Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika
Studijní obor
(kombinace): Speciální pedagogika předškolního věku
Využívání hraček, her a aktivit předškolních dětí s aplikací ve městě a venkově
Usány tys, games and activities of pre-school children and their application in city and village
Bakalářská práce: 08–FP–KSS–2010
Autor: Podpis:
Jana KOLIÁŠOVÁ (ŠTÍCHOVÁ) Adresa:
SNP 2356 / 26
400 11, Ústí nad Labem
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Josef Horák, Csc.
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
83 26 17 29 5 + 1 CD
V Liberci dne: 15. 4. 2009
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 15. 4. 2009 Jana Koliášová
………
Ráda bych touto cestou poděkovala doc. PaedDr. Josefu Horákovi, Csc. za velmi zodpovědné vedení, podnětné rady a konstruktivní připomínky poskytované v průběhu tvorby této práce.
Dále patří mé poděkování mým kolegyním v ústecké mateřské škole, ředitelce valkeřické mateřské školy a starostovi obce Valkeřice za obrovskou ochotu a pomoc s realizací praktické části této práce.
V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za všestrannou podporu po celé období studia.
Název bakalářské práce: Využívání hraček, her a aktivit dětí s aplikací ve městě a na venkově
Název bakalářské práce: Using toys, games and activities of the pre- school children and their application in city and village
Název bakalářské práce: Auswützen von Spielzeug, Spielen und Aktivitäten der Vorschulkinder mit Anwendung in der Stadt und am Land
Jméno a příjmení autora: Jana Koliášová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2008/2009 Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Josef Horák, Csc.
Anotace:
Bakalářská práce se zabývá nabídkami, možnostmi a preferencemi her a aktivit předškolních dětí z města a vesnice. Jejím cílem je porovnání a zároveň detailní pohled na volnočasové aktivity dětí ve věku tří až šesti let z těchto rozdílných lokalit. Struktura práce je sestavena ze dvou stěžejních oblastí. Jedná se o část teoretickou, která pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů popisuje charakter a osobnost předškolního dítěte s vlivem sociálního prostředí v dané lokalitě podílejícího se na jeho socializaci.
Praktická část zjišťuje pomocí nestandardizovaného dotazníku, analýzou osobní dokumentace předškolního dítěte a nestrukturovaným rozhovorem s rodiči poměrové zastoupení herních aktivit, jejich nabídky ze strany rodiny, předškolních a dalších institucí, a preferencemi aplikovanými v rozdílných lokalitách. Vyúsťují v konkrétní navrhovaná opatření působící na celkový harmonický rozvoj předškolního dítěte. Za největší přínos práce vzhledem ke zvolené tematice lze považovat sledování konkrétních jevů s jejich objasněním. Z výsledků je možno vyvodit závěry přínosné pro zkvalitnění zájmových aktivit předškolních dětí v obci Valkeřice.
Klíčová slova: rodina, sociální prostředí, výchovné prostředí, vzdělávací instituce, sociální role, seberealizace, sociální interakce, spontánní hra, aktivita, individuální potřeba, kooperace.
Annotation:
The bachelor thesis deals with possibilities, capabilities and preferences in games and activities of preschool children living in town and village. The aim is to compare and also detail overview the leisure activities of children from three to six years of age in different localities. The structure of the thesis composes of two main areas. The theoretical part describes by means of processing and presentation of professional resources the nature and personality of preschool children and also influence of social environment in the locality that contributed to their socialization.
The practical section exams by using an unstructured questionnaire, by analysing personal documents of preschool children and by interviewing their parents proportionale activities representation, satisfying of leisure time activities by family, by preschool and other institutions, and preferences applied in different locations. It results in special actions applied to the overall harmonious development of preschool children. The monitoring of specific phenomena and their clarification can be consider as the greatest benefit of the work . The results could be applied for improving leisure time activities of pre-school children in Valkeřice village.
Keywords: Family, social environment, educational environment, educational institutions, social roles, self-fulfillment, social interaction, spontaneous game, activity, individual needs, cooperation.
Annotation:
Diese Bakkalaurei-Arbeit beschäftigt sich mit dem Angebot, Möglichkeiten und den Prefärenzen von Spielen und den Aktivitäten der Vorschulkinder aus der Stadt und vom Land. Der Zweck dieser Arbeit ist der Vergleich und gleichzeitig ein detaillierter Blick auf die Freizeitaktivitäten der Kinder im Alter von drei bis sechs Jahren aus den verschiedenen Standorten. Die Struktur der Arbeit bestand aus zwei Bereichen. Der theoretische Teil, der durch die Verarbeitung und Präsentation von professionellen Ressourcen, der den Einfluss der Natur auf die Persönlichkeit der Kinder im Vorschulalter in der sozialen Umgebung, in der gegebenen Ortschaft zu ihrer Sozialisierung beiträgt.
Der praktische Teil ist mit Hilfe eines Fragebogens, einer Analyse der persönlichen Dokumentation des Vorschulkindes und einem unstrukturiertem Gespräch mit den Eltern über eine angemessene Vertretung von Spielaktivitäten, deren Angebot von Seite der
Familie, der Vorschul- und anderer Institutionen, sowie die Einstellung in verschiedenen Orten, ermittelt. Das führt zu den spezifischen Maßnahmen für die harmonische Entwicklung der Kinder im Vorschulalter. Als größten Beitrag dieser Arbeit zum gewählten Thema, kann man die Überwachung der spezifischen Phänomene auf ihre Klarstellung, ansehen. Aus den Ergebnissen kannten vorteilhafte Schlussfolgerungen festgestellt werden, welche zur Verbesserung der Interessenaktivitäten der Vorschulkinder der Gemeinde Valkeřice führen.
Schlüsselwörter: Die Familie, soziale Umwelt, die Bildungsumwelt, die Bildungsinstitutionen, soziale Rolle, die Selbstverwirklichung, soziale Interaktion, spontanes Spiel, die Aktivität, die individuellen Bedürfnisse, die Zusammenarbeit.
Obsah
1. ÚVOD... 16
2. TEORETICKÁ ČÁST... 19
2.1 CHARAKTERISTIKA A VYMEZENÍ PŘEDŠKOLNÍHO OBDOBÍ... 19
2.1.1 Charakter a osobnost předškolního dítěte ... 20
2.1.2 Socializace dítěte a vliv sociálního prostředí ... 21
2.2 MĚSTO... 29
2.2.1 Vliv předškolního zařízení ... 30
2.2.2 Nabídky a možnosti aktivit předškolního dítěte ve městě Ústí nad Labem... 32
2.3 VENKOV... 36
2.3.1 Nabídky a možnosti aktivit předškolního dítěte v obci Valkeřice... 37
2.4 HRA A HRAČKA... 40
2.4.1 Definice hry... 42
2.4.2 Význam hry a hračky ... 44
2.4.3 Specifická hodnota hračky ... 47
2.4.4 Socializační fáze hry ... 48
2.5 MÉDIA ... 50
3. PRAKTICKÁ ČÁST ... 54
3.1 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI ... 54
3.1.1 Stanovení předpokladů:... 54
3.2 POUŽITÉ METODY... 54
3.2.1 Dotazník ... 55
3.2.2 Rozhovor... 56
3.3 POPIS ZKOUMANÉHO VZORKU ... 56
3.3.1 Skupina dětí z města... 56
3.3.2 Skupina dětí z venkova ... 57
3.4 PRŮBĚH PRŮZKUMU ... 58
3.5 ZÍSKANÁ DATA A JEJICH INTERPRETACE... 58
4. ZÁVĚR... 80
5. NAVRHOVANÁ DOPORUČENÍ... 82
6. SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ... 83
7. SEZNAM PŘÍLOH ... 85
1. ÚVOD
Bakalářská práce se zaměřuje na hrové aktivity předškolního dítěte a na jejich nabídky, které poskytují předškolní zařízení a dokážou je z možných nabídek v dané lokalitě a s ohledem na potřeby a zájmy dítěte zajistit sami rodiče. Práce zjišťuje, které hry a hračky jsou dětmi upřednostňované, preferované, a které naopak příliš nevyhledávají. V této práci se pokusím o porovnání těchto činností a možností u předškolního dítěte žijícího v malé vesnici Valkeřice poblíž města Děčína s jeho vrstevníkem z krajského města Ústí nad Labem.
Žiji ve městě Ústí nad Labem a s předškolními dětmi pracuji v mateřské škole. Jsem denně přítomna tomu, jak mimo domov dokážou děti využívat svůj volný čas vcelku nepěknými činnostmi, pokud se jejich „kamarády“ stanou starší a ne právě dobře vedení jedinci, na které jejich zřejmě příliš vytížení rodiče moc času nemají. Předškoláčci jsou často přítomni
„lumpárnám“ adolescentů a vliv těchto jedinců se velmi špatně odráží na jejich aktivitách v době, kdy jsou instituce umožňující jim lépe svoje potřeby a touhy využít zavřené. Možná stojí za zmínku poznámka, jak rodiče volný čas svých ratolestí zajišťují, jak se dokážou postarat o jeho plnohodnotné využití, co jim dokážou nabídnout, zda mají vůbec přehled, kde se jejich dítě právě nachází a čím se zabývá.
Terezce je šest a půl roku, v mateřské škole setrvává ještě tento školní rok. Důvodem jejího odkladu školní docházky je sociální nezralost, ale v jejím chování jsou patrny jisté znaky poruchy chování. Je to děvče hyperaktivní, a tudíž vyžaduje velkou dávku trpělivosti a dobrého vedení ze strany dospělých. V mateřské škole, kde máme třídy smíšené, je třeba vyvíjet obrovské úsilí při usměrňování její výbušné povahy, která velmi narušuje celkově pohodový chod třídy, zvláště při vstupu nových tříletých dětí, pro které je těžké vymanit se po tak dlouhé době z maminčina náručí a zvykat si na nové prostředí spolu s novými dětmi i dospělými. Terezka těžko snáší, že je má pozornost věnována někomu jinému a neustále vyžaduje, abych se zabývala jí. Přestože ví, kde máme hranice určitých činností, neustále je vědomě překračuje, pošťuchuje kamarády, šklebí se, prostě se snaží o jistý druh pozornosti, i kdyby se mělo jednat například jen o pouhou výtku. Snažím se ji vždy něčím zajímavým zaujmout, pověřit pomocí menším, aby věděla, jak je pro ně důležitá a pro mě se stává nepostradatelnou pomocnicí. Je ke škodě, že vše ji baví jen chvilku, že je velmi roztěkaná a její pozornost je pouze krátkodobá.
Rodiče mají pouze Terezku (její dvojčátko zemřelo krátce po porodu) a působí dojmem, jak ji opečovávají. Ptají se denně na její chování (snažím se ji více chválit a vyzdvihovat vše pěkné, co se jí za ten den podařilo) a navštěvují pravidelně psychologa. Vše může být jen zdáním, když po krátkém rozhovoru s Terkou zjistíte, kde trávila předešlý pěkný den. „Hrála jsem si s kamarády. Běhali jsme, tloukli klacky do stromů, házeli kameny.“ Nutno podotknout, že kamarádům je 9, 11 a 12 let, jsou to samí chlapci a zřejmě také postrádají dozor jakéhokoliv dospělého, který by je usměrnil v jejich „hrách“. Pokud je některý den Terezka s oběma rodiči doma, vždy se opakuje tentýž scénář: hraje si sama v pokojíčku nebo se sama dívá na pohádku z DVD, maminka hraje hry na počítači a tatínek spravuje počítač.
Sama jsem se pro své dva syny pokoušela nacházet takové činnosti, které by nejen vyplnily volný čas, ale zároveň je i uspokojovaly a pomáhaly utvářet jejich osobnost tím správným směrem. Je velmi těžké tyto dva aspekty propojit, ale je velmi důležité nabídnout patřičný dostatek aktivit, dát dítěti možnost výběru a ještě je dokázat citlivě usměrňovat tak, aby nepocítily velký nátlak ze strany dospělého a jakési „dotlačení“ do dané činnosti.
Spontaneita je velmi cenná a potřebná, ale u takto malých dětí se bez dozorování a jemného korigování nelze obejít.
Myslím, že dnešní rodiče se spíše odvolávají na rozličné instituce, které by je zastoupily, a tak za ně jednoduše přebraly veškerou odpovědnost a hlavně je osvobodili od samotného vymýšlení – co s volným časem svého potomka. Tím nechci tvrdit, že by snad všichni byli stejní. Znám i rodiče, kteří se opravdu svým potomkům věnují a obětují pro jiné tak drahocenný a sobecky využitý volný čas svým dětem. Tráví s nimi mnohé chvíle a při tak velmi úzkém kontaktu s jejich rodiči a vřelé komunikaci s jejich dítky vím, že mnozí z nich využívají pěkných dní k výletům do přírody, venkovním hrám a činnostem, v nepěkných dnech, které nás uzavírají do našich domovů, dokážou odtrhnout děti od dnes tak velmi často využívaných počítačových her či sledování televize.
Cením si rodičů, kteří se spolu se svými dětmi dokážou vrátit do svého dětství, kteří po skončení svých pracovních povinností nezapomínají na povinnosti rodičovské. Kromě společně příjemně stráveného času si mohou být jisti, že jistým způsobem pomáhají rozvíjení myšlení svého dítěte, schopnosti soustředění, paměti, řečových schopností a dovedností a spolu s nimi osobnostních vlastností, které bychom mohli shrnout pod pojem umění „hrát
fér“, a to nejen ve hře samotné, ale i v každodenním životě. Bojovat, snažit se zvítězit, ale za všech okolností vždy jen poctivě a podle pravidel, nikdy nepodvádět.
Dítě by se taktéž mělo naučit umění prohrávat a současně se naučit vyrovnávat se s prohrou ve hře, aniž by zanevřelo na svého protivníka. Pokud se tomuto naučí, má velmi dobrý základ naučit se snášet i prohry v životě bez zbytečné hořkosti a sebelítosti. Je mnoho jedináčků, kteří znají ve svém dosud prožitém životě pouze samé ústupky ze strany druhých,
„zametání cestiček“ a dosud se nesetkaly s porážkou, s řešením i banálního konfliktu s vrstevníkem či dospělým. Většina dětí, které přicházejí po předchozím opečovávání matkou, ve svých třech letech ještě nikdy nezažila hry, ze kterých by nevyšly jinak než vítězně. Vždy se „to dá nějak udělat“, aby ten chudáček malinkatý náhodou neprohrál. Tyto zkušenosti jsou pro ně bezesporu velmi cenné a v tomto období života je lze získat zcela nenásilnou a něžnou formou prostřednictvím hry. Proč této možnosti nevyužít?
Myslím si však, že cenné jsou i hry, kde je více kladen důraz na kooperaci než na soutěživost a rivalitu. Dokázat druhému ustoupit, snažit se společně nacházet kompromisy a řešení nastalé situace ke spokojenosti všech zúčastněných.
2. TEORETICKÁ ČÁST
2.1 CHARAKTERISTIKA A VYMEZENÍ PŘEDŠKOLNÍHO OBDOBÍ
Předškolní období trvá přibližně od tří do šesti let, přičemž konec této fáze má individuálně rozličnou časovou lokalizaci, protože ho není možné určit pouze jen fyzickým věkem dítěte, ale hlavně sociálním mezníkem, kterým je nástup do školy. Ten s věkem sice souvisí, ale může oscilovat v rozmezí jednoho, eventuálně i více let. Předškolní věk zahrnuje období od dovršení třetího roku života do nástupu dítěte do školy. Mnoho dětí vstupuje po dovršení třetího roku do mateřské školy, což se pro ně stává významným životním mezníkem.
Často bývá toto období nazýváno „věkem mateřské školy“. Kvalitativní zvláštnosti předškolního věku charakterizují změny v tělesných a pohybových funkcích, poznávacích procesech, v citovém a společenském vývoji a také změny ve vývoji osobnosti dítěte.
Hlavní potřebou předškolního období je aktivita a sebeprosazení. V průběhu této vývojové fáze jde mnohdy spíše o aktivitu, která dítě uspokojuje sama o sobě, tedy o aktivitu, která je sama cílem. Teprve po dosažení určité úrovně se aktivita stává prostředkem a slouží k dosažení nějakého dalšího cíle1.
V tomto období je ovšem velmi důležitý rozvoj účelné aktivity, kterou je nutné nějakým způsobem regulovat, aby zůstala účelná. Oproti aktivitě batolete není již v tomto věku roztříštěná a mívá nějaké určité zaměření. Dítě si dokáže samo vybírat, co bude dělat, jakou činností se bude zabývat. Dětská iniciativa by však měla být objektivně významnějším způsobem regulována a neměl by být kladen důraz pouze na aktuální uspokojení. Je žádoucí, aby každá činnost, kterou se dítě zabývá, byla pro ně zajímavá, poutavá, žádoucí a již zmiňované uspokojení by mělo jít ruku v ruce s řízením dané činnosti, s její regulací a nezbytným usměrňováním. Vše by mělo mít svůj nenásilně prezentovaný řád, smysl, určité normy, pevné hranice.
Správné chování však není výsledkem náhody. Nevzniká ze dne na den. Neutváří se ani z jediného rozhovoru, slibu nebo trestu. Správné chování je odvozeno od dobře rozváženého a
1 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1996, str. 105.
systematického rodičovského konání. Dítě nemá trpět pocitem viny za své „špatné“ chování, ale má přijmout představu, že je to chování zbytečné, u tak velkého dítěte už nedůstojné, kterého je nutné se zbavit.
2.1.1 Charakter a osobnost předškolního dítěte
Charakter je typická stránka osobnosti a vtiskuje rázu celému chování člověka. V psychologii se užívá pojmu charakter v užším slova smyslu, jímž se rozumí určitý souhrn kladných i záporných vlastností, příznačných pro určitého člověka.
Význam slova charakter je dle G. W. Allporta eticky zhodnocená osobnost a projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám, přírodě 1. Dalo by se říci, že charakter označuje jedinečnost každého člověka. V průběhu dětství dochází k mnoha výkyvům v rozvoji charakteru, emocí i osobnosti.
Kořeny charakteru jsou především v citovém životě člověka, v jeho vůli, chtění a snahách.
Rozhodující vliv na utváření charakteru člověka má jeho zaměření, a tím je vztah ke skutečnosti a společenským podmínkám, v nichž člověk žije pracuje. Charakter není vrozený nebo zděděný, stálý nebo neměnný, nýbrž se vytváří během života. Utváření charakteru je pomalý proces, jenž sestává z nakupení jednotlivých činností, které se stávají zvykem a následně ovlivňují i základní postoje a celkový způsob uvažování.
Osobnost se od charakteru liší. Osobnost tvoří celkový osobnostní profil člověka,
zatímco pojem charakter se vztahuje na jeho morální či etické aspekty 2. Podle M. Nakonečného je při formování osobnosti dítěte rozhodující tzv. období raného
věku, které vymezuje mezi třetím a čtvrtým rokem jeho věku 3. V tomto formativním období se mohou například vlivem strádání z nedostatku projevu rodičovské lásky vytvořit již nezvratné rysy osobnosti, jakými může být agresivita, citová labilita, sebepodceňování.
1 HARTL, P. Psychologický slovník. 2000, str. 207.
2 MELGOSA, J. Umění výchovy dítěte. 2003, str. 86.
3 NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie osobnosti. 1993, str. 20.
2.1.2 Socializace dítěte a vliv sociálního prostředí
Socializace je celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské normy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu, a začleňuje se tak do společnosti. Socializace dítěte se obvykle člení do tří etap. V první se dítě identifikuje s matkou a nachází tak stabilitu vztahů ve společnosti. Ve druhé etapě se dítě snaží osamostatnit, najít své místo v síti sociálních vztahů. V ní se vytváří základ vlastností jedince a jeho hodnot. Ve třetí etapě se dítě začleňuje do širších sociálních vztahů a systému. 1
Socializace se odehrává především v rodině, ve skupině vrstevníků a přátel, ve škole, prostřednictvím masmédií a práce. Pro každou společnost představuje socializace zcela základní problém. Život v současné lidské komunitě totiž staví neustále každého jedince před velmi složitý úkol. Skloubit vytváření sebe sama jako samostatné osobnosti a současně sebe jako představitele společnosti a nositele její kultury.
Sociální prostředí je vlastně souhrn všech vlivů ostatních lidí a skupin, s nimiž se jedinec ve společnosti setkává.2 Jedná se o společenské prostředí, ve kterém probíhající jevy, stavy, procesy a vztahy obklopují člověka v rodině, sociální skupině, společenské vrstvě a v celé společnosti.
RODINA
Hlavním zdrojem sociálních vztahů pro dítě mezi třetím a pátým rokem svého života je bezesporu rodina. Rodičovské postoje mají dlouhý vývoj. Začátek je vlastní rodině a ve zkušenosti dítěte s vlastními rodiči (nebo s náhradními rodičovskými osobami, neboť nezapomínejme, že dítě za „své“ lidi přijímá ty, kdo se k němu mateřsky chovají, a nemusejí mít na to potvrzení z porodnice). Z toho ovšem vyplývá, že lidé, kteří žádnou zkušenost s rodiči a „svými lidmi“ z doby svého dětství nemají, jsou v určitém nebezpečí, že jejich vlastní rodičovské postoje se budou vyvíjet chudě a nedokonale. Potvrzují to ostatně i dlouhodobé
1 PRŮCHA a kol., Pedagogický slovník. 1995, str. 202.
2 PRŮCHA a kol., Pedagogický slovník. 1995, str. 204.
studie dětí, které vyrostly jen v dětských domovech. Na druhé straně však tyto studie také prokazují, že v řadě případů najdou i tito lidé dost vnitřních sil i dost chápavé a taktní pomoci z okolí, že se stanou rodiči řádnými a úspěšnými.1
Rodiče vůbec nemusí být s dětmi stále. Co děti mnohem více potřebují je, aby jejich rodiče byli lidé, kteří za něco stojí a mohou jim být vzorem. To nejkrásnější a nejdůležitější dávají rodiče svému dítěti, když s ním prostě sdílejí svůj život. Záleží tedy na tom, jací rodiče sami jsou a co dítěti dávají. Rodiče by se ke svým dětem měli chovat co nejupřímněji a v rodičovství by měli nacházet zábavu, radost a poučení. Prostě by si to měli, v tom dobrém slova smyslu, užít.2
Každé dítě se z velké míry učí napodobováním modelů. V tomto období bývá nejčastějším modelem chlapců otec a dívek matka. Často však nebývá tento proces vázán na jednotlivé pohlaví a pro děti jsou důležité příklady obou rodičů. Dítě v tomto věku „otiskuje své prostředí“, podle čehož lze usuzovat na kulturní úroveň rodiny a na zvyky, režim, výchovné zásady a zvláštnosti, které tam panují.3
Dítě má sklon napodobovat dospělého při hře i v reálném životě. Proto by si rodiče měli jasně uvědomit, že jejich role jsou pro dítě příkladem. Chování svých rodičů si dokáže dítě osvojovat bez jakéhokoliv výběru. Je tedy nanejvýš důležité, aby se rodiče chovali tak, jak by si přáli, aby se chovalo jejich dítě. Rodiče, kteří se soustředí na dobré chování svých dětí, chválí je za dosažené výsledky a povzbuzují je k dosažení výsledků ještě lepších, se často mohou těšit z toho, že se přání týkající se budoucnosti jejich potomků vyplnila.
Rodina představuje významné sociální a výchovné prostředí pro vývoj a rozvoj dítěte, ale podílí se na uspokojování potřeb všech svých členů – dospělých i dětí.4 Výchova v rodině zahrnuje množství nejrůznějších interakcí mezi rodiči a dětmi. Je jisté, že dítě potřebuje dospělé, kteří mu projevují lásku a ukazují hranice. Láska, projevy porozumění a bezpodmínečného přijetí dítěte, stejně jako hranice, jež působení dospělých nabízí, jsou pro vývoj dítěte nesmírně důležité.
Rodiče, kteří neustále chování svého dítěte ostře kárají nebo je kriticky komentují před ostatními, tak riskují, že se jejich dítě nakonec touto negativní cestou skutečně vydá. Pokud se
1 MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 1996, str. 11.
2 MATĚJČEK, Z. S profesorem Matějčkem o dnešní rodině. http://www.rodina.cz/clanek430.htm. 2000.
3 MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 1996, str. 50.
4 MERTIN, V. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2003, str. 204.
rodiče setkají s projevem nevhodného chování svého dítěte, měli by na něj reagovat co možná nejrychleji. Zároveň by měli mít na paměti, že je mnohem účinnější poskytovat podporu a motivaci k žádoucímu jednání, než se pouze omezovat na prosté pokárání. Dítě potřebuje znát důvody a výhody správného konání.
Jakákoliv skupina lidí, kteří si přejí žít společně alespoň v minimální harmonii, se musí řídit určitými normami. Ani rodina se v tomto neliší. Rodinná pravidla zaručují řádné fungování rodiny a slouží jako záruka dobrých vztahů mezi rodiči a dětmi. Mnozí rodiče vyžadují od svého dítěte, aby se zkrátka „dobře chovalo“, aniž by ovšem stanovili pravidla, která by určovala kritéria tohoto chování. Některé dítě proto ani neví, co se od něho očekává.
V dnešní době je často situace rodiny ztížena i psychickými nebo vztahovými problémy mezi matkou a otcem, kteří právě procházejí manželskou krizí, a jejich hádky a nedorozumění vytvářejí napjatou a nepřátelskou atmosféru. Někdy si rodiče nerozumí kvůli protichůdným emocím nebo ideologiím, jindy nedokáží překonat špatný životní styl. Samozřejmě, že rodiče těmito nepříznivými situacemi trpí, ale ovšem vážně tím trpí i jejich děti, neboť kvůli nedobrovolné diskvalifikaci rodičů dospívají bez určitého vedení a dozoru. Uprostřed rodinného chaosu si mohou děti dělat, co chtějí, co jim diktují jejich přání, popřípadě co na ně uvalí vnější okolnosti.1
Manželské páry v současnosti tráví v zaměstnání stále více času, aby rodině zajistily solidnější ekonomickou základnu. V tomto ohledu je však vhodné hledat rovnováhu, jež by umožnila rodičům věnovat rodině tak potřebný hodnotný čas. Někteří rodiče se velmi chybně domnívají, že když se věnují svým dětem, tak v podstatě plýtvají svým časem. Toto tvrzení se však zdá být lichým, protože každý okamžik, který rodina tráví společně, je krátkodobou investicí do budoucnosti.
V mnoha případech vychovávají rodiče děti sladkostmi, neomezeným sledováním televizních pořadů, hraním počítačových her a sliby a výhružkami, jež se nikdy nenaplní. Děti tak vyrůstají bez respektu ke svým rodičům a bez životního cíle.
Je velmi důležité, aby rodiče své dítě vychovávali spíše s láskou a trpělivostí, než prostřednictvím pocitů strachu či provinění. Citová podpora rodičů pomůže dítěti překonat pocity vlastní nedostatečnosti, strachu nebo nízké sebedůvěry. Tak jako osobnost dítěte roste a
1 MELGOSA, J. Umění výchovy dítěte. 2003, str. 105.
zraje v péči rodičů, tak i rodiče vnitřně vyspívají, vyzrávají, obohacují se životem s dítětem.
Prožívají zcela zvláštní specifické radosti.1
Jedním ze základních předpokladů zdravého duševního vývoje dítěte je, aby vyrůstalo v prostředí citově vřelém a stálém. Na první pohled se to zdá být docela samozřejmé a snadno dosažitelné, přece jen je třeba se nad tím zamyslet a někdy napnout hodně sil, abychom tyto dvě podmínky splnili. Ta první požaduje, aby rodiče měli své dítě rádi, a ta druhá, aby se měli rádi navzájem, aby dovedli vytvořit společenství, které bude trvat po celý jejich život a ve kterém bude všem dobře. Všichni členové rodiny tu najdou přístav jistoty, odkud i děti se budou vydávat na dobrodružné výpravy za poznáním světa, ale kam se také budou vždy rády vracet.2
Rodiče lze ve velmi volné kategorizaci rozdělit na:
a) rodiče zaměřené na dítě, kteří jsou vřelí, pečující, uvolnění a angažovaní na životě svých dětí;
b) rodiče zaměřené na sebe, kteří jsou studení, rezervovaní, více se zabývající svými zájmy a činnostmi. 3
MATKA
Matce bývá přisuzován největší význam při výchově dětí. Mateřská role je nejzávažnější zejména ve fázi raného a středního dětství, protože v povaze dítěte vytváří rysy vyrovnanosti, stálosti a spolehlivosti. Traduje se, že matka zaujímá celkově významnější postavení než otec také v dalších období života dítěte. Na matčino výsadní postavení v rodinné výchově upozorňuje řada skutečností, včetně právní praxe, při níž jsou matce při rozvodovém řízení zpravidla svěřovány do péče a výchovy děti.4
Současné mladé ženy prošly většinou institucionální péčí od raného věku a obtížně přijímají, že model chování jejich matky, vynucen tehdejším sociálním kontextem, nebyl ideální a je ho možné a žádoucí měnit. Společnost je zvyklá na péči o děti v kolektivních zařízeních. Mladé maminky dnes většinou tuto nabídku pro své děti do věku tří let přestávají využívat. Chybí alternativní možnosti, jak trávit volný čas spolu s dětmi, aniž by byly
1 LANGMEIER, J., MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. 1974, str. 338.
2 MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. 1989, str. 1.
3 HARTL, J. Psychologický slovník. 2000, str. 511.
4 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1992, str. 78.
umísťovány do institucionální péče. Mám na mysli využívání nabídek různých parků, návštěvy hřišť, klubů, zájmových dílen, kam mohou přicházet matky společně s dětmi a „ruku v ruce“ tam nacházet každý své vlastní kvalitní a alternativní vyžití. Mnoho žen klade na sebe i dítě zbytečně mnoho požadavků, které vedou k permanentnímu spěchu. Jakási povrchnost, nesoustředěnost a roztěkanost je průvodním jevem mnoha aktuálních lidských činností, a projevuje se tedy i v nejpřirozenějším lidském chování, v chování matka – dítě.
OTEC
Matkám by měli pomáhat při socializaci dítěte jejich vlastní otcové. Dítě díky nim vidí i jiné chování než matčino, může zde docházet k identifikaci a nalezení zde vzoru muže, který je v procesu socializace důležitý. Pokud si dítě najde k otci cestu, může se u něj projevovat tendence být jako on, ztotožnit se s ním a napodobovat ho. Matce se alespoň trochu uleví, zvláště, když má vychovávat chlapce, kteří mužskou roli v rodině potřebují. U děvčat není v tomto problém, protože jsou samy ženami. Přejímají tedy matčiny normy, chování a základní návyky.
Nelze tedy opomíjet, dokonce podceňovat roli otce. V odborné literatuře je zpravidla jeho výchovné působení spojováno s rozvojem povahové ukázněnosti dětí. Nejvíce se jeho absence projevuje právě při výchově dětí v neúplné rodině.
Otec nemá v počátečním vývoji dítěte specifickou roli. Pokud se dítětem zabývá, pokud mu věnuje dostatek času a adekvátní pozornost, vytváří se mezi nimi obdobná vazba jako mezi matkou a dítětem. 1
Postavení otce v systému rodinné výchovy je v současnosti ovlivněno celkově jinými faktory, než tomu bylo v minulosti. Jeho výchovné postavení bývá často posuzování z širokého zorného úhlu a z hlediska zastoupení mužského a ženského vlivu ve výchovném působení vůbec. Nejen u nás, ale v celém světě je konstatována převládající feminizace ve výchově. Současné škole i rodině chybí při výchově nejen „pevná ruka otce“, ale i racionálnost a objektivita, kterou muž umí poskytnout v daleko větší míře a v ryzejší podobě než žena. Lze říci, že dítě vyrůstající bez otce postrádá důležitý vzor mužnosti, kázně, pořádku a ochrany, který otec za normálních podmínek ztělesňuje. Funkce otce se dnes výrazně změnila a změnila se zřejmě k dobrému. Otcové si dnes více užívají intimity rodinného života než jejich dědečkové. Dříve totiž hlavní otcova role spočívala v tom, že
1 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1996, str. 102.
opatřoval pro rodinu obživu a chránil ji svými svaly před nebezpečím zvenčí.
SOUROZENEC
K důležitým výchovným činitelům patří také sourozenci. Sourozenectví je považováno za výchovně velmi příznivé a je vydatnou životní přípravou na vlastní příští rodičovství. Nikde jinde nemůže totiž dítě získat tolik podnětů, zkušeností a pozitivní motivace pro rodinný život, než právě v sourozenecké skupině.1
Při současných možnostech plánovaného rodičovství by neměli zůstat stranou významné výchovné hodnoty, které v sobě skrývají společné hry dětí, jejich vzájemné soutěžení, řešení každodenních sporů, reakce na výchovné metody rodičů, společné prožitky z vycházek a dovolených, rodinných oslav a mnoho dalších skutečností, které si někdy v životním shonu vůbec neuvědomujeme. Život v rodině je součástí přípravy dítěte pro život ve společnosti, a z tohoto hlediska je také nutné dívat se na rozvíjející se vztahy mezi sourozenci. Dítě se učí respektovat sourozence, být skromnější ve svých požadavcích a jsou také tlumeny jeho další egoistické projevy.2
Vzájemný vztah a akceptace sourozenců závisí ve značné míře na přístupu rodičů - jak se dovedou vcítit do dětí a jak jim své postoje a hodnocení prezentují. Mnohdy se právě v předškolním věku stává, že dítě nepřijímá novorozeného sourozence, bojí se o svou pozici v rodině, o lásku a pozornost rodičů, kteří se doposud zajímali pouze o něj. Na takové trauma může dítě reagovat regresí v chování.3
Verunce bylo právě pět let, když se jí narodil malý bratříček. Z mého pohledu byl Verunkou nadšeně očekáván a stejně i přijat. Před jeho příchodem jsme si často povídali o tom, co se narozením miminka změní nejen pro ni, ale pro celou rodinu, zvláště pak pro maminku.
(Verunka je velmi bystrá, kamarádská, všemi oblíbená, nekonfliktní a nadmíru chápavá. Její vstup do mateřské školy probíhal naprosto bez problémů. Z rodiny měla vštípeny všechny potřebné dovednosti a návyky, které jsou dnes většinou rodičů velmi opomíjené. Každodenně jsem se přesvědčovala, jak moc se jí rodiče věnovali. Její rozhled, poznatky o všem dění, sociální interakce byla skutečně na výši. Společně jsme s dětmi simulovali možné rodinné
1 MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. 1989,. str. 56.
2 STŘELEC a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. 1992, str. 78.
3 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1996, str. 121.
prostředí právě se rozrůstající o dalšího malinkého člena. Hry byly plné lásky, porozumění a s obrovskou dávkou empatie. Po narození bratříčka jsme společně s Verunkou připevnili na nástěnku všechny obrázky malinkého miminka, které její kamarádi ze školky namalovali. Ještě jsme ji dozdobili kočárky a dudlíky pro lepší dojem z celkové kompozice. Druhý den mi Verunčina maminka moc děkovala za předešlý den věnovaný malému bratříčkovi a dle jejích slov prý vše, co jsme s dětmi dělali a o čem jsme hovořili, zanechalo ve Verunce velkou stopu.
Dále se sourozenecký vztah vyvíjel dle představ mých i obou rodičů, o kterých se domnívám, že jejich výchova je více než příkladná. Přesto však o letních prázdninách, kdy Verunka nedocházela do mateřské školy a užívala si prázdnin, došlo k obrovskému zvratu. Jaké bylo mé překvapení, když mi téměř zoufalá matka rozechvělým hlasem vyprávěla vše, co dokázala Verunka vymýšlet jako pomstu za matčino věnování se tomu malinkému členu rodiny. V jejím chování začalo převažovat pouze to panovačné, egocentrické, agresivní s obrovskou dávkou vzteku. Vzala jsem si Verunku stranou a v poklidu jsme si pohovořily o prožitcích z prázdnin. S radostí v hlase mi vyprávěla vše pěkné, co prožila. Jemně jsem přešla na rodinnou atmosféru a náhle její komunikace velmi uvadla. Přestože je jindy výřečná, tehdy jen provinile hleděla a nenašla jediné slůvko pro svou obhajobu. O svých rodičích i bratříčkovi i nadále mluví s láskou, vypráví o všech maminčiných volných chvilkách, které své dcerce věnuje, ale v reálu se nedokáže s nastalou proměnnou situací vyrovnat a vzdát se svého výsostného práva – jedináčka. V současnosti maminka s Verunkou navštíví psychologa a já jim držím oběma
„palce“.
PRARODIČE
Rodiče mají zákonný vztah ke svým dětem a děti k nim. Prarodiče však ke svým vnukům už zákonný vztah nemají, a v tomto smyslu tedy do rodiny nepatří. Fakticky a psychologicky ovšem do rodiny patří a jsou v ní velice významným činitelem, který ani zde nemůžeme opominout.1
Někteří odborníci považují prarodičovské působení za doplňující a náhradní.
Výchovnému působení prarodičů je zpravidla vytýkána nedůslednost, přílišná shovívavost a někdy dokonce protichůdné působení ve srovnání s výchovnými záměry rodičů. Tento, do určité míry, tradiční pohled odpovídá jen zčásti realitě současného života. Zkušenosti s dětmi, které byly vychovávány zčásti nebo zcela prarodiči, prokazují, že v některých případech jsou tyto vlivy velmi příznivé a úspěšně nahrazují nebo doplňují působení chybějícího článku
1 MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina. 1992, str. 96.
rodiny. Přestože platí, že dnešní babičky a dědečci jsou dynamičtější, aktivnější a podstatně více cestují než jejich předchůdci, neznamená to, že postrádají tradiční mimořádně cennou, dějinně rodinou moudrost. Tvoří kořeny každé rodiny, a to je pro dítě velmi důležitá hodnota.1 Představují-li rodiče pro své dítě základní model chování, prarodiče jsou jeho ideálním doplňkem.
Spolu se zaměstnaností žen, s některými změnami způsobu života mladých rodin a také se značnou rozvodovostí roste význam prarodičovského působení. Přibývá případů, kdy jsou děti svěřovány babičkám a dědečkům nejen o prázdninách a dovolených, ale také pravidelně ne kratší nebo delší čas v průběhu roku. Nejsou vzácné ty případy, kdy se dětem věnují více prarodiče než rodiče.
VRSTEVNÍCI
Prvními vrstevníky, které dítě získá bez jakékoliv možnosti výběru, jsou sourozenci.
Kamaráda získává na rozdíl od sourozence vlastní volbou. Může jej, na rozdíl od sourozence, odmítnout, pokud mu nevyhovuje. Předškolní dítě si vybírá kamaráda egocentricky, ono samo je modelem, podle kterého se výběr řídí.2 Kamarád by měl mít podobné zájmy a potřeby. Z hlediska předškolního dítěte je kamarád ten, se kterým si rádo hraje, povídá, kdo mu půjčí svou hračku.
Přestože jsou kamarádství předškoláků značně povrchní a proměnlivá, je již v této vývojové fázi zřejmý rozdíl ve vzájemném chování dětí, které mají k sobě kamarádský vztah a dětí, které kamarády nejsou. Rozvoj v oblasti takových sociálních dovedností jako je soupeření a později i spolupráce závisí na možnosti dostatečného kontaktu s dětskou společností. Ve vrstevnické skupině dochází postupně k diferenciaci a specifikaci sociálních rolí. Zde získává dítě nějaké postavení, které odpovídá určité roli a má určitý status, například – hvězdy, outsidera, baviče.
Ve skupině vrstevníků se rozvíjí schopnost nejen spolu soupeřit, ale i spolupracovat. Dítě se učí uplatňovat své schopnosti a prosazovat se mezi ostatními. Soupeřivá role, motivovaná potřebou sebeprosazení, má v současné společnosti značnou prestiž a její atraktivnost ovlivňuje rozvoj dětské identity nejen předškolního, ale zejména školního věku. Vlastní hodnota bývá spojována s výkonem a s jeho relativní pozicí uvnitř skupiny stejně starých dětí.
1 MELGOSA, J. Umění výchovy dítěte. 2003, str. 29.
2 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1996, str. 121.
2.2 MĚSTO
Města se ve většině civilizací objeví jako projev nástupu nové systémové úrovně – spolu s řadou dalších prvků, které nejsou ani jejich příčinou, ani jejich důsledkem, ale systémovou složkou tohoto typu.
Pozadím, vůči němuž se vyčleňoval nový městský útvar, byla venkovská struktura. Na rozdíl od vesnice, která mohla v krajním případě existovat jako oáza v poušti, neboť spotřebovávala nanejvýš to, co vyprodukovala, je město vždy „druhotné“ v tom smyslu, že předpokládá okolní území s nižší – venkovskou – úrovní organizace pro zajištění svých tak říkajících organických funkcí.1 Pro lepší uvědomění si rozdílů představované venkovem a městem je dobré zařadit si je do širšího kontextu, který přesahuje rámec dějin až do biologické evoluce. Ta se vyznačuje neustálým střídáním a vzájemným doplňováním dvou základních strategií. Jedna je založena na usazenosti a druhá na pohybu prostorem.
Je možné odlišení vesnice a města podle jejich vztahu k okolí. Města mohou venkov nejenom „vykořisťovat“, ale i pozvedávat tím, jakou pro něj vytvářejí objednávku. Mohou nejen odebírat produkty jako potraviny, pracovní síly, prostředí pro regeneraci sil i duchovní posilu.
Město je výtvorem dospělých a ve většině pro dospělé. Často dochází k diskriminaci dítěte. Možná se bude zdát tento výraz nadsazený, ale je více jak viditelné, jak se v něm dítě ztrácí, jak se v jeho výškovém patře nenabízí nic lákavého a v jeho pásmu sil a dovedností se téměř nic nedá ovládat. Ve většině prostor si děti hrát nesmějí, přičemž častou záminkou k zákazu bývá, že je to nebezpečné, nevhodné a neslušné a často právě dětská hra dospělé obtěžuje a ruší. Jejich vývojově nejdůležitější činnost – hra - je podceňována, takže kvůli čemukoliv, v očích dospělých důležitějšímu, jsou vyzvány, aby hru přerušily nebo si šly hrát někam jinam. Nezřídka se stává, že prvním prostorem ve městě, který musí ustoupit při záboru, je dětské hřiště.
Na našem sídlišti, kde se nachází mateřská škola, ve které pracuji, jsme velmi radostně uvítali, když se letošního léta začalo budovat dětské hřiště. Naše školka v současnosti prochází rozsáhlou rekonstrukcí, díky níž nemáme zahradu v takovém stavu, abychom na ní mohli trávit s dětmi dopolední čas pobytu venku. Začali jsme tedy ono nově vystavené hřiště navštěvovat k velké radosti dětí i nás učitelek. Zjistila jsem však, že nejsme jedinými, kdo tyto
1 BLAŽEK, B. Venkov, města, média. 1998, str. 163.
prostory využívá. Podle válejících se odpadků různého druhu bylo více než zřejmé, že se dětské hřiště zalíbilo i místní „omladině“. Hřiště navštěvujeme i nadále, ale naše nadšení již není tak veliké, jako v počátku. Hry dětí musí několik minut po našem příchodu počkat, protože je nutné předtím celou plochu projít a vše odstranit do příslušné nádobky, které si zřejmě oni „herdychtiví“ výrostci jaksi nepovšimli.
Městské prostředí můžeme charakterizovat jako konzumní, s rychlým životním stylem lidí, kteří žijí v ruchu a mnohem větším stresu. Funguje zde všudy přítomná anonymita lidí a mezilidské vztahy jsou mnohem chladnější. Sousedské vztahy se téměř nepěstují, zato mnoho času věnují lidé své práci. V průměru se ve velkých městech pracuje více hodin denně a postavení v zaměstnání znamená určitou prestiž. Zaměstnavatelé mají na své zaměstnance větší nároky, co se týče výsledků i potřebného vzdělání.
Městští lidé jsou obecně sociálně přizpůsobivější. Jsou samostatnější, lépe si přivykají novým podmínkám a změnám. Navazují mnohem více kontaktů s lidmi, přesto jejich vztahy mají méně osobní charakter. Na lepší úrovni verbálně komunikují. Dalším znakem městských lidí je také menší disciplinovanost, která souvisí zřejmě s pocitem anonymity, který jim dodává sebevědomí a odvahu.
2.2.1 Vliv předškolního zařízení
Hlavní ideou současného předškolního vzdělávání, zahrnutou do metodik předškolní výchovy a vzdělávání, je zajistit duševní pohodu a příznivou životní perspektivu.
Školní a třídní vzdělávací programy sestavujeme dle Rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, který vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhající ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol. Jsou závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, v mateřských školách s upraveným programem podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol.1
1 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický. 2004, str. 4.
Obsah předškolního vzdělávání je rozdělen na 5 základních oblastí:
a) podle vztahu k sobě:
1. Dítě a jeho tělo.
2. Dítě a jeho psychika.
b) k ostatním lidem:
3. Dítě a ten druhý.
c) k okolnímu světu:
4. Dítě a společnost.
5. Dítě a svět.
Práce s dětmi musí být přitom plánována tak, aby zaujala většinu, ale zároveň podporovala i individualitu jednotlivých dětí.
Mateřská škola představuje důležitý přechod mezi soukromím rodiny a školskou institucí.
Umožní dítěti získat potřebné zkušenosti, které mu usnadní nástup do první třídy. Má svůj specifický socializační význam, nevytváří příliš velký nátlak na výkon dítěte a poskytne mu potřebný čas na adaptaci.
Nástup do mateřské školy vyžaduje připravenost i zralost. Doba, kdy je dítě schopné zůstat po značnou část dne samo v cizím prostředí a přizpůsobit se nárokům, bývá individuálně různá, pohybuje se v rozmezí celého předškolního věku. Mezi 4. a 5. rokem zvládne tuto zátěž většina z nich. Vstup do mateřské školy je spojen s nutností přijmout a respektovat cizí dospělou osobu, učitelku. Vztah předškolního dítěte k učitelce, a naopak i její chování k dítěti, mívá dost osobní charakter.1 Dítě potřebuje získat pocit jistoty a akceptovat ji emočně, jako dost významnou bytost, od níž očekává obdobně výlučný vztah. Kromě toho se musí podřídit řádu školky, který je jiný než domácí pravidla.
V mateřské škole je zařazeno do skupiny neznámých dětí, nemá zde již tak výsadní postavení jako doma. Pozici si musí teprve vydobýt, i když se to děje za vydatné pomoci
1 HOSKOVCOVÁ, S. Psychická odolnost předškolního dítěte. 2006.
učitelek. Musí se naučit prosadit, ale nesmí to být na úkor někoho jiného. Je zde vystaveno zátěži konkurence, někdy nezájmu i přehlížení. Většina předškolních dětí má potřebu kontaktu s vrstevníky, dozrávají na úroveň, kdy dovedou navazovat vztahy s cizími lidmi a sdílet s nimi různé aktivity. Cizí děti jsou snáze přijatelné než cizí dospělí, nevyvolávají tak velké pocity ohrožení, nejeví se zásadně mocnější a silnější než ono samo.
Dnes se všechna předškolní zařízení řídí v sestavování plánované výchovy dětí Rámcově vzdělávacím programem předškolní výchovy, tudíž v mateřské škole městské i vesnické se s dětmi pracuje podle naprosto shodných osnov, které jsou upraveny pouze podle místních materiálních podmínek. Splňování všech kritérii podle klíčových kompetencí a vzdělávacích oblastí se musí proto v obou zařízeních shodovat.
2.2.2 Nabídky a možnosti aktivit předškolního dítěte ve městě Ústí nad Labem
Naše „školka“ nabízí dětem mimo všestranně zaměřených činností v průběhu dopoledne také zájmový kroužek keramiky (viz příloha č.1), seznámení s angličtinou a taneční kroužek. Do projektů (Těšíme se na Vánoce, Karnevalové veselení, Velikonoční dílna, Letní loučení nejen s předškoláky, a dalších) se velmi aktivně zapojují rodiče dětí a společně se účastní akcí pořádaných mateřskou školou.
Město samozřejmě poskytuje více možností k aktivitám různého zaměření dle toho, k čemu jedinci inklinují. Stačí si jen vybrat ze širokých nabídek rozličných zařízení, která se věnují i dětem předškolním. Z rozhovorů s rodiči vím, že jich plně využívají. Z opravdu velkého množství nastíním nabídky alespoň těch nejvýrazněji zastoupených.
JAZYKOVÉ KROUŽKY:
AJ předškoláci začátečníci (4,5–6 let, vč. prvňáčků, úplní začátečníci).
AJ předškoláci mírně pokročilí (4–6 let, vč. prvňáčků, kteří se min. rok AJ učili).
VÝTVARNÉ KROUŽKY:
Pastelka - výtvarka (4-5 let).
Paletka – výtvarka (6-8).
Výtvarný kr. Barvínek (3,5-5).
Výtvarný kr. Barvička (3,5-6).
DRAMATICKÉ A HUDEBNÍ KROUŽKY:
Ukázkové čtení (3-6 let).
Hudební kr. Písnička (děti 3-6 let).
Hudební kr. Písnička II. (děti 3-6 let).
Hra na klávesy (děti od 5 let).
Pohádka (3-6 let).
TANEČNÍ KROUŽKY:
Taneční kroužek I. (3-5 let)
Břišní tanec – přípravka (5-7 let)
Marverci děti show I (4-7 let)
Marverci HIP HOP děti (6-10 let)
Jednotlivci - disko dvky (5-10 let) KERAMIKA:
Keramika pro rodiče s dětmi + dospělí.
PŘÍRODOVĚDA:
Přírodovědná přípravka (5–7 let).
SPORT A CVIČENÍ:
Aerobic přípravka (4-6 let).
Kids Aerobic Team závodní tým (5-6 let).
Moderní gymnastika (od 4 let).
Cvičení děti I. (děti 3-4 let).
Cvičení děti III. (děti 5-6 let).
Kurz míčových her (děti 5-6 let).
PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY nabízí DDM:
Počítače pro mateřské školy (od 4,5 roku) - 60 min.
Břišní tance pro MŠ (od 4 let).
Keramika pro mateřské školy (od předškolního věku) - 45 min.
Nezanedbatelnou roli v propagaci útulku hrají i děti z ústeckých sídlišť, které pravidelně navštěvují své psí kamarády, cvičí s nimi, chodí na procházky a odvádějí velkou práci při adaptaci nepřizpůsobivých a těžko ovladatelných psů na podmínky normálního psího života.
Odměnou jim je pouze možnost účastnit se společně s útulkovými psy různých výstav
"voříšků", soutěží útulkových psů, nabídek psů spojených s národními výstavami apod. v rámci severočeského regionu i v Praze. Za svou činnost zaslouží všechny děti velké poděkování od pracovníků útulku a lze jen doufat, že stále více dětí bude trávit svůj volný čas smysluplně a v pomoci potřebným.
- Přípravná estetická výchova (pro hudební, výtvarný a taneční obor)
Přípravné oddělení v této podobě existuje na naší škole druhým rokem. Jeho podoba a organizace je dílem vyučujících a vedení školy a je v systému vzdělávání v ZUŠ v naší republice zatím ojedinělé. Vlastní koncepce vychází z využití a rozvíjení schopností a potřeb dítěte ve věku 5–6 let. Jejím přínosem je nastínění a následné využití propojenosti všech druhů uměleckého vyjadřování (hudebního, výtvarného, pohybového), v dnešním multimediálním světě zcela přirozené.
- Hudební obor
Klavírní oddělení (hra na klavír
)
Klavírní oddělení spolu s dechovým tvoří nejpočetnější oddělení hudebního oboru ZUŠ E.
Randové. Výuka je určena pro děti od 6 let. Ve výjimečných případech mohou začínat i děti mladší, záleží vždy na mentální a motorické vyspělosti uchazeče.
Pěvecké oddělení Pěvecká hlasová výchova
Na škole se vyučuje zpěv populární, klasický i muzikálový.
Sborový zpěv Dětský pěvecký sbor Sboreček
Dětský pěvecký sbor ZUŠ Evy Randové byl založen v roce 1997. Od roku 2000 je jeho sbormistrem Pavel Holubec.
Název „Sboreček“ pochází od samotných jeho členů, děti jej v počátcích sboru vymyslely
samy. DPS dnes tvoří žáci ZUŠ studujících v hudebním oddělení, či žáci navštěvující pouze pěvecký sbor.
- Taneční obor
• jako svobodný projev tvůrčí lidské bytosti;
• návrat k citlivému vnímání lidského těla;
• nalézání komunikace s ostatními;
• vnímání prostoru kolem sebe;
• propojení pohybového, hudebního a výtvarného projevu;
• zdroj radostných zážitků a pocitů.
Přípravný ročník – pro děti od 5 let - Výtvarný obor
přípravná výtvarná výchova (PVV) - žáci ve věku 6-8 let.
2.3 VENKOV
Pro zdravý rozvoj motoriky, vnímání, myšlení, představivosti, citů a etického jednání a v neposlední řadě pro rozvoj duchovní dimenze života nabízí venkovské prostředí celou škálu podnětů, které ve městě chybějí nebo se musejí složitě kompenzovat, od kontaktu s rozením a umíráním, přes vhled do práce dospělých, po účast na společně slavených svátcích.
Dalo by se říci, že ti, kdo se dnes stěhují na venkov kvůli dětem, začínají chápat, že dětské hřiště a mateřská škola nejsou hygienicky a pedagogicky vylepšenou verzí venkova, ale právě jen žalostnou náhražkou tohoto významově i biologicky neskonale bohatšího prostředí.1 Bytostná sounáležitost mezi venkovským způsobem života a dětstvím by se dala při hlubším pohledu vysvětlit tím, že doba, kdy u nás byla rozvinuta pouze systémová úroveň venkova, byla jakýmsi dětstvím lidstva. Tak jako dítě musí mít nejdříve zakořenění, aby se mohlo od svého rodného místa emancipovat a neztratit při tom schopnost nést v sobě domov niterní a vytvářet jej později jinde pro svou rodinu, tak vlastně lidstvo muselo projít údobím zakořenění a uchovat je v sobě jako variantu, kterou má osvojenou a k níž se v případě potřeby může vracet.
1 BLAŽEK, B. Venkov, města, média. 1998, str. 100.
Prostředí venkova se vyznačuje blízkostí k přírodě a tradicím. Velmi důležité jsou pro lidi žijící na vesnici vztahy s ostatními lidmi, především blízké vztahy v rodině. Dodržují se tradice a folklór a rodina se snaží spolu trávit více času. Na druhé straně se zde nachází ve většině případů nižší úroveň služeb a mnohem méně institucí. Lidé mají obtížnější podmínky při snaze se vzdělávat a zároveň si najít kvalifikovanou práci. Často musí za prací, školou a svými zájmy dojíždět.
2.3.1 Nabídky a možnosti aktivit předškolního dítěte v obci Valkeřice
Obec Valkeřice se nachází v okrese Děčín, v Ústeckém kraji. Tato vesnička čítající k dnešnímu datu 420 obyvatel nemá bohužel pražádné vyžití pro předškolní děti, kterých je v současnosti 33. Nenachází se zde kulturní zařízení, ve kterém by bylo možno uskutečnit jakékoliv aktivity pro malé tvorečky.
Pouze jednou v roce skupinka nadšených lidiček pořádá pro děti „Vítání léta“ a „Loučení s létem“(viz příloha č.2) s řadou soutěží, ukázkou různých druhů řemesel, vystoupením kouzelníka, loutkovou pohádkou (viz příloha č.3), rukodělnou technikou – naposledy například zdobení triček takzvanou savometodou. Ti samí pořádají také drakiádu (viz příloha č.4) se sladkým oceněním a zakončenou opékaním vuřtů v malebném prostředí trachytových lomů za spoluúčasti místního obecního úřadu.
Místní mateřská škola má v letošním školním roce zapsáno 20 dětí, z nichž je 17 místních a 3 zbylé dovážejí rodiče z přilehlých vesnic (Merboltice, Františkov nad Ploučnicí a Verneřice).
Protože se v obci nenachází žádné kulturní zařízení, děti dojíždějí do Městského divadla Děčín, kde mohou zhlédnout nabízené pohádky. V Děčíně vzdáleném 18 kilometrů navštěvují děti pravidelně i místní Městskou knihovnu a Zoologickou zahradu.
Za pohádkou jezdí děti pravidelně také do mateřské školy ve Verneřicích vzdálených přibližně 3 kilometry. Společně s touto mateřskou školou pořádá valkeřická školka i různé akce. Za mnohé z nich je možné zmínit například „Loučení s paní Zimou – Moranou“ či celodenní školní výlety různě tematicky založené. Blízkost přírodní scenérie umožňuje dětem časté návštěvy okolního lesa, kde každoročně plánují i návštěvu místního krmelce s nadílkou zvířátkům.
Na počátku kalendářního roku se před blížícími se zápisy předškoláků vydávají předškoláčci na návštěvu Základní školy ve zmíněných Verneřicích a Benešově, který je vzdálen 7 kilometrů.
V nabízených činnostech školky nechybí samozřejmě ani pohybové a sportovní aktivity, mezi které patří – zimní olympiáda, letní olympiáda. Součástí aktivit jsou i tematicky zaměřené činnosti – drakiáda, masopustní veselice, karneval, pálení čarodějnic, vánoční besídka s pečením cukroví a nezbytnou nadílkou a neopomenutelná oslava MDD se soutěžemi a letní slavnost s loučením s předškoláky. S rukodělnými technikami se děti mimo jiné seznamují i cíleně při výrobě dárečků ke Dni matek.
Místní školka nabízí i nadstandardní činnost, kterou je hra na flétničku. Nelze ani opomenout hrové aktivity, které mohou podnikat místní děti na krásné zahradě o rozloze 900 m², která je plná průlezek, pěkného pískoviště a četných zákoutí s pěstěnými dřevinami.
• Možnosti volnočasových aktivit nabízených městem Děčín
Zde vybírám několik možností k využití volného času rozmanitými zájmovými aktivitami, které lze nalézt v blízkém městě Děčíně:
Předškolní děti
2A1. Výtvarná činnost - Ručičky
Kreativní tvorba, pondělí 16 -17 hod., cena: 550,- Kč.
2A2. Batolátka
Maminky a děti 1 - 3 let, úterý 9.30-11.00 hod., začínáme 30. 9., cena: 550,- Kč.
2A3. Plavání
Bazén ZŠ Vojanova, středa 16-17 hod. začátečníci, 17-18 hod. pokročilí, začínáme 17.
9., cena: 950,- Kč. ZÚ JIŽ ZAPLNĚN.
2A4. Angličtina hrou
Pro děti od 5 do 7 let, začínáme 15. 9. od 16 hod., cena: 800,- Kč. Děti se mohou stále hlásit!
2A5. Cvičení - pohybová výchova
Pro děti od 5 do 7 let, čtvrtek 15.30–16.30 hod, cena: 550,- Kč.
3A1. Výtvarka - Dovedné ručičky
Čtvrtek 15.30-17.30 hod, cena: 700,- Kč. Začínáme 25. 9. 2008. Vhodné pro předškoláčky. Základy výtvarných technik.
3A2. Hudební - zpěv a hra na klávesové nástroje
Čtvrtek 16.00–17.00 hod, cena: 500,- Kč. Začínáme 2. 10. 2008.
3A3. Pohybovka pro maminky s dětmi na MD
čtvrtek 9.00–11.00 hod, cena: 200,- Kč. Začínáme 25. 9. 2008.
3A4. Zábavná hodinka
Hry, soutěže, výtvarka, pondělí 16.00-17.00 hod, cena: 300,- Kč. Začínáme 29. 9. 2008.
3A5. Angličtina pro nejmenší
Termín upřesníme, cena: 800,- Kč.
3A6. Zpívání pro radost
Termín upřesníme, cena: 500,- Kč. Začínáme 1. 10. 2008 od 15.30 do 16.30 hod.
3A7. Aerobic pro děti do 6 let
čtvrtek 15.30-16.30 hod., cena: 500,- Kč. Začínáme 2. 10. 2008.
KROUŽKY DDM TEPLICKÁ
Úterý
MC Koťátka
Počítače mladši–starší
Středa
Country tance ROSE Keramika
Mažoretky Sisinky Scratch děti výběr
Čtvrtek
MC Motýlci - keramika MC Motýlci - Halloween Taneční podložky ml.-st.
PVK
Pátek
Aerobik děti Mažoretky Apricot Break dance Her Majesty děti
Her Majesty dospělí Rock 'n' roll
Scratch děti
Mateřské centrum Rákosníček
Posláním MC Rákosníček je posilovat roli rodiny a rodičovské výchovy. Náplní mateřského centra je vyplňovat volný čas rodičů a dětí zejména předškolního věku.
Divadlo a dramatická výchova
Křesťanské společenství Jonáš
Občanské sdružení Křesťanské společenství Jonáš pokračuje ve své činnosti práce s dětmi. V současné době nabízí 2 kroužky: Loutkové divadlo Rozmarýn a Kroužek leteckého modeláře.
Zvoneček
Občanské sdružení zaměřené na dramatickou výchovu a uměleckou tvořivost dětí předškolního věku z Děčína a okolí. Působí při ZŠ a MŠ Riegrova.
2.4 HRA A HRAČKA
Hra je vážná věc a hračky nejsou jenom hračky. Jsou tak důležité, že stojí za chvíli zamyšlení (Matějček).
Hra člověku pomáhá vyrovnat se s okolním světem a nejen malé děti, ale i ostatní mláďata mají potřebu si hrát. Učení ale v oblasti hry hraje také velkou roli: dítě se učí vyrovnávat se s novými podmínkami – dostane nové hračky nebo získá další kamarády a snaží se začlenit je do svého hrového kontextu.1 Hra se vyvíjí spolu s dítětem, postupně se proměňuje, a my díky tomu můžeme pozorovat, ve které fázi se dítě vývojově nachází. My dospělí nejsme občas úplně citliví, nesledujeme, jak je dítě zralé. Dvouletému dítěti koupíme hračku, kterou neumí využít a neví si s ní rady. Je velmi cenné sledovat, co dítě zajímá a jak se projevuje.
1 KOŤÁTKOVÁ, S. Dítě se během hry zbavuje napětí. Informatorium, leden 2008, roč. XV, str. 8.
