kimonových rukávů, kterými jsem celou kompozici oděvu sjednotila do tvaru obráceného trojúhelníku. Navrhla jsem mnoho moţných materiálových a střihových řešení. Vybrána byla kompozice dělená v jednoduchých částech na trojúhelníky a lichoběţníky. Zapínaní je řešeno zdrhovadlem a pásem s patentkami ve spodní partii. Tento model, jak jsem zmiňovala, má být více oděvní, a proto neopomíjím ani komfort. Jsou zvoleny lehčí materiály jako pleteninová síťovina a tkanina z pevného, ale chladivého a prodyšného materiálu. Je vhodný pro lovce, kteří jsou jím jednak chráněni a přitom se v letních dnech nezapaří.
Jako u druhého návrhu je svršek doplněn o dlouhé triko-šaty, které jsou pohodlné a umoţňují volný pohyb i při sportovních činnostech. Stále je zde zachovaná trojúhelníková kompozice na jinak jednoduchém střihu s kimonovými rukávy.
Průkrčník je začištěn podsádkou aţ na ramenní část z průhledné síťoviny, ta je zanechána nezačištěná. Spodní stahovací pás zajišťuje pohodlí a omezuje vyhrnování a tím prochladnutí náchylných partií. Jejich nošení s bavlněnými legínami můţe slouţit i jako pohodlný domácí oděv nebo sportovní úbor na tanec a jógu.
47
Obr. 57: Zadní pohled
Obr.58: Přední pohled Obr. 59: Zadní pohled
Obr. 56: Přední pohled
48
49
