TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Studijní program: Sociální práce
Studijní obor: Penitenciární péče
Kód oboru: 7502R023
Název bakalářské práce:
PŘ ÍČI NY NÁSI LN É TRES TN É ČINN OSTI M LAD ISTV ÝCH
CAUSE S OF VIOLE NT CRI ME OF TEENAGE RS
Autor: Podpis autora: ______________________
Václav Jelínek Mezilesí 2059 193 00 Praha 9
Vedoucí práce: PaedDr. Ilona Pešatová, Ph.D.
Počet:
stran obrázků tabulek grafů zdrojů příloh
66 0 5 24 27 1 + 1 CD
CD obsahuje celé znění bakalářské práce.
V Liberci dne: 30.4.2007
Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom(a) povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne:
Podpis:
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí své bakalářské práce PaedDr. Iloně Pešatové, Ph.D. za pomoc a cenné rady při sestavování této práce, dále bych chtěl poděkovat vedení Obvodního ředitelství policie ČR Praha III. za pomoc při realizaci praktické části a své manželce Ivetě za její nekonečnou trpělivost.
Název bakalářské práce: Příčiny násilné trestné činnosti mladistvých Název bakalářské práce: Causes of violent crime of teenagers
Jméno a příjmení autora: Václav Jelínek Akademický rok odevzdání práce: 2006/2007
Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Ilona Pešatová, Ph.D.
Resumé:
Bakalářská práce se zabývala problematikou příčin násilné trestné činnosti mladistvých.
Jejím cílem bylo zjistit možné příčiny páchání násilné trestné činnosti mladistvých pachatelů, a zda zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věci mládeže měl vliv na snížení páchání trestné činnosti mládeží. Z výsledků byl vyvozen závěr a navržena možná opatření. Práci tvořily dvě základní části. Část teoretická popisovala legislativu ve vztahu k mládeži, trestní opatření, zvláštnosti při výslechu dětí a mládeže, zabývala se příčinami kriminality mládeže, vlivem okolí na chování mládeže a způsoby intervence. Praktická část zjišťovala pomocí analýzy spisových materiálů příčiny páchání násilné trestné činnosti mladistvých a skutečnost, zda zákon č. 218/2003 Sb. měl vliv na snížení kriminality mládeže. Zjištěné informace posloužily ke stanovení závěru a možnému využití při prevenci a způsobu možné nápravy, pokud dojde k porušení zákona.
Summary:
My bachelor work describes violent crime problems among young offenders. Its aim was to find out possible causation and reasons for committing of violent crime and also to clarify if the act number 218/2003 Sb. had a positive impact on reducing youth violent crime.
I have gathered all information together, come to a conclusion and suggested a possible solution. My bachelor work consists of two parts. Theoretic part describes youth legislation, methods of their punishment, differences in questioning young offenders, causes of violent crime, influence of the environment on their behaviour and different kinds of intervention.
Practical part – With the help of file analysis I was trying to find out the reasons of young offenders for committing violent crime and also establish if the act number 218/2003 Sb. had a positive impact on reducing youth violent crime.All gathered information lead to a conclusion and can also be useful as a prevention and rehabilitation if the law is broken.
Klíčová slova:
Legislativa, trestní opatření, psychická zátěž, delikvence mládeže, frustrační tolerance, rodinná výchova, dysfunkční rodina, kriminogenní faktory, šikana, intervence, hranice trestní odpovědnosti, ústavní výchova, vězení, probační a mediační služba, trestná činnost, analýza spisové dokumentace, průzkum, předpoklady, statistika, návrhy opatření, peer programy.
Keywords:
Legislature, penal measure, psychic load, youth deliquency, frustrating toleration, familly education, dysfunkcional familly, criminal factors, harasment, intervention, limit of penal responsibility, institutional education, prison, probation and mediation service, criminal offence, analysis of documents, research, hypothesis, statistics, proposals of action, peer programmes.
Obsah:
1 Úvod ... 9
2 Teoretická část... 11
2.1 Legislativa ... 11
2.1.1 Účel, principy a zásady zákona... 12
2.1.2 Základní typy ukládaných opatření ... 13
2.1.3 Zvláštnosti výslechu dětí a mladistvých... 17
2.2 Charakteristické znaky delikvence mládeže... 20
2.3 Struktura a druhy trestné činnosti mládeže ... 20
2.4 Příčiny kriminality mládeže... 22
2.5 Podmínky kriminality mládeže ... 23
2.6 Vliv okolí... 24
2.6.1 Rodinná výchova... 24
2.6.2 Vliv okolí a party ... 25
2.6.3 Působení školy ... 26
2.7 Kriminalita mládeže v číslech ... 27
2.8 Způsoby intervence ... 28
2.8.1 Tradiční způsoby intervence ... 29
2.8.2 Intervence obcí ... 30
2.8.3 Ústavní výchova... 30
2.8.4 Vězení... 32
2.9 Další způsoby intervence... 33
2.9.1 Nové směry ve vězeňství ... 33
2.9.2 Nové směry v ústavní péči... 34
2.9.3 Probační a mediační služba... 34
2.9.4 Jiné způsoby intervence... 36
3 Praktická část ... 37
3.1 Cíl praktické části ... 37
3.1.1 Stanovení předpokladů ... 37
3.2 Použité metody ... 38
3.3 Popis zkoumaného vzorku... 38
3.4 Výsledky průzkumu ... 39
3.5 Vyhodnocení předpokladů... 57
4 Závěr ... 59
5 Návrh opatření ... 62
6 Seznam použitých zdrojů... 64
7 Seznam příloh... 66
1 Úvod
Podíl dětí a mladistvých na majetkové i násilné kriminalitě budí delší dobu pozornost i znepokojení. Děti a mládež do 18ti let jsou dle statistik stále častěji pachateli závažné násilné trestné činnosti. Již tento samotný fakt mne nutí k zamyšlení nad tímto jevem, jeho příčinami a možnými způsoby nápravy. I tyto skutečnosti byly jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl zaměřit svoji práci právě tímto směrem. Dalším důvodem je to, že pracuji jako kriminalista a vyšetřuji násilnou trestnou činnost a mám zde možnost setkat se s mladými lidmi, kteří ač na počátku života, pohybují se na samém okraji společnosti. Postupně opouštějí školy, rodiny, v nichž vyrůstali, a žijí na ulici. Opouštějí své ideály a stávají se lhostejnými k důsledkům svého chování.
Příčiny a podmínky delikvence dětí a mladistvých jsou obdobné jako u kriminality dospělých, ale samozřejmě zde existují některé zvláštnosti a odlišnosti ovlivňující kriminalitu dětí a mladistvých. Zde se jedná zejména o nedostatek zkušeností s pácháním trestné činnosti, trestná činnost je páchána živelně, často skupinově nebo se spolupachateli. Impulzem k páchání trestné činnosti bývá často alkohol nebo jiná návyková látka a i prostředek k získání cíle bývá často nepřiměřeně tvrdý.
K boji s kriminalitou mládeže je potřeba přistupovat diferencovaně, neboť jako kriminalita dospělých má i kriminalita mládeže svoje specifika, která vyplývají zejména z demografického složení obyvatel. Zde vystupuje do popředí zejména specifikum velkoměstských a průmyslových aglomerací, kde u prvních je problémem velká anonymita obyvatel a u druhých nízká úroveň vzdělanosti a častá nezaměstnanost.
V teoretické části této bakalářské práce se budu zabývat v první řadě legislativní úpravou, kde si rozebereme zásady zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže, základní typy ukládaných opatření a v této kapitole se budeme zabývat i zvláštnostmi při výslechu dětí a mladistvých. V dalších kapitolách se budeme zabývat charakteristickými znaky trestné činnosti mládeže, strukturou a druhy trestné činnosti mládeže, jejími příčinami a podmínkami. V dalších kapitolách si rozebereme vliv rodiny a okolí na výchovu dětí a mladistvých, způsoby intervence a to jak tradiční, tak nově zaváděné.
Cílem této bakalářské práce je zjištění některých příčin páchání násilné trestné činnosti mladistvými pachateli, a to se zaměřením na jejich rodinné a výchovné prostředí. Ke zjištění tohoto cíle jsem zvolil metodu analýzy spisové dokumentace, která je vedena a archivována
policejním orgánem OŘ PČR Praha III. Výsledky analýzy budou zpracovány do přehledových tabulek dle jednotlivých sledovaných ukazatelů a popsány v praktické části této bakalářské práce.
Za další cíl této bakalářské práce jsem si stanovil zjistit, zda má nová legislativní úprava zákonem č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věci mládeže vliv na snížení trestné činnosti páchané mladistvými pachateli. Zjišťování těchto údajů bude provedeno obsahovou analýzou statistických ročenek vydávaných Ministerstvem vnitra ČR a výstupy z tabulek budou zpracovány do grafů a tabulek a popsány v praktické části bakalářské práce.
Praktický přínos této bakalářské práce vidím v pojmenování problémů a jejich příčin, které vedou k páchání násilné trestné činnosti mladistvými a následné hledání nových specifických forem prevence, profylaxe a výchovného působení na úseku boje proti kriminalitě celé mladé generace, zejména však u dětí a mladistvých. Z tohoto úhlu pohledu je také nutné přistupovat ke každodennímu řešení úkolů policie a to zejména kriminální policie na úseku boje proti delikvenci dětí a mladistvých. Ruku v ruce s tímto bojem vystupuje do popředí i otázka problematiky ochrany dětí a mladistvých před alkoholovými, ale zejména nealkoholovými toxikomaniemi.
2 Teoretická část
2.1 Legislativa
Samotný trestněprávní systém, který se zabýval delikvencí mládeže, se v České republice datuje od roku 1931, kdy byl přijat zákon O trestním soudnictví nad mládeží. Jednalo se na tu dobu o velmi moderní právní normu, která zdůrazňovala výchovný aspekt trestní politiky.
Vznik Protektorátu Čechy a Morava na počátku II. světové války přerušil rozvoj soudnictví nad mládeží v tehdejším Československu, avšak po roce 1945 začal tento zákon z roku 1931 opět platit. Platil do roku 1950, kdy byl nahrazen trestním zákonem.
Když se v roce 1989 zhroutila komunistická totalita, začaly být postupně zaváděny nové moderní alternativní tresty, opatření a postupy. V roce 2001 vznikla Probační a mediační služba v rámci Ministerstva spravedlnosti a ta je v současnosti hlavní hybnou silou v restorativní justici pro dospělé i mladistvé. Ve svém rámci nabízí mediaci mezi obětí a pachatelem, připravuje zprávy pro rozhodování státních zástupců a soudů, provádí probační dohled a organizuje a kontroluje výkon alternativních trestů a opatření.
V roce 2003 byl po dlouhých jednáních v parlamentu přijat zákon č. 218/2003 Sb.
o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Jedná se o speciální zákon vůči trestnímu zákonu a trestnímu řádu, které jinak platí subsidiárně i pro mladistvé a stanovují skutkové podstaty a postup orgánů činných v trestním řízení. Výhodou zákona O soudnictví ve věcech mládeže je to, že umožňuje výchovná opatření se souhlasem provinilce ukládat již v přípravném řízení státním zástupcem nebo jimi doplňovat zvláštní způsoby řízení. Jde především o odklony v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání, podmíněné upuštění od uložení trestního opatření nebo odstoupení od trestního stíhání.
Dalším odklonem je schválení narovnání mezi obětí a pachatelem, kterým se řízení definitivně zastavuje. Odklon je možný u méně závažných činů se sazbou odnětí svobody do pěti let. Soud pro mládež může také kromě výchovných opatření nebo odklonů uložit ochranná nebo trestní opatření nebo může také výjimečně vzít mladistvého obviněného do předsoudní vazby s maximální dobou trvání dva měsíce.
Hranice trestní odpovědnosti je v České republice 15 let, ale v současné době se vedou debaty o jejím snížení. I když zákon o soudnictví ve věcech mládeže platí pro mladistvé do 18 let, došlo k prolomení této hranice oběma směry. Dle tohoto zákona lze dítěti mladšímu 15 let uložit opatření výchovného charakteru a naopak lze pachateli trestného činu blízkému věku
mladistvých uložit opatření dle zákona pro mladistvé, a trestní sazba se tak může snížit o jednu čtvrtinu.1
2.1.1 Účel, principy a zásady zákona
Účel zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže je definován v § 1 odstavec 2, ve kterém se praví, že na mladistvé a děti, které se dopustily provinění proti zákonu, mají být užita taková opatření, aby se provinilci:
• nadále zdrželi protiprávních činů,
• našli si společenské uplatnění, odpovídající jejich schopnostem,
• podle svých sil a schopností přispěli k odčinění újmy, způsobené protiprávním činem.
Řízení musí přispívat k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů, v řízení je dominantní postavení speciálních soudů mládeže a specializace OČTŘ. Současně je posílena úloha orgánů sociálně právní ochrany dětí a probační a mediační služby.
Základní principy zákona:
• speciální úprava zákona před obecnou právní úpravou,
• aktivní přístup pachatele na odstranění škodlivého následku,
• nadřazení výchovného principu nad represí – trest pouze v nejnutnějším případě, upřednostňování zvláštních způsobů řízení, tzv. odklonů od klasického řízení, obnovujících narušené sociální vztahy a působících především preventivně, před ukládáním trestních opatření,
• princip restorativní justice – klade důraz na práva oběti na odčinění škodlivého následku,
• princip ochrany mládeže, důsledná ochrana osobních údajů provinilce a zákaz jejich zveřejňování,
• řešení trestní věci se provádí s ohledem na všechny okolnosti skutku, osobu pachatele a jeho zdravotní stav,
• dospívající pachatel musí nést za svůj čin následky, které jsou přiměřené jeho věku a jeho rozumovým schopnostem, mravní vyspělosti, osobním, rodinným a sociálním poměrům včetně způsobu jeho výchovy,
1 GAJDOS. R. www.best.spj.cz/dokumenty
• zvláštní ustanovení zákona O soudnictví ve věcech mládeže se neužijí, jestliže se úkon provádí po dovršení 19 let mladistvého.
Základní zásady:
• zdůrazněná výchovná úloha řízení, zákaz retroaktivity,
• represe má podpůrnou roli, zdůrazněna je úloha výchovná v závislosti na stupni osobního vývoje pachatele,
• individuální přístup k pachateli podle jeho rozumové a mravní vyspělosti,
• zákaz diskriminace,
• preventivní charakter řízení, individuální přístup, spolupráce s orgány ochrany mládeže, přiměřenost represe a výchovných opatření,
• presumpce neviny,
• ochrana soukromí,
• rychlost řízení,
• zásada satisfakce,
• zásada specializace OČTŘ.2
„Všechny nově koncipované zásady vycházejí z principu, že všechna opatření, postupy a prostředky upravené zákonem je třeba využít k obnovení narušených sociálních vztahů, integraci mladistvého do širšího sociálního prostředí a k prevenci proti zločinnosti.“3
2.1.2 Základní typy ukládaných opatření
Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj s ohledem na jeho dosažený stupeň rozumového a mravního vývoje, k osobním vlastnostem, jako ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.
2 CHMELIK. J. Rukověť kriminalisty, s. 290
3 cit. CHMELIK. J. Rukověť kriminalisty, s. 291
Druhy opatření:
Výchovná opatření:
1. dohled probačního úředníka, 2. probační program,
3. výchovné povinnosti, 4. výchovná omezení, 5. napomenutí s výstrahou.
Ochranná opatření
1. ochranné léčení, 2. zabrání věci, 3. ochranná výchova.
Ochrannou výchovu lze uložit podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ostatní ochranná opatření se ukládají podle trestního zákona.
Trestní opatření
1. obecně prospěšné práce
Podstatou trestu obecně prospěšných prací je povinnost odsouzeného vykonat ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům:
o osobně
o bezplatně
o ve svém volném čase
Za obecně prospěšné účely se považují práce ve prospěch obce, státních či jiných neziskových institucí. Práce v žádném případě nesmí sloužit k výdělečným účelům.
Uložený trest se počítá na hodiny a ukládá se v rozmezí 50 až 400 hodin. Na jejich vykonání má odsouzený lhůtu jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Pokud odsouzený trest zaviněně ve stanovené lhůtě nevykoná, jsou mu neodpracované hodiny přeměněny na trest odnětí svobody, přičemž každé i jen započaté dvě hodiny trestu se počítají za jeden den odnětí svobody.
Trest je vykonáván v˙místě bydliště odsouzeného. Odsouzený má možnost ze závažných důvodů požádat o výkon trestu i jinde (např. v místě, kde je zaměstnán).
Soud, do jehož působnosti spadá bydliště odsouzeného, je pak pověřen nařízením a kontrolou (ve spolupráci s˙Probační a mediační službou) výkonu trestu, a to i v případě, že pravomocný rozsudek byl vynesen jiným soudem.
2. peněžité opatření
3. peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu
Peněžitý trest se ukládá ve výměře od dvou tisíc korun do pěti milionů korun českých, pokud pachatel získal nebo chtěl získat trestným činem majetkový prospěch, popř. u méně závažných trestný činů, pokud není třeba ukládat trest odnětí svobody. Současně s uložením peněžitého trestu ukládá soud tzv. náhradní trest odnětí svobody do dvou let, pokud by peněžitý trest nebyl zaplacen.
4. propadnutí věci
Propadnutí věci lze uložit, jestliže věc náleží pachateli a věc byla ke spáchání provinění užita nebo určena, anebo byla takto získána nebo byla nabyta za věc proviněním získanou.
5. zákaz činnosti
Trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let se ukládá, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností, např. při řízení automobilu, při výkonu
určitého povolání. U mladistvého však nesmí být zákaz činnosti na překážku přípravě na jeho povolání, přičemž horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let.
6. vyhoštění
Trest vyhoštění se ukládá pouze cizincům, kteří nemají na území republiky povolen dlouhodobý pobyt, ani jim nebyl poskytnut azyl a znamená zákaz zdržovat se po dobu jednoho roku až deseti let nebo na dobu neurčitou na území ČR.
7. podmíněné odsouzení
Podmíněně lze odložit výkon trestu odnětí svobody, který nepřesáhl dvě léta (§58 tr.z.). Zkušební doba se stanoví na jeden rok až pět let.
8. podmíněné odsouzení s dohledem
Soud může podmíněně odložit trest odnětí svobody nepřevyšující 3 roky, pokud zároveň vysloví nad pachatelem dohled nebo mu současně uloží další omezení a povinnosti (např. podrobit se výcviku pro získání zaměstnání, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, léčení závislosti na návykových látkách, zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, zdržet se hazardních her atd.).
9. odnětí svobody nepodmíněné
Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákonu se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní jeden rok.
Nepodmíněné odnětí svobody se u mladistvých používá pouze v případě, že by uložení jiného trestního opatření zjevně nepostačovalo k dosažení účelu. Mladistvému lze uložit i výjimečný trest a to na pět až deset let v případě, že by spáchal provinění, za které trestní
zákon uložení výjimečného trestu dovoluje, a stupeň nebezpečnosti provinění je vzhledem ke způsobu spáchání nebo pohnutce zvlášť zavrženíhodný.
Mladistvý je v řízení dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže povinně zastoupen obhájcem a pokud si jej sám nezvolí, je mu soudem ustanoven. O trestním stíhání je též vyrozumíván specialista na mládež obecního úřadu v místě bydliště provinilce, který vypracovává pro orgány činné v trestním řízení zprávu o poměrech provinilce a jeho rodiny, a účastní se všech vyšetřovacích úkonů a soudních jednání.4
2.1.3 Zvláštnosti výslechu dětí a mladistvých
Předmětem jakéhokoli výslechu jsou skutečnosti, které kriminalisticky souvisí s trestněprávní událostí. Výslech má buď informativní nebo důkazní charakter. V podstatě je založen na komunikaci dvou subjektů, kdy jeden je v roli vyslýchaného a druhý je v roli vyslýchajícího. Hned v počáteční fázi komunikace dochází k ovlivnění interpersonální percepcí a to samovolně bez jakékoli racionální úvahy, ovšem s tím, že může negativně ovlivnit celý výsledek výslechu.
Jedná se o tyto okolnosti:
• první dojem – vyslýchaný a vyslýchající si o sobě vytvoří hned zpočátku komunikace první úsudek, na kterém potom setrvávají po celou dobu komunikace, ale ten může být zcela mylný,
• profesní zkreslení – při dlouhodobé práci s určitým druhem kriminality si vyslýchající vytvoří určitý rámec a stereotyp, podle kterého vede výslech, a odpovědi, které mu do tohoto rámce nezapadají, nechá bez povšimnutí, a tak bezděky filtruje odpovědi vyslýchaného,
• předsudky a přecitlivělost – jedná se o určité reakce vyslýchajícího vyvolané vyslýchaným, které jsou vyvolány např. stylem oblékání nebo chování a mohou přerůst až k odporu k vyslýchanému, které mu jsou vyslýchajícím dávány najevo,
4 Zákon č. 218/2003Sb., www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=312&typ=c, přístupno dne 20.8.2006
• osobní problémy – vyslýchající je ovlivněn rodinnými problémy, které si s sebou přináší ze svého soukromého života.
Samotný výslech přináší pro vyslýchaného nemalou psychickou zátěž, která závisí především na charakteru šetřeného skutku, konkrétních podmínkách, ve kterých výslech probíhá, množství informací, které vyslýchající požaduje a ve formě důkazů předkládá či předstírá, že je má, a jednání účastníků při výslechu.
Psychická zátěž ve výslechové interakci5
Při výslechu mladistvých a osob mladších 15 let platí obdobné zásady jako u výslechu osob zletilých. Při výslechu dětí mladších 15 let musíme dbát na to, aby se výslech nemusel opakovat, výslech má být proto co do obsahu vyčerpávající.
5 SPURNÝ. J. Psychologie výslechu, s. 25-43
Výslechová situace, včetně objektivně existujících požadavků schopných
vyvolat psychickou zátěž
Emoční a kognitivní zpracování působících požadavků, vznik zážitku o
připravenosti zvládnout je
Cítím se připraven požadavky situace zvládnout
Cítím se nepřipraven požadavky situace zvládnout
Nastupují obranné mechanizmy jako potřeba odstranit vnitřně prožívaný rozpor a zachovat vnitřní sebeobraz
Jednám – tj. adaptuji se nebo zvládám požadavky, popř. podléhám tlaku
požadavků Zvládám požadavky, psychická zátěž
nevzniká
Vnímám reakce druhého účastníka výslechové interakce na mé jednání, projevy, získávám zpětnou vazbu – nepřijetí korektivní zkušenosti negativně ovlivní další průběh
interakce, ta se stává novým zdrojem psychické zátěže
Před každým výslechem je třeba vyslýchaného řádně poučit. U osob, které jsou starší 15 let lze předpokládat, že vývoj jejich rozumové a mravní vyspělosti je na dostatečné úrovni a jsou schopny chápat obsah poučení podle trestního řádu. U osob mladších 15 let je nutné tyto rozdělit do dvou věkových skupin, a to od 6 do 8 let a druhou od 8 do 15 let, kdy lze mít za to, že děti po nástupu do školy rychle získávají povědomí o tom, co je správné a co ne, vnímají rozdíl mezi pravdou a lží a chápou, co je zodpovědnost. Zákonné poučení je ale vždy třeba přizpůsobit rozumové a mravní vyspělosti nezletilce. Hovořit u dětí ve věku od 6 do 8 let při poučení o následcích křivé výpovědi nebo jim říkat o tom, jaký trest by jim hrozil, je zbytečné, protože dítě toto není schopné pochopit, dostane strach a přestane komunikovat.
U dětí ve věkové skupině 6-8 let je nutné, aby byl výslech nejdříve uvozen nezávaznou debatou o oblíbených hračkách dítěte a postupně se přechází k podstatě věci. Strohé a lakonicky formulované otázky nemají smysl, protože je dítě nepochopí. Je velmi důležité dítěti pokládat otázky tak, aby dopředu nevytušily jak mají odpovídat, protože děti se automaticky snaží vycítit, co se po nich žádá a chtějí dospělé osobě vyhovět. Při výslechu je též důležité udržet pozornost vyslýchaného dítěte, protože pozornost u malých dětí rychle opadá a je velmi obtížné, pokud ne zcela nemožné, opět ji získat.
Poněkud odvážněji můžeme vést výslech u skupiny dětí ve věku od 8 do 15 let, které tím, jak navštěvují školu, zvykají si na určitou dávku strohosti v jednání dospělých a postupně se jí přizpůsobují. Při samotném výslechu si tedy můžeme dovolit vyšší míru konkrétnosti poučení a i pokládaných otázek. Dítě v této věkové skupině již většinou ví, kdo to je policista a jaké má postavení, ví, že za určitých okolností může být dospělý člověk potrestán vězením, a i mnohem lépe chápe rozdíl mezi pravdou a lží. I v této věkové skupině je důležité s dítětem nějakým vhodným způsobem navázat kontakt, ale jeho navázání není tak dlouhé jako u mladších dětí, a i doba po kterou udrží svoji pozornost, je delší.
Zvláštnosti výslechu mladistvých jsou dány jejich nevyzrálostí. Věk mezi 15. – 18. rokem je považován za kritické údobí v životě člověka. Zralost se u mladistvého začíná projevovat kolem 18 let, ale tato hranice je individuální a relativní. Zejména k těmto aspektům je třeba bezpodmínečně přihlížet při přípravě, provádění a vyhodnocení výslechu mladistvých.6
6 CHMELÍK. J. Rukověť kriminalisty, s. 283-290
2.2 Charakteristické znaky delikvence mládeže
Trestná činnost dětí a mladistvých se v mnoha ohledech liší od trestné činnosti ostatních věkových skupin pachatelů. To je dáno stupněm psychického a somatického vývoje, vlastnostmi, zkušenostmi i motivy k páchání trestné činnosti. Mládež páchá trestnou činnost častěji se spolupachateli a ve skupině. Trestná činnost je ve většině případů páchána živelně pod vlivem momentální situace (převládá emotivní motivace oproti rozumové). Impulsem pro trestnou činnost je v řadě případů alkohol, případně jiná návyková látka, zvyšující agresivitu a nepřiměřené reakce. Příprava trestné činnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, častá je i nedostatečná příprava vhodných nástrojů ke spáchání trestného činu.
Trestná činnost se vyznačuje neúměrnou tvrdostí, která se projevuje devastací, ničením předmětů a znehodnocením zařízení.
Některé znaky způsobu spáchání trestné činnosti souvisejí se somatickými znaky pachatele, např. vyšší rychlostí pohybu, mrštností, obratností, menší postavou a nižší váhou.
Výběr předmětu útoku je určován jiným hodnotovým systémem než u dospělých. Mladí pachatelé často odcizují předměty, které momentálně potřebují nebo které se jim vzhledem k věku líbí (např. automobily, motocykly, videa, televizory, oblečení, zbraně, nože, alkohol, cigarety, léky apod.). Věci získané z trestné činnosti bývají rozdělovány ve skupině. Finanční prostředky se zpravidla utrácejí společně. Při dělení je patrná hierarchie a podíl na spáchané trestné činnosti.
2.3 Struktura a druhy trestné činnosti mládeže
Struktura trestné činnosti mládeže doznala v poslední době významných změn. Došlo u ní nejenom ke kvantitativním, ale i ke kvalitativním změnám v kriminalitě dětí a mladistvých. Mládež se dopouští stále více majetkových trestných činů, ale co je mnohem horší, dochází k nárůstu násilných činů, které nezřídka končí smrtí oběti.
Nejvýrazněji se tedy mládež podílí na krádežích vloupáním - představuje více než 34 % ze všech osob stíhaných za tuto trestnou činnost. V oblasti násilné kriminality je vysoký podíl mládeže varující. Podle vývojových ukazatelů se počet stíhaných osob mládeže za násilnou kriminalitu zvýšil od roku 1977 o 150 % a v kategorii děti až o 300 %. Tyto údaje lze s
ohledem na tradičně vysokou objasněnost této trestné činnosti považovat za dostatečně objektivní.
Způsob a páchání trestné činnosti mládeže lze charakterizovat takto:
• výběr předmětu útoku je určován rozdílným hodnotovým měřítkem mládeže,
• trestná činnost mládeže je obvykle páchána skupinově s nízkou úrovní organizace,
• obvykle schází příprava ke spáchání trestné činnosti nebo je povrchní a nedokonalá,
• chování mladistvých se vyznačuje neúměrnou brutalitou k okolí, které se projevuje zbytečnou devastací okolí,
• nevýhoda nedostatku síly a věku je nahrazována neúměrnými prostředky k překonání překážky a cíle,
• při recidivě trestné činnosti volí mladiství pachatelé stejný způsob spáchání a své konání z předchozí trestné činnosti opakují,
• alibi si zajišťují u svých kamarádů nebo v partě, obvykle však až po spáchání trestné činnosti,
• o svých plánech zpravidla vyprávějí svým kamarádům nebo členům party,
• obvykle schází snaha utajovat spáchání trestného činu,
• předmětem zájmu mladistvých pachatelů jsou obvykle předměty, které momentálně potřebují,
• rozhodování a jednání je spíš emotivní než racionální.7
Druhy trestné činnosti mládeže
Trestné činnosti se dopouštějí lidé v každé věkové skupině, nejvíce však v mládí a rané dospělosti. Současná legislativní úprava umožňuje trestně stíhat mladistvé od 15 let, ovšem sankce, které jsou jim ukládány, jsou méně přísné než u dospělých. U dětí, které jsou mladší než 15 let, lze uložit podle zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže opatření výchovného charakteru, přičemž spodní věková hranice není nijak definována a závisí pouze na rozumové vyspělosti dítěte.
7 CHMELÍK, J, Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži, s. 11.
Nejčastější trestnou činností mládeže je trestná činnost majetková. Dle policejních statistik se mládež dopouští nejčastěji těchto majetkových trestných činů (v pořadí od nejčastějších k méně častým):
1 krádeže věcí z motorových vozidel, 2 krádeže motorových vozidel, 3 podvody,
4 krádeže jízdních kol,
5 vloupání do rekreačních objektů, 6 vloupání do bytů,
7 zpronevěry, 8 krádeže v bytech,
9 vloupání do živnostenských objektů.
Další trestnou činností mládeže je trestná činnost násilná, kde jsou nejčastějšími trestnými činy ublížení na zdraví, loupeže a v poslední době i vraždy.8
2.4 Příčiny kriminality mládeže
Příčiny delikvence dětí a kriminality mládeže jsou obdobné jako u kriminality dospělých, ale existují zde některé zvláštnosti ovlivňující kriminalitu dětí a mladistvých. Určující vliv mají zejména vývojové zvláštnosti mladého člověka a prostředí, ve kterém se pohybuje a které jej ovlivňuje. Rozhodující roli na formování osobnosti má rodina, přátelé a známí, tedy prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá a žije, jako škola, kamarádi, parta a jiné okolní vlivy.
Vliv na chování mají také vrozené dispozice k určitému způsobu reagování, jako jsou impulzivita, dráždivost nebo nízká frustrační tolerance, které mají pro vznik kriminálního jednání nezanedbatelný význam. Tyto dispozice mohou být dány jednak geneticky, ale také mohou vzniknout na bázi prenatálního poškození CNS. Tyto projevy vyvolávají obvykle odmítavé postoje vychovatelů a ty mohou nevhodné chování dále prohlubovat.
8 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 145
Spouštěčem kriminálního jednání mládeže mohou být také situační faktory, jako je opilost, která ovlivní sebekontrolu, dostupnost cíle, pocit snadnosti nebo nepřítomnost další osoby, která by svojí přítomností činu zabránila.
Nejzávažnější příčiny jsou kromě nedostatků výchovy v rodině též absence vhodných aktivit ve volném čase mládeže, nedostatečné výchovné působení školy, problém vzdělání a kvalifikace a v neposlední řadě i nedostatek životních zkušeností a slabé nebo žádné právní vědomí. Vzhledem k tomu, že mladý jedinec není schopen správně reagovat na vzniklé situace a podněty, často ve svých rozhodovacích procesech chybuje.9
2.5 Podmínky kriminality mládeže
Podmínky kriminality mládeže jsou druhou skupinou vlivů, které působí na vývoj kriminality a napomáhají nebo ulehčují spáchání kriminálního deliktu. Vyhodnocení podmínky ke spáchání kriminálního deliktu musí být osobou vyhodnoceno a chápáno jako příležitost k překročení norem společenského chování. Z toho tedy vyplývá, že co může být podmínkou pro spáchání trestného činu mladistvým, může být překážkou ke spáchání trestného činu u dospělého pachatele a opačně. Platí tedy, že skutek je realizován pouze za určitých podmínek, v určitém čase a společenském klimatu.
„Bezprostřední příčinou každého kriminálního chování mladých lidí je určitý defekt pachatelova právního vědomí. Ve společnosti se obecně projevuje i sílící trend k lhostejnosti k trestné činnosti a neochota státních orgánů aktivně vystupovat proti trestným činům a k jejím pachatelům. Resort školství v podstatě rezignoval na mravní výchovu, jejíž nedílnou součástí jsou právní výchova, studium zákonů a morální výchova. V oblasti prevence se stát zaměřuje toliko na situační (policejní) prevenci, ale již daleko méně na výchovu k právnímu vědomí dětí, ale i jejich rodičů. Vysoká míra nezaměstnanosti, všudypřítomná nuda, rozšířená ekonomická kriminalita a další negativní jevy včetně nevhodných televizních programů formují myšlení mladých lidí daleko hlouběji, než slabý a selhávající stát s neúčinnými preventivními projekty, které nerespektují místní situaci. Charakterové, morální a etické autority, které by měly být vyzdviženy jako vzory, bídně přežívají na periferii společnosti jako její špatné svědomí.“10
9 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 808-810
10 cit. VACEK, E. Britské listy, http://www.blisty.cz/art/14325.html, přístupno dne 1.11.2004
2.6 Vliv okolí
Na vývoj dítěte a mladistvého má nezanedbatelný vliv rodinná výchova, okolní prostředí, ve kterém se mladý člověk pohybuje a to jak ve svém volném čase, tak ve škole. Dalšími spolupůsobícími faktory na kriminalitu mládeže je celkový zdravotní stav, nedostatečné a neúplné vzdělání, alkoholismus a jiné toxikomanie.
2.6.1 Rodinná výchova
Rodinná výchova je hlavním faktorem, který má vliv na formování osobnosti mladého člověka, který si má z výchovy v rodině odnášet do života správný vztah k základním principům a hodnotám společnosti. Neplní-li rodina tuto funkci, jsou tímto dány větší předpoklady pro vznik kriminogenního prostředí. Větší výskyt kriminality je u mládeže z rozvrácených rodin, kde chybí jedna z rodičovských postav. Většinou v rodině chybí otec a to buď vlivem rozvodu, anebo proto, že s matkou nikdy nežil. Chlapec potom postrádá svůj vzor, se kterým by se mohl identifikovat a děvče model mužského chování. Děti obojího pohlaví postrádají druhou oporu a druhou autoritu. Dalším rizikovým faktorem jsou rodiny, kde mladý člověk nenachází citový vztah a zájem o svoji osobu, i když je po materiální stránce zajištěn.
Dospívající člověk, který nedokáže dodržovat společenské normy, byl rodiči pravděpodobně špatně vychován ve smyslu vnitřní disciplíny, kdy asociální chování nebylo výchovně podchyceno, nebo bylo trestáno nestejnoměrně. Pokud je dítě za své delikventní chování často tvrdě trestáno, učí se tím agresivitě jako dovolenému způsobu chování. Dítě se rodičům odcizuje a aby předešlo tvrdému trestu lže, předstírá, a tím se paradoxně posiluje chování, které mělo být výchovou odstraněno.
Důležitým faktorem výchovy dítěte je míra rodičovské informovanosti o tom, co dítě dělá ve svém volném čase, s kým se kamarádí, kam chodí a v jakém stavu se vrací domů. Čím je tento rodičovský dohled liknavější, tím je větší pravděpodobnost, že se dítě dopustí trestného činu.
Základní kriminogenní faktory v rodině jsou tedy rozvrácená rodina, závislost rodičů na
alkoholu a jiných drogách, kriminalita členů rodiny, nepřiměřeně tvrdá nebo shovívavá výchova, lhostejnost rodičů ke studijním výsledkům dítěte ve škole, způsob trávení volného času, preferování svých zájmů a aktivit na úkor výchovy dítěte.11
2.6.2 Vliv okolí a party
Nezanedbatelný vliv na formování osobnosti u mládeže má okolí, zejména vliv starších osob, od kterých vzhledem k nedostatečně vyvinuté psychice přejímá nekriticky názory a vzory chování. Jednou z přirozených vlastností člověka, a tedy i mládeže je potřeba se sdružovat v kolektivu lidí – partách či jiných společenstvích, jako jsou zájmové a sportovní kluby. Za určitých podmínek může být tato potřeba nežádoucí a to zejména, když parta působí protispolečensky. Toto je rizikové zejména pro mládež z dysfunkčních rodin, kdy je vrstevnická skupina důležitější, než pro mladé lidi vyrůstající v rodinách, které dětem poskytují přiměřenou míru podpory a současně jim vytyčují meze povoleného chování.
Nároky na konformitu jsou ve vrstevnických skupinách mládeže obvykle vyšší než v jiných skupinách a mladý člověk vzhledem k nedostatku vlastních životních zkušeností snadno podléhá vlivu silné osobnosti a ideologii této osoby přejímá za vlastní. Svou roli při integraci do party zde hraje i touha mladého člověka vyniknout nad ostatními, být nějak zajímavý, poutat okolí atd. U děti, které jsou frustrované nízkou podporou vlastní rodiny, je pravděpodobné, že touha po přijetí nějakou vrstevnickou partou bude silnější než u dětí s dobrým rodinným zázemím. Určujícími kriminogeními faktory jsou tedy silná osobnost vůdce party, anonymita, agresivita při prosazování svých názorů a nekritické přijímání názorů party a zejména vedoucího party za vlastní.
Delikventní party většinou vznikají většinou z podskupin mladých lidí, kteří se dobře znají z jedné instituce, méně často se rekrutují z mládeže bydlící v jedné čtvrti. Tyto skupiny mládeže se mohou zcela nebo jen částečně vymknout běžným mechanizmům sociální kontroly a vytvoří si vlastní hodnotový systém a chovají se potom velmi samostatně. Ke kriminální činnosti jsou členové party přivedeni buď již při samotném přijímacím rituálu, kdy je po nich požadováno, aby se dopustili nějakého kriminálního skutku, nebo tím, že tráví čas na diskotékách a hernách a na tento způsob života nemají dostatek finančních prostředků.
11 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 42-49
Začnou si je tedy zpočátku opatřovat drobnými krádežemi a tento způsob může přerůst do vysoce organizované trestné činnosti s napojením na další překupníky. Jedním z důvodů kriminální činnosti party může být i nuda – potom se většinou dopouštějí ničení majetku a drobných krádeží.12
2.6.3 Působení školy
Nástupem do školy ztrácí každé dítě svoje exkluzivní postavení, které měl v rodině. Ve škole mezi ostatními dětmi se musí přizpůsobovat novému životnímu rytmu. Škola jako instituce se k dítěti staví jako jednomu z mnoha a požaduje po něm, aby bylo jako ostatní děti.
Dítě je ve škole hodnoceno ze strany učitele známkami a podle nich odvozuje pocit vlastní hodnoty. Význam vlastní hodnoty dítěte roste s věkem a největší je v období dospívání, kdy zrcadlem pocitu vlastní hodnoty je to, jak je přijímáno spolužáky.Ve třídě si děti vytvářejí vlastní subkulturu, která se vyznačuje vlastním jazykem, zvyklostmi a rituály, do nichž jsou i učitelé v tom lepším případě částečně napojeni. Další menší skupinky vznikají i v této subkultuře a to dle společných koníčků a zájmů a také dle pohlaví. Stává se, že již v těchto skupinkách na školách vznikají zárodky asociálních part, kdy jejich vzniku napomáhá nezájem učitelů nebo preferování či odsouvání některých dětí.
Působení školní výchovy je neoddělitelnou součástí výchovy mladého člověka, neboť působí přímo na formování jeho osobnosti a vytváří jeho materiální a citové hodnoty, které si s sebou nese celý život. Průběh výuky, její organizace a vztah, který si vytvoří mladý člověk k učiteli má také nezanedbatelný vliv ke škole jako takové.
Ve školské výuce jsou základními kriminogeními faktory záškoláctví, šikana, špatný prospěch, nevhodné chování žáků k učiteli a opačně, arogance vyučujících, špatná nebo žádná spolupráce rodičů se školou a nedostatečná kontrolní a pedagogická činnost školy. Učitelovo chování vůči některým slabým žákům může agresorům oběť označit a dát jim cíl, který mohou napadat. Větším rizikem jsou žáci – agresoři nebo skupiny, které ve škole špatně prospívají, mají vyšší potenciál agresivity a mají vlastní subkulturu odpojenou od vlivu vyučujícího.
Učitel, který nechce, aby došlo k posunu chování žáka nebo skupin směrem ke kriminálnímu chování, musí komunikovat s dětmi tak, aby posiloval vzájemnou důvěru a spolupráci ve třídě. Negativnímu směru vývoje může také zabránit způsob, jakým škola
12 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 81-86
prohřešky řeší, protože to, jak jsou tyto excesy školou řešeny a zejména udílené sankce jsou významným signálem pro ostatní děti, že v „jejich“ škole pravidla opravdu platí. Různé přehlížení přestupků, nejasná pravidla chování, špatný a ponižující postup při trestání dětí, nemožnost odčinit svoji vinu a neobjektivní rozhodování trestajících podráží autoritu školy jako instituce. U dětí takové jednání oslabuje vědomí, že jejich chování má jasné meze a je řízeno pravidly fair play.13
2.7 Kriminalita mládeže v číslech
Počty mladistvých, kteří byli za posledních šest let potrestáni, uvádějí přehledy Ministerstva spravedlnosti ČR. Převážná většina trestů je ukládána nepodmíněně, jedná se o cca 2/3 vynesených pravomocných rozsudků. V tabulce č. 1, kterou uvádím, jsou uvedená fakta čerpána z přehledů Ministerstva spravedlnosti ČR.
Tabulka 1 - Trestná činnost mládeže 15 -17 let, všechny § tr.z.
Rok Celkem v ČR Praha Stč. kraj Sč. Kraj Jč. kraj Zč. kraj Vč.kraj Jm.kraj Sm. kraj
1998 4605 448 464 753 209 403 462 721 1145
1999 4612 463 493 945 191 382 447 637 1054
2000 4155 389 381 856 186 370 389 620 964
2001 3805 301 347 739 194 400 400 618 806
2002 3854 330 327 840 154 389 335 530 949
2003 3512 264 274 704 183 330 310 431 1016
2004 3235 251 239 630 160 322 243 435 955
2005 3054 187 214 518 148 352 302 451 882
Z tabulky je zřejmý vývoj počtů trestaných mladistvých delikventů a je viditelné, že jejich čísla mají klesající tendenci, kdy od roku 1998 směrem ke konci roku 2003 poklesl jejich počet o cca 1000 odsouzených mladistvých. Kriminální činy dětí a mladistvých jsou však páchány stále brutálněji a stále častěji jsou páchány organizovaně.
Nejvyšší počty odsouzených mladistvých jsou v Severočeském kraji a Severomoravském
13 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s.73-79
kraji, na což má vliv jednak skladba obyvatelstva v těchto krajích a dále vysoká míra nezaměstnanosti společně s nízkou mírou vzdělanosti. Počty odsouzených v ostatních krajích a Praze jsou průměrně stejné, pouze v Jihočeském kraji jsou počty odsouzených podprůměrné. Převážnou část odsouzených tvoří chlapci, dívky se trestné činnosti dopouštějí v zanedbatelném počtu.14
2.8 Způsoby intervence
Na zvýšenou brutalitu dětí a mládeže při páchání trestné činnosti reaguje veřejnost, která volá po snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 let na 14 let a zvýšení trestní sazby z 10ti na 15 let odnětí svobody za nejtěžší trestné činy. Diskuse k tomuto tématu je v současné době vedena jak v parlamentu, tak mezi odborníky na tuto problematiku, kteří jsou rozděleni na dva tábory.
Argumenty příznivců pro snížení hranice trestní odpovědnosti mladistvých jsou tyto:
• dětská kriminalita znepokojivě vzrůstá,
• kriminální činy dětí jsou stále brutálnější a jsou páchány organizovaně,
• po tvrdších sankcích volá veřejnost,
• ve výchovných ústavech se delikventní děti setkávají s méně narušenými dětmi a nepříznivě je ovlivňují,
• děti jsou dnes psychicky vyspělejší než dříve a mohou tedy být dříve odpovědné za své činy.
Tyto názory převážně preferují tzv. terénní pracovníci (policisté, pracovníci vězeňské služby, pracovníci výchovných a diagnostických úřadů, část soudců, státních zástupců, psychiatrů a psychologů), tj. spíše pracovníci, kteří jsou v každodenním styku s delikventní mládeží nebo jejich oběťmi.
Ve skupině odpůrců pak zcela převažuje odpor ke snížení hranice trestní odpovědnosti a některými zástupci této skupiny je dokonce navrhováno zvýšení hranice trestní
14Ročenky MSp ČR. http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145, přístupno dne 12.1.2007
odpovědnosti na 16 let. Tuto skupinu tvoří především právníci pracující ve výzkumné a vzdělávací sféře, část sociálních pracovníků různých humanitních státních a především nestátních organizací, ale i část státních zástupců a soudců.
Ti argumentují tím, že převážná část kriminality mladistvých (cca 80%) je majetkové povahy a po dosažení určitého stupně mentální zralosti (zpravidla kolem 20. roku života) dochází k odklonu směrem od delikventních norem chování. Preferují různé formy mimosoudního vyrovnání a odborné poradenství, probace, narovnání a další.
2.8.1 Tradiční způsoby intervence
Problematika kriminality dětí a mládeže není specifickým jevem přelomu století, již zákon č. 48 Sb. zákonů a nařízení z roku 1931, o trestání provinilé mládeže měl za úkol vést k nápravě osoby provinilé. Jeho velkou předností bylo, že provinilec, který spáchal trestný čin z nerozumu, nebo z neznalosti zákona (která dospělého neomlouvá), nemusel být stíhán a pokud byl stíhán, tak nemusel být odsouzen. Hlavním cílem prvorepublikového zákona tedy nebylo trestat za každou cenu, ale vychovávat a napravovat. Podle závažnosti jednotlivých případů volil soud mezi ochranným dozorem, ochrannou rodinnou výchovou nebo ochrannou výchovou ústavní.
V současné době se státy snaží o zachování sociálního smíru ve společnost a chování delikventních jedinců by mohlo tuto snahu ohrozit a společnost destabilizovat. Z těchto důvodů je nutné toto chování nepřizpůsobivých a nebezpečných jedinců neutralizovat. U dětí a mládeže se stát snaží snížit nebo odvrátit škodlivé působení rodinného prostředí, případně jiných osob a nabídnout jinou alternativu, která by tuto péči nahradila. Popisované způsoby zacházení s mladistvými, kteří ohrožují společnost, byly u nás zavedeny po druhé světové válce a fungují doposud.
2.8.2 Intervence obcí
Správní činnost státu ve sféře sociální péče uskutečňují u nás sociální kurátoři pro dospělé a kurátoři pro mládež. Pracují pod městskými úřady a obcemi s rozšířenou působností. Do náplně práce kurátorů pro mládež patří péče o mládež ve věku 15 – 18 let, která se dopustila přestupku nebo trestného činu a bylo u ní zahájeno trestní stíhání, dále péče o děti do 15 let, které se dopustily činu, který by byl u zletilého kvalifikován jako čin trestný. Pečují také o děti a mladistvé, kteří trpí opakovanou poruchou chování (např. útěky z domova, záškoláctví, patologické hráčství atd.). Kurátoři mají spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a podávat jim na základě svých šetření zprávy o dítěti nebo mladistvém a zúčastňují se i soudního projednávání případu. Ve své pravomoci může navrhovat výchovu v náhradní rodině, ochrannou a ústavní výchovu, pečuje o děti a mladistvé, kteří jsou propuštěni z ústavní výchovy. Podle platné legislativní úpravy může sociální kurátor nezletilého napomenout, stanovit nad ním dohled nebo mu uložit omezení, může též napomenout rodiče, kteří narušují řádnou výchovu nezletilého. Tato opatření se však užívají velmi málo a často se rovnou sahá k navržení ústavní výchovy.
2.8.3 Ústavní výchova
První ústavy, které byly budovány pro hendikepované lidi, začaly u nás vznikat ve druhé polovině 19. století. Zřizovateli byla církev, obce a různé spolky. Předpisy, kterými se řídily tyto ústavy, byly obecné, a proto byly ve způsobech práce a přístupech ke svěřencům velké rozdíly. Délka pobytu svěřenců v ústavech byla do druhé světové války delší než je dnes, a proto i vazba svěřenců na vychovatele byla v dobrých ústavech větší. Vychovatelé svým svěřencům po propuštění z ústavu pomáhali se získáním bytu, práce a zůstávali spolu i nadále v kontaktu.
V padesátých letech vznikla struktura výchovných ústavů pro děti a mládež, která se s mírnými obměnami dochovala do dnešní podoby.
Dnešní struktura zahrnuje tato zařízení:
• diagnostické ústavy pro děti,
• diagnostické ústavy pro mládež,
• dětské výchovné ústavy,
• výchovné ústavy pro mládež,
• výchovné ústavy pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí.
Obce s rozšířenou působností navrhují ústavní péči soudu u těch dětí a mládeže, o které nikdo řádně nepečuje nebo nemají nikoho, kdo by o ně pečoval. Soud potom rozhodne o nařízení ústavní výchovy. Soudy mohou řízení o ústavní péči zahájit samy a nařídit i jiný druh výchovy než je ústavní péče a to ochrannou výchovu.15
Diagnostické ústavy
Pobyt v diagnostickém ústavu nařizuje buď soud, nebo je možný i dobrovolný pobyt v diagnostickém ústavu. K tomuto je nutná dohoda mezi rodiči svěřence, vedením ústavu a svěřencem samotným. Při nástupu do ústavu je svěřenec přijat sociálním pracovníkem a poté je předán psychologovi, který s ním provede vstupní pohovor. Při pohovoru zjišťuje důvody přijetí do ústavu a potom je klient předán do péče vychovatelům. Zhruba v polovině pobytu je chovanec opět podroben psychiatrickému vyšetření, stejně jako na konci pobytu, který trvá přibližně dva měsíce. Potom je chovanec zpravidla předán do výchovného ústavu k dlouhodobému pobytu. Jen malé procento svěřenců se vrací zpět, odkud přišli.
Výchovné ústavy
Do výchovného ústavu jsou umísťovány děti na základě rozhodnutí soudu nebo na žádost rodičů. Ústavy poskytují dlouhodobou péči a připravují mládež na budoucí povolání.
V ústavu jsou děti zpravidla rozděleny do výchovných skupin dle oboru, ve kterém se vzdělávají. Převážně se jedná o učňovské obory jako jsou zahradník, zedník, tesař atd.
15 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 153-158
Ve výchovných ústavech zůstávají svěřenci zpravidla do 18 let, výjimečně do 19ti let a potom jsou propuštěni.
Pro propuštěné chovance se v současné době zřizují tzv. „Domy na půl cesty“, které pomáhají zařazovat propuštěné chovance do normálního života.16
2.8.4 Vězení
Vězení je ve své základní podstatě represivní institucí, centralistickou a vojensky organizovanou, která má sloužit k nápravě a resocializaci odsouzených. Vzhledem k podmínkám a vztahům, které mezi uvězněnými panují, nedochází ve věznicích k nápravě, ale spíše k další destrukci osobnosti a po propuštění na svobodu k pokračování v trestné činnosti. Toto je způsobeno jednak zvláštní subkulturou, která je ve věznicích vytvořena mezi odsouzenými a jednotlivým vězňům nedovoluje bližší kontakt s vychovateli, a dále tím, že na odsouzeného působí mnoho dalších negativních vlivů vězeňského prostředí. Po propuštění jsou odsouzení většinou bez prostředků, neboť pracovních příležitostí je ve věznicích málo, rodina se jim rozpadla během pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody a většinou ani nemají kde bydlet. Ocitají se na ulici a v lepším případě na ubytovnách, kde se většinou setkávají s osobami, které mají stejný osud a tím jsou opět nasměrováni k tomu, aby si prostředky k obživě obstarávali kriminální činností. Tímto se dostávají do uzavřeného kruhu a nastává recidiva.
Tyto vlivy mají zhoubný důsledek na psychiku uvězněných mladistvých, kteří odtrženi od reálného světa hledají si vzory mezi spoluvězni. V tomto prostředí se jim bohužel stává vzorem ten, kdo je nejodbojnější a nejbrutálnější. Věznění mladistvých nepřináší tedy jejich resocializaci, ale naopak. Z tohoto důvodu se mi jeví jako vhodnější využívat u mladistvých alternativních trestů a trest odnětí svobody používat skutečně jen v těch nejkrajnějších případech.
16 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s.158-169
2.9 Další způsoby intervence
V současné době dochází k posunu nazírání na problém delikventní mládeže a jsou zkoušeny nové formy přístupů k mladistvým delikventům. Tyto změny zasahují jak vězeňství, tak i ústavní výchovu a jsou i zkoušeny nové preventivní programy pro mládež.
2.9.1 Nové směry ve vězeňství
Uvěznění pachatelů trestné činnosti je nejběžnějším způsobem trestu za zločin. Jeho cílem je v současné době v podstatě jen potrestání pachatele za zločin a jeho izolace od ostatní populace. Pokud se ale má trestem dosáhnou převýchovy pachatele v řádného občana, je nutno od základů změnit přístup k odsouzeným.
Je důležité zajistit, aby vězni, kteří mají zájem o práci mohli pracovat, mladiství vězni, kteří nejsou vyučeni, by se měli ve vězení vyučit nějakému řemeslu, aby se po opuštění vězení mohli zařadit mezi ostatní populaci. U uvězněných je též důležité zajistit jejich kontakt s okolním světem a to zejména s nejbližšími příbuznými, aby se mezi nimi udržely rodinné vazby. Na celý proces by měl dohlížet specializovaný pracovník, který by vedl s uvězněnými dialog a napomohl tak ke snížení, nebo postupnému odstranění bariéry mezi uvězněnými a jejich strážci.
„Odsouzení mladiství chlapci vykonávali trest převážně ve věznicích s dozorem, a to převážně v Opavě a Všehrdech, kde jsou věznice specializované právě na mladistvé odsouzené. Avšak i v těchto věznicích probíhá současně výkon trestu jiných kategorií odsouzených. Některé věznice mají charakter více typů, např. současně je zde vykonáván trest odnětí svobody s dohledem, s dozorem i s ostrahou, někde je v areálu i vazební věznice. I ve věznicích, které jsou určeny pro výkon trestu odnětí svobody především mladistvých, tak vykonávají trest odnětí svobody dospělí muži, jejichž počet převyšuje počet tam umístěných mladistvých. Když pomineme zvýšené riziko kriminální nákazy, která působí nejen ve směru dospělí - mladiství, ale spíše mezi mladistvými navzájem a nezřídka i v opačném směru (např.
u narkomanů), protože není možné zajistit důsledné oddělení obou věkových skupin, tak největším rizikem takové různorodosti ve skladbě vězňů v jednotlivých věznicích je zajištění
odlišného jednání personálu ve vztahu k jednotlivým kategoriím vězňů a zabránění nelegálním stykům mezi dospělými a mladistvými vězni.“17
Trest odnětí svobody by se tedy v určitých případem stanovených zákonem měl nahradit alternativními tresty a teprve za jejich neplnění nebo porušení by hrozilo uvěznění. Toto by se mělo týkat zejména provinění mladistvých a pouze za nejtěžší zločiny by měl být mladistvý pachatel potrestán odnětím svobody.
2.9.2 Nové směry v ústavní péči
Změny nastávají také v ústavní péči, kde se personál snaží dělit chovance na malé skupinky, aby nedocházelo ke střetávání mládeže, která je již více narušena a většinou recidivuje s dětmi a mládeži s lehkým narušením. Jsou uváděny v život různé výstupní programy, tzv. „sociální byty“ nebo tzv. „domy na půli cesty“, které připravují chovance ústavů na přechod do normálního života.
2.9.3 Probační a mediační služba
„Probační a mediační služba (PMS) v České republice byla vytvořena podle zákona č.
257/2000 Sb. O Probační a mediační službě, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001. Zákon o PMS definuje probaci jako „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrolu výkonu trestů nespojeným s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.“ 18
17 cit. MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeže, http://pes.internet.cz/veda/clanky, přístupno dne 12.12.2004
18 cit. MATOUŠEK, O. KROFTOVÁ, A, Mládež a delikvence, s. 196
Mediací pak zákon o PMS rozumí „mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporů mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu, vykonávanou v souvislosti s trestním řízením.“
Probační a mediační služba směřuje na poli trestní spravedlnosti k naplnění těchto cílů:
• Integrace pachatele – zapojení pachatele do běžného života bez dalšího porušování norem a zákonů společnosti,
• Participace poškozeného – zapojení poškozeného do procesu řešení následků trestné činnosti a procesu jejich odškodnění,
• Ochrana společnosti – ve smyslu prevence před další kriminalitou
Probační a mediační služba vytváří podmínky k tomu, aby mohla být ve vhodných případech věc projednána v některém ze zvláštních druhů trestního řízení, nebo aby mohl být uložen a vykonán trest nespojený s odnětím svobody, anebo vazba byla nahrazena jiným opatřením. Probační a mediační služba poskytuje obviněnému odborné vedení a pomoc, kontroluje jeho chování a spolupracuje s jeho rodinou a sociálním prostředím, ve kterém žije a pracuje, aby v budoucnu vedl řádný život.
Pracovník Probační a mediační služby pak v rámci svých probačních aktivit shromažďuje podklady k osobě obviněného nebo odsouzeného, předjednává možnost uložení alternativního trestu nebo ochranného opatření, vykonává dohled nad chováním obviněného v případě náhrady vazby dohledem, vykonává dohled nad chováním odsouzeného v průběhu zkušební doby, kontroluje výkon trestů nespojených s odnětím svobody, sleduje výkon ochranných opatření a sleduje a kontroluje chování odsouzeného v průběhu zkušební doby.
Do oblasti mediačních aktivit Probační a mediační služby spadá vytváření podmínek pro rozhodnutí státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo pro rozhodnutí o schválení narovnání a zprostředkování uzavření dohody o narovnání nebo náhradě škody mezi poškozeným a obviněným.19
19 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 196-198
2.9.4 Jiné způsoby intervence
Jednou z dalších forem intervence je tzv. streetwork, streetworker (z angl.) - terénní sociální pracovník,20 která pochází z USA, kde vznikla ve 20. letech a potom se rozšířila do západní Evropy. Tito pracovníci se zaměřují na rizikovou mládež a mládež potenciálně rizikovou, poskytují svým klientům, se kterými pracují a seznamují se přímo na ulici, informace, služby nebo rady. Další formou intervencí jsou dobrovolnické programy, kdy mladý člověk ohrožený sociálním selháním je seznámen s osobou, která nemá sklony ke kriminálnímu jednání a o své klienty má zájem.21
20 HARTL, P, HARTLVÁ, H. Psychologický slovník, s. 568
21 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 198-201
