Problematika Tibetu v kontextu pr´ ava na sebeurˇ cen´ı

(1)

Problematika Tibetu v kontextu pr´ ava na sebeurˇ cen´ı

Bakal´ aˇ rsk´ a pr´ ace

Studijn´ı program: B1301 – Geografie

Studijn´ı obory: 7504R181 – Geografie se zamˇeˇren´ım na vzdˇeláván´ı (dvouoborové) 7507R036 – Anglický jazyk se zamˇeˇren´ım na vzdˇeláván´ı

Autor pr´ace: Pavel Mlejnek

Vedouc´ı práce: Mgr. Kateˇrina ˇZenková Rudincová, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

Prohl´ aˇ sen´ı

Byl jsem seznámen s t´ım, ˇze na mou bakaláˇrskou práci se plnˇe vztahuje zákon ˇc. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – ˇskoln´ı d´ılo.

Beru na vˇedom´ı, ˇze Technická univerzita v Liberci (TUL) neza- sahuje do mých autorských práv uˇzit´ım mé bakaláˇrské práce pro vnitˇrn´ı potˇrebu TUL.

Uˇziji-li bakaláˇrskou práci nebo poskytnu-li licenci k jej´ımu vyuˇzit´ı, jsem si vˇedom povinnosti informovat o této skuteˇcnosti TUL;

v tomto pˇr´ıpadˇe má TUL právo ode mne poˇzadovat úhradu náklad˚u, které vynaloˇzila na vytvoˇren´ı d´ıla, aˇz do jejich skuteˇcné výˇse.

Bakaláˇrskou práci jsem vypracoval samostatnˇe s pouˇzit´ım uvedené literatury a na základˇe konzultac´ı s vedouc´ım mé bakaláˇrské práce a konzultantem.

Souˇcasnˇe ˇcestnˇe prohlaˇsuji, ˇze tiˇstˇen´a verze pr´ace se shoduje s elek- tronickou verz´ı, vloˇzenou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Anotace

C´ılem této bakaláˇrské práce je pˇredstavit Tibet z hlediska územ´ı, obyvatelstva a historie a následnˇe prozkoumat legitimitu nároku jeho obyvatel na samostatnost ˇci dokonce nezávislost na základˇe teorie práva na sebeurˇcen´ı. V prvn´ı ˇcásti práce je pˇredstavena teorie národ˚u a samotný teoretický rámec tohoto právn´ıho principu, vˇcetnˇe jeho postupného vývoje v ˇcase. Druhá ˇcást práce je poté zamˇeˇrena na Tibet. V závˇereˇcné ˇcásti této práce je s vyuˇzit´ım tˇechto poznatk˚u zkoumána otázka toho, zda maj´ı obyvatelé Tibetu právo na sebeurˇcen´ı, ˇci nikoliv.

Kl´ıˇcov´a slova: Tibet, ˇC´ına, pr´avo na sebeurˇcen´ı

Annotation

The aim of this bachelor thesis is to introduce Tibet in terms of its territory, population and history and then to examine the legiti- macy of its inhabitants’ claim for autonomy, or even independence based on the theory of the right to self-determination. In the first part, the theory of nation and people as well as the theoretical framework of this principle are introduced including its gradual de- velopment over time. The second part is then focused on Tibet. The final part of this thesis confronts the question of whether Tibetan people are entitled for self-determination or not.

(6)

Podˇ ekov´ an´ı

Chtˇel bych podˇekovat Mgr. Kateˇrinˇe ˇZenkové Rudincové, Ph.D. za veden´ı mé bakaláˇrské práce, cenné rady, odborný dohled a neoce- nitelnou pomoc pˇri jej´ı gramatické kontrole.

(7)

Obsah

Seznam zkratek . . . 9

1 Uvod´ 10 2 Teoretická východiska práva na sebeurˇcen´ı 12 2.1 Definice práva na sebeurˇcen´ı . . . 12

2.2 Problematika pojet´ı národa jako adresáta práva na sebeurˇcen´ı . . . . 14

2.2.1 R˚uzn´a pojet´ı n´arod˚u . . . 15

2.3 Historický vývoj práva na sebeurˇcen´ı . . . 17

2.3.1 Právo na sebeurˇcen´ı v meziváleˇcném obdob´ı . . . 18

2.3.2 Spor o Aalandsk´e ostrovy . . . 19

2.3.3 Právo na sebeurˇcen´ı po druhé svˇetové válce . . . 21

3 Tibet 25 3.1 Fyzickogeografick´a charakteristika Tibetu . . . 25

3.2 Hum´annˇe geografick´a charakteristika Tibetu . . . 27

3.3 Struˇcn´a historie Tibetu do 20. stolet´ı . . . 28

3.3.1 Tibet pod nadvl´adou Mongol˚u . . . 30

3.3.2 Vl´ada svˇetsk´ych dynasti´ı dynasti´ı a vznik titulu dalajlama . . 32

(8)

3.3.3 Prvn´ı kontakty s dynasti´ı ˇCching . . . 34

3.3.4 Dynastie ˇCching pˇreb´ır´a moc nad Tibetem . . . 35

3.4 Tibet ve 20. stolet´ı . . . 37

3.4.1 Obdob´ı de facto nez´avislosti Tibetu (1912 - 1949) . . . 38

3.4.2 Tibet pod nadvládou ˇC´ınské lidové republiky . . . 41

4 Aplikace práva na sebeurˇcen´ı na situaci v Tibetu 44 4.1 Tibet’ané jako konstituovaný národ . . . 44

4.2 Okupace Tibetu arm´adou ˇCLR . . . 46

4.2.1 Spor o ´uzem´ı . . . 46

4.2.2 Ot´azka nez´avislosti mezi lety 1912 a 1949 . . . 48

4.2.3 Nez´akonn´e pˇripojen´ı Tibetu k ˇCLR . . . 49

4.3 Poruˇsován´ı lidských práv v Tibetu . . . 50

4.3.1 Poruˇsován´ı náboˇzenské svobody . . . 51

4.3.2 R´ızen´ˇ e pˇresuny populace . . . 52

4.3.3 Poruˇsov´an´ı svobody pohybu . . . 53

4.4 Uzn´an´ı pr´ava Tibetu na sebeurˇcen´ı . . . 53

4.5 Budoucnost . . . 54

5 Z´avˇer 56

(9)

Seznam obr´ azk˚ u

1 Poloha Tibetu v kontextu v´yˇsky reli´efu . . . 26 2 Poloha Tibetu . . . 28

(10)

Seznam zkratek

CLRˇ C´ınsk´ˇ a lidov´a republika EU Evropsk´a unie

OSN Organizace spojen´ych n´arod˚u

UNESCO Organizace OSN pro vzdˇel´an´ı, vˇedu a kulturu

UN United Nations

KS ˇC Komunistick´a strana ˇC´ıny

CLOAˇ C´ınsk´ˇ a lidovˇe osvobozeneck´a arm´ada

(11)

1 Uvod ´

Koncept práva na sebeurˇcen´ı je pomˇernˇe novou, avˇsak v dneˇsn´ı dobˇe jiˇz zcela neodmyslitelnou souˇcást´ı mezinárodn´ıho práva. Pˇrestoˇze jeho myˇslenkové koˇreny pocházej´ı jiˇz z doby osv´ıcenských spisovatel˚u a filosof˚u, jako byl napˇr´ıklad Jean Jacques Rousseau, k prvn´ım snahám o koncepˇcn´ı zaveden´ı doˇslo aˇz na poˇcátku 20.

stolet´ı. Pozdˇeji sehrálo právo na sebeurˇcen´ı jednu z kl´ıˇcových rol´ı v obdob´ı dekolo- nizace a postupnˇe se stalo skuteˇcnˇe uznávaným právn´ım principem, který vyuˇz´ıvaj´ı jako argument r˚uzné skupiny po celém svˇetˇe, a to jak úspˇeˇsnˇe, tak také neúspˇeˇsnˇe.

Vzhledem k tomu, ˇze právo na sebeurˇcen´ı úzce souvis´ı se svobodou, nab´ız´ı se jeho aplikace právˇe na Tibet, který je jiˇz od roku 1950 nepˇretrˇzitˇe a nezákonnˇe okupován armádou ˇCLR ( ˇC´ınské lidové republiky) a bývá velmi ˇcasto uvádˇen jako jeden z uˇcebnicových pˇr´ıklad˚u poruˇsován´ı svobody a lidských práv. C´ılem této práce je zhodnotit a prokázat oprávnˇenost nároku Tibet’an˚u na právo na sebeurˇcen´ı, a také zhodnotit zda je jim toto právo up´ıráno, ˇci nikoliv.

Práce se skládá ze tˇr´ı hlavn´ıch ˇcást´ı, které postupnˇe pˇredstav´ı vyuˇz´ıvaný teore- tický rámec, aby pomoc´ı nˇej nakonec doˇslo k jednoznaˇcnému prokázán´ı, ˇci vyvrácen´ı vytyˇcených c´ıl˚u. Prvn´ı ˇcást se zabývá teoretickým rámcem práva na sebeurˇcen´ı a jeho postupným vývojem a obsahuje také teorii národ˚u, které jsou jedinými adresáty tohoto práva. Ve druhé ˇcásti je poté pˇredstaven Tibet z hlediska územ´ı, obyvatelstva, ale také historie, jelikoˇz právˇe historie má v souvislosti s právem na sebeurˇcen´ı velký vliv. Posledn´ı ˇcást poté pˇredstavené poznatky vyuˇzije jako argumenty pro dokázán´ı toho, zda jsou Tibet’ané opravdu zˇretelnˇe konstituovaným národem a maj´ı tak na sebeurˇcen´ı nárok a zda je jim toto právo skuteˇcnˇe dopˇráváno.

(12)

Jako podklad pro zpracován´ı této problematiky byly vyuˇzity odborné kniˇzn´ı pu- blikace pˇredstavené v seznamu literatury, aˇckoliv nˇekteré pouze jako pomocné, a nejsou tud´ıˇz ve zdroj´ıch uvedeny. Dále pak ˇrada publikovaných vˇedeckých ˇclánk˚u pˇreváˇznˇe v anglickém jazyce. Vzhledem k charakteru tématu je ˇcást teorie posta- vena také na rezoluc´ıch, které vydalo Valné shromáˇzdˇen´ı ˇci Bezpeˇcnostn´ı rada OSN (Organizace spojených národ˚u).

(13)

2 Teoretick´ a v´ ychodiska pr´ ava na sebeurˇ cen´ı

Tématem této kapitoly budou pˇredevˇs´ım základn´ı teoretické principy, na jejichˇz základˇe bude dále v této práci zkoumána otázka autonomie ˇci samostatnosti Tibetu.

Jedná se hlavnˇe o právo národ˚u na sebeurˇcen´ı, vˇcetnˇe toho, jak se jeho vn´ımán´ı postupnˇe formovalo aˇz do dneˇsn´ı podoby. Dále zde bude rozebrán také samotný pojem národ, jelikoˇz pouze národ má podle mezinárodnˇeprávn´ıch dokument˚u na sebeurˇcen´ı nárok.

2.1 Definice pr´ ava na sebeurˇ cen´ı

Právo národ˚u na sebeurˇcen´ı je v´ıce neˇz 40 let etablovaný právn´ı princip modern´ıho mezinárodn´ıho práva. Pˇresto je pomˇernˇe problematické, ne-li nemoˇzné, naj´ıt jeho pˇresnou podstatu, jelikoˇz vˇsechny existuj´ıc´ı definice jsou velmi obecné. Jednu z ta- kových definic nab´ız´ı napˇr´ıklad pˇredn´ı americký slovn´ık Merriam-Webster, který ˇr´ıká, ˇze právo na sebeurˇcen´ı znamená

”svobodnou volbu vlastn´ıch ˇcin˚u nebo stav˚u bez jakéhokoliv vnˇejˇs´ıho nátlaku“ (Self-determination 2017). Dalˇs´ı podobnou definici nab´ız´ı ve svém ˇclánku Ediberto Roman (1999, s. 944), který jej definuje jako

”právo národ˚u svobodnˇe a bez vnˇejˇs´ıho nátlaku usilovat o sv˚uj politický a právn´ı status“.

Významem velmi d˚uleˇzitou, aˇckoliv nepˇr´ıliˇs konkrétn´ı, definici najdeme ve dvou mezinárodn´ıch smlouvách, které byly 16. prosince 1966 pˇrijaty na Valném shromáˇzdˇen´ı OSN. Jedná se o Mezinárodn´ı pakt o hospodáˇrských, sociáln´ıch a kulturn´ıch právech a Mezinárodn´ı pakt o obˇcanských a politických právech. Obˇe tyto smlouvy definuj´ı

(14)

beurˇcen´ı. Na základˇe tohoto práva svobodnˇe urˇcuj´ı sv˚uj politický statut a svobodnˇe uskuteˇcˇnuj´ı sv˚uj hospodáˇrský, sociáln´ı a kulturn´ı vývoj“¹ (Mezinárodn´ı pakt o hos- podáˇrských, sociáln´ıch a kulturn´ıch právech 1966).

Dnes v zásadˇe rozliˇsujeme dva základn´ı typy práva na sebeurˇcen´ı. T´ım prvn´ım, který nˇekteˇr´ı oznaˇcuj´ı jako

”upln´´ e“ pr´avo na sebeurˇcen´ı, je tzv. vnˇejˇs´ı pr´avo na sebeurˇcen´ı. Oznaˇcujeme j´ım

”právo rozhodovat o politickém statusu národa a o jeho m´ıstˇe v národn´ım spoleˇcenstv´ı ve vztahu k ostatn´ım stát˚um, vˇcetnˇe práva odtrhnout se od existuj´ıc´ıho státu, kterého je daná skupina ˇclenem a zaloˇzit nový nezávislý stát“

(Van Walt van Praag 1999, s. 13). To znamená, ˇze uplatnˇen´ı práva na sebeurˇcen´ı v tomto pˇr´ıpadˇe m˚uˇze vést k událostem, jeˇz vedou danou skupinu lid´ı ke krok˚um, které nejsou kompatibiln´ı se suverenitou a teritoriáln´ı integritou dotˇceného státu (Ijezie 2013, s. 3).

Na druhé stranˇe stoj´ı tzv. vnitˇrn´ı právo na sebeurˇcen´ı, které Michael C. Van Walt van Praag (1999, s. 12) definuje jako

”právo celé populace rozhodovat o formˇe vlády daného státu a identitˇe jeho vládc˚u, dále právo vˇsech skupin populace v daném státˇe, pod´ılet se na rozhodován´ı na státn´ı úrovni.“ Dále také dodává, ˇze

”vnitˇrn´ı“ pr´avo na sebeurˇcen´ı m˚uˇze tak´e znamenat

”právo vykonávat kulturn´ı, jazykovou, náboˇzenskou nebo (teritoriáln´ı) autonomii uvnitˇr hranic existuj´ıc´ıho státu“ (Van Walt van Praag 1999, s. 12).

Pˇrestoˇze nen´ı sporu o tom, ˇze právo na sebeurˇcen´ı je jiˇz dnes ned´ılnou souˇcást´ı mezinárodn´ıho práva, stále nen´ı t´ım univerzáln´ım ˇreˇsen´ım poˇzadavk˚u na autonomii ˇci nezávislost, kterým by být mohlo. Toto se ukáˇze v okamˇziku, kdy se zabýváme et- nickými skupinami nebo jinými minoritami. Na takové pˇr´ıpady se totiˇz tento princip nevztahuje a mezinárodn´ı právo stále neobsahuje ˇzádná opatˇren´ı, které by v tˇechto pˇr´ıpadech bylo moˇzno vyuˇz´ıt (Cassese 1995, s. 63).

1Aˇckoliv to tak nemus´ı na prvn´ı pohled vypadat, tak se tato pomˇernˇe struˇcná definice dotýká prakticky vˇsech d˚uleˇzitých aspekt˚u lidského ˇzivota.

(15)

2.2 Problematika pojet´ı n´ aroda jako adres´ ata pr´ ava na sebeurˇ cen´ı

Jedn´ım z nejvˇetˇs´ıch problém˚u konceptu práva na sebeurˇcen´ı je pˇredevˇs´ım nejasnost ohlednˇe toho, komu je toto právo v praxi pˇriznáváno. Ve vˇsech pˇr´ıpadech je totiˇz pˇrisuzováno národ˚um², a to aniˇz by existovala nˇejaká závazná ustanoven´ı zabývaj´ıc´ı se otázkou, co vlastnˇe pod pojmem národ rozum´ıme. Na tento problém jiˇz upo- zorˇnovala celá ˇrada svˇetových autor˚u, kteˇr´ı se národem a nacionalismem zabývaj´ı.

Napˇr´ıklad Eric Hobsbawn (1972, s. 109) konstatoval, ˇze vˇetˇsina existuj´ıc´ıch definic národ˚u je nedostateˇcná a je jednoduché dokázat jejich nepˇresnost a nedostateˇcnost.

V dobˇe raného vývoje tohoto právn´ıho principu (pˇreváˇznˇe v 60. letech 20. stolet´ı) bylo jeho vyuˇzit´ı zamˇeˇreno prakticky pouze na národy, které se nacházely pod ko- loniáln´ı nadvládou a ostatn´ı, napˇr´ıklad evropské národy, byly v tomto smˇeru urˇcitým zp˚usobem diskriminovány (Petriˇc 1989, s. 26). Tato situace se zmˇenila aˇz v roce 1975, kdy byla na konferenci v Helsinkách rozˇs´ıˇrena platnost práva také na ostatn´ı národy (Koskenniemi 1994, s. 242), nicménˇe stále bez detailnˇejˇs´ıch informac´ı o tom, koho vlastnˇe tento pojem ve skuteˇcnosti zahrnuje.

Výsledkem nejednoznaˇcnosti pojmu národ je mimo jiné také problematika rozliˇsen´ı etnicity, ˇci dokonce menˇsin³. Etnicita sama o sobˇe je podobnˇe problematický po-

2V angliˇctinˇe existuje v´yznamov´y rozd´ıl mezi slovy

”peoples“ a

”nations“, který v ˇceˇstinˇe nena- jdeme a pro oba významy tak pouˇz´ıváme pouze term´ın

”národ“. Rozd´ıl mezi tˇemito dvˇema term´ıny vˇsak ˇcasto nen´ı úplnˇe jasný ani v angliˇctinˇe, kde nˇekteˇr´ı tvrd´ı, ˇze jsou zamˇenitelné, zat´ımco jin´ı hovoˇr´ı pouze o rozd´ılné konotaci.

3Právo etnických skupin a menˇsin je stejnˇe jako právo na sebeurˇcen´ı zakotven v Mezinárodn´ım paktu o obˇcanských a politických právech v ˇclánku 27, který stanovuje, ˇze

”[v]e státech, kde existuj´ı etnické, náboˇzenské nebo jazykové menˇsiny, nebude jej´ım pˇr´ısluˇsn´ık˚um up´ıráno právo, aby spolu s ostatn´ımi pˇr´ısluˇsn´ıky menˇsiny uˇz´ıvali své vlastn´ı kultury, vyznávali a projevovali své vlastn´ı náboˇzenstv´ı nebo pouˇz´ıvali svého vlastn´ıho jazyka.“ (Mezinárodn´ı pakt o obˇcanských a politických právech 1966).

(16)

jem jako

”národ“ a m˚uˇzeme tedy nalézt velké mnoˇzstv´ı r˚uznˇe kvalitn´ıch definic.

Kupˇr´ıkladu Anthony D. Smith etnickou skupinu oznaˇcuje jako

”[typ] kulturn´ı ko- lektivity, ve které se klade d˚uraz na roli historické pamˇeti a mýt˚u o p˚uvodu a kterou lze rozpoznat na základˇe jednoho ˇci v´ıce kulturn´ıch rozd´ıl˚u, napˇr´ıklad náboˇzenstv´ı, obyˇcej˚u, jazyka nebo instituc´ı“ (Smith 1991, s. 271).

2.2.1 R˚ uzn´ a pojet´ı n´ arod˚ u

V pojet´ı nˇemeckých osv´ıcenských autor˚u, kteˇr´ı poloˇzili základ novodobého nacio- nalismu, jako byli napˇr´ıklad Johan Gottfried von Herder a Johann Gottlieb Fichte, byl pˇri vymezen´ı národa nejd˚uleˇzitˇejˇs´ı spoleˇcný jazyk. To m˚uˇze dokazovat napˇr´ıklad vˇeta, kterou m˚uˇzeme nalézt ve Fichteho slavné práci

”Reˇˇ ci k nˇemeckému národu“, ve které o národu mluv´ı jako o

”... lidech, jejichˇz ˇreˇcové orgány jsou ovlivnˇeny stejnými extern´ımi podm´ınkami, kteˇr´ı ˇzij´ı pospolu a rozv´ıjej´ı sv˚uj jazyk neustálou vzájemnou komunikac´ı ...“ (Fichte 1922, s. 56).

Pokud bychom ale hledali definici národa ve Velkém sociologickém slovn´ıku (1996, s. 668–669), narazili bychom zde na mnohem ˇsirˇs´ı definici, která oznaˇcuje za národ

”osobité a uvˇedomˇelé kulturn´ı a politické spoleˇcenstv´ı na jehoˇz utváˇren´ı maj´ı nejvˇetˇs´ı vliv spoleˇcné dˇejiny a spoleˇcné územ´ı“. Slovn´ık poté nezapom´ıná ani na vymezen´ı národ˚u, ke kterému nab´ız´ı hned 3 r˚uzná hlediska, konkrétnˇe kulturn´ı, politické a psychologické.

Podobný pˇr´ıstup k definici národa najdeme také u dalˇs´ıch autor˚u. Napˇr´ıklad významný francouzský filosof a sociolog Ernest Gellner ve své slavné knize

”N´arody a nacionalismus“ tvrdil, ˇze

”[d]va lidé patˇr´ı ke stejnému národu, kdyˇz a jedinˇe kdyˇz sd´ılej´ı stejnou kulturu, pˇri ˇcemˇz kultura znamená soubor myˇslenek a znak˚u a pˇredstavu zp˚usob˚u chován´ı a dorozum´ıván´ı.“ a zároveˇn

”[d]va lidé patˇr´ı ke stejnému národu, kdyˇz a jedinˇe kdyˇz uznaj´ı jeden druhého za náleˇzej´ıc´ıho ke stejnému národu“

(Gellner 1993, s. 18).

(17)

Naopak úplnˇe odliˇsný pˇr´ıstup k definici národa zvolil jiný francouzský filosof Ernest Renan ve své slavné pˇrednáˇsce s vˇseˇr´ıkaj´ıc´ım názvem

”Co je to národ?“, se kterou 11. bˇrezna 1882 vystoupil na paˇr´ıˇzské Sorbonnˇe. V n´ı ˇcásteˇcnˇe vyvrac´ı názory, ˇze národ závis´ı pouze na spoleˇcném dynastickém principu, rase, jazyce, náboˇzenstv´ı, zájmech, ˇci geografických podm´ınkách, aˇckoliv jejich d˚uleˇzitost nijak nepop´ırá. Národ vˇsak oznaˇcuje pˇredevˇs´ım za duchovn´ı princip, jenˇz tvoˇr´ı spoleˇcné vzpom´ınky urˇcité skupiny lid´ı a jej´ı pˇrán´ı ˇz´ıt pospolu (Renan 1882, s. 24–35).

Podobnou myˇslenku jako Renan sd´ıl´ı tak´e Benedict Anderson se sv´ym konceptem

”imagined community“ ⁴, který definuje národ jako pomyslné politické spoleˇcenstv´ı, které existuje v pˇredstavách lid´ı. Pˇrestoˇze se tito lidé vzájemnˇe neznaj´ı a nikdy ne- poznaj´ı, vˇsichni maj´ı v mysli pˇredstavu o svém spoleˇcenstv´ı (Anderson 1991, s. 243–

244).

Fakt, ˇze ˇzádná univerzáln´ı definice národa ani existovat nem˚uˇze, jelikoˇz se pojet´ı národ˚u liˇs´ı podle jednotlivých region˚u, zd˚uraznil ve své knize

”N´arody na prahu 21.

stolet´ı“ Vladim´ır Baar, který na základˇe této teze vypracoval modely národ˚u a stát˚u.

Rozliˇsuje ˇctyˇri základn´ı modely pojet´ı národa: evropský, americký, asijský a africký.

Dále také podotýká, ˇze ve skuteˇcnosti existuj´ı dva stabilizované modely, evropský (jazykový) a americký (územn´ı), pˇriˇcemˇz ostatn´ı se nacház´ı ve stádiu transformace (Baar 2002, s. 55–68).

Jedn´ım z dalˇs´ıch pojet´ı národa m˚uˇze být také pojet´ı teritoriáln´ı. Tento pˇr´ıstup je moˇzno ˇcásteˇcnˇe identifikovat s americkým modelem vztahu mezi národem a státem od profesora Vladim´ıra Baara, kdy se národ identifikuje hlavnˇe na základˇe územ´ı, které spoleˇcnˇe obývá. Po druhé svˇetové válce doˇslo pˇri dekolonizaci ke vzniku velkého mnoˇzstv´ı nových státn´ıch útvar˚u. Nˇekteré vznikly na základˇe jazyka a daj´ı se oznaˇcit jako ”národn´ı státy jazykového typu“, na vznik jiných (napˇr´ıklad Keˇna jako bývalá Britská východn´ı Afrika) mˇely naopak vliv p˚uvodn´ı koloniáln´ı hranice, a proto je m˚uˇzeme nazývat jako

”národn´ı státy územn´ıho typu“ (Baar 2002, s. 77).

4Do ˇceˇstiny bývá tento výraz nejˇcastˇeji pˇrekládán jako

”pomysln´a spoleˇcenstv´ı“.

(18)

Kromˇe vˇsech tˇechto autor˚u se nejasnost´ı pojmu

”národ“ pˇri svém setkán´ı v Paˇr´ıˇzi v roce 1989 zabývala také Organizace OSN pro výchovu, vˇedu a kulturu (United Nations Educational, Scientific, and Cultural Organization, UNESCO), která jej popsala jako

”skupin[u] jednotlivc˚u, kteˇr´ı sd´ılej´ı nˇekteré nebo vˇsechny z následuj´ıc´ıch spoleˇcných znak˚u:“

(a) spoleˇcn´a historick´a tradice;

(b) rasov´a nebo etnick´a identita;

(c) kulturn´ı homogenita;

(d) lingvistick´a jednota;

(e) náboˇzenská nebo ideologická pˇr´ıbuznost;

(f) teritori´aln´ı pˇr´ıbuznost;

(g) spoleˇcn´y ekonomick´y ˇzivot.

N´adavkem k tomuto popisu

”n´aroda“ uvedli odborn´ıci z UNESCO jeˇstˇe n´asleduj´ıc´ı podm´ınky:

”velikost skupiny nemus´ı být velká (...), ale mus´ı být vˇetˇs´ı neˇz bezvýznamné spojen´ı individuál˚u ve státˇe“;

”skupina jako celek mus´ı m´ıt v˚uli identifikovat se jako n´arod, nebo mus´ı m´ıt povˇedom´ı o pˇr´ısluˇsnosti k n´arodu ...“ a

”skupina mus´ı dispono- vat institucemi nebo mus´ı být jiným zp˚usobem schopna vyjadˇrovat své charakteristiky a v˚uli po vlastn´ı identitˇe“ (UNESCO 1989, s. 7–8).

2.3 Historick´ y v´ yvoj pr´ ava na sebeurˇ cen´ı

Aˇckoliv k ukotven´ı práva na sebeurˇcen´ı v mezinárodn´ıch dokumentech doˇslo pomˇernˇe nedávno, jeho postupný vývoj je moˇzné sledovat skrze nejd˚uleˇzitˇejˇs´ı události v modern´ıch dˇejinách lidstva, a to v´ıce jak dvˇe stolet´ı do historie. S m´ırnou nadsázkou lze ˇr´ıci, ˇze sledován´ı vývoje práva na sebeurˇcen´ı znamená sledován´ı tˇech nejd˚uleˇzitˇejˇs´ıch událost´ı v modern´ı historii lidstva.

(19)

Upln´´ y poˇcátek smýˇslen´ı, které je do urˇcité m´ıry kompatibiln´ı s dneˇsn´ım pojet´ım práva na sebeurˇcen´ı, nalezneme jiˇz v Deklaraci nezávislosti podepsané v roce 1776 ve Filadelfii pˇri vzniku Spojených stát˚u amerických (Cassese 1995, s. 11). Myˇslenkové základy práva na sebeurˇcen´ı nalezneme sp´ıˇse v evropské filosofické tradici (Shaw 2003, s. 225) a pocház´ı jiˇz od osv´ıcenských spisovatel˚u a filosof˚u jako byl John Stuart Mill, John Locke ˇci Jean-Jacques Rousseau (Barnsley, Bleiker 2008, s. 123). Byly to právˇe myˇslenky Jean-Jacquese Rousseaua, které ovlivnily Velkou francouzskou revoluci prob´ıhaj´ıc´ı mezi lety 1789 a 1799 (Barnsley, Bleiker 2008, s. 123), jeˇz je povaˇzována za zlomový okamˇzik ve vývoji práva na sebeurˇcen´ı (Cassese 1995, s. 11).

Jedn´ım z prvn´ıch, kdo se pokouˇsel koncepˇcnˇe uvést právo na sebeurˇcen´ı v platnost, byl na zaˇcátku 20. stolet´ı, tehdy jeˇstˇe jako mladý ruský revolucionáˇr, Josif Vissarionoviˇc Stalin ve svém d´ıle Marxismus a národn´ı otázka (Cassese 1995, s. 15).

Jeho myˇslenky poté na mezinárodn´ı úrovni akcentoval Vladimir Iljiˇc Lenin, který povaˇzoval právo na sebeurˇcen´ı za nezbytnou podm´ınku k tomu, aby byl ve svˇetˇe dosaˇzen m´ır (Falk 2002, s. 39).

2.3.1 Pr´ avo na sebeurˇ cen´ı v meziv´ aleˇ cn´ em obdob´ı

Po prvn´ı svˇetové válce existovalo právo na sebeurˇcen´ı ve dvou pojet´ıch (Falk 2002, s. 39). Jedn´ım z nich bylo jiˇz zmiˇnované pojet´ı ruské ˇci bolˇsevické. Druhé a historicky mnohem d˚uleˇzitˇejˇs´ı pojet´ı (a dalo by se ˇr´ıci v´ıce strohé) se objevilo pˇreváˇznˇe v souvislosti s osobou tehdejˇs´ıho amerického prezidenta Woodrova Wilsona.

Dne 8. ledna 1918 vystoupil Woodrow Wilson na zasedán´ı Kongresu a pˇrednesl sv˚uj program týkaj´ıc´ı se mezinárodn´ıho uspoˇrádán´ı svˇeta po prvn´ı svˇetové válce z hlediska postoje Spojených stát˚u amerických. V celkem ˇctrnácti bodech (proto se také tento program obˇcas nazývá jako ˇCtrnáct bod˚u prezidenta Wilsona) se zabývá r˚uznými problémy a aˇckoliv zde o právu na sebeurˇcen´ı nen´ı ˇzádná vyslovená zm´ınka,

(20)

nˇekteré body na nˇej pˇr´ımo odkazuj´ı⁵. V roce 1919 poté probˇehla Paˇr´ıˇzská (známa také jako Versaillská) m´ırová konference, jej´ımˇz hlavn´ım c´ılem bylo vyˇreˇsit pováleˇcné uspoˇrádán´ı svˇeta. Pˇri jednán´ıch sehrál velkou roli právˇe zmiˇnovaný program ame- rického prezidenta Wilsona, na jehoˇz základˇe byly s poraˇzenými státy sjednány m´ırové smlouvy, jinak také nazývané Paˇr´ıˇzské pˇredmˇestské smlouvy⁶. Pˇrestoˇze se Woodrow Wilson snaˇzil prosadit koncept práva na sebeurˇcen´ı jako mezinárodnˇe uznávanou právn´ı zásadu, nebyl i pˇres to jakou roli jiˇz tehdy hrál, ve svých snahách pˇr´ıliˇs úspˇeˇsný. Pokus o jeho zaˇrazen´ı do Charty spojených národ˚u ukázal, ˇze se státy nedokáˇzou shodnout na definici a tud´ıˇz byl návrh zam´ıtnut a souˇcást´ı ˇzádných mezinárodn´ıch dokument˚u se nestal.

V tomto bodˇe se vˇsak jeˇstˇe nebav´ıme o právu na sebeurˇcen´ı ve formˇe, v jaké ho vn´ımáme dnes. Na prvn´ı pohled se m˚uˇze zdát, ˇze Wilsonovým c´ılem bylo umoˇznit celému svˇetu rozdˇelit se na

”národn´ı státy“. Wilson se vˇsak ve skuteˇcnosti zabýval pouze národy, které byly v podruˇc´ı poraˇzených mocnost´ı z 1. svˇetové války. Jeho myˇslenky se tedy netýkaly ˇzádných jiných situac´ı, tedy ani koloniáln´ıch národ˚u, aˇckoliv jak zd˚urazˇnuje Trygve Throntveit,

”... dlouho bylo zvykem historik˚u pre- zentovat národn´ı sebeurˇcen´ı jako zásadn´ı princip, který ukazuje jeho c´ıle v oblasti svˇetového m´ıru“ (Throntveit 2011, s. 447).

2.3.2 Spor o Aalandsk´ e ostrovy

Fakt, ˇze právo na sebeurˇcen´ı bylo v meziváleˇcném obdob´ı povaˇzováno sp´ıˇse za poli- tický princip neˇz za závazné ustanoven´ı, lze velmi dobˇre ilustrovat na situaci ohlednˇe Aalandských ostrov˚u. V roce 1920 byla Spoleˇcnosti národ˚u pˇredloˇzena k ˇreˇsen´ı otázka ohlednˇe situace Aalandských ostrov˚u. Tyto ostrovy, nacházej´ıc´ı se v okra-

5Jedná se hlavnˇe o bod 10, ve kterém Woodrow Wilson ˇreˇs´ı budouc´ı autonomn´ı vývoj národ˚u Rakouska-Uherska, bod 12 zabývaj´ıc´ı se autonomi´ı pro neturecké národnosti Osmanské ˇr´ıˇse, ˇci bod 13, který pojednává o zˇr´ızen´ı nezávislého Polska s pˇr´ıstupem k moˇri.

6Takto jsou nazývány, protoˇze jsou pojmenovány podle názv˚u jednotlivých paˇr´ıˇzských pˇredmˇest´ı.

(21)

jové jiˇzn´ı ˇcásti Botnického zálivu, spadaj´ı pod finskou samosprávu, aˇckoliv vˇetˇsina obyvatel hovoˇr´ı pouze ˇsvédsky. Jejich c´ılem bylo pˇripojit se na základˇe neoficiáln´ıho referenda ke ˇSvédsku (pro pˇripojen´ı se vyslovilo aˇz 96 % obyvatel) a mezi ˇSvédskem a Finskem se tak o toto územ´ı rozhoˇrel spor. Rada Spoleˇcnosti národ˚u nakonec sestavila komisi tˇr´ı právn´ık˚u, kteˇr´ı mˇeli rozhodnout zda je v rámci mezinárodn´ıho práva moˇzné, aby obyvatelé mohli svobodnˇe rozhodnout o svém odtrˇzen´ı od Finska a pˇripojen´ı ke ˇSvédsku (Cassesse 1995, s. 27).

ˇSvédsko v tomto sporu vyuˇzilo právˇe práva na sebeurˇcen´ı, na jehoˇz základˇe poˇzadovalo pro obyvatele moˇznost o této otázce rozhodnout. Finsko naopak povaˇzovalo tuto záleˇzitost pouze za sv˚uj vnitˇrn´ı problém, o kterém nemá být rozhodnuto na mezinárodn´ı úrovni. Spoleˇcnost národ˚u vˇsak ve svém prvn´ım posudku finský názor vyvrátila a podrobila situaci ˇsetˇren´ı.

Po d˚ukladném pˇrezkoumán´ı situace komise rozhodla, ˇze ostrovy by mˇely pˇripadnout Finsku. Souˇcást´ı závˇereˇcné zprávy vydané v roce 1921 byla také kapitola zabývaj´ıc´ı se právem na sebeurˇcen´ı, ve které se hned na zaˇcátku nacház´ı tento odstavec:

”Aˇckoliv princip sebeurˇcen´ı hraje d˚uleˇzitou roli v modern´ım politickém myˇslen´ı, hlavnˇe od prvn´ı svˇetové války, je d˚uleˇzité upozornit na to, ˇze v Chartˇe Spojených národ˚u o nˇem nen´ı ˇzádná zm´ınka. Uznán´ı tohoto principu v nˇekterých mezinárodn´ıch dohodách nem˚uˇze být povaˇzováno jako dostateˇcný d˚uvod k tomu, stavˇet jej na stejnou úroveˇn jako právo národ˚u“ (Report Of the International Committee of Jurists entrusted by the Council of the League of Nations with the task of giving an advisory opinion upon the legal aspects of the Aaland Islands question 1920).

Toto rozhodnut´ı lze tedy interpretovat tak, ˇze v pˇr´ıpadˇe práva na sebeurˇcen´ı se nejedná o jakkoliv vymahatelné právo a postavilo ho tak do role pouhého konceptu, pˇred n´ımˇz maj´ı pˇrednost ostatn´ı zákony.

(22)

2.3.3 Pr´ avo na sebeurˇ cen´ı po druh´ e svˇ etov´ e v´ alce

V pr˚ubˇehu druhé svˇetové války si pˇredstavitelé západn´ıch zem´ı zaˇc´ınali uvˇedomovat, ˇze moˇznou cestou k ukonˇcen´ı války je otevˇrený dialog a spolupráce vˇsech národ˚u.

Tato myˇslenka dala základ vzniku Organizace spojených národ˚u (Informaˇcn´ı cent- rum OSN v Praze 2014) jako novému mezinárodn´ımu uskupen´ı skrze které by by bylo moˇzné válku nejenom ukonˇcit, ale také by bylo v budoucnosti moˇzno potenciáln´ım konflikt˚um zabránit.

Je pravdou, ˇze v té dobˇe jiˇz podobná organizace existovala. Byla j´ı Spoleˇcnost národ˚u, která vznikla po prvn´ı svˇetové válce a jej´ı c´ıle byly v mnoha ohledech podobné. O jej´ı úspˇeˇsnosti lze vˇsak s úspˇechem pochybovat. Jej´ımi ˇcleny nebyla celá ˇrada stát˚u, vˇcetnˇe napˇr´ıklad Spojených stát˚u amerických. ˇRada tˇech, které do Spoleˇcnosti národ˚u pˇrece jen vstoupily z n´ı po nˇekolika letech vystoupily. To naprosto sniˇzovalo vliv organizace a jej´ı vyjednávac´ı schopnosti.

Tyto problémy mˇela vyˇreˇsit právˇe vznikaj´ıc´ı OSN, jej´ımiˇz ˇcleny se mˇela stát vˇetˇsina zem´ı svˇeta. Ustavuj´ıc´ı konference, které se zúˇcastnilo 26 zástupc˚u stát˚u, se konala v roce 1942 v San Franciscu a jedn´ım z bod˚u jej´ıho programu bylo podepsán´ı ustavuj´ıc´ıho dokumentu - Deklarace spojených národ˚u.

Právˇe tato deklarace se stala pravdˇepodobnˇe prvn´ım mezinárodn´ım dokumen- tem, ve kterém se právo na sebeurˇcen´ı, dokonce na nˇekolika m´ıstech, objevilo, a to jak explicitnˇe, tak také implicitnˇe. Jednalo se o zm´ınku ve 2. odstavci ˇclánku 1, ve kterém se p´ıˇse, ˇze c´ılem organizace je

”rozv´ıjet mezi národy pˇrátelské vztahy, zaloˇzené na úctˇe k zásadˇe rovnoprávnosti a sebeurˇcen´ı národ˚u, a ˇcinit jiná vhodná opatˇren´ı k pos´ılen´ı svˇetového m´ıru“ (Charta Organizace spojených národ˚u a Statut mezinárodn´ıho soudn´ıho dvora 1945).

Dále poté o celý ˇclánek 55, jehoˇz znˇen´ı je následuj´ıc´ı:

”Aby se vytvoˇrily pomˇery stability a blahobytu, jeˇz jsou nutné pro po- kojné a pˇrátelské styky mezi národy, zaloˇzené na úctˇe k zásadˇe rov-

(23)

noprávnosti a sebeurˇcen´ı národ˚u, Organizace spojených národ˚u bude pod- porovat: a) zvyˇsován´ı ˇzivotn´ı úrovnˇe, plnou zamˇestnanost a vytváˇren´ı podm´ınek pro hospodáˇrský pokrok a rozvoj; b) ˇreˇsen´ı mezinárodn´ıch hos- podáˇrských, sociáln´ıch, zdravotnických a pˇr´ıbuzných problém˚u, jakoˇz i mezinárodn´ı souˇcinnost v oblasti kultury a výchovy; c) obecnou úctu k lidským práv˚um a základn´ım svobodám pro vˇsechny bez rozd´ılu rasy, po- hlav´ı, jazyka nebo náboˇzenstv´ı a jejich zachováván´ı“ (Charta Organizace spojených národ˚u a Statut mezinárodn´ıho soudn´ıho dvora 1945).

I pˇres uveden´ı práva v Chartˇe OSN si vˇsak velká ˇcást odborn´ık˚u na svˇetové právo pokládala otázku, zda-li je zm´ınka o tomto právu v takto obecné rovinˇe dostaˇcuj´ıc´ı k tomu, aby bylo uznáno za závazné. Aˇckoliv odpovˇed’ na tuto otázku nen´ı jednoduchá, vˇetˇsina z nich se shoduje, ˇze nikoliv (Shaw 2003, s. 226). Pˇresto vˇsak tento krok lze smˇele oznaˇcit za jeden ze základn´ıch miln´ık˚u na cestˇe vedouc´ı k právu takovému, jaké ho dnes známe.

Jednou z nejzásadnˇejˇs´ıch událost´ı bylo pˇrijet´ı Deklarace o poskytnut´ı nezávislosti koloniáln´ım územ´ım a národ˚um, která je známá také jako Deklarace o dekolonizaci.

Ta byla pˇrijata na Valném shromáˇzdˇen´ı OSN v roce 1960 hlasován´ım, ve kterém hlasovalo 89 pro pˇrijet´ı, 9 se zdrˇzelo a nikdo nehlasoval proti (Danspeckgruber 2002, s. 5). V deklaraci se p´ıˇse mimo jiné to, ˇze

”vˇsechny n´arody maj´ı pr´avo na sebeurˇcen´ı;

na základˇe tohoto práva mohou svobodnˇe urˇcit sv˚uj politický status a svobodnˇe usilovat o sv˚uj ekonomický, sociáln´ı a kulturn´ı vývoj“ (A/RES/1514, 1960).

Dalˇs´ımi d˚uleˇzitými mezinárodn´ımi dokumenty, ve kterých je zd˚uraznˇeno právo na sebeurˇcen´ı se staly Mezinárodn´ı pakt o obˇcanských právech a Mezinárodn´ı pakt o hospodáˇrských, sociáln´ıch a kulturn´ıch právech, které Valné shromáˇzdˇen´ı OSN pˇrijalo v roce 1966. Oba tyto pakty obsahuj´ı v ˇcásti 1, ˇclánku 1 stejnou formulaci, která ˇr´ıká, ˇze

”vˇsechny národy maj´ı právo na sebeurˇcen´ı. Na základˇe tohoto práva svobodnˇe urˇcuj´ı sv˚uj politický statut a svobodnˇe uskuteˇcˇnuj´ı sv˚uj hospodáˇrský, sociáln´ı a kulturn´ı vývoj“ (Mezinárodn´ı pakt o obˇcanských a politických právech 1966).

(24)

Pˇrestoˇze se zde mluv´ı o národech, jeˇz maj´ı právo na sebeurˇcen´ı, je nutné podotknout, ˇze se stále jedná pouze o národy ˇzij´ıc´ı na územ´ı bývalých koloni´ı, nikoliv o národnostn´ı menˇsiny ve státech jiˇz existuj´ıc´ıch, coˇz ostatnˇe dobˇre dokládá ˇclánek 27 v Mezinárodn´ım paktu o obˇcanských právech, který zn´ı takto:

”Ve státech, kde existuj´ı etnické, náboˇzenské nebo jazykové menˇsiny, nebude jej´ım pˇr´ısluˇsn´ık˚um up´ıráno právo, aby spolu s ostatn´ımi pˇr´ısluˇsn´ıky menˇsiny uˇz´ıvali své vlastn´ı kultury, vyznávali a projevovali své vlastn´ı náboˇzenstv´ı nebo pouˇz´ıvali svého vlastn´ıho jazyka“

(Mezinárodn´ı pakt o obˇcanských a politických právech 1966).

V roce 1970 Valné shromáˇzdˇen´ı OSN pˇrijalo rezoluci ˇc. 2625 známou téˇz také jako Deklarace zásad pˇrátelských vztah˚u a spolupráce mezi státy, která

”m˚uˇze být povaˇzována za ustavuj´ıc´ı a závazný výklad sedmi rezoluc´ı⁷ Charty OSN, které rozˇsiˇruje“ (Shaw 2000, s. 228). V deklaraci se mimo jiné stanovuje, ˇze

”na základˇe principu rovných práv a sebeurˇcen´ı národ˚u zakotveném v Chartˇe OSN, maj´ı vˇsechny národy právo si svobodnˇe, bez vnˇejˇs´ıch zásah˚u, zvolit sv˚uj politický status a uskuteˇcˇnovat sv˚uj ekonomický, sociáln´ı a kulturn´ı vývoj a kaˇzdý stát má povinnost respektovat toto právo v souladu ustanoven´ımi v Chartˇe OSN“ (A/RES/2625, 1970).

Tento text vycházel pˇreváˇznˇe ze starˇs´ıch rezoluc´ı, které OSN vydala, ale byly v nˇem také zohlednˇeny spoleˇcné návrhy ˇCeskoslovenska, Polska, Rumunska a Sovˇetského svazu (Potoˇcný 1968, s. 15). Moˇzná právˇe d´ıky tomu byla rezoluce jednohlasnˇe pˇrijata, coˇz j´ı dodalo podle Heather Wilsonové vˇetˇs´ı váhu (Wilson 1990, s. 75).

Do doby vydán´ı této rezoluce bylo právo na sebeurˇcen´ı (pravdˇepodobnˇe v souvislosti s pˇredchoz´ımi rezolucemi) aplikováno pˇreváˇznˇe na kolonizovaná územ´ı. Jak upozorˇnuje Frederic Kirgis, v pˇr´ıpadˇe této rezoluce se po tlaku západn´ıch mocnost´ı hovoˇr´ı jiˇz pouze o nespecifikovaných národech (Kirgis 1994, s. 305).

O dalˇs´ı pos´ılen´ı práva na sebeurˇcen´ı, které se postupnˇe z pouhého politického principu stalo mezinárodn´ım právem, se zaslouˇzil pˇredevˇs´ım Mezinárodn´ı soudn´ı dv˚ur, který v nˇekolika pˇr´ıpadech svým doporuˇcuj´ıc´ım rozhodnut´ım potvrdil jeho

7Jedn´a se o rezoluce ˇc. 1815, 1966, 2103, 2181, 2327, 2463 a 2533.

(25)

vˇseobecnou platnost. T´ım nejvýznamnˇejˇs´ım bylo pravdˇepodobnˇe rozhodnut´ı v pˇr´ıpadˇe Západn´ı Sahary, kde Mezinárodn´ı soudn´ı dv˚ur zd˚uraznil nutnost brát v úvahu svobodnou v˚uli lidu (Kirgis 1994, s. 305).

V roce 1993 se konala ve V´ıdni svˇetová konference o lidských právech, jej´ımˇz výsledkem bylo, mimo jiné, zˇr´ızen´ı postu Vysokého komisaˇre OSN pro lidská práva (Vienna Declaration and Programme of Action 1993). Jedn´ım z témat této konference bylo také právo na sebeurˇcen´ı, které bylo zahrnuto do závˇereˇcné deklarace do ˇclánku 2, nejprve ve stejném znˇen´ı, jaké je moˇzné nalézt také v Chartˇe OSN. Také je zde ovˇsem moˇzné nalézt zd˚uraznˇen´ı toho, ˇze právo na sebeurˇcen´ı nelze pouˇz´ıt jako d˚uvod k secesi v tomto znˇen´ı:

”Podle Deklarace zásad pˇrátelských vztah˚u a spolupráce mezi státy a podle Charty OSN, toto nemá být interpretováno jako povolen´ı nebo povzbuzen´ı jakékoliv akce, která by vedla k rozˇclenˇen´ı, ˇci k úplnému nebo ˇcásteˇcnému znehodnocen´ı teritoriáln´ı integrity nebo politické jednotnosti suverénn´ıho a nezávislého státu jednaj´ıc´ıho v souladu s principy rovnoprávnosti a sebeurˇcen´ı národ˚u, a tud´ıˇz disponuj´ıc´ıho Vládou, která reprezentuje vˇsechny lidi na svém územ´ı bez jakýchkoliv rozd´ıl˚u.“ (Vienna Dec- laration and Programme of Action 1993)

Zde je d˚uleˇzit´e povˇsimnout si n´asleduj´ıc´ı formulace:

”suverénn´ıho a nezávislého státu jednaj´ıc´ıho v souladu s principy rovnoprávnosti a sebeurˇcen´ı národ˚u“. Z n´ı jednoznaˇcnˇe vyplývá, ˇze pokud daný stát jedná demokraticky a v souladu s vnitˇrn´ım sebeurˇcen´ım národ˚u (tedy poskytuje dostateˇcnou m´ıru autonomie a brán´ı lidská práva vˇsech skupin), nemá národ právo poruˇsit seces´ı jeho teritoriáln´ı integritu.

V pr˚ubˇehu vývoje práva na sebeurˇcen´ı postupnˇe docházelo k rozˇsiˇrován´ı jeho adresát˚u. Pˇresto se vˇsak od konce dekolonizaˇcn´ıho procesu v odborných kruz´ıch diskutuje o jeho dalˇs´ı relevanci. Problematika vymezen´ı skupin, které maj´ı na se- beurˇcen´ı právo, nebyla stále uspokojivˇe vyˇreˇsena a náhledy na vyuˇz´ıván´ı tohoto práva se tud´ıˇz stále r˚uzn´ı.

(26)

3 Tibet

Tibet je pro obyvatele Evropy pomˇernˇe vzdálený pojem s lehce romantickým nádechem, zp˚usobeným zakoˇrenˇenou pˇredstavou tibetských mnich˚u medituj´ıc´ıch ve vysoko poloˇzených kláˇsterech. Abychom si ukázali, ˇze tato pˇredstava nen´ı úplnˇe pravdivá, bude nutné struˇcnˇe charakterizovat prostˇred´ı a pˇredstavit obyvatelstvo.

Pokud chceme zkoumat otázku nároku Tibetu na nezávislost bude také nutné prozkoumat historické události, které daly vzniknout souˇcasné geopolitické situaci.

Historie Tibetu je nadm´ıru bohatá a prvn´ı kontakty s ˇC´ınou se datuj´ı jiˇz do samotných poˇcátk˚u jeho existence. Povaha vztah˚u Tibetu a ˇC´ıny se v pr˚ubˇehu ˇcasu nˇekolikrát zmˇenila a nˇekteré události, které na následuj´ıc´ıch stranách rozebereme, slouˇz´ı dokonce i dnes ˇCLR ( ˇC´ınské lidové republice) jako argumenty ospravedlˇnuj´ıc´ı jej´ı násilný vpád v roce 1950.

3.1 Fyzickogeografick´ a charakteristika Tibetu

Pod názvem Tibet se skrývá územ´ı, které se nacház´ı v jihozápadn´ı ˇcásti ˇCLR.

Pˇreváˇzná vˇetˇsina územ´ı Tibetu se nacház´ı na geomorfologickém celku zvaném Ti- betská náhorn´ı ploˇsina (nebo téˇz ˇCchingchajsko-tibetská ploˇsina). S rozlohou vˇetˇs´ı neˇz 2,5 milion˚u km² se jedná o nejvˇetˇs´ı geomorfologický celek svˇeta (Horálek 2013 s. 23). Pr˚umˇerná nadmoˇrská výˇska oblasti dosahuje v´ıce neˇz 4 000 m n. m., coˇz je také hlavn´ı d˚uvod, proˇc je ˇcasto oznaˇcována jako

”stˇrecha svˇeta“.

Ploˇsina je ze vˇsech stran obklopena velehorami, které byly vyvrásnˇeny v obdob´ı tˇretihor tzv. alpinsko-himalájským vrásnˇen´ım (Horálek 2013, s. 23). Pˇrihlédneme-li

(27)

Obrázek 1: Poloha Tibetu v kontextu výˇsky reliéfu (zdroj: vlastn´ı zpracován´ı)

k tomu, ˇze se jedná o jedno z nejvýˇse poloˇzených územ´ı na planetˇe, nen´ı úplným pˇrekvapen´ım, ˇze právˇe v Tibetu nalezneme jedny z nejvyˇsˇs´ıch hor v˚ubec, a to vˇcetnˇe té úplnˇe nejvyˇsˇs´ı, kterou je Mount Everest (8 848 m n. m.).

Na územ´ı Tibetu pramen´ı hned nˇekolik významných ˇrek. Prvn´ı z nich je Sengge- khabab, kterou známe sp´ıˇse pod jménem Indus, poté také Maˇcha-khabab, coˇz je tibetské oznaˇcen´ı pro jinou slavnou indickou ˇreku, posvátnou Gangu⁸. Dále zde pramen´ı dalˇs´ı d˚uleˇzité ˇreky jako napˇr´ıklad Langˇchen-khabab (indický Satladˇzem), Taˇchog-khabab (která se po soutoku s ˇrekou Kjiˇchu stává jednou z nejvˇetˇs´ıch asijských ˇrek, Brahmaputrou) a mnohé dalˇs´ı. Nejvˇetˇs´ımi jezery Tibetu jsou Ma- phamccho (známˇejˇs´ı pod obecným názvem Mánasaróvar) nacházej´ıc´ı se na západˇe,

8Pravovˇern´ı hinduist´e vˇsak povaˇzuj´ı za pramen Gangy indickou ˇreku Gang´otri (ˇZagabpa 2000, s. 13).

(28)

které je posvátným jezerem jak pro buddhisty, tak pro hinduisty (ˇZagabpa 2000, s. 13), dále poté Namcchoˇchugmo (Tengirnúr) na severozápadˇe a dalˇs´ı.

Podneb´ı je vzhledem k extrémn´ı nadmoˇrské výˇsce pomˇernˇe chladné s vysokými teplotn´ımi rozd´ıly mezi dnem a noc´ı. Pod´ıváme-li se na Köppenovu klasifikaci podneb´ı, zjist´ıme, ˇze oblast Tibetu spadá do oblast´ı vlhkého kontinentáln´ıho podneb´ı a subpolárn´ıho podneb´ı (Kottek, et al. 2006), a to na základˇe pomˇernˇe velkého výˇskového rozd´ılu mezi nejniˇzˇs´ım a nejvyˇsˇs´ım m´ıstem (i nˇekolik tis´ıc metr˚u). Cha- rakteristické pro Tibet jsou n´ızké sráˇzky⁹ (snˇehové i deˇst’ové), coˇz je zp˚usobeno t´ım, ˇze se nacház´ı ve sráˇzkovém st´ınu Himaláj´ı (Horálek 2013, s. 83).

3.2 Hum´ annˇ e geografick´ a charakteristika Tibetu

Tibet, tibetsky Bojul nebo také Bodzong, je v od roku 1965 z geopolitického hlediska jednou z autonomn´ıch oblast´ı¹⁰ CLR. V r´ˇ amci ˇCLR soused´ı na východˇe s provinci´ı S’ˇcchuan, na severovýchodˇe s provinci´ı ˇCching-chaj a na severu s dalˇs´ı z ˇc´ınských autonomn´ıch oblast´ı známou jako Ujgurská ˇci také Sin-t’iang. Vzhledem k tomu, ˇze se jedná o okrajový region ˇCLR, soused´ı Tibet také se ˇctyˇrmi státy. Nejdelˇs´ı hranici sd´ıl´ı s Indi´ı, dále je to na jihozápadˇe Nepál, na jihu Bh˚után a na jihozápadˇe Barma (Maynmar).

Aˇckoliv je Tibet druhým nejvˇetˇs´ım regionem v rámci ˇC´ınské lidové republiky, je zároveˇn také t´ım nejménˇe lidnatým. Ke konci roku 2015 zde podle Národn´ıho sta-

9Nach´az´ı se zde i tzv. vysokohorsk´a pouˇst’.

10Vzhledem ke své velikosti je administrativn´ı ˇclenˇen´ı ˇCLR dˇeleno do v´ıce úrovn´ı. Ta hlavn´ı dˇel´ı jednotlivé administrativn´ı jednotky do ˇctyˇr skupin: autonomn´ı oblast (5), provincie (22), ústˇrednˇe spravované mˇesto (4) a zvláˇstn´ı správn´ı oblast (2). Autonomn´ı oblasti, kterou je v tomto systému také Tibet, maj´ı nejv´ıce práv a bývaj´ı zˇrizovány v oblastech os´ıdlených menˇsinovými národy.

(Constitution of the People’s Republic of China 1982)

(29)

Obr´azek 2: Poloha Tibetu (zdroj: vlastn´ı zpracov´an´ı)

tistického úˇradu ˇC´ınské lidové republiky ˇzilo 3 240 000¹¹ obyvatel (National Bureau of Statistics of China 2015) a kaˇzdým rokem se zvyˇsuje.

3.3 Struˇ cn´ a historie Tibetu do 20. stolet´ı

Ke sjednocen´ı jednotlivých kmen˚u vyskytuj´ıc´ıch se na Tibetské náhorn´ı ploˇsinˇe doˇslo aˇz v 7. stolet´ı naˇseho letopoˇctu. Postaral se o nˇej král Songcängampo¹² (605–649), jemuˇz Tibet vdˇeˇc´ı za mnohé. Pod jeho veden´ım vznikl

”raný feudáln´ı stát s vˇetˇsinou

11Skuteˇcné mnoˇzstv´ı obyvatel hlás´ıc´ıch se k tibetské národnosti je vˇsak z d˚uvodu emigrace a administrativn´ıho rozdˇelen´ı územ´ı Tibetu ˇc´ınskou vládou do v´ıce provinci´ı mnohem v´ıce. Tibetská exilová vláda na svých webových stránkách udává ˇc´ıslo pˇresahuj´ıc´ı 6 000 000 obyvatel (Tibet Data 2015)

12V literatuˇre téˇz k nalezen´ı jako Songcän Gampo, Songtsän Gampo ˇci Son-Tsan Gam-Po.

(30)

atribut˚u, které se státu pˇrisuzuj´ı, jako jsou ústˇredn´ı vláda, vlastn´ı zákonodárstv´ı, vojsko a styky s ostatn´ımi zemˇemi“ (Kolmaˇs 2011, s. 23). Songcängampo se vˇsak do tibetských dˇejin nezapsal pouze v oblasti politiky, ale sehrál významnou úlohu také v oblasti kultury ˇci vzdˇelán´ı, kde napˇr´ıklad inicioval vznik prvn´ıho tibetského p´ısma (Tulku 2006, s. 187).

Songcängampo se také oˇzenil, mimo jiné, s nepálskou princeznou Bhrkut´ı a po pr˚utaz´ıch také s ˇc´ınskou princeznou Wen-ˇccheng¹³. Obˇe princezny si s sebou pˇrinesly vlastn´ı kulturu a jedn´ım z jejich pˇrán´ım bylo

”postavit chrámy k uloˇzen´ı Bud- hových soch, které pˇrinesly do Tibetu“ (ˇZagabpa 2000, s. 37). Právˇe tento krok bývá ˇcasto oznaˇcován jako poˇcátek rozvoje buddhismu v Tibetu, aˇckoliv jako oficiáln´ı náboˇzenstv´ı byl uznán aˇz o v´ıce jak 100 let pozdˇeji.

Postava Songcängampa je pro Tibet’any historicky velmi d˚uleˇzitá a dodnes je jimi oznaˇcován jako

”velk´y c´ısaˇr, kter´y sjednotil a stvoˇril Tibet“ (Laird 2009, s. 41).

Po jeho smrti význam a s´ıla Tibetské ˇr´ıˇse nadále stoupala pod vládou jeho rodové linie a z Tibetu se stal pomˇernˇe mocný, samostatný stát s vysokým vojenským potenciálem. D˚ukazem m˚uˇze být napˇr´ıklad rok 763, kdy tibetská vojska obsadila na nˇejaký ˇcas ˇc´ınské hlavn´ı mˇesto (Kolmaˇs 2011, s. 24).

V obdob´ı pˇredevˇs´ım 8. a 9. stolet´ı byl vztah ˇC´ıny a Tibetu pˇreváˇznˇe vztahem dvou samostatných a suverénn´ıch stát˚u, které spolu svedly nemalé mnoˇzstv´ı bitev o strategicky významná územ´ı. V pr˚ubˇehu tohoto obdob´ı také mezi Tibetem a ˇC´ınou doˇslo k prvn´ım pokus˚um o uzavˇren´ı m´ırové dohody, zat´ım vˇsak neúspˇeˇsným.

Situace se zmˇenila v letech 821–822, kdy byla uzavˇrena ˇc´ınsko-tibetská m´ırová smlouva (Kolmaˇs 2011, s. 23). Text této smlouvy byl vytesán do tˇr´ı kamenných stél¹⁴ a najdeme v n´ı mimo jiné následuj´ıc´ı odstavec:

13Nˇekteré zdroje uvád´ı, ˇze právˇe z tohoto sˇnatku pocház´ı prvn´ı tvrzen´ı o tom, ˇze Tibet je souˇcást´ı C´ıny.ˇ

14Stéla je kamenný nebo dˇrevˇený památn´ık postavený na obˇetiˇsti ˇci náhrobku

(31)

”Z´ˇadn´y prach ani kouˇr uˇz nebude spatˇren mezi jejich dvˇemi zemˇemi.

Nebude n´ahl´ych pˇrepaden´ı a samo slovo nepˇr´ıtel uˇz nikdy nikdo nevyslov´ı.

Ani stráˇze na hranic´ıch uˇz nepoc´ıt´ı strach ani úzkost a budou se v klidu tˇeˇsit ze své p˚udy a ze svých domov˚u. Vˇehlas této dohody dosáhne vˇsech m´ıst, na která sv´ıt´ı slunce a mˇes´ıc.“ (Tibetská exilová vláda 2000a)

V roce 836 usedl na tibetský tr˚un Darma (dnes vˇseobecnˇe známý sp´ıˇse pod jménem Langdarma), jenˇz byl na rozd´ıl od svých pˇredch˚udc˚u velmi nepˇrátelský k buddhismu, který se mu povedlo v centráln´ım Tibetu dokonce vymýtit (ˇZagabpa 2000, s. 56). Toto taˇzen´ı proti buddhismu se mu nakonec stalo osudným, kdyˇz byl v roce 1942 zabit buddhistickým mnichem.

Jeho smrt´ı zaˇcalo v Tibetu dlouhé obdob´ı bezvlád´ı. Z d˚uvodu absence jakéhokoliv ˇr´ıd´ıc´ıho orgánu doˇslo k velkému oslaben´ı kdysi silné ˇr´ıˇse a opˇetovnému vzniku kla- nového uspoˇrádán´ı moci, ve kterém spolu jednotlivé klany dle situace bud’ bojovaly, nebo vytváˇrely spojenectv´ı. V návaznosti na vládu Darmy doˇslo také k úpadku buddhismu, aˇckoliv v západn´ım Tibetu se, pˇredevˇs´ım d´ıky pokraˇcuj´ıc´ım styk˚um s Indi´ı, podaˇrilo udrˇzet relativn´ı stabilitu (Kolmaˇs 2011, s. 24).

Buddhismus v zemi opˇetovnˇe pos´ılil v 11. stolet´ı, kdy se zaˇcal opˇet ˇs´ıˇrit a to jak ze západu, tak také z východu

”v rámci - jak to nazývaj´ı Tibet’ané - druhého ˇs´ıˇren´ı dharmy“ (Laird 2009, s. 76).

3.3.1 Tibet pod nadvl´ adou Mongol˚ u

Ve 13. stolet´ı doˇslo ke sjednocen´ı jednotlivých mongolských kmen˚u Temüdˇzinem (1162–1227), lépe známým jako ˇCingischán, a následnˇe také k postupnému ovládnut´ı jednotlivých zem´ı Asie. Toto taˇzen´ı neuˇslo pozornosti Tibet’an˚u, kteˇr´ı po poradˇe, která se seˇsla v centráln´ım Tibetu, vyslali k Temüdˇzinovi delegace s c´ılem navázat pˇrátelské vztahy a dojednat podm´ınky, za jakých se jeho taˇzen´ı Tibetu vyhne (ˇZagabpa 2000, s. 65).

(32)

Kdyˇz Temüdˇzin zemˇrel a Tibet’ané pˇrestali dohodnuté podm´ınky plnit, byl to pro jeho vnuka, chána Godana (1206–1251), dostateˇcný d˚uvod k útoku. Mongolská armáda pˇri svém taˇzen´ı doˇsla aˇz do oblasti zvané Phänpo, která se nacház´ı nedaleko hlavn´ıho mˇesta Lhasy (ˇZagabpa 2000, s. 65). Toto taˇzen´ı vyústilo v nezanedbatelné ztráty na stranˇe Tibetu, nicménˇe zároveˇn zásadnˇe zmˇenilo budouc´ı postoj Mongol˚u k Tibetu, nebot’ jak podotýká Josef Kolmaˇs, tak

”Mongol˚um neuniklo, ˇze v Tibetu nen´ı jednotná svˇetská vláda, ˇze zemˇe je uˇz nˇekolik stolet´ı rozdˇelena a vˇsechna po- litická moc, hospodáˇrská s´ıla a kulturn´ı vliv se soustˇred’uje pˇri kláˇsterech v rukou jednotlivých náboˇzenských ˇskol“ (Kolmaˇs 2011, s. 25).

Nejmocnˇejˇs´ı ˇskolou té doby byla Sakja, v jej´ımˇz ˇcele stál uˇcenec a spisovatel Küngagjalcchän, zvaný téˇz Sakja-pandita (1181–1251). Právˇe jemu byl v roce 1245 doruˇcen dopis s pozván´ım k návˇstˇevˇe Mongolska (ˇZagabpa 2000, s. 65), které pˇrijal.

Bˇehem této návˇstˇevy zasvˇetil chána Godana do Budhova uˇcen´ı a na oplátku byla Sakja-panditovi

”svˇeˇrena svˇetská moc nad tˇrinácti myriarchiemi centráln´ıho Tibetu“

(ˇZagabpa 2000, s. 68).

Po smrti chána Godana pokraˇcoval ve vzájemném sbliˇzován´ı s Tibetem také v roce 1259 k moci nastupivˇs´ı chán Kublaj (1215–1294). Jiˇz pˇred svým nástupem na mongolský tr˚un navázal pˇrátelstv´ı se synovcem Sakja-panditovým synovcem Phag- pou (1235–1280), kterého pozdˇeji jmenoval pˇredstavitelem nejvyˇsˇs´ı duchovn´ı moci, s t´ım, ˇze samotná správa Tibetu pˇripadla uˇredn´ıkovi jmenovaném mongolskou ˇr´ıˇs´ı (Kolmaˇs 2011, s. 26).

V roce 1280 se chánovi Chubilajovi podaˇrilo definitivnˇe ovládnout celou C´ınu a posl´ˇ eze usedl v Pekingu jako ˇc´ınský c´ısaˇr novˇe zaloˇzené dynastie Jüan (Kolmaˇs 2011, s. 26). Vzhledem ke vztahu, který v té dobˇe mezi Mongolskem a Tibetem panoval, doˇslo k automatickému zaˇclenˇen´ı Tibetu do novˇe vzniklé ˇr´ıˇse (Kolmaˇs 2011, s. 26).

Vláda dynastie Jüan vˇsak nemˇela dlouhého trván´ı. ˇC´ına se z jej´ıho vlivu vy- manila v roce 1368, kdy se po pˇrevratu chopila vlády nová (p˚uvodem ˇc´ınská) dynastie Ming. Nutno ovˇsem podotknout, ˇze samotný Tibet se z podruˇc´ı Mon-

(33)

gol˚u vymanil jeˇstˇe o nˇeco dˇr´ıve. Zaslouˇzil se o to mocný tibetský regionáln´ı v˚udce Sönam Gjalcchän (1302–1364), který se Mongol˚um nejprve pˇredstavil jako nový pˇredstavitel duchovn´ı moci a poté po 6 let trvaj´ıc´ı válce porazil do té doby vládnouc´ı Sakju (Laird 2009, s. 122). To byl zaˇcátek samostatnosti Tibetu, protoˇze lamové udrˇzuj´ıc´ı kontakt s mingskou dynasti´ı jiˇz nemˇeli v zemi ˇzádný vliv. Dynastie Ming tak jiˇz

”nedokázala nikdy nˇekdejˇs´ı vazalský pomˇer Tibetu ke své ˇr´ıˇsi obnovit“

(Kolmaˇs 2011, s. 27).

3.3.2 Vl´ ada svˇ etsk´ ych dynasti´ı dynasti´ı a vznik titulu dalajlama

Nástupem Sönam Gjalcchäna do ˇcela Tibetu zaˇcala vláda tibetské dynastie Phag- modu, pojmenované podle rodiny, ze které pocházel. Bylo to po mnoha stalet´ıch po- prvé, kdy se

”alespoˇn stˇredn´ı ˇcást zemˇe opˇet sjednotila pod pevnou vládou svˇetských panovn´ık˚u“ (Kolmaˇs 2011, s. 27). Vláda dynastie Phagmodu trvala pˇribliˇznˇe 86 let, do doby neˇz se k vládˇe v roce 1436 dostala dynastie Rinpung, jeˇz byla dále v roce 1565 po vzpouˇre jednoho ze svých ministr˚u nahrazena j´ım zaloˇzenou dynasti´ı Can- gpa (Kolmaˇs 2011, s. 27).

Velkým problémem Tibetu v letech po osamostatnˇen´ı byly boje mezi jednot- livými buddhistickými ˇskolami, ale také ztráta moráln´ıch hodnot. Na pozad´ı tˇechto problém˚u se v roce 1357 narodil budouc´ı zakladatel nejvýznamnˇejˇs´ı budhistické ˇskoly Gelugpa, Congkhapa (1357–1419).

Zaloˇzen´ı této ˇskoly nˇekteˇr´ı autoˇri oznaˇcuj´ı jako nejvýznamnˇejˇs´ı událost, která se v Tibetu v 15. stolet´ı stala. Congkhapa vˇsak p˚uvodnˇe nemˇel v úmyslu zaloˇzit novou buddhistickou ˇskolu a sám se chápal sp´ıˇse jako

”stráˇzce a usmˇerˇnovaˇc pˇrijatého uˇcen´ı“ (Kapstein 2011, s. 132). Pravdˇepodobnˇe zmiˇnovaný problém se ztrátou moráln´ıch hodnot ho vedl k tomu, ˇze vytvoˇril

”neotˇrelou syntézu indického bud- histického odkazu, silnˇe zd˚urazˇnuj´ıc´ı peˇclivé studium text˚u a uplatnˇen´ı logiky a také pˇr´ısné zachováván´ı etických pouˇcek ˇr´ıd´ıc´ıch ˇzivot buddhistického mnicha“ (Kaps- tein 2011, s. 132).

(34)

Právˇe Congkhapa je silnˇe spojen s poˇcátkem, pro nás pravdˇepodobnˇe nejznámˇejˇs´ıho rysu Tibetu, dalajlam˚u¹⁵. Byl to totiˇz jeho nejpˇrednˇejˇs´ı ˇzák, Gendündub¹⁶ (1391–1474), který jako prvn´ı obdrˇzel titul dalajlama, nutno ovˇsem poznamenat, ˇze aˇz po své smrti (ˇZagabpa 2000, s. 91). Rok po jeho smrti se narodil Gendün Gjamccho (1475–1542), který byl pozdˇeji uznán za pˇrevtˇelence Gendünduba a posmrtnˇe prohláˇsen za druhého dalajlamu (ˇZagabpa 2000, s. 91).

Prvn´ım, kdo titul dalajlama pouˇz´ıval jiˇz za svého ˇzivota se stal Sönam Gjamccho (1543–1588). Byl velmi nadaný a ve velmi mladém vˇeku se stal

”jedn´ım z nejvˇetˇs´ım uˇcitel˚u své doby“ (Kapstein 2011, s. 143). Jeho vˇehlas se donesl aˇz do Mongolska, ve kterém v té dobˇe vládl Altan-chán (1507–1582), kde zrovna nedávno pˇrijal buddhismus, a proto v roce 1577 pozval Sönam Gjamccha do Mongolska, aby zde vyuˇcoval buddhismus (Kapstein 2011, s. 143). Ten pozván´ı pˇrijal a Altan-chán prohlásil uˇcen´ı sekty Gelubpa za oficiáln´ı náboˇzenstv´ı, nádavkem k tomu také poprvé v historii udˇelil Sönam Gjamcchovi titul dalajlama (Kolmaˇs 2011, s. 28).

Mezi Mongolskem a Tibetem bylo také obnoveno duchovn´ı spojenectv´ı, které mezi nimi existovalo jiˇz ve 13. stolet´ı. Výsledkem toho bylo mimo jiné také to, ˇze ˇctvrtým dalajlamou se stal Jöntän Gjamccho (1589–1616), který nebyl tibetského, ale mongolského p˚uvodu¹⁷a zároveˇn byl také vnuk Altan-chána (Kolmaˇs 2011, s. 28), zemˇrel vˇsak velmi mladý.

Jeho nástupcem byl Ngawang Lozang Gjamccho (1617–1682), ˇcasto také nazývaný Velký pátý, pod jehoˇz veden´ım Gelubpa s podporou

15Na tomto m´ıstˇe by bylo dobré upozornit, ˇze dalajlama je titul oznaˇcuj´ıc´ı hlavn´ıho svˇetského pˇredstavitele zmiˇnované ˇskoly Gelubpa. Vzhledem k tomu, ˇze se v souˇcasnosti jedná o nejvˇetˇs´ı buddhistickou ˇskolu, tak je povaˇzován také za duchovn´ıho v˚udce Tibetu. Donedávna se téˇz jednalo o hlavn´ıho politického v˚udce, nicménˇe tohoto titulu se souˇcasný dalajlama Tändzin Gjamccho v roce 2011 vzdal (viz napˇr. Singh 2011).

16K nalezen´ı ˇcasto tak´e jako Gend¨un Dubpa

17Aˇckoliv mnoz´ı historikové tvrd´ı, ˇze za jeho zvolen´ım stála politická motivace, která Tibetu z´ıskala silného spojence, souˇcasný ˇctrnáctý dalajlama toto vˇsak odm´ıtá s t´ım, ˇze proˇsel stejným procesem výbˇeru jako on sám (Laird 2009, s. 131).

(35)

západomongolského kmene Choˇsúd˚u sjednotila v té dobˇe duchovnˇe znesváˇrený Tibet (Kolmaˇs 2011, s. 28). Po tomto násilném sjednocen´ı se dalajlama stal duchovn´ı i svˇetskou hlavou celého Tibetu. Odmˇenou za pomoc bylo, ˇze se mongolský chán stal také

”tibetským králem“. Tibet se na dalˇs´ıch 75 let stal jednotným a nezávislým státem.

3.3.3 Prvn´ı kontakty s dynasti´ı ˇ Cching

Pro dalˇs´ı vývoj událost´ı je nutné vˇenovat nˇekolik slov také situaci u tibetského souseda, tedy u ˇC´ıny. Dynastie Ming, která ˇC´ınˇe vládla jiˇz témˇeˇr po tˇri stalet´ı a po dobu své vlády se o Tibet nijak zásadnˇe nezaj´ımala, se na zaˇcátku 17. stolet´ı zaˇcala pomalu rozpadat. Toho obratnˇe vyuˇzili Mandˇzuové, jejichˇz domovem je územ´ı severovýchodnˇe od tehdejˇs´ı ˇC´ıny. Jiˇz v roce 1636 zaloˇzili novou vládnouc´ı dynastii, jeˇz dostala název ˇCching (Kapstein 2011, s. 151). Dalˇs´ıch 8 let poté trvalo, neˇz definitivnˇe pˇrevzali moc nad ˇC´ınou a usadili se v Pekingu.

Prvn´ı kontakty Tibet’an˚u s Mandˇzuy lze vˇsak doloˇzit jeˇstˇe pˇred jejich ovládnut´ım C´ıny (Kapstein 2011, s. 151). V roce 1652 pot´ˇ e doˇslo k dalajlamovˇe návˇstˇevˇe ˇC´ıny, které vˇsak zat´ım do politicko-právn´ıch vztah˚u mezi zemˇemi nevnesla nic nového (Kolmaˇs 2011, s. 31) a hlavou Tibetu tak z˚ustával dalajlama.

V roce 1678 jmenoval dalajlama do úˇradu tzv. desiho, coˇz byl titul politického správce Tibetu, mladého Sanggjä Gjamcchu (1653–1705). Ten se

”ukázal být jedn´ım z nejnadanˇejˇs´ıch tibetských v˚udc˚u“ (Kapstein 2011, s. 152). Zemi vládl hlavnˇe po smrti pátého dalajlamy, kterou, kv˚uli obavám o stabilitu své pozice, pˇred okoln´ım svˇetem tajil témˇeˇr 15 let. Bˇehem této doby se mu povedlo naj´ıt dalˇs´ıho dalajlamu, kterého pˇredstavil aˇz v jeho 13 letech (bˇeˇznˇe bývá dalajlama pˇredstaven zhruba ve 2 letech).

ˇSestý dalajlama se jmenoval Cchangjang Gjamccho (1683–1706) a proslavil se hlavnˇe t´ım, ˇze nebral váˇznost svého úˇradu nijak váˇznˇe. Zaj´ımaly ho hlavnˇe ˇzeny a alkohol, na coˇz lidé nahl´ıˇzeli nelibˇe. To, a také podezˇren´ı z podpory Dˇzúngárského

(36)

státu, který se pokusil ovládnout stˇredn´ı Asii, vedlo k tomu, ˇze ztratil veˇskerou d˚uvˇeru tehdejˇs´ıho mandˇzuského c´ısaˇre Kchang-siho (Kapstein 2011, s. 155).

Kchang-simu v boji proti Sanggjä Gjamcchovi nejv´ıce pomohl nový mongolský chán, a tud´ıˇz také

”tibetský král“, Lhabzang (Kolmaˇs 2011, s. 31). Jeho aktivity skonˇcily t´ım, ˇze byl Sanggjä Gjamccha v roce 1705 zavraˇzdˇen a ˇsestý dalajlama byl zajat a pár mˇes´ıc˚u na to v zajet´ı zemˇrel (Kapstein 2011, s. 157). Lhabzang-chan, nyn´ı uˇz politický vládce Tibetu, poté prohlásil ˇsestého dalajlamu za neplatného pˇrevtˇelence a dosadil na jeho m´ısto vlastn´ıho kandidáta Ngawang Jeˇse Gjamccha (ˇZagabpa 2000, s. 127). Mezit´ım se narodil skuteˇcný sedmý dalajlama Kolzang Gjamccho (1708–1757), který se vˇsak vzhledem k okolnostem musel skrývat.

V roce 1717 probˇehla invaze Dˇzúngar˚u do Tibetu. Po nˇekolika dnech se jim povedlo dobýt Lhasu a zab´ıt Lhabzang-chana, ˇc´ımˇz definitivnˇe skonˇcila etapa mon- golských

”tibetských král˚u“ (Kolmaˇs 2011, s. 32) a Dˇzúngaˇri poté na krátký ˇcas vládli Tibetu.

3.3.4 Dynastie ˇ Cching pˇ reb´ır´ a moc nad Tibetem

Sedmý dalajlama se v roce 1718 nacházel pod ochranou Mandˇzu˚u a nastal ˇcas na jeho dosazen´ı na tr˚un. Mandˇzuové proto postupnˇe vyslali dvˇe výpravy, z nichˇz c´ılem pˇreváˇznˇe té druhé bylo vyhnat Dˇzúngary z Tibetu a doprovodit nového dalajlamu do Lhasy. Zásluhy o vyhnán´ı Dˇzúngar˚u z Tibetu jsou na základˇe toho pˇripisovány právˇe mandˇzuské armádˇe, nicménˇe ve skuteˇcnosti vyhnala Dˇzúngary z Lhasy ti- betská vojska, a to jeˇstˇe dˇr´ıve neˇz mandˇzuská armáda k mˇestu v˚ubec dorazila (ˇZagabpa 2000, s. 129).

Výsledkem tˇechto výprav bylo vˇsak v kaˇzdém pˇr´ıpadˇe hlavnˇe pos´ılen´ı vlivu Mandˇzu˚u v Tibetu. Byla zde provedena ˇrada reforem a pˇredevˇs´ım zmˇenˇena forma vlády (Tibetu jiˇz nevládl desi, ale rada ministr˚u). Dalˇs´ı, jeˇstˇe vˇetˇs´ı zmˇeny poté nastaly pod dalˇs´ım vládcem dynastie ˇCching, Jung-ˇcengem (1678–1735), který z

(37)

finanˇcn´ıch d˚uvod˚u zmˇenil formu vlády nad Tibetem na nˇeco, co Josef Kolmaˇs (2011, s. 33) pˇrirovnává k

”protektor´atu“.

V roce 1727 eskalovaly napjaté vztahy mezi vysoce postavenými tibetskými ˇslechtici a zemˇe upadla do obˇcanské války. Na to zareagoval Jung-ˇceng t´ım, ˇze vy- slal do Tibetu dalˇs´ı skupinu voják˚u a opˇet si tak upevnil svou moc nad Tibetem.

Vznikl také úˇrad tzv. amban˚u, kteˇr´ı v Tibetu zastupovali zájmy ˇcchingské dynastie (Kolmaˇs 2011, s. 33).

Dalˇs´ı vnitˇrn´ı konflikt nastal v Tibetu v roce 1750. Vyplynul z napjatých vztah˚u mezi nejvyˇsˇs´ımi pˇredstaviteli Tibetu a vyústil v c´ılené vyvraˇzd’ován´ı ˇc´ınských obyvatel Lhasy (Kapstein 2011, s. 163). Výsledkem byla dalˇs´ı ˇcchingská vojenská výprava do Tibetu. Tehdejˇs´ı c´ısaˇr, ˇCchien-lung (1711–1799), usoudil, ˇze Tibet’an˚um nelze d˚uvˇeˇrovat a Tibet, který byl do té doby relativnˇe svobodný, pˇremˇenil z protek- torátu na kolonii (Kapstein 2011, s. 163). Nejd˚uleˇzitˇejˇs´ı zmˇeny, které v tibetském systému vlády nastaly, shrnuje Josef Kolmaˇs (2011, s. 34) v nˇekolika bodech:

1. zruˇsen´y syst´em

”dˇediˇcných král˚u“ Tibetu 2. obnoven systém ˇctyˇrˇclenné ministerské rady

3. dalajlama prohl´aˇsen za duchovn´ı i svˇetskou hlavu Tibetu 4. rozˇs´ıˇren´ı pravomoci amban˚u

Vláda sedmého dalajlamy, Kolzang Gjamccha, trvala pouze necelých sedm let a kdyˇz v roce 1857 zemˇrel, ujal se vlády, jako obvykle, regent. Osmý dalajlama se narodil rok poté, v roce 1758, a byl pojmenován Dˇzampal Gjamccho (1758–1804).

Kdyˇz regent v roce 1777 zemˇrel a nový dalajlama byl poˇzádán o to, aby se ujal vlády, odm´ıtl a do ˇcela Tibetu byl tak jmenován dalˇs´ı regent (ˇZagabpa 2000, s. 141). Toto v´ıceménˇe vystihuje jeho pˇr´ıstup k vládˇe. Pˇresto, ˇze se vlády ujal, byl to sp´ıˇse regent, který zemi i nadále ˇr´ıdil a dalajlama se vˇenoval sp´ıˇse meditaci.

V roce 1786 byl regent pozv´an do ˇC´ıny a kr´atce po jeho odjezdu kulminovaly