7 7 7

7

Poděkování

Ráda bych poděkovala panu doc. PaedDr. Dr. Petru Urbánkovi za odborné vedení mé bakalářské práce a za jeho cenné rady.

Dále bych chtěla poděkovat paní ředitelce základní školy Podharť a panu řediteli základní školy Schulzovy Sady ve Dvoře Králové nad Labem za možnost vést výzkumné šetření na jejich školách.

V neposlední řadě patří velké poděkování také mé rodině a přátelům za jejich trpělivost a podporu.

Veronika Málková

Anotace

Bakalářská práce se zabývá volným časem u dětí staršího školního věku. Teoretická část rozebírá pojmy volný čas, výchova ve volném čase, specifikuje starší školní věk a představuje možnosti trávení volného času ve Dvoře Králové nad Labem. Druhá část zkoumá volný čas ve třech oblastech, a sice v oblasti trávení volného času, v oblasti spokojenosti s nabídkou volnočasových institucí a v oblasti zájmových činností. Zjištěné výsledky jsou porovnávány mezi žáky 6. tříd a žáky 9. tříd.

Klíčová slova

volný čas, volnočasové aktivity, výchova ve volném čase, zařízení pro volný čas, starší školní věk

Annotation

Bachelor thesis deals with leisure time at older school age children. The theoretical part discusses concepts of leisure time, education in leisure time, specifies the older school age and presents opportunities for spending leisure time in Dvůr Králové nad Labem.

The second part examines leisure time in three areas, namely in the area of leisure time, in the area satisfaction with the range of leisure institutions and also in the area of interest activities. The results are compared among pupils of the 6th clesses and pupils of the 9th classes.

Key words

leisure time, activities in leisure time, education in leisure time, institutions for leisure time, older school age

7

Obsah

Seznam tabulek ... 8

Seznam grafů ... 8

Úvod ... 9

1 Volný čas ... 10

1.1 Vymezení pojmu volný čas ... 10

1.2 Funkce volného času ... 11

1.3 Různé pohledy na volný čas ... 13

1.4 Činnosti ve volném čase ... 14

2 Výchova ve volném čase ... 17

2.1 Funkce výchovy ve volném čase ... 18

2.2 Cíle, podmínky a prostředky výchovy ve volném čase ... 19

2.3 Instituce pro výchovu ve volném čase ... 20

3 Starší školní věk ... 23

4 Volný čas ve Dvoře Králové nad Labem... 25

5 Výzkumná část ... 26

5.1 Metodologie šetření ... 26

5.2 Charakteristika respondentů ... 27

5.3 Výsledky výzkumného šetření a diskuze ... 27

5.3.1 Trávení volného času ... 27

5.3.2 Spokojenost s nabídkou ... 39

5.3.3 Zájmové útvary ... 42

5.4 Zhodnocení výzkumných otázek a problémů ... 47

6 Závěr ... 49

Seznam použitých zdrojů... 51

Seznam použitých příloh ... 53

8

Seznam tabulek

Tabulka 1 - Složení respondentů ... 27

Tabulka 2 - Nejčastěji uváděné činnosti ve volném čase ... 30

Tabulka 3 - Množství volného času ... 32

Tabulka 4 - Pocity nudy u dětí ... 33

Tabulka 5 - Množství volného času v kombinaci s pocity nudy v % ... 34

Seznam grafů

Graf 2 - Činnosti, kterým se žáci nevěnují vůbec... 29

Graf 3 - Množství volného času ... 32

Graf 4 - Čas strávený s kamarády ... 35

Graf 5 - Čas strávený se sourozenci ... 36

Graf 6 - Čas strávený s rodiči ... 37

Graf 7 - S kým děti tráví čas každý den nebo téměř každý den ... 38

Graf 8 - Využívání jednorázových (nepravidelných) akcí ... 39

Graf 9 - Je nabídka volnočasových institucí dostatečná? ... 41

Graf 10 - Návštěvnost zájmových útvarů ... 43

Graf 11 - Druhy navštěvovaných zájmových útvarů ... 43

Graf 12 - Četnost navštěvování zájmových útvarů ... 44

Graf 13 - Motivace k navštěvování kroužků ... 45

Graf 14 - Proč děti kroužky nenavštěvují ... 46

9

Úvod

Žijeme v moderní společnosti, která se neustále proměňuje. To co bylo v minulosti normou, dnes již není a v mnoha případech nám může přijít fungování dřívější společnosti nepochopitelné. Změny nejsou však jen v samotné společnosti, ale neustálé pokroky jsou i ve vědě a technice. Je tomu pár desítek let, co se začaly objevovat první skutečně přenosné mobilní telefony, se kterými se dalo pouze telefonovat. Nyní máme mobilní telefony různých typů, na kterých jsme schopni telefonovat, psát textové zprávy, hrát hry, fotit, natáčet nebo se připojit k internetu téměř kdekoliv a kdykoliv.

Je samozřejmostí, že se všemi změnami se proměňuje i volný čas, který je klíčovým tématem této práce. Mění se nejen jeho struktura, ale také požadavky, které od něho očekáváme. Období staršího školního věku je doba, která je provázána velkými změnami.

Je to doba experimentování, kdy mají děti ideální příležitost vyzkoušet si ve svém volném čase mnoho aktivit, které je formují. Od některých ustupují, zatímco v jiných se jejich zájem prohlubuje.

Cílem této práce je zjistit, jak tráví děti staršího školního věku ve Dvoře Králové nad Labem svůj volný čas a porovnat požadavky na trávení volného času u dětí šestých a devátých tříd. První část bakalářské práce je teoretická, ve které jsem se podrobně věnovala nejen klíčovému pojmu volný čas, ale také výchově ve volném čase, specifikům staršího školního věku nebo volnému času ve Dvoře Králové nad Labem. Výzkumná část je rozdělena do tří větších úseků. V první části jsem se zabývala trávením volného času, ve druhé spokojeností s nabídkou volnočasových institucí a ve třetí části zájmovými útvary. Pro přehled, jak se volný čas vyvíjel v posledních letech, jsou výsledky mé práce porovnány s výzkumem Hodnotových orientací z roku 2011.

10

1 Volný čas

Pod pojmem volný čas si většina lidí představí dobu, kdy má čas se věnovat svým zájmům, může odpočívat a užívat si klidu. Někdo má volného času nadbytek, jiný naopak nedostatek. Někdo dokáže smysluplně využívat svůj čas, jiný ho zase tráví příjemným nicneděláním. Zdá se to být jednoduché, pod pojmem volný čas se však schovává mnoho teorie, jejíž zlomek nám představí následující podkapitoly.

1.1 Vymezení pojmu volný čas

Každý den máme omezené množství času. Tento čas si můžeme rozdělit do dvou sfér, a sice na sféru povinností a na volný čas. Mezi těmito sférami existuje velmi tenká hranice.

To co je pro jednoho člověka povinností, pro druhého může být zábavou, u které se odreaguje.

Mezi oblast povinností zahrnujeme činnosti, které člověk musí vykonávat bez ohledu na to, zda mu jsou příjemné nebo nepříjemné. Jsou to činnosti nezbytné k zajištění biologických potřeb, péče o domácnost, o rodinu a také zaměstnání. Nesmíme zapomenout ani na časové ztráty, které souvisejí s plněním povinností. Z pohledu dětí a mládeže do volného času dále nezahrnujeme školní vyučování a další činnosti, které se k němu vážou (např. plnění domácích úkolů).

Do sféry volného času se zahrnuje odpočinek, rekreace, zábava, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené (Pávková, Hájek, Hofbauer 2008, str. 66). Je zřejmé, že právě tyto činnosti v nás vyvolávají pocit uvolnění, radosti a odreagování. Každý má však na volný čas trochu jiný pohled. Někdo ho tráví aktivně, jiný ho má naopak spojený s nicneděláním a odpočinkem.

Volný čas je doba, kdy si člověk svobodně vybírá, co bude dělat, tyto činnosti má rád a poskytují mu pocit uspokojení.

Jak uvádí Bendl a kol. (2015, str. 120), o definovaní volného času se pokouší řada autorů a každá definice má dílčí rozdíly oproti jiným. Hlavní znaky volného času lze však vymezit v těchto bodech:

 Je to doba svobodné volby činností (člověk dělá to, co chce, ne to, co musí)

 Zvolené činnosti jsou pro člověka příjemné, přinášejí potěšení a radost

 Činnosti ve volném čase dávají příležitost k rekreaci, odpočinku, obnově sil i k osobnostnímu rozvoji

11

Pro ukázku zde nyní uvedu definice některých autorů, kde jsou tyto znaky pozorovatelné. Jako první jsem vybrala starší definici z Velkého sociologického slovníku (Petrusek, Maříková, Vodáková 1996, str. 156), která popisuje volný čas jako „Čas, v němž člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce nebo z nutnosti zachování svého biofyzického či rodinného systému.“ Tato definice nám představuje volný čas jako dobu, kdy nevykonáváme činnosti pod tlakem, což je jeden z hlavních požadavků volného času. V této definici mi však chybí zdůraznění pozitivních pocitů, které by nám činnosti ve volném čase měly přinášet.

Vhodnější definice pro vysvětlení volného času se mi zdá definice Průchy, Walterové a Mareše (2013, str. 341), která říká, že „Volný čas je možno chápat jako opak doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“

V definici je již zřejmé, že činnosti volného času, které si svobodně vybíráme, nám přinášejí pocity radosti, štěstí a uvolnění.

Poslední vybraná definice je ještě o něco více rozpracovaná, její podstata je ale stále stejná.

„Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí. Někdy se vymezuje jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností. Přesnější a úplnější je však jeho charakteristika jako činnosti, do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí, a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení.“ (Hofbauer 2004, str. 13)

Na závěr bych ráda poukázala na to, že volný čas dětí a mládeže má oproti volnému času dospělých jisté odlišnosti. Hájek, Hofbauer a Pávková (2008, str. 66) tvrdí, že volný čas dětí se většinou liší rozsahem, obsahem, mírou samostatnosti a závislosti a v neposlední řadě také nezbytností pedagogického ovlivňování. Je třeba si uvědomit, že děti mají většinou více volného času a spousta z nich neví, jak tento čas vhodně využít. V těchto případech je na místě přemýšlet o pedagogickém ovlivňování volného času.

1.2 Funkce volného času

Existuje několik různých členění funkcí volného času, což je dáno historickým vývojem a také profilací jednotlivých autorů. Funkce volného času také bývají členěny podle toho, zda se jedná o funkce společenské nebo o funkce významné pro člověka.

12

Ráda bych zde nejprve uvedla poválečné rozdělení podle Joffre Dumazediera, který v roce 1962 vymezil tři vzájemně se prolínající funkce volného času (Bendl 2015, str. 33):

 Odpočinek – zotavení, reprodukce sil, odstraňuje únavu, fyzické nebo psychické napětí

 Rozptýlení – zábava, kompenzace nebo únik od monotónní práce

 Rozvoj – rozvoj osobnosti, fyzický, sociální a kulturní

O něco komplexněji a rozvinutěji vymezil funkce volného času německý pedagog Horst W. Opaschowski. Ten rozdělil funkce do osmi skupin, které tvoří vzájemně propojený celek:

 Rekreační (zotavení, uvolnění)

 Kompenzační (vyrovnávání toho, z čeho jsme v životě zklamání, co se nám nedostává)

 Výchovná a vzdělávací (celoživotní učení, vzdělávání)

 Kontemplační (hledání smyslu života, duchovní rozměr)

 Komunikační (sociální kontakty)

 Participační (podílení se na vývoji společnosti)

 Integrační (spojení se s ostatními)

 Enkulturační (kulturní aktivity, umění, sport, technické a další činnosti) (Hofbauer 2004, str. 15)

Opaschowski rozdělil tyto funkce do dvou skupin, kdy rekreaci, kompenzaci, výchovu a kontemplaci zařadil mezi převážně individuální funkce a komunikaci, participaci, integraci a enkulturaci mezi funkce převážně společenské.

Zajímavý se mi zdá také přístup M. Kaplana, který tvrdí, „ že volný čas má přispívat k pocitu ‘nějak k něčemu patřit’, rozvíjet vědomí vlastní individuality, zprostředkovat různé individuální funkce a uvést je v soulad, být společnosti i jedinci prospěšný, neumožňovat negativní zážitky a podněcovat tvůrčí síly v člověku“ (Važanský 2001, str. 26). Tato definice se na první pohled přiklání spíše k funkcím významným pro člověka, když se však nad ní člověk hlouběji zamyslí, je v ní zcela jasně vidět i přínos individua pro společnost.

Všechny výše uvedené funkce se v běžném životě vzájemně prolínají a doplňují ať v menší nebo ve větší míře. Za hlavní funkce volného času dle mého názoru považuji hlavně odpočinek, zábavu, rozvoj a v neposlední řadě také prevenci patologických jevů.

13

1.3 Různé pohledy na volný čas

Na volný čas můžeme pohlížet z několika různých pohledů, jak ve své knize uvádí Pávková, Hájek a Hofbauer (2002, str. 15 – 18).

Ekonomické hledisko řeší, kolik prostředků společnost investuje do zařízení pro volný čas, jestli se náklady vrátí a jakým způsobem. Do této skupiny neřadíme pouze zařízení pro výchovu a vzdělávání, ale také různé komerční instituce a zařízení. Průmysl volného času velmi prosperuje a udává se, že je jedním z největších odvětví světového hospodářství. Je výhodné do této oblasti investovat, jelikož odpočinutý člověk je schopen podávat lepší pracovní výkony a má větší výdrž. Nejen proto můžeme tvrdit, že o úrovni společnosti vypovídá mnoho i to, kolik jsou lidé ochotni investovat do volného času.

Sociologické a sociálněpsychologické hledisko nám ukazuje, jak činnosti volného času přispívají k utváření mezilidských vztahů a zda jsou tyto vztahy kultivovanější. Socializaci dítěte ovlivňuje mnoho faktorů.

Primární socializace se odehrává v rodině, kdy dítě získává určité návyky. Rodič je pro dítě vzorem a to přejímá jeho chování, ať už pozitivní nebo negativní. Rodiče, kteří neplní dostatečně svoje rodičovské povinnosti, se málokdy starají o volný čas svých dětí, což mohou částečně kompenzovat školská zařízení vhodným pedagogickým vedením.

O sekundární socializaci mluvíme po nástupu dětí do mateřské školy, kdy se dítě dostává do styku s autoritami a vrstevníky. Tento proces pak pokračuje až do dospělosti. Dítě vnímá chování ostatních vrstevníků, chce se začlenit do různých skupin, a pokud není dítě správně vedeno, může se dostat do vlivu nežádoucí vrstevnické skupiny. Je proto důležité, aby volnočasové instituce nabízely dostatek atraktivních činností, které by byly dostupné i pro děti z méně podnětného nebo ekonomicky slabšího rodinného prostředí.

Politické hledisko řeší to, nakolik stát svými orgány zasahuje do volného času obyvatelstva, jaká je školská politika, zda se stát věnuje i zařízením pro výchovu ve volném čase. Pávková, Hájek a Hofbauer (2002, str. 16) uvádí, v čem spočívá státní zainteresovanost o volný čas dětí:

 V zakládání, financování a ovlivňování zařízení pro volný čas dětí a mládeže

 V pomoci organizacím a sdružením pracujícím s dětmi

 Ve vytváření podmínek pro uspokojování spontánních aktivit dětí a mládeže mimo organizovanou činnost

14

 Ve vytváření kladných postojů dospělých členů společnosti k dětským aktivitám ve volném čase

 V konstituování pedagogiky volného času a přípravy profesionálních i dobrovolných pedagogů pro tuto činnost

 V ochraně před nepřiměřenou komercionalizací

Nabídka volnočasových aktivit by měla v obci představovat funkční systém, kdy žádná instituce není obcí preferována, kdy mezi institucemi platí dohody, které jsou ku prospěchu dětem, mezi institucemi by neměla panovat rivalita, ale zdravá spolupráce.

Zdravotně-hygienický pohled sleduje, jak využívání volného času podporuje zdravý tělesný a duševní vývoj člověka. V zařízeních by měl být denní režim uspořádán tak, aby se střídaly činnosti různých typů a zároveň respektoval křivku výkonnosti jedince.

V této oblasti se řeší hygienické a prostorové podmínky, v nichž se volnočasové aktivity odehrávají.

Pedagogické a psychologické hledisko řeší věkové a individuální zvláštnosti mezi jedinci a jejich respektování volnočasovými institucemi. „Pedagogické ovlivňování volného času by mělo podporovat aktivitu dětí a mládeže, poskytovat prostor pro jejich spontaneitu, uspokojovat potřeby nových dojmů, seberealizace, sociálních kontaktů, kladné citové odezvy, ale poskytovat i pocit bezpečí a jistoty. Činnosti ve volném čase konané na základě dobrovolné účasti a vhodným pedagogickým způsobem poskytují příležitost pro rozvoj všech stránek osobnosti, tělesných a duševních vlastností i sociálních vztahů“ (Pávková, Hájek a Hofbauer 2002, str. 17). Je naším cílem vychovávat děti ve volném čase (naplňování volného času dětí smysluplnými aktivitami) a vychovávat je k volnému času (ukázat jim možnosti trávení volného času a najít ty oblasti, které člověka uspokojují).

Pro naši společnost je nezbytné, abychom nahlíželi na volný čas ze všech vyjmenovaných hledisek a snažili se dosahovat ve všech oblastech co nejlepších výsledků. S přibývajícím množstvím volného času je potřeba zvyšovat jeho kvalitu, aby byla nabídka volnočasových institucí dostupná a atraktivní lidem bez ohledu na věk, sociální nebo materiální postavení.

1.4 Činnosti ve volném čase

Každý jedinec má určité množství volného času, který má možnost libovolně využít dle svých možností a zájmů. Trávení volného času každého člověka je individuální a může být silně ovlivněno sociálním postavením, zdravotním stavem, množstvím volného času

15

i místem bydliště. Existuje však mnoho výzkumů, které ukazují, že některé činnosti jsou společné většině jedinců, žijících ve vyspělé společnosti.

Již začátkem sedmdesátých let byl proveden rozsáhlý výzkum ve dvanácti zemích, který zkoumal podíl jednotlivých činností v průběhu dne. Ukázalo se, že nejoblíbenějšími aktivitami při trávení volného času bylo sledování televize, četba tisku, odpočinek v domácím prostředí, procházky, setkávání se s přáteli nebo četba knih.

Podobných výsledků dosáhl i český sociolog Petr Sak, který zkoumal 6 700 osob ve věku 11 – 30 let v letech 1982-1992. V jeho výzkumu byly nejčetnější aktivity sledování televize, poslech rozhlasu, četba tisku, poslech magnetofonových a CD nahrávek, povídání s přáteli, četba knih, domácí práce nebo přátelé. Vážanský (1995, str. 27) ve své knize uvádí, že Petr Sak „upozornil na skutečnost, že volný čas a jeho obsah významným způsobem‚… ovlivňují tendence k sociálně patologickým jevům u mládeže či naopak rozvoj talentu a aktivní životní styl.‘“ Nejaktivnějším obdobím je podle něj z hlediska množství a náplně volného času věk kolem sedmnácti let.

Ráda bych zde nyní pro srovnání uvedla výsledky českého výzkumu, jehož sběr dat proběhl v roce 2010 a je tudíž mnohem aktuálnější než výzkumy, jejichž závěry jsou uvedeny v předchozích odstavcích. Garantem výzkumu je Miroslav Bocan, který se svým týmem prováděl výzkum Hodnotové orientace dětí ve věku 6 – 15 let (2011). Jelikož je tato práce zaměřená na děti staršího školního věku, uvedu zde nejdříve výsledky, které vyplynuly ze zkoumání dětí ve věku 10 – 12 let a poté výsledky u dětí od 12 do 15 let.

Prvních pět aktivit bylo u obou skupin stejných, uvedu je proto 0společně, nebudu je vypisovat u každé skupiny zvlášť:

 Sledování televize

 Učení

 Poslech hudby

 Pobyt venku

 Návštěvy kamarádů

Aktivity dětí ve věku 10 – 12 let, které děti vykonávají minimálně 2x – 3x týdně:

 Sport mimo kroužky (40 %)

 Sportovní kroužky (36 %)

16

 Počítačové hry (36 %)

 Nicnedělání (36 %)

 Internet (35 %)

Aktivity dětí ve věku 13 – 15 let, které děti vykonávají minimálně 2x – 3x týdně:

 Internet (53 %)

 Chatování (50 %)

 Filmy na DVD nebo PC (50 %)

 Sport mimo kroužky (36 %)

 Nicnedělání (35 %)

(Bocan, Maříková, Spálenský 2011, str. 71, 72)

Jak je vidět, některé činnosti jsou populární jak v současnosti, tak před třiceti lety. Vyjma učení jsou všechny činnosti popsané v prvním rozdělení totožné s činnostmi, které jsem uváděla u výzkumů, které prováděl A. Szalai a P. Sak. Tato informace je pro mě překvapující, protože jsem čekala větší počet procent např. u internetu.

Zajímavé je také porovnání činností u dětí mladších a starších. U mladších dětí mají sportovní aktivity a internet velmi podobné hodnoty. U starších dětí je už vidět o něco větší odstup sportu a posun k trávení času na internetu, kdy internet uvádělo o 17 % dětí více.

Dle mého názoru je to díky faktu, že volný čas mladších dětí je více ovlivňován rodiči, než u starších dětí.

V praktické části se budu tomuto tématu věnovat o něco více. Výsledky výzkumu Bocana, Maříkové a Spálenského budou porovnány s mými nově nasbíranými výsledky dotazníkového šetření u dětí staršího školního věku ze Dvora Králové nad Labem.

17

2 Výchova ve volném čase

Nyní už víme, co si máme představit pod pojmem volný čas. Ale jak dětská populace se svým volným časem zachází? Někteří tráví svůj čas doma, jiní navštěvují různé instituce pro výchovu ve volném čase a někteří se pohybují venku bez jakéhokoliv dozoru. Je důležité si uvědomit, že bychom měli mít přehled o tom, jak děti využívají svůj volný čas.

Někteří zastávají názor, že by se měla o děti postarat rodina. Je to ale v jejich silách?

V dnešní době je na dospělé vyvíjen velký tlak, co se týče pracovních záležitostí. Někteří jsou nuceni trávit v práci více času, než je záhodno, jsou tlačeni do neustálého rozvíjení svých dovedností a znalostí, jsou vysílány na pracovní cesty a na matky samoživitelky je často pohlíženo jako na ženy, které nebudou schopny plně zastat svoji práci (např. kvůli nemocnosti dětí nebo hlídání o prázdninách). Kromě dostatečného množství času nejsou rodiče často schopni poskytnout dětem ani potřebné vybavení a odborné vedení, které by děti potřebovaly k rozvíjení svých dovedností. V neposlední řadě mají děti potřebu sociálních kontaktů a to nejen s rodinou, ale také se svými vrstevníky.

Je důležité myslet na to, že na výchově dětí ve volném čase se nemusí podílet jen rodina, ale že je mnoho možností, jak dětem zprostředkovat takové prostředí, které pro ně bude bezpečné a rozvíjející.

Klíčovým slovem, které bude předmětem této kapitoly, je výchova. Pod tímto pojmem si zřejmě každý z nás představí záměrné, cílevědomé a dlouhodobé působení na jedince, které má za úkol zformovat chování člověka. Pro účely této práce si toto slovo rozšíříme o již zmiňovaný volný čas, čímž nám vznikne pojem výchova ve volném čase. Výchova ve volném čase musí splňovat znaky již zmiňované, a sice cílevědomost a záměrnost.

Bendl a kol. (2015, str. 121) navíc ve své knize uvádí, že „výchovné působení ve volném čase musí být nenásilné, citlivé, do činností nelze účastníky nutit, je nezbytné nalézt vhodné způsoby motivace.“

Abychom si pojem ještě více přiblížili, bude se tato kapitola věnovat funkcím, cílům, prostředkům výchovy ve volném čase a také institucím, které se zabývají výchovou ve volném čase.

18

2.1 Funkce výchovy ve volném čase

Výchova ve volném čase je specifickou oblastí výchovy, která má určité zvláštnosti v oblasti cílů, podmínek i pedagogických prostředků. Nemělo by nás tudíž překvapit, že má také své specifické funkce, mezi něž patří:

 Výchovně-vzdělávací funkce

 Zdravotní funkce

 Sociální funkce

 Preventivní funkce

Autoři se shodují, že různé typy zařízení a institucí pro výchovu ve volném čase plní tyto funkce v různé míře podle svého poslání. Zprvu byl brán důraz zejména na sociální a preventivní funkci. Jak píše Hájek, Hofbauer a Pávková (2008, str. 70), později se začalo ukazovat, že promyšlené a cílené působení na osobnost dítěte má rovněž zdravotní, sociální a preventivní výsledky. Všechny níže popsané funkce se tak ve výchovném procesu prolínají.

Největší důraz je kladen na funkci výchovně-vzdělávací, která spočívá v záměrném a cílevědomém ovlivňování osobnosti vychovávaných jedinců. Bendl a kol. (2015, str. 122) uvádí, že „podmínky volného času dávají možnost působení na psychickou, fyzickou i sociální stránku osobnosti, rozvíjení rozumových schopností, emocí i volních vlastností. Podmínkou úspěšného plnění výchovně-vzdělávací funkce je volba takových pedagogických prostředků, které respektují zvláštnosti výchovy ve volném čase.“

Prostřednictvím zajímavých, pestrých a lákavých činností jsou děti motivovány ke společensky žádoucímu hospodaření s volným časem, k rozvíjení svých dovedností a získávání nových znalostí. Úspěchy v jejich počínání jim přinášejí pocit uspokojení, chuť do dalšího sebevzdělávání a příležitost k seberealizaci.

Jedním z hlavních bodů, který zařazujeme mezi zdravotní funkce, je vhodné uspořádání režimu dne tak, aby odpovídal věku dětí, individuálním zvláštnostem a jejich biorytmu. Je důležité, aby byl pro děti připraven takový program, kdy by se střídaly činnosti různého charakteru (práce a odpočinek, spontánní aktivity a řízené aktivity, skupinové a individuální činnosti, duševní a tělesné činnosti, ...). Dále do zdravotních funkcí můžeme zařadit vedení ke správnému stravování, čili pestrému zdravému jídelníčku, pravidelné stravě a dodržování pitného režimu. Nezbytným bodem je také vedení ke správným hygienickým návykům ve vztahu nejen ke svému tělu a oblečení, ale i v péči o prostředí,

19

kde jedinec žije. V neposlední řadě je důležité zmínit dodržování zásad bezpečnosti práce nebo respektování požadavků psychohygieny.

Dle Hájka, Hofbauera a Pávkové (2008, str. 72) je sociální funkce chápana z různých pohledů. Nejčastěji je chápana jako zajištění bezpečnosti, dohledu nad dětmi a odpovídajícímu zaměstnání v čase, kdy je již po vyučování, ale rodiče jsou stále v práci.

S tímto jevem se setkáváme především u školních družin, můžeme sem však zařadit i jiná ubytovací zařízení, jako jsou domovy mládeže. Dalším bodem, který se skrývá pod sociální funkcí výchovy ve volném čase, je možnost navazovat různorodé sociální vztahy a kamarádství s jedinci, které mají podobné zájmy. Při zájmových činnostech se děti setkávají s lidmi různého věku, sociálního postavení či zdravotního stavu. Díky tomu mají možnost nacvičit si komunikativní a sociální dovednosti.

Poslední důležitou funkcí, která je v literatuře popsána, je funkce preventivní. Ta by měla předcházet negativním jevům jako je agresivita, lhaní, záškoláctví, šikana, zneužívání alkoholu a jiných návykových látek, projevům netolerance apod. Vhodně volené aktivity používané v rámci volnočasových aktivit mohou sloužit jako primární prevence před těmito negativními jevy.

2.2 Cíle, podmínky a prostředky výchovy ve volném čase

Před každou činností, kterou vykonáváme, bychom si měli určit cíle, ke kterým směřujeme. Měli bychom vědět, jakými prostředky chceme cíle dosáhnout a za jakých podmínek. Stejně tak je tomu i u výchovy ve volném čase. Každý pedagog by si měl před svým výchovným působením na vychovávané uvědomit, jak bude ve své práci postupovat a čeho chce dosáhnout.

Cíl pedagoga by měl být jasný, přiměřený a v neposlední řadě také měřitelný. K tomu nám pomáhá rozdělení hlavního cíle na cíle krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Na cíle výchovy ve volném čase můžeme nahlížet např. z pohledu druhu činnosti, věku účastníků výchovy nebo podle druhu výchovné instituce.

Důležité je si uvědomit, že výchova ve volném čase má své obecné a dílčí cíle. Hájek, Hofbauer a Pávková (2008, str. 73) ve své knize uvádí, že „obecným cílem výchovy ve volném čase je naučit jedince hospodařit s volným časem, rozumně ho využívat a reálně oceňovat volný čas jako významnou hodnotu. Z těchto obecně formulovaných cílů lze odvodit řadu cílů dílčích, např. naučit vychovávané odpočívat a rekreovat se, rozvíjet jejich zájmy a specifické schopnosti, uspokojovat a kultivovat jejich potřeby nebo naučit

20

vhodně si uspořádat režim dne.“ Mimo obecných a dílčích cílů je třeba si vytyčit i cíle, kterých chceme dosáhnout v daném zájmovém útvaru. Dostáváme se tak k cílům specifickým. U hudebního kroužku může být specifickým cílem naučit se hudebním notám, kdy je však zřetelné, že si tento specifický cíl musíme rozdělit na cíle dlouhodobé a krátkodobé (naučit se hrát se notu C₁).

Výchova ve volném čase probíhá za určitých podmínek. Tyto podmínky jsou složité, pro činnost pedagoga je nezbytné, aby je znal. Podmínky si můžeme rozčlenit na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní podmínky se řadí individuální a věkové zvláštnosti vychovávaného.

Při správném působení na jedince se rozvíjí jeho zájmy, schopnosti a charakterové vlastnosti. Velmi důležitým faktorem při výchově je také znalost věkových zvláštností, jelikož pedagogové volného času často pracují s lidmi různých věků. Mezi vnější podmínky patří prostor, materiálové vybavení, je však třeba brát v úvahu i jednotlivce a celkově sociální skupinu, která se výchovy účastní. Požadavky na prostor a vybavení se mění dle typu zájmových činností. Je třeba hledět na to, že v zájmových útvarech se stýkají lidé různého věku, různých charakterů a různého sociální postavení (Hájek, Hofbauer, Pávková 2008, str. 73).

K dosahování cílů je zapotřebí výchovných prostředků. V nejširším pojetí to jsou všechny předměty a jevy, které jsou vychovávajícím používány k dosažení vytyčených cílů.

Podle Bendla a kol. (2015, str. 125) sem řadíme:

 Výchovné subjekty (např. školy a školská zařízení)

 Obsah výchovy (vychovatel má značnou volnost oproti škole)

 Výchovné metody a formy (slovní, názorné, praktické)

 Materiální prostředky (hygienické, pedagogicko-psychologické a estetické požadavky)

 Výchovné využívání mimovýchovných vlivů (nahodilé a neplánované)

2.3 Instituce pro výchovu ve volném čase

Výchova ve volném čase probíhá v mnoha typech institucí. Mezi tyto instituce řadíme školská zařízení pro zájmové vzdělávání (dům dětí a mládeže, statice zájmových činností), školská výchovná a ubytovací (domov mládeže), výchovná zařízení pro ústavní výchovu (dětský domov), nestátní neziskové organizace (organizace dětí a mládeže, občanská

21

sdružení), nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a živnostenské podnikání k dětem a mládeži.

Jednotlivé typy zařízení pro výchovu ve volném čase plní funkce volného času různými způsoby. V následující části budou více specifikovány nejdůležitější instituce, které se věnují výchově ve volném čase.

První skupinou, která se věnuje výchově ve volném čase, jsou školská zařízení.

Do školských zařízení pro zájmové vzdělávání se řadí Střediska volného času, školní družiny, školní kluby a základní umělecké školy (Hájek, Hofbauer, Pávková 2008).

Střediska volného času se dělí na Domy dětí a mládeže a Stanice zájmových činností. Domy dětí a mládeže mají ve své nabídce většinou velmi pestrou škálu zájmových činností, zatímco Stanice zájmových činností se zaměřují pouze na jednu oblast zájmového vzdělávání. Střediska volného času mají většinou uzpůsobenou nabídku jak pro děti a mládež, tak pro dospělé a často i seniory. Podle Macka (1998, str. 13) se dělí základní činnost středisek na tyto oblasti:

 Pravidelná zájmová činnost (průběžná činnost opakující se v pravidelných intervalech – zájmové útvary)

 Příležitostná zájmová činnost (organizované příležitostné nebo cyklické akce)

 Prázdninová činnost

 Individuální práce s talenty

 Organizace soutěží a přehlídek

 Spontánní činnost (průběžná nabídka činností, které jsou ovlivňovány nepřímo)

 Poskytování odborné pomoci

Školní družiny jsou ve většině případů zřizovány při základních školách. Zaměřují se na práci s dětmi z prvního stupně základních škol. Děti navštěvují školní družinu na základě písemné přihlášky. Jejich činnost probíhá ve všední dny, kdy mají děti možnost ve družině strávit značnou část odpoledne (popř. rána). Kromě výchovné a zdravotní funkce plní školní družiny i sociální funkci. V průběhu odpoledne děti vystřídají velké množství různorodých činností. Jedná se o odpočinkové činnosti, které zahrnují individuální, skupinové i hromadné činnosti (klidné hry, relaxační cvičení, vyrábění), přípravu na vyučování, pohybové aktivity, pobyt venku a také rozmanité zájmové činnosti. Zájmové činnosti ve školních družinách jsou dětmi často využívány, jelikož děti jsou na kroužky

22

doprovázeny pedagogy a rodičům tak odpadá povinnost odvézt dítě do jiných středisek pro volný čas.

Školní klub je určen pro žáky druhého stupně základních škol. Hájek, Hofbauer a Pávková (2008, str. 147) ve své knize uvádí, že „základem činnosti školního klubu jsou zájmové aktivity organizované formou různých kroužků, příležitostných akcí a aktivit i průběžnou nabídkou spontánních činností.“ Pracují na principu dobrovolnosti a berou v potaz věkové zvláštnosti dané skupiny. Dětem je dopřávána větší míra samostatnosti a volnosti.

Základní umělecké školy poskytují zájmové vzdělávání v estetické a umělecké oblasti.

Zaměřují se na aktivity hudební, taneční, výtvarné a literárně dramatické. Jejich činnost je zpoplatněna a probíhá v odpoledních hodinách. Kromě pravidelné činnosti mohou nabízet také táborovou činnost, soustředění, pořádají soutěže a vystoupení.

Druhou skupinou, která pracuje s dětmi ve volném čase, jsou organizace dětí a mládeže a občanská sdružení. Mezi tyto organizace zahrnujeme například Skaut, Pionýr nebo Sokol. Skaut vede své členy k duchovní, mravní a tělesné zdatnosti. Důležitý je pobyt v přírodě, zvyšování fyzické zdatnosti, osvojování si různých dovedností a rozvíjení morálních vlastností. Pionýr se zabývá vzdělávací, kulturně výchovnou a zájmovou činností. Známá je i jejich letní táborová činnost. Sokol se na rozdíl od předchozích organizací zabývá především tělovýchovnou činností (Bendl 2015, str. 145).

Dalšími institucemi zabývajícími se výchovou ve volném čase se tato kapitola věnovat nebude, jelikož nejsou pro tuto práci tak důležité, jako výše vyjmenované. Bližší informace jsou k nalezení v knihách, na které je v této kapitole odkazováno.

23

3 Starší školní věk

Při pedagogické práci s lidmi je nutné brát zřetel na věkové zvláštnosti té skupiny, s kterou právě pracujeme. Jinak budeme přistupovat k dětem předškolním, jinak k dětem mladšího školního věku, jinak k dětem staršího školního věku, jinak k dospělým a jinak k seniorům.

Před každou naší pedagogickou činností je třeba si uvědomit, jaká specifika má věková skupina, s kterou právě přicházíme do styku. Jelikož je tato práce zaměřená na děti staršího školního věku, pokládám za nezbytné se s touto skupinou dětí alespoň v základních rysech seznámit.

Fáze staršího školního věku se často v literatuře nazývá obdobím pubescence. Toto období zpravidla trvá zhruba od 11 do 15 let věku dítěte a dochází v něm ke komplexní proměně všech složek dítěte. Tato fáze bývá členěna do dvou období:

 Fáze prepuberty – začíná prvními známkami pohlavního dospívání (objevení prvních sekundárních pohlavních znaků) a končí nástupem prvního menarche u dívek a první poluce u chlapců, obvykle je tato fáze mezi 11 – 13 rokem života dítěte

 Fáze puberty – po dokončení prepuberty do dosažení reprodukční schopnosti, tato fáze trvá zhruba od 13 od 15 let

(Langmeier, Krejčířová 2006, str. 143)

Ze členění je zřetelné, že tělo pubescenta se musí vyrovnat s velkými biologickými změnami. Tyto změny se odráží v chování dítěte a jsou charakterizovány neklidem, nevyrovnaností, výbušností a kritičností. Ne nadarmo je toto období charakterizováno jako období druhého vzdoru, kdy dítě často zaujímá negativní postoj vůči autoritám.

V období staršího školního věku dochází v oblasti kognitivního vývoje k přechodu do stádia formálních operací, kdy je jedinec schopen uvažovat o věcech nezávisle na konkrétním objektu a vyvozovat tzv. soudy o soudech. Nový způsob myšlení výrazně mění postoje pubescenta. Dle Langmeiera a Krejčířové (2006, str. 152) „dospívající nyní srovnává existující a přítomné poměry s tím, co by mohlo nebo mělo být, tedy se stavem, který si jako ideál vytvoří ve své mysli. Odtud plyne jeho častá kritičnost a nespokojenost, zklamání, nejasné toužení a třeba i vystupňovaný pesimismus.“ Zvyšuje se také schopnost koncentrace a pozornosti. Mění se i paměť, kdy je jedinec schopen uchovávat větší množství informací a po delší dobu.

24

V socializaci jedince dochází k velkým proměnám. Jedinec tělesně dospívá a snaží se emancipovat od rodiny, z čehož vyplývá jeho odmítavost vůči autoritám. Je negativní, jeho názory se odlišují a chce o problémech diskutovat. V období pubescence se rovněž zvyšuje význam a vliv vrstevnické skupiny. Dítě se porovnává s ostatními, zkoumá sebe ve vztahu ostatním, chce podobné podmínky v rodině, jako mají ostatní. Pro jedince je důležité, aby získal ve skupině dobrou pozici. Pro přijetí je schopen udělat mnohdy i nepředvídatelné věci. V komunikaci chce být dítě bráno jako rovnocenný partner, a pokud tomu tak není, dítě nekomunikuje nebo vzdoruje. Dítě si často vytváří specifický komunikační styl, který je součástí skupinové identity (Vágnerová 2000, str. 395 – 397).

Vztahy s vrstevníky dospívajícím dávají jistotu, kterou ztrácí odpoutáváním se od rodiny a připravují je pro nové pevné vztahy v dospělosti. Zprvu převažuje skupinová izosexuální fáze, která je charakteristická skupinami složenými z jedinců stejného pohlaví, na kterou později navazují heterosexuální vztahy (Langmeier, Krejčířová 2006, str. 154 – 155).

Mezi hlavní úkoly dospívání patří uvolnění ze závislosti na rodičích, navozování diferenciovanějších a pevnějších vztahů k vrstevníkům obojího pohlaví, což je klíčové pro uspokojivé převzetí rolí manželských a rodičovských. Čím je vazba s rodiči pevnější, tím je proces emancipace snazší.

Typické pro děti staršího školního věku je experimentování, kdy jedinec zkouší různé postoje a střídá zájmy. Je důležité si uvědomit, že ne všechno experimentování je prospěšné a může být rizikové. Zájmy dospívajících jsou již hlubší a trvalejší. Zejména po 13. roce života můžou mít zájmy dítěte vliv na jeho budoucí povolání (Hájek, Hofbauer, Krejčířová 2008, str. 98). V období pubescence dochází u dítěte k prudkému rozvoji motoriky, dítě rychle získává různé sportovní dovednosti, z čehož plyne zájem dětí o sportovní aktivity.

Přizpůsobení výchovy individuálním zvláštnostem dětí není snadné. Je nutné poskytnout pubescentovi nejenom pozorné vedení, ale také volnost při rozhodování. Při práci s dětmi staršího školního věku bychom měli být trpěliví a nápomocní.

.

25

4 Volný čas ve Dvoře Králové nad Labem

Dvůr Králové nad Labem je malé město, které se nachází na Trutnovsku. Má přibližně 16 000 obyvatel. Ve městě je mnoho možností, jak můžou děti staršího školního věku trávit volný čas.

V oblasti neorganizovaného volného času mohou děti navštívit místní kino, divadlo, knihovnu nebo park, ve kterém je workoutové hřiště. Z oblasti sportovních aktivit mohou děti využít místního skateparku, koupaliště, zimního stadionu nebo jednoho z hřišť. Hned za městem je také cyklistická stezka vhodná nejen pro cyklisty, ale také pro in-line bruslení. Lokalita Dvora Králové nad Labem je vhodná i pro vycházky a výlety, jelikož Dvůr Králové je ze dvou stran obklopen lesy a jsou tu zajímavé turistické cíle, jako je přírodní památka Čertovy Hrady, Hospital Kuks, Křížová cesta, přehrada Les Království, Zvičina nebo Braunův Betlém. Město a různé organizace ve městě nabízí obyvatelům také řadu kulturních akcí, jako je Majáles, Svatováclavské posvícení nebo nově organizovaný studentský Cool fest. Nechybí ani různé sportovní soutěže, jako je Běh Safari nebo Zkus Kuks.

V oblasti organizovaného volného času mají děti zajisté mnoho možností. Děti mohou navštěvovat zájmové útvary a akce při školách nebo v Domě dětí a mládeže. Ve městě funguje také Základní umělecká škola. Je zde mnoho sportovních spolků a klubů, ve kterých se mohou děti realizovat a nechybí ani Sokol. Ve městě působí také dvě taneční skupiny, TS Angeles a TS Attitude. Ve městě jsou pořádány výtvarné kurzy, jazykové kurzy, kurzy pro rozvoj osobnosti nebo akce pro rozvoj čtenářské gramotnosti. V letním období jsou různými organizacemi pořádány letní dětské tábory a soustředění různého zaměření.

26

5 Výzkumná část

V rámci své bakalářské práce jsem si vytyčila dva hlavní cíle. Prvním cílem je zjistit, jaký způsob trávení volného času preferují děti staršího školního věku ve Dvoře Králové nad Labem. Následně chci porovnat požadavky na trávení volného času u dětí šestých a devátých tříd a zjistit případné posuny v preferencích na trávení volného času mezi těmito dvěma třídami.

K naplnění cílů mi zajisté pomůže několik výzkumných otázek, které jsem formulovala níže:

 Jsou činnosti spojené s počítačem populárnější než sportovní aktivity?

 Navštěvuje alespoň 50 % dětí některé ze zařízení pro výchovu mimo vyučování?

 S kým nejčastěji tráví děti svůj volný čas?

5.1 Metodologie šetření

K získání informací vedoucích k naplnění cílů mi přišel nejvhodnější kvantitativní výzkum, prostřednictvím kterého jsem schopna sesbírat data od dostatečně reprezentativního vzorku. Konktrétně jsem použila dotazníku, což je dle Gavory (2010, str. 66) „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.“ Jedná se o nejfrekventovanější metodu zjišťování.

Rozhodla jsem se vytvořit autorský dotazník, a abych měla výsledky výzkumu s čím porovnat, snažila jsem pracovat také s výzkumem Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let (Bocan, Maříková, Spálenský 2011).

Dotazník je rozdělen do tří pod částí. V první části jsou otázky (otázky 4 – 7) zaměřené na trávení volného času a objevují se v něm otázky na zjištění, jaké činnosti žáci preferují, kolik mají volného času a s kým ho tráví. V druhé části (otázky 8 – 9) jsem zjišťovala, jak jsou děti spokojené s nabídkou volnočasových institucí. Třetí část (otázky 10 – 13) jsou zaměřené na zájmovou činnost.

V dotazníku odpovídali respondenti celkem na 11 – 13 otázek, týkajících se volného času.

Pojem volný čas jsem stručně osvětlila na začátku dotazníku, aby respondenti věděli, co si pod pojmem představit. První tři otázky byly zaměřené na informace o respondentovi (pohlaví, třída, bydliště), další otázky pak již na volný čas. V dotazníku jsem používala převážně otázek uzavřených, ale také polouzavřených, které měly za úkol odpověď doplnit. Hotový dotazník je přiložen k práci pod přílohou č. 1.

27

5.2 Charakteristika respondentů

Dotazník jsem dala k vyplnění nejdříve dvěma žákyním 9. třídy. Následně jsem se rozhodla dotazník lehce poupravit (formulace či doplnění některých otázek) podle reakcí dívek.

Abych mohla sesbírat co nejvíce dotazníků od cílové skupiny, rozhodla jsem oslovit základní školy ve Dvoře Králové nad Labem. Pro svůj výzkum jsem si vybrala největší školu ve Dvoře Králové (ZŠ Schulzovy Sady) a jednu z menších škol (ZŠ Podharť). Zbylé dvě školy jsme se rozhodla již neoslovovat, jelikož si myslím, že jsem měla dostatečný počet žáků, aby byly výsledky reprezentativní (ZŠ 5. Května a ZŠ Strž má v 6. a 9. třídách přibližně 100 žáků).

Ředitelku ZŠ Podharť a ředitele ZŠ Schulzovy Sady jsem poprosila o rozdání dotazníků žákům 6. a 9. tříd, kterých se dotazník týkal. Na základních školách jsem rozdala celkem 243 dotazníků. Návratnost byla 218 dotazníků. Z šestých tříd jsem vybrala celkem 128 vyplněných dotazníků a z devátých tříd 90 vyplněných dotazníků.

Tabulka 1 - Složení respondentů

Celkem Dívky Chlapci

n % n % n %

6. třída 128 100 50 39,06 78 60,94

9. třída 90 100 46 51,11 44 48,89

Celkem 218 100 96 44,04 122 55,96

5.3 Výsledky výzkumného šetření a diskuze

5.3.1 Trávení volného času

Tato podkapitola bude věnována trávení volného času u dětí staršího školního věku.

Představíme si činnosti, které žáci denně vykonávají, podíváme se na to, kolik mají děti volného času a zda zažívají ve svém volném čase nudu. V neposlední řadě si rozebereme, s kým nejčastěji tráví děti svůj volný čas.

28 Činnosti ve volném čase

V první otázce týkající se volného času jsem se zaměřila na činnosti, které děti ve svém volnu vykonávají. Žáci dostali výčet několika činností, kterým se mohou během dne věnovat a u každé aktivity měli zakroužkovat, jak často se jí věnují (každý den nebo téměř každý den, 2x – 3x týdně, 1x týdně, méně než 1 týdně, vůbec).

Následující grafy ukazují, jakým činnostem se žáci věnují každý den nebo téměř každý den a kterým činnostem se naopak nevěnují vůbec. Pro větší přehlednost vždy u každé činnosti uvádím porovnání šesté a deváté třídy.

Graf 1 - Činnosti, kterým se děti věnují denně nebo téměř každý den

Graf č. 1 nám jasně ukazuje, jakým činnostem dávají děti v dnešní době přednost. Je zde vidět, že nejvíce děti láká především technika. Více než 55 % dětí se kouká téměř každý den na televizi a více než 75 % žáků devátých tříd tráví čas počítači. Z grafu je zřejmé, že žáci 6. tříd upřednostňují spíše hraní počítačových her, zatímco žáci 9. tříd tráví více času na internetu a chatováním s kamarády.

Dále jsem u této otázky zjišťovala, kolik dětí navštěvuje zájmové útvary. Pro děti jsou lákadlem především sportovní kroužky, které převažují nad ostatními. Denně nebo téměř každý den navštěvují zájmové kroužky 26 % žáků 6. tříd, zatímco u žáků 9. tříd jde o 12 %.

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90

Počet žáků v %

6. třída 9. třída

29

Příjemným překvapením pro mě bylo, že více než 20 % dětí z každé třídy tráví každý nebo téměř každý den čas procházkami nebo výlety.

Graf 2 - Činnosti, kterým se žáci nevěnují vůbec

Průzkum ukázal, že je pouze 8 % dětí (v každé třídě), které se vůbec nevěnují sportu. Toto číslo se mi zdá přiměřené, jelikož nikdy nedosáhneme takového výsledku, aby se všechny děti ve svém volném čase pohybovaly. Je zde však otázkou, jak častý je pohyb např. u dětí, které se věnují sportu méně jak jednou týdně. Zajisté i v této oblasti by bylo vhodné děti více motivovat ke sportovním aktivitám.

Průzkum rovněž ukázal, že více jak 48 % žáků 6. tříd nenavštěvuje jiné kroužky než sportovní, u dětí v 9. třídě jde dokonce o 64 %. Je zcela přirozené, že každý člověk má jiné zájmy, tyto čísla mi však přijdou vysoká. Právě ve školním věku je vhodný čas k tomu, aby si děti vyzkoušely co nejvíce aktivit a snažily se najít, co je baví a v čem jsou dobří. Tyto čísla však mohou být i ukazatelem malé nabídky zájmových útvarů jiného zaměření než sportovního. Odpověď, v čem je hlavní problém se pokusíme zodpovědět později v sekci zájmové útvary, kdy se zaměříme na otázku, proč děti nenavštěvují kroužky.

Diskuze

Z výzkumu vyplynulo, že ve volném čase dětí vede jasně technika. Více než 55 % dětí sleduje každý den televizi a činnosti spojené s počítačem jsou rovněž hojně zastoupené.

Zjistila jsem, že děti šestých tříd láká více hraní her než žáky devátých tříd, které tráví více

0 10 20 30 40 50 60 70

Počet žáků v %

6. třída 9. třída

30

času na internetu a chatováním. Starší děti mají větší potřebu sociálního kontaktu než děti mladší, což jim chatování umožňuje.

V této části chci však hlavně porovnat získané výsledky s výzkumem Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let (Bocan, Maříková, Splálenský 2011), o kterém jsem se zmínila v Teoretické části v kapitole o Činnostech ve volném čase.

Výzkumný tým Hodnotových orientací došel k jednotným výsledkům, co se týče pěti nejčastějších aktivit u mladších i starších žáků (u aktivit, kterým se děti věnují alespoň 2x – 3x týdně). V dalších pěti položkách se již výsledky lišily. Nyní uvedu tabulku č. 2, která má za cíl ukázat výsledky jak mého, tak výzkumu hodnotových orientací a rozdíly mezi nimi.

Tabulka 2 - Nejčastěji uváděné činnosti ve volném čase

Průzkum Hodnotové orientace (2011) Průzkum Preference trávení volného času (2016)

Mladší děti Starší děti Mladší děti Starší děti 1. Sledování televize Sledování televize Sledování televize Internet

2. Učení Učení Poslech hudby Poslech hudby

3. Poslech hudby Poslech hudby Internet Chatování

4. Pobyt venku Pobyt venku Hraní her Sledování televize

5. Návštěvy Návštěvy Filmy Hraní her

6. Sport mimo

kroužky Internet Venku Filmy

7. Sportovní kroužky Chatování Chatování Návštěvy

8. Počítačové hry Filmy Čtení knížek Venku

9. Nicnedělání Sport mimo

kroužky

Sport mimo kroužky

Sport mimo kroužky 10. Internet Nicnedělání Sportovní kroužky Sportovní kroužky

.

14. Nákupy Nákupy Vzdělávání se Jiné kroužky

31

Myslím si, že tabulka č. 2 je zcela vypovídající a ukazuje, jak se některé činnosti staly oblíbenější a některé naopak padají na nižší příčky. Rozdíly jsou pochopitelné, jelikož průzkum Hodnotových orientací vyšel v roce 2011 a od té doby uplynulo 5 let.

Z tabulky je zřetelné, že některé činnosti neklesají na své oblibě a drží se přibližně na stejných pozicích. Velmi oblíbenou činností bylo a je sledování televize nebo poslech hudby. Zatímco v dřívějších letech bylo v popředí učení nebo pobyt venku, dnešní děti už mají lehce jiné preference (upřednostňované činnosti). Jak můžeme vidět, na první příčky nám stoupá především internet, hraní počítačových her nebo chatování, což jsou činnosti spojené právě s přístupem k technice.

Jednou z činností, ke které bychom měli děti soustavně motivovat, je dle mého názoru především sport, který se drží u starších dětí na zhruba stejných příčkách v porovnání obou průzkumů, zatímco u menších dětí je vidět menší propad. Měli bychom klást důraz také na pobyt venku ve zdravém prostředí, který napomáhá zdravému životnímu stylu, který je v dnešní době také velice diskutovaným tématem.

Místo pobytu na počítači a sledování televize bychom měli dětem nabízet aktivity, při kterých mají možnost poznat sami sebe, zjistit co je baví, načerpat nové vědomosti a odreagovat se. Může to být například navštěvování zájmových útvarů, čtení, malování, tvoření nebo hraní deskových her (některé z činností se objevily v dotazníku pod položkou jiné). Samozřejmostí je sociální funkce volného času, kdy děti tráví čas se svými vrstevníky nebo rodiči a učí se být s nimi v kontaktu.

Na závěr této sekce se pozastavím nad rozdíly mezi 6. a 9. třídou, nyní však již pouze z pohledu mého průzkumu. Můžeme vidět, že k některým posunům v preferencích dochází. Mladší děti sledují častěji televizi a filmy, více se věnují hraní počítačových her a hojně je zastoupena i četba knih v porovnání se staršími žáky. Mladší děti také mnohem častěji navštěvují zájmové útvary. Žáci devátých tříd v porovnání s mladšími žáky tráví více času na internetu, chatováním a trávení času s kamarády, což není vůbec překvapivé, jelikož starší žáci mají větší potřebu socializace a stýkání se se svými vrstevníky.

Množství volného času

Další položkou, které jsem se chtěla věnovat, se zabývala tím, kolik mají děti denně volného času a jak často zažívají nudu. K tomu mně posloužily dvě otázky, které nejprve vyhodnotím samostatně a poté je spojím do jedné tabulky.

32

První otázka zněla: Kolik máš denně volného času, ve kterém můžeš dělat, co tě baví? Děti měly na výběr ze šesti odpovědí.

Tabulka 3 - Množství volného času

Celkem 6. třída 9. třída

n % n % n %

Nemám žádný volný čas 1 0,46 0 0 1 1,11

Asi půl hodiny 4 1,84 2 1,57 2 2,22

Asi hodinu 16 7,37 8 6,31 8 8,89

Asi dvě hodiny 40 18,43 22 17,32 18 20

Asi tři hodiny 37 17,05 26 20,47 11 12,22

Tři a více hodin 119 54,84 69 54,33 50 55,56

Celkem 217 100 127 100 90 100

Graf 3 - Množství volného času

Z průzkumu vyplynulo, že většina dětí má dostatek volného času. Pouze 10 % žáků obou ročníků uvedlo, že mají méně než 2 hodiny volného času. Zbylých 90 % má dvě nebo více hodin pro svoje záliby, koníčky a relaxaci. Celkem 55 % všech oslovených žáků uvedlo, že má denně dokonce tři a více hodin, což je výsledek zcela uspokojivý.

0 10 20 30 40 50 60

Nemám žádný volný

čas

Asi půl hodiny

Asi hodinu Asi dvě hodiny

Asi tři hodiny

Tři a více hodin

Počet žáků v %

6. třída 9. třída

33

Množství volného času se nijak výrazně nemění v porovnání obou tříd. Odpověď v jednom dotazníku nebyla jednoznačná, výsledek jsem tak nezapočítávala.

V návaznosti na zjišťování množství volného času mě napadla jedna myšlenka, která na toto téma velmi úzce navazuje. Jedná se o nudu. Výzkum Hodnotové orientace u dětí ve věku 6 – 15 let (Bocan, Maříková, Spálenský 2011, str. 110) definuje nudu jako

„nepříjemný přechodný duševní stav, v němž jedinec cítí pronikavý nedostatek zájmu o své obvyklé aktivity a je pro něj obtížné se na ně soustředit. Nuda tedy nutně neznamená, že člověk vůbec nemá co dělat, ale spíše to, že se nedokáže pro žádnou aktivitu nadchnout, i když by si přál se v něčem angažovat.“

Na otázku, zda děti zažívají nudu, byla připravena otázka č. 6, ve které měly děti na výběr ze tří odpovědí.

Tabulka 4 - Pocity nudy u dětí

Celkem 6. třída 9. třída

n % n % n %

Ano, často 16 7,34 7 5,47 9 10

Ano, občas 144 66,06 86 67,19 58 64,44

Ne 58 26,60 35 27,34 23 25,56

Celkem 218 100 128 100 90 100

Z průzkumu vyplývá, že 7 % dětí zažívá časté pocity nudy. Největší počet odpovědí byl u možnosti, že děti zažívají pocity nudy občas. Jednalo se celkem o 66 % všech odpovědí.

Pocity nudy nezažívá 27 % dětí, což poukazuje na to, že více než pětina dětí se umí ve svém volném čase dostatečně zabavit. Odpovědi byly u obou tříd velice podobné.

Pro větší výpovědní hodnotu této kapitoly jsem odpovědi z obou otázek zkombinovala do jedné tabulky (tabulka č. 5), v které však vzhledem k velmi podobným výsledkům obou skupin vyhodnotím obě skupiny dohromady.

34

Tabulka 5 - Množství volného času v kombinaci s pocity nudy v %

Často zažívám nudu Občas zažívám nudu Nezažívám nudu

Nemám žádný volný čas 0 0 0,46

Mám asi půl hodiny 0,46 1,38 0

Mám asi hodinu 0,92 4,15 2,3

Mám asi dvě hodiny 0,92 10,60 6,91

Mám asi 3 hodiny 0,46 13,82 2,76

Mám 3 a více hodin 4,61 35,94 14,29

Z tabulky č. 5 je vidět, že nejvíce zažívají nudu ty děti, které mají nejvíce času. Nicméně toto procento dětí není nijak velké, jedná se pouze o 5 % dětí, což je pro mě velkým překvapením. Vypovídá to o skutečnosti, že děti jsou schopné zabavit se natolik, že většina dětí prožívá pocity nudy jen občas, což je zcela přirozené a zřejmě téměř každý z nás tyto pocity zažívá. Celkem 14 % dětí uvedlo, že i přes skutečnost, že mají více než 3 hodiny času denně, nudu nezažívají. Myslím si, že i toto poznání je velmi pozitivní a pro mnohé překvapivé. V tomto souboru dětí se jedná o 31 žáků, kteří s takto velkým časovým prostorem dokáží pracovat tak, že se jim pocity nudy vyhýbají.

Diskuze

Jak z výzkumu vyplynulo, je jen málo dětí, které zažívají nudu. Nejvíce procentuálně zastoupená je položka, že se děti nudí jen občas. Největším překvapením pro mě však bylo, že 14 % procent dětí, které mají denně více, jak 3 hodiny času uvedlo, že nudu nezažívájí vůbec. Výsledky jsou tudíž z mého pohledu velmi uspokojivé.

Nyní bych ráda porovnala moje výsledky spojené s nudou s průzkumem Hodnotových orientací. Z výzkumu vyšlo, že nudu zažívá často 7 % dětí, občas nudu zažívá 46 % dětí a nudu vůbec nezažívá 47 % dětí.

Jak můžeme porovnat, první položka Ano, často je v obou výzkumech zastoupena rovnoměrně. Další dvě položky se již výrazně liší, a to o 20 %. Z novějšího výzkumu vyplynulo, že děti zažívají nudu častěji, než tomu bylo v roce 2011.

35

Nejpodstatnějším závěrem pro mě je, že procento dětí, které prožívají nudu často, se v porovnání výzkumů nezměnilo. Jak jsem již uvedla, dle mého názoru je zcela přirozené, že se každý z nás občas nudí a není schopen se pro nic nadchnout. Horší variantou je, když se děti nudí často. To vyplývá o nedostatečných zájmech, o malém vedení směrem k prozkoumávání nových věcí nebo také o nedostatečném společenském a rodinném životě.

Porovnání mladších a starších žáků v této části ukázalo, že jsou na tom obě skupiny dětí velmi podobně. Při odpovědích nedocházelo k výraznějším odchylkám.

S kým děti tráví svůj volný čas

Poslední otázkou, kterou jsem se v této části zabývala, se týká toho, s kým a jak často děti tráví svůj volný čas. Děti měly u každé z 6 položek zaškrtnout, jak často se s danou osobou stýkají. Možnosti byly nastaveny stejně, jako u otázky č. 4.

Graf 4 - Čas strávený s kamarády

Kamarádi mají pro děti nezastupitelný význam. Jedná se většinou o děti přibližně ve stejné věkové kategorii, často jde o spolužáky. Kamarádi přinášejí jedincovi pocit být něčeho součástí, mít zázemí a být v bezpečí. Ve vztahu k vrstevníkům prochází vývoj několika fázemi, které jsou popsány v teoretické části v kapitole Starší školní věk.

Výsledky u obou tříd jsou poměrně stejné. Jedná se pouze o drobné rozdíly mezi jednotlivými třídami. Téměř polovina žáků tráví čas se svými kamarády každý den nebo

0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50

Každý den, téměř každý

den

2x - 3x týdně 1x týdně Méně než 1 týdně

Vůbec

Počet žáků v %

6. třída 9. třída

36

téměř každý den, což se dalo očekávat. Dalších 30 % žáků z každé třídy tráví čas se svými kamarády 2x – 3x týdně a 14 % 1x týdně.

Překvapením pro mě jsou poslední dvě položky. Celkem 8 % šesťáků tráví čas s kamarády méně než 1 týdně, u žáků 9. tříd je to 7 %. Co jsem však neočekávala, že se objeví odpovědi u možnosti Vůbec. U obou tříd byla tato hodnota vypočítána na 3 %. Celkem se jednalo o 7 žáků, kteří zaškrtli tuto možnost. Může se dle mého názoru jednat buď o děti vyřazené z kolektivu, nebo o děti, které otázku špatně vyplnily nebo nevyplňovaly dotazník poctivě.

Graf 5 - Čas strávený se sourozenci

Druhou zkoumanou skupinou byli sourozenci. Celkem 60 % mladších dětí a 53 % mladších dětí tráví se sourozenci každý nebo téměř každý den. To může být dáno nejen dobrým vztahem k sourozencovi, ale také např. sdílením pokoje. 18 % mladších žáků a 10 % starších žáků tráví čas se sourozenci 2x – 3x týdně. V tomto případě uvažuji o tomto čase jako o době, kdy sourozenci tráví společný čas nějakou volnočasovou činností. Může se jednat například o hraní deskových her, sledování televize nebo společné záliby.

U dalších dvou položek se může jednat např. o sourozence, kteří nebydlí ve společné domácnosti ať z důvodu vyššího věku nebo trávení času např. na koleji. Pokud žijí sourozenci ve stejné domácnosti, zdá se mi čas trávený se sourozenci nedostatečný.

0 10 20 30 40 50 60 70

Každý den, téměř každý

den

2x - 3x týdně 1x týdně Méně než 1 týdně

Vůbec

Počet žáků v %

6. třída 9. třída