Posudek bakalářské práce Jany Lipanské
Cultural Centre, Oslo
zpracovanou v letním semestru 2019/ 2020
Zadání bakalářské práce
Oslo je příkladem skvělé rovnováhy mezi architekturou a přírodou, nově realizované ikonické stavby Muzea moderního umění Astrup Fearnley (Renzo Piano) a Opery (Snohetta) na nábřeží přinášejí do vztahu mezi architekturou a vodní plochou nový impuls. Pro návrh Oslo Cultural Centre byla vybrána parcela v historickém prostředí nábřeží, stavba má zahrnovat auditorium, knihovnu, prostory pro výstavy a workshopy, café a servisní prostory. Práce je vypsána ve smyslu mezinárodní studentské soutěže, má mimo jiné prověřit začlenění výběžku
Vippetangen do projektu obnovy nábřeží a možnosti zadané parcely ve vztahu k napojení na vznikající přístavní promenádu.
Komentář k řešení
V analytické části bakalářka uvádí podstatné údaje historické i zeměpisné, zajímavé je srovnání dnešního stavu umístění jádra města ve srovnání se stavem koncem 18.století, kdy centrum města leželo v severní části poloostrova Akersnes, který dnes charakterizujeme jako převážně industriální.
Za podstatné považuji zahrnutí informací z projektu Fjord City, který se snaží již od roku 2008 o obnovu nábřežní části Osla v délce 9 km, součástí tohoto projektu je přesun hlavní části
přístavu, vybudování podzemního dopravního tunelu, nové centrální nádraží, již vybudovaná budova Opery či komerční části Barcode, přesunutí významných institucí do části Bjorvika. Na trase promenády by se v konečném stavu v roce 2030 měla nacházet muzea, rezidenční oblasti, stavby pro kulturu či veřejné parky, promenáda bude určena primárně pro pěší a cyklisty.
Pro architekty je určitě důležitá informace, že v bezprostředním okolí zadané parcely vedle rekonstruovaných objektů Vippa a rybího trhu se nachází industriální objekt Skur 39, sídlo Snohetty.
Bakalářka ve svém konceptu navrhuje základní hmotový tvar využívající maximální zastavěnost parcely, do kompaktní hmoty jsou vloženy funkční celky víceúčelového sálu a výškový akcent knihovny, inspirovaný pravděpodobně původním majákem, který zde na jižním ostrohu
Vippetangen stával ještě před sto lety. Lokalizaci hmoty auditoria s výhledem z foyeru sálu na
Oslofjord považuji za vhodné.
Všechny hlavní integrované funkce stavebního programu mají důležité specifikum- víceúčelový sál pro 500 osob, výstavní prostory, ateliéry i knihovna jsou podstatně propojeny servisními prostorami- šatnami, toaletami, café či administrativou. Nepředpokládá se samostatně oddělený provoz jednotlivých částí.
Autorka umisťuje hlavní servisní prostory k foyeru sálu do 1.patra, vzhledem k umístění výstavních prostor a ateliérů do parteru by bylo vhodné z provozních důvodů alespoň část šaten návštěvníků situovat rovněž do přízemí.
Provoz knihovny v nárožní sedmipodlažní věži je určitě možný, dokázal bych si představit i vyšší akcent za cenu navýšení kapacity knihovny, případně redukcí jejího půdorysu. Hlavní vstup do knihovny bude pravděpodobně na úrovni 1.patra a foyeru sálu, možný samostatný provoz knihovny, který bakalářka uvádí jako alternativu, nevidím vzhledem k sdíleným servisním prostorům příliš reálný.
Architektonická interpretace kulturního centra v režném zdivu odkazuje na industriál okolí, fasády působí vcelku příjemně, přesto mám výhradu k návrhu fasády studijní věže. Autorka obhajuje ve zprávě průhledy v cihlové fasádě studoven z důvodů větší soustředěnosti čtenářů, já bych se určitě raději z horních pater studoven pozoroval město či Oslofjord panoramatickým oknem.
Konstrukční řešení a řešení TZB je popsáno v technické zprávě, výkresová část konstrukčního řešení mohla být obsáhlejší.
Hodnocení
Přijímám práci Jany Lipanské k obhajobě, práce je svědomitě a komplexně zpracována, vzhledem k připomínkám drobnějšího rozměru navrhuji
B- výborně mínus
V Liberci, 21.5. 2019 doc. Ing. arch. Jiří Buček
vedoucí bakalářské práce
