1 1 1

(1)

1

(2)

1

(3)

1

(4)

1

(5)

1

(6)

Poděkování:

Chtěla bych velmi poděkovat Bc. Monice Líbalové, díky jejíž trpělivosti a odborné pomoci jsem zdárně mohla dokončit tuto bakalářskou práci a za cenné rady, které mi poskytla.

Zároveň děkuji celé mé rodině za velikou podporu po celou dobu mého studia.

(7)

10 Anotace v českém jazyce

Bakalářská práce je zaměřena na ošetřovatelskou péči o pacienta s hrudním drénem. Práce je rozdělena na dvě hlavní části, a to část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána historie a vývoj hrudní drenáže, anatomie hrudníku, drenážní systémy, druhy drénů, postup pro zavedení drénu, úloha sestry v péči o pacienta s hrudní drenáží, extrakce a komplikace hrudních drénu. Část praktická vyplívá z kvantitativního výzkumu a zpracování dat ze získaných dotazníků a jejich následná interpretace. Cílem bylo zmapovat proces ošetřování hrudní drenáže, zjistit nejčastější komplikace u pacientů s hrudním drénem a zjistit typ hrudních drenáží používaných ve zdravotnických zařízení.

Jméno a příjmení autora:

Zuzana Bartoníčková

Instituce: Technická univerzita v Liberci Fakulta zdravotnických studií

Název práce: Specifika ošetřovatelské péče o pacienta s hrudním drénem Vedoucí práce: Bc. Monika Líbalová

Počet stran: 62

Počet příloh: 4

Rok obhajoby: 2019

Klíčová slova:

Anotace:

Hrudní drén, ošetřovatelská péče, pacient

(8)

11 Annotation

This bachelor thesis is focused on nursing care for a patient with a chest drain. It is divided into two main parts, the theoretical and the practical part. In the theoretical part is described history and development of chest drain, the anatomy of thorax, drainage systems, types of drains, a drainage procedure, the role of a nurse in caring for a patient with the chest drain, extraction, and complications of the chest drain. The practical part results from quantitative research and processing data from questionnaires and their subsequent interpretation. The goal was to map the process of treating chest drains, find out the most common complications in patients with the chest drain and find out types of chest drainage used in medical facilities.

Name and surname: Zuzana Bartoníčková

Institution: Technical university of Liberec Faculty of Health Studies

Title: Specific of nursing care for patients with chest drain Supervisor: Bc. Monika Líbalová

Pages: 62

Appendices: 4

Year: 2019

Keywords:

Abstract:

chest drain, nursing care, patient

(9)

12

Obsah

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 14

1 ÚVOD ... 15

2 TEORETICKÁ ČÁST ... 16

2.1 HISTORIE A VÝVOJ HRUDNÍ DRENÁŽE ... 16

2.2 ANATOMIE HRUDNÍKU ... 17

2.3 DRENÁŽNÍ SYSTÉMY ... 18

2.3.1 Pasivní hrudní sání ... 18

2.3.2 Přímé aktivní hrudní sání ... 19

2.4 INDIKACE K HRUDNÍ DRENÁŽI A PŘÍPRAVA PACIENTA KVÝKONU ... 20

2.4.1 Indikace pro zavedení hrudního drénu ... 20

2.4.2 Speciální příprava pacienta na zavedení hrudní drenáže ... 22

2.5 DRUHY DRÉNŮ ... 22

2.5.1 Místo zavedení hrudního drénu ... 23

2.5.2 Příprava pomůcek na zavedení hrudního drénu ... 23

2.6 POSTUP PRO ZAVEDENÍ HRUDNÍHO DRÉNU A NAPOJENÍ PACIENTA NA DRENÁŽNÍ SYSTÉM 24

2.7 ÚLOHA SESTRY VPÉČI O PACIENTA SHRUDNÍ DRENÁŽÍ ... 25

2.8 EXTRAKCE HRUDNÍHO DRÉNU ... 26

2.9 KOMPLIKACE HRUDNÍHO DRÉNU ... 27

2.9.1 Komplikace technické: ... 27

2.9.2 Komplikace ze strany pacienta: ... 27

2.9.3 Komplikace ze strany lékařského a ošetřujícího personálu: ... 28

3 VÝZKUMNÁ ČÁST ... 29

3.1 CÍLE A VÝZKUMNÉ PŘEDPOKLADY ... 29

3.2 METODIKA VÝZKUMU... 29

3.3 ANALÝZA VÝZKUMNÝCH DAT ... 30

3.4 ANALÝZA VÝZKUMNÝCH CÍLŮ A PŘEDPOKLADŮ ... 49

4 DISKUZE ... 52

5 NÁVRH DOPORUČENÍ PRO PRAXI ... 56

6 ZÁVĚR ... 57

(10)

13

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 58

8 SEZNAM TABULEK... 60

9 SEZNAM GRAFŮ ... 61

PŘÍLOHY ... 62

(11)

14

Seznam použitých zkratek

ARO Anesteziologicko-resuscitační oddělení

cm centimetr

cmH2O centimetrů vodního sloupce CT výpočetní tomografie CRP C-Reaktivní protein F tzv. French (kalibr drénu)

HD hrudní drén

Ch Charierova stupnice

CHIR.JIP Jednotka intenzivní péče, chirurgie INR protrombinový čas

PVC polyvinylchlorid

PNO pneumothorax

ml mililitr

např. například

sono ultrazvukové vyšetření RTG rentgenové vyšetření

tzv takzvané

VAS vizuální analogová škála bolesti

% procento (relativní četnost)

(12)

15

1 ÚVOD

Bakalářská práce je zaměřena na specifika ošetřování pacientů s hrudní drenáží. Proces ošetřování hrudního drénu patří v současné době k nedílné součásti práce všeobecné sestry.

Toto téma jsem volila na základě toho, že tento způsob léčby je stále častěji využívaný v terapii mnohem širšího okruhu onemocnění než dodnes. Z toho důvodu by se ve výuce mělo věnovat této problematice více pozornosti. Péče o pacienta s hrudní drenáží zahrnuje širokou oblast ošetřování. Začíná u péče o místo vstupu drénu, přes funkčnost, zajištění sběrné nádoby až po celkový stav pacienta. V každé této oblasti mohou nastat různé komplikace, která musí ošetřující sestra znát a předcházet jim dle platných poznatků.

Nedostatečné vzdělání v této oblasti může způsobit četné komplikace u pacienta, a tudíž neefektivní terapii.

Cílem mé bakalářské práce je zjistit specifika ošetřování u pacientů s hrudním drénem u všeobecných sester, na vybraných chirurgických a intenzivních pracovištích.

(13)

16

2 TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Historie a vývoj hrudní drenáže

Historie hrudní drenáže je datována již na samém počátku vývoje chirurgie. První provádějící drenáž hrudníku byl již Hippokrates v letech 460-337 před naším letopočtem.

Jako první byla drenáž hrudníku využita k léčbě hrudního empyému nejprve pomocí rákosové trubičky. Až od začátku letopočtu jsou datovány zmínky o použití kovových trubiček.

Materiál drénů se rozvíjel postupem času přes kaučukové, skleněné až gumové, ohebné hrudní drény. Pro efekt sání se pro drenáž používaly také vkládané tkaniny, komplikací byla však častá kontaminace drénů bakteriální florou. První jednorázovou, spádovou, uzavřenou hrudní drenáž odvádějící do láhve s vodním zámkem zavedl v roce 1875 internista Gotthard Bűlau, kdy drenáž použil u 35letého pacienta s pleuropneumonií. V roce 1891 tuto kazuistiku publikoval. Inovativnější materiál hrudního drénu byl drén plastový uveden na trh firmou Sherwood Medical. (Vašáková, Žáčková, 2012)

V roce 1961. v období 1. světové války, narůstající problematiky terapie traumat hrudníku nutila tehdejší lékaře k dosud ne tak rozšířeným léčebným výkonům, která výrazně snížila mortalitu zraněných. (Vašáková, Žáčková, 2012) Výrazná problematika při léčbě hemothoraxu, který byl doporučován léčit klidem na lůžku a Priessnitzovou metodou nahradila uzavřená hrudní drenáž zprvu označována jako alternativa hrudní punkce. (Stolz, Pafko a kol., 2010) Za 2. světové války se hrudní drenáž používala jako zajištující výkon pouze po thorakotomiích při traumatech hrudníku. Při ostatních tupých poranění hrudníku byla stále v popředí používána pouze punkce hrudníku hrudní drény se začaly znovu využívat i ve válečné medicíně díky nově zavedeným metodám derivace patologického obsahu z pohrudniční dutiny jako: thorakotomický drén, uzavřená drenáž, thorakostomie a uzavřená thorakotomie. Významné doporučení pro léčbu hemothoraxu a pneumothoraxu jako metoda volby byla hrudní drenáž, pouze pro akutní úlevu při tenzním pneumothoraxu byla hrudní punkce. Toto doporučení vydal ve své publikaci Felton v roce 1963. V roce 1963 také Heimlich zavedl chlopeň zabraňující vniknutí vzduchu do hrudníku ale zároveň umožňující odvádění patologického sekretu z dutiny hrudní. Hrudní drenáž se stala plně využívanou standartní metodou v chirurgických oborech od druhé poloviny 20. století. (Vašáková, Žáčková, 2012)

(14)

17

2.2 Anatomie hrudníku

Hrudní koš je kostěná struktura kuželovitého tvaru, která chrání dutinu hrudní se všemi svými životně důležitými orgány. Kostra hrudníku je tvořena hrudní kostí, ke které jsou pomocí chrupavek připojeny žebra, která se v zadní části kloubně připojují na dvanáct hrudních obratlů. Stěna hrudní dutiny je díky svalům, kterými je tvořena, elastická a díky jejich činnosti se může rozšiřovat a smršťovat. Zmíním zde pojmy horní a dolní hrudní apertura, horní hrudní apertura je ohraničena horním okrajem rukojeti sterna, prvními žebry a prvním hrudním obratlem. Dolní hrudní apertura je zezadu ohraničena 12.obratlem a 12.

žebrem, zepředu pak chrupavkami 7. až 12. žebra a xifosternálním skloubením. Bránice překrývá dolní hrudní aperturu, skládá se ze své svalové části, která se z velké části podílí na mechanice dýchání, a ze své centrálně uložené šlašité části. Mezi svalovými snopci bránice jsou otvory pro průchod důležitých orgánu z dutiny hrudní do dutiny břišní, a to jícen, mízovod, bloudivý nerv, aorta a dolní dutá žíla. (Čihák, 2016)

Orgány hrudního koše. Plíce jsou největším orgánem v dutině hrudní, dělí se na pravou a levou plíci, a každá plíce se rozděluje na jednotlivé laloky, vpravo jsou uloženy tři laloky a vlevo dva laloky. Plíce jsou uloženy v pohrudničních dutinách navzájem oddělující se mezihrudím. Pohrudniční dutiny jsou vystlány parietální pleurou tzv. pohrudnicí, přecházející v pleuru mediastinální, která v plicním hilu přechází v poplicnici kryjící celou plíci. Za normálních okolností je v intrapleurálním prostoru velmi malé množství tekutiny, která zajištuje, že při dýchání po sobě listy pohrudnice klouzají. Za klidného dýchání je tlak v pohrudniční dutině -4 až -10 cmH2O. Další životně důležité orgány dutiny hrudní jsou srdce, velké cévy, dolní cesty dýchací, jícen, nervové svazky, mízovod a uzliny uložené v mezihrudí. (Čihák, 2016)

Hrudní stěna se skládá ze tří vrstev. Kůže a podkoží tvoří povrchovou vrstvu obsahující povrchové cévy, podkožní lymfatické cévy a nervy. Svaly tvoří střední vrstvu třemi hlavními skupinami: přední část: m. pectoralis maior et minor, laterální skupina: m. serratus anterior, a zadní skupina svalů: m. trapezius, m. latissimus dorsi, m. iliocostalis a svaly lopatky. Žebra, hrudní kost, hrudní obratle, lopatka a mezižeberní prostory obsahující svaly, cévy a nervy, tvoří hlubokou vrstvu hrudní stěny. (Čihák, 2016)

Cévní a nervové zásobení hrudní stěny. Mezi hlavní cévy zásobující hrudní stěnu patří cévy interkostální. Mezižeberní tepny aa. Intercostales jsou párové tepny odstupující z hrudní aorty 10 párů a kraniálně z truncus costocervicales pak 2 páry. Aa. Intercostales probíhají pod

(15)

18

interkostální žílou a nad nervem. Nervově cévní mezižeberní svazek pak tvoří: a. intercostalis posterior, v. intercostalis a n. intercostalis, tento svazek je jedním z určujících znaků, při vyhledávání místa vpichu hrudníku drénu. Průběh interkostálních tepen bývá často anomální až vinutý. Mezi častou příčinu nutnosti thorakochirurgické revize je právě poranění tepny s následným krvácením při hrudní punkci či hrudní drenáži. Z hrudních spinálních nervů vychází nervy interkostální, inervující mezižeberní prostory. (Čihák, 2016)

2.3 Drenážní systémy

Mezi nejpoužívanější hrudní drény se řadí především drény z PVC či polyethylenu, velmi často se zavaděčem. Důvod je hlavně ve snadném použití a zároveň efektivnosti při odvádění patologického sekretu z pohrudniční dutiny. Jejich výhodami jsou průsvitnost, kalibrace, nesmáčivý materiál a pevnost důležitá primárně jako prevence zmáčknutí svaly hrudní stěny.

Časté využití našly drény s rentgen-kontrastním proužkem po celé délce drénu, který umožní viditelnost drénu při radiologické kontrole. (Vašáková, Žáčková, 2012)

Hrudní drenáž je chirurgická, terapeutická metoda, při které dochází k cílené evakuaci patologického obsahu z pleurální dutiny. Cílem je obnovení tlakových poměrů a rozepnutí plíce s obnovou mechaniky dýchání.

2.3.1 Pasivní hrudní sání

Dle derivace patologického obsahu se drenážní systémy dělí na drenáže spádové a drenáže napojené na aktivní sání. Spádová hrudní drenáž dle Bulaua je základním typem drenáže s derivací sekretu a vzduchu pod vodní zámek. Jedná se o nejjednodušší drenážní systém, jež se skládá z jedné uzavřené láhve, která je připojená na jednu přívodnou trubici končící pod hladinou tekutiny v láhvi tzv. vodní zámek. Z láhve pak vede druhá krátká trubice, jež odvádí vzduch z drenážní láhve. V drenážní láhvi musí být hladina desinfekčního roztoku, množství roztoku je od autorů udávána rozdílně, od některých 2–5 cm od jiných 5-10 cm ode dna. V pleurální dutině se díky hloubce ponoru udržuje negativní tlak, tzv. vodní zámek slouží ke zpětnému nasávání vzduchu. V uzavřené pleurální dutině se při podtlaku vystupuje sloupec tekutiny v trubici nad hladinu tekutiny a s dýcháním se pohybuje synchronně. Tento typ drenážního systému je dostupný ve formě resterilizovatelné v podobě skleněné láhve a plastovými spojovacími trubicemi nestejné délky které procházejí uzávěrem láhve. Také je dostupná forma láhve plastové s uzávěrem a spojovacími hadicemi na jedno použití. U hrudní spádové drenáži dle Bulaua kontrolujeme především hloubku odvodné

(16)

19

trubice pod hladinou, kdy je nebezpečné příliš mělké i příliš hluboké zasunutí dále polohu odvodné láhve, kdy při vysokém uložení hrozí riziko nasátí desinfekčního roztoku do hrudníku a samozřejmě množství odváděného sekretu do láhve a dle potřeby jeho opakovanému vylévání. (Vašáková, Žáčková, 2012)

2.3.2 Přímé aktivní hrudní sání

Jedná se o systém přímého napojení hrudní drenáže na aktivní sání řízené odsávačkou.

Sekret se odvádí přímo do sběrného sáčku, který je umístěn v nádobě odsávačky. U této techniky však neznáme přesnou hodnotu podtlaku, která je vyvíjena na pleurální dutinu. To je značná nevýhoda, a proto ne všichni považují tento způsob za zcela bezpečný. Úroveň sání je nastavena tak, abychom dosáhli potřebného efektu terapie což je evakuace patologické tekutiny či vzduchu z pleurální dutiny. Stupeň sání nastavuje lékař, který je zkušený a vyškolený v technice hrudní drenáže. K nežádoucím účinkům patří hlavně bolest, která je dána nastavením vysoké hodnoty podtlaku při nerozvíjející se plíci, dále kardiovaskulární nestabilita objevující se při pohybech mediastina v závislosti na změně podtlaku.

Tříkomorová hrudní drenáž s napojením na aktivní sání byla původně sestavena ze tří skleněných vzájemně propojených láhví, kdy první láhev byla napojena na hrudní drén vedoucí od pacienta a poslední láhev napojena na zdroj aktivního sání. První láhev měla funkci sběrné nádoby, ve které se hromadil sekret, napojena přímo na hrudní drén vedoucí od pacienta a odvodnou trubicí byla spojena s lahví druhou. Druhá láhev měla úlohu vodního zámku, přívodnou trubicí byla spojena s láhví první a vedla pod hladinu desinfekčního roztoku. Druhá byla trubice odvodná spojující prostor nad vodní hladinou s láhví třetí. Toto spojení zajištovalo přenos podtlaku ze třetí láhve do láhve druhé, regulovala tedy sání.

Při odpojení hrudního sání, odpovídala výška hladiny v trubici vedoucí pod vodní zámek, hodnotě podtlaku v pohrudniční dutině, jako při bulauově spádové drenáži. Třetí láhev byla se třemi vstupy, kdy první zajištoval spojení s lahví druhou, druhý pak byl napojen na zdroj aktivního sání, a třetí trubice byla vyvedena ven z láhve do prostoru pro komunikaci s atmosférickým tlakem, přičemž její distální část byla ponořena v dolní části láhve pod vodní hladinu. Regulace podtlaku byla zajištěna množstvím desinfekčního roztoku v láhvi třetí, trubicí zajištující komunikaci třetí láhve s atmosférickým tlakem a regulací podtlaku, který vytvářel zdroj aktivního sání.

Tříkomorové komerčně vyráběné drenážní systémy jsou jednorázové, je to uzavřený systém, který minimalizuje riziko vniku infekce do pohrudniční dutiny. Dnes v mnoha

(17)

20

zařízeních nahrazují klasické lahvové resterilizovatelné systémy. V principu jsou téměř totožné jako původní lahvové systémy, obsahují komoru sběrnou, komoru s vodním zámkem a komoru k napojení na zdroj aktivního sání. Rozdíl je ve druhém a třetím oddílu trubice, která je do tvaru U a plní tutéž funkci. Po napojení na aktivní sání odpovídá úroveň podtlaku rozdílu mezi výškou hladin ve třetím oddílu v trubici U. V případě že je ve třetím oddílu z ramene trubice U spojenou s atmosférickým tlakem odsáta zcela voda, náplň vody v komoře je maximální a vzduch probublává druhým ramenem trubice U, pak vzniká největší dosažitelný podtlak. (Vašáková, Žáčková, 2012)

2.4 Indikace k hrudní drenáži a příprava pacienta k výkonu 2.4.1 Indikace pro zavedení hrudního drénu

Indikací pro zavedení hrudní drenáže je mnoho a zde budou stručně zmíněny ty nejčastější.

Pneumothorax (PNO) je definován jako přítomnost vzduchu v pleurální dutině. Průnik vzduchu do pleurálního prostou, může mít příčinu traumatickou, spontánní či iatrogenní.

Traumatický pneumothorax je tedy nahromadění vzduchu v pleurálním prostoru jako důsledek poranění hrudníku, dále pak pneumothorax členíme na otevřený a uzavřený a tenzní.

Otevřený pneumothorax vzniká při přetrvávající komunikaci pleurální dutiny s atmosférou a tlak v hrudníku se tedy rovná tlaku atmosféry. U zavřeného pneumothoraxu vnikne do pleurálního prostoru určité množství vzduchu, tehdy je příčina buď penetrující tedy traumatické poranění hrudní stěny, průdušek, plic či jícnu nebo jako netraumatický tedy spontánní pneumothorax. Tenzní pneumothorax vniká tehdy, když je vzduch vdechován do pohrudniční dutiny, ale už není vydechován zpět do atmosféry, vzduch se v pohrudniční dutině hromadí, vychyluje mediastinum s dalšími orgány na nepostiženou stranu a dochází k patofyziologickým změnám v hrudních orgánech. Mezi první symptomy řadíme rozvoj těžké dušnosti, periferní cyanozu, tachypnoe, hypotenzi a úzkost postiženého. Je to život ohrožující stav, kdy je nutná urgentní punkce hrudníku na postižené straně, ve 2. mezižebří v medioklavikulární čáře. Spontánní pneumothorax můžeme dále dělit na primární, sekundární, katameniálnní a neonatální. Příčina vzniku primárního pneumothoraxu není zcela známa, neboť není bezprostředně vázán na nějaké onemocnění. Sekundární pneumothorax naproti tomu prokazatelně vzniká jako důsledek prokázaného plicního onemocnění.

Katameniální pneumothorax vzniká v období menstruace, s nejvyšší incidencí ve 3. a 4. dekádě. A neonatální pneumothorax se vyskytuje typicky u nezralých novorozenců

(18)

21

v souvislosti s vrozenými respiračními poruchami. Iatrogenní pneumothorax vzniká ve spojitosti s lékařským zákrokem, nejčastěji při punkci vena subclavia či vena jugularis, z toho důvodu je vždy na místě provést kontrolní rentgenový snímek.

Hemothorax definujeme jako nahromadění krve v pleurální dutině, vznikající důsledkem poranění některého z orgánů dutiny hrudní. Symptomaticky se krvácení do pleurální dutiny projevuje v závislosti na rychlosti a množství krevní ztráty. Ztráty do 400ml jsou menší, mívají asymptomatický průběh a často se vstřebají spontánně. Na rentgenovém snímku plic se jako první známka objeví zastření kosofrenického úhlu, zastření celé pleurální dutiny způsobí až velké krvácení. Počáteční, rychlá evakuace 500–1500 ml krevního obsahu, není z prognostického pohledu tak významná jako krevní ztráta následující. Pokud je další krevní ztráta méně než 200 ml za hodinu, je možné že se krvácení zastaví. Kritický, život ohrožující stav pacienta se projevuje při velkém hemothoraxu, v tomto případě je nutná urgentní thorakotomie a ošetření zdroje krvácení.

Fluidothorax definujeme jako nahromadění tekutiny patologického charakteru v pleurální dutině. Tento stav je pouze symptomem systémového onemocnění, a proto drenáž tekutiny je pouze dočasným řešením a je třeba léčit primární onemocnění.

Hrudní empyém označuje přítomnost hnisu v pleurální dutině. Jedná se o následek primárního onemocnění, které se odehrává v pleurálním prostoru, nebo v jeho těsné blízkosti.

Mezi primární onemocnění patří zánětlivá onemocnění plic, infekce či poranění hrudníku, bronchopleurální a parenchymová píštěl. Z mikrobiologického hlediska se spektrum vyvolávajícího agens značně změnila, před érou antibiotik byly nejčastěji nalézány Streptococcus pneumoniae a hemolytické streptokoky. Po zavedení antibiotik dochází ke změně v mikrobiologických nálezech. V devadesátých letech našeho století nejčastěji kultivujeme z gramnegativních mikroorganismů Klebsiela pneumoniae, Enterobacter spp., Pseudomonas aeruginosa, Proteus mirabilis a z grampozitivních to jsou Streptococcus viridans, Streptococcus pyogenes, Staphylococcus aureus a Clostridium spp. Vývoj hrudního empyému lze rozdělit do tří fází. První je fáze exsudativní, při které dochází k edému parietální a viscerální pleury a exsudací tekutiny. Druhá je fáze fibropurulentní během které dochází k průniku bakterií do pleurální tekutiny, tím se změní charakter exsudátu na zkalený a hnisavý. Třetí je fáze chronického empyému, kdy fibrózní vlákna prorůstají na parietální a viscerální pleuru a tvoří neelastické pleurální povlaky. Tak dochází ke kompresi plicního parenchymu a omezuje její správné rozvíjení a snižují se ventilační funkce plic. Symptomy hrudního empyému jsou různé a závisí na typu primárního onemocnění, jejím průběhu,

(19)

22

obranyschopnosti celého organismu, přidruženým chorobám nemocného, množství mikroorganismů a fázi empyému. Ze symptomů je přítomna pleurální bolest, tlak na hrudi, dyspnoe, ferbrilie, produktivní kašel a vzestup zánětlivých parametrů jako jsou CRP, leukocytóza a prokalcitonin. Při virulentních infekcí dochází k rozvoji až septického stavu, který je navíc provázen, zimnicí, třesavkou, febriliemi, je přítomna tachykardie, hypotenze a cyanóza. Nemocní trpí úzkostí a zaujímají úlevovou polohu na boku na postižené straně hrudníku. (Leffler, Hoch, 2011., Kolek, 2014., Luckerová, 2014., Vodička, 2015)

2.4.2 Speciální příprava pacienta na zavedení hrudní drenáže

Specifika v přípravě pacienta jsou v údajích o přítomných alergií, antikoagulační a antiagregační léčbě. Důležitou součástí je i radiologická dokumentace pacienta, zvláště pak aktuální skiagram hrudníku a možnost využití ultrasonografického vyšetření hrudníku. Při elektivním výkonu je zavedení hrudního drénu možné při poklesu INR pod hodnotu 1,5.

Pokud jde o urgentní výkon podáváme dle poruchy koagulace mraženou plasmu či trombocytární náplav. Nedílnou součástí přípravy před výkonem je pohovor s nemocným, jehož výsledkem je pacient schopný spolupráce. Informace o průběhu celého výkonu podává nemocnému lékař, který objasní důvod nutnosti provedení výkonu se všemi riziky. Popíše průběh výkonu krok za krokem, a nezbytnou spolupráci ze strany pacienta, aby zákrok mohl proběhnout bez komplikací. Lékař nesmí zamlčet možné alternativy léčby. Na konci samotného pohovoru je nemocný seznámen se zákrokem, rozumí všem bodům, které mu byly vysvětleny a podepisuje informovaný souhlas se zákrokem. Pokud se výkon provádí urgentně z vitální indikace, kdy prodleva může vést k ohrožení pacienta na životě, není podepsání informovaného souhlasu vyžadováno. (Kolek, 2014, Vašáková, Žáčková, 2012)

2.5 Druhy drénů

v současnosti se hrudní drény vyrábějí ze syntetických materiálů. Vysokou biokompatibilitu a biostabilitu představují silikonové materiály, které jsou zároveň odolné vůči teplotě a hydrofobní.

Požadované vlastnosti jsou ohebnost, pružnost, pevnost a nesmáčivost povrchu.

Nejčastější je rovný nebo zahnutý trubicový tvar drénu. Konec hrudního drénu, který se zavádí do pleurální dutiny obsahuje jeden nebo více otvorů, podstatné při drenáži patologického obsahu. Opačný konec drénu je rozšířen pro možnost napojení na drenážní systém. Důležitou vlastností drénu je přítomnost rentgen – kontrastní proužku po celé své

(20)

23

délce. Průměr drénu je nejčastěji uváděn v jednotkách French (F) nebo Charierova stupnice (Ch), přičemž jednotky jsou totožné. (Vymazal, Michálek a kol., 2016) Volba průměru drénu závisí nejvíce na charakteru patologického obsahu. Nejčastěji užívaný je drén o velikosti 24 Ch (24 F) s průměrem 7,9 mm. K drenáži pneumothoraxu je vhodnější užití menšího průsvitu drénu než při drenáži hemothoraxu. (Vašáková, Žáčková, 2012)

2.5.1 Místo zavedení hrudního drénu

Lokalizace zavedení drénu je závislá na druhu patologického obsahu v pleurální dutině a na přesné lokalizaci patologické tekutiny. Při drenáži pneumothoraxu je nejvíce doporučován přístup přes druhé nebo třetí mezižebří medioklavikulární čáry. Tímto přístupem však hrudní drén prochází velkým prsním svalem a při opakovaných addukcích se může drén dislokovat. Z kosmetického hlediska se začal využívat přístup skrze čtvrté mezižebří střední axilární čáry, což je výhodnější také z praktického hlediska, neboť je zde hrudní stěna nejslabší. K dalším výhodám tohoto přístupu je menší traumatizace pomocných dýchacích svalů, menší bolestivost a méně komplikací při zavádění v lokální anestezii. Při drenáží fluidothoraxu je doporučován přístup přes páté mezižebří ve střední axilární čáře, místo pro zavedení je však závislé na přesné lokalizaci výpotku. (Vymazal, Michálek a kol., 2016, Kolek, 2014)

2.5.2 Příprava pomůcek na zavedení hrudního drénu

Zavedení hrudního drénu je výkon, který by měl probíhat za přísně sterilních podmínek a na příslušném zákrokovém sálku, nebo oddělení intenzivní péče. Úloha všeobecné sestry spočívá v přípravě sterilního stolku a při samotném výkonu asistence lékaři který výkon provádí. Pomůcky potřebné pro výkon jsou, sterilní rukavice, sterilní plášť a čepice s ústní rouškou pro lékaře. Desinfekční přípravek na kůži v závislosti na zjištěné alergie. Sterilní mulové tampony a čtverce, jehla pro aplikaci lokální anestezie nejlépe velikosti G22, injekční stříkačky (20ml a 60ml), dlouhé punkční jehly, trojcestné kohouty (zabraňují zpětnému vniku vzduchu do pleurálního prostoru při výměně injekční stříkačky. Sterilní roušky, nůžky, pinzety, skalpel, peán, jehelec, šicí materiál a jehly na šití. Sterilní kádinka a fyziologický roztok, lokální anestetikum, hrudní drén velikosti dle ordinace lékaře a sterilní krytí na místo vstupu hrudního drénu, drenážní systém. (Vašáková, Žáčková, 2012)

(21)

24

2.6 Postup pro zavedení hrudního drénu a napojení pacienta na drenážní systém

1. vyšetření a poloha pacienta, vyšetřen musí být pacient bezprostředně před výkonem a jde o fyzikální vyšetření, při kterém se označí nejvhodnější místo pro zavedení drénu.

Pacienta uložíme do polohy ortopnoické (tedy v sedě s opřenými horními končetinami o stolek a podloženými dolními končetinami, či obkročmo sedět na židli, kdy horní končetiny objímají opěradlo), vhodná poloha je také v leže na boku s položenou horní končetinou nad hlavou dále poloha fowlerova (tedy poloha v leže na zádech se zdviženou horní polovinou těla a horní končetinou položenou nad hlavou. 2. příprava operačního pole dezinfikujeme 2x po sobě, směrem od centra do periferie (od označeného místa pro zavedení drénu) v rozsahu minimálně 30 x 30 cm. Nejběžněji používaný dezinfekční roztok betadine, pokud není nemocný alergický na jod, jinak použijeme jiný dezinfekční roztok neobsahující jod.

Poté operační pole sterilně zarouškujeme. 3. aplikace lokální anestezie se provádí u většiny nemocných 1 % trimecainem, v dávce 20–40 ml. Nejprve se infiltruje kůže a podkoží a postupně se dostáváme přes vrstvu svalu, inkerkostální prostor až na pleuru. Při každé změně polohy jehly je nutné aspirovat a ujistit se, zda není zasažena céva většího průsvitu.

Když jehla pronikne do parietálního prostoru měl by být aspirován vzduch nebo tekutina, po ukončení aspirace pak anestetikem infiltrujeme prostor před parietální pleurou. 4. kožní řez se provádí pouze skrze kůži, v mezižeberním prostoru, paralelně s průběhem žebra a v dostatečném časovém odstupu od aplikace anestetika. 5. Tupá preparace se provádí peánem, kdy peán prostupuje podkožím, svalovou vrstvou, přes pleuru až do pleurální dutiny.

Pracovní část peánu je zavřena. Lékař provádějící výkon postupně peán vsunuje skrze vrstvy kůže, podkoží či svalové snopce, přičemž si zavřené branže otevírá a tím si tvoří kanál pro vstup hrudního drénu. 6. Zavedení hrudního drénu se provádí kolmo ke stěně hrudníku, kdy bezprostředně po zavedení drénu do hrudní dutiny odstraňujeme zavaděč, aby nedošlo k poranění plíce. 7. Nastavení hloubky zavedeného drénu. 8. Fixace drénu ke kůži provádí lékař obvykle jedním až dvěma stehy a dále založí zajištující steh, který je ponechán volně nezavázaný, a který následně slouží k sutuře kanálu po extrakci hrudního drénu. 9. Napojení drénu, hrudní drén napojíme na drenážní systém, který určuje lékař a ověříme funkčnost drenáže. 10. Dezinfekce a sterilní krytí rány důkladně dezinfikujeme celé okolí rány a bezprostředně po výkonu kryjeme vrstvou sterilní gázy a fixujeme leukoporem.

V následných dnech pak můžeme vyžít ke krytí rány foliové krycí systémy. 11. Kontrolní skiagram hrudníku ordinuje lékař bezprostředně po zavedení drénu, pro ověření správné

(22)

25

polohy drénu. Skiagram hrudníku se standartně provede ve dvou projekcích. 12. Poučení pacienta je nezbytnou součástí po provedení výkonu. Je důležité pacientovi oznámit, že po odeznění lokálního anestetika se může objevit bolest různé intenzity. Pacient bezprostředně po zákroku, tak dostává analgetika pro snížené vnímání bolesti. Dle ordinace lékaře jsou nemocnému ordinována analgetika, které je možné podat při stupňující se bolesti. Další poučení pacienta se týká pohybového režimu. Pacient není kvůli drenáži upoután na lůžko. Je ale nutné brát drenážní systém všude s sebou, dbát na to, aby nedošlo k jejímu rozpojení a nezvedat drenážní lahev nad úroveň hrudníku. Poloha pacienta v lůžku musí být přizpůsobena dle místa zavedení hrudního drénu tak, aby nedošlo k jejímu zalomení, či zalehnutí samotným pacientem. Vhodné jsou tedy polohy na zádech či na boku, kde hrudní drenáž zavedena není. Drenážní lahev je umístěna na straně zavedení drenáže na zemi, či zavěšena na postranicích lůžka. Vždy však ve svislé poloze, pod úrovní hrudníku. Nezbytnou částí terapie je intenzivní provádění dechové rehabilitace, kterou pacient nejprve vykonává pod vedením rehabilitačního pracovníka či ošetřující sestry, poté při zvládání techniky dýchání rehabilitaci provádí sám během dne. Základní technika dechové rehabilitace je dýchání proti odporu, což může být nafukování gumové rukavice. (Vymazal, Michálek a kol., 2016, Vašáková, Žáčková, 2012, Kolek, 2014, Janíková, Zelínková, 2013)

2.7 Úloha sestry v péči o pacienta s hrudní drenáží

V péči o pacienta s hrudní drenáží je nezbytné průběžné sledování jeho celkového stavu, včetně fyziologických funkcí, monitorování bolesti, dodržování pohybového režimu a vhodnost polohy, kterou pacient zaujímá (viz poučení pacienta) a samotná péče o drenáž.

Ošetřující sestra monitoruje a hlásí lékaři veškeré změny klinického stavu (hodnoty fyziologických funkcí, či vznik dušnosti, kašle, cyanózy, zvýšené odpady z drénu či změna charakteru odváděného výpotku, zhoršující se vnímání bolesti). Pečlivé sledování funkce drénu a funkčnosti drenážního systému. Ošetřující sestra dále dle ordinace lékaře provádí odběry sekretu pro další vyšetření. Pravidelné provádění převazu hrudní stěny za sterilních kautel dle doporučených standardů, či dle potřeby. Při převazu hrudní stěny je nezbytná kontrola těsnosti stehů kolem zavedení drénu a monitorace známek zánětu. Součástí je pečlivé zhodnocení rány a popsání převazu do zdravotnické dokumentace. Při manipulaci s drenážním systémem či jeho výměně je nutné zabránit zpětnému průniku vzduchu do pohrudniční dutiny. To zajistíme dvěma peány sevřenými naproti sobě. Peány by měli být stále umístěny u lůžka pacienta, v případě, že by došlo k rozpojení drenážního systému.

(23)

26

Veškeré sledování a péči o pacienta zaznamenáváme do zdravotnické dokumentace.

V neposlední řadě je důležitá edukace pacienta o manipulaci se systémem hrudní drenáže. Na ošetřující sestře je ověření si, zda pacient poučení porozuměl. (Vašáková, Žáčková, 2012, Janíková, Zelínková, 2013, Kolek, 2014)

2.8 Extrakce hrudního drénu

Indikace: při nefunkčnosti drénu, v případě uložení drénu mimo pohrudniční dutinu. Při léčbě pneumothoraxu, pokud, je pokud je plíce znovu rozvinutá a po extrakci jakéhokoliv pleurálního výpotku, kdy odpady v drénu nečiní více jak 50ml za 24hodin.

Technika extrakce hrudního drénu: v literatuře se obecně považuje za nejvhodnější provést exdrenáž na konci exspiria, z důvodu možného vniku vzduchu do pleurální dutiny a vzniku pneumothoraxu. Nové studie ale prokazují, že není významný rozdíl mezi exdrenáží provedenou na konci espiria či na konci inspiria a její spojitostí na vznik pneumothoraxu.

Zásadní je rychlost vytažení drénu s okamžitým utěsněním kanálu a provedení sutury.

(Vašáková, Žáčková, 2012)

Pomůcky potřebné k exdrenáži: dezinfekce na kůži, sterilní tampony a čtverce, lepení, sterilní rukavice, ústní roušku, jehelec, šicí materiál, nůžky, sterilní rouška, zkumavka na kultivaci (konec drénu který se vyjme z pleurální dutiny se posílá na mikrobiologické vyšetření). Sestra zajistí přípravu sterilního stolku.

Vlastní postup: 1. Sestra odstraní obvazové krytí z drénu. 2. Drén klemuje dvěma peány založenými proti sobě. 3. Provedeme důkladnou dezinfekci místa zavedení drénu. 4. Lékař uvolní zajišťovací steh na drénu a připraví pro jeho zatažení. 5. Dále přestřihne a odstraní fixační steh. 6. Poté již uchopí jednou rukou drén a druhou rukou stiskne hrudní stěnu v okolí drénu. 7. Lékař drén extrahuje a současně prsty stlačuje okolí drenážního kanálu, aby zabránil vnik vzduchu zpět do pleurální dutiny. 8. Vloží konec drénu do připravené sterilní zkumavky a sestra sterilními nůžkami odstřihne potřebnou část drénu. 9. Následně lékař zatáhne zajišťovací steh a ujistí se, že drenážní kanál je utěsněn. 10. Sestra sterilně kryje steh čtverci a náplastí. (Vašáková, Žáčková, 2012, Janíková, Zelínková, 2013)

(24)

27

2.9 Komplikace hrudního drénu

U hrudní drenáže se mohou objevovat i různé komplikace, kterým musí zdravotnický personál předcházet, včas je identifikovat a následně aktivně řešit. Komplikace můžeme rozdělit na komplikace technické, komplikace ze strany pacienta a komplikace ošetřujícího a lékařského personálu. (Vašáková, Žáčková, 2012)

2.9.1 Komplikace technické:

Drén nic neodvádí. 1. Příčina je v ucpání drénu, vyzkoušíme funkčnost propláchnutím drénu. Lze přistoupit k redrenáži širším drénem, pokud obsah odváděného sekretu je příliš hustý. 2. Zalomení drénu, které zjistíme kontrolním skiagramem hrudníku, který provedeme v projekci přední a boční. 3. nefunguje aktivní sání. 4. Porušil se vodní zámek (Vašáková, Žáčková, 2012)

Ze drénu uniká vzduch. 1. Drén je mechanicky poškozen, v takovém případě pečlivě zkontrolujeme drén, zda nejeví známky poškození ostrým předmětem či zda nemá drén výrobní trhlinu. Pokud ano, přistupujeme k extrakci drénu. 2. Netěsnost spoje drenážního systému. 3. Drenážní systém je poškozen. (Vašáková, Žáčková, 2012)

2.9.2 Komplikace ze strany pacienta:

Drén vede krev, jde pravděpodobně o poruchu koagulace pacienta, o které lékařský personál nevěděl nebo nebyl čas ji korigovat. V takovém případě dovyšetříme typ poruchy koagulace, dle zjištěné patologie korigujeme koagulační systém nemocného. Drén proplachujeme, aby se neucpával koaguly, v pravidelných intervalech sledujeme odpady, a případně dodáváme krevní deriváty. (Vašáková, Žáčková, 2012)

Patologický obsah nelze evakuovat taková situace může nastat v případě, že patologický obsah má vysokou viskozitu nebo obsahuje pevné částice jako jsou koagula či fibrinové vločky. 1. V případě hemothoraxu, kdy se tvoří koagula, která drén nedokáže odvést.

Zajistíme konzultaci hrudního chirurga. 2. Při drenáži Empyému drén neodvádí patologický obsah, i přes vhodně zvolený široký drén. Jsou tedy přítomny fibrinové vločky. Drén proplachujeme, měla by následovat fibrinolytická léčba. (Vašáková, Žáčková, 2012)

Gelující výpotek je takový, který má vysoký obsah bílkovin, drén se opakovaně ucpává.

Je nutné proplachovat drén častěji a v pravidelných intervalech. Můžeme zvolit širší drén.

(25)

28

Pacient není schopen spolupráce pro poruchu kognitivních funkcí či při poruše intelektu.

Je nutná častější kontrola sestrou i lékařem, zvážíme podání léků na utlumení pacientových pohybových projevů. Případně zvážíme přiměřenou mechanickou imobilizaci. V případě, že je pacient zbaven schopnosti k právním úkonům, podáváme veškeré informace s jeho stanoveným zákonným zástupcem, který za pacienta podepisuje požadovaný informovaný souhlas. (Vašáková, Žáčková, 2012)

2.9.3 Komplikace ze strany lékařského a ošetřujícího personálu:

Drén nic neodvádí a v pleurální dutině se hromadí patologické obsah. 1. Drén je zaveden v pleurální dutině, ale mimo kolekci. Drén propláchneme, funkčnost drénu zjistíme tzv.

manévry pacienta či lékaře. Manévry pacienta jako kašel, mezi manévry lékaře patří aplikace vyššího stupně podtlaku. 2. Drén je zaveden mimo pleurální dutinu. Zkontrolujeme pohledem, pohmatem, provedeme kontrolní RTG hrudníku v přední a boční projekci, případně sono břicha. Zkusíme drén propláchnout fyziologickým roztokem a funkčnost si také ověříme výše zmíněnými manévry. Pokud se potvrdí že hrudní drén je zaveden v dutině břišní, či v hrudní stěně, drén extrahujeme a pacienta pečlivě sledujeme. (Vašáková, Žáčková, 2012)

Drén vede jiný obsah, než je očekáváno. 1. Drén vede pomalu vytékající tmavou krev.

V takovém případě je drén ve slezině, či v játrech. Zkontrolujeme pomocí ultrazvuku a voláme chirurga. 2. Drén vede zpěněnou, jasně červenou pomalu vytékající krev. Drén se nejspíše nachází v plíci. Provedeme extrakci drénu a CT hrudníku, pacienta zvýšeně sledujeme. Krvácení by se mělo samo zastavit. (Vašáková, Žáčková, 2012)

Sekundární infekce pohrudniční dutiny při drenáži pro nezánětlivý proces. K takovému stavu dochází většinou při dlouhodobé hrudní drenáži nebo při porušení asepse při péči o drén. Při zavedení drénu a samostatné péči dodržujeme přísná pravidla asepse po celou dobu terapie hrudní drenáží. (Ferko, 2015, Vašáková, Žáčková, 2012,)

(26)

29

3 VÝZKUMNÁ ČÁST

3.1 Cíle a výzkumné předpoklady

Pro vypracování bakalářské práce byly stanoveny tyto výzkumné cíle.

Výzkumné cíle:

1. Zmapovat proces ošetřování hrudní drenáže v jednotlivých, zdravotnických zařízení.

2. Zjistit nejčastější komplikace, vyskytující se u pacientů s hrudním drénem.

3. Zmapovat typ hrudních drenáží používaných ve zdravotnických zařízeních.

Z výše uvedených výzkumných cílů jsme stanovili následující výzkumné předpoklady, u kterých po provedení pilotní studie došlo pouze ke korekci v procentuálním zastoupení jednotlivých zkoumaných jevů.

Výzkumné předpoklady:

1. Předpokládáme, že nejméně 70 % všeobecných sester provádí převaz místa zavedení hrudního drénu jednou za den.

2. Předpokládáme, že nejméně 80 % všeobecných sester provádí kontrolu funkčnosti drénu v pravidelných intervalech, minimálně jednou za směnu.

3. Předpokládáme, že 75 % a více všeobecných sester provádí vizuální sledování odpadu z drénu v pravidelných časových intervalech, minimálně jednou za směnu.

4. Předpokládáme, že v 80 % a více bude jako nejčastější komplikace uváděna neprůchodnost hrudního drénu.

5. Předpokládáme, že minimálně 70 % z uvedených nemocničních oddělení používají jednorázové, komerčně vyráběné drenážní systémy.

3.2 Metodika výzkumu

Výzkumné šetření bylo realizováno od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 v Krajské nemocnici Liberec a nemocnici Jablonec nad Nisou. p.o. Mezi dotazované oddělení byly zařazeny ARO, CHIR. JIP, plicní oddělení, chirurgické oddělení a spinální jednotka. Výzkumné šetření bylo určeno pro všeobecné sestry a probíhalo vždy se souhlasem hlavních sester, vrchních sester a staničních sester pro daná oddělení (viz příloha).

(27)

30

Pilotní studie byla provedena před zahájením samotné studie, bylo v ní osloveno 10 respondentů z oddělení traumatologie v Krajské nemocnici v Liberci. Studie sloužila ke korekci výzkumných předpokladů, a to v procentuálním zastoupení zkoumaných jevů, dále pak testovala srozumitelnost dotazníkových otázek. (viz příloha)

Dotazník (viz příloha) obsahoval celkem 19 otázek. Všechny otázky byly uzavřené. První čtyři otázky byly formulovány ke zjištění základních demografických dat, dotazovaly jsme se na věk, nejvyšší dosažení vzdělání, pracoviště a délku praxe. Ostatní otázky byly zaměřeny na znalosti sester o hrudní drenáži a na jejím ošetřování. Na oddělení bylo dohromady rozdáno 92 dotazníků. Celkem se vrátilo 65 dotazníků návratnost tedy činila 70,65 % z celkem 92 distribuovaných dotazníků. Poté co byla provedena kontrola získaných dat, bylo vyřazeno 8 dotazníků z důvodu neúplného vyplnění. Ke konečnému zpracování bylo použito 57 dotazníků. Ve výsledném vzorku bylo 57 zkoumaných respondentů. Nejčastěji zastoupená věková kategorie byla 25-40 let tedy (49,1 %) respondenty. V otázce o nejvyšším dosaženém vzdělání byla nejvíce zastoupena střední škola zakončena maturitou odpověď uvedlo 25 (43,9 %) dotazovaných respondentů. Vysokou školu pak uvedlo 20 (35,1 %) respondentů a vyšší odbornou školu pouze 12 (21,1 %) dotazovaných respondentů. Z celkového počtu dotazovaných respondentů uvedlo jako pracoviště ARO 18 (31,6 %) respondentů, chirurgické odd. Celkem 14 (24,6 %) respondentů, spinální jednotku pak 12 (21,1 %), CHIR. JIP uvedlo 10 (17,5 %) respondentů a plicní odd. Uvedly 3 (5,3 %) dotazovaní respondenti. Délka praxe na pracovišti byla nejvíce zastoupena 1-5 let celkem 19 (33,3 %) a nad 20 let 14 (24,6 %) respondentů.

3.3 Analýza výzkumných dat

Výsledná data byla zpracována za pomoci počítačových programů Microsoft Word a Microsoft Excel. Výsledná data byla zpracována do přehledných tabulek a koláčových grafů. Absolutní četnost je uváděna v celých číslech. Relativní četnost je zaokrouhlena na dvě desetinná čísla a je uváděna v procentech. Správné odpovědi byly pro snadnější orientaci zvýrazněni modře.

(28)

31 Analýza otázky č. 1 Věk respondentů

Tabulka 1 Věk respondentů

odpovědi Absolutní

četnost (n)

Relativní četnost (%)

19-24 let 8 14 %

25-40 let 28 49 %

40-50 let 15 26 %

Nad 50 let 6 11 %

Součet 57 100 %

14%

49%

26%

11%

19-24 let 25-40 l et 40-50 l et Na d 50 let

Graf 1 Věk respondentů

V dotazníkové otázce č. 1 byl zjišťován věk respondentů. Věková kategorie 19-24 let byla označena 8 (14 %) respondenty, věková kategorie 25-40 let 28 (49 %) respondenty, věková kategorie 40-50 let 15 (26 %) respondenty a věková kategorie nad 50 let 6 (11 %) respondenty.

Analýza otázky č. 2 Dosažené vzdělání

(29)

32 Tabulka 2 Dosažené vzdělání

Odpovědi Absolutní

četnost (n)

Střední škola s maturitou 25 44 %

Vyšší odborná škola 12 21 %

Vysoká škola 20 35 %

Součet 57 100 %

44%

21%

35%

Střední škola s ma turitou Vyš ší odborná škola Vysoká škola

Graf 2 Dosažené vzdělání

V dotazníkové otázce č. 2 bylo zjišťováno nejvyšší dosažené vzdělání dotazovaných respondentů. Střední školu s maturitou označilo 25 (44 %) respondentů, vyšší odbornou školu 12 (21 %) respondentů a vysokou školu označilo 20 (35 %) dotázaných respondentů.

Analýza otázky č. 3 Pracoviště respondentů

(30)

33 Tabulka 3 Pracoviště respondentů

četnost (n)

ARO 18 32 %

CHIR. JIP 10 18 %

Spinální jednotka 12 21 %

Chirurgické odd. 14 25 %

Plicní odd. 3 5 %

Součet 57 100 %

Graf 3 Pracoviště respondentů

V dotazníkové otázce č. 3 bylo zjišťováno pracoviště, na kterém dotazovaní respondenti pracují. Oddělení anesteziologicko-resuscitační uvedlo 18 (32 %) respondentů, chirurgickou jednotku intenzivní péče 10 (18 %) respondentů, Spinální jednotku 12 (21 %) respondentů, chirurgické oddělení 14 (25 %) respondentů a plicní oddělení uvedlo 3 (5 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 4 Délka praxe na pracovišti Tabulka 4 Délka praxe na pracovišti

(31)

34

četnost (n)

Pod 1 rok 8 14 %

1-5 let 19 33 %

6-10 let 8 14 %

11-15 let 8 14 %

Nad 15 let 14 25 %

Součet 57 100 %

14%

33%

14%

25%

Pod 1 rok 1-5 let 6-10 l et 11-15 l et Na d 15 let

Graf 4 Délka praxe na pracovišti.

V dotazníkové otázce č. 4 bylo zjišťováno, jak dlouhou mají dotazovaní respondenti praxi na pracovišti. Praxi pod jeden rok uvedlo 8 (14 %) respondentů, 1-5 let praxe uvedlo 19 (33 %) respondentů, 6-10 let praxe 8 (14 %) respondentů, 11-15 let praxe 8 (14 %) respondentů a praxi nad 15 let uvedlo 14 (25 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 5 Poloha pacienta při zavádění HD

(32)

35 Tabulka 5 Poloha pacienta při zavádění HD

četnost (n)

Ortopnoická poloha 30 34 %

Poloha v leže na boku 35 39 %

Fowlerova poloha 24 27 %

Trendelemburgova poloha 0 0 %

Správně 57 100 %

Špatně 0 0 %

34%

39%

27%

Ortopnoická poloha Pol oha v leže na boku Fowlerova poloha Trendelemburgova poloha

Graf 5 Poloha pacienta při zavádění HD

V dotazníkové otázce č. 5 bylo zjišťováno, do jaké polohy je uložen pacient při zavádění HD. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která obsahovala minimálně dvě správné odpovědi a žádnou chybnou. Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Ortopnoickou polohu označilo 30 (34 %) respondentů, polohu v leže na boku 35 (39 %) respondentů a fowlerovu polohu označilo 24 (27 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo 32 (56,14 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 6 Pravidelně sledované parametry v pacienta s HD

(33)

36

Tabulka 6 Pravidelně sledované parametry u pacienta s HD

četnost (n)

Funkčnost drénu 57 23 %

Množství sekretu 57 23 %

Poloha pacienta 28 11 %

Stáří pacienta 3 1 %

Bolestivost 48 19 %

Místo vstupu HD 54 22 %

Správně 28 49,12 %

Špatně 29 50,88 %

23%

1%11%

19%

22%

Funkčnost drénu Množs tví s ekretu Pol oha pacienta Stá ří pa cienta Bol es tivos t Mís to vstupu HD

Graf 6 Pravidelně sledované parametry u pacienta s HD

V dotazníkové otázce č. 6 bylo zjišťováno jaké parametry v pravidelných časových intervalech sleduje všeobecná sestra u pacienta s HD. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která obsahovala minimálně dvě správné odpovědi a žádnou chybnou.

Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Funkčnost drénu uvedlo 57 (23 %) respondentů, množství sekretu 57 (23 %) respondentů, polohu pacienta 28 (11 %) respondentů, stáří pacienta 3 (1 %) respondentů, bolestivost 48 (19 %) respondentů a místo

(34)

37

vstupu HD uvedlo 54 (22 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo pouze 28 (49,12 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 7 Uložení sběrné nádoby Tabulka 7 Uložení sběrné nádoby

četnost (n)

V lůžku pacienta 0 0 %

Zavěšena na postranici 0 0 %

Zavěšena na postranici pod úrovní hrudníku pacienta 46 81 %

Na zemi vedle lůžka 11 19 %

Součet 57 100 %

81%

19%

V lůžku pacienta Za věš ena na pos tranici

Za věš ena na pos tranici pod úrovní hrudníku pa cienta Na zemi vedl e lůžka

Graf 7 Uložení sběrné nádoby

V dotazníkové otázce č. 7 byly respondenti dotazováni, kde má být správně u pacienta uložena hrudní drenáž. Odpověď C ve znění: Hrudní drenáž je zavěšena na postranici lůžka,

(35)

38

pod úrovní hrudníku pacienta, uvedlo 46 (81 %) respondentů a odpověď D hrudní drén je uložen na zemi vedle lůžka uvedlo 11 (19 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 8 Frekvence provádění převazů hrudní stěny Tabulka 8 Frekvence provádění převazů hrudní stěny

četnost (n)

Při znečištění 2 2 %

Přání pacienta 0 0 %

Prosak krytí 44 43 %

Jednou za dva dny 3 3 %

Jednou za 24hod. 54 52 %

Správně 52 91,22 %

Špatně 5 8,77 %

2%

43%

3%

52%

Při zneči štění Přání pa cienta Pros a k krytí Jednou za dva dny Jednou za 24hod.

Graf 8 Frekvence provádění převazů hrudní stěny

V dotazníkové otázce č. 8 bylo zjišťováno, jak často všeobecné sestry převazují místo vstupu hrudního drénu. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která

(36)

39

obsahovala minimálně jednu správnou odpověď a žádnou chybnou. Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Převazování pouze při znečištění převazu označilo 2 (2 %) respondentů, převaz při prosaku krytí 44 (43 %) respondentů, Převaz jednou za dva dny 3 (3 %) respondentů, a převaz jednou za 24 hodin označilo 54 (53 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo 52 (91,22 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 9 Kdo provádí extrakci HD Tabulka 9 Kdo provádí extrakci HD

četnost (n)

Sestra na ordinaci lékaře 0 0 %

Sestra pod vedením lékaře 3 5 %

lékař 54 95 %

Součet 57 100 %

5%

95%

Sestra na ordi na ci l éka ře Sestra pod vedením l éka ře l éka ř

Graf 9 Kdo provádí extrakci HD

V dotazníkové otázce č. 9 bylo zjišťováno, kdo provádí extrakci hrudního drénu.

Odpověď sestra pod vedením lékaře uvedlo 3 (5 %) respondentů a odpověď lékař, uvedlo 54 (95 %) dotazovaných respondentů.

(37)

40 Analýza otázky č. 10 Čím se provádí proplach HD Tabulka 10 Čím se provádí proplach HD

četnost (n)

Betadine roztok,FR 1:100 37 65 %

Agua 19 34 %

Roztok glukozy 5% 1 1 %

Součet 57 100 %

Graf 10 Čím se provádí proplach HD

V dotazníkové otázce č. 10 bylo zjišťováno, Čím se provádí proplach hrudní drenáže.

Betadine roztok, FR 1:100 uvedlo 37 (65 %) respondentů, aquou 19 (34 %) respondentů a roztok glukozy 5 % uvedlo 1 (1 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 11 Co všeobecná sestra zajišťuje u pacienta, časně po zavedení HD

(38)

41

Tabulka 11 Co všeobecná sestra zajišťuje u pacienta, časně po zavedení HD.

četnost (n)

Dechová rehabilitace 33 13 %

Monitorace bolesti 53 21 %

Polohování pacienta 31 12 %

Vyšší potřeby pacienta 9 4 %

Nácvik sebepéče 16 6 %

Funkčnost drénu 56 22 %

Množství odpadu v drénu 55 22 %

Správně 20 35,09 %

Špatně 37 64,91 %

13%

21%

4% 12%

6%

22%

Dechová reha bi li ta ce Monitorace bol es ti Polohová ní pacienta Vyšš í potřeby pa cienta Ná cvik s ebepéče Funkčnos t drénu Množs tví odpa du v drénu

Graf 11 Co všeobecná sestra zajišťuje u pacienta, časně po zavedení HD.

V dotazníkové otázce č. 11 bylo zjišťováno jaké úkony všeobecná sestra zajišťuje u pacienta s hrudní drenáží. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která obsahovala minimálně dvě správné odpověďi a žádnou chybnou. Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Dechovou rehabilitaci označilo 33 (13 %) respondentů, monitoraci bolesti 53 (21 %) respondentů, polohování pacienta 31 (12 %)

(39)

42

respondentů, vyšší potřeby pacienta 9 (4 %) respondentů, nácvik sebepéče 16 (6 %) respondentů, funkčnost drénu 56 (22 %) respondentů a množství odpadu v drénu označilo 55 (22 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo 20 (35,09 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 12 Správný postup převazu místa vstupu HD Tabulka 12 Správný postup převazu místa vstupu HD

Odpověď Absolutní

četnost (n)

Odpověď a) 57 100 %

Odpověď b) 0 0 %

Odpověď c) 0 0 %

Součet 57 100 %

100%

Odpověd a ) Odpověd b) Odpověd c)

Graf 12 Správný postup převazu místa vstupu HD

V dotazníkové otázce č. 12 byl zjišťován správný postup převazu místa vstupu HD.

Odpověď ve znění: Dezinfikujeme místo vpichu, hodnotíme okolí, přiložíme sterilní krytí a přelepíme označilo 57 (100 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 13 Zapisované parametry v dokumentaci při hodnocení HD.

Tabulka 13 Zapisované parametry v dokumentaci při hodnocení HD.

(40)

43

četnost (n)

Množství sekretu 56 21 %

Barva sekretu 43 16 %

Zápach sekretu 19 7 %

Pravidelné převazy 52 19 %

Proplachy HD 46 17 %

Funkčnost HD 51 19 %

Jiné 0 0 %

Správně 36 63,15 %

Špatně 21 36,84 %

21%

16%

19% 7%

17%

19%

Množs tví s ekretu Ba rva s ekretu Zá pach s ekretu Pra vi delné převa zy Propl achy HD Funkčnos t HD Ji né

Graf 13 Zapisované parametry v dokumentaci při hodnocení HD.

V dotazníkové otázce č. 13 byly zjišťovány Které parametry zapisuje všeobecná sestra do dokumentace při hodnocení HD. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která obsahovala minimálně tři správné odpovědi a žádnou chybnou. Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Množství sekretu uvádí 56 (21 %) respondentů, barvu sekretu 43 (16 %) respondentů, zápach sekretu 19 (7 %) respondentů, pravidelné převazy 52 (19 %) respondentů, proplachy HD 46 (17 %) respondentů, a funkčnost HD uvedlo 51 (19 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo 36 (63,15 %) respondentů.

Analýza otázky č. 14 Klampování HD.

(41)

44 Tabulka 14 Klampování HD.

četnost (n) Relativní četnost (%)

Před polohováním 5 4 %

Při výměně sběrného sy. 56 43 %

Před jídlem 1 1 %

Před transportem 31 24 %

Před extrakcí HD 36 28 %

Správně 41 71,93 %

Špatně 16 28,07 %

4%

43%

24% 1%

28%

Před polohová ním Při výměně s běrného sy. Před jídlem Před tra nsportem Před extra kcí HD

Graf 14 Klampování HD

V dotazníkové otázce č. 14 bylo zjišťováno kdy všeobecná sestra klampuje HD. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která obsahovala minimálně dvě správné odpovědi a žádnou chybnou. Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Před polohováním uvedlo 5 (4 %) respondentů, Při výměně sběrného systému 56 (43 %) respondentů, Před jídlem 1 (1 %) respondentů, Před transportem 31 (24 %) respondentů, a před extrakcí HD uvedlo 36 (28 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo 41 (71,93 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 15 Čím se provádí klampování HD.

Tabulka 15 Čím se provádí klampování HD.

(42)

45

četnost (n)

Peán 5 9 %

Dva peány založené proti sobě 52 91 %

Heimlichova chlopeň 0 0 %

Součet 57 100 %

9%

91%

Peá n Dva peá ny zal ožené proti s obě Heimli chova chl open

Graf 15 Čím se provádí klampování HD

V dotazníkové otázce č. 15 bylo zjišťováno, čím se provádí klampování HD. Peán uvedlo 5 (9 %) respondentů a dva peány založené proti sobě uvedlo 52 (91 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 16 Komplikace HD.

(43)

46 Tabulka 16 Komplikace HD

Krvácení 50 17 %

Infekce 54 18 %

Zalomení drénu 54 18 %

Ucpání drénu 54 18 %

Rozpojení drénu 52 17 %

bolestivost 39 13 %

Správně 16 28,07 %

Špatně 41 71,93 %

17%

18%

18% 18%

17%

13%

Krvá cení Infekce Zal omení drénu

Ucpání drénu Rozpojení drénu bol es ti vos t

Graf 16 Komplikace HD

V dotazníkové otázce č. 16 byly zjišťovány komplikace HD. Jako správně zodpovězená otázka byla vyhodnocena pouze ta, která obsahovala minimálně tři správné odpovědi a žádnou chybnou. Respondenti měli možnost označit více správných odpovědí. Krvácení uvedlo 50 (17 %) respondentů, Infekci 54 (18 %) respondentů, zalomení drénu 54 (18 %) respondentů, ucpání drénu 54 (18 %) respondentů, rozpojení drénu 52 (17 %) respondentů a bolestivost uvedlo 39 (13 %) dotazovaných respondentů. Správně tuto otázku zodpovědělo pouze 16 (28,07 %) dotazovaných respondentů.

Analýza otázky č. 17 Rušení podtlaku při extrakci HD.

(44)

47 Tabulka 17 Rušení podtlaku při extrakci HD.

Ano 34 60 %

Ne 12 21 %

Nezáleží na tom 11 19 %

Součet 57 100 %

60%

21%

19%

Ano Ne Nezá leží na tom

Graf 17 Rušení podtlaku při extrakci HD

V dotazníkové otázce č 17 bylo zjišťováno, zda se při extrakci HD podtlak ruší. Odpověď ano uvedlo 34 (60 %) respondentů, odpověď ne 12 (21 %) respondentů a nezáleží na tom uvedlo 11 (19 %) respondentů.

Analýza otázky č. 18 Výměna sběrného systému u HD.

Tabulka 18 Výměna sběrného systému u HD.

četnost (n)

Odpověd a) 0 0 %

Odpověd b) 57 100 %

Odpověd c) 0 0 %

Součet 57 100 %

(45)

48

100%

Odpověd a ) Odpověd b) Odpověd c)

Graf 18 Výměna sběrného systému u HD.

V dotazníkové otázce č. 18 bylo zjišťováno, jak se provádí výměna sběrného systému u HD. Všichni dotazovaní respondenti 57 (100 %) uvedli odpověď (B) Provedeme dezinfekci spoje drénu a sběrného systému, klampujeme drén a poté vyměníme sběrný systém. Možnost A či C neuvedli žádní respondenti.

Analýza otázky č. 19 Typy drenážních systémů používaných na pracovištích.

Tabulka 19 Typy drenážních systémů používaných na pracovištích.

četnost (n)

Odpověď a) 11 19 %

Odpověď b) 46 81 %

Odpověď c) 0 0 %

Součet 57 100 %