Poděkování
Především bych chtěla poděkovat Mgr. Aleně Pelcové za odborné vedení práce.
Za její rady, věcné připomínky a za čas se mnou strávený. Velké díky patří i mé rodině a přátelům, kteří mě vždy podporovali během celého studia.
Anotace v českém jazyce
Jméno a příjmení autora: Lenka Sedláková
Instituce: Technická univerzita v Liberci, Fakulta zdravotnických studií
Název práce: Edukace diabetického pacienta o nefropatii
Vedoucí práce: Mgr. Alena Pelcová
Počet stran: 59
Počet příloh: 4
Rok obhajoby: 2017
Anotace: Diabetická nefropatie je jednou z možných komplikací diabetu mellitu. Dnes se pacienti s touto diagnózou stále častěji dožívají fáze terminálního selhání ledvin. Je zřejmé, že pacienti nejsou dostatečně edukováni o možných komplikacích tohoto onemocnění, zejména o diabetické nefropatii. Správná edukace tak nepochybně patří k nejvýznamnějším a nejzákladnějším faktorům snížení rizika vzniku diabetické nefropatie. Výstupem této bakalářské práce bude vytvoření návrhu edukačního standardu.
Klíčová slova: diabetická nefropatie, diabetes mellitus, ošetřovatelství, pacient, edukace
Anotace v anglickém jazyce
Name and surname: Lenka Sedláková
Institution: Technical university of Liberec, Faculty of Health Studies Title: Education of diabetic patient about nephropathy
Supervisor: Mgr. Alena Pelcová
Pages: 59
Apendix: 4
Year: 2017
Anotation: Diabetic nephropathy is one of possible complications of diabetes mellitus. Nowadays, terminal kidney failure is the most common in patients with this diagnosis. Obviously, patients are not well educated about possible complications of this disease, especially diabetic nephropathy. A proper education is amongst the most important and elementary factors in reducing the risk of developing diabetic nephropathy. The output of this bachelor thesis will be creating of a draft of the educational standard.
Key words: diabetic nephropathy, diabetes mellitus, nursing, patient, education
11
Obsah
Seznam použitých zkratek ... 12
1 Úvod ... 13
2 Teoretická část ... 14
2.1 Diabetická nefropatie ... 14
2.1.1 Anatomie a fyziologie ledvin ... 14
2.1.2 Klasifikace diabetické nefropatie ... 15
2.1.3 Etiologie a rizikové faktory diabetické nefropatie ... 16
2.1.4 Diagnostika a vyšetřovací metody diabetické nefropatie ... 17
2.1.5 Léčba diabetické nefropatie ... 18
2.1.6 Prevence diabetické nefropatie... 19
2.1.7 Ošetřovatelská péče o pacienta s diabetickou nefropatií ... 20
2.2 Edukace pacientů s diabetickou nefropatií ... 22
2.2.1 Edukační proces v ošetřovatelství ... 25
2.2.2 Edukační proces u pacienta s diabetickou nefropatií... 26
2.2.3 Edukační činnost sestry ... 27
3 Výzkumná část ... 29
3.1 Cíle a výzkumné předpoklady ... 29
3.2 Metodika výzkumu ... 30
3.3 Analýza výzkumných dat ... 31
3.4 Analýza výzkumných cílů a předpokladů ... 47
4 Diskuze ... 50
5 Návrh doporučení pro praxi ... 53
6 Závěr ... 54
Seznam použité literatury ... 55
Seznam tabulek... 57
Seznam grafů ... 58
Seznam příloh ... 59
12
Seznam použitých zkratek
a.s. akciová společnost aj. a jiné
atd. a tak dále atp. a tak podobně
AV shunt arterio-venózní shunt (píštěl mezi tepnou a žílou) BMI body mass index (index tělesné hmotnosti)
č. číslo
ČR Česká republika
DM diabetes mellitus
DM1 diabetes mellitus 1. typu DM2 diabetes mellitus 2. typu DN diabetická nefropatie EKG elektrokardiogram
g gram
GF glomerulární filtrace
hl. hlavně
hod. hodin
JIP jednotka intenzivní péče
L vertebrae lumbales (hrudní obratle) MAU mikroalbuminurie
mg miligram
min. minut
NANDA North American Nursing Diagnosis Association (Severoamerická asociace pro sesterské diagnózy)
např. například
PAD perorální antidiabetika resp. respektive
Th vertebrae thoracicae (bederní obratle) TK krevní tlak
tzn. to znamená tzv. takzvaný
VJ výměnná jednotka
13
1 Úvod
Diabetická nefropatie je jednou z velmi závažných komplikací diabetu mellitu. Je to onemocnění postihující ledviny. Tato chronická komplikace diabetu zhoršuje kvalitu života a často zkracuje i jeho trvání. Nejčastější příčina terminálního selhávání ledvin je právě diabetická nefropatie. Pacientů s diabetem mellitem stále přibývá, a proto je potřeba se tomuto tématu věnovat. Vzrůstá hlavně výskyt diabetu mellitu 2. typu, kdy více než polovina nemocných má nadváhu, nebo jsou obézní. Toto onemocnění se tak rozšiřuje, že je dokonce označováno jako pandemie. Diabetes má za následek vysokou morbiditu, invaliditu i mortalitu. Komplexnost péče a mezioborová spolupráce přispívá k léčbě diabetika (Olšovský, 2012).
Veliká role v předcházení vzniku diabetické nefropatie patří edukaci. Všeobecná sestra by měla mít povědomí o dané problematice a měla by mít dobré komunikační schopnosti, aby mohla předávat informace pacientům. Dodržováním všech léčebných opatření, mohou pacienti výrazně snížit riziko vzniku diabetické nefropatie. Předcházení vzniku komplikací by měla být pro pacienty ta největší motivace v důslednosti a ve spolupráci s ošetřujícím personálem (Olšovský, 2012).
Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části, dělí se na teoretickou a výzkumnou část, obě budou následně více rozepsány. Cílem je zjistit, jak jsou pacienti s diabetem mellitem informováni o chronické komplikaci, zvané diabetická nefropatie.
Pokud bude pacientovi poskytnuta kvalitní a ucelená edukace, je možné této komplikaci předejít. Na podkladě těchto faktů bude výstupem této bakalářské práce návrh edukačního standardu, který bude pomáhat všeobecným sestrám, jak správně edukovat pacienty s diabetem mellitem.
14
2 Teoretická část
Teoretická část je rozdělena na dvě hlavní kapitoly. První kapitola popisuje diabetickou nefropatii jako takovou, anatomii a fyziologii ledvin, věnuje se etiologii, diagnostice a léčbě. Závěrem kapitoly je prevence diabetické nefropatie a ošetřovatelská péče u pacientů s tímto onemocněním. Kapitola druhá podrobněji rozebírá edukaci obecně, věnuje se edukaci pacienta s diabetickou nefropatií a popisuje edukační proces.
2.1 Diabetická nefropatie
„Diabetická nefropatie je chronické progredující onemocnění ledvin, charakterizované proteinurií, hypertenzí a postupným poklesem ledvinných funkcí. Diabetická nefropatie je výsledkem diabetické mikroangiopatie s výskytem v oblasti ledvin“ (Rybka, 2006, s. 138).
Diabetická nefropatie (dále jen DN) se řadí mezi komplikace diabetu mellitu I. i II. typu (dále jen DM1 a DM2). Jedná se o postižení ledvin, kde dochází k poškozování a následnému jizvení tkáně glomerulů, neboli ke skleróze. Důsledkem jsou hlavně metabolické poruchy. Toto onemocnění dále rozvíjí řadu dalších komplikací a způsobuje závažné zdravotní důsledky. Vyskytuje se u 20-40 % pacientů s diabetem mellitem (dále jen DM), převážně u dekompenzovaných diabetiků. DN patří mezi hlavní příčiny konečné fáze chronického selhání ledvin (Bouček, 2011; Rybka, 2006).
2.1.1 Anatomie a fyziologie ledvin
Ledviny jsou párový orgán fazolovitého tvaru, který se nachází v retroperitoneu.
Leží v úrovni páteřních obratlů Th12 až L2. Levá ledvina je uložena výše než pravá.
Fyziologická velikost ledviny je přibližně 12 x 6 x 3 cm. Ledviny zajišťují v našem těle mnoho úkolů, nejenže jsou hlavním vylučovacím orgánem, ale mají také důležitou endokrinní funkci (Naňka, 2015; Rokyta, 2009).
Základní funkční a morfologickou jednotkou ledvin je nefron. Ten se skládá z Malpighiho tělíska, proximálního tubulu, Henleovy kličky, distálního tubulu
15
a sběracího kanálku. V Malpighiho tělísku se z klubíčka kapilár přes vnitřní list Bowmanova pouzdra filtruje z krve tzv. primární moč. Množství této moči je asi 150 litrů za dobu 24 hodin. Ta se nyní nachází mezi vnitřním listem, který obepíná kapiláry, a druhým listem Bowmanova pouzdra, který obepíná celé tělísko. Z prostoru mezi listy odstupuje proximální tubulus, ve kterém je resorpcí vody a nízkomolekulárních látek snižován celkový objem primární moči. Podobně je tomu tak i v navazující Henleově kličce a distální tubulu, kde se zpětně vstřebává hlavně voda a sodík. Závěrečný sběrací kanálek se zanořuje do dřeně ledviny a ústí na papille.
Tubulárním ledvinným mechanismem je dosáhnuto objemu 1,5 litru tzv. definitivní moči vytvořené za dobu 24 hodin (Naňka, 2015; Rokyta, 2009).
2.1.2 Klasifikace diabetické nefropatie
Klasifikace DN je popsána do 5 stadií a byla představena Mogensnem počátkem 70. let 20. století. Rozdělení nejen přehledně popisuje průběh onemocnění, ale je zvláště významné i pro načasování správných léčebných opatření. Toto známé schéma se uplatňuje hlavně u DM1, kde je důležitá i délka trvání DM. Průběh/stadium onemocnění můžeme vystopovat i u DM2, ale liší se dva základní atributy, mikroalbuminurie (dále jen MAU) resp. proteinurie a hypertenze. U DM1 se hypertenze objevuje sekundárně až po vzniku nefropatie, zatímco u druhého typu bývá diagnostikována hypertenze esenciálního původu při nebo ještě před zjištěním DM. MAU může být zjištěna při diagnostice u obou typů, ale u DM1 může být jen přechodná, namísto u DM2, kde bývají již pokročilejší morfologické změny v ledvinách (Pelikánová, 2012;
Teplan, 2006).
Hypertroficko-hyperfunkčí fáze je klinicky asymptomatická. Je charakterizována normoalbuminurií (< 30 mg/24 hod.) a normotenzí. Můžeme sledovat zvětšení ledvin a následné zvýšení glomerulární filtrace (dále jen GF) o 20-40 %. Z důvodu zvýšené GF se může objevit tranzitorní MAU. Toto stadium je objeveno většinou při diagnostice DM a může být po těsné metabolické úpravě potencionálně reverzibilní. Při dekompenzaci stavu může však trvat i několik měsíců až let (Perušičová, 2012;
Kimmel, 2014).
16
Latentní fáze nebo také fáze počínajících morfologických změn. Tranzitorní MAU (30–300 mg/24 hod.) přechází do perzistentní fáze. Normotenze přetrvává. GF se obvykle vrací do normy, jen ojediněle může být stále zvýšená. Po renální biopsii jsou odhaleny zbytnělé bazální membrány a počínající mezangiální expanze. Latentní fáze je obvykle v prvních 5 letech (Perušičová, 2012; Kimmel, 2014).
Incipientní fáze se objevuje mezi 6.-15. rokem od stanovení diagnózy DM. GF začíná postupně klesat. V tomto stádiu zaznamenáváme zvýšení, hlavně diastolického, krevního tlaku (dále jen TK) u diabetiků 1. typu. Morfologické změny na ledvinách stále progredují (Perušičová, 2012; Kimmel, 2014).
Manifestní fáze již není tak ovlivnitelná těsnou kompenzací DM, ale léčbou hypertenze a nízkobílkovinnou dietou. Přítomná je albuminurie (> 300 mg/24 hod.) a GF klesající pod hranici normy. V průměru se objevuje po 16.-25. letech. Často je již rozvinutý nefrotický syndrom, který je zvláště nebezpeční pro vyšší riziko infekce.
Paralelně dochází k rozvoji dalších diabetických komplikací např. retinopatii, neuropatii, aj. U většiny glomerulů postupně dochází ke konečné sklerotizaci (Perušičová, 2012; Kimmel, 2014).
Fáze chronického selhání ledvin je terminálním stádiem tohoto onemocnění.
GF je extrémně nízká. Neodmyslitelná je náhrada funkce, včasná konzultace nefrologem z dialyzačního centra, či zařazení do transplantačního programu k transplantaci ledviny, eventuelně společně i s transplantací pankreatu (Perušičová, 2012; Kimmel, 2014).
2.1.3 Etiologie a rizikové faktory diabetické nefropatie
Pacienti s onemocněním ledvin na diabetickém podkladě jsou většinou polymorbidní a mívají postiženy i jiné orgány. Komplexní péče o pacienta je velmi důležitá a musí se předcházet rizikovým faktorům, jen tak může mít pacient pozitivní výsledky léčby a nemusí dojít k progresi onemocnění. Rizikové faktory se dají rozdělit na ovlivnitelné a neovlivnitelné (Haluzík, 2013).
Jedním z hlavních ovlivnitelných činitelů, které vedou k rozvoji chronických mikrovaskulárních komplikací, je dlouhodobá hyperglykemie. Dalším činitelem jsou hemodynamické a metabolické změny na renální mikrocirkulaci. Jedním
17
z hemodynamických faktorů je systémová hypertenze, ke které přispívají sklony k retenci sodíku a vody. U DM1 vzniká většinou sekundárně až po rozvoji DN, ale následně bývá nejdůležitějším faktorem její progrese. Při diabetu 2. typu bývá hypertenze esenciálního původu. Více než třetina pacientů mívá hypertenzi již při diagnostikování diabetu. Neméně závažná je i intraglomerulární hypertenze, ke které dochází v časných obdobích při neuspokojivé metabolické kompenzaci diabetu.
Z důvodu zvýšeného tlaku na kapilární stěnu dochází k hypertrofii a následnému poškození glomerulů. Díky tomu může docházet k zánětlivým změnám, ke vzniku mikrotrombů či kapilárních uzávěrů. Tyto procesy vedou ke zvětšování mezangiální oblasti a k úbytku glomerulární filtrační plochy a následně dochází ke vzniku glomerulosklerózy, jejíž konečnou fází je zánik glomerulu. Další ovlivnitelné faktory jsou proteinurie, hyperlipidemie a kouření (Bouček, 2011; Pelikánová, 2012).
Mezi neovlivnitelné rizikové faktory se řadí genetická predispozice, mužské pohlaví a nízká porodní váha (Haluzík, 2013).
2.1.4 Diagnostika a vyšetřovací metody diabetické nefropatie
Diagnostikování DN je založené hlavně na průkazu albuminu v moči. Dalšími ukazateli může být hypertenze a retinopatie. Jsou tři základní diagnostické procedury, a to stanovení albuminurie, měření krevního tlaku a měření sérového kreatininu a vypočítaní glomerulární filtrace. Jako další vyšetření může být využito zobrazovacích metod, či biopsie ledvin (Haluzík, 2012).
Abychom mohli stanovit albuminurii, ze začátku se spíše jedná o MAU, musí být prokázaná ve 2 ze 3 provedených vyšetření. Orientačně se používají diagnostické proužky určené pro analýzu moči, na které se pacient musí vymočit středním proudem moči. Pokud je výsledek pozitivní, provádí se chemické vyšetření moči. Vzorek by měl být ideálně z ranní moči. Toto vyšetření je nejjednodušší screeningová metoda. Po prokázání přítomnosti albuminu se pokračuje k dalšímu vyšetření vzorku moči ze sběru za určitou časovou jednotku (nejčastěji noční perioda), anebo ze sběru moči za 24 hodin. Důležité je vyloučit, že albuminurie není způsobena jiným onemocněním (Rybka, 2007).
18
Je několik způsobů, jak měřit TK. Na začátku diagnostiky se nejčastěji používá 24 hod. měření neboli tlakový holter. Tato metoda se užívá nejenom z důvodu celodenního monitorování TK, ale i jako prevence syndromu bílého pláště. Poté se využívá ambulantní metoda měření TK, u této metody si však musíme dát pozor, aby se pacient neměřil hned po příchodu do ambulance. Je potřeba počkat alespoň 15 min. pro přesnost měření. Následně by pacienti měli využívat domácích tonometrů a výsledky si zaznamenávat. Optimálně 1x denně, minimálně 1x do týdne. Při měření a hodnocení TK si musíme být vědomi pár charakteristických problémů, jež jsou typické pro diabetiky.
U obézních diabetiků je nutné zvolit správnou šíři manžety, abychom neměli zkreslené výsledky. Při pokročilé polyneuropatii může docházet k ortostatické hypotenzi tzn.
snížení systolického tlaku při vertikalizaci. Proto je vhodné změřit TK kontrolně i vestoje. U hypertenze si musíme dávat pozor na tzv. případnou pseudohypertenzi.
S tou se můžeme setkat u pacientů s pokročilými sklerotickými změnami na brachiálních tepnách. Tyto změny se dají odhalit při intraarteriálním měření TK, kdy hodnoty měření jsou normotenzní, nebo jen lehce zvýšené. Pokud pacient nemá hypertrofickou levou komoru, která u hypertenze bývá, může to být další známka falešně naměřených hodnot. Proto by lékaři měli být velmi obezřetní při nasazování antihypertenzní léčby, aby pacientům nezpůsobili naopak hypotenzi (Haluzík, 2012;
Rybka, 2007).
Posledním krokem k prokázání DN je clearence kreatininu a vypočítaní glomerulární filtrace. Zde je nutný sběr moči za 24hod. Po nasbírání se vzorek promíchá a odebere se do zkumavky. Následně se odebere i vzorek žilní krve. Pacient se zváží a změří a vše se zapíše na žádanku. Následně se vše pošle do laboratoře, kde se provedou všechny výpočty. Během tohoto vyšetření by pacient neměl mít větší fyzickou námahu, ani by neměl konzumovat kávu a stravu s vyšším obsahem bílkovin. Bohužel však praxe ukázala, že toto vyšetření je nekomfortní a může vést ke zkresleným výsledkům díky nespolehlivosti pacientů (Kudlová, 2015).
2.1.5 Léčba diabetické nefropatie
Poškozená funkce ledvin u diabetiků může být způsobena jak DN, tak i nediabetickou renální chorobou. Pro časné zahájení léčby je potřeba správně určit
19
diagnózu. K rozlišení daného typu onemocnění mohou pomoci jednoduché rozlišovací známky. Krátce trvající DM, hypertenze a nízké hodnoty glykovaného hemoglobinu.
Tyto ukazatele značí spíše pro nediabetickou renální chorobu (Perušičová, 2014).
Po prokázání DN je cílem léčby snížit, případně normalizovat albuminurii.
V pokročilých fázích se zaměřujeme na zpomalení progrese renální insuficience až renálního selhání ledvin, popřípadě smrti nemocného. Je nutné kontrolovat hodnoty glykemie pomocí vyšetření zvaného glykovaný hemoglobin a následně upravit či ponechat inzulinovou terapii či užívání perorálních antidiabetik (dále jen PAD).
U hypertenze je nutná správná volba, případně kombinace antihypertenziv. Mezi další farmakologickou léčbu se řadí betablokátory, snižující srdeční frekvenci, výdej a žilní návrat. Často se užívají i diuretika, která působí proti retenci tekutin (Perušičová, 2014;
Karen, 2014).
U pacientů s DM, kteří mají již selhání ledvin, je nutno zahájit terapii dříve, než u pacientů netrpící touto chorobou. S tímto onemocněním může konečná fáze progredovat velmi rychle. Mortalita je 2x vyšší než u nediabetiků z důvodu častých infekcí, kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních komplikací. Nejvhodnější je transplantace jedné nebo obou ledvin, avšak zařazení do transplantačního programu a kompatibilita s dárcem může trvat dlouhou dobu, tudíž léčba často začíná dialyzováním. Vhodná je peritoneální dialýza, kterou si pacient může aplikovat sám v domácím prostředí. Bohužel může přestat účinkovat a musí se zahájit hemodialýza (Svačina, 2010).
2.1.6 Prevence diabetické nefropatie
Pokud je již u pacienta diagnostikován DM, cílem je se zaměřit na tzv. terciární prevenci, tedy zabránění vzniku komplikací této nemoci. Je nutné diabetika léčit velmi intenzivně, jinak jeho prognóza může být velmi špatná. Základem je zajistit komplexní úpravu glykemií, krevního tlaku, lipidogramu a dalších složek metabolického syndromu. Pravidelná kontrola glykemie a navštěvování diabetologické poradny je pro diabetika nezbytnou součástí léčby. Udržení glykemie v normě se dosáhne dodržováním diabetické diety s omezením sacharidů nebo správně nastavenými hladinami užívaného
20
inzulinu, či užívání PAD, která však při onemocnění ledvin nejsou úplně vhodná (Svačina, 2008; Olšovský, 2012).
Je důležité apelovat na pacienty, aby odstranili ovlivnitelné rizikové faktory, jako je kouření, nadváha/obezita či vysoký příjem bílkovin a nabádat je ke změně jejich životních stereotypů. Žádná fyzická aktivita není diabetikům zakázána, jediné, co si musí hlídat, je hladina glykemie v krvi, která při fyzické aktivitě klesá. U obézních pacientů, při redukci váhy, je vhodné zvolit aktivity, které nebudou zatěžující na klouby a u kterých se tolik nezadýchají. Aktivita by měla být alespoň 3x týdně po dobu minimálně 20-30 min., poté se začínají spalovat tuky. Vhodný sport je např. rychlejší pěší turistika, jízda na kole, aqua aerobic atp. Dodržování diety je důležité, aby nedocházelo k výkyvům glykemie. Každý pacient má svůj jídelní plán, který sestavuje buď lékař, nebo nutriční terapeutka. Bere se v potaz věk, váha, výška a fyzická aktivita a stav výživy pacienta (dítě, dospívající). Pomůcka pro každého je tzv. výměnná (chlebová) jednotka (dále jen VJ). 1 VJ se rovná 10g sacharidů. Každý má určitý počet VJ na den. Existuje řada tabulek, které diabetikům pomáhají s určováním množství různých potravin. Mělo by se dodržovat 6 menších porcí za den s tzv. druhou večeří okolo 21. hod. z důvodu noční pauzy a riziku vzniku hypoglykemie. Při této dietě jde o vyřazení tzv. rychlých cukrů (sladkosti, dortíky, atp.), omezení tuků, zařazení luštěnin, zeleniny, mít dostatek tekutin, hlavně vody, slazené nápoje se nedoporučují. Pokud je pacient zvyklý sladit, může používat umělá sladidla. Pacientům je vhodné doporučit užívání speciálních potravin se značkou DIA. Při snížené funkci ledvin je vhodné omezit příjem solí a příjem bílkovin zkonzultovat s lékařem. Při této nemoci jsou na pacienta kladeny velké nároky při dodržování všech doporučení a omezení, tudíž nezbytnou součástí prevence je také spolupráce s psychologem, který může odhalit skryté deprese, či jiná psychická onemocnění, která lékař nedokáže odhalit (Svačina, 2008; Haluzík, 2013; Lebl, 2015).
2.1.7 Ošetřovatelská péče o pacienta s diabetickou nefropatií
Různá onemocnění mají svá specifika ošetřovatelské péče, u DN tomu není jinak.
Péče je zaměřená hlavně na udržení fyzického i psychického zdraví. Důležité je naučit
21
pacienta soběstačnosti v co nejkratším čase, jelikož tzv. selfmonitoring, neboli sebemonitorace bude diabetika provázet celý život (Kudlová, 2015).
Pacienti by měli pravidelně navštěvovat diabetologickou poradnu, kde se svým lékařem probírají průběh léčby. Ke každé kontrole lékař potřebuje od pacienta následující: přehled o pravidelných glykemiích, glykemie měřené v akutních situacích, přehled o domácích vyšetřeních moči, při diagnostikované hypertenzi záznamy naměřených hodnot, přehled o každé dávce aplikovaného inzulínu, přehled o životním stylu a o speciálních dietních omezeních, znát hmotnost a výšku pacienta. Vyškolený personál by vždy měl pacientovi umět poradit a odpovědět na všechny dotazy. Další specializované ambulance jsou např. podiatrická, cévní, nefrologická, oční atd. Při zhoršení stavu neboli dekompenzaci diabetu jsou pacienti nejčastěji hospitalizováni na diabetologickém oddělení, ve fázi akutního selhávání ledvin mohou být uloženi na jednotce intenzivní péče (dále jen JIP); (Kudlová, 2015; Lebl, 2015).
Při hospitalizaci sestra sepíše s pacientem vstupní anamnézu. Podle získaných informací a výsledků z hodnotících škál (Barthelův test základních všedních činností, riziko pádu, riziko vzniku dekubitů dle Nortonové a při poruchách vědomí se hodnotí Glasgow Coma Scale) se odvíjí ošetřovatelská péče o daného pacienta. Vše, co sestra měří a zaznamenává do dokumentace, je na podkladě ordinace lékaře. Z fyziologických funkcí se při nefropatii nejčastěji sleduje TK, podle naměřených hodnot dochází k případné korekci. Z důvodu možných kardiálních rizik je nutný záznam EKG.
Nedílnou součástí je měření a záznam hodnot glykemie v krvi. Nejpoužívanější metoda je odběr kapilární krve z prstu. Sestra musí znát zásady správného odběru kapilární krve i rozmezí hodnot a rozpoznat případnou hypoglykemii nebo hyperglykemii, kdy je nutné výsledky okamžitě oznámit lékaři a začít řešit daný problém. V návaznosti na to, musí umět správně aplikovat inzulin. Výběr správného místa a střídání místa vpichu je nutností, aby se předešlo abscesům a hematomům. Inzulin se aplikuje 20-30 min. před jídlem. Dalším potřebným ukazatelem při DN je bilance tekutin, neboli pacientův příjem
a výdej. Zjišťuje se tím funkčnost ledvin. Pravidelně se u pacientů odebírají vzorky krve i moči. U některých pacientů je nutné vést záznam stravy a hmotnosti. Pokud má pacient otoky DK, jejich obvod se denně zapisuje do dokumentace. Sestra by měla být schopná sledovat a zhodnotit i celkový stav pacienta jak po fyzické, tak i psychické stránce a případně upozornit lékaře. Měla by rozpoznat účinky léků, jak žádoucí, tak
22
nežádoucí jako např. nauzea, zvracení, kožní projevy, průjem, atd. (Kudlová, 2015;
Šafránková, 2006).
Při chronickém selhávání ledvin je nutná dialýza. Provádí se buď hemodialýza, nebo peritoneální dialýza. Pacienti pravidelně docházející na hemodialýzu mají zavedený tzv. AV shunt, což je přemostění mezi tepnou a žílou. Shunt bývá na horní končetině, na této končetině se nesmí měřit TK, ani kanylovat žádný invazivní vstup, aby se shunt neporušil. Sestra pouze kontroluje případné známky zánětu, o shunt se starají specializované dialyzační sestry. Hemodialyzovaní pacienti jsou často oliguričtí nebo anuričtí, z toho důvodu mají denní restrikci tekutin, aby nedošlo k zavodnění organismu, jelikož dialýza se provádí např. jen 3x týdně. Peritoneální dialýza se provádí např. 3-4x denně. Pacienti jsou většinou schopni si provádět zákrok sami, jelikož to je jednou z podmínek pro zavedení peritoneální dialýzy. Sestra opět pouze kontroluje okolí zavedeného permanentního katétru přes dutinu břišní (Šafránková, 2006).
Pro kvalitní ošetřovatelskou péči se vytváří ošetřovatelský plán, ve kterém se určují individuální ošetřovatelské diagnózy. Každý pacient může mít rozdílný výčet diagnóz.
U pacientů s diabetickou nefropatií můžeme dle NANDA taxonomie II. využít tyto: Riziko nestabilní hladiny glukózy v krvi (00179), Nevyvážená výživa: více, než je potřeba organismu (00001), Strach (00178), Sedavý způsob života (00168), Zhoršený komfort (00214), Riziko neefektivní periferní tkáňové perfuze (00228), Riziko narušení integrity kůže (00047), Riziko infekce (00004), Riziko poškození (00035); (Herdman, 2015).
2.2 Edukace pacientů s diabetickou nefropatií
„Pojem edukace je odvozen z latinského slova educo, educare, což znamená vést vpřed, vychovávat. Pojem edukace lze definovat jako proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech“ (Juřeníková, 2010, s. 9).
Formy edukace se dělí na individuální a skupinové. Individuální edukace se provádí při každé návštěvě v diabetologické či jiné poradně. Pacienti chodí do poraden po jednom, aby se zachovalo soukromí a intimita pacienta. Pokud je pacient hospitalizován, měla by tu být možnost odejít do soukromí, využití ambulance, nebo jiné volné místnosti, která by však měla být vhodným a ničím nerušeným prostředím
23
pro pacienta. Při individuální edukaci dochází k prohloubení důvěry u obou aktérů. Tato forma edukace vyhovuje řadě pacientů, jelikož nemají obavy z případných dotazů nebo nevědomosti. Na druhou stranu jsou skupinové edukace oblíbené ze stran zdravotníků, jelikož za stejný čas proškolí větší množství diabetiků. Pro řadu pacientů je tato forma přijatelnější, jelikož není všechna pozornost sváděna jen na ně. Skupinky jsou sestaveny z menšího počtu lidí a je vhodné vybrat stejnou věkovou skupinu. Tato sezení probíhají v přátelském duchu na podkladě diskuze mezi pacienty. Jsou poskytovány i edukační pobyty, které se konají v rámci rehabilitačních či lázeňských pobytů. Existuje mnoho názorných pomůcek, vzdělávacích materiálů, videí, brožur, které mohou zpestřit obě formy edukace (Haluzík, 2013).
Edukace se dělí na základní, reedukační a komplexní. Se základní edukací se pacient setkává při prvním sezení a seznámení s danou problematikou. Pacienti, u kterých je nově diagnostikován DM, mají následně sezení v diabetologické poradně, kde se dozvídají vše potřebné ohledně této závažné nemoci. Pacienti potřebují často více času na vstřebání všech informací, jelikož jsou okamžitě seznámeni se základními pojmy, s léčbou, se základními režimovými opatřeními, se sefmonitoringem a s akutními i chronickými komplikacemi, jako je např. DN. Pacient musí být motivován ke zvládání nově vzniklé situace. Pokud je diagnostikována DM, vhodná je i psychologická intervence, jelikož nově diagnostikovaní pacienti mohou trpět skrytou depresí, kdy lékař nemusí nic poznat (Juřeníková, 2010; Haluzík, 2013).
Při druhém sezení se uplatňuje tzv. reedukační edukaci, kdy se navazuje na minulé sezení. Opakují se pojmy, navazuje se na předchozí zkušenosti a dovednosti, a pokud je pacient se vším stoprocentně srozuměn, může se začít s učením nových věcí.
Pokud neprokazuje dostatečné dovednosti, opakují se témata z minulé návštěvy.
Vhodné je využívat praktického nácviku např. u měření glykemie či aplikaci inzulinu (Juřeníková, 2010; Haluzík, 2013).
Komplexní edukace se dá využívat při různých kurzech zaměřených pro diabetiky.
Tento typ edukace se nedá zvládnout při jednom sezení, z toho důvodu jsou kurzy vícedenní. Komplexní edukace se spíše zúčastňují diabetici, kteří se s tímto onemocněním léčí již delší dobu. Zde si diabetici mohou navzájem předávat své vědomosti a vyprávět různé zkušenosti a tím si utužovat všechny znalosti (Juřeníková, 2010; Haluzík, 2013).
24
Edukace je ve zdravotnictví velký pojem, měla by přispět k předcházení vzniku nemocí, k udržování nebo navrácení zdraví, nebo by měla zkvalitnit potřeby pacienta při již vzniklé nemoci (Juřeníková, 2010).
Primární edukace se zaměřuje na zdravé jedince a jejím úkolem je zabránit vzniku diabetu. Existuje mnoho programů pro širokou veřejnost, které se většinou zaměřují na daný rizikový faktor, který prokazatelně souvisí se vznikem nemoci. Prevencí vzniku DM, hlavně 2. typu je úprava životního stylu. Do něj se řadí racionální a vyvážená strava. Je dobré informovat, že nasycené mastné kyseliny a transmastné kyseliny např. uzeniny a fastfood zvyšují riziko vzniku DM a naopak vláknina a polynenasycené mastné kyseliny jako jsou např. ořechy a semínka riziko vzniku snižují. Přísun cukru až tak neovlivňuje vznik diabetu. Strava musí být adekvátní k energetickému výdeji. Velikou roli v prevenci hraje i fyzická aktivita. Je zapotřebí pěstovat kladný vztah k pohybu již od útlého dětství, jelikož pohyb je prevencí pro řadu onemocnění. Bohužel velkou roli hraje i genetická predispozice, a tak i přes dodržování všech těchto preventivních doporučení se může nemoc objevit. K primární prevenci patří i pravidelné prohlídky u praktického lékaře. (Svačina, 2010; Olšovský, 2012).
Sekundární edukace je zaměřená již na pacienty, kteří mají diagnostikován DM a jelikož je tato nemoc nevyléčitelná, jejím záměrem je udržet současný pacientův zdravotní stav, a aby se předešlo vzniku možných komplikací, třeba nefropatie, retinopatie, syndromu diabetické nohy, atd. Při této prevenci dochází k edukaci pacienta ohledně rizikových faktorů, které by mohly stav ještě zhoršit. Musíme zjistit pacientovi znalosti a případně je prohloubit. Je dobré se vyhnout kouření i pití alkoholu. Pokud je pacient obézní, můžeme mu doporučit obezitologickou poradnu či bariatrické řešení.
Zařazení pohybové aktivity je nutností. BMI by mělo být v rozmezí 18,5–25. Pokud by si pacienti nebyli jistí ohledně diabetické diety, je možnost konzultace s nutričním terapeutem. Součástí edukace je i nácvik sefmonitoringu glykemie a aplikace inzulinu.
Aby se předešlo komplikacím diabetu, nedílnou součástí úspěchu je schopnost a ochota pacienta spolupracovat a striktně dodržovat režimová opatření (Svěráková, 2012;
Svačina, 2010).
Terciární edukace se zaměřuje na následky komplikací. Cílem je edukovat jak zvýšit kvalitu života, obnovit, nebo alespoň zlepšit funkce poškozených orgánů, navrátit pacienta zpět do běžného života, zvýšit sebeobsluhu. Pokud u diabetika propukne DN, může to velice ovlivnit jeho dosavadní život. Dojíždění několikrát týdně na dialýzu, případně provádění domácí peritoneální dialýzy může být náročné, a tak je potřeba
25
zajistit pacientovi co nejvíce pohodlí a dostatečný komfort. Edukace může probíhat při hospitalizaci, v ordinaci nebo doma. Věnují se jí hlavně specializovaní pracovníci, jako jsou psychologové nebo rehabilitační tým (Svěráková, 2012; Haluzík, 2013).
2.2.1 Edukační proces v ošetřovatelství
Edukační proces je činnost, při které dochází k učení. Tyto procesy provází náš život od začátku až do konce. Edukační činnost provádíme buď záměrně, nebo bezděčně. Do edukačního procesu se řadí čtyři determinanty, edukant, edukátor, edukační konstrukty a edukační prostředí. Edukantem je nejčastěji zdravý nebo nemocný člověk, rodina, komunita, ovšem edukatnem může být i zdravotník, který si prohlubuje své znalosti. Každá charakteristika edukanta je velmi individuální, záleží na věku, pohlaví, zdravotním stavu, víře, sociálním prostředí, ve kterém jedinec žije, schopnosti učit se, motivaci jedince, atd. Proto je důležité přistupovat ke každému individuálně a profesionálně. Edukátor je ten, kdo předává informace edukantovi. Ve zdravotnictví to nejčastěji bývají lékaři, všeobecné sestry, nutriční terapeutky, rehabilitační sestry, atd. Edukační konstrukty jsou materiály, které se využívají při edukaci a ovlivňují kvalitu edukačního procesu jako např. edukační materiály (brožury), edukační standardy, zákony, atp. Edukační standard je předem připravený dokument, podle kterého se edukátor řídí při edukaci edukanta s konkrétním onemocněním. Tento dokument udržuje kvalitu edukace. Místo, ve kterém probíhá edukace, se nazývá edukační prostředí. Je zapotřebí, aby prostředí bylo vhodně zvolené. S tím je spojená vhodná volba osvětlení, nábytku, malby na stěnách, klidná, hlukem nerušená místnost, atd. Všechny tyto vlivy a vjemy mohou edukanta v konečném důsledku velmi ovlivnit, jak pozitivně, tak i negativně (Juřeníková, 2010).
Edukační proces je složený z pěti fází, posuzování, stanovení edukačních diagnóz, plánování edukačního procesu, realizace a vyhodnocení vědomostí edukanta a efektivita edukačního plánu. Tento proces se provádí z důvodu prevence, zmírnění nebo odstranění problémů. První fáze je posuzování, zde je nejdůležitější kvalitní sběr dat a informací. Všímáme si, jak je edukant schopen reagovat na dané informace, sledujeme, jak je schopen učit se novým věcem a jaký styl učení mu nejvíce vyhovuje (to je spojené hlavně s věkem a se zdravotním stavem), jakou má motivaci, jak se
26
dokáže vypořádávat s problémy. Hodnotíme jaký má edukant postoj ke své zdravotní situaci a zdali je ochoten změn a jestli chce uplatňovat doporučení od edukátorů (lékařů, sester). Druhou fází je stanovení edukačních diagnóz, které určíme podle získaných informací z předchozího bodu. Nejčastěji se diagnózy stanovují dle NANDA taxonomie II. Při plánování edukačního procesu se určí posloupnost edukace dle priorit.
Realizace je provedení vlastní edukace a poslední fází je vyhodnocení. U poslední fáze je důležitá zpětná vazba všech zúčastněných, jak edukanta, tak i edukátora.
Vyhodnocení a shrnutí slouží k případnému zlepšení vlastní edukace (Magurová, 2009).
2.2.2 Edukační proces u pacienta s diabetickou nefropatií
Při posuzování sestra zjišťuje a shromažďuje potřebné informace o pacientovi.
Nejčastěji se využívá vstupní ošetřovatelská anamnéza nebo různé hodnotící škály.
U pacienta s DN sledujeme hmotnost, stav nutrice, bilanci tekutin, hodnoty TK, příznaky hypoglykemie nebo hyperglykemie, barvu a stav kůže, zejména predilekční místa a poranění na dolních končetinách, jejich prokrvení, zápach z úst, nadměrné pocení aj. Nedílnou součástí je i zjištění, jak pacient vnímá svůj zdravotní stav, jak dodržuje léčebný režim, do jaké míry je informován o svém onemocnění a jeho ochotu spolupracovat (Kudlová, 2015).
Na základě všech zjištěných informací v předchozí fázi se stanovují edukační diagnózy. Cílem není určovat lékařské diagnózy, ale rozpoznat ošetřovatelské problémy spojené se zdravotním stavem. Každý pacient je individuální osobnost a má různé problémy, proto má každý svůj individuální edukační proces. Dle NANDA taxonomie II. můžeme využít tyto diagnózy: Snaha zlepšit management vlastního zdraví (00162), Neefektivní management vlastního zdraví (00078), Neefektivní management léčebného režimu v rodině (00080), Noncompliance (00079), Snaha zlepšit výživu (00163), Snaha zlepšit sebepéči (00182), Snaha zlepšit znalosti (00161); (Magurová, 2009; Herdman, 2015).
Ve třetí fázi plánování edukátor plánuje postup při edukaci pacienta. Určí priority diagnóz, vhodnou formu edukace, vhodné edukační materiály. Vybere místo a čas dle stavu pacienta. Každá diagnóza má svůj krátkodobý nebo dlouhodobý cíl, intervence a kritérium. Podle vypracovaného plánu by měl být každý schopen vyčíst pacientovy
27
potřeby a jakou péči potřebuje a případně ji zrealizovat. (Kudlová, 2015; Magurová, 2009).
Při realizaci se postupuje dle připraveného plánu. Sestra by měla vyhodnotit, zda naplánovaná péče a realizace cílů je vhodná v daný okamžik. Měla by umět danou situaci vyhodnotit a případně naplánovat na vhodnější chvíli. Vše se odvíjí od stavu pacienta. Veškeré činnosti, popřípadě provedené změny musí sestra pečlivě zaznamenávat. Při realizaci se zapojuje celý tým, např. ošetřovatelky, rehabilitační sestry nebo nutriční terapeutky. Po realizaci plánu daný pracovník stvrzuje podpisem provedení všech úkonů (Kudlová, 2015).
Vyhodnocení je poslední fází. Při ní se uplatňuje zpětná vazba. Zjistí se, zdali pacient pochopil vše potřebné. Ověřování může probíhat otázkami na doporučený léčebný režim apod. U pacientů s diabetem je velmi důležité, aby zvládali selfmonitoring a zvládání akutních komplikací jako např. hypoglykemie nebo hyperglykemie. Zhodnotí se, jestli byly cíle realistické a byly splněny, či naopak.
V případě nesplnění cílů či zjištění, že pacient nemá dostatek informací, by měl edukátor naplánovat případnou reedukaci. Popřípadě změnit cíle, formu edukace a vše potřebné, aby pacient získal co nejvíce znalostí (Kudlová, 2015).
2.2.3 Edukační činnost sestry
Sestra zastává mnoho rolí, pokud se chce zapojit do edukačního procesu, musí se naučit nové roli, roli edukátorky. Charakter výchovně vzdělávací činnosti se odvíjí od pracoviště, kde sestra pracuje např. ambulance nebo lůžkové oddělení. V posledních letech se výchovnému působení přikládá velký důraz. Zjistilo se, že pokud jsou pacienti, popřípadě členové rodiny informování o zdravotním stavu, léčebném postupu, prevenci, je mnohem vyšší pravděpodobnost, že se zkrátí doba léčení (Svěráková, 2012;
Juřeníková, 2010).
Aby se sestra mohla stát dobrou edukátorkou, měla by mít několik předpokladů.
Samozřejmostí charakterových předpokladů jsou důslednost, trpělivost, tolerance, zodpovědnost, profesionálnost. Měla by umět řešit nově vzniklé problémy, měnit edukační proces dle potřeb, měla by umět komunikovat s klidem. Pozitivní vztah k lidem je samozřejmostí. Odborné znalosti a dovednosti jsou výhodou. Měla by se
28
přizpůsobit tempu, které je pro pacienta vhodné, a vybrat vhodné materiály pro edukaci.
Verbální komunikace by měla být výstižná, jednoduchá a vhodně zvolená, aby pacient všemu porozuměl. Při používání odborných výrazů by mělo dojít k jejich vysvětlení, popřípadě k úplnému vynechání a nahrazení slovem jiným. Spisovný jazyk a gramatika při psaném projevu jsou žádoucí. Sestra by neměla zbytečně odbíhat od tématu. Při projevu je velmi důležitá hlasitost, výška tónu, rychlost řeči, pomlky, délka projevu, atd. Při nonverbální komunikaci využíváme gestikulace, které mohou doplnit a zesílit dojem z verbálního projevu, gesta však nesmí být moc přehnaná. Řadí se sem ještě úprava zevnějšku, posturologie, haptika, mimika, oční kontakt, aj. Sestra musí rozpoznat vhodnou vzdálenost mezi ní a edukantem, tzv. proxemika. Řadí se do čtyř zón – veřejná, společenská, osobní a intimní. Každý má tyto hranice nastavené jinak.
Vzdálenost mezi edukátorem a edukantem tak určuje jejich vzájemný vztah (Svěráková, 2012; Juřeníková, 2010).
29
3 Výzkumná část
Pro tuto bakalářskou práci se stanovily čtyři cíle, na které navazují výzkumné předpoklady. Na základě předvýzkumu, který probíhal v květnu 2017 v Centru interních oborů Krajské nemocnici Liberec, a.s., byla upravena pouze procenta výzkumných předpokladů. Samotný výzkum probíhal od května do června 2017 v Centru interních oborů Krajské nemocnici Liberec, a.s.
3.1 Cíle a výzkumné předpoklady
Cíle:
1. Zjistit, zda pacienti s diabetem mellitem znají pojem diabetická nefropatie.
2. Zjistit, zda pacienti s diabetem mellitem znají rizika spojená s diabetickou nefropatií.
3. Zjistit, zda pacienti s diabetem mellitem jsou informování o tom, jak diabetické nefropatii předcházet.
4. Vytvořit návrh edukačního standardu.
Výzkumné předpoklady:
1. Předpokládáme, že více než 55 % pacientů s diabetem mellitem zná pojem diabetická nefropatie.
2. Předpokládáme, že více než 40 % pacientů s diabetem mellitem zná rizika spojená s diabetickou nefropatií.
3. Předpokládáme, že více než 70 % pacientů s diabetem mellitem je informováno o tom, jak diabetické nefropatii předcházet.
30
3.2 Metodika výzkumu
Pro tuto bakalářskou práci byla zvolena kvantitativní metoda šetření. Výzkum probíhal pomocí anonymního dotazníku (viz příloha č. 1) v Centru interních oborů Krajské nemocnici Liberec, a.s. Před zahájením dotazníkového šetření byly uděleny souhlasy od vedoucího bakalářské práce, vedoucího pracovníka odborného zařízení a vedoucího pracovníka Centra interních oborů (viz příloha č. 2).
Předvýzkum (viz příloha č. 3) probíhal v květnu 2017 v Centru interních oborů Krajské nemocnici Liberec, a.s. Bylo rozdáno 10 dotazníků se 100% návratností.
Dotazníkové šetření bylo anonymní. Na základě předvýzkumu byla upravena procenta výzkumných předpokladů. Samotný dotazník zůstal nezměněn, a proto do vlastního výzkumu byla započítaná i data z předvýzkumu. Dotazník obsahuje celkem 14 otázek.
První 3 otázky jsou identifikační, zbylých 11 otázek se týká samotného výzkumného šetření. Otázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 11, 12, 13 a 14 jsou polytomické výběrové, respondenti mohli vybrat pouze jednu odpověď. Otázky č. 7, 8, 9 a 10 jsou polytomické výčtové, respondenti mohli vybrat více správných odpovědí. U otázek č. 7, 8 a 10 bylo stanoveno kriterium pro vyhodnocení jako správně zodpovězené odpovědi, alespoň 3 ze 4 správných odpovědí a zároveň žádné špatně, u otázky č. 9 bylo kriterium alespoň 2 z 3 správných odpovědí a zároveň žádné špatně.
Výzkum probíhal od května do června 2017 v Centru interních oborů Krajské nemocnici Liberec, a.s. Bylo rozdáno 55 dotazníků se 100% návratností. Z toho 5 dotazníků bylo vyřazeno pro neúplné vyplnění. Pro výzkumné šetření bylo tedy využito 50 (100 %) zcela vyplněných dotazníků.
Vzorek respondentů tvořili pacienti hospitalizovaní v Centru interních oborů Krajské nemocnici Liberec, a.s. Kriterium byl diagnostikovaný diabetes mellius.
31
3.3 Analýza výzkumných dat
Údaje získané z dotazníkového šetření byly vyhodnoceny v programech Microsoft® Office Word 2007 a Microsoft® Office Excel 2007. Užila se metoda popisné statistiky. Výsledná data byla naformátována do tabulek a jsou prezentována ve znacích ni – absolutní četnost (počet odpovědí), fi – relativní četnost uváděná v procentech, zaokrouhlená na celá čísla a Σ – celková četnost. V tabulkách jsou správné odpovědi zobrazeny tučným písmem a jsou podtržené. Grafy jsou uváděny v relativní četnosti a správné odpovědi jsou zobrazeny modrou barvou, ostatní odpovědi šedou barvou.
Položka č. 1 – Pohlaví respondentů
Tabulka č. 1 – Pohlaví respondentů
ni [-] fi [%]
Žena 19 38 %
Muž 31 62 %
Σ 50 100 %
Graf č. 1 - Pohlaví respondentů
První dotazníková položka se zabývala pohlavím respondentů. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů a z toho 31 (62 %) respondentů bylo mužského pohlaví a 19 (38 %) respondentů bylo pohlaví ženského.
38%
62%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Žena Muž
32
Položka č. 2 – Věk respondentů
Tabulka č. 2 – Věk respondentů
ni [-] fi [%]
15 – 30 let 9 18 %
31 – 45 let 5 10 %
46 – 60 let 14 28 %
61 let a více 22 44 %
Σ 50 100 %
Graf č. 2 – Věk respondentů
Druhá dotazníková položka se zabývala věkem respondentů. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů. Nejvíce bylo rozmezí 61 let a více, 22 (44 %) respondentů, poté 46 – 60 let, 14 (28 %) respondentů, 15 – 30 let, 9 (18 %) respondentů a nakonec 31 – 45 let, 5 (10 %) respondentů.
18% 10%
28%
44%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
15 - 30 let 31 - 45 let 46 - 60 let 61 let a více
33
Položka č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Tabulka č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
ni [-] fi [%]
Základní škola 4 8 %
Střední odborná škola bez maturity 20 40 %
Střední odborná škola s maturitou 21 42 %
Vyšší odborná škola 1 2 %
Vysoká škola 4 8 %
Σ 50 100 %
Graf č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Třetí dotazníková položka se zabývala nejvyšším dosaženým vzděláním respondentů. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů. 21 (42 %) respondentů uvedlo jako nejvyšší dosažené vzdělání střední odbornou školu s maturitou, 20 (40 %) respondentů uvedlo střední odbornou školu bez maturity, 4 (8 %) respondenti uvedli základní školu, taktéž 4 (8 %) respondenti uvedli vysokou školu a 1 (2 %) respondent uvedl vyšší odbornou školu.
8%
40% 42%
2% 8%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Základní
škola Střední odborná škola
bez maturity
Střední odborná škola
s maturitou
Vyšší odborná
škola Vysoká škola
34
Položka č. 4 – Jaký typ diabetu mellitu respondenti mají
Tabulka č. 4 – Jaký typ diabetu mellitu respondenti mají
ni [-] fi [%]
Diabetes mellitus 1. typu 10 20 %
Diabetes mellitus 2. typu 40 80 %
Jiný (vypište) 0 0 %
Σ 50 100 %
Graf č. 4 – Jaký typ diabetu mellitu respondenti mají
Čtvrtá dotazníková položka se zabývala, jaký typ diabetu mellitu respondenti mají.
Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů. 40 (80 %) respondentů odpovědělo diabetes mellitus 2. typu, 10 (20 %) respondentů odpovědělo diabetes mellitus 1. typu. Jiný typ diabetu mellitu zvolilo 0 (0 %) respondentů.
20%
80%
0%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Diabetes mellitus 1. typu
Diabetes mellitus 2. typu
Jiný (vypište)
35
Položka č. 5 – Jak dlouho se respondenti léčí s diabetem mellitem
Tabulka č. 5 – Jak dlouho se respondenti léčí s diabetem mellitem
ni [-] fi [%]
1 – 5 let 12 24 %
6 – 10 let 17 34 %
11 – 15 let 7 14 %
16 let a více 14 28 %
Σ 50 100 %
Graf č. 5 – Jak dlouho se respondenti léčí s diabetem mellitem
Pátá dotazníková položka se zabývala tím, jak dlouho se respondenti léčí s diabetem mellitem. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů. 17 (34 %) respondentů odpovědělo 6 – 10 let, 14 (28 %) respondentů odpovědělo 16 let a více, 12 (24 %) respondentů odpovědělo 1 – 5 let a 7 (14 %) respondentů odpovědělo 11 – 15 let.
24%
34%
14%
28%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
1 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let 16 let a více
36
Položka č. 6 – Jaký tělesný orgán je postižen při diabetické nefropatii
Tabulka č. 6 – Jaký tělesný orgán je postižen při diabetické nefropatii
ni [-] fi [%]
Slinivka břišní 7 14 %
Mozek 1 2 %
Oční sítnice 7 14 %
Žaludek 1 2 %
Ledviny 30 60 %
Nevím 4 8 %
Σ 50 100 %
Graf č. 6 – Jaký tělesný orgán je postižen při diabetické nefropatii
Šestá dotazníková položka se zabývala tím, jaký tělesný orgán je postižen při diabetické nefropatii. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů, z toho 30 (60 %) respondentů zvolilo ledviny, 7 (14 %) respondentů zvolilo slinivku břišní, stejně tak 7 (14 %) respondentů zvolilo oční sítnici, 4 (8 %) respondentů zvolilo odpověď nevím, 1 (2 %) respondent zvolil mozek stejně jako 1 respondent (2 %) zvolil žaludek.
14%
2%
14%
2%
60%
8%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Slinivka břišní
Mozek Oční sítnice Žaludek Ledviny Nevím
37
Položka č. 7 – Jaké jsou projevy diabetické nefropatie
Tabulka č. 7 – Jaké jsou projevy diabetické nefropatie
ni [-] fi [%]
Zvětšené ledviny 13 13 %
Dušnost 8 8 %
Bílkovina v moči 15 14 %
Zhoršená funkce ledvin 27 26 %
Zvracení 2 2 %
Bolest hlavy 2 2 %
Zhoršená funkce jater 4 4 %
Vznik otoků (oční víčka, nohy) z důvodu
nedostatku bílkovin 24 23 %
Nevím 8 8 %
Σ 103 100 %
Správné odpovědi 17 34 %
Špatné odpovědi 33 66 %
Σ 50 100 %
Graf č. 7 – Jaké jsou projevy diabetické nefropatie
Sedmá dotazníková položka se zabývala projevy diabetické nefropatie. Bylo možné zvolit více odpovědí. Z celkového výčtu odpovědí byly 4 správně. Pro správně zodpovězenou otázku bylo stanovené kriterium zvolit alespoň 3 ze 4 správných
13% 8% 14% 26%
2% 2% 4%
23%
8%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Zvětšené ledviny
Dušnost Bílkovina v moči
Zhoršená funkce ledvin
Zvracení Bolest hlavy Zhoršená funkce jater
Vznik otoků (oční víčka, nohy)
z důvodu nedostatku
bílkovin
Nevím
38
odpovědí a zároveň žádnou špatně. Bylo dotázáno 50 respondentů. Bylo celkem 103 (100 %) odpovědí. 27× byla vybrána odpověď zhoršená funkce ledvin (26 %), 24× byla vybrána odpověď vznik otoků z důvodu nedostatku bílkovin (23 %), 15× byla zvolena bílkovinu v moči (14 %), 13× zvětšené ledviny (13 %), 8× dušnost (8 %), taktéž 8× odpověď nevím (8 %), 4× zhoršená funkce jater (4 %), 2× bylo zvoleno zvracení (2 %) a stejně tak 2× bolest hlavy (2 %). Celkem odpovědělo správně 17 (34 %) respondentů a špatně 33 (66 %) respondentů.
Položka č. 8 – Co může způsobit diabetická nefropatie
Tabulka č. 8 – Co může způsobit diabetická nefropatie
ni [-] fi [%]
Oslepnutí 18 13 %
Selhávání ledvin 27 20 %
Smrt 11 8 %
Hyperglykemii 12 9 %
Obezitu 9 7 %
Nutnost dialýzy 24 18 %
Nutnost transplantace ledvin, či slinivky břišní 17 13 %
Amputace končetiny 11 8 %
Nevím 6 4 %
Σ 135 100 %
Správné odpovědi 21 42 %
Špatné odpovědi 29 58 %
Σ 50 100 %
39
Graf č. 8 – Co může způsobit diabetická nefropatie
Osmá dotazníková položka se zabývala tím, co může diabetická nefropatie způsobit. Bylo možné zvolit více odpovědí. Z celkového výčtu odpovědí byly 4 správně. Pro správně zodpovězenou otázku bylo stanovené kriterium zvolit alespoň 3 ze 4 správných odpovědí a zároveň žádnou špatně. Bylo dotázáno 50 respondentů.
Celkem bylo 135 (100 %) odpovědí. 27× byla vybrána otázka selhávání ledvin (20 %), 24× nutnost dialýzy (18 %), 18× oslepnutí (13 %), 17× byla určena nutná transplantace ledvin (13 %), 12× hyperglykemie (9 %), 11× smrt (8 %) taktéž 11× byla vybrána amputace končetiny (8 %), 9× byla označena obezita (7 %) a 6× odpověď nevím (4 %).
Celkem odpovědělo správně 21 (42 %) respondentů a špatně 29 (58 %) respondentů.
13% 20%
8% 9% 7% 18% 13% 8% 4%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Oslepnutí Selhávání ledvin
Smrt Hyperglykemii Obezitu Nutnost dialýzy Nutnost transplantace
ledvin, či slinivky břišní
Amputace
končetiny Nevím
40
Položka č. 9 – Jak předcházet vzniku diabetické nefropatie
Tabulka č. 9 – Jak předcházet vzniku diabetické nefropatie
ni [-] fi [%]
Mít časté hypoglykemie 1 1 %
Korekce glykemie 34 31 %
Pravidelné kontroly v diabetologické poradně 38 35 %
Být obézní 3 3 %
Korekce krevního tlaku 24 22 %
Mít časté hyperglykemie 2 2 %
Nevím 6 6 %
Σ 108 100 %
Správné odpovědi 32 64 %
Špatné odpovědi 18 36 %
Σ 50 100 %
Graf č. 9 – Jak předcházet vzniku diabetické nefropatie
Devátá dotazníková položka se zabývala předcházení vzniku diabetické nefropatie.
Bylo možné zvolit více odpovědí. Z celkového výčtu odpovědí byly 3 správně. Pro správně zodpovězenou otázku bylo stanovené kriterium zvolit alespoň 2 z 3 správných
1%
31% 35%
3%
22%
2% 6%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Mít časté hypoglykemie
Korekce glykemie Pravidelné kontroly v diabetologické
poradně
Být obézní Korekce krevního tlaku
Mít časté hyperglykemie
Nevím
41
odpovědí a zároveň žádnou špatně. Bylo dotázáno 50 respondentů. Celkem bylo 108 (100 %) odpovědí. 38× byla označena odpověď pravidelné kontroly v diabetologické poradně (35 %), 34× korekce glykemie (31 %), 24× korekce krevního tlaku (22 %), 6× byla zvolena odpověď nevím (6 %), 3× odpověď být obézní (3 %), 2× odpověď mít časté hyperglykemie (2 %) a 1× odpověď mít časté hypoglykemie (1 %). Správně odpovědělo 32 (64 %) respondentů a špatně 18 (36 %) respondentů.
Položka č. 10 – Zásady životního stylu předcházející vzniku diabetické nefropatie
Tabulka č. 10 – Zásady životního stylu předcházející vzniku diabetické nefropatie ni [-] fi [%]
Nepít alkohol 38 25 %
Dostatek fyzické aktivity 29 20 %
Pít alkohol 3 2 %
Dodržovat doporučenou diabetickou dietu 38 25 %
Pravidelně užívat vitamín A 3 2 %
Nekouřit 36 24 %
Pravidelně jíst čokoládu 0 0 %
Přejídat se 2 1 %
Nevím 2 1 %
Σ 151 100 %
Správné odpovědi 31 62 %
Špatné odpovědi 19 38 %
Σ 50 100 %
42
Graf č. 10 – Zásady životního stylu předcházející vzniku diabetické nefropatie
Desátá dotazníková položka se zabývala zásadami životního stylu předcházející vzniku diabetické nefropatie. Bylo možné zvolit více odpovědí. Z celkového výčtu odpovědí byly 4 správně. Pro správně zodpovězenou otázku bylo stanovené kriterium zvolit alespoň 3 ze 4 správných odpovědí a zároveň žádnou špatně. Bylo dotázáno 50 respondentů. Celkem bylo 151 (100 %) odpovědí. 38× byla zvolena možnost nepít alkohol (25 %) stejně jako 38× možnost dodržovat doporučenou diabetickou dietu (25 %), 36× možnost nekouřit (24 %), 29× bylo vybráno dostatek fyzické aktivity (20 %), 3× pít alkohol (2 %) taktéž 3× pravidelné užívání vitamínu A (2 %), 2× byla zvolená možnost přejídat se (1 %) stejně tak 2× odpověď nevím (1 %) a odpověď pravidelně jíst čokoládu nebyla zvolena ani jednou (0 %). Správně odpovědělo 31 (62 %) respondentů a špatně 19 (38 %) respondentů.
Položka č. 11 – Informoval lékař respondenty ohledně diabetické nefropatie
Tabulka č. 11 – Informoval lékař respondenty ohledně diabetické nefropatie ni [-] fi [%]
Ano 32 64 %
Ne 8 16 %
Nevím 10 20 %
Σ 50 100 %
25% 20%
2%
25%
2%
24%
0% 1% 1%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Nepít alkohol Dostatek
fyzické aktivity Pít alkohol Dodržovat doporučenou
diabetickou dietu
Pravidelně užívat vitamín
A
Nekouřit Pravidelně jíst
čokoládu Přejídat se Nevím
43
Graf č. 11 – Informoval lékař respondenty ohledně diabetické nefropatie
Jedenáctá dotazníková položka se zabývala otázkou, zdali lékař informoval respondenty ohledně diabetické nefropatie. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů.
Odpověď ano zvolilo 32 (64 %) respondentů, možnost nevím zvolilo 10 (20 %) respondentů a odpověď ne zvolilo 8 (16 %) respondentů.
Položka č. 12 – Nejvíce informací o diabetické nefropatii
Tabulka č. 12 – Nejvíce informací o diabetické nefropatii
ni [-] fi [%]
Od lékaře 23 46 %
Od sestry 13 26 %
Z internetu 11 22 %
Z televize 3 6 %
Jiné (vypište) 0 0 %
Σ 50 100 %
64%
16% 20%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Ano Ne Nevím
44
Graf č. 12 – Nejvíce informací o diabetické nefropatii
Dvanáctá dotazníková položka se zabývala otázkou, odkud mají respondenti nejvíce informací o diabetické nefropatii. Bylo dotázáno 50 (100 %) respondentů.
Nejčastěji zvolená odpověď byla od lékaře, 23 (46 %) respondentů, poté odpověď od sestry, 13 (26 %) respondentů, následovala odpověď z internetu, 11 (22 %) respondentů, poté odpověď z televize, 3 (6 %) respondentů a možnost odpovědi jiné, zvolilo 0 (0 %) respondentů.
Položka č. 13 – Dostatek informací o diabetické nefropatii
Tabulka č. 13 – Dostatek informací o diabetické nefropatii
ni [-] fi [%]
Ano 15 30 %
Ne 27 54 %
Nevím 8 16 %
Σ 50 100 %
46%
26% 22%
6% 0%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Od lékaře Od sestry Z internetu Z televize Jiné (vypište)
