0
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Sociální pracovník
KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ V DOMOVECH DŮCHODCŮ QUALITY OF THE LIFE OF SENIORS IN HOMES FOR ELDERLY
Bakalářská práce: 12-FP-KSS-3014
Jméno a příjmení autora: Podpis:
Jitka Jetlebová
Vedoucí práce: Mgr. Jana Pittnerová Konzultant:
Počet:
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
64 15 0 16 13 1+1CD
V Liberci dne: 24.6.2013
1
2
3
Čestné prohlášení
Název práce: Kvalita života seniorů v domovech důchodců Jméno a příjmení autora: Jitka Jetlebová
Osobní číslo: P09000024
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 - školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická universita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL, v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předpokládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 24.6.2013
4
Poděkování
Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Janě Pittnerové, za metodické vedení, cenné rady, trpělivost a lidský přístup při vypracování bakalářské práce.
Poděkování patří i mému manželovi a dětem, za jejich podporu a trpělivost v průběhu tvorby bakalářské práce.
5
Název práce: Kvalita života seniorů v domovech důchodců Jméno a příjmení autora: Jitka Jetlebová
Akademický rok odevzdání práce: 2012/2013
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jana Pittnerová
Anotace
Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jak dalece jsou senioři spokojeni s životem v domovech důchodců.
Práce má dvě roviny. V teoretické části se zabýváme pojmem stáří a stárnutí, pohledem na seniora dnes a v minulosti. Dále zde byly popsány služby s širokou škálou aktivizačních programů, které mají za úkol zpříjemnit pobyt v residenčních zařízeních. Práce přiblížila nemoci seniorů pobývajících na odděleních zvláštního režimu.
Empirická část se zabývá průzkumem kvality života seniorů v Domově důchodců Jablonecké Paseky a Domově důchodců Velké Hamry. Hlavní metodou pro průzkumové šetření byl dotazník vlastní konstrukce. Přínos práce lze spatřovat v získání poznatků o tom, zda lze zajistit kvalitní život seniorům, kteří již nemají možnost dožít svůj život ve svém domově.
Klíčová slova
Senior, stáří, stárnutí, involuce, nemoc, nesoběstačnost, aktivizace, sociální služby, ageismus, kvalita života, mezigenerační vztahy, důstojnost, bezpečí.
6
Annotation
The aim of the bachelor thesis is to find out how far are elderly people satisfied with living in old people’s home.
The thesis is divided into two parts. The theoretical part deals with senescence, getting older and the perception of elderly people by society today and in the past.
It describes the services which should make the stay in the old people’s home more pleasant. It also describes illnesses of the elderly people who live special departments.
The empirical part describes a survey that has been conducted in old people’s home Jablonecké Paseky and old people’s home Velké Hamry. The survey should help us to discover the quality of living. The main method of the survey was a questionnaire which was made by the author. The contribution of this thesis is the information about the quality of seniors who could not spend the rest of their lives in their own home.
Key words
Senior, senescence, getting older, involution, disease, non-self-sufficiency, activation, social services, ageismus, quality of the life, relationship between generations, dignity, safeness
7
Obsah
I Úvod ... 11
II Teoretická část ... 12
2 STÁŘÍ ... 12
2.1 Pohled na stáří dříve a dnes ... 14
2.2 Ageismus ... 15
3 KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ ... 16
3.1 Psychická involuce ... 17
3.2 Volno časové aktivity ... 19
3.3 Duchovní svět ... 20
3.4 Mezigenerační vztahy ... 21
3.5 Rodina ... 21
3.6 Staří versus mladí ... 22
3.7 Zaopatření seniorů ... 24
4 DOMOV PRO SENIORY ... 25
4.1 Poslání ... 26
4.2 Cíl ... 26
4.3 Adaptační proces ... 27
4.4 Poskytované služby ... 27
5 AKTIVIZAČNÍ PROGRAM PRO SENIORY ... 30
5.1 Reminiscence ... 30
5.2 Typologie vzpomínání ... 32
5.3 Kanisterapie ... 34
5.4 Validace ... 34
5.5 Preterapie ... 35
5.6 Oddělení zvláštního režimu ... 36
5.7 Alzheimerova nemoc ... 37
5.8 Demence s Lewyho tělísky ... 37
5.9 Parkinsonova choroba ... 38
III EMPIRICKÁ ČÁST ... 39
6 CÍLE PRAKTICKÉ ČÁSTI ... 39
6.1 Stanovení předpokladů ... 39
6.2 Metody a techniky průzkumu ... 40
8
6.3 Vzorek respondentů a jeho popis ... 41
7 PREZENTACE DAT ZJIŠTĚNÝCH DOTAZNÍKOVÝM ŠETŘENÍM ... 42
Otázka č. 1: Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykl v domově? ... 42
Otázka č. 2: Využíváte možnosti účastnit se bohoslužby? ... 43
Otázka č. 3: Jste spokojen/a s kvalitou stravy? ... 44
Otázka č. 4: Jste spokojen/a s velikostí podávané stravy? ... 45
Otázka č. 5: Líbí se Vám, jak je Váš pokoj vybaven (malba, nábytek, velikost apod.)? ... 46
Otázka č. 6: Jste spokojen/a, jak s Vámi komunikuje personál? ... 47
Otázka č. 7: Účastníte se rád/a kulturních akcí v domově? ... 48
Otázka č. 8: Které akce máte nejraději? ... 49
Otázka č. 9: Máte pocit, že se v domově častěji účastníte kulturních akcí, než tomu bylo před vstupem do domova? ... 50
Otázka č. 10: Využíváte možnosti tělocviku v domově? ... 51
Otázka č. 11: Vyhovuje vám, že nyní využíváte jedno/dvoulůžkový pokoj? ... 52
Otázka č. 12: Mohl/a jste si vzít do domova věci, které byly pro vás důležité? ... 53
Otázka č. 13: Máte osobu/y v domově, se kterou si rád/a popovídáte? ... 54
Otázka č. 14: Je Vám příjemná přítomnost domácího zvířátka, se kterým máte možnost být v kontaktu v domově? ... 55
Otázka č. 15: Máte v domově pocit dostatečného soukromí?... 56
Otázka č. 16: Jste spokojen/a s kvalitou poskytovaných služeb ... 57
8 VYHODNOCENÍ PŘEDPOKLADŮ ... 58
9 ZÁVĚR ... 60
10 MOŽNÁ OPATŘENÍ ... 62
11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 63
12 SEZNAM PŘÍLOH ... 64
9
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1 k otázce: Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykl v domově?
Graf 2 k otázce: Využíváte zde možnosti účastnit se bohoslužby?
Graf 3 k otázce: Jste spokojen s kvalitou stravy?
Graf 4 k otázce: Jste spokojen s velikostí porcí podávané stravy?
Graf 5 k otázce: Líbí se Vám, jak je Váš pokoj vybaven?
Graf 6 k otázce: Jste spokojen, jak s Vámi komunikuje personál?
Graf 7 k otázce: Účastníte se ráda kulturních akcí v DD?
Graf 8 k otázce: Máte pocit, že se v domově častěji účastníte kulturních akcí, než tomu bylo před vstupem do DD?
Graf 9 k otázce: Využíváte možnosti tělocviku v DD?
Graf 10 k otázce: Vyhovuje Vám, že nyní využíváte jednolůžkový/dvoulůžkový pokoj?
Graf 11 k otázce: Mohl/a jste si vzít do DD věci, které byly pro Vás důležité?
Graf 12 k otázce: Máte osobu v DD, se kterou si rád/a popovídáte?
Graf 13 k otázce: Je Vám příjemná přítomnost domácího zvířátka, se kterým máte možnost být v kontaktu v DD?
Graf 14 k otázce: Máte v DD pocit dostatečného soukromí?
Graf 15 k otázce: Jste spokojen/a s kvalitou poskytovaných služeb?
10
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1 k otázce: Jak dlouho Vám trvalo, než jste si zvykl/a v domově?
Tabulka 2 k otázce: Využíváte zde možnosti účastnit se bohoslužby?
Tabulka 3 k otázce: Jste spokojen s kvalitou stravy?
Tabulka 4 k otázce: Jste spokojen s velikostí porcí podávané stravy?
Tabulka 5 k otázce: Líbí se Vám, jak je Váš pokoj vybaven?
Tabulka 6 k otázce: Jste spokojen, jak s Vámi komunikuje personál?
Tabulka 7 k otázce: Účastníte se ráda kulturních akcí v DD?
Tabulka 8 k otázce: Které akce máte nejraději?
Tabulka 9 k otázce: Máte pocit, že se domově častěji účastníte kulturních akcí, než tomu bylo před vstupem do DD?
Tabulka 10 k otázce: Využíváte možnosti tělocviku v DD?
Tabulka 11 k otázce: Vyhovuje Vám, že nyní využíváte jednolůžkový/dvoulůžkový pokoj?
Tabulka 12 k otázce: Mohl jste si vzít do DD věci, které byly pro Vás důležité?
Tabulka 13 k otázce: Máte osobu v DD, se kterou si rád/-a popovídáte?
Tabulka 14 k otázce: Je Vám příjemná přítomnost domácího zvířátka, se kterým máte možnost být v kontaktu v DD?
Tabulka 15 k otázce: Máte pocit v DD dostatečného soukromí?
Tabulka 16 k otázce: Jste spokojen/a s kvalitou poskytovaných služeb?
11
I Úvod
Motto: Teprve stáří ukáže, co v člověku je, oč v jeho životě šlo.
(Ch. Bühlerová)
Bakalářská práce se zabývá obdobím života starých lidí. Toto období patří do oblasti gerontologie. Stáří je období života, na které se většina populace dívá jako na něco méně hodnotného, něco, co bychom nejraději ze svého života vymazali anebo alespoň, co nejvíce oddálili, neboť na stáří není již nic zajímavého.
Lidé se mění vizuálně, což se v dnešní době, kdy je neustále vyzdvihován kult krásy, mládí, síly a zdraví, může jevit jako velký handicap. Málo kdo si uvědomuje, že za stářím se skrývá letitá zkušenost a praxe, které mohou nesmírně obohatit mladší méně zkušenou generaci.
V teoretické části se bakalářská práce zabývá pojmem stáří a snaží se nastínit možnosti, jak relativně kvalitně je možné toto období prožít. O to se musí přičinit zejména společnost, ale pochopitelně i každý senior, lépe řečeno potenciální senior a to svým přístupem k životu, nejen v seniorském období, ale hlavně přípravou na toto období v produktivním věku.
Cílem bakalářské práce je zkoumat kvalitu života seniorů v dnešních institucionalizovaných domovech a ukázat chod a organizaci takového zařízení; hlavně nastínit, jaké služby jsou klientům nabízeny, aby se mohli ještě v tomto věku určitým způsobem rozvíjet.
V empirické části bychom chtěli přiblížit dva konkrétní domovy a pomocí průzkumového šetření provést komparaci služeb a péče o klienty v těchto domovech. Průzkum bude prováděn z hlediska spokojenosti klientů, ať už s volnočasovým programem, s nabídkou různých terapií, kvalitou stravování, ochotou personálu, vybavením pokojů apod. Hlavní metodou práce pro nás je dotazník vlastní konstrukce.
12
II Teoretická část
2 STÁŘÍ
Stáří je pojem, který lze definovat mnoha způsoby, podle toho z jakého úhlu pohledu ten který člověk na tuto etapu života pohlíží. Proto se v literatuře setkáváme s různými definicemi a pravděpodobně i do budoucna se budou vytvářet další přesnější definice poplatné době.
Zmiňme zde definici Topinkové a Neuwirtha (1995, s. 30), kde na stáří pohlíží jako na nezvratný a neopakovatelný biologický proces, universální pro celou přírodu, jehož průběh je pojmenován životem. Přitom délka života je geneticky omezena a pro každý druh specifická. Podle Langmeiera a Krejčířové (2006, s. 202), stárnutí představuje souhrn změn ve struktuře i funkcích organizmu, které se projevují zvýšenou vulnerabilitou a poklesem výkonností a schopností jedince, které vystupňují v terminálním stádiu a ve smrti.
Weber a kol. (2000, s. 13) stárnutím nazývá proces, kdy vznikají v orgánech a na různých úrovních degenerativní, morfologické a funkční změny.
Rychlost stárnutí je geneticky podmíněna.
Definice světové zdravotnické organizace zní: „stařecký věk, neboli senescence je obdobím života, kdy se poškození fyzických či psychických sil stává manifestní při srovnání s předešlými životními obdobími“
(Haškovcová 2010, s. 20). Toto je ale pouze patrné u některých seniorů.
V dnešní době spousta lidí dbá na svoji fyzickou kondici, na dodržování zdravé výživy i na to, že člověk během produktivního věku, umí zdravě relaxovat, dodržovat zásady psychohygieny apod. Způsob života, jaký člověk vedl, se tak pochopitelně projeví i ve stáří. Proto vizáž i psychická a fyzická síla člověka nemusí nutně korespondovat s jeho kalendářním věkem.
13
S postupující věkovou hranicí odchodu do důchodu se posunuje i věková etapa, které říkáme stáří. V minulosti byli staří lidé označováni dost nelichotivě jako stařena, stařec, přestárlí občané. Ve snaze toto napravit, se začalo používat spojení „dříve narození občané“, což nebylo označení přesné, protože mohlo představovat předčasně narozené děti. I toto označení nemělo dlouhého trvání. V současné době Evropská komise navrhuje termín
„zkušenější“ nebo „věkově pokročilý občan“. V češtině však toto označení nezní moc přirozeně. Zdá se, že zatím nejvhodnějším označením se jeví spojení starší občané (Haškovcová 2010, s. 21,22).
Mnoho lidí, odborníků i laiků se snaží v domovech důchodců zpříjemnit seniorům pobyt. Protože však domov důchodců je až to poslední z možných řešení, kde by měli senioři strávit svůj zbytek života, je na místě zde uvést, co dělat, aby se tomuto „konečnému“ řešení, mohli maximálně a co nejdéle vyhnout.
Má smysl rozebírat a členit duchovní vývoj ve stáří? Určitě, minimálně pro pochopení jací a proč jednou budeme všichni. Odborníci WHO navrhli určité stanovení věkových hranic, protože se tam vyskytují společné fyziologické a psychologické znaky pro danou věkovou skupinu lidstva.
Z tohoto hlediska se senioři mohou dělit na tři základní skupiny:
60 až 74 let, označené jako rané stáří,
75 až 90 let, označené jako pokročilé stáří,
90 a více let, vysoký věk.
Existují i další odborné popisy staršího věku. Podle Stuarta-Hamiltona (1999) je populární dělení na kategorii třetího věku, tj. seniory, kteří umí žít svůj nezávislý život a na kategorii čtvrtého věku, kdy je senior skutečně odkázán na pomoc druhých.
Dále můžeme srovnávat kalendářní věk s věkem biologickým, který popisuje celkový stav organismu. Týká se to funkčního stavu organizmu, jeho stávajícího potenciálu, který byl v různém časovém období, různě
14
ovlivňován mnoha vnějšími vlivy. Proto kalendářní věk a funkční stav seniora se často neshoduje (Ondrušová 2011, s. 17).
Často se v současné době hovoří o sociálním věku, tj. o roli, kterou jedinec má ve společnosti. Jako protipól společensky chápané stařecké neužitečnosti je zdůrazňován koncept celoživotního vzdělávání, osobního rozvoje, specifických forem výdělečné činnosti či různé druhy společenských aktivit seniorů (Ondrušová 2011, s. 17).
Jako většina vědeckých názvů má i věda o stáří, gerontologie, svůj základ v řečtině a latině. Řecké slovo „gerón“, samo o sobě zní vznešeně, hrdinsky a vzbuzuje úctu, znamená „starý muž“. Jiné latinské slovo „senex = senát“
znamená skupinu moudrých a úctě se těšících lidí. Dnes se používá slovo
„senium“ jako jeden z odborných výrazů pro pojem stáří (Říčan 2006, s.332).
2.1 Pohled na stáří dříve a dnes
Nejprve je zapotřebí vysvětlit si pojem stáří. Tak například od roku 2012 jsou jako senioři ve statistikách označování lidé od věku 65. To se týká výstupů ze sčítání obyvatelstva v r. 2011. Odpovídá to normativům EU a také nově uzákoněnému odchodu do důchodu.
Z těchto údajů vyplývá, že občan do věku 64roků se nepočítá jako senior.
Minimálně statisticky jsme trochu dosáhli omlazení. V dřívějších staletích či tisíciletích, kdy se lidé dožívali sotva 30 či 40 let, bylo stáří vzácné, a věk nad 40 čí 50 roků byl považován za mimořádný.
Při vyslovení jména básníka Jaroslava Vrchlického se určitě každému středoškolákovi vybaví, když už nic jiného, tak historka alespoň s oslovením „slovutný kmete“ při oslavě jeho 50narozenin. Stalo se to „jen“
před 109 lety.
15
Na začátku 21. století je očekávaná doba života v České republice u mužů 74,2 a u žen 80,3 let. Přepokládaný odhad v roce 2065 to bude u mužů 86,5 a u žen 91 let (Haškovcová 2010, s. 22, 23). Přístup společnosti ke starým, zejména co se týče péče, závisel vždy na stávající ekonomické úrovni společnosti, na momentálním bohatství, případně, zda se společnost nacházela ve stavu míru nebo války. Když byl společný talíř dostatečně plný, dostalo se i na staré a nemocné. Když bylo do společného talíře hluboko, první, kdo byli odehnáni, byli staří a nemocní (Haškovcová 2010, s. 39).
Dle Šiklové (2008) je situace seniorů v naší republice následující.
Použijeme přitom Maslowovu pyramidu potřeb, kde dole jsou základní, deficitní potřeby (D-deficit) a v hořejších patrech B-hodnoty, tj. hodnoty růstu, rozvoje.
V naší společnosti jsou základní D-hodnoty seniorům v podstatě uspokojovány, ale strádají v potřebách rozvoje. Týká se to otázek sociální důstojnosti, mezilidských vztahů a lásky k bližnímu (Ondrušová 2011, s. 43).
2.2 Ageismus
Nezdravý až pohrdavý postoj ke starým lidem se nazývá ageismus. S tímto termínem se poprvé setkáváme ve druhé polovině minulého století.
Průkopníkem ageismu stal americký psychiatr Rober Butler, který říká:
„Ageismus můžeme chápat jako proces systematického stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří. Staří lidé jsou kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a způsobech, staromódní v morálce a dovednostech… Ageismus dovoluje mladším generacím vidět starší lidi jako odlišné od nich samých, a to jim brání, aby se se staršími idnetifikovali jako s lidskými bytostmi.“ (Vidovičová, 2008, s. 111) in Malíková.
16
3 KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ
Je zcela zbytečné ptát se, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme. Seneca
Svůj smysl má dokonce i život, který sotva poskytuje šanci tvůrčím nebo zážitkovým způsobem uskutečňovat hodnoty… má-li život vůbec nějaký smysl, pak musí mít smysl i utrpení. Frankl
Kvalita života seniorů se dá zkoumat ze třech hledisek:
medicínské
psychologické
sociologické
Medicínské hledisko se zaměřuje na kvalitu života měřenou hlavně fyzickým zdravím. Psychologické hledisko se soustřeďuje na pojmy osobní pohody, spokojenosti a smysluplnost žití seniora. Sociologické pojetí se sleduje naplnění pojmů jako vzdělání, majetek a vybavenost domácností (Ondrušová 2011, s. 48).
Z podnětu Světové zdravotnické organizace byla v 90. letech vytvořena mezinárodní pracovní skupina WHOQOL (World Health Organization Quality of Life Group). Jedním z výsledků její činnosti bylo vytvoření univerzálního dotazníku pro měření kvality života. Originální dotazník WHOQOL-100 čítá celkem 100 dotazů pokrývající oblasti fyzického zdraví, prožívání, nezávislosti, mezilidských vztahů, prostředí a spirituality. Pro potřeby klinické praxe byl zúžen na základních 26 dotazů pod zkratkou WHOQOL-BREF se zaměřením na 4 oblasti:
fyzické zdraví
prožívání
sociální ochrany
prostředí
V České republice se touto metodou měření zabývá Psychiatrické centrum v Praze. České verze dotazníků WHOQOL-100 i WHOQOL-BREF jsou
17
validizovány. Jednou z otázek v těchto dotaznících je také dotaz na smysl života: Nakolik se Vám zdá, že váš život má smysl? (Ondrušová 2011, s. 51).
3.1 Psychická involuce
Je zjevným faktem, že duševní činnost starých lidí je částečně zpomalena.
Existuje několik vysvětlení, i když žádné není stoprocentně vysvětlující.
Už Cicero postřehl: duševní síly zůstávají zachovány i v pokročilém věku, jen když zůstane zachován zájem a horlivost… (in Říčan 2006, s. 337).
Vysvětlení spočívá v tom, že geront je ke své činnosti čím dál tím méně motivován, zainteresován, protože řady příjemných výsledků své práce jako v mladším věku tak, jako tak nedosáhne.
Jiným podobným vysvětlením je zvýšená opatrnost gerontů, dávají více přednost přesnosti před rychlostí. Neudělat chybu a nepotřeba ji později opravit je pro geronta důležitější než rychlost provedení nějaké činnosti.
Je tu i další vysvětlení, se kterým přišla B. Neurgartenová, tzv. kohortový efekt. Vysvětlení spočívá v tom, že geronti byli zcela jinak vychováváni a měli a mají zcela jinou představu o stáří než dnešní lidé v aktivním věku (Říčan 2006, s. 337).
Skinner přichází se zajímavou myšlenkou, že na geronta má velký vliv, jak je prostředím za svoji snahu a zájem odměňován. Geront se stává naopak lhostejný, jakmile necítí zájem okolí. Proto Skinner doporučuje vytvořit si takové okolí, které bude člověka stimulovat k další činnosti. Důležité je mít někoho, kdo má podobně zájmy, s kým se můžeme o své poznatky podělit, případně ho jimi obohatit (Říčan 2006, s. 339).
Připadat si stále důležitý a potřebný je snad to, co člověka ve stáří nejvíce motivuje. Proto dnešní senioři, kteří jsou na tom ještě relativně dobře, docházejí do domovů důchodců jako dobrovolníci, popovídat si nebo si zahrát šachy, či jiné deskové hry s lidmi, kteří jsou již imobilní. Tady mají
18
možnost pocítit, jak je tato činnost záslužná, protože se jim okamžitě dostává zpětná vazba v podobě vděku a radosti.
Psychickou involuci můžeme chápat jako demontáž osobnosti, která probíhá více nebo méně spořádaně. Zatímco vzestupné stádium vývoje znamená výstavbu bohatší, složitější struktury osobnosti, stárnutí bývá naopak spojeno se zjednodušováním osobnosti. Vyklízejí se pozice a člověk ztrácí vztah k určitým osobám, zálibám, hodnotám, ideálům, nadosobním i osobním cílům (Říčan 2006, s. 339).
Proces této demontáže je zcela individuální pro každého člověka, ale nicméně biologicky nastává někdy po třicátém roce. Do začátku šedesátky je víceméně málo znatelná, ale v průběhu raného stáří se rozeběhne a potom se už jen řítí přes pokročilý věk až do konce. Odborníci tvrdí, že u většiny lidí přes probíhající psychickou involuci jádro osobnosti zůstává nedotčeno (Říčan 2006, s. 339).
Urychlení psychické involuce podporuje také nevyužívání duševního kapitálu seniorů. Duševní kapitál, který v průběhu aktivního života roste a obohacuje se, v sobě spojuje komponenty kognitivní, emoční, flexibilní, odolnosti proti stresu a jiné. Je velmi důležité maximálně předcházet poklesu jeho využití, protože čím méně je využíván, tím více dochází k jeho poklesu.
Využití duševního kapitálu je přímo spojeno i s duševní pohodou, která ukazuje, jak úspěšně senior komunikuje s okolím, vnímá svůj život (Ondrušová 2011, s. 34). Ale jsou i situace, kdy naopak ve stáří se zcela mění osobnost. Projevují se tu špatné vlastnosti, které uměl člověk v mladším věku upozadit, nenechával je otevřeně projevit, nebo se ukazovaly jen ve společensky rozumné míře.
Příkladem může být, že šetrnost ve stáří se proměňuje v otevřenou lakotu, občasná špatná nálada se mění v depresivní mrzutost či paranoidní
19
podezíravost, pořádkumilovnost se mění v teror, rozhodné jednání přeroste v nesnesitelnou panovačnost (Říčan 2006, s. 339).
3.2 Volno časové aktivity
Negativních vjemů na stáří je více než dost. Existují ale i další pohledy z jiného životního úhlu, nebo jiná životní filosofie, jako např. Cicero říká:
Jen tehdy vzbuzuje stáří úctu, když se samo dokáže uhájit, když si dokáže udržet své právo, když se nikomu nezaprodalo, když vládne svému panství až do posledního dechu (in Říčan 2006, s. 345).
Velmi důležité pro každého seniora je možnost zabývat se jakoukoliv užitečnou nebo společensky prospěšnou činností a to takovou, při níž může uplatnit své zkušenosti, znalosti, a dovednosti.
Jedná se o různé činnosti:
A. zahrádka, či drobné pěstitelství B. zájmové kluby, kroužky C. pohybové, sportovní zájmy D. domácí zvířata
E. Přátelé a společenská aktivita
Velmi doporučováno je právě zahrádkaření, protože to spojuje v sobě pobyt na čerstvém vzduchu s mírným pohybem. Tam senior prožívá širokou škálu emocionálních pocitů. Od vybití své agresivity na plevelu či jiných lezoucích a létajících škůdcích až po radost z rozkvetlých květů či plodů rostlin, které sám zasadil.
Častý kontakt s živou zemí neustále oživuje hmatové i čichové smysly.
Starost o toto malé hospodářství nutí seniora ke každodenní fyzické i duševní aktivitě a tak nemá čas se zaobírat a často i agravovat nemoci či jiné marginální problémy. Podobný pozitivní účinek na seniora má i chování domácího zvířete, například kočky či psa. Pokud se senior stará i o nějaká
20
další zvířata jako jsou slepice, husy či dokonce včely má skutečně jistotu, že musí všechen svůj čas věnovat jim a v podstatě nemá čas si uvědomovat svoje stárnutí v tom negativním slova smyslu.
Komunikace se svými vrstevníky je něco jako živá voda pro seniory.
Udržují s ní sociální kontakt se společností, získávají nové podněty pro různorodou činnost, částečně si zachovávají původní životní stereotypy, např. musí se svátečně ustrojit, ženy nalíčit atd. S co nejširším záběrem vrstevníků můžeme mít dobrou oporu pro citovou a existenční jistotu ve stáří. Vhodný výběr a počet přátel není dobré ponechat až do vysokého věku, protože potom se tyto vztahy navazují jen problematicky. I když staří lidé neradi mění místo svého bydliště a jsou nejraději tam, kde již zapustily kořeny, pro jejich psychiku a celkovou stimulaci je velmi vhodné občasné cestování, samozřejmě cestování úměrné jejich fyzické kondici a financím.
Jde o takové krátkodobé vytržení z jejich stálého prostředí, jejich klidného rybníka, za účelem určitého probuzení nebo nabuzení trochou životní energie.
Velkým přínosem pro prodloužení života, resp. pro zvýšení kvality života gerontů jsou sportovní aktivity, které ale musí odpovídat jejich momentálnímu i fyzickému stavu. Ale i zde platí Ciceronův postřeh o zachování zájmu a horlivosti gerontů. Není totiž nic jednoduššího, a to nejen pro geronty, než se vymluvit z jakékoliv sportovní činnosti.
3.3 Duchovní svět
Víra v životě člověka může hrát velkou roli. Někdo je s vírou spjat již od útlého věku, někdo si svoji víru najde během života. Většina lidí, alespoň v naší zemi jsou bezvěrci. Přitom víra se může stát jedinečnou pomocí právě ve stáří. Zejména v hledání svojí integrity.
21
Víra může harmonizovat vztahy geronta k jeho nejbližším, může prohlubovat porozumění pro jejich problémy i selhání a zvyšovat sociální hodnotu starého člověka pro jeho okolí. Jeho věrnost vlastní víře, může i nesouhlasícímu okolí imponovat (Říčan 2006, s. 358).
Věřící člověk, který dokáže meditovat či rozjímat, bývá většinou psychicky vyrovnanější a tím odolnější proti stresu, ani samota pro něho nebývá něco, s čím by se nedokázal vyrovnat. Člověk, který nepodléhá skepsi a je více pozitivně laděný, se většinou těší i lepšímu zdraví. Pokud geront své náboženské zaměření přežene, a je doprovázeno moralizováním, může ztrpčovat život svému okolí (Říčan 2006, s. 358).
3.4 Mezigenerační vztahy
Cicero: Kdo tvrdí, že se staří nemohou zabývat veřejnými záležitostmi…, počínají si podobně, jako kdyby prohlašovali, že kormidelník při plavbě nic nedělá, protože ostatní šplhají na stožáry, pobíhají po palubě, vylévají vodu z podpalubí, kdežto, on drží kormidlo a klidně si sedí na zádi. On nedělá co mladí námořníci, avšak dělá něco mnohem důležitějšího… Při velkých výkonech nezáleží na tělesné síle, obratnosti nebo rychlosti, ale na rozvaze, vážnosti a správných názorech, a to jsou přednosti, o které stáří nejen není ochuzováno, ale které mu dokonce přibývají (Říčan 2006, s. 332).
Jiný významný filosof, Platón, v jednom ze svých děl, Ústava, napsal, že staří lidé mají mít vládu ve státě (Haškovcová 2010, s. 38). Jistě věděl, proč to napsal už před cca 2.600 roky a jaké to mělo výhody. Tyto výhody se určitě dají aplikovat i dnes.
3.5 Rodina
Rodinné mezigenerační vztahy za poslední století, prošly samy o sobě velkou změnou. Soudržná několikagenerační rodina, která se spíše dala
22
nazývat domácností, fungovala jako jedna jednotka z prosté nutnosti zajištění přežití jejich členů. Zde měl každý svoji smysluplnou funkci, ať už reprodukční, výrobní, ochranou, socializační, či emoční. Na úrovni rodiny se řešily základní problémy obživy či ošacení, protože mimo rodinu a společné přístřeší hrozilo zjevné nebezpečí brzkého zahynutí, způsobené nesoběstačností a tedy pravděpodobností záhuby hladem.
V dřívějších dobách rodina zajišťovala také ozbrojenou ochranu svých jednotlivých členů a řešila základní sporné situace, které dnes z větší části přináleží k vyřešení veřejných soudů. Výraznou funkcí rodiny byla funkce sociální, která automaticky zahrnovala i péči o své členy v nemoci a ve stáří (Keller 2003, s. 46). Každý jednotlivec mohl počítat se solidární pomocí ostatních členů své domácnosti-rodiny. Tato rodina, která byla, je a měla by být základem každé civilizační společnosti, se díky ztrátě většiny svých funkcí, které ji odebral moderní stát, téměř rozpadla. Dá se říci, že rodina- domácnost byla za posledních tři sta let vyvlastněna státem jak ekonomicky, tak i sociálně. Stát odňal rodině hospodářské, mocenské a částečně i sociální kompetence. Běžná rodina-domácnost díky postupnému vývoji ve školství a zdravotnictví přestala být schopna a také ochotna se starat o své jak nejmladší členy (jesle, školky, povinná školní docházka a další vzdělávací zařízení pod vedením státu), tak nemocné (státní zdravotnická zařízení), a nakonec i o své staré členy (možnost umístit je do domova důchodců), (Keller 2003, s. 58). Vše ve jménu možnosti svobodně pracovat. Vztahy jednotlivých generací se tak musely silně oslabit a někdy se i zcela odcizily.
3.6 Staří versus mladí
Otázka vztahu gerontů a jejich dětí, jejich případné soužití při vysokém věku gerontů, není z pohledu psychologů po teoretické stránce tak složitá.
Skutečná praxe je však neskutečně složitá vzhledem ke skutečnosti, že co člověk to jiná individualita.
23
Můžeme říci, že vycházíme ze základní touhy seniorů dožít mezi svými, nezůstat sami na stará kolena. Na plnění tohoto cíle si geront částečně bezděčně pracuje již v průběhu své středního části života, kdy vychovává své malé děti a jeho rodiče ještě žijí. Zde se vytváří určitý stereotyp vztahů tři generací a jako prvotní vzor si ho přebírá ta nejmladší. Nicméně k naplnění tohoto cíle by neměla být směřována veškerá, či hlavní aktivita gerontů. Měly by mít též na paměti, že si musí svých dětí hledět a uvědoměle a soustavně se snažit upevňovat rodinné svazky.
„Staří potřebují mladé a mladí potřebují staré“ (Říčan 2006, s. 359). Tato myšlenka je stále platná, ale s rychlými změnami, které prošly v naší moderní společnosti, se změnily i formy vztahů mezi generacemi.
Nenaplněním potřebných mezigeneračních vztahů trpí navenek mnohem více ti starší. Ti mladší si to jen v rámci rychlého životního shonu nestačí uvědomovat.
Proto je hlavně na starších, najít ten správný způsob naplnění vztahů tak, aby je obě strany cítily jako rovnocenné a nebraly je jako nepotřebnou nebo nechtěnou zátěž.
Dle odborníků pro úspěšné spolužití gerontů a jejich dětí a tím i oddálení odchodu do domova důchodců platí dvě zásady a to je udržovat odstup a pěstovat blízkost. Dodržování první zásady je pro rodiče, geronty velmi těžké. Jde o vytvoření vzájemné autonomie, zásady nevměšování navzájem, kdy pro obě strany musí být dopředu jasně stanoveny hranice (Říčan 2006, s. 360).
Např. respektovaní samostatné domácnosti mladých, jejich času, jejich způsobu výchovy dětí, vyvarování se různých způsobů citového vydírání apod. Na druhé straně u dodržování druhé zásady jde o to umět něco nabídnout mladým v rámci rovnocenného vztahu, pokud to jde. Proto je třeba si uchovávat kulturní, společenský i politický rozhled. Vytrvale a systematicky hledat společné zájmy, a vnímat, zda někoho něco netrápí.
24
Být vždy připraven pomoci, pokud je to možné. Jednoduše geront by měl umět naslouchat a sdílet se svojí širší rodinou jak nepříjemné situace, tak radost a štěstí. Pokud možno nevytahovat, jaké to bylo za starých časů, pakliže to mladé opravdu nezajímá. Je důležité si budovat vztahy s vnoučaty. A to zejména pouto důvěry tak, aby se vnoučata mohla bez obav svěřit prarodičům se svými problémy a tajemstvími a měli v nich jistotu, že je neodsoudí a neprozradí. Toto je výhodné i pro rodiče, neboť často jsou v dnešní době tak zaneprázdněni, že nemají čas s dětmi promlouvat o jejich starostech. Kvalitní vztahy v rodině mají potom přínos pro všechny zúčastněné (Říčan 2006, s. 361).
Obranou proti předčasné a příliš silné citové závislosti na dětech představuje každé hodnotné hobby, sebevzdělávání, okruh zajímavých přátel a známých, a hlavně nerozborná jednota mezi stárnoucími manželi (Říčan 2006. s. 361).
Čemu se ale žádní geronti nemohou ubránit, je fakt, že díky biologickým hodinám, které spravedlivě tikají všem, ať se snaží, jak se snaží, jejich závislost na dětech postupně roste a jednou přijde okamžik pravdy. Co s nimi a kam s nimi!
3.7 Zaopatření seniorů
S prodlužováním délky života vyvstává i problém, jak se o staré lidi postarat. Lidé se sice dožívají poměrně vysokého věku, a možná i proto se senioři stávají dlouhodobě závislí na svém okolí. Někdy je třeba pečovat o seniora řadu let. Většinou to začíná jednoduchou výpomocí, jako je nákup, pomoc při zvládání domácnosti, ale někdy je třeba péče celodenní. Ideální je, když péči dokáže zabezpečit rodina. Je to pro seniora nejšetrnější způsob.
Zůstává totiž stále mezi svými, kde má pocit jistoty a bezpečí. Pro starého člověka je velmi těžké zvykat si na institucionální zařízení. Opustit místo, na které byl možná celoživotně zvyklý a hlavně zvykat si na jiné lidi, se
25
kterými se nikdy neviděl a s nimiž ho nespojuje vůbec nic, kromě stáří, je velmi nesnadné. V době, kdy žilo vedle sebe více generací, se jaksi automaticky počítalo s tím, že starý člověk dožije s rodinnými příslušníky.
Pro seniora bylo samozřejmostí, že viděl vedle sebe nejen svoje dospělé děti, ale i vnoučata mnohdy i pravnoučata. Mohl vidět na vlastní oči, jak se rodina rozrůstá a to mu také určitě dávalo pocit smysluplnosti jeho bytí.
I v dnešní době se preferuje, aby péče o seniora zůstala v rodinném prostředí. Pokud je to trochu možné, je vhodné, aby péče rodinných příslušníků byla doplněna například terénní pečovatelskou službou. Ve fázi, kdy je člověk již plně závislý na pomoci druhé osoby, nastává velmi svízelná situace. Většina rodin je závislá na příjmu obou partnerů. I když se stát snaží přispívat na péči finančními příspěvky, nedostatek pracovních příležitostí na trhu práce, způsobuje, že se lidé bojí opustit své zaměstnání.
Není zde žádná záruka, že by v budoucnu mohli ve své práci pokračovat nebo našli práci jinou. Rodina by se tak mohla dostat do finanční tísně.
4 DOMOV PRO SENIORY
Existence instituce domovů důchodců jako takové je jistě velký výdobytek naší doby ve srovnání s minulostí. To, co bylo po mnoho staletí nereálné, tedy moci se ve stáří každý den najíst, mít střechu nad hlavou a možnost složit hlavu do čisté postele, se stalo skutečností, která je pokládána za samozřejmost (Haškovcová 2010, s. 40). „Domovy důchodců představují klasickou formu institucionální péče o seniory, nabízejí trvalé ubytování a široké spektrum služeb od péče o domácnost klienta, přes nejrůznější programy aktivit až po náročnou ošetřovatelskou i rehabilitační péči o těžce zdravotně postižené seniory a hospitalizovanou péči o umírající“
(Matoušek, Koláčková, Kodymová 2005, s. 179).
26 4.1 Poslání
Posláním Domova pro seniory je v bezpečném a přirozeném prostředí umožnit klientům prožít plnohodnotný, aktivní a důstojný život. Domov poskytuje sociální služby těm seniorům, kteří vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu a sociální situaci jsou závislí na pomoci jiné osoby do té míry, že nemohou žit ve svém přirozeném prostředí. Sociální služby jsou poskytovány klientům s respektováním jejich individuálních potřeb a práva na rozhodování o vlastním způsobu života. Klientům je poskytována podpora v míře, která co nejvíce zachovává a rozvíjí jejich schopnosti a snižuje závislost na poskytované službě. Individuálně je s klienty plánována podpora v činnostech denní péče i v udržení a rozvíjení sociálních kontaktů s cílem, aby klient mohl v domově žít způsobem jemu běžným. Péče v domově je poskytována kvalifikovaným personálem, je kvalitní a bezpečná.
PLNOHODNOTNÝ, AKTIVNÍ A DŮSTOJNÝ ŽIVOT V DOMOVĚ PRO SENIORY = INDIVIDUÁLNĚ PLÁNOVANÁ SLUŽBA + PŘIMĚŘENÁ MÍRA PODPORY + UDRŽENÍ A ROZVOJ SOCIÁLNÍCH KONTAKTŮ + KVALIFIKOVANÝ PERSONÁL + KVALITNÍ A BEZPEČNÁ SLUŽBA (DD Jablonecké paseky 2012).
4.2 Cíl
Základním cílem domovů pro seniory je poskytovat sociální služby na takové úrovni, aby klienti mohli plnohodnotně prožít zbytek svého života v bezpečném a přirozeném prostředí. Ať chceme nebo nechceme, domovy důchodců se stávají součástí našeho života. Proto by se společnost měla snažit, aby v tomto institucionalizovaném prostředí se senioři cítili, co nejlépe. V době předrevoluční se pobyt v tomto zařízení omezoval hlavně na saturování základních potřeb a to je, aby senioři žili v čistotě, měli pravidelnou stravu, lékařskou péči apod. Již se ale nehledělo na to, aby se
27
zde klient alespoň částečně cítil jako doma, a aby byl schopen si najít ještě nějaký smysl života. Proto v dnešních zařízeních je řada aktivit, které přinášejí seniorům smysluplnou činnost a tím i radost ze života. Velice důležité je, kdo je vedoucí osobou této instituce. Těžko by stačilo, aby to byl jen dobrý manažer. Je nutné, aby to byl člověk, který dokonale zná problematiku starých lidí. Výběrem erudovaného personálu, napomáhá vytváření vřelého prostředí pro seniory, a tím vzniká i příjemné pracovní prostředí pro personál.
4.3 Adaptační proces
Adaptační proces na nové prostředí by se v žádném případě neměl podceňovat. Právě na začátku je člověk velmi zranitelný, a proto nevhodným, necitlivých chováním, by mohlo být způsobeno, že se člověk stáhne do ulity, ze které už se velmi těžko dostává. Musí jít o týmovou práci, s tím, že sociální pracovník vše koordinuje a zastřešuje. Je důležité, aby seniorovi byl přidělen pracovník, který působí důvěryhodně, spolehlivě, empaticky, aby klient nemusel mít obavy se s čímkoli na něho obrátit.
S příchodem klienta do zařízení by měl být vytvořen individuální adaptační plán, který by pomohl všem zúčastněným toto nelehké období zvládnout.
Zejména je třeba klienta podpořit v navazování nových přátelských a sousedských vztahů. Také je třeba spolupracovat s rodinou. Návštěva rodiny, či původních sousedů znamená pokračování již vzniklých vazeb, o které by neměli být klienti ochuzeni (Matoušek, Koláčková, Kodymová 2005, s. 182).
4.4 Poskytované služby
Domovy důchodců poskytují širokou škálu služeb. Jejich základní struktura je stejná, rozdíly jsou dány případným specifickým zaměřením některé z institucí a také intenzitou a kreativitou přístupu personálu k seniorům.
28
Poskytování služeb sociální a ošetřovatelské péče, s důrazem na individuální přístup ke klientovi, s respektem k jeho potřebám a přáním. Dalším posláním je zachování důstojnosti, svobody rozhodování, podpora klienta v soběstačnosti a podporování kompetencí mající vliv na samostatné rozhodování.
Ubytování
Většinou se poskytuje ubytování v jednolůžkových až třílůžkových pokojích, které jsou vybaveny vlastním sociálním zařízením, skříněmi a lůžkem s elektrickým polohováním. Senioři si mohou vzít do nového domova nějaký oblíbený doplněk jako vázu, obraz, květinu, poličku, lampičku nebo i své povlečení či záclony. Na své náklady si mohou dovybavit pokoj bílou technikou a elektrotechnikou. Kouření je v domovech zakázáno s výjimkou zvláště vyhrazených místností, kuřáren. Ostatní společenské místnosti jako jídelny, klubovny, dílny, tělocvičny, knihovny jsou nekuřácké.
Stravování
Nabízí se klientům celodenní strava, senior má na výběr ze tří nabídek, z toho je jeden pokrm diabetický a šetřící. Ostatní diety se zajišťují podle rozhodnutí lékaře. Dále se dbá, aby senioři měli celodenní pitný režim. Dle možností jednotlivých domovů mohou být na patře malé kuchyňky pro klienty, kde je k dispozici, varná konvice, mikrovlnná trouba a chladnička.
Zdravotní a ošetřovatelská péče
Zdravotní a ošetřovatelská péče se seniorům poskytuje v nepřetržitém provozu zdravotním personálem a pracovníky sociální péče. Pokud se senior rozhodne nechat si svého obvodního lékaře, tak v tom případě si musí návštěvy lékaře zajišťovat sám, ve spolupráci s rodinou.
Pomoc při osobní hygieně
Jedná se o pomoc při úkonech ranní a večerní osobní hygieny, dále o pomoc při základní péči o vlasy a nehty a o pomoci při používání WC.
29
Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
Týká se pomoci při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, dále pomoc při přesunu na lůžko nebo na vozík nebo pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh nebo pomoc při podání jídla a pití nebo pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu, ve vnějším a vnitřním prostoru.
Tyto výše uvedené činnosti jsou určeny klientům, jejichž zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a vyžaduje každodenní pomoc nebo dohled v péči o svou osobu. Službu zajišťují podle aktuálního zdravotního stavu pracovníci sociální péče.
Úklid, praní, drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení
Úklid běžný se provádí denně. Zahrnuje setření podlahy, vynesení odpadkového koše, úklid koupelny nebo sociálního koutku. Minimálně dvakrát ročně probíhá velký úklid jako praní záclon, závěsů, mytí oken.
Osobní prádlo mohou senioři dávat k praní či opravě dle potřeby.
Rehabilitace
Různé způsoby rehabilitace se poskytují v jednotlivých domovech dle jejich možností a procedury jsou poskytovány dle předpisu lékařem přímo v zařízení.
Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
Tato služba patří mezi nejdůležitější z pohledu seniorů, protože mu umožňuje udržovat a neztratit styk s vnějším světem. Pracovníci domova podporují klienta v kontaktu s rodinou, jejím obnovení nebo upevnění, v kontaktu s přáteli a známými. Pokud geront není schopen dopis či jinou korespondenci přečíst nebo napsat, tak mu sociální pracovnice na požádání pomůže s potřebnými úkony. Sociální pracovnice je klientům nápomocna při jednáních s úřady a dalšími institucemi. Objednání denního tisku nebo
30
jiného periodika, přihlášení svého soukromého TV nebo rozhlasového přijímače mezi to patří rovněž.
Aktivizační činnosti, sociálně terapeutické činnosti
Aktivizační a sociálně terapeutické činnosti jsou součástí individuálních plánů uživatelů a výrazně ovlivňují kvalitu jejich života. Tyto činnosti si volí sám uživatel, omezením je pouze zdravotní stav. O nabídku programů se stará místní sociální pracovník, pečovatelský a ošetřovatelský personál.
Tyto aktivity mohou probíhat pravidelně nebo jednorázově. Součástí sociálně terapeutické činnosti jsou kognitivní a pracovní terapie, které jsou zajišťovány ergoterapeutem.
Další služby
Týká se to služeb, které vedení jednotlivých domovů dle své aktivity nebo určitého rozhodnutí poskytují svým seniorů. Netýká se to základních zdravotních a sociálních potřeb. Jedná se o kantýny, obchody se smíšeným zbožím, kadeřnictví, pedikérka, maséra atd.
5 AKTIVIZAČNÍ PROGRAM PRO SENIORY
Nejdůležitějším prvkem pro harmonický život je činnost a to taková, ve které senior cítí smysluplnost. Proto se můžeme setkat v zařízeních s různými typy rukodělných dílen. Může to být keramická dílna, pletení košíků, vytváření velikonočních nebo vánočních věnců, různých ozdob. To vše se pak dá prodat na různých sezónních trzích. Hadrové panenky se vyrábějí pro děti do nemocnic. Senioři tak mají pocit, že jejich práce je ještě potřebná.
5.1 Reminiscence
V některých zařízeních se využívá pro zkvalitnění života seniorů reminiscenční terapii. Reminiscence je pro seniory v pobytových zařízeních
31
relaxující a přinášející pozitivní zážitky, či emoce. Je však velmi důležité, aby sociální pracovník, či terapeut, který reminiscenci se seniory provádí, tyto praktiky dobře znal, a hlavně aby znal dokonale své klienty. To samozřejmě chce delší období, aby se klient dovedl otevřít pracovníkovi.
Někteří lidé jsou málomluvní a spíše se straní ostatním, neradi se zúčastňují jakýchkoliv aktivit, natož pak nějaké reminiscence. Pro tyto typy lidí není vhodná např. skupinová terapie, když už se však zúčastní, mohou být jen pasivními účastníky. Tito lidé si třeba rádi zavzpomínají pouze tváří v tvář s terapeutem.
Každý senior i ten, co má nějakou nepříjemnou bolest, se kterou se za celý život nedokázal vyrovnat a nyní se jeví spíše jako morous, má nějaké období v životě, které nebylo úplně zlé. Je potom na terapeutovi, zda mu pomůže si na toto období rozpomenout. Práce terapeuta je velice náročná, samozřejmostí je erudovanost v tomto oboru, ale také nesmírně citlivý přístup k druhému člověku, což už není otázkou odborného studia, ale je to otázka talentu, kterým je dotyčný obdařen.
„Každý z nás píšeme svým životem knihu životního příběhu. Vzpomínání je jako listování v jejich stránkách. Některé jsou jak slunečný den, rádi se k nim vracíme. Jiné spíše jako nehostinná pustá krajina plná propastí, raději z ní rychle pryč, otočit list. Žádné dvě knihy ale nejsou stejné, každá je jedinečným unikátem, který zobrazuje blízkou i vzdálenější minulost svého tvůrce. Faith Gibsonová (Špatenková, Bolomská 2011, s. 11).
Vzpomínky jsou nedílnou součástí každého z nás. Ať chceme, nebo nechceme, vzpomínky nás formují, mají vliv na naši současnost, ale i budoucnost. Vše, co jsme prožili nebo pocítili, se v nás zračí. Faith Gibsonová hovoří o vzpomínání jako o činnosti, která se odehrává v soukromí, jde pouze o záležitost dotyčné osoby, kdy se jí jedinec zabývá sám, anebo jde o sdílení vzpomínek ve společnosti více lidí. Většinou má vzpomínání kumulativní charakter, což znamená, že jedna vzpomínka vyvolá další. Toto může být vyvoláno, buď záměrně, anebo spontánně.
32
Vzpomínky jsou charakteristické tím, že mají emocionální náboj toho kterého vzpomínajícího. Vzpomínání se neomezuje jen na jednoduché převyprávění určitého životního příběhu nebo zážitku, ale jde v něm o mnohem víc. S dějem přichází i vjemy, které doprovázeli tehdejší situaci.
A to jak vjemy zvukové, chuťové, dotekové i např. přesné vybavení si vůně.
Emoce, které byly pociťovány tehdy, zpravidla vyplouvají na povrch i nyní.
Vzpomínání může ovšem vyvolat řadu nových emocí jako je pláč, štěstí, smutek, hněv, nenávist, ale i usmíření (Špatenková, Bolomská 2011, s. 12).
5.2 Typologie vzpomínání
Podle povahy lidí volíme typologii vzpomínání. Někteří lidé vzpomínají často a svých vzpomínek si cení. Vzpomínky mají na ně pozitivní vliv i nyní, protože jim přinášejí pocit vyrovnání. Tito lidé se velmi dobře adaptují i na stávající životní okolnosti, které přináší seniorský věk (Špatenková, Bolomská, 2011 s. 16).
Kazuistika: Osmdesátiletý klient domova důchodců. Jeho profesí v aktivním věku byla architektura budov. Své nejdůležitější projekty, kterých byl tvůrcem, schraňoval jako poklad. Vždy, když se necítil dobře, nebo ho něco trápilo, vytáhl svoje poklady a vzpomínal. Nejraději byl, když měl posluchače, kteří se ho ještě ptali na různé podrobnosti. Například, kde se budova nachází, kolik mu bylo let, když ji projektoval, případně jaký byl honorář apod. Klient nejen, že si rád zavzpomínal na toto období, ale stále si uchovával svůj společenský status, který v domově měl.
Jsou lidé, kteří jsou svými vzpomínkami sužováni. Nedokážou se vyrovnat s minulostí, s tím co se jim přihodilo nebo s tím co možná oni sami zavinili, nebo před čím se nedokázali bránit. Nyní jsou bohužel ve věku, kdy není většinou již možné něco měnit. Předchozí život berou jako zbytečný, nevidí v něm naplnění. Tito lidé působí negativně i na své okolí, jsou hašteřiví, většinou i neoblíbení.
33
Dále jsou lidé, kteří vzpomínají zřídka, protože ve vzpomínání nespatřují smysl. Většinou jsou se svým prožitým životem spokojeni nebo se nezatěžují jeho hodnocením. Více se koncentrují na přítomnost, ke které mají zpravidla pozitivní vztah.
Potom jsou lidé, kteří se vzpomínání vyhýbají, protože jim vzpomínky připomínají utrpěné ztráty. Tito lidé zpravidla utrpěli nějakou ztrátu, se kterou se během svého života nedokázali vyrovnat. Vzpomínání pro ně znamená truchlení (Špatneková, Bolomská, 2011, s. 16, 17).
Terapeut nebo sociální pracovník, který reminiscenci vede, musí být erudovaný a velice citlivý. Necitlivým přístupem může nadělat více škody, než užitku. Samozřejmostí je, že reminiscenční terapie musí být zcela dobrovolná záležitost, rozhodnutí je tedy pouze na klientovi. Je však důležité, aby terapeut citlivou a klientovi přístupnou formou objasnil, co to vlastně reminiscence je.
Mohlo by se totiž stát, že klient by se něčeho takového, s čímž se pravděpodobně za celý svůj život nesetkal, mohl zaleknout. Dále terapeut musí odhadnout, kde je ta hranice, kdy klientovi s jeho problémy pomůže reminiscenční terapie, a kdy je třeba zapotřebí již pomoc odborného psychologa či psychiatra.
Ze zkušenosti z odborné praxe víme, že velice dobrou a hlavně přirozenou skupinovou reminiscenční terapií jsou v domech pro seniory oblíbené
„kavárničky“. V zařízení, kde jsme působili, byla kavárnička situována do velmi hezkého světlého prostředí vstupní haly. Byly zde stolky s ratanovými křesly, na stěnách visely hezké obrazy, vše působilo velice teple, útulně, příjemně. Z přehrávače zněla dechovka, skladby byly zpívané převážně Josefem Zímou a jeho vrstevníky. Senioři si rychle připomněli dobu svého mládí. Většina si také začala o tomto období úplně přirozeně povídat.
Všichni pookřáli a úplně se uvolnili. Rozpovídali o tom, jak chodili za mlada na tancovačky, kdo tam poznal životní lásku apod.
Dalším typem otevřené reminiscenční skupiny je například výlet.
34 5.3 Kanisterapie
Kanisterapie je další metodou, jak je možné zlepšit a zpestřit život v domově. Kanisterapie je léčba nebo relaxace pomocí speciálně vycvičeného psa. Využívá se, jak u starých lidí, tak u dětí. Už pouhá přítomnost psíka má vlil na psychiku člověka, dokáže zmírnit pocity opuštěnosti. Využívá se také jako rehabilitační metoda při třesu nebo zatuhlosti části těla tak, že se psík na dané místo položí a on pacienta příjemně zahřívá.
5.4 Validace
Validace je přístup ke klientům, o který se zasloužila americká sociální pracovnice Naomi Failová. Jde o přístup, který staví na empatii, toleranci, vcítění se. Vychází z humanistické psychologie. Validace je využívána zejména u klientů s poruchou kognitivních funkcí, především s demencí. Ač se to nezdá, i tito lidé se musí vyrovnat se svým prožitým životem, bilancovat, ospravedlnit a uzavřít svou minulost. Sociální pracovník hledá ve zvláštních projevech klientů souvislosti s jeho minulostí. Emočně podbarvené vzpomínky z dětství či mládí mohou v jejich vědomí nahrazovat to, co je poškozeno nemocí (pláč, bolestný nářek, volání maminky, hledání ztraceného předmětu, útok, obviňování, chování panenky apod.). Přijímáním těchto projevů dáváme tomuto chování smysl a cenu. Považujeme to za způsob, kterým nemocný saturuje svoje potřeby (Matoušek a kol., 2005, s. 185).
Validovat znamená:
Dávat hodnotu každému projevu člověka;
Respektovat člověka v jeho původních společenských rolích;
Komunikovat s člověkem o jeho tématu, nevnucovat jiná,
35
Orientovat se spolu s pacientem/“klientem v jeho světě“, přijmout jeho čas, zážitky, emoce, prostředí, - není nutná orientace v realitě;
Potvrzovat, brát na vědomí city druhých jako pravé a pravdivé, přijmout momentální emoci či myšlenku, kterou pacient /klient projeví, sledovat ji a rozvíjet, provázet člověka mlhou zapomnění (nekorigovat a nekritizovat), (Matoušek a kol., 2005, s. 185, 186).
Pomocí validace pomáháme klientovi připomenout jeho vlastní cenu, můžeme mu dodat energii, podpořit, sebevědomí. Tím, že podpoříme klientovo smysluplné „já“, můžeme snížit jeho úzkost, stres, depresi. Nemoc samozřejmě nelze vyléčit, ale lze tímto způsobem podstatně zlepšit kvalitu klientova života (Matoušek a kol., 2005, s. 184, 185).
5.5 Preterapie
Také preterapie vychází z tradic humanistické psychologie. Autorem je přímý žák C. Rogerse, profesor G. Prouty. Preterapie umožňuje navázat kontakt a dokonce budovat vztah s lidmi, kteří mají problém s komunikací, nebo nedokáží komunikovat vůbec.
Je prokázáno, že lékaři, zdravotní sestry, pečovatelky, sociální pracovníci věnují daleko méně pozornosti lidem, kteří nekomunikují nebo komunikují jen s obtížemi – nemluví s nimi, nereagují na jejich neverbální projevy, neptají se jich, nesnaží se naslouchat, hovoří o nich v jejich přítomnosti, chovají se tak, jako by tito lidé byli hluší (Matoušek a kol., 2005, s. 187).
Pracovníci, kteří se touto terapií zabývají, musí být vybaveni trpělivostí navázat kontakt s klientem a reagovat na jejich nejnepatrnější podněty, čímž posilují klientův kontakt s realitou. Kontakt s klientem musí být natolik propracován, aby klient byl schopen vyjádřit to, co vnitřně prožívá. Na základě preterapie klient lépe zvládá stres, uchovává si autonomii a kontrolu. Terapeut nebo sociální pracovník či pečovatel reflektuje na to, co u klienta vnímá. Jde o techniku kontaktních reflexí. Jedná se o reflexe
36
slov a zvuků, reflexe prostředí a situací, v nichž se nachází, reflexe výrazu tváře a očí, fyzická i verbální reflexe pozice a pohybů těla. Pacientovi je zrcadleno to, co vnímá terapeut. Hlavním cílem je vytvoření a následné udržení kontaktu, který musí terapii předcházet. Tato metoda se velmi dobře aplikuje i v paliativní péči (Matoušek a kol., 2005, s. 186, 187).
5.6 Oddělení zvláštního režimu
Je to speciální oddělení, které nemusí být v každém domově důchodců. Je pro skupinu seniorů, ztížených Alzheimerovu chorobou a stařeckou demencí, nebo Parkinsonovou chorobou v kombinaci s Alzheimerovou chorobou. Toto je oddělení, které je uzavřené, a zabezpečené tak, aby klienti měli sice pocit volného pohybu, ale aby prostor nemohli opustit, a aby byl pro ně bezpečný. Jedná se o lidi, kteří převážně již ztratili orientační schopnosti, většinou nejsou orientováni místem, osobou ani časem. Někteří na první pohled vypadají, že jsou naprosto v pořádku, často bývají mobilní, ale po kratším rozhovoru je jasné, že jsou nemocní. I s těmito lidmi se dá rozmlouvat, pokud vycítíme, že mají zájem. Demence je degenerativní onemocnění mozku, které můžeme rozdělit do tří základních skupin co do příznaků.
C – cognition – jedná se o narušení kognitivních funkcí
A – activitiesofdailylife – jedná se o narušení aktivit denního života B – behavior – jedná se o poruchy chování
Demence však zahrnuje i další symptomy:
Poruchy intelektu
Poruchy paměti
poruchy orientace
poruchy abstraktního myšlení
poruchy chápání
poruchy pozornosti a motivace
poruchy korových funkcí (afázie, apraxie)
poruchy emotivity
37
poruchy chování
ztráta soběstačnosti
poruchy osobnosti
někdy i psychotické příznaky (Pidrman, 2007, s. 9, 10).
5.7 Alzheimerova nemoc
Nejznámější a nejčastější demence je Alzheimerova nemoc. Tvoří přibližně 60 procent všech demencí. Toto onemocnění bylo poprvé popsáno profesorem Aloisem Alzheimerem v roce 1906 v Německu na konferenci v Tubingenu. Profesor ji zde prezentoval, jako zvláštní poruchu mozkové kůry. Toto onemocnění bylo později pojmenováno po přednášejícím profesorovi. Příznaky tohoto onemocnění poprvé popsal u jedenapadesátileté pacientky, která byla hospitalizovaná v nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem s příznaky demence. Celý Případ byl publikován v roce 1907 a stal se tak základním kamenem pojmu Alzheimerovy nemoci (Koukolík, Jirák, 1998, s. 11).
Alzheimerova choroba většinou začíná skrytě a plíživě. Choroba má však progredující charakter. Může se stát, že nemoc na nějakou dobu stagnuje, avšak poté opět dochází k progresi nemoci. V počáteční fázi se onemocnění projevuje pouze nenápadnými změnami osobnosti. Dotyčný již není tak aktivní, přestane se věnovat svým zájmům a koníčkům, nevyhledává kontakt se svými přáteli. Přestává dbát o svoji osobu. Většinou se dostaví i úbytek sexuální apetence, může se však stát, že se naopak projeví sexuální hyperaktivita nebo dokonce exhibicionismus.
5.8 Demence s Lewyho tělísky
Tato demence se většinou projevuje ve věku 70-80 let. Často se zaměňuje s Alzheimerovou chorobou. Je to neurodegenerativní onemocnění na pomezí Parkinsonovy choroby a Alzheimerovy choroby. Onemocnění
38
zahrnuje příznaky obou dvou chorob, ale má i svoje specifické příznaky a to jsou rekurentní (opakující se) zrakové halucinace lidských postav a zvířat.
Halucinace jsou velmi detailní. Primárním znakem je fluktující porucha kognitivních funkcí. Odhaduje se, že toto onemocnění ve vyšším věku tvoří 10-20 procent všech demencí. Avšak klinicky se jí daří diagnostikovat zhruba ve čtyřech procentech (Pidrman V. 2007, s. 54).
5.9 Parkinsonova choroba
Parkinsonova choroba byla poprvé popsána v roce 1817 londýnským lékařem Jamesem Parkinsonem. U pacientů trpící Parkinsonovou chorobou dochází k postupné ztrátě schopnosti ovládat a koordinovat svoje pohyby a svalové napětí. V mnoha případech se může vyvíjet i demence. Jedná se o demenci ze skupiny tzv. podkorových demencí. Tyto postupují mnohem pomaleji než demence kortikální, jejichž nejvýznamnějším představitelem je Alzheimerova choroba. Pacienti trpící Parkinsonovou chorobou si svoje onemocnění zpravidla po dlouhou dobu neuvědomují oproti pacientům, trpících kortikální demencí. Pacienti ztíženi Parkinsonovou chorobou bývají apatičtí a často depresivní. Nedokáží se též plně koncentrovat, v myšlení i v řeči jsou znatelně váhaví. Zkracuje se doba spánku. Výrazný je pokles sexuální aktivity. Porucha kognitivních funkcí u Parkinsonovy nemoci postupuje velmi pozvolna. Parkinsonova choroba patří mezi jedno z nejčastějších degenerativních onemocnění nervové soustavy. Nemoc se obvykle projevuje ve věku padesáti až šedesáti let. Častěji se vyskytuje u mužů. Důležité je včasné diagnostikování nemoci a zahájení včasné léčby.
Bez léčby by došlo k úplné ztrátě hybnosti (Jirák R. 1999, s. 132).
