Technická univerzita v Liberci
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra pedagogiky a psychologie
_________________________________________________________________
POSUDEK VEDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Diplomová práce: INTEGRACE DĚTÍ CIZINCU DO ČESKÝCH ZÁKLADNÍCH ŠKOL Autorka: ZDEŇKA PECHAROVÁ
Vedoucí práce : PhDr. Simona Kiryková, Ph.D.
Předkládaná diplomová práce se zabývá aktuálním tématem – integrací dětí cizinců do českého školského systému. V úvodu autorka prezentuje svou ambici – porovnat teorii a praxi uplatňovanou v procesu integrace dětí cizinců do procesu základního vzdělávání ve školách a navrhnout možná opatření pro řešení problematiky vzdělávání cizinců.
V teoretické části práce (18 stran) chce autorka analyzovat teoretická východiska integrace dětí
cizinců. Seznamuje se zásadními legislativními normami integrace cizinců do společnosti v ČR a podmínkami vzdělávání cizinců. V rozporu s poměrně bohatým seznamem pramenů i v rozporu s doporučením vedoucí práce autorka v textu bohužel uplatňuje poznatky z pouhých cca.
pěti publikací, navíc ne zrovna aktuálních. Tato část textu vykazuje kompilační způsob práce s prameny – jednotlivé dílčí kapitoly vycházejí většinou z jednoho pramene (kap. 1.2. Průcha 2007,
kap. 1.3. Průcha 2006, kap. 2 Štěchová 2002), což autorka obhajuje obecnou shodou autorů o tématu (str. 5, str. 26). Teorie je poněkud zmatená – nejsou jasně definovány sledované kategorie
(menšiny, cizinci, azylanti atd.) a některé kapitoly tak působí – vzhledem k názvu a cíli práce – jako nadbytečné (kap. 4.1.). Text není srozumitelně strukturován a obsah kapitol neodpovídá logice struktury. Po 3. kapitole s názvem „Právní úprava problematiky vzdělávání“ (str. 13), zaměřené na okolnosti vzdělávání cizinců, následuje nelogicky kapitola nazvaná „Menšiny v ČR“ (4. kap., str.16), jejíž druhou podkapitolou (4.2., str. 19) jsou už opět „Cizinci na našem území“ a i další podkapitoly (4.2.1., 4.2.2.) jsou věnovány cizincům.
Praktická část práce seznamuje s realizací výzkumu. V kapitole o vzorku výzkumu (str. 24) autorka uvádí, že 15 respondentů zastupuje 5 základních škol (blíže neurčeny), na jiném místě (str.
4) autorka zmiňuje pouze 3 školy (Domažlice, Kadaň, Praha). Zklamáním práce je pro mne jako vedoucí skutečnost, že ačkoliv autorka výběr tématu zdůvodnila ústně i písemně sdělením, že se
„velice často pohybuje mezi cizinci žijícími v Liberci“ … a snaží se jim „co nejvíce pomáhat“
(str. 3), do jejího výzkumu se toto tvrzení nijak nepromítlo. Veškerá zjištěná data vycházejí pouze z výpovědí českých učitelů o žácích – cizincích, nikoliv z výpovědí konkrétních žáků – cizinců
nebo jejich rodičů (až na jednu výjimku ilustrativního charakteru). Překvapivá je i skutečnost, že mezi spolupracujícími školami není ani jediná z Liberce, kde cizinci žijí a kde autorka studovala, ani z místa jejího nynějšího působení. Zůstává nezodpovězenou otázkou, proč tomu tak je.
Autorka sestavila velmi obsáhlý manuál (100 otázek) pro strukturovaný rozhovor s učiteli, zjišťující jejich vnímání situace žáka – cizince – ve škole. Obsahuje otázky zaměřené na zjištění pocitů žáka v nové zemi a v novém kolektivu, na informovanost učitele o dosavadních výkonech žáka, na proces osvojování češtiny, na způsob hodnocení žákova výkonu, na metodickou oporu učitelových postupů. Realizace osobních podrobných rozhovorů byla jistě velmi časově náročná, rozhovory přinesly zajímavá zjištění, ovšem výsledky se jaksi „ztrácejí“ v nepřehledné a rozvleklé prezentaci propojované s interpretací a volnými úvahami autorky – to vše na více než dvaceti stranách (str. 27 – 49)! Prospělo by přehlednější strukturování a stručnější prezentace dat dle jednotlivých sledovaných oblastí. Jako problematickou hodnotím položku „Přijetí v nové zemi z pohledu žáka/žákyně“, kde učitelé odpovídají na otázky zkoumající pocity žáka – cizince.
Autorka jaksi předpokládá, že učitel položil tyto otázky žákovi a nyní je na základě sdělení žáka kompetentní interpretovat žákovy pocity – což považuji za metodologicky nepřípustné.
Zřejmě samostatná (neoddělená) kapitola Perspektivy vzdělávání … (str. 49) přináší autorčin návrh na vytvoření tzv. spádových škol, nabízejících optimální podmínky k integraci žáků. Autorka
považuje tuto myšlenku za originální, ovšem v práci zcela chybí pokus sledovat podobné pokusy v zahraničí. Spádová škola není jasně definována, můžeme se domnívat, že se jedná o školu
výhradně pro cizince (což by však popíralo ideu integrace cizinců), vzhledem k proklamované integraci se zřejmě má jednat o školu pro všechny žáky, která bude vybavena všemi službami pro jejich co nejlepší integraci. Požadavek autorky zavést pro země původu cizinců povinnost „vystavit dokument“ o předchozí vzdělávací historii žáka považuji sice za užitečný, ale poněkud utopický.
Po stránce formální musím vytknout velmi nepřehledné členění celého textu – i zásadní hlavní kapitoly plynule navazují na předchozí text bez jakéhokoliv odlišení.
Pozitivně hodnotím autorčino projevované zaujetí tématem, které však samo k očekávanému výsledku nestačí. Pro příští práci doporučuji autorce zaměřit se na konkrétní problém, sledovat jej v konkrétním prostředí a pokusit se nejen o hromadění poznatků, ale i o jejich analýzu, komparaci a smysluplnější prezentaci.
Vzhledem k výše zdůvodněnému hodnocení diplomové práce navrhuji hodnocení dobře.
V Liberci, dne 7. srpna 2010
PhDr. Simona KIRYKOVÁ, Ph.D.
