Maska jako kulturní fenomén v historii Evropy
Diplomová práce
Studijní program: N7503 – Učitelství pro základní školy
Studijní obory: 7503T023 – Učitelství dějepisu pro 2. stupeň základní školy 7503T045 – Učitelství občanské výchovy pro 2. stupeň základní školy
Autor práce: Bc. Vojtěch Sedláček
Vedoucí práce: PhDr. Luďka Hrabáková, Ph.D.
Liberec 2017
Mask as Cultural Phenomenon in European History
Master thesis
Study programme: N7503 – Teacher training for primary and lower-secondary schools Study branches: 7503T023 – Teacher training for lower-secondary school. Subject -
History
7503T045 – Teacher training for lower-secondary school. Subject - Civics.
Author: Bc. Vojtěch Sedláček
Supervisor: PhDr. Luďka Hrabáková, Ph.D.
Liberec 2017
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Rád bych pod koval paní PhDr. Lu ce Hrabákové, PhD. za v cné p ipomínky, zkušené rady a vst ícné vedení mé diplomové práce. Dále bych cht l pod kovat své rodin a p átelům, bez kterých by tato práce nikdy nevznikla.
Anotace
Cílem práce je charakterizovat kulturní vývoj masky na území evropského kontinentu.
Práce se zam uje na masku z hlediska kulturního významu v jednotlivých historických etapách od prav ku až po současnost. Je popsán vztah masky a lidské psychiky, její vnímání v jednotlivých d jinných etapách a způsoby jejího využití.
Práce vymezuje základní pojmy související s tématem a nasti uje symboliku a historický vývoj masky. Důraz je kladen na roli člov ka jako hlavního faktoru, jako tvůrce i uživatele tohoto kulturního fenoménu.
Klíčová slova: maska, Evropa, člov k, identita, um ní, divadlo, náboženství, tvá , kostým, prav k, starov k, antika, st edov k, renesance, nást nné malby, masopust, karneval, persona, maškara, komedie dell´arte
Annotation
The aim of the diploma thesis is to characterize the cultural development of the mask phenomena in the Continental Europe. The thesis is focused on the mask and its cultural sygnificance in particular historical stages from Prehistory to the Present. The relation between the mask and the human psyche is described such as its perception in particular historical stages and the methods of use. Diploma thesis defines basic concepts related to the topic and it foreshadows the symbolism and the historical development of the mask. The emphasis is laid on the role of the human as a main factor, as a creator and also as a user of this cultural phenomenon.
Key words: mask, Europe, human, identity, art, theatre, religion, face, costume, Prehistory, Ancient history, Antiquity, Middle Ages, Renaissance, cave paintings, carnival, persona, masquerade, commedia dell’arte
8
Obsah
Úvod ... 10
Počátky um ní ... 12
1 1.1 Historické nahlížení na prav ké um ní ... 12
1.2 V decké nahlížení na prav ké um ní ... 13
1.2.1 Evoluce názorových teorií ... 14
Fenomén masky ... 20
2 2.1 Původ slova... 21
2.2 Funkce masky ... 23
2.3 Maska magie, mýtus a rituál ... 24
2.3.1 První masky ... 25
2.3.2 Šamanismus ... 26
Maska v prav ké Evrop ... 29
3 3.1 Evropská nalezišt ... 32
3.1.1 Chauvet ... 33
3.1.2 Gabillou ... 34
3.1.3 Les Trois Fréres ... 35
3.1.4 Lascaux ... 38
3.2 Prav k plný nejistot ... 40
Kréta a Mykény ... 41
4 4.1 Mínojská civilizace ... 42
4.2 Mykénská kultura ... 45
4.3 Maska a ecké mýty ... 49
Klasické ecko a ím ... 51
5 5.1 ecko ... 52
5.1.1 Ob ady ... 53
5.1.2 Divadlo ... 54
5.1.3 Korintská p ilbice ... 57
5.1.4 ecká posmrtná maska ... 58
5.2 ím ... 58
5.2.1 ímské divadelní masky ... 59
9
5.2.2 ímská posmrtná maska ... 61
St edov k ... 63
6 6.1 St edov k a maska ... 64
6.2 St edov ké divadlo ... 66
6.3 Maska jako součást zbroje ... 69
Masky v renesanci ... 73
7 7.1 Maskaron ... 74
7.2 Maska v renesančním karnevalu ... 75
7.3 Komedie dell´arte ... 78
7.3.1 Masky komedie dell´arte ... 79
Evropské masopustní maškary ... 83
8 8.1 Stereotypní masopustní masky ... 85
8.1.1 Zoomorfní maškary ... 86
8.1.2 Antropomorfní maškary ... 87
8.2 Další evropské obchůzkové maškary ... 87
Záv r ... 90
Obrazová p íloha: ... 92
10
Úvod
Diplomová práce Maska jako kulturní fenomén v historii Evropy zkoumá masku coby svébytnou součást kultur vyskytujících se v oblasti evropského kontinentu v průb hu d jin. Maskou rozumíme veškeré projevy snahy potlačit identitu a p evzít na sebe identitu zcela nové, identifikovatelné či anonymní, persony. Maska tak může p edstavovat hmotný artefakt, šatstvo či obyčejnou barvu nanesenou na obličej. Na začátku této práce stálo n kolik fundamentálních otázek, na které jsem se snažil nalézt odpov : Od kdy můžeme sledovat prokazatelné doklady prvního užívání masky na evropském kontinentu? Jakým vývojem prošla maska b hem dlouhého historického vývoje na území Evropy z hlediska užitnosti a estetičnosti? Doklady užití masek nap íč d jinami nám jasn prozrazují, že masky coby kulturní prvek se v Evrop t šily velké oblib , a to v nejrůzn jších odv tvích života. Lidé se jich dokonce nevzdali ani v dobách, kdy byla maska pronásledována. Jak tedy máme na masku nahlížet a jaké byly pohnutky k tomu, aby ji člov k použil a tím potlačil své pravé já? Abychom byli schopni odpov d t na veškeré tyto otázky, je nutné si uv domit, jak lidé v jednotlivých érách evropských d jin žili a co p esn jejich život ovliv ovalo.
Vůbec nejsiln jším hybatelem lidského konání byla oblast duchovna.
Podstatná část života člov ka v evropských d jinách byla pevn spjata s vírou v nadp irozenou moc, ke které je nutno p istupovat s opatrností a respektem. Práv magické prosperitní rituály pracující s transcendentní silou stály u zrodu maskovaného šamana. Imanentní nadp irozená síla postupn získávala své obrysy a p etransformovala se do podoby božských panteonů, na jejichž počest byly po ádány rituály a oslavy. Primitivní jeskynní rituál tančícího šamana se na základ ukotvení božské podstaty vyvinul do komplexn jších způsobů jak si naklonit božstvo na svou stranu. Komplexnost se promítla i do masky, která se pod tlakem m nících se kulturních prvků začala postupn vyvíjet a zasahovat do různých oblastí života.
Tato práce sleduje, do jakých sfér lidského života maska zasahovala a jak byla využívána. Maska totiž i p es odpor k esťanství, jako hlavního duchovního sm ru Evropy, p ežila až do dnešních dní, což napovídá i jejímu hojnému využívání mimo duchovní rovinu. Maska se stávala součástí rituálů spojených se smrtí i se zábavou a nositelkou kulturní tradice, která byla p edávána z generace na generaci.
11
Tato práce se snaží sledovat onu kontinuálnost a vzájemná pojítka, která masku doprovázejí nap íč d jinami a díky kterým si můžeme i v dnešní dob uv domit, že n které zvyklosti, které okolo sebe vnímáme, jsou daleko více součástí minulosti než p ítomnosti.
Tato práce si nečiní nárok na postihnutí veškerých aspektů, které sebou maska v evropském prostoru p ináší, rozsah práce by to ani neumožnil, ale snažím se na jednotlivých částech ucelených aspektů ukázat, jakou m la maska v kulturních d jinách Evropy podobu. Práce se snaží postihnout, jak bylo k masce v jednotlivých historických etapách vývoje Evropy p istupováno a které nálezy a kulturní zvyky jsou pro její identifikaci t mi nejdůležit jšími. Mým cílem bylo p edložení náhledu na masku jako takovou a hledání jejího významu pro kulturní život člov ka.
12
Počátky umění 1
Pokud bychom v naší cest za poznáváním evropské masky cht li nahlédnout do bodu, kde cesta masky začíná, musíme nahlédnout do okamžiku, kdy si p edchůdce moderního člov ka začal uv domovat své já, zbavil se svých biologických okovů, upustil od pouhého p ežívání a započal vytvá et to, čemu dnes íkáme kultura, tedy
„konfigurace naučeného chování a jeho produktů sdílených členy společnosti“, jak jí definoval James Frazer ve své knize Primitivní kultura. James Frazer v kultu e vid l celek obsahující n kolik oblastí, mezi které pat ilo nap íklad náboženství, nebo také um ní. Nás bude nejvíce zajímat ten moment, kdy m l člov k pot ebu svou emoci, pocit či náladu zaznamenat a uchovat v nem nné, hmatatelné nebo alespo viditelné podob . Zajímá nás ten moment, kdy začal vytvá et první známky um ní.
1.1 Historické nahlížení na pravěké umění
Ješt než nahlédneme pod pomyslný št tec prav kého člov ka, zam me se na p íb h, který bychom mohli nazvat člov k a kultura. Tento p íb h je totiž mnohem starší než kterýkoliv náznak um ní. První náznaky projevů kultury zaznamenáváme již u Homo habilis, člov ka zručného, žijícího v období Ň,3-1,5 milionu let p ed naším letopočtem.
Ten jako první začal p etvá et p írodu kolem sebe podle svých p edstav. Jako první si všiml možnosti pohodln štípat pazourek do pot ebných tvarů a začal si vytvá et první kamenné nástroje. Díky tomu se mu dostalo možnosti používat nejrůzn jší odšt py a sekáče, které mu ulehčovaly vykonávání všedních činností, mezi které pat ilo p edevším obstarávání potravy ĚSoukup, Ň015, s. 6Ňňě.
Homo habilis začal být schopen lovit efektivn ji a mohl si troufnout i na v tší zv . Postupn začal objevovat sílu ohn , naučil se jej ovládnout a na základ v tšího p íjmu bílkovin, které díky úprav potravy na ohni získával, docházelo k násobení rychlosti vývoje jeho t lesné schránky. Na základ toho všeho se postupn vyvinul do vývojové etapy člov ka, kterou nazýváme Homo erectus.
Tento p edchůdce člov ka žijící 14ň-50 tisíc let p ed naším letopočtem dokázal vytvá et o n co dokonalejší nástroje, které m ly sofistikovan jší zpracování a díky jejich technické vysp losti se jejich užívání rozší ilo i do dalších sfér každodenního života. Homo erectus dokázal používat p stní klíny, zvládal ve valounech vytvá et za pomoci vrtáku otvory, kamenné výrobky nasazovat a zasazovat
13
do d ev ných násad a vytvá et si nejrůzn jší p edm ty pro celou škálu činností, které tento p edchůdce člov ka vykonával ĚSoukup, Ň015, s. 6ŘŘě. Primárn však nástroje stále sloužily k činnostem spojeným s obstaráváním potravy, p edevším s lovem, sb rem a dalším zpracováváním potravin.
Kulturní projevy t chto vývojových fází člov ka nemůžeme považovat za um ní jako takové. Tyto druhy vkládaly do materiálu svůj myšlenkový potenciál ne z toho důvodu, aby své okolí vylepšily či pozm nily k obrazu svému. Vedly je k tomu základní biologické pot eby a s nimi spojená čist pragmatická činnost. Současná v da p ipisuje první projevy um ní až druhu Homo sapiens, tedy Člov ku moudrému, a to v období p elomu mladého a st edního paleolitu, tedy zhruba p ed 40 tisíci lety.
V této dob se lidé pokoušeli zdobit své životní prost edí. ĚDe Morant, 1řŘň, s. 34). Vznikaly první malby na st nách, nejrůzn jší plastiky tvo ené z p írodních materiálů a další projevy um leckého cít ní. Jejich autor navíc p inesl do vývoje lidského druhu jeden z nejv tších objevů, zem d lství.
Do té doby byl nucen ke sb ru a lovu a neustálé migraci společn se svou potravou (Fridrich, 2005, s. 113). Díky zem d lství se mohl usadit, začít vytvá et vesnice a nadvýroba umožnila rozvoj emesel a um ní. Bohužel jediným um ním této doby, které se nám zachovalo, je um ní výtvarné. Lze se však domnívat, že součástí kultury lidí žijících v období paleolitu byly i projevy um ní múzického, které nem lo žádné prost edky pro to, aby se nám dochovalo. Písmo i notový záznam v této dob stále ješt čekaly na své objevení, a tak jsou malby, plastiky, p edm ty a zbytky staveb tím jediným, z čeho můžeme čerpat informace, a i u nich zanechal zub času svůj nevratný otisk.
1.2 Vědecké nahlížení na pravěké umění
Zatímco dnes jsme si naprosto jisti p ítomností projevu um ní z dob prav ku, ješt v 19. století panoval ten názor, že vůbec nejstarší um ní pocházelo od obyvatel starov kého Egypta a jakákoliv kultura starší šesti tisíc let byla z oblasti um ní naprosto vyloučena, krom kultur zmi ovaných ve Starém zákon . Jiné kultury nebyly vůbec brány v potaz.
O to v tší pozdvižení propuklo v roce 1ŘŘ0 na mezinárodní konferenci prehistoriků v Lisabonu, kde Vilanova referoval o dnes již legendárních nálezech maleb v jeskyni Altamira, které učinila dvanáctiletá dcera barona Sautuoly p i jedné
14
z návšt v otcova výzkumu v jeskyni (Lommel, 1972, s. 21). Nikdo v této dob necht l p ipustit projevy um ní starší deset tisíc let, a i o nich se velmi živ diskutovalo, zda vůbec existují. Protože návšt vu jeskyn považovali v dci za zbytečné plýtvání času, byly považovány za podvod. Tvrzení o mnohem starších projevech um ní byla považována za čirý nesmysl. Pohrdavost tehdejších v dců navíc skv le dokládá fakt, že nikdo z nich se ani neobt žoval, aby si nahlášené nálezy prohlédl, protože to zkrátka bylo považováno za plýtvání drahocenného v deckého času.
I tento negativní postoj odborníků však nezabránil stále v tšímu počtu hlášených objevů ve Francii a Špan lsku. Navíc byly vyvinuty dokonalejší technologie datace nálezů a postupem času začalo být jasné, že malby v n kterých lokalitách jsou autentické a nejen to, ale že jsoustaré i p es dvacet tisíc let.
Naprostý zlom v této oblasti p inesly nálezy z jeskyn Chauvet ve Francii.
Tato nenápadn umíst ná jeskyn na jihu Francie vydala sv dectví o um leckém cít ní člov ka, které bylo doposud nevídané. Malby v této jeskyni byly zhotoveny tak umn , že p i jejich pozorování pod mihotajícím se plamenem má divák pocit, že se výjevy staly skutečnými. Tou nejv tší senzací však bylo, že datace stá í t chto maleb ukázala na 30-ňŇ tisíc let p ed naším letopočtem.
1.2.1 Evoluce názorových teorií
Stá í t chto nálezů dokázalo, že člov k m l pot ebu um lecky se vyjad ovat mnohem d íve, než všichni p edpokládali. S postupným odhalováním nových a nových objevů, které hý ily svou rozmanitostí, p estávalo být úst ední otázkou, kdo jako první začal um ní vytvá et, ale vyskytla se otázka nová, a to proč bylo um ní vytvá eno. Mnohé nálezy totiž dokazují, že s postupem paleolitu byl člov k v této činnosti čím dál tím více aktivn jší ĚDe Morant, 1řŘň, s. ň4ě. A i p esto, že nálezy z toho období jsou velmi poznamenány časem, nic jim to neubírá na jejich zajímavosti a výpov dní hodnot . Ty, jejichž charakter je um lecký, můžeme rozd lit na dva druhy. Tím prvním je um ní krátkodobé, tedy takové, které bylo vytvo eno pro daný okamžik, jednu konkrétní akci či rituál. Druhým typem je um ní dlouhodobé. S takovým um ním se autor dlouhodob a pravideln stýkal, vid l je nebo je nosil u sebe (Svoboda, 2011, s.
29). Ovšem toto d lení je jen jedno z možných a nálezy můžeme d lit do dalších kategorií, nap íklad jak to činí Judith Millerová ve své knize Primitivní um ní. Judith Millerová zde pracuje s t emi kategoriemi dle původu materiálů, ze kterých bylo um ní
15
vytvá eno. První z nich je kategorie um ní z p írodních zdrojů, druhou jsou p edm ty z domácích a divokých zví at a poslední jsou p edm ty dovážené, tedy vyrobené jinými lidmi ĚMillerová, Ň007, s. 10ě. U v tšiny p íkladů všech druhů um ní můžeme pozorovat výskyt stejných symbolů a nám tů. Ty nejčast ji vycházejí ze zkušeností autora daného díla. Na st nách jeskyní často nacházíme vyobrazenou zv , postavy a činnosti, které lidé b žn provád li. Hluboko v zemi naopak d ímají sošky ženských postav, jelenů, býků či koní.
1.2.1.1 Imitace, hra a rituál
Názorů, proč prav ký člov k zhotovoval um lecké p edm ty a výjevy s t mito symboly, se b hem let objevila celá ada a pov tšinou na nich stojí i velké archeologické školy. Mezi první názory pat í ty, které nálezy s estetickou povahou považují za jakousi imitaci či hru. Zastánci t chto myšlenek byly p edevším první archeologické kapacity devatenáctého století, jako Édouard Piett, Gabriel de Mortillet či B. Tylor (Svoboda, 2011, s. 32).
Ve dvacátém století, díky modernizaci technologií a hromadícím se materiálům nejen z Evropy, ale také z Afriky a Asie, se pomalu začala rodit škola etnologické analogie. Na prav ké um lecké p edm ty již nebylo nahlíženo jen jako na prázdné kopírování sv ta, ale byl mu p isuzován hlubší význam ĚČapek, 1řř6, s. 47ě.
Tou nejpopulárn jší byla teorie lovecké magie, u které se nyní na chvíli zastavíme, jelikož se dodnes jedná o teorii nejrozší en jší a nejvlivn jší, kterou nalezneme i v učebnicích d jepisu na základních školách.
1.2.1.2 Boj, lov a p ežití
„Chování živočichů a zástupců lidského druhu nevyjímaje, je ovlivňováno p edevším jeho potravní strategií a sexuálním chováním“ (Svoboda, Počátky um ní, Ň011, s. 23).
Pokud p idáme k jedinci více zástupců jeho druhu, projeví se u n kterých z nich schopnost sociální organizace a vzájemné pomoci, díky které si tyto druhy musí osvojit také teritoriální chování a určitý druh hierarchie uvnit skupiny. Vytvo ení t chto systémů je nezbytné pro chod samotné skupiny, ve které začne fungovat jakýsi p íd lový či selektivní systém týkající se práv potravy a sexuálních partnerů.
16
Aby takto poskládaný a udržovaný celek fungoval, je nutné, aby jej pohromad držela síť sociálních vztahů, která se zv tšuje a zaplétá s počtem členů skupiny. Tuto síť navíc u člov ka zhut uje i rostoucí inteligenční kapacita, která se s jednotlivými vývojovými fázemi u p edků člov ka navyšuje. Proto se dá sociální síť lidského druhu označit za tu vůbec nejkomplikovan jší a nejspletit jší. „K jejímu udržování a dalšímu splétání je pro skupinu důležité mít osvojený vlastní systém symbolů, které zde slouží jako komunikační prost edek“ (Svoboda, Počátky um ní, 2011, s. 23).
Ovšem v moment , kdy je tato síť narušena, nebo kdy se jí n kdo snaží narušit z vn jšku, p ichází na adu boj. Ten byl pro člov ka prav kého, archaického, starov kého, st edov kého, novov kého a v n kterých p ípadech i moderního, od nepam ti b žnou součástí života. Každý špatný krok mohl znamenat nejen konec pro n j, ale také pro celou jeho skupinu. Boj byl způsobem obrany a uchování po ádku, ale také způsobem obživy. Cílený boj se zv í, který nazýváme lovem, byl krom sb ru až do neolitické revoluce jediným způsobem obživy.
Neustálá nutnost boje je pro jedince či skupinu velmi náročná, a to jak fyzicky, tak i psychicky. Jak píše Josef Čapek ve své knize Um ní p írodních národů:
„Hledám počátek umění co nejspodněji, v samotném člověkově boji o život, v nutnosti, bytí životu nejen po adu všeho živého i neživého poddán, nýbrž ve snaze, do něho i způsobem člověčím vstupovati“ (Čapek, Um ní p írodních národů, 1řř6, s. 5ň). Člov k této doby se snažil nalézt způsoby, jak si únavnou činnost, kterou boj bezesporu je, alespo trochu ulehčit a získat v n m p evahu na svou stranu. Takovou p evahu, kterou by protivník nemohl disponovat. Je nutné mít na pam ti, že protivníkem zde mohl být divoký panter, jelen i p íslušník nep átelského kmene.
Zv čn ní výjevů, které predikovaly a p ičarovávaly úsp šný lov, m lo být jedním ze způsobů, jak oné výhody dosáhnout. Lovci m li zhotovovat obrazy, na kterých je lovená zv již dop edu protínána jejich zbran mi a tímto rituálem m la být na jejich stranu p ičarována št st na. Toto čin ní pramenilo p edevším z víry v imanentní sílu, které se budeme blíže v novat v kapitole o šamanství. Z toho důvodu se na plastikách i malbách začaly horečn hledat náznaky symbolických zásahů a zran ní zv e, což se v mnohých p ípadech také da ilo (Svoboda, 2011, s. 33).
17 1.2.1.3 Další teorie 20. století
Pozd jší bádání se na skalní malby zam ilo z trochu jiného hlediska. Nap íklad strukturalismus hledal smysl maleb skrze jejich orientaci na podkladu, na kterém byly znázor ovány. Na nalezišt již nebylo nahlíženo jako na shluk jednotlivých individuálních maleb, ale byly mezi nimi hledány analogie a systém, který by určoval jejich vztah. Pro strukturalismus začalo být nejdůležit jší, v jakém kontextu jsou malby v jeskyni umíst ny (Svoboda, 2011, s. 35).
Mezi znaky začaly být pozorovány souvislosti či protiklady a nové významy.
Velkou roli v tomto sm ru hrál dualismus, nap íklad spojení života se smrtí vyjad ované skrze jednotlivá zví ata. Pozd ji se začalo pracovat i se vztahem muže a ženy, který byl p enášen na další znaky.
Studium prav kého um ní se ve Ň0. století nevyhnulo ani velkým ideologiím této doby, tedy nacionalismu vycházejícího z n mecké školy a marxismu ze školy sov tské. Výzkumy ovlivn né t mito ideologickými sm ry se zajímaly p edevším o hojn nacházené plastiky ženských postav. N mečtí v dci se v této dob zajímali o původ t chto plastik, a p edevším o původ jejich autorů. N které z teorií začaly popisovat slavnou populaci, která m la vyst ídat neandrtálce b hem aurignacké oscilace, a která ve velmi rychlém čase osídlila evropský, část asijského a africký kontinent (Svoboda, 2011, s. 35). Práv tato populace m la mít venuše na sv domí, což dokazuje důraz na zvýrazn né boky t chto figur. Výzkum n kterých badatelů té doby byl dokonce doveden do takových absurdit, že tyto figury sloužily k otázkám možnosti dosažení takové koncentrace tuku a jejímu praktickému využití v prost edí fronty.
Marxistické teorie byly taktéž fascinovány kyprostí prehistorických ženských figur, ovšem zde byly používány jako doklad matriarchátu a kultu velké matky roditelky, která byla nominální matkou rodu, organizátorkou aktivit a p edm tem kultu.
Moderní doba se na nové, ale i starší objevy, snaží nahlédnout p edevším z co možná nejvíce v deckého hlediska. Jsou používány nejmodern jší technologie, jako je radiokarbonová metoda, zkoumání pomocí mikroskopu, až po nejrůzn jší chemické analýzy. Díky t mto metodám jsme schopni proniknout do zcela nových úrovní t chto výtvorů a sledovat detailn ji možné způsoby jejich zhotovení, vzájemné vztahy a pravd podobné způsoby využívání. Tyto metody nap íklad odhalily, že n které z p edm tů byly využívány pro záznam času či vyjád ení určitého m nícího se stavu.
Upozornil na to nap íklad Alexander Marshack ve své knize Ko eny Civilizace, kde
18
figurkám t hotných žen p isuzuje vyjád ení délky t hotenství. (Svoboda, 2011, s. 36).
B hem Ř0. let Ň0. století se objevovalo stále v tší a v tší množství jednotlivých teorií, které stav ly na teoriích z p edchozích desetiletí nebo šly zcela jinou cestou. Stále více se ke slovu op t dostávaly etnologické analogie. Velkou roli zde sehrálo p edevším sledování poh ebních rituálů.
Poh eb u v tšiny kultur odrážel osobnost a sociální statut poh bívaného.
Hroby začaly podávat sv dectví o funkci poh beného, velikosti a složení sociální jednotky, ve které se za svého života pohyboval a n kdy i p ímé doklady způsobu jeho úmrtí. Poh bívání navíc dokazovalo vnímání členů sociální skupiny práva na vlastnictví, které se v tomto p ípad odráží v milodarech. Ty mohly být do hrobů ukládány práv z toho důvodu, že mrtvému náležely za života a smrt na tomto vztahu nic nem nila, pop ípad z toho důvodu, že ten kdo dotyčného poh bíval, v il, že p edm t bude ješt nadále i po smrti pot ebovat.
Další velmi silnou skupinu výkladů um ní našich p edků p edstavuje mytologizace minulosti, která pracuje s etnologickými paralelami. P íkladem toho je paralela mezi jeskyní a ženskými pohlavními orgány. Do nich vstupují a vycházejí zástupci jednotlivých živočišných druhů, kte í p edstavují jejich zárodky. Ty se pak spojují s Bohyní Matkou Ěp írodouě a dochází k jejich reprodukci. Tato teorie podobn pracuje nap íklad i se starov kým mýtem o Minotaurovi a Labyrintu, který je odrazem archetypu pololidských a polozví ecích bytostí a jeskyn (Svoboda, 2011, s. 40).
V poslední dob se také velké množství v dců začíná vracet k naturalismu, který se oprostil od filozofického pohledu na daný problém a pracuje spíše s empirickým pozorováním s důrazem na detail. V um leckých projevech prav kého člov ka vidí spíše obyčejné kopírování toho, co bylo okem p eneseno do mozku a z n j následn na st nu jeskyn .
S touto teorií také úzce souvisí teorie pracující se zm n nými stavy v domí, ve kterých platí stejné principy, ovšem s tím rozdílem, že fáze p enosu z mozku na ze je ovlivn na zm n nou funkcí mozku způsobenou omamnou látkou. Touto fází se zabýval nap íklad Heinrich Klüver, který sám na sob provád l pokusy s intoxikací mezkalinem (Svoboda, 2011, s. 43). Tato halucinogenní látka, která se získává z rostliny peyotl, byla v minulosti užívána původními obyvateli Ameriky, kte í ji používali pro lepší vysv tlování sv ta kolem sebe. Látka způsobuje zintenzivn ní smyslového vnímání a prohloubení citů. Klüver pozoroval, že p i požití nižších dávek
19
této drogy se pravidelně opakují vize konkrétních tvarů a barev, které by mohly být reprodukovány právě v umění ĚSvoboda, Prav ké um ní, Ň011, s. 4ňě.
Zm n né stavy v domí by mohly být vysv tlením toho, proč velké množství jeskynních maleb a rytin neodpovídá p esné podob okolní p írody. Současný průkopník této teorie, J. David Lewis-Williams p isuzuje tento fakt odlišnému vnímání sv tla okem po požití omamných látek. Problémem však je, že velké množství nálezů se dá považovat za p esnou kopii reality, což tuto teorii vyvrací ĚSvoboda, Ň011, s. 44ě.
Jak je vid t, teorií, jak nahlížet na výklad dochovaného um ní prav ku, je celá ada a nebylo by správné pouze jednu jedinou označovat za pravdivou. V dnešní dob je objevů takové množství, z tolika lokalit po celém sv t , že uplat ování jejich výkladu pomocí stejného klíče by bylo velkou chybou. Na každý p ípad je pot eba nahlížet samostatn , do detailu jej prozkoumat a vytvo it mu takovou teorii, která mu bude sed t na míru s ohledem na empirické poznatky, které z nálezů vyplývají. To je platné pro všechny typy um leckých d l hmotných i nehmotných, a jinak tomu není ani u masek.
20
Fenomén masky 2
Samotné maskování je činnost, kterou člov k objevil již hluboko v prav ku. Zjistil, že materiály, které okolo sebe b žn nachází, mu umož ují lépe splynout s p írodou, či pozm nit jeho identitu, což mu v mnoha ohledech p inášelo výhody. I proto bylo maskování původn spjato p edevším s lovem a bojem, kdy se lovci maskovali, aby byli pro ko ist hů e rozpoznatelní a bojovníci, aby v nep íteli vzbudili strach.
Maskování má mnoho podob. Může být využito u nejrůzn jších zástupn symbolických atributů, jako je t lová malba, která byla velmi oblíbena u primitivních národů, kostým, který začal být hojn využíván ve starov ku a v neposlední ad také maska, která může mít celou adu podob. Minimalistické pojetí p edstavují nap íklad škrabošky či klaunský nos. Maska může zakrývat celý obličej, ale i celé t lo a za určitou formu masky můžeme považovat i lidskou nahotu ĚEbelová, Ň01Ň, s. řě.
Maska je fenomén, který provází lidstvo od prvních momentů, kdy se člov k začal um lecky vyjad ovat, a kdy si začal uv domovat své vlastní já a nemusíme se dívat jen na počátky lidské existence, vždyť i mnoho zástupců fauny má schopnosti maskování, či vylepšování svého vzhledu, z čehož čerpají i teorie o mimetickém původu masky. Pokud se podíváme nap íč d jinami lidstva, zjistíme, že maska byla vždy hojn využívána v každém koutu naší planety. Důkazy o její existenci se nám dochovaly z Evropy, Asie, Ameriky i Afriky. Znaly jí primitivní národy, i vysp lé civilizace. Byla používána p i náboženských ob adech, ve vojenství, stavitelství.
V časech, kdy si archaický člov k našel čas bavit se, ale i v momentech nejv tšího smutku. Maska byla používána v karnevalových průvodech chudiny, i na honosných bálech té nejvyšší šlechty. A u všech národů a kultur, které ji využívaly, p edstavovala velmi důležitý prvek kulturní tradice. Její vyobrazení byla nalezena na prav kých nalezištích a dochovala se nám z období starov ku i st edov ku. Velmi oblíbené byly masky také v novov ku a maska je p i nejrůzn jších p íležitostech využívána i dnes.
Důvodů, proč maska byla a je tolik oblíbeným p edm tem, je hned n kolik a vždy záleží na jejím významu, poslání a funkci. Masky byly využívány pro nejrůzn jší náboženské, mytologické, rituáln -magické, dramatické, um lecké, zábavné a ochranné účely. V každém tomto významu plnila trochu jinou funkci a byl jí p i azován odlišný význam. Ovšem n co má maska společného v každé sfé e využití.
21
P
okud si vezmeme jakoukoliv masku do ruky, zjistíme, že na ní nelze nahlížet jako na pouhý artefakt denního užívání, se kterým b žn operujeme, aniž bychom mu v novali v tší pozornost. Maska má tu vlastnost, že z ní vyza uje n co imanentního, co si nedokážeme dost dob e vysv tlit. Již v moment , kdy ji její tvůrce vytvá í, netvo í pouhý p edm t, ale vytvá í zcela novou identitu, byť strnulou v jediném momentu. A tuto identitu na sebe může kdokoliv, kdo masku vlastní, p enést.Nad podobou této nové identity se může vznášet otazník, ale může být i velmi specifiky vyhran na. To je její magická schopnost, kterou nám nemůže nabídnout žádný jiný p edm t, který používáme.
Pokud budeme masku svírat v ruce, brzy zjistíme, že maska nevypovídá pouze o estetickém cít né jejího tvůrce, ale že tvůrce je zde pouhým usm r ovatelem materiálu, se kterým pracuje za pomoci nejrůzn jších technologií. Teprve tehdy, kdy spojíme dohromady tyto t i složky, tedy materiál, technologii a um lecko-expresivní cít ní um lce, vznikne nám magický p edm t jménem maska, která na nás hledí svýma prázdnýma, ovšem podivn živýma, očima.
2.1
Původ slova
Pokud chceme masce co nejlépe porozum t, je zapot ebí nahlédnout také na její etymologickou a sémantickou stránku. I p eš veškeré výklady a interpretace je původ pojmu maska nejasný. Lze jej totiž dohledat hned v n kolika jazycích a to již v dávno nepoužívaných, i t ch aktuálních. Pokud se podíváme na evropské, a tedy i z n j odvozené české názvosloví, v tšina teorií se domnívá, že vychází z termínu maschera.
Mnozí vidí základ v iránském termínu pro larvu, tedy v mascherah. Česky maškara, rusky maska, n mecky die Maske, anglicky Mask, francouzsky le masque a italsky macchera. Všechna tato slova pocházejí ze stejného ko ene. ĚSta ková, 1998, s.
22). Práv larva nese zcela jinou podobu, než v jaké se p edstavuje jako pln vyvinutý jedinec a v podstat tak m ní svou identitu.
Další teorie se opírají o arabské slovo maskh, neboli prom nit se ve zví e, či jinou entitu. Od tohoto slovesa je odvozeno podstatné jméno maskharah, neboli šašek, klaun či komik. „Toto arabské slovo se z ejmě apokopou p ejatého, p edpokládaného latinského maskara změnilo na doložené st edolatinské masca a dále na italské maschera (maska, maškara).“(Erban, 2010, s. 94). Jak výraz maska, tak i maškara se vztahovaly na masky a barevné p evleky používané p i rituálech oslavujících
22
pravidelné intervaly ročního cyklu. Ob tato slova se poté stala základem pro v tšinu evropských jazyků.
Nicmén n kte í auto i p ipoušt jí, že ko en tohoto slova je původem egyptský, protože ve st ední íši bylo používáno slovo msk k označení zví ecí kůže na lidském t le. A až pozd ji se toto slovo p eneslo do arabštiny a p em nilo se na pojmy maskh a maskharah.
Dalším termínem, který se nám ve spojitosti s maskou objevuje, a který nezanechal etymologickou stopu, je pojem persona. Práv spojení tohoto pojmu s pojmem maschera dotvo ilo evropskou masku a p em nilo ji ze zdroje p etvá ky na nástroj lsti (Erban, 2010, s. 95).
Ani tento pojem není nejspíše latinského původu, ale vyhází z etruského označení pro masku či maskovanou osobu phersu. Persona v latinském výrazu p edstavuje p edevším masku či roli divadelní. Nemůžeme však s jistotou íci, zda byl tento pojem takto úzce zam en i v minulosti. Je dost možné, že byl obecn jší a zahrnoval v tší množství významů.
Pojem persona je velmi důležitý p edevším z toho hlediska, že evropskou kulturu nasm roval na vnímání masky pouze jako druh p evleku a postupn vytlačil starší zdroje maskování, které nesloužily pouze pro skrytí své vlastní identity, ale byly mnohem závažn jší. Až doposud byla maska nástrojem či prost edkem, persona náhled na ni zcela pozm nila a učinila z ní jakousi kategorii, typ či roli p edvád né postavy (Erban, 2010, s. 94).
Ve st edov ku byla maska již velmi siln spjata hlavn s divadlem a protikladem pravé identity. Prosazující se k esťanské pojetí člov ka, osobnosti a duše začalo pluralitu identity odmítat. Objevuje se nový pojem larva.
Ta uvrhuje masku do metafory společenské p etvá ky, maska se stává výrazem pro n co hrozivého, nečekaného a d sivého zárove a také záke ného. S tím vším se objevuje nový pojem larva, který má svůj původ v latinském lárua. Jednalo se o označení posmrtné masky, ducha zem elého a k n mu vztažené strašidlo. Díky tomu maska nabyla významu ducha, p ízraku či p eludu a byla k esťanstvím zavržena. Stala se synonymem pro neup ímnost, faleš a p edevším pak pro p evlek zla, které pramení z mrtvé schránky t la.
23 2.2
Funkce masky
Stejn tak jako může maska propůjčit tisíce možných identit, má ona sama tisíce různých podstat, které se od sebe liší v závislosti na kultu e, kontextu, p íležitosti a významu. Na základ nich lze odvodit nesčetné množství definic, a proto není možné určit jednu univerzální podstatu masky. Maska může být prost edek pro hru s identitou, může být um leckým vyjád ením, nástrojem pro komunikaci s divákem či transcendentním sv tem, nebo formou uchování toho, co se za čas prom ní v prach.
Abychom masce co nejlépe porozum li, je nutné pochopit transformačn psychologický proces, který p i maskování probíhá. V průb hu v ků se podoba i používání masky m nily, ovšem jejím základní úkol byl a je pov tšinou stejný. Tím je dodat svému majiteli, osob , která ji bude nosit, zcela jinou či pozm n nou identitu, tu identitu, kterou do masky natrvalo uložil její tvůrce. Maska tak může udržovat identitu, zakrývat identitu, m nit jí, či jí odhalovat ĚErban, Ň010, s. 15řě. P i maskování dochází k vn jším, v n kterých p ípadech i vnit ním, prom nám identity, ke kterým může daný jedinec zaujmout různé postoje.
V průb hu maskování můžeme masku odmítat, můžeme jí vnímat neutráln pouze jako p edm t, který dočasn potlačuje naší identitu. Poté jsme schopni s maskou nakládat parodicky, v nadsázce a využívat ji k nejrůzn jším hrám. Ovšem s maskou se můžeme i naprosto identifikovat a dovolit jí, aby naši identitu nejen potlačila, ale zcela se s ní prolnula a pohltila ji. V takovém moment dochází k naprostému splynutí s identitou, kterou nám maska propůjčuje a jedinec si za její pomoci vytvá í své alter ego ĚEbelová, Ň01Ň, s. 1Ňě. K tomu velmi často docházelo a stále dochází nap íklad v dramatické tvorb .
P ijímat masku člov ku umož uje p edevším vnímání svého introspektivního v domí, díky kterému je schopen p etvá ky a klamu. To je ovšem jen část schopností, které uv dom ní si svého vlastního já umož uje. Díky této schopnosti je člov k schopný své já nejrůzn jším způsobem transformovat, na základ dané situace a pro pot eby daného kontextu. Člov k má sám v sob um lce, který touží potom vytvá et masku, vytvo it obraz sama sebe, stejn , jako vytvo it aspekty svého ega, p estrojit je, či zakrýt. Maska byla vždy podstatným rozm rem lidské kreativity ĚErban, Ň010, s. Ř1ě.
Maska tak nemusí být vždy nutn jen artefaktem, který uchopíme do své ruky a nasadíme na svou tvá . Maskou můžeme rozum t i postoj či reakci ať už dlouhodobou či krátkodobou, kterou maskujeme své skutečné ego a vytvá íme z n j své
24
vlastní super ego tak, jak jej definovat Sigmund Freud ve své práci o t ech složkách osobnosti. Práv superego je vždy na povrchu a je jakousi maskou, která chrání naše skutečné já, naše ego, i naše nejnitern jší a nejsurov jší já uložené v našem nev domí, naše id.
S maskou, ať už hmatatelnou či psychickou, nep ichází jen identifikační prožitek, ale také celá škála nejrůzn jších emocí. Ty se op t liší p edevším podle toho, k jakému účelu je maska využívána. Jiné emoce p icházejí v momentech, kdy je maska využívána pro magické či náboženské rituály a jiné v momentech, kdy je maska součástí maškarních plesů, lidových obchůzek či jiné zábavy.
Maska v neposlední ad p ináší také dar anonymity, který je velmi cenný p edevším ve společnostech se značným počtem jedinců. Částečná či úplná anonymita má celou adu významů a vždy záleží na souvislostech. Rozdílný druh anonymity p ináší maska na maškarním bále a maska na obličeji lupiče, který se rozhodl loupit.
Maska však ve v tšin p ípadů funguje ve vzájemných vztazích mezi svým nositelem a divákem ĚEbelová, Ň01Ň, s. Řě.
2.3 Maska magie, mýtus a rituál
Pojem magie pro nás ve 21. století p edstavuje n co již dávno p ekonaného a vyvráceného i z t ch nejhlubších ko enů. V dob vzniku prvních masek však hrála magie společn s mýtem ve společenství velmi významnou roli. Magie totiž znamenala možnost nahodilé p em nit v jisté, ovlivnit vývoj událostí a odpoutat se na okamžik od p írodní p irozenosti, a to formou imperativu, nikoliv prosby ĚSta ková, 1998, s. 22).
Magie stála u zrodu náboženství, které sloužilo pro vysv tlení nevysv tlitelného ĚČapek, 1řř6, s. 47ě. P írodní úkazy m li na sv domí jednotliví bohové či bůh. Lidé pod tíhou v domí o p ítomnosti t chto mocných entit začali formovat jednotlivé kulty, s nimi pravidla, zásady a tabu, byly vytvá eny pevn dané rity k získání jejich p ízn . Postupn se jako had začala celým společenstvím proplétat stále složit jší hierarchie stojící práv na náboženství. Ta často stav la na bojácnosti a dův ivosti svých členů, které bylo možné lépe organizovat.
Společn s náboženstvím se rozvinul také mýtus, který stál u zrodu masky.
Mýtus p edstavuje základ sv ta bohů. Touha poznat tento sv t se projevuje skrze víru a ob ady, ve kterých se magie a mýtus propojují v jedno, ze kterého vychází uctívání a oslavy bohů ĚČapek, 1řř6, s. 47ě. P i t chto ob adech se jedinec p ímo obrací na
25
božstvo, které se snaží získat na svou stranu nejrůzn jšími dary a ob tinami, aby byly vyslyšeny jeho prosby. Tyto ob ady nebylo možné provád t na místech, jako jsou jeskyn či sout sky. Zde bohové nepobývají. Jsou usídleni v prostoru, a to bu nad hlavami lidí, nebo d ímají ve všem, co člov ka obklopuje. Pro jejich uctívání bylo nutné nalézt prostorná místa, která vyhovují nejen božstvům, ale také lidem.
Uctívání ve svých raných formách totiž pov tšinou nebylo otázkou pouhého jedince, ale jednalo se o akt, p i kterém se shromáždila celá skupina, která k bohům promlouvala. Samotná komunikace však musela být soust ed na pouze do jedné osoby, kterou dnes nazýváme šamanem. Skrze n j lidé s bohy promlouvali, a práv on m l na starosti organizaci ritů a jejich jednotlivých postupů.
Celý ob ad byl v mysli jedince podkreslen jeho magickými p edstavami, které byly utvrzovány vírou. „Tyto p edstavy mohly být natolik silné, že zcela vytlačily smyslovou skutečnost, která byla nahrazena novou imaginací. Ta čerpá často z fantazie, z vnit ní zkušenosti, z nevědomých podnětů, z vrstev primitivních pudů a z euforie prožívání ob adu“ ĚSta ková, Masky démoni šaškové, 1řřŘ, s. ŇŇ). Ob ad p edstavuje formu dorozumívání mezi božstvem a člov kem, který s ním komunikuje skrze ob ť, zp v, tanec, gesto či rituální d j. Díky masce se dotyčná osoba dostává do stavu zm n ného v domí, kterému íkáme trans. Zárove zde maska funguje i jako ochrana p ed zlými silami, se kterými se může v domí p i svém putování jinými sv ty setkat.
2.3.1 První masky
Pokud budeme pátrat po prvotním impulzu, proč m l člov k zapot ebí masku vytvá et, musíme si p edstavit podobu prvních masek, které nejsou dnes ničím jiným než prachem. Musíme se tudíž spolehnout na prameny, které nám podobu masky p inášejí alespo v náznacích, a t mi jsou nást nné malby. Pokud se podíváme na lokality jako Trois fréres v jižní Francii, On žské jezero, či Tassili ve Frezanu, který se nachází v dnešním Alžíru, nalezneme zde nejčast ji zví ecí masky, které jsou nošeny lidskými postavami ĚSta ková, 1998, s. 21). Tyto postavy si na sebe masky berou ne z důvodu maskovacích, čemuž napovídá častá absence ošt pů a jiných zbraní používaných p i lovu, ale spíše z důvodu magických.
26
Jak již víme, prav ký člov k byl odkázán na lov a boj, což se do jisté míry rovná. Prav ký lovec sám sebe vnímal v rovnocenném vztahu k faun , která jej obklopovala, a dokonce se jí cítil být pod azen. Byl si v dom toho, že není rychlý jako divoká kočka, ani silný jako býk. V il, že člov k může být p em n n ve zví e a naopak (Lommel, 1972, s. 17).
Maska se m la stát stejným nástrojem jako nást nné kresby na zdech v jeskyních tak, jak jsou vysv tlovány v teoriích o lovecké magii. Maska m la za úkol umocnit sílu magie a rituálů, které byly vykonávány pro zajišt ní úsp chu lovecké či bojové výpravy. „Obrazy samy mají za účel zachytit a obsáhnout síly a schopnosti zví ete a jsou koncipovány jako magický prost edek, který má zaručit dostatek lovné zvě e“ĚLommel, Prav k a um ní p írodních národů, 1ř7Ň, s. 17ě.
Maska zde m la ješt jeden velmi důležitý úkol, a to odlišit postavení daného jedince či jedinců od okolního společenství. „Jedinec se stával stejným zví etem či osobou, které p edstavoval“ ĚSta ková, Masky démoni šaškové, 1řřŘ, s. Ňň). Nejčast ji se touto osobou stával šaman.
2.3.2 Šamanismus
Šamanismus p edstavuje transkulturní fenomén, který nalezneme p edevším u animistických společenství. Osoba šamana ve společenství p edstavuje článek pojící členy společenství a imanentní síly, ve které společnost v í. Tyto síly mohou existovat v podob duchů, duší a dalších sil, které jsou schopné odpoutat se od okovů fyzické schránky a působit ve sv t nad úrovní sv ta pozemského. Pop ípad jsou schopní sídlit ve fyzických schránkách se zví ecí či lidskou podobou ĚSta ková, 1998, s. 21).
Šaman, který též často zastával funkci medicinmana, léčitele, kouzelníka či čarod je, pak realizuje rituály, které mají za úkol spojit jej a p ítomné s imanentními silami v podob vizí a mimot lních zkušeností.
V tšina kulturních společenství spojuje tyto rituály s tancem, hudbou a také s užíváním psychotropních látek, které jsou nápomocny v procesu uvád ní mysli do transu. V n m se osoby, které trans prožívají, dostávají do stavu sn ní, prožívají vidiny a halucinogenní stavy, ve kterých dochází ke komunikaci s odlišnými duchovními sv ty a božstvy (Lommel, 1972, s. 19).
27
Lovci v ili, že šaman je schopen p ipoutat duši zví ete, které má být uloveno, a to k nejrůzn jším votivním p edm tům, ale také k malbám či pozůstatkům nejrůzn jších částí zví ecích t l, jako byly zuby, kosti, lebky či kůže. Šamani si z t chto materiálů tvo ili své masky, aby byla vizuální identifikace co nejp esn jší. Umož ovala jim totiž provést polapení duše co nejp esn ji.
Dalším důvodem byla i víra v šamanovu schopnost p enášet energii či sílu zví at na jednotlivé p edm ty. Pokud m l lovec tyto p edm ty u sebe, disponoval p enesenou silou, stejnou jako m lo zví e, jehož součástí daný p edm t byl. Zví ecí a lidské lebky p edstavovaly nejen fenomén smrti, ale také motiv znovuzrození či p ítomnosti p edka. Magické rituály totiž lovcům umož ovaly i p enášení sebe samých do íše mrtvých, fauny či flóry, odkud čerpali svou sílu. Velmi často byly tvo eny ochranné masky, které symbolicky naznačovaly ducha ochránce. Toho op t nejčast ji p edstavovali zástupci íše zví at. Typickou ukázkou je americké Severozápadní pob eží, kde šamani nosili totemová zví ata, jako byl havran, medv d či kosatka ĚEbelová, Ň01Ň, s. 17ě.
Krom t chto funkci však maska mohla plnit i ryze praktickou funkci.
Maskovaný šaman, ale i člen kmenové společnosti či p edstavitel určité subkultury, je ve společenství jasn determinován. Společn s maskou a jejím nositelem jsouz ejmá i poslání, funkce a pop ípad i na ízení, která jsou s maskou, potažmo ú adem, se kterým se maska pojí, spojována.
Jak již bylo ečeno, šamana můžeme též označit za léčitele. Práv léčebné rituály jsou vedle animistických kultů a magických loveckých rituálů nejstarším projevem maskování. Tyto rituály byly často spojeny s p ivoláváním či odhán ním zlých duchů, démonů a božstev. Šaman p i nich prožíval identifikaci s démonem či duchem nemoci, kterého se snažil usmí it a vypudit (Lommel, 1972, s. 20).
Ovšem každá eka má dva b ehy, a p esn tak tomu bylo i v p ípad provád ní rituálů. Krom magie, kterou bychom mohli označit jako bílou magii či magii dobra, je zde i magie, která nem la za úkol pomoci, ale naopak uškodit. Tu nazýváme černou magií.
I v ní maska p edstavovala stejn důležitou část jako u magie bílé. Tato magie a rituály s ní spojené, však byly často praktikovány tajn , jedinou osobou, pop ípad menším společenstvím. Často využívala p edm ty používané v bílé magii, které nejrůzn jším způsobem duchovn znehodnocovala, což m lo za úkol umocnit sílu
28
vykonaného rituálu. Mezi takto znehodnocovanými p edm ty byly i masky používané v bílé magii.
Kmenová etnika často masku používala i v p ípad významných p echodových rituálů. Tyto rituály p edstavovaly v život jedince, ale i všech členů celé společnosti, významné mezníky života. Francouzský antropolog Arnold van Gennep rozd loval p echodové rituály podle toho, zda působí p ímo či nep ímo, jsou praktikované nablízko či na dálku, pop ípad zda je jejich působení pozitivní či negativní. Tyto ob ady se často týkaly porodů, svateb, iniciací, smrti a poh bu. Poh eb se stal p echodovým rituálem, u kterého byla maska používána vůbec nejčast ji.
V kulturách tyto masky nasazené na obličeji zem elého, ale i živých p ítomných, p edstavovaly bu duchy p edků, pop ípad i idealizovaný či reálný vzhled zesnulého.
Maska se m la stát ochráncem jeho duše na pouti posmrtného života a také m la být v čným zachycením obličeje osoby, se kterou se jeho blízcí cht li naposledy rozloučit (Lommel, 1972, s. 21).
29
Maska v pravěké Evropě 3
Z toho důvodu, že maska je produktem lidské kultury, je nutné hledat její první stopy u prav kých Evropanů v období zhruba Ň0 -15 tisíc p ed naším letopočtem. Do této doby se zde nedá využívání masky p edpokládat, i když se jedná o časov vzdálené období, ze kterého máme jen velmi slabé archeologické nálezy. I p esto nemůže být starší používání masek zcela vyloučeno. Pokud budeme mluvit o maskování v prav ku, nemůžeme se upnout pouze na masku jako artefakt, ale musíme brát v potaz také malbu na t lo a dokonce i tetování.
Důkazem p ítomnosti obou t chto druhů maskování či zdobení by mohl být nález zhruba 1 500 kamenných destiček v lokalit La Marche nacházející se ve francouzském departmentu Vienne. Jejich stá í se odhaduje na 15 tisíc let p ed naším letopočtem. Každá z destiček nese vyobrazení lidské tvá e, p ičemž každá tvá má své specifické výrazové rysy, účesy, pokrývky hlavy a oblečení. Na jedné z nich jsou jasn rozeznatelné vertikální linky na obličeji, které by mohly naznačovat určitý druh malby na t lo, tetování, či skarifikaci (Soukup, 2015, s. 989).
Tetování i malba na t lo či skarifikace jsou pevn spjaty s lidskou kůží, tedy s materiálem biologickým, který velmi rychle podléhá zkáze, a tak nemají šanci o sob podat výpov i v moderní dob . Jak již bylo uvedeno v p edchozích kapitolách, um ní prav ké Evropy se nám do dnešních dní dochovalo p evážn na st nách jeskyní a v n kterých p ípadech i ve form artefaktů ukrytých pod povrchem. Bohužel ani jeden z nálezů z nejrůzn jších nalezišť po celé Evrop nenaznačuje, že by se m lo jednat o masku. Evropa nemá takové št stí jako nap íklad Izrael, kde byla v Hebronu objevena neolitická maska z tufového vápence, která nese jasn lidské znaky, od dvou oválných průzorů ve výšce lidských očí po vymodelovaný nos a otvor znázor ují ústa a dokonce i lidský chrup ĚEbelová, Ň01Ň, s. Řě.
Zatímco hebronská maska je zhotovena z odolného, ale lehkého vápence a p írodní podmínky jsou v Izraeli o poznání mírn jší, masky evropské to m ly v tomto ohledu o n co složit jší. Evropští obyvatelé v tomto období vytvá eli své masky p edevším z materiálů, jako bylo d evo, kůže, kosti a další produkty získávané ze zv e a z dalších p írodních látek ĚEbelová, Ň01Ň, s. 1Ř7ě. Bohužel tyto materiály podléhají zkáze p ibližn stejn rychle jako lidská kůže, a proto se nám již žádné nedochovaly.
Nást nné jeskynní malby jsou jediným tichým a nehybným sv dectvím o používání masek i v takto raném období projevů um ní.
30
Stejn jako v Africe, Asii a Americe, i v evropských nást nných malbách, rytinách a plastikách dominují postavy zví at. N která nalezišt však nabídla vyobrazení i jiných postav než t ch náležících zástupcům tehdejší divoké fauny, a to postav lidských.
Nást nných maleb, na kterých se objevuje lidská postava, je v evropském kontextu jen pomálu, a navíc interpretace n kterých objevů je velmi složitá a není vůbec jisté, zda se o znázorn ní masky jedná či nikoliv. V dci si mnohdy nejsou jisti ani tím, zda tvůrci p i vytvá ení malby vycházeli z osobních empirických poznatků, kdy byla maska součástí jejich života a maskování byl jeden z výtvorů jejich kultury.
V úvahu totiž p icházejí i myšlenky o zástupn symbolických vlastnostech daných výjevů, které si svůj nám t braly z čist fantaskních rovin um lcova smýšlení.
O významu maleb v jeskyních a způsobech, jak na n bylo v průb hu v deckého bádání nahlíženo, jsme pojednali. Totéž se vztahuje i na samotné rytiny a malby lidských postav v jeskyních. V tšina t chto maleb je v jeskyních situována na takových místech, kde lze zcela vyloučit p ítomnost slunečního sv tla. V tšina t chto maleb byla pozorovatelná pouze v p ípad nasvícení loučí či rozd láním ohn v jejich bezprost ední blízkosti ĚEbelová, Ň01Ň, s. 1Ř7ě.
Maskované postavy, které se na malbách objevují, nejspíše souvisí s různými formami animistické lovecké prosperitní magie. Osoby, které jsou na t chto malbách zachyceny, vykazují znaky propojení zví ecích a lidských postav. Nesou na sob prvky vlastní n kterým živočišným druhům, čehož bylo dosahováno práv maskami vyrobenými z materiálů, jako byla kožešina, kosti, lebky a další. Mnoho z t chto výtvorů navíc vykazuje autorovu snahu o zachycení pohybu a prostorovou modelaci, které výjev více p ibližovaly realit .
Jednotlivé malby je možné interpretovat hned n kolika způsoby. U v tšiny z nich se výjev týká samotného lovu či procesu rituálu, který provád l šaman, aby za pomoci prosperitní magie navýšil loveckou úsp šnost. Nadp irozený výklad p íčin úsp chu je základem myšlení mnoha domorodých kmenů, které byly popsány p edevším v 19. a 20. století. Mnoho z nich tehdy vykazovalo úrove kultury totožnou s prav kými obyvateli Evropy. Lévy-Bruhl ve své knize o primitivním smýšlení t chto kmenů píše: „Nejdůležitější není to, aby nástroje byly ádné zhotoveny, nýbrž aby je provázelo štěstí. Mechanismus druhotných p íčin není nikdy sám o sobě dostatečně účinný – žádoucí výsledek závisí p edevším na p ispění neviditelných sil.“ A dodává:
31
„Na rozdíl od Evropana primitiv, jemuž p eje štěstí na lovu, který má bohatou sklizeň nebo ve válce vítězí nad nep ítelem, nevděčí za p íznivý výsledek p edevším kvalitě svých nástrojů nebo zbraní, ba ani vlastnímu důmyslu či úsilí, ale nezbytné pomoci neviditelných sil.“ (Levy-Bruhl, 1999, s. 239).
Interpretace týkající se šamanismu mají za to, že šaman na sebe bral p i rituálech masku zví ete, díky které byl schopen umocnit sílu vykonávaného ritu.
Spojení se zví etem mu umožnilo zapojit duši a sílu lovené zv e do provád ného rituálu.
Rituály m ly mnoho podob a neodmysliteln pat ily do každodenního života prav kého člov ka. Byly svázány s loveckou a poh ební tradicí, ale také s narozením dít te, spojením dvou osob do svazku podobnému dnešní svatb či vstupem do dosp losti. Lze p edpokládat, že u všech t chto rituálů mohl být p ítomen šaman a spolu s ním i maska určená pro daný rituál. Společn s maskou rituál doprovázel také tanec, malby na t lo, v n kterých p ípadech i tetování a také hudební doprovod. Celá tato scéna se navíc mohla odehrávat uvnit jeskyn , kde atmosféru ješt více umoc ovaly okolní malby na zdech, mihotající se sv tlo z ohnišť a psychotropní látky.
Spojení masky a lovu, jakožto úkonu nerituálního a ryze účelového, se dá také p edpokládat. „Podle tohoto pojetí vzešla maska z loveckého maskování, které člověk (zejména v otev ené krajině) musel použít, chtěl-li se co nejvíce p iblížit lovné zvě i.“
(Erban, 2010, s.75). Maska mohla nést i pachovou stopu lovené zv e a tak se mohl lovec ke své ko isti p iblížit zcela nepovšimnut. I z toho důvodu si n kte í v dci malby a rytiny vysv tlují jako pouhé zachycení aktu lovu. Tuto teorii p íliš nepodporuje fakt, že u zem d lských společností byly masky mnohem b žn jší součástí kultury než u společností nomádských a lovecko-sb račských ĚErban, Ň010, s.76).
I pro to ve své knize Václav Soukup neopomíná zmínit slova českého paleoantropologa Jana Jelínka: „P i interpretaci smyslu a funkce obrazů čarodějů, nep irozených zví at a antropomorfních bytostí se zví ecími rysy se vždy budeme pohybovat na půdě dohadů. K jejich pochopení bychom pot ebovali znát mytologii a religiózní p edstavy paleolitického člověka. To ovšem p esahuje naše možnosti, a proto naše úvahy na dané téma ponesou vždy pečeť romantických spekulací“ (Soukup, 2016, s. 996).
32 3.1
Evropská naleziště
Evropa má hned n kolik nalezišť, kde prav ký um lec zaznamenal do st ny jeskyn nejen zví ecí výjevy, které pat ily mezi vůbec nejoblíben jší motivy, a to z toho důvodu, že pro paleolitického člov ka bylo zví e nejoblíben jší potravou (Bouzek, Mezi archeologií a historií, 2015, s. 28), ale také výjevy lidské. V tšina z nich pochází ze Špan lska a Francie, kde je hojný výskyt nalezišť s dochovanými malbami na st nách, zdobených p edm tů a množstvím objevených artefaktů.
Rytiny lidských postav byly objeveny nap íklad v lokalitách v n meckém Neuwiedu, kde jsou ženské postavy vyobrazeny v tšinou bez hlavy. Antropomorfní bytost byla nalezena také v jeskyni Hornos de la Pe a ve Špan lsku nebo ve francouzské Saint-Cirq v Dordogne (Svoboda, 2011, s. 230). Z evropského prost edí známe značnou adu nálezů plastik zachycujících p evážn ženské postavy, které mají nejrůzn jší stá í, z nichž je nejznám jší naše V stonická Venuše. Ovšem žádný z výše zmín ných nálezů neznázor uje maskovanou postavu. Takových se v Evrop našlo jen n kolik.
V tšina objevených d l byla zhotovována stylem, který nekladl p íliš velký důraz na detail výjevu. Díky tomu je u mnoha nálezů velmi t žké rozeznat, zda se jedná o ztvárn ní výjevu z transcendentálního sv ta, ve kterém se člov k a zví e prolínají v jedno, či zda jde o výjev postavy s nasazenou maskou.
Nap íklad u nálezu lvího muže z Honhlensteinu, což je asi ň0 cm vysoká hlin ná soška ĚSvoboda, 2011, s. 230), není vůbec jasné, zda má výjev znázor ovat muže s nasazenou maskou lva či zda se jedná o zdvojení významu a kombinaci lidských a zví ecích prvků v jeden celek. Pokud by se jednalo o ztvárn ní muže v masce, p edstavoval by tento nález vůbec nejstarší zachycení masky na území Evropy datované p ibližn na ň5 tisíc let p ed naším letopočtem. „Možná, že právě v tomto období se zrodil nadčasový archetypální fenomén persony – masky, kterou si lidé nasazují, aby mohli symbolicky vstoupit do transcendentní reality nebo vytvá et svojí alternativní sociální identitu.“ (Soukup, 2015, s. 904).
Stejné problémy činí interpretace i dalších nálezů. N které rytiny hlav bizonů v jeskyni Les Trois Fréres, ale také v Niaux či sv toznámé Altami e, totiž p i detailn jšímu prozkoumání p ipomínají profil vousatého muže. „Sám lidský obličej někdy vybíhá do zví ecího čumáku.“ (Svoboda, 2011, s. 229) Evropa však nabízí i
33
n kolik nálezů, které jdou svou detailností teorii o maskovaném šamanu o n co více vst íc.
3.1.1 Chauvet
Nejstarší známé znázorn ní antropomorfní postavy na st n jeskyn se nachází v jeskyni Chauvet. Je to jeskyn , ve které byly nalezeny nejstarší aurignacké skalní malby a rytiny v Evrop , a která zcela definitivn rozbo ila původní v decké teorie o um ní v prav ku. Jeskyn Chauvet se nachází na jihu Francie v departmentu Ardéche.
Jeskyn je známá pro své fascinující uhlem malované výjevy nejrůzn jších zví ecích druhů, mezi kterými dominuje smečka lvů. Jedná se o vrchol mladopaleolitického um leckého vyjad ování starého ňŇ až Ň6 tisíc let p ed naším letopočtem, p i kterém byly využívány techniky stínování, reliéfní plastické působení podkladu a barevné valéry ĚSoukup, Ň015, s. ř07ě.
Mezi nespočtem zví ecích výjevů lze zaznamenat antropomorfní um lecké prvky. Zajímavá je p edevším rozporuplná a velmi sugestivní malba v Koncovém sále této jeskyn . Tato malba je umíst na na stalaktitu, který je pojmenován Skalní výstupek zlého kouzelníka (Obr. 1). Na výjevu lze identifikovat antropomorfní postavu muže, jehož vrchní část t la se transformuje do podoby býka. Spodní část t la je pak ryze lidská ĚSoukup, Ň015, s. řŇ4ě. Proporce vrchní části t la odpovídají spíše proporcím zví ete než člov ka a vystínovaná hlava býka i s rohy evokuje nasazenou masku.
Celý výjev je komplexn jší. Postava, která je označována za čarod je, se p ibližuje k zadní části t la lvice, která vykazuje antropomorfní znaky ženského t la.
Ženskost je zde navíc zdůrazn na černou barvou, která vykresluje ženské pohlavní orgány. Čarod jův postoj a p ihrbená záda napovídají tomu, že celý d j zamrznul v moment , kdy se muž chystal ke kopulaci s touto podivnou postavou.
Celá interpretace tohoto výjevu je velmi obtížná, neboť výjev je velmi špatn čitelný a zasahují do n j i další, mladší výjevy. Lze se domnívat, že autor zde zachytil prolínání mužské a ženské duchovní síly. Pop ípad se může jednat o výjev z rituálu, ve kterém docházelo k sexuálnímu styku šamana s maskou býka, se ženou maskovanou za lvici.
34 3.1.2 Gabillou
K dalším významným nálezům pat í o n co mladší rytiny soluterénské kultury. Rytiny této kultury s antropomorfními prvky byly objeveny v jeskyni Gabillou ležící ve Francii, v departmentu Dordogne. Jeskyn se skládá ze vstupní komory a tunelu, ve kterých bylo objeveno roku 1941 na 200 rytin s odhadovaným stá ím 17 tisíc let p ed naším letopočtem ĚSoukup, Ň015, s. 965).
V rytinách je možno rozeznat postavy zví at, jako jsou kamzíci, zajíc či kon . Nachází se zde i rytiny imaginární zv e, které ztvárn ním proporcí neodpovídají realit , pop ípad kombinují n kolik živočišných druhů v jeden. Pro nás je nejvíce zajímavou rytina nacházející se na samotném konci tunelu této jeskyn . Zde již po n kolik tisíc let d ímají dv antropomorfní rytiny.
První z nich je rytina nazývaná Čaroděj z Gabillou (Obr. 2), kterou můžeme nalézt také pod označením Zraněný muž z Gabillou. Tato rytina vysoká asi 50 centimetrů znázor uje muže se skrčenýma nohama do polohy d epu, mezi kterýma má ztopo ený penis. Šaman nese na své hlav parohatou masku, která má jasn znázorn né očnice a rohy, mezi kterými je vyznačeno ochlupení. Zpod hlavy této postavy vedou t i linky sm rem k pokrčeným rukám, které by mohly naznačovat lidský plnovous pop ípad další ochlupení masky. Nejspíše se jedná o masku bizona, ke které je p ipojen také bizoní plášť s naznačenou ohá kou v oblasti šamanových hýždí.
Postava je znázorn na p ed hlubokou trhlinou ve skále, která zasahuje až do oblasti úst masky. Druhý konec této trhliny končí u dalšího obrazce, který k šamanovi jasn náleží. Jedná se o geometrickou kompozici čty úhelníkové m ížky a t í vertikálních tahů. M ížka by zde mohla p edstavovat past. Ta by dle Lommela m la p edstavovat rituál lovecké magie spojený s vyobrazením „zajetí“ nebo „ulovení“ duše zví ete ĚLommel, 1ř7Ň, s. Ň4ě. Další linka protíná také šamanovy pokrčené spodní končetiny a prochází jeho trupem. A ješt jedna linka se táhne od pravé očnice šikmo vzhůru a na svém konci je p esušena dalšími dv ma kratšími linkami.
I k této rytin se vztahuje hned n kolik interpretací. První z nich mluví o ran ném lovci či spíše válečníkovi, který je od n do masky parohatého zví ete. Tato interpretace poukazuje zejména na dv p ímé linky, které procházejí šamanovým t lem, a to v oblasti trupu a očnicí umíst ných v masce. Další teorie pracuje s tančícím šamanem od ným v masce, který tančí okolo znázorn ného bubnu. Prasklina ve skále vedoucí k jeho ústům, nebo z nich, může p edstavovat imaginární zvukový tón, který
