Technická univerzita v Libe rci FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra: Filosofie Studijní
program:
2. stupeň
Kombinace: Francouzský jazyk – Občanská výchova
MASARYKOVA KRITIKA MARXISTICKÉHO SOCIALISMU A RUSKÉHO KOMUNISMU
MASARYK´S CRITICISM OF MARXISTIC SOCIALISM AND RUSSION COMMUNISM
Diplomová práce: 2006-FP-KFL-124
Autor: Podpis:
Bahníková Štěpánka Adresa:
Včelařská 261/7 , 460 01, Liberec 11
Vedoucí práce: PhDr. Břetislav Daněk
Počet
stran obrázků tabulek příloh
91 3 1 6
V Liberci dne: 15. března 2006
TU v Liberci, FAKULTA PEDAGOGICKÁ 461 17 LIBEREC 1, Hálkova 6 Tel.: 48 535 2337 Fax: 48 535 2332
Katedra filosofie
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE (pro magisterský studijní program)
pro (diplomant) Štěpánka Bahníková
adresa: Včelařská 261/7 , Liberec 11 , 46001 obor (kombinace): Občanská výchova – Francouzský jazyk
Název DP: MASARYKOVA KRITIKA MARXISTICKÉHO SOCIALISMU A RUSKÉHO KOMUNISMU
Název DP v angličtině: MASARYK´S CRITICISM OF MARXISTIC SOCIALISM AND RUSSION COMMUNISM
Vedoucí práce: PhDr. Břetislav Daněk
Konzultant: ……….………...
Termín odevzdání: 22.12.2005
Pozn. Podmínky pro zadání práce jsou k nahlédnutí na katedrách. Katedry rovněž formulují podrobnosti zadání. Zásady pro zpracování DP jsou k dispozici ve dvou verzích (stručné, resp. metodické pokyny) na katedrách a na Děkanátě Fakulty pedagogické TU v Liberci.
V Liberci dne 15.6.2005
………. ……….
děkan vedoucí katedry
Převzal (diplomant): ………..
Datum: ……...……….
Podpis: ..………..
Cíl:
Diplomová práce bude pojednávat o Masarykově kritice marxistického socialismu a ruského komunismu.
Nejprve se diplomantka zaměří na vysvětlení pojmů socialismus a komunismus.
Poté vyloží historickou situaci doby vzniku marxistického socialismu a objasní názory jeho zakladatelů. Dále zreprodukuje Masarykovu kritiku Marxe a Engelse, jak ji pojal v Otázce sociální.
V další kapitole diplomantka zhodnotí vývoj socialistického hnutí a jeho ideologie na konci 19. století a na počátku století 20. až do nastolení komunistického režimu v Rusku. Dále vyloží obsah tzv. leninismu a následnou Masarykovu kritiku této fáze vývoje marxistického myšlení.
V závěru diplomantka podá svou představu o výkladu této problematiky na vyšším stupni ZŠ.
Literatura:
• Čapek, K.: Spisy, hovory s T.G. Masarykem, 1990
• Engels, B.: Anti-Dühring, 1949
• Lenin, V.I.: Stát a revoluce, 1971
• Ludwig, E.: Duch a čin, 1996
• Marx, K., Engels, B.: Komunistický manifest, 1970
• Masaryk, T.G.: Otázka sociální, svazek I. a II., 1946
• Masaryk, T.G.: Světová revoluce, za války a ve válce 1914-1918, 1925
• Masaryk, T.G.: Cesta demokracie I., 2003
Prohlášení o původnosti práce:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu.
Prohlášení k využívání výsledků DP:
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 o právu autorském zejména § 60 (školní dílo).
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé diplomové práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé diplomové práce (prodej, zapůjčení, kopírování, apod.).
Jsem si vědoma toho, že: užít své diplomové práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem TUL, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených univerzitou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše). Diplomová práce je majetkem školy, s diplomovou prací nelze bez svolení školy disponovat.
Beru na vědomí, že po pěti letech si mohu diplomovou práci vyžádat v Univerzitní knihovně Technické univerzity v Liberci, kde bude uložena.
Autor: Podpis:
Bahníková Štěpánka
Adresa: Datum: 15. března 2006
Včelařská 261/7 460 01, Liberec 11
PODĚKOVÁNÍ
S díky se obracím k vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Břetislavu Daňkovi, který mi poskytl rady k uskutečnění mé práce. Dále děkuji paní Mgr. Aleně Ryjáčkové ze ZŠ Husova v Liberci, která mi umožnila pracovat s žáky sedmé, osmé a deváté třídy, s nimiž jsem vyplnila dotazník. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým rodičům, bratrovi, příteli a vůbec celé rodině, kteří mě během mého studia podporovali a měli se mnou velikou trpělivost.
Anotace:
Diplomová práce pojednává o Masarykově kritice marxistického socialismu.
Práce obsahuje vysvětlení pojmů socialismus, komunismus a dále pak marxismus.
Součástí teoretické části jsou stručné životopisy T.G. Masaryka a zakladatelů marxismu, Karla Marxe a Friedricha Engelse. V další kapitole je obecně zreprodukována Masarykova kritika Marxe a Engelse, jak ji pojal v Otázce sociální.
Podrobněji jsou rozpracovány jejich názory na dělnickou třídu a postavení rodiny.
V praktické části je pozornost práce zaměřena na vědomosti žáků na vyšším stupni ZŠ. (vědomosti o T.G. Masarykovi, Karlu Marxovi, Friedrichu Engelsovi a marxismu) Formou dotazníku je provedeno šetření jejich znalostí o výše uvedených tématech. V závěru práce jsou zobrazeny grafy s hodnocením.
Klíčová slova: T.G. Masaryk, Karel Marx a Friedrich Engels, socialismus, marxismus, komunismus
Resume:
The Diploma thesis examines Marx’s criticism of Marxist socialism. The work includes definitions and explanation of the terms “Socialism”, “Communism” and
“Marxism”. The theoretical part contains brief history of T.G. Masaryk and of the founders of Marxism, Karel Marx and Friedrich Engels. The following chapter summarizes Masaryk’s criticism of Marx and Engels, the way he perceives it in his book “Social Question”. Also in this section is an evaluation of their opinions on the working class and the position of the family in society.
The practical part of the thesis examines the results of a questionnaire given to junior high students to asses their knowledge of T.G. Masaryk, Karel Marx, Friedrich Engels and Marxism. The thesis concludes with an analysis of the results in a graphical format.
Key words: T.G. Masaryk, Karel Marx and Friedrich Engels, Socialism, Marxism, Communism
Annotation:
La mémoire de maitrise traite de la critique du socialisme marxiste par Masaryk.
Cette mémoire contient l´explication des notions comme socialisme, communisme, et marxisme. La partie théorique introduit de brefs biographies de T.G. Masaryk et de fondateurs du marxisme, K. Marx et B. Engels. Le chapitre suivant interprete généralement la critique de Marx et Engels par Masaryk comme il l´a inclue dans son oeuvre „Question sociale“. Leurs opinions sur la classe ouvriere et la position de la famille sont ébauchées en détail.
Dans la partie pratique, on prete attention aux connaissances des eleves de degrée élevé de l´école fondamentale (connaissances sur T.G. Masaryk, K. Marx, B.
Engels et marxisme en général). Sous forme de questionnaire on réalise une enquete sur connaissances des themes déja mentionnés. Le graphique avec évaluations sont a la fin de la mémoire de maitrise.
Les mots clés: T.G. Masaryk, K. Marx, F. Engels, socialisme, marxisme, communisme
„Marx a Engels postavili na místo Boha hmotu a oddali se slepé náhodě. Engels docela důsledně vidí v slepém zlu ženoucí sílu světa, historie je hnána slepými vášněmi lakoty a panovačnosti. V slepém nicotném světě není místa, není času pro radost a lásku.“
T. G. Masaryk (Otázka sociální II. Praha: Čin, 1936, s. 315 )
OBSAH:
1. ÚVOD ... Chyba! Záložka není definována.
2. ŽIVOTOPISY ... Chyba! Záložka není definována.
2.1. ŽIVOTOPIS KARLA MARXE ... Chyba! Záložka není definována.
2.2. ŽIVOTOPIS FRIEDRICHA ENGELSE... Chyba! Záložka není definována.
2.3. ŽIVOTOPIS T.G.MASARYKA ... Chyba! Záložka není definována.
2.3.1. Masarykovo studijní a pracovní období do roku 1885Chyba! Záložka není definována.
2.3.2. Masarykovo poslanecké období...Chyba! Záložka není definována.
2.3.3. Masarykovo působení za první světové válkyChyba! Záložka není definována.
2.3.4. Masarykovo působení po první světové válceChyba! Záložka není definována.
3. SOCIALISMUS ... Chyba! Záložka není definována.
3.1. POSPOLITOST... Chyba! Záložka není definována.
3.2. SPOLUPRÁCE ... Chyba! Záložka není definována.
3.3. SPOLEČENSKÁ TŘÍDA... Chyba! Záložka není definována.
3.4. ROVNOST ... Chyba! Záložka není definována.
3.5. SPOLEČENSKÉ VLASTNICTVÍ ... Chyba! Záložka není definována.
4. KOMUNISMUS ... Chyba! Záložka není definována.
4.1. MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY ... Chyba! Záložka není definována.
4.2. MORALISMUS... Chyba! Záložka není definována.
4.3. REVIZIONISMUS... Chyba! Záložka není definována.
5. MARXISMUS... Chyba! Záložka není definována.
5.1. MARXOVO POJETÍ SOCIALISMU ... Chyba! Záložka není definována.
6. MASARYKOVA OTÁZKA SOCIÁLNÍ ... Chyba! Záložka není definována.
7. TŘÍDNÍ BOJ ... Chyba! Záložka není definována.
7.1. MARXOVO POJETÍ TŘÍDNÍHO BOJE... Chyba! Záložka není definována.
7.2. MASARYKOVA KRITIKA TŘÍDNÍHO BOJE... Chyba! Záložka není definována.
7.3. SHRUNTÍ ... Chyba! Záložka není definována.
8. POSTAVENÍ RODINY ... Chyba! Záložka není definována.
8.1. MARXOVO POJETÍ POSTAVENÍ RODINY ... Chyba! Záložka není definována.
8.2. MASARYKOVA KRITIKA POSTAVENÍ RODINYChyba! Záložka není definována.
9. MASARYKOVA POZITIVNÍ KRITIKA MARXISMU ... Chyba! Záložka není definována.
10. ZÁVĚR K OTÁZCE SOCIÁLNÍ ... Chyba! Záložka není definována.
11. SHRNUTÍ... Chyba! Záložka není definována.
12. PRAKTICKÁ ČÁST ... Chyba! Záložka není definována.
12.1. VĚDOMOSTNÍ TEST... Chyba! Záložka není definována.
12.2. VÝSLEDKY TESTU ... Chyba! Záložka není definována.
12.3. SHRNUTÍ TESTU ... Chyba! Záložka není definována.
13. ZÁVĚR... Chyba! Záložka není definována.
14. LITERATURA... Chyba! Záložka není definována.
PŘÍLOHY: ... Chyba! Záložka není definována.
1. ÚVOD
V minulém roce prováděla britská televizní společnost BBC průzkum veřejného mínění, koho lidé považují za nejvýznamnějšího myslitele tohoto tisíciletí. Na prvním místě se objevil Karel Marx.
Dvacáté století je výrazně poznamenáno Marxem a lze předpokládat, že bude Marxovým myšlenkám patřit i století jednadvacáté. Obrovská povstání a revoluce, které se hlásí k Marxovi, výrazně proměňují svět. Je však nutné podotknout, že ideje, které se ve jménu Marxe hlásají, ve většině případů nejsou naplněny.
Výše uvedené informace mě vedly k zamyšlení nad touto situací a k vypracování diplomové práce. Zajímalo mě také, jaké vědomosti mají žáci na základních školách o době, v níž žili jejich předkové.
Na rozdíl od zadání mé diplomové práce, kde je uvedeno, že práce bude pojednávat o Masarykově kritice marxistického socialismu a ruského komunismu, jsem se rozhodla věnovat svoji pozornost pouze socialismu století devatenáctého a to po konzultaci s vedoucím této práce.
V teoretické části nejprve uvedu životopisy Karla Marxe, Friedricha Engelse a T.G. Masaryka. Dále se zaměřím na vysvětlení pojmů socialismus a komunismus.
Pojem marxismus rozpracuji z pohledu Karla Marxe. Poté zreprodukuji Masarykovu kritiku K. Marxe a F. Engelse, jak ji pojal v díle Otázka sociální. Nejprve toto dílo obecně představím a v následujících dvou kapitolách rozeberu jejich koncepcí třídního boje a postavení rodiny. Představím tuto problematiku z pohledu K. Marxe a F. Engelse a uvedu Masarykovu kritiku marxismu. Na závěr teoretické části představím i Masarykovu pozitivní kritiku marxismu.
Praktická část mé diplomové práce bude obsahovat dotazník, který ve formě vědomostního testu vyplní žáci sedmých, osmých a devátých tříd ZŠ Husova v Liberci. V závěru praktické části uvedu graficky znázorněné výsledky testu.
Jak již je řečeno, cílem mé práce je objasnit Masarykovu kritiku marxistického socialismu a dále zjistit, jaká je úroveň vědomostí žáků na základní škole o osobnosti T.G. Masaryka, marxismu a jeho zakladatelů. Dále budu informovat, z jakých zdrojů se žáci o těchto tématech dozvídají.
2. ŽIVOTOPISY
22..11.. ŽŽIIVVOOTTOOPPIISS KKAARRLLAA MMAARRXXEE
Karel Marx byl německý filozof, ekonom a politik, který se narodil 5. května roku 1818 v Trevíru v rodině advokáta. Z jeho dětství a mládí není známo nic významného.
Na počátku dospělosti, v říjnu roku 1835, začal Marx studovat práva v Bonnu.
Zasnoubil se s Jenny von Westphalen, dívkou z aristokratické rodiny. Ani její ani Marxovi rodiče nebyli tímto svazkem nadšeni. Po dvou semestrech v Bonnu odešel Karel Marx studovat práva do Berlína. Ve svých 23 letech promoval na filosofické fakultě v Jeně.. Ve stejné době se stal členem Doktorského klubu, spolku mladých Hegelových přívrženců (s Hegelem se Marx později myšlenkově rozešel).
Karel Marx se stal novinářem, nastoupil na místo redaktora v Kolíně vycházejících liberálních Rheinische Zeitung. V roce 1842 se stal šéfredaktorem - redigoval list v odvážném, svobodomyslném duchu, ale komunismus, jehož vůdčí osobností se později stal, velmi rozhodně odmítal. Neustálé cenzurní zásahy nakonec Marxe donutily, aby se svého místa vzdal. Rozhodl se pro emigraci - než ale Německo opustil, ještě se oženil se svou snoubenkou Jenny.
Po svém odchodu z Německa žil Karel Marx nejprve v Paříži, kde publikoval Německo-francouzské ročenky. Zde se seznámil s Friedrichem Engelsem a z tohoto seznámení se vyvinulo celoživotní přátelství. Marxův pobyt v Paříži netrval dlouho, brzy byl na žádost pruské vlády vypovězen. Usadil se tedy přechodně v Bruselu, kde se velmi intenzivně věnoval mezinárodní politice. Společně s Engelsem vstoupil do Svazu spravedlivých, svazu německých dělníků v Londýně, který byl později přejmenován na Svaz komunistů, z jehož pověření pak v roce 1848 společně sepsali Manifest komunistické strany. Ten se stal čímsi jako biblí, je-li možné tento termín v této souvislosti užít, marxistického socialismu.
Za německé revoluce v roce 1848 přesídlil Karel Marx (s Engelsem) do Kolína nad Rýnem, ale když revoluce ztroskotala, byl souzen, osvobozen, ale opět vypovězen. Marx odešel opět do Paříže, a když byl vypovězen i odtud, přestěhoval se do Londýna, kde pak, povětšinou v nedostatku, hmotně podporován Engelsem, žil až do své smrti, do 14. března roku 1883.
22..22.. ŽŽIIVVOOTTOOPPIISS FFRRIIEEDDRRIICCHHAA EENNGGEELLSSEE
Friedrich Engels se narodil 28. listopadu 1820 v Barmenu, v rodině majitele textilní továrny. Pocházel z Rýnské provincie, která v té době patřila Prusku, byla to tehdy průmyslově nejvyspělejší část v Německu. Zavádění strojů do průmyslové výroby umožňovalo, aby podnikatelé používali práce žen a dětí v nebývalém rozsahu. Konkurence bídně placené práce žen a dětí navíc snižovala dělnické mzdy.
Kapitalistický tovární systém přinášel pracujícím nová utrpení a vykořisťování. Obraz bídy a utrpení, které Engels pozoroval v dětství se mu navždy vryl do paměti.
Nejprve pracoval rok v kanceláři svého otce, ale to ho neuspokojovalo. V roce 1841 se v Berlíně stal jednoročním dobrovolníkem u dělostřelectva. Potom odjel na obchodní praxi do Anglie. Manchester byl tehdy centrem anglického průmyslu. Zde se seznámil s mladou irskou dělnicí Mary Burnsovou a její sestrou Lizzy. Mary se později stala jeho ženou. Když zemřela, pojal za manželku její sestru. Koncem roku 1844 opustil Anglii a navštívil v Paříži Marxe. Zde napsal dílo Postavení dělnické třídy v Anglii, v němž shrnul mnoho vlastních zkušeností o děsivých podmínkách, v nichž museli dělníci v té době žít.
Na jaře 1845 po neshodách s otcem odjel za Marxem do Bruselu. Společně působili ve Svazu spravedlivých, který se pod jeho vlivem přejmenoval na Svaz komunistů. Zároveň nahradil dřívější ústřední heslo Svazu „Všichni lidé jsou bratři“
akčním heslem „Proletáři všech zemí, spojte se!“
Oba vedli neúnavný a houževnatý boj za mezinárodní sjednocení proletariátu, jehož dovršením bylo v roce 1864 založení Mezinárodního dělnického sdružení, tzv.
I. internacionály. Ta byla později rozpuštěna, ale její jednotící úloha se ještě zesílila.
Úmrtí Marxe v roce 1883 Engelsem hluboce otřáslo a změnilo celý jeho další život.
Okamžitě odsunul vlastní vědeckou práci a začal pracovat na rukopisech Kapitálu.
Bylo mu 63 let a bál se, že práci nedokončí, a to pro Marxovo nečitelné písmo a obtížnou orientaci v poznámkách. V únoru 1885 dokončil Engels 2. díl Kapitálu, 3.
díl v roce 1894.
5. srpna 1895 Engels zemřel na rakovinu zažívacího ústrojí. Tělo bylo zpopelněno a na vlastní žádost hozeno do moře u Eastbournu, kde nejraději odpočíval.
22..33.. ŽŽIIVVOOTTOOPPIISS TT..GG..MMAASSAARRYYKKAA
2.3.1. Masarykovo studijní a pracovní období do roku 1885
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho matka byla kuchařka a otec pracoval jako kočí na císařských statcích.
Masaryk se učil kovářem, ale později vstoupil do gymnázia a po maturitě roku 1872 se stal studentem filosofické fakulty Vídeňské univerzity. V roce 1876 po ukončení studií odjel Masaryk na cesty do Německa, kde strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí manželku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku.
Po návratu do Vídně chtěl Masaryk co nejrychleji získat docenturu. Dostal však zprávu o Charlottině zranění. Okamžitě se vydal na cestu do Ameriky, kde se pak 15.3.1878 oženil. Novomanželé se brzy vrátili do Vídně a Masaryk v září 1878 habilitoval. Ve své práci se zabýval problémem sebevraždy a vzbudil s ní velký ohlas.
V květnu 1879 se Masarykovi narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Finanční situace jej donutila hledat lépe placené místo.
V této době byla Karlova univerzita rozdělena na část německou a českou, a proto se roku 1882 přestěhoval s celou rodinou do Prahy. V lednu 1897 byla Masarykovi udělena řádná profesura.
Roku 1883 založil Masaryk časopis Athenaeum a na jeho stránkách na sebe poprvé významněji upozornil. Časopis roku 1886 zpochybnil pravost údajně starobylých českých literárních památek - Rukopisů zelenohorského a královédvorského, které byly považovány za základ kulturního a politického sebevědomí Čechů 19. století. Tím vyvstal střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědeckým argumentům stál vlastenecký cit a národní politika.
V roce 1885 Masaryk publikoval své hlavní filosofické dílo Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava věd.
2.3.2. Masarykovo poslanecké období
Masaryk se postupně stal uznávanou českou autoritou a roku 1891 byl zvolen za mladočeskou stranu do parlamentu ve Vídni, ze kterého později dobrovolně odstoupil. Zabýval se závažnými problémy doby jako například rozvíjejícím se socialismem, jemuž věnoval dílo Otázka sociální. V České otázce se věnoval otázkám národním a kulturní a politickou roli Ruska rozebral v díle Rusko a Evropa.
Okolo roku 1900 vypukly v Čechách vášnivé protižidovské nálady, které vyvrcholily soudním procesem s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem. Ten byl obžalován z vraždy křesťanské dívky a byla proti němu vznesena vymyšlená a ničím nepodložená obvinění. Masaryk prosadil, že případ Hilsnera nebyl posuzován rasisticky a proběhl formou nezávislého soudu.
V roce 1907 se Masaryk stal opět poslancem vídeňského parlamentu, a to za jeho realistickou stranu. Poslancem pak byl Masaryk až do počátku první světové války, celkem dvě volební období. V této době Masaryk podnikl svoji třetí cestu do Spojených států amerických.
V letech 1909 – 1911 po anexi Bosny-Hercegoviny ostře kritizoval zahraniční politiku Rakousko-Uherska, zvláště jeho alianci s Německem.
2.3.3. Masarykovo působení za první světové války
Po vypuknutí války byl Masaryk již známou českou osobností, ale neměl zatím valný politický vliv. Rozhodl se přidat na stranu spojenců a 1914 odjel z Rakousko- Uherska. Postupně zformuloval jako politický cíl vytvoření samostatného Československého státu. V Paříží založil spolu s Eduardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem Československou národní radu. Mezitím se v Rusku a Francii formovaly československé vojenské jednotky. V Rusku se dostala československá legie do konfliktu s bolševiky, kteří sabotovali její cestu do Francie;
českoslovenští vojáci kontrolovali celou železniční magistrálu mezi Uralem a Vladivostokem a podle instrukce Spojenců prodlužovali svou vojenskou přítomnost na Sibiři. Tím si vysloužili češi velké uznání, které českým představitelům usnadňovalo další jednání.
Masaryk jednal s vládami Anglie, Ruska a Spojených států a podařilo se mu prosadit pád Rakousko-Uherska a vznik samostatného státu Čechů a Slováků. 14.
října 1918 se Masaryk stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu Tomáše Garrigue Masaryka v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem nové republiky.
2.3.4. Masarykovo působení po první světové válce
Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy. Jel přes republiku vlakem a dělal časté zastávky, na kterých ho lidé nadšeně vítali. Na Hradě přednesl své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil je slavným citátem z Kšaftu Komenského, že "vláda věci Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český".
Nový československý stát to ale neměl lehké. Zahrnoval území Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi, mluvilo se v něm ale také polsky, maďarsky a hlavně německy. Zdaleka ne všichni občané si československý stát plně přáli.
Například němci ho odmítali.
V roce 1920, 27. května, byl Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prezidentem podle nové československé ústavy. Do funkce prezidenta byl pak zvolen ještě dvakrát, v roce 1927 (27. května) a v roce 1934 (24. května).
Masaryk zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku.
3. SOCIALISMUS
Socialismus je dnes ze všech politických ideologií nejvlivnější a zahrnuje širokou škálu teorií a tradic. Když se mluví o společném ideologickém dědictví komunistických revolucionářů, afrických nacionalistů, západních sociálních demokratů i některých fašistů a nacionálních socialistů, je asi lépe hovořit o
„socialismech" než o „socialismu“.1
Tento zmatek ovšem vyplývá do značné míry z toho, že se socialismus jako vlivná politická síla úspěšně ujal v podstatě po celé zeměkouli s výjimkou Severní Ameriky. Různé a často velice rozdílné sociální, kulturní a historické síly v západní a východní Evropě, v Asii, v Africe a v Latinské Americe formovaly socialistické ideje po svém.2 Počátky a kořeny utopického socialismu se nacházejí v 17. století. Za zakladatele utopického socialismu je považován Thomas More (1478 - 1535), anglický renesanční humanista. Socialismus vznikl jako negativní reakce na sociální a ekonomické podmínky, které v Evropě zplodil sílící průmyslový kapitalismus. Vznik socialistických ideji úzce souvisel se vznikem a rozvojem nové třídy průmyslových dělníků, kteří strádali bídou a ponížením, jež byly typické pro první fáze industrializace.
Charakter raného socialismu ovlivnily bezútěšné a často nelidské podmínky, v nichž třída průmyslových dělníků žila a pracovala. Politika laissez faire v první polovině 19. století dala majitelům továren volnou ruku při určování mezd a pracovních podmínek. Relativně nejlepších výsledků dosáhl socialismus tam, kde usiloval o dosažení pracovních cílů postupnou, demokratickou, reformní cestou, přestože i tam se musel vzdát svých původních ambicí. Jeho nejtrvalejším přínosem může paradoxně být právě podíl, který socialismus možná neúmyslně sehrál při postupné humanizaci kapitalismu.3 Mzdy byly obvykle nízké, zaměstnávání dětí bylo běžným jevem. Pracovní doba trvala často i dvanáct hodin a nad tím vším se vznášela všudypřítomná hrozba nezaměstnanosti.
Ve druhé polovině 19. století se charakter socialismu postupně měnil se zlepšujícími se životními podmínkami dělnické třídy. Odbory, dělnické politické strany, sportovní a společenské kluby poskytovaly větší hospodářskou jistotu a
1 HEYWOOD, A.: Politické ideologie. Victoria Publishing, a. s., s. 92, ISBN 80-85865-10-6
2 Literatura kvalitně: Socialismus [online].[cit. 18.1.2006]. Dostupné z URL:
<http://literatura.kvalitne.cz/soci.htm>
3 MURAVCHIK, J.: Nebe na Zemi – Vzestup a pád socialismu, Praha: BB art, 2003, s. 321, ISBN 80- 7341-016-8
integrovaly dělnickou třídu do industriální společnosti. Ve vyspělých průmyslových společnostech západní Evropy bylo stále obtížnější dívat se na dělnickou třídu jako na revoluční sílu. Socialistické politické strany si postupně osvojily právní a ústavní taktiku, což podpořilo i postupné rozšiřování volebního práva pro pracující muže. Na počátku 1. světové války byl svět socialismu jasně rozdělen na ty socialistické strany, které usilovaly o moc cestou voleb a vyznávaly sociální reformy, a na další strany působící obvykle v zaostalejších zemích (např. v Rusku), které hlásaly neustálou potřebu revoluce. Ruská revoluce v roce 1917 tento rozkol dále prohloubila, revoluční socialisté vedeni příkladem V.I. Lenina a jeho bolševické strany obvykle přijali název „komunisté", zatímco reformní socialisté si ponechali název „socialisté" nebo „sociální demokraté".4
3
3..11.. PPOOSSPPOOLLIITTOOSSTT
Navzdory určitému zmatku v teoriích a idejích, které se prohlašují za součást socialistické ideologie, existuje soubor základních principů, k nimž se hlásí většina socialistů. Základem je jednotící vize lidí jako společenských tvorů schopných překonávat sociální a ekonomické problémy spoléháním spíše na sílu pospolitosti než na úsilí jedinců. Jedná se o kolektivistickou vizi, protože zdůrazňuje schopnost lidí jednat kolektivně, jejich vůli, ochotu a schopnost spolupracovat a jít za určitým cílem, místo aby se honili za osobními zájmy.5
Průmyslový kapitalismus zdeformoval a omezil lidskou přirozenost. Karel Marx tvrdil, že odcizil lidi od jejich pravé podstaty. Engelsovi a Marxovi se podařilo přetvořit socialismus v přitažlivou náboženskou víru a jejich socialismus pohltil či zastínil všechny ostatní. Marxismus proměnil socialismus v náboženství tím, že redukoval celé dějiny a všechny problémy na jediné ústřední drama. „Komunismus je rozluštěním hádanky historie“, napsal Marx. Vyřešením hádanky historie se rozumělo nejen pochopení minulosti, ale i předvídání budoucnosti.6 „Těžiště socialistického argumentu se tím přesouvalo od jeho racionality či žádoucnosti k jeho historické nevyhnutelnosti, což marxismu dávalo mocnou intelektuální zbraň.“7 Ve skutečnosti nebylo tvrzení o nevyhnutelnosti intelektuální zbraní, nýbrž
4 HEYWOOD, A.: c.d., s. 93
5 HEYWOOD, A.: c.d., s. 93
6 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 309
7 MURAVCHIK, J. :c.d., s. 309
zbraní náboženskou. Neměla žádnou logickou váhu, ale obrovskou psychologickou sílu.8
Podle amerického socialistického intelektuála Irvinga Howea socialismus vložil do historie účel, probudil vášně, které ostatní politické filosofie nedokázaly vyvolat.
„Většina lidí se nestala socialisty, protože by byli přesvědčeni o správnosti marxistické ekonomie či protože si mysleli, že hnutí slouží jejich třídním zájmům.
Stali se socialisty, protože v nich vzbudila zanícenou výzvu k bratrství a sesterství;
protože svět se jakoby rozzářil vizí doby, kdy lidstvo bude žít ve spravedlnosti a míru.“9
Marx přemýšlel o lidech jako o pracujících, kteří rozvíjejí své dovednosti, nadání a poznání v produktivní práci. V kapitalistické společnosti jsou ovšem lidé odcizeni od výsledků své práce, protože vyrábějí nikoli to, co oni sami potřebují, nebo to, co je užitečné, nýbrž „zboží", které se má se ziskem prodat, které plní funkci a má užitečnou hodnotu. Jsou odcizeni i od samotného pracovního procesu, protože většina z nich musí pracovat pod dohledem předáků či vedoucích. Navíc tu práce není společenská, jedinci jsou vedeni k tomu, aby sledovali osobní zájmy, a jsou tedy odcizeni od svých spolupracovníků. Nakonec jsou pracující odcizeni i od sebe samých, protože se jejich nadání a schopnosti nechávají zakrnět a jejich pravý potenciál se nerealizuje. Radikální ostří socialismu nevyplývá z jeho zájmu o to, jací lidé jsou, ale čím se mohou stát.
33..22.. SSPPOOLLUUPPRRÁÁCCEE
Jestliže jsou lidé sociální bytosti, mají socialisté za to, že přirozeným vztahem mezi nimi je vztah spolupráce, a ne soutěživosti či konkurence. Většina socialistů povyšuje zájem celku nad zájem jednotlivce. Socialisté ve svých plánech zdůrazňují, že zájem společenského celku musí mít navrch nad zájmy jednotlivců. Tím se právě liší socialismus od individualismu (politického). Individualismus je cílem reformní činnosti uspokojení zájmu jednotlivce.10 Socialisté se domnívají, že konkurence staví jedince proti sobě a podporuje v nich pocit odmítání či ignorování jejich sociální přirozenosti. Konkurence proto podporuje jen ohraničenou škálu společenských jevů
8 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 309
9 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 310
10 MACEK, J.: Socialismus. Praha: Státní nakladatelství, 1925, s.16, Knihy pro každého. Roč. 3, sv. 5.
a místo toho stimuluje sobeckost a agresivitu. Spolupráce má naopak morální i ekonomický význam. U spolupracujících jedinců se spíše vyvinou pouta přátelství, sympatie, starostlivosti a náklonnosti.
V nejextrémnější podobě to Marx vyjádřil v poučce „od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb", což znamená, že v rozvinutém komunismu věnují lidé svou práci blahu společnosti, aniž by mysleli na osobní odměnu. Někteří novodobí sociální demokraté přemýšleli i o možnosti zrušit materiální pracovní stimuly, ale většina akceptuje potřebu rovnováhy materiálních a morálních stimulů. Socialisté například tvrdí, že důležitým motivem pro dosahování ekonomického růstu je to, že ekonomický růst pomáhá financovat sociální podporu pro nejchudší a nejzranitelnější členy společnosti.11
3
3..33.. SSPPOOLLEEČČEENNSSKKÁÁ TTŘŘÍÍDDAA
I když socialisté věří v existenci jednoho společného lidstva, kladou přesto důraz na význam společenské třídy a vždy dávali své názory do souvislosti se zájmy dělnické třídy. Pojem třída označuje skupinu lidí podobných pracovních a sociálních zkušeností, skupinu lidí, kteří mají stejný vztah k výrobním prostředkům, které buď vlastní nebo nevlastní. Dělení na společenské třídy je důležité, protože kapitalismus spočívá na sociální nerovnosti, na nerovném rozdělování důchodů a bohatství a na soukromém vlastnictví. Pro kapitalistickou společnost jsou charakteristické hluboké sociální rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi zaměstnavateli a dělníky neboli mezi
„kapitálem" a „prací". Dělnická třída je tedy vykořisťována a utiskována. Tvoří proto přirozenou půdu pro socialistické ideje. Socialisté vždy pohlíželi na dělnickou třídu jako na nositele sociálních změn a sociální revoluce.
Podle socialistů je dělení na společenské třídy nejhlubším a politicky nejdůležitějším dělením, které překračuje náboženské, etnické, rasové i národní hranice. Socialisté například snili o solidaritě mezinárodní dělnické třídy. První velké Mezinárodní dělnické sdružení (1. internacionálu) založil Marx v roce 1864, Druhá neboli „Socialistická internacionála" byla založena v roce 1889 a oživena v roce 1951.12 Lenin zformoval v roce 1919 Třetí internacionálu a opoziční „trockistická“
Čtvrtá internacionála vznikla v roce 1936. Jelikož je ovšem třídní zřízení založeno na
11 HEYWOOD, A.: c.d., s. 97
12 HEYWOOD, A.: c.d., s. 98
vykořisťování a nespravedlnosti, musejí se podle socialistů třídní rozdíly odstranit.
Marx a někteří další socialisté předpověděli vznik „beztřídní společnosti", kde budou všechny sociální a ekonomické rozpory vyřešeny, protože výrobní prostředky budou společným vlastnictvím všech. Socialisté sice považují třídní dělení za důležité, ale přesto se ne vždy shodli na přesném významu pojmu společenská třída. Marxisté definují třídu z hlediska ekonomické moci, z hlediska vlastnictví „výrobních prostředků" neboli produktivního bohatství (tím je míněno, co dělník jako výrobní faktor přináší pro společnost a co přináší svému nájemci – vlastníkovi podniku).
Podle Marxe se kapitalistická společnost rostoucí měrou dělila na „dvě velké třídy stojící proti sobě - na buržoazii a proletariát". Buržoazie byla nepočetnou třídou kapitalistů a vlastníků výrobních prostředků, zatímco proletariát se skládal z nemajetných mas degradovaných na pouhé „námezdní otroky". Buržoazie byla
„vládnoucí třídou", protože držela obrovskou ekonomickou moc a systematicky vykořisťovala proletariát tak, že si přisvojovala to, čemu Marx říkal „nadhodnota", zisky. Konflikt mezi buržoazií a proletariátem byl jednak zásadní a jednak nesmiřitelný a jeho výsledkem mohlo být jen svržení kapitalismu v „proletářské revoluci".13
Třídní boj byl pro Marxe klíčem k pochopení lidských dějin a lidské společnosti .
„Dějiny všech dosavadních společností," napsal Marx, „jsou dějinami třídních bojů."
Podle Marxe byl pro každou společnost charakteristický „výrobní způsob", tj. její ekonomický systém. Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé v určité, nutné poměry, nezávislé na jejich vůli, poměry výrobní, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich hmotných výrobních sil. Souhrn těchto výrobních poměrů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, na níž se zvedá právnická a politická nadstavba, a jíž odpovídají určité společenské formy vědomí.
Způsob výroby hmotného života je podmínkou sociálního, politického a vůbec duševního procesu životního. Není to vědomí lidí, co určuje jejich bytí, nýbrž naopak jejich sociálním bytím je určováno jejich vědomí.14
Dějiny postupovaly v určitých etapách, tak jak se hroutily „výrobní způsoby" kvůli svým vnitřním rozporům, které se promítaly v třídním boji. Kapitalismus je pouze poslední třídní společností, kam patřil ještě otrokářský řád a feudalismus. Jednalo se o společenský způsob výroby založený na soukromokapitalistickém vlastnictví
13 HEYWOOD, A.: c.d., s. 99
14 MACEK, J.: c.d., s. 102
výrobních prostředků a vykořisťování námezdní práce. Za kapitalismu je společnost rozdělena na dvě antagonistické třídy - na třídu kapitalistů, kteří vlastní výrobní prostředky a vykořisťují pracující a na třídu proletářů, kteří jsou zbaveni výrobních prostředků i existenčních prostředků, a proto jsou nuceni neustále prodávat svou pracovní sílu kapitalistům. Hlavním zákonem kapitalismu je maximalizace nadhodnoty (zisku), jejímž zdrojem je nezaplacená práce námezdních dělníků (dělník dostává zaplacenou mzdu - hodnotu své pracovní síly, nikoliv však hodnotu své práce).15
Stejně jako v minulé společnosti, i kapitalismus byl nestabilní a odsouzený k zániku v důsledku antagonismu mezi buržoazií a proletariátem. Tento „dialektický"
proces považoval Marx za hybnou sílu dějin. Kapitalismus byl jiný pouze v tom, že charakterizoval dělníka jako svobodného občana, který za vykonanou práci pobíral mzdu. Proletariát se měl stát „hrobařem" kapitalismu, a protože tvořil velkou většinu společnosti, bylo, podle Marxe, jeho posláním skoncovat s vykořisťováním a vybudovat beztřídní komunistickou společnost.
3
3..44.. RROOVVNNOOSSTT
Socialisté nejsou ochotni vysvětlovat nerovnost z hlediska vnitřních rozdílů ve schopnostech jedinců . Socialisté se naivně nedomnívají, že se lidé rodí stejní a že mají při narození přesně stejné schopnosti a vlohy. Nicméně mají zato, že většina důležitých forem nerovnosti je výsledkem nerovného zacházení ze strany společnosti a nikoli výsledkem nerovné výbavy od přírody.16 Například: navzdory přirozeným rozdílům lidí pamatovat si a učit se je úroveň vzdělání obvykle odrazem sociálních faktorů, jako je dostupnost denních škol, kvalita výuky, morální a materiální podpora rodiny a dostupnost knihoven, knih, jakož i místa a času na studium.
Socialisté se proto nespokojují pouze s tím, že se jedincům mají umožnit rovné příležitosti k rozvoji jejich nadání a schopností. Socialisté požadují sociální rovnost jako základní záruku toho, že svůj potenciál budou moci plně rozvinout všichni, nejen privilegovaní jedinci. Jakmile začneme chápat rozdíly mezi jedinci jako produkt
15 Britské listy: Utopický socialismus. [online].[cit. 20.2.2006]. Dostupné z URL:
<http://www.blisty.cz/2004/4/30/art17901.html>
16 HEYWOOD, A.: c.d., s. 100
společnosti, začneme vidět sociální rovnost jako možnou a žádoucí věc. Sociální nerovnost je nejen nespravedlivá a založená většinou na té náhodné okolnosti, do jaké rodiny se jedinec narodí, ale navíc plodí i rivalitu, zášť a sociální konflikty.
Rovnost naopak umožňuje lidem harmonickou spolupráci, a proto je nosným pilířem opravdové pospolitosti. Podle marxistů vyplývá nerovnost z existence soukromého vlastnictví a soukromého majetku, který vedl k nerovnému rozdělení ekonomické moci mezi majetnou buržoazii a nemajetný proletariát.17 Podle Marxe lze rovnosti dosáhnout jen úplným zrušením soukromého vlastnictví a vybudováním beztřídní společnosti.
„Charakteristickými rysem komunismu není odstranění vlastnictví vůbec, nýbrž odstranění buržoazního vlastnictví. Avšak moderní buržoazní soukromé vlastnictví je posledním a nejúplnějším výrazem vyrábění a přivlastňování výrobků, které spočívá na třídních protikladech, na vykořisťování jedněch druhými. V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví.
Nám komunistům se vytýkalo, že prý chceme odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané vlastnictví; vlastnictví, které je základem veškeré osobní svobody, činnosti a samostatnosti. Prací získané, řádně nabyté, vlastními mozoly zasloužené vlastnictví! Mluvíte o maloburžoazním, malorolnickém vlastnictví, které tu bylo před buržoazním vlastnictvím? To nepotřebujeme odstraňovat my, to odstranil a denně odstraňuje vývoj průmyslu. Nebo snad mluvíte o moderním buržoazním soukromém vlastnictví?
Vytváří však námezdní práce, práce proletářova, proletáři vlastnictví? Naprosto ne.
Vytváří kapitál, tj. vlastnictví, které vykořisťuje námezdní práci, které se může rozmnožovat jen pod podmínkou, že plodí novou námezdní práci, aby ji znovu vykořisťovalo. Vlastnictví v nynější podobě se pohybuje v protikladu mezi kapitálem a námezdní prací.“18
Sociální rovnost bude jen tehdy, když budou výrobní prostředky ve společném vlastnictví všech, jinými slovy, když bude dosaženo absolutní rovnosti.
17 HEYWOOD, A.: c.d., s. 101
18 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany , Státní pedagogocké nakladatelství, Praha,
1972, s. 28
33..55.. SSPPOOLLEEČČEENNSSKKÉÉ VVLLAASSTTNNIICCTTVVÍÍ
Socialisté často hledali a nacházeli kořeny konkurence a nerovnosti v institutu soukromého majetku, pod nímž obvykle chápou výrobní prostředky nebo „kapitál", nikoli však osobní majetek, jako jsou šaty, nábytek nebo domy. Pro kritiku soukromého majetku mají socialisté řadu důvodů. Za prvé, majetek je nespravedlivý, protože se bohatství tvoří kolektivním úsilím lidí, a proto by jej měla vlastnit komunita, nikoli soukromníci. Za druhé, podle socialistů živí majetek hrabivost.
Institut soukromého vlastnictví povzbuzuje v lidech představu, že ke štěstí nebo k naplnění života mohou dojít v případě, že budou bohatí. Ti, kdo vlastní majetek, chtějí nahromadit více, zatímco ti, kdo mají jen málo nebo nic, sní o tom, že jednou budou bohatí. A nakonec, majetek rozvrací společnost, protože v ní prohlubuje rozpory, například mezi vlastníky a dělníky, zaměstnavateli a zaměstnanci nebo prostě mezi bohatými a chudými. Socialisté proto navrhují institut soukromého vlastnictví buď zrušit a nahradit jej společenským vlastnictvím výrobních prostředků, anebo najít rovnováhu mezi právem na majetek a zájmy komunity.19
Karel Marx předvídal zrušení soukromého vlastnictví, a proto předpokládal zákonitý vývoj, který povede k nastolení sociální společnosti. Byl přesvědčen o tom, že by majetek měl být v kolektivním vlastnictví a že by se měl využívat ve prospěch lidstva. Napsal nicméně jen velice málo o tom, jak tohoto cíle dosáhnout v praxi.
Marx například předpověděl, že v komunistické společnosti stát „odumře" a zcela jistě nepředpokládal tak byrokratický systém centrálního plánování, jaký ve 20.
století vznikl v komunistických státech.20
19 HEYWOOD, A.: c.d., s. 102
20 HEYWOOD, A.: c.d., s. 102
4. KOMUNISMUS
Jaký musí být tento nový společenský řád?
„V novém společenském řádu se především bude muset provozování průmyslu a vůbec všech výrobních odvětví vzít z rukou navzájem spolu konkurujících jednotlivců a všechna tato výrobní odvětví se budou muset dát do provozování celé společnosti, to znamená, že se bude muset vyrábět na společný účet, podle společného plánu a za účasti všech členů společnosti.“ – „Soukromé vlastnictví bude nutno rovněž odstranit a místo něho nastoupí společné používání všech výrobních nástrojů a rozdělování všech výrobků podle společné dohody čili takzvané společenství statků.“21
Termín „komunismus" dělá v politických diskuzích zvláštní zmatek, protože se používá různým způsobem a v různém významu. Především označuje utopickou vizi budoucí společnosti tak, jak ji předpověděli Marx a Engels. Za druhé, označuje ideje a politiku komunistických stran údajně inspirované marxistickými principy, která ovšem vznikla mnoho let po Marxově smrti. Za třetí, používá se k pojmenování režimů, které zřídily komunistické strany po příchodu k moci, například v Sovětském svazu, ve východní Evropě, v Číně, na Kubě atd. V Manifestu komunistické strany (1848) shrnul Marx teorii komunismu do jediného hesla: „Likvidace soukromého vlastnictví." Komunistická společnost je tedy beztřídní společností, v níž jsou výrobní prostředky v kolektivním vlastnictví. I když Marxovi se příliš nechtělo podrobně popisovat tuto budoucí společnost, zcela jednoznačně počítal s tím, že vytvoří takové podmínky, v nichž lidé dosáhnou úplného osvobození, bohatství se bude využívat k prospěchu všech, a ne k zisku několika málo jedinců. Lidé budou moci realizovat své nadání a vlohy prostřednictvím neodcizené práce. Navíc nebudou existovat třídní antagonismy, a stát tudíž přijde o nástroj, tj. o třídní útlak, a
„odumře", což umožní lidem, aby si své záležitosti spravovali racionálně a kooperativně. Marx tyto ideje rozpracoval na základě toho, čemu Engels říkal
„materialistické pojetí dějin".22 Marxovy názory jsou materialistické v tom smyslu, že podle něj je lidskou společnost možné pochopit jen ve světle dialektického vztahu mezi lidstvem a materiálním světem. Lidé jsou produktivní a tvořivé bytosti a formují
21 Engels,B.: Zásady komunismu in PICMAUS,K.: Výběr z díla Karla Marxe a Friedricha Engelse, Státní
pedagogické nakladatelství, 1982, s. 43
22 HEYWOOD, A.: c.d., s. 112
si svůj svět, ale přitom se sami mění, rozvíjejí své talenty, nadání a poznání. „Místo starých potřeb, uspokojovaných výrobky vlastní země, vznikají nové potřeby, jejichž uspokojení si vyžaduje výrobky nejvzdálenějších zemí a podnebních pásem. Místo staré místní a národní soběstačnosti a uzavřenosti nastupuje všestranný styk a všestranná závislost národů na sobě navzájem. A to jak v materiální, tak v duševní produkci. Plody duševní činnosti jednotlivých národů se stávají obecným majetkem.
Národní jednostrannost a omezenost se stává stále nemožnější a z četných národních a místních literatur se vytváří světová literatura.“ – „Všechny námitky namířené proti komunistickému způsobu přivlastňování a výroby materiálních výrobků jsou rozšiřovány také na přivlastňování a produkci produktů duševní práce.
Jako se zánik třídního vlastnictví jeví měšťákovi zánikem výroby samé, tak i zánik třídního vzdělání je mu totožný se zánikem vzdělání vůbec.“23
Dějiny podle Marxe probíhaly v několika fázích a pro každou byl charakteristický určitý „výrobní způsob" neboli ekonomický systém, počínaje otroctvím přes feudalismus, kapitalismus a nakonec komunismus. Historické změny byly pokaždé výsledkem vnitřních rozporů, které jsou charakteristické pro všechny třídní společnosti. Dochází k nim tehdy, když se třídní zřízení, tj. „výrobní vztahy", stanou překážkou dalšího rozvoje výrobních postupů a inovací, tj. „výrobních sil", a tyto změny se projeví ve formě sociální revoluce, z níž vyrůstá nový výrobní způsob.24
Marx uznával, že za kapitalismu došlo ve srovnání s feudalismem k pozoruhodnému růstu výrobních kapacit a možností, ovšem předpověděl, že i kapitalismus, tak jako všechny třídní společnosti, je předurčen k zániku a že bude nakonec svržen proletářskou revolucí. Až po vytvoření beztřídní komunistické společnosti bude možné využívat materiální bohatství racionálně a k prospěchu všeho lidstva, a tím skončí, řečeno Marxovými slovy, „prehistorie člověka".25 Po Marxově smrti šířil tyto ideje v populárnější formě jeho celoživotní spolupracovník Engels v rámci rychle rostoucího sociálnědemokratického hnutí. Někteří učenci ovšem tvrdí, že Engels marxismus zjednodušil a snad i překroutil a udělal z něj mechanistickou až deterministickou filozofii, která si činila nárok na to, že odhalila univerzální „zákony" přírody, dějin a lidského myšlení.
23 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 29
24 HEYWOOD, A.: c.d., s. 113
25 HEYWOOD, A.: c.d., s. 113
Ruský marxista Plechanov nazval tuto filozofii „dialektickým materialismem", ten se později stal základním kamenem ortodoxního marxismu, a tudíž i základem přírodních i společenských věd v Sovětském svazu. Komunistické strany byly nuceny přizpůsobovat tyto ideje i svému cíli, tj. získání a udržení politické moci. Tyto nové myšlenkové proudy vznikly ve 20. století pod vedením V.I. Lenina a byly nepochybně založeny na teoriích a názorech Marxe a Engelse vycházejících z klasického marxismu, avšak byly značně zrevidovány. Když se navíc komunistické strany dostaly k moci, nestalo se tak, jak předvídal Marx, v rozvinutých kapitalistických zemích západní Evropy, nýbrž v zaostalých a převážně agrárních zemích, jako bylo Rusko a Čína. Na formování výsledných komunistických režimů se tak podílely stejnou mírou historické podmínky a praktické faktory i ideologický model. Komunistická vláda se tak ve 20. století v nejednom případě značně vzdálila od té utopické vize, kterou Marx vypracoval v 19. století.26
V této práci se budu věnovat především vztahu mezi Masarykem a Marxem ve století devatenáctém, a proto přiblížím Marxovo a Engelsovo společné dílo Manifest komunistické strany. Ten se nakonec stal jedním z nejvlivnějších publikací, jaké kdy byly sepsány, a jeho význam ještě zvyšuje skutečnost, že byl vydán v roce 1848, kdy po celé Evropě vybuchovaly revoluce.27
Manifest vznikl jako program Svazu komunistů a postupně se stal programem celého mezinárodního dělnického hnutí. Byl napsán v období prosinec 1847 - leden 1848. Poprvé vyšel Manifest v únoru roku 1848 v Londýně jako brožura o 23 stranách. Přeložen byl do obrovského množství jazyků, do češtiny to bylo ještě za života obou autorů.
26 HEYWOOD, A.: c.d., s. 113
27 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 74
44..11.. MMAANNIIFFEESSTT KKOOMMUUNNIISSTTIICCKKÉÉ SSTTRRAANNYY
Obsah Manifestu komunistické strany:
1. Buržoové a proletáři 2. Proletáři a komunisté
3. Socialistická a komunistická literatura 1. Reakční socialismus
1. Feudální socialismus 2. Maloburžoazní socialismus
3. Německý aneb "pravý" socialismus 2. Konzervativní aneb buržoazní socialismus 3. Kritickoutopický socialismus a komunismus 4. Stanovisko komunistů k různým opozičním stranám 5. Poznámky
Marx s Engelsem v Manifestu komunistické strany uvádějí, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu.
„Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj.
proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.
To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva a do buržoazních výrobních vztahů, tedy opatřeními, která se zdají ekonomicky nedostatečná a neudržitelná, která však v průběhu hnutí přerůstají sama sebe a jsou nevyhnutelná jako prostředek k převratu v celém způsobu výroby.
Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá.
V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření:
1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu.
2. Silně progresivní daň. 3. Zrušení dědického práva.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5. Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6. Soustřední veškeré dopravy v rukou státu.
7. Zvýšení počtu státních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu.
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.
Jakmile v průběhu vývoje zmizí třídní rozdíly a všechna výroba bude soustředěna v rukou sdružených jednotlivců, ztratí veřejná moc svůj politický charakter. Politická moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí jedné třídy k potlačování druhé. Sjednotí-li se proletariát v boji proti buržoazii nutně v třídu, pozvedne-li se revolucí na panující třídu a zruší-li jako panující třída násilně staré výrobní vztahy, zruší s těmito výrobními vztahy i podmínky existence třídního protikladu, zruší třídy vůbec, a tím i své vlastní panství jako třídy.
Místo staré buržoazní společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.“28
44..22.. MMOORRAALLIISSMMUUSS
Marx a Engels nazývali své teorie „vědeckým socialismem" a odmítli „utopický socialismus" minulosti. Marxismus zakládá tvrzení o své vědeckosti na přesvědčení, že odhalil zákony sociálního a historického vývoje, že vítězství socialismu je nevyhnutelné ne proto, že ztělesňuje vyšší mravní vizi, nýbrž proto, že třídní boj pohání historii přes několik fází až ke konečnému vybudování beztřídní společnosti.29
„Nakonec, když se třídní boj blíží k rozhodnutí, nabývá proces rozkladu v panující třídě, v celé staré společnosti tak prudkého a tak pronikavého rázu, že malá část
28 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany , c.d., s. 32-33
29 HEYWOOD, A.: c.d., s. 123
panující třídy se zříká své třídy a přimyká se k revoluční třídě, k třídě, které patří budoucnost. Jako tedy dříve část šlechty přecházela k buržoazii, přechází nyní část buržoazie k proletariátu, a to zejména část buržoazních ideologů, kteří se povznesli k teoretickému pochopení celého dějinného vývoje.“ – „Ze všech tříd, které dnes stojí proti buržoazii, je skutečně revoluční třídou jen proletariát. Ostatní třídy s vývojem velkého průmyslu upadají a zanikají, proletariát je však jeho nejvlastnějším produktem.“30
Marxova vědecká metoda se opírala o „historický materialismus", tj. o názor, že lidské myšlení a chování jsou determinovány a formovány ekonomickými životními podmínkami.
Základním principem historického materialismu je to, že materiální podmínky (společenské bytí) určují vědomí, myšlení dané společnosti a nikoliv naopak, přitom tímto společenským bytím se myslí tzv. způsob výroby materiálních statků. Tedy způsob, jakým lidé v dané společnosti vyrábějí statky, které jsou pro ně životně důležité. Vše, co učí filozofie, právo, ekonomie, sociologie, náboženství je pak zcela závislé na výrobním způsobu.
Prvním faktorem ve struktuře společenského života jsou podle historického materialismu tzv. výrobní síly - výrobní prostředky a lidé, kteří mají určité znalosti, výrobní zkušenosti a pracovní návyky a kteří uvádějí výrobní prostředky v činnost.
Výrobní prostředky přitom představují souhrn pracovních prostředků a pracovních předmětů, jichž se používá v procesu společenské výroby při vytváření hmotných statků. Pracovními prostředky se myslí výrobní nástroje (stroje a zařízení, nářadí a přístroje, motory atd.), provozní budovy a stavby, prostředky k přepravě nákladů a pracovními předměty pak věc nebo soubor věcí, na něž působí člověk v procesu výroby (materiály a suroviny). Druhým faktorem jsou tzv. výrobní vztahy - souhrn společenským vztahů, které se vytvářejí mezi lidmi nezávisle na jejich vůli a vědomí v procesu výroby, rozdělování, směny a spotřeby hmotných statků. Třetím stupněm, faktorem je tzv. právní a politická nadstavba ve smyslu reálných právních a politických vztahů a poměrů, organizací a institucí. A posledním, čtvrtým stupněm jsou tzv. formy společenského vědomí - náboženství, filozofie, morálka, umění.31
30 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 24
31 Britské listy: Utopický socialismus, c.d., <http://www.blisty.cz/2004/4/30/art17901.html>
44..33.. RREEVVIIZZIIOONNIISSMMUUSS
Základním cílem socialismu jsou výrobní prostředky ve společném vlastnictví všech, které se tak mohou využívat k obecnému prospěchu. Vyžaduje to zrušení soukromého vlastnictví a uskutečnění toho, čemu Marx říkal „sociální revoluce"
neboli přechod od kapitalistického k socialistickému výrobnímu způsobu.
Na přelomu století dospěli někteří socialisté k názoru, že se Marx ve své analýze mýlil. Nejsrozumitelnější teoretický výklad tohoto názoru lze najít v práci Eduarda Bernsteina Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie (1899), kde je obsažena komplexní kritika Marxe a první velká revize marxistické analýzy.
Bernsteinova analýza byla z větší části empirická. Odmítal historický materialismus jako Marxovu metodu analýzy, protože se Marxovy předpovědi nepotvrdily.
Kapitalismus se ukázal jako stabilní a flexibilní a na konci 19. století svědčilo jen málo o tom, že Evropou pořád ještě obchází „strašidlo komunismu", o němž Marx mluvil v Manifestu komunistické strany (1848).32
32 HEYWOOD, A.: c.d., s. 125
5. MARXISMUS
Mladý Engels byl nejen úspěšnější než Marx, ale byl také autorem stejného a možná i většího počtu klíčových myšlenek, které se později začaly nazývat
„marxismus“. Proč máme tedy marxismus a ne engelsismus nebo marxismus- engelsismus? Hlavním důvodem je, že tento pojem razil Engels sám. Poprvé ho použili jako výsměch socialističtí konkurenti Marxe a Engelse. Marx odpověděl slovy:
„Vím určitě, že nejsem marxista.“ Ale Engels si z prosazování tohoto pojmu učinil poslání.33
Tento pojem je nutno brát opatrně, protože existuje celá řada teorií o tom, co je posláním marxismu. Marxismus je filosofický a ekonomický systém vycházející z děl Marxe a Engelse a hlásící se k jejich myšlenkovému dědictví. Vznikl ve čtyřicátých letech 19. století. Kriticky a tvořivě navázal na německou klasickou filosofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus. Marxismus je ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti, především změnou vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje. Cílem je dovést proletariát k revoluci nastolující beztřídní společnost, osvobozující člověka od společenského útlaku a rozvíjející jeho schopnosti a síly. Člověka chápe jako souhrn společenských vztahů, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce. Dějiny interpretuje jako postupný vývoj, jehož hybnou silou je třídní boj. Tradičně se marxismus dělí na marxistickou politickou ekonomii, marxistickou filosofii (materialismus dialektický a materialismus historický) a vědecký komunismus, tedy teorii přechodu k beztřídní společnosti a jejího budování a rozvoje.
Marxismus výrazně ovlivnil dějiny konce 19. a celého 20. století. Filosofickým přínosem marxismu bylo obrácení pozornosti k jevům, které dosud stály na okraji teoretického zájmu (materiální faktory v dějinách, význam práce jako předmětné praktické činnosti či třídní vztahy).34
33 MURAVCHIK, J.: c.d. s. 71
34 Literatura kvalitně: Socialismus, c.d., <http://literatura.kvalitne.cz/soci.htm>
STRUKTURA MARXISMU35 I. Marxistická filozofie
1. Dialektický materialismus 2. Historický materialismus II. Politická ekonomie
1. Kritika kapitalismu
2. Ekonomie socialismu a komunismu III. Vědecký komunismus
1. Strategie a taktika proletariátu
2. Výstavba socialistické a komunistické společnosti
VÝVOJ MARXISMU
I. 1. Marxovská perioda od roku 1843 do roku 1900
o Karel Marx
o Friedrich Engels
o 1848 - vychází Manifest komunistické strany
o 1864 - První internacionála (do roku 1876)
o 1867 - vychází Marxův I. díl Kapitálu
o 1869 - založena Německá sociálně demokratická strana
o 1871 - Pařížská komuna
o 1885 - Engels vydává II. díl Kapitálu
o 1889 - Druhá internacionála (do roku 1914)
o 1894 - Engels vydává III. díl Kapitálu
55..11.. MMAARRXXOOVVOO PPOOJJEETTÍÍ SSOOCCIIAALLIISSMMUU
Cílem socialismu je zcela jednoznačně člověk. Socialismus představuje takovou formou produkce a společenské organizace, v níž člověk může překonat odcizení svému produktu, své práci, druhým lidem a přírodě, v níž se může navrátit k sobě, chopit se světa svými bytostnými silami, a tak se s ním sjednotit. Socialismus byl pro
35 Britské listy: Utopický socialismus, c.d., <http://www.blisty.cz/2004/4/30/art17901.html>
