Hospodářské trestné činy - právní a ekonomické aspekty
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Autor práce: Jakub Andar
Vedoucí práce: JUDr. Eva Karhanová Horynová
Liberec 2018
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Evě Karhanové Horynové za vedení mé práce, cenné rady, trpělivost a ochotu při konzultacích.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou hospodářských trestných činů, zejména jejich právními a ekonomickými aspekty v oblasti dopadu na hospodářství.
Cílem této práce je popsat a zhodnotit současnou právní úpravu těchto trestných činů, zejména s odkazem na zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v úplném znění a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.
Práce se dále věnuje analýze takového škodlivého jednání v oblasti ekonomiky. Snahou je zhodnotit jak dopad veškerých forem hospodářské kriminality, tak dopad konkrétní vybrané skupiny trestných činů, a to zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ve formě karuselových podvodů.
V práci je provedený také rozbor možností, které vedou k zamezení uvedené ilegální činnosti, jako například mechanismus přenesení daňové povinnosti, kontrolní hlášení DPH a elektronická evidence tržeb.
Klíčová slova
Hospodářské trestné činy, trestní odpovědnost právnických osob, karuselové podvody, DPH, přenesení daňové povinnosti.
Annotation
This bachelor thesis deals with the issue of economic crimes, especially their legal and economic aspects in the field of impact on the economy.
The aim of this work is to describe and evaluate the current legal regulation of these crimes, especially with reference to law no. 40/2009 Coll., the Criminal Code in its entirety and law no. 418/2011 Coll., on criminal liability of legal persons and proceedings against them.
The thesis also deals with the analysis of such harmful behavior in the field of economy.
The aim is to assess the impact of all forms of economic crime and the impact of the chosen category of offenses and evading taxes, fees and other mandatory payments, in the form of carousel fraud.
The thesis also analyzes the possibilities that prevent this illegal activity, such as the reverse charge mechanism, the VAT control reports and electronic registration of sales.
Keywords
Economic crimes, criminal liability of legal persons, carousel fraud, VAT, reverse charge.
8
Obsah
Obsah ... 8
Seznam použitých zkratek ... 10
Seznam obrázků ... 11
Úvod ... 12
1. Charakteristika hospodářských trestných činů ... 14
1.1 Znaky hospodářské kriminality ... 15
1.2 Pachatelé hospodářské kriminality ... 16
1.2.1 Typy pachatelů ... 17
1.3 Příčiny hospodářské kriminality ... 18
2. Právní aspekty hospodářských trestných činů ... 20
2.1 Vývoj a zhodnocení právní úpravy hospodářských trestných činů ... 20
2.2 Trestní odpovědnost právnických osob ... 22
2.2.1 Druhy trestů ... 24
3. Dopad hospodářské kriminality na ekonomiku ... 26
3.1 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ... 28
3.1.1 Výskyt krácení daní v ČR ... 29
3.1.2 Škody způsobené krácením daní v ČR ... 30
3.1.3 Karuselové podvody ... 32
3.1.4 Jiné způsoby krácení daní ... 34
3.1.5 Elektronická evidence tržeb ... 35
3.2 Prevence hospodářské kriminality ... 37
3.2.1 Organizace působící proti hospodářské kriminalitě ... 37
Závěr ... 39
Použitá literatura ... 41
9
Seznam Příloh ... 45
10
Seznam použitých zkratek
DPH Daň z přidané hodnoty EET Elektronická evidence tržeb EU Evropská unie
FO Fyzická osoba
HK Hospodářská kriminalita HTČ Hospodářský trestný čin PČR Policie ČR
PO Právnická osoba TČ Trestný čin
TOPO Trestní odpovědnost právnických osob
11
Seznam obrázků
Obrázek 1: Podíl registrovaných HK na celkové kriminalitě v letech 2013 - 2017 ... 26 Obrázek 2: Podíl HK na škodě celkové kriminality v letech 2013 - 2017 ... 27 Obrázek 3: Počet registrovaných případů TČ dle §240 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v letech 2013 - 2017 ... 29 Obrázek 4: Škoda způsobená TČ dle §240 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v letech 2013 - 2017 ... 31 Obrázek 5: Grafické znázornění karuselových podvodů ... 33
12
Úvod
Účelem této bakalářské práce jsou hospodářské trestné činy. Její účelem je analyzovat veškeré právní aspekty tohoto typu kriminality a rovněž poukázat na ekonomickou škodlivost vybraných skupin těchto trestných činů. Důraz je kladen zejména na vymezení jejich znaků a příčin, či jejich historický vývoj.
Cílem práce je zhodnotit vývoj a současný stav právní úpravy trestných činů v oblasti hospodářství. Dále má tato práce pohlédnout na fenomén hospodářské kriminality v souvislosti s její ekonomickou škodlivostí a způsob jakým lze tyto dopady omezit.
Hospodářská kriminalita představuje vážné riziko pro ekonomiku státu a všech jeho subjektů. Její dopady svým způsobem pociťuje každý občan daného státu. Ačkoliv se jedná o trestnou činnost poměrně skrytou a společností podstatně tolerovanější než kriminalita násilná, její finanční škody jsou destruktivní.
První kapitola této práce se zabývá podrobnou charakteristikou hospodářských trestných činů. Tato část bakalářské práce obsahuje definici této trestné činnosti a její hlavní znaky.
Stručně je vymezen rozdíl mezi kriminalitou ekonomickou a finanční. Popsány jsou i příčiny kriminálního jednání a rovněž psychologické znaky typy pachatelů.
Druhá kapitola se zabývá právními aspekty hospodářských trestných činů. Důraz je kladen na důležitost právní úpravy v oblasti hospodářství a analyzován je i vývoj této úpravy, zejména v období kolem roku 1989. Dále tato kapitola pojednává o základech problematiky trestní odpovědnosti právnických osob. Uvedená odpovědnost je uplatňována od roku 2012 na základě zákona č.418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů.
Závěrečná část této bakalářské práce se pomocí rozboru statistik vybrané skupiny hospodářské kriminality zaměřuje na zhodnocení jejich dopadu na ekonomiku státu.
Vybranou skupinou hospodářských trestných činů, na kterých je demonstrována škodlivost, jsou trestné činy daňové, konkrétně TČ dle §240 zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Analyzován je vývoj tohoto TČ v letech 2013 až 2017, přičemž důraz je kladen především na vyčíslení konkrétní finanční škody, která krácením daní vzniká. Na zpracovaném konkrétním příkladu je zhodnocen i vývoj opatření, která v dané problematice přijímá stát.
13
Základními využívanými metodami v rámci této bakalářské práce jsou analýza, deskripce a explanace. Důvodem použití zmíněných metod je nutnost rozebrat a popsat jednotlivé jevy týkající se hospodářských trestných činů.
Dále se tato práce opírá o metodu komparativní, jejímž principem je srovnání poznatků vybraných autorů v oblasti hospodářských trestných činů. Na tuto metodu navazuje metoda dedukce, kdy dochází k zobecňování nalezených shod mezi komparovanými autory.
14
1. Charakteristika hospodářských trestných činů
Pojem hospodářská kriminalita není dosud jednotně definován a často je zaměňován s pojmy ekonomická, či finanční kriminalita. V případě přívlastku „ekonomická“
je rozdílnost pojmů nejasná a v praxi jsou tyto pojmy považovány za synonyma.
V České republice je častější užití názvu hospodářská kriminalita.
Naproti tomu finanční kriminalita je trestná činnost zaměřená proti finančním institucím (banky, pojišťovny, spořitelny…), či proti platebním prostředkům. Tato forma kriminality je považována za specifickou podskupinu hospodářské kriminality.
Hospodářské trestné činy jsou v zvláštní části trestního zákoníku zakotveny v hlavě VI.
Tato hlava se dále se dělí do čtyř dílů: trestné činy proti měně a platebním prostředkům;
trestné činy daňové, poplatkové a devizové; trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou; trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu. Jeho systematiku lze nalézt v příloze A.
Základním rysem takovýchto trestných činů je jejich orientace na hospodářskou, či ekonomickou aktivitu subjektu, hlavně v podnikatelské sféře. V drtivé většině se jedná o činy nenásilné a často vyžadující vysokou odbornost pachatele. Tento druh kriminality je často přezdíván jako „kriminalita bílých límců“ („white collar crime“). Tento pseudonym poukazuje na časté, sociálně vyšší postavení pachatelů. (Chmelík, 2015)
Podle Chmelíka (2005, s.17) je možné hospodářskou trestnou činnost charakterizovat jako: „zaviněné jednání popsané ve zvláštní části trestního zákona, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů.“
Ze zmiňované definice vyplývá, že jako hospodářský trestný čin je charakterizován, kterýkoliv skutek popsaný v hlavě VI, trestního zákoníku (viz příloha A).
Dále je možno mezi hospodářskou kriminalitu zařadit i některé trestné činy zařazené v hlavě V. zvláštní části trestního zákoníků (Trestné činy proti majetku). Příkladmo to jsou trestné činy zpronevěra, pojistný podvod, úvěrový podvod, dotační podvod, provozování nepoctivých her a sázek, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, legalizace výnosů z trestné činnosti, lichva a poškozování či zvýhodňování věřitele. U těchto trestných činů je nutné posoudit, zdali jsou směřovány proti jednotlivci, či je jimi postižená ekonomika.
15
Mimo výše zmiňované, by jako trestné činy hospodářské mohly být posouzeny trestné činy z hlavy VIII. A IX. (trestné činy proti ČR, cizímu státu a mezinárodní organizaci;
trestné činy proti životnímu prostředí).
Nebezpečím hospodářské kriminality je hlavně její dopad na velké množství subjektů.
Obětmi těchto trestných činů nejsou jenom jednotlivé společnosti či jednotlivci, ale i stát a potažmo všichni jeho občané. Poškozeným můžou být zaměstnanci podniku, státní rozpočet strádající o krácené daně, zákazník ovlivněný nekvalitním zbožím nebo například lidé žijící v oblasti poškozeného životního prostředí.
1.1 Znaky hospodářské kriminality
Hlavním znakem ekonomické kriminality je, že při jejím páchání jsou často použité stejné postupy jako při běžném legálním ekonomickém životě. Toto jednání probíhá v ekonomickém prostředí, za použití běžných ekonomických nástrojů lidmi, kteří jsou zběhlí v práci s těmito nástroji. To činí jejich odhalitelnost a postižitelnost značně komplikovanější, než je tomu u ostatních trestných činů.
Jedná se o trestnou činnost s vysokou mírou latence. Zjednodušeně řečeno, hospodářská kriminalita probíhá do značné míry skryta a její odhalování je velice komplikované. Je zde nutné zapojení kontrolních orgánů a občanů. (Chmelík, 2015)
Rovněž je typická notná dávka anonymity. Pachatel a jeho oběť se zpravidla neznají a nemají mezi sebou žádné vazby. Ve většině případů ani není poškozená konkrétní osoba, ale trpí zájmy státu či skupiny občanů. Zvláště výrazná míra anonymity je u trestných činů jako například daňové úniky nebo podvodné čerpání dotací. Takováto povaha činí tyto trestné činy ještě hůře zjistitelné, hůře měřitelné a hůře postižitelné.
Samozřejmostí je jejich vázanost na ekonomiku, která se neustále mění a vyvíjí.
Pochopitelně, stejnou vlastností disponují i trestné činy páchané v této sféře. Zločinci, páchající tuto trestnou činnost, neustálé přicházejí s novými způsoby, jak se nelegálně obohatit na měnící se ekonomické situaci a dokáži se přizpůsobit, či pozměnit styl, kterým takto činí. Často jsou tak krok před vyšetřovateli a na potírání jejich konání je potřeba speciálních, odborných vyšetřovacích metod.
Problematikou pojící se s tímto způsobem kriminality je i její obtížné dokazování.
Nelze využít typických forenzních metod, ale k odhalení a k unesení důkazního břemena je nutná odborná analýza dokumentů a jiných písemných materiálů, jako například smlouvy,
16
účetní výkazy apod. K tomu je nezbytná vyšší míra odbornosti a znalosti vyšetřovatelů, ale také jejich neúplatnost, jelikož v tomto odvětví je velké riziko případné korupce.
(Gřivna, 2014)
Typické pro hospodářskou kriminalitu je její napojení na organizovaný zločin. Je běžné, že do této činnosti je zapojeno více osob v podniku, napříč různými obory a jejich hierarchické uskupení činí páchání trestné činnosti sofistikovanější a nebezpečnější.
Obzvláště společensky nebezpečná je návaznost kriminality na politiku, či státní správu.
Zejména u trestných činů zaměřených na legalizaci nelegálních zisků, jsou velice časté transakce finančních prostředků do zahraničí (do takzvaných daňových rájů – Švýcarsko, Seichely atd.). Tím vzniká internacionalizace této kriminality a případná obtížnost vyšetřování se tak jenom znásobuje.
1.2 Pachatelé hospodářské kriminality
Hospodářská kriminalita je značně sofistikovanější než kriminalita obecná. Vyžaduju širší portfolio znalostí a pojí se se schopnosti provádět ekonomické operace. Do jisté míry může být pachatelem kdokoliv, kdo je zapojen do hospodářské činnosti, ale exekuce hospodářského trestného činů vyžaduju značnou míru znalostí či preciznosti. Další odlišnost oproti obecné kriminalitě je to, že dotyčný obvykle nejeví žádné znaky asocializace, či jiných sociálně patologických rysů. (Gřivna, 2014)
Díky současnému technologickému rozvoji se zvětšuje okruh pachatelů a tento typ trestného jednání se již nevztahuje pouze na elity. Ačkoliv pachatele lze stále zařadit do vyšší, či střední třídy společnosti. Ale nutnost speciálního vzdělání, organizačních dovedností a určité míry inteligence je stále klíčová.
Hlavním motivem pro trestné jednání v oblasti ekonomie je, stejně jako při běžné, legální ekonomické činnosti, zisk nebo obdobná forma obohacení. Na druhou stranu by to mohla být i snaha uchránit sebe, popřípadě podnik, před negativními výsledky hospodaření. Z toho lze odvodit, že typickým pachatelem by mohl být podnikatel, manažer, zaměstnanec, společník nebo živnostník.
Pachatelem je osoba, která se dopustila trestného činu. Aby mohla být tato osoba stíhána, musí být starší 15 let a v době činu být v příčetném stavu. U ekonomické kriminalita je časté, že se těchto trestných činů dopouští právnické osoby.
17
Postižitelnost právnických osob byla dříve komplikovaná, ale od 1. 1. 2012 může být na základě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (Zákon č. 418/2011 Sb.) trestněprávně stíhána i právnická osoba. Což zjednodušuje vyšetřování a potrestání pachatelů. (Draštík, 2015)
Páchání trestného činu vyžaduje vůli a na jejím základě je odvozeno zavinění.
Právnická osoba nedisponuje vůlí a proto je trestní odpovědnost stanovena na základě přičitatelnosti. Je současně možné stíhat fyzickou i právnickou osobu pro stejný skutkový základ a odpovědnost fyzické osoby nezaniká přičítáním odpovědnosti právnické osobě.
Dále se touto problematikou zabývá následující kapitola.
1.2.1 Typy pachatelů
Ačkoliv je zobecnění konkrétního profilu pachatele komplikované, je pro lepší porozumění postupům a motivům páchání ekonomických trestných činů, nutné vyčlenit několik skupin možných pachatelů.
Na základě výzkumu, který provedl Institut pro kriminologii a sociální prevenci (Scheinost, 2004), bylo vyčleněno 5 základních typů pachatelů hospodářských trestných činů.
Naivní a lehkomyslný pachatel. Jedná se o mladé a nezkušené podnikatele, kteří se svojí činností zadlužili a k získávání potřebných finančních prostředků využívájí nelegální ekonomické aktivity. Často se stanou, tzv. „bílými koňmi“ a jsou obětí zkušenějších „zločinců“.
Pachatel sportovec. Dopouští se trestné činnosti opakovaně, vědomě, až do doby, kdy je odhalen. V kriminální činnosti může nalézat jistou satisfakci. Bere ji jako „adrenalinový sport“.
Bezohledný dobrodruh. Podnikatel, který se od začátku pohybuje „na hraně zákona“.
Případné podnikatelské nezdary začne řešit krimalní činností a k obětem svých činů se chová bezohledně. Často již záznam v rejstříku má a případnou vinu, vzniklou pácháním trestné činnosti, se snaží převést na společníky.
Manipulátor. Často působí ve sféře finanční kriminality a využívá postavení, kterého nabyl při práci ve finančních institucích. Manipuluje s finančními prostředky, které mu byly svěřeny, a pomocí nástrojů na finančních trzích se ilegálně obohacuje.
18
Velikáš. Jedná se o kombinaci dvou předchozích typů. Pomocí hospodářské kriminality plní své vysoce ambiciózní plány, bez ohledu na okolí. Takový to pachatel je vysoce kvalifikovaný, inteligentní a s vysokým sebevědomím.
Tyto typy pachatelů jsou značně nehomogenní a poukazují na relativně široké spektrum pachatelů, s různými motivy. Při snaze pochopit a odhalit hospodářskou kriminalitu je třeba mimo právní a ekonomické aspekty brát v potaz i psychologické příčiny, které vedou ke kriminalitě. U některých pachatelů lze předejít kriminálnímu jednání pouhou socializací. (Scheinost, 2004)
1.3 Příčiny hospodářské kriminality
Účinné potírání hospodářské kriminality je závislé na několika faktorech. Jedním z nich je i nutná znalost příčin tohoto zločinného jednání. Cílem většiny rozvinutých zemí světa je držet se svobodné tržní ekonomiky. Česká republika prošla po roce 1989 transformací z plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Tato změna s sebou nese velké množství výhod a bezesporu byla pro vývoj české ekonomiky pozitivní, ale mimo jiné, s tím ruku v ruce přišly i nové možnosti v oblasti hospodářské kriminality
Změny v ekonomice svojí rychlostí předčily potřebný vývoj právních norem a proto, zejména v období po roce 1989 došlo k prudkému rozvoji hospodářské trestné činnosti.
V tomto období docházelo k privatizaci státního vlastnictví, ale legislativa upravující tento přechod byla nedostatečná. V této době často docházelo k „tunelování“ společností, které bylo pouze umocněno masivními politickými a právními změnami. (Chmelík, 2015)
„Petriho miskou“ pro výkvět hospodářské kriminality bylo i období let 1990-1995.
V tomto porevolučním období, český trh trpěl nedostatkem volných financí pro rozvoj podnikání. Mnoho bank, které po roce 1989 vznikly, rovněž zkrachovaly, z důvodu mnohých úvěrových podvodů, které nebyly dostatečně legislativně ošetřeny. Hlavní problémem bylo rozdělení pravomocí mezi ČNB a ministerstvem financí.
Ačkoliv udělování licencí bankovním institucím měla na starosti ČNB, kontrolu nad těmito bankami mělo ministerstvo financí.
Se změnami v ekonomice úzce souvisí vliv fáze hospodářského cyklu na trestné jednání ekonomických subjektů. Je-li ekonomika ve fázi recese, je pro některé podniky typická snaha o záchranu svého hospodaření za pomocí podvodů, krácení daňových povinností, či jiných nelegálních metod. Naopak v období konjunktury jsou snahy o výhodné investování přebytečných prostředků a takovéto jednání se může snadno
19
přechýlit k páchání investičních podvodů. Tyto příčiny jsou považovány za příčiny neodstranitelné. Nelze uplatnit, žádnou legislativní úpravu, která by umožňovala zamezení cyklických příčin. (Chmelík, 2015)
Další příčinou napomáhající rozvoji hospodářské kriminality je otevírání hranic.
Po roce 1989 a po vstupu ČR do Schengenského prostoru se usnadnil vstup zahraničních
„kriminálních živlů“ na naše území. Rovněž se zjednodušila možnost úniků domácích zločinců do zahraničí a v neposlední řadě byl značně ulehčen odliv finančních prostředků na zahraniční účty. Je potřeba podotknout, že takováto liberalizace pohybu osob po EU, je zcela jistě přínosem, ale patrně s sebou nese i určité hrozby. Nutností je i dodat, že snahy EU se dotýkají i potírání mezinárodních zločineckých organizací. (Chmelík, 2015)
Možnou příčinou je složitá odhalitelnost a případná postižitelnost ekonomických trestných činů. Není jednoduché samotné zločiny odhalit a vyšetřování či dokazování je podstatně komplikovanější než u běžných trestných činů.
V České republice dále k rozvoji hospodářské kriminality přispívá také laxní úprava právní formy společnosti s ručeným omezeným. Absence ručení za závazky ve spojitosti s téměř nulovými náklady na založení (minimální výše kapitálu činí 1 Kč) prakticky přímo vybízejí kriminální živly k páchání úvěrových podvodů.
Při analyzování příčin hospodářské trestné činnosti je potřeba vzít v potaz i sociální a psychologické faktory. Míra chudoby má značný vliv na chování subjektů v ekonomice a je pochopitelné, že se podnikatelé v tíživé životní situaci mohou obrátit k nelegálním praktikám. V moderní západní společnosti není ojedinělý patologický vztah k hromadění majetku a takováto chorobná touha může vést ke snaze o generování zisku i přes etické a legislativní normy. (Gřivna, 2014)
Páchání ekonomické trestné činnosti na veřejnost nepůsobí stejnou mírou emocí jako jiná, například násilná trestná činnost. Proto je zcela pochopitelné, že pachatelé si mohou své jednání ospravedlnit jako zločin bez oběti. Ačkoliv toto tvrzení není pravdivé, ba naopak, obětmi jsou všechny subjekty ekonomiky a státu, lze příčinu kriminálního aktu přičítat společensky nastavenému právnímu vědomí. (Gřivna, 2014)
20
2. Právní aspekty hospodářských trestných činů
Právní úprava hospodářských trestných činů tvoří nezbytnou část trestního zákoníku.
Regulace a zajištění dodržování pravidel veškerých ekonomických činností všech subjektů je jednou z klíčových povinností států.
Dopady ekonomické kriminality jsou vysoce společensky nebezpečné a nutnost trestněprávní úpravy je samozřejmostí. Zajištění svobodných hospodářských mechanismů, chráněných před kriminálními živly, je cílem všech demokraticky orientovaných zemí.
Ochrana hospodářství rovněž neprobíhá pouze na úrovní trestního zákoníku. Jelikož se tyto trestné činy týkají oblasti hospodářství dalšími zdroji práva, ke kterým je potřeba přihlédnout, jsou právo obchodní, správní a občanské.
Kvalitní právní úprava, trestní i mimotrestní, je základním kamenem pro boj s hospodářskou kriminalitou. Pro účinné potírání této formy je nutná kvalitní spolupráce celé řady institucí. Rovněž je nutné zdržet se intervencí v případech, kdy to není nezbytné, aby nedošlo k omezení zdravé hospodářské soutěže.
Vzhledem k současné míře globalizace a mezinárodní provázanosti je důležité udržet značnou míru provázanosti právních předpisů v rámci mezinárodních společenství a zabránit tím případným nesrovnalostem v rámci propojených zemí (například v rámci EU).
Hospodářské trestné činy zažily svojí „zlatou éru“ po roce 1989, kdy v ČR proběhla změna z centrálně plánovaného hospodářství na ekonomiku tržní. Právě po tomto období došlo k největším změnám v právní úpravě zaměřené na hospodářskou kriminalitu.
2.1 Vývoj a zhodnocení právní úpravy hospodářských trestných činů
Do roku 1950 v Československu platil starý rakouský trestní zákon z roku 1852 s celou řadou doplňujících předpisů. Samotný zákon hospodářskou kriminalitu neupravoval, ale byl doplněn o ustanovení zabývající se například zpronevěrou, nedostatečným vedením účetních knih nebo úvěrovými podvody.
V roce 1950 nabyl platnosti zákon č.86/1950 Sb., trestní zákoník, který hospodářské trestné činy upravoval v hlavě II. Tato hlava se dělila do čtyř oddílu, a to trestné činy proti
21
hospodářské soustavě, trestné činy proti jednotnému hospodářskému plánu, trestné činy proti měně, trestné činy daňové a porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou.
Takovýto trestní zákoník byl účelově navržen, aby chránil zájmy socialistického režimu.
K výrazné změně došlo v roce 1961, kdy společně s vydáním nové Ústavy vznikl i nový trestní zákoník č.140/1961 Sb. Hospodářské trestné činy byly opět zařazeny v hlavě II.
A tentokrát se členily do pěti oddílů: trestné činy proti hospodářské soustavě; trestné činy proti hospodářské kázni; trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví; trestné činy proti měně a trestné činy daňové; trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu. Opět byl kladen důraz hlavně na majetek v socialistickém vlastnictví a jeho ochrana byla podstatně větší než u majetku soukromého.
Po roce 1989 došlo k obrovským změnám v trestním zákoníku. Bylo potřeba přizpůsobit veškeré zákony novému demokratickému režimu a tržnímu hospodářství.
K novelizacím a transformaci práva došlo na základě Listiny lidských práv a svobod.
Legislativa reagovala nejenom na potřeby nově vzniklého hospodářství, ale bohužel, poněkud opožděně, i na nově vzniklé formy kriminality.
Logicky byl zrušen oddíl trestných činů proti majetku v socialistickém vlastnictví a ostatní oddíly byly tím pádem přečíslované.
Po proběhlé revoluci bylo patrné, že tuzemský právní a ekonomický systém nebyl dostatečně připraven na změny. Příkladem by mohla být nedokonale zvládnutá privatizace, která se řídila zákony č.427/1990 Sb. a č.92/1991 Sb. Mezery v těchto zákonech umožnily mnoha lidem nabýt velké množství majetku na úkor státu.
Do roku 2010, kdy vešel v platnost trestní zákoník č.40/2009 Sb. (systematika zákona viz příloha A), prošel zákon č.140/1961 Sb. mnoha novelizacemi. Tyto novely reagovaly zejména na nově vzniklé projevy hospodářské kriminality (neoprávněné držení platební karty apod.).
Jak již bylo dříve zmíněno, primárně jsou hospodářské trestné činy upraveny v hlavě VI. zvláštní části trestního zákoníku. Tato právní úprava hospodářské kriminality, je podstatně kvalitnější než u předcházejícího trestního zákoníku, zahrnuje nově vzniklé formy této trestné činnosti a v některých případech je připravena i na možné budoucí skutkové podstaty. Příkladem toho by mohla být jednoduchá formulace typu: „zkrácení daně, poplatku a podobné platby“, přičemž v případě vzniku nových plateb, by jejich krácení spadalo pod tento paragraf. (Draštík, 2015)
22
Současná právní úprava, v podobě nového trestního zákoníku, je podstatně lépe připravená na nové formy hospodářské kriminality a v mnoha případech je úspěšnějším nástrojem tam, kde předchozí trestní zákoník (č.140/1961 Sb.) umožnil pachatelům provádět trestnou činnost na základě mezer v legislativě v návaznosti na vyvíjející se ekonomiku. Rovněž je v novém trestním zákoník podstatně širší okruh vymezených trestných činů hospodářských a jejich skutkových podstat. Neopomenutelná je i nová úprava formy trestů (propadnutí majetku, peněžité tresty atd.). (Draštík, 2015)
Důležitou oblastí, na kterou je potřeba se dále zaměřit, je integrace právních nástrojů v rámci EU.
Je potřeba podotknout, že pro fungování trestního zákoníku je opatřeno celou řadou další legislativy, která usnadňuje prevenci a případný postih delikventů, což je klíčové pro vytvoření komplexního a provázaného systému, který je cílen k zamezení ilegální aktivity v oblasti hospodářství.
2.2 Trestní odpovědnost právnických osob
Od 1. 1. 2012 je účinný zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který je přímo „na míru šitým“ nástrojem v boji proti hospodářské kriminalitě.
Značná část ekonomických trestných činů je páchána, tak aby vznikl prospěch danému podnikatelskému subjektu, často právě právnické osobě. Potrestání fyzické osoby, bylo často neúčinné, protože konkrétní subjekt, který měl z TČ prospěch, mohl nadále v kriminální činnosti pokračovat skrze jinou fyzickou osobu.
Obdobně komplikované bylo i odhalování a prokazování odpovědnosti konkrétní fyzické osoby ve společnosti, i přes to, že společnost disponovala statutárními orgány.
TOPO se vztahuje na všechny typy právnických osob až na výjimku České republiky (státu), územně správních celků (obce, kraje) a ostatních organizační složek (ministerstva, soudy).
V současnosti jsou trestné činy vymezeny negativním výčtem, který stanovuje výjimky, jež se PO logicky dopustit nemůže (například: zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, rvačky, soulože mezi příbuznými, dvojího manželství, týrání osoby žijící ve společném obydlí, opilství atd.). Přípustných TČ je tím pádem zhruba 200. (Fenyk, 2018)
23
K spáchání trestného činu je tradičně nutné prokázat odpovědnost a zavinění, což pro fyzickou osobu znamená, že se trestného činu dopustila z nedbalosti, nebo úmyslně (úmysl vyžaduje vůli). Právní osoba je už ze své podstaty od vůle prostá, a proto u ní nelze mluvit o zavinění. Zákon o TOPO, proto přichází z tzv. přičitatelností jednání fyzické osoby osobě právnické. Takovéto jednání musí být buď v zájmu právnické osoby, nebo rámci činnosti této PO. (Fenyk, 2018)
Zmiňovaný zákon v §8 dále uvádí (Zákon č.418/2011 Sb): „Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak.
a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen ˙zaměstnanec˙) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c)“
Z této formulace je patrné, že PO není stíhatelná za všechny trestné činy, byť jejich následek byl ku prospěchu dané společnosti. Je zde taxativně vymezeno, které fyzické osoby z řad společnosti (statutární orgán, osoba s rozhodujícím vlivem, osoba vykonávající řídící, či kontrolní činnost a zaměstnanec) mohou svým jednáním zapříčinit spáchání trestného činu ve jménu PO.
Trestní odpovědnost konkrétní fyzické osoby nezaniká přičtením odpovědnosti PO, ale tato osoba je nadále za TČ odpovědná souběžně ze společností, která byla na tomto skutku prospěšná. Stíhání fyzické osoby je vyloučené, pouze v případě, že není dohledána konkrétní způsobilá osoba, nebo například pokud v průběhu vyšetřování zemře. (Fenyk, 2018)
Jedná se o jednu z výhod tohoto zákona, protože odpovědnost společnosti nezanikne v případech, kdy by odpovědnost fyzické osoby nebyla prokázána, nebo byla zpochybněna, či neexistující. Lze tedy usoudit, že tato legislativa značně usnadňuje práci orgánů činných v trestním řízení a je nedocenitelnou pomůckou v boji nejen proti hospodářské kriminalitě, ale ve všech trestních záležitostech týkajících se PO.
24
V případě rozpadu, spojení nebo jakékoliv změny týkající se PO, trestní odpovědnost nezaniká, ale přechází na jejího nástupce. Toto opatření je dalším kvalitním prostředkem zamezujícím vyhýbání se trestům.
TOPO může zaniknout, uplatní-li subjekt tzv. „účinnou lítost“. To vyžaduje ukončení trestného jednání, zamezení a popřípadě náprava škod, nahlášení protiprávního jednání příslušným orgánům v době, kdy bylo možné takovému jednání zamezit. Toto je možné pouze u taxativně vymezených TČ, u kterých je pro stát výhodnější spíše zamezení škody a náprava, než potrestání pachatele (neodvedení daně, hrozící vypuknutí epidemie, vlastizrada atd.)
2.2.1 Druhy trestů
Zákon o TOPO uvádí i formu trestů, ke kterým lze právnickou osobu odsoudit.
Prvním a snad i nejzávažnějším trestem, který může PO za své jednání obdržet, je její zrušení. Takto závažný rozsudek lze vynést pouze v taxativně vymezených případech.
Činnost společnosti musí být výhradně složena z činnosti trestné a společnost musí mít sídlo v České republice. Rovněž její zrušení musí být možné na základě její povahy.
V případě bank a jiných finančních institucí je potřeba vyjádření ČNB k možnostem a důsledkům zrušení PO. Pokud je právnickou osobou komoditní burza, je k zrušení potřeba vyjádření příslušného správního orgánu.
Po padnutí rozsudku o zrušení přechází PO do likvidace a zbývající majetek je určen buď k uspokojení věřitelů, nebo, neumožňuje-li to jeho povaha, (drogy, střelné zbraně atd.) konfiskován.
Další formou trestu je propadnutí majetku. Tohoto trestu lze využít v závažných případech, kdy se PO snažila ilegálně získat majetkový prospěch. Propadnutí majetku je aplikovatelné buď na veškerý majetek, nebo na jeho část a pouze u TČ, u kterých to dovoluje trestní zákoník. Opět jsou výjimkou banky a jiné peněžní ústavy, u kterých je nutný posudek ČNB.
Snad nejjednodušší formou trestu je trest peněžitý, ve výši 1000 – 2 000 000 Kč denní sazby a opět je použití této sankce u bank podmíněno posudkem ČNB.
25
Obdobně jako propadnutí majetku funguje i sankce propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Soud může rovněž nařídit společnosti zákaz činnosti na 1 až 20 let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s její činností.
U trestných činů týkajících se pletich u veřejných zakázek, je záhodno zakázat subjektu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži.
Doba tohoto zákazu se opět pohybuje v rozmezí od 1 do 20 let a tento trest by měl být uložený, pokud závažnost spáchaného TČ nevyžaduje jiný, přísnější způsob potrestání.
Podobným způsobem funguje i zákaz přijímání dotací a subvencí, kdy je PO omezena v možnosti ucházet se o dotace a subvence. Doba a případnost uložení tohoto trestu je stejná s předchozí sankcí.
Posledním rozsudkem, který může slyšet statutární orgán příslušné společnosti při vynesení rozsudku, vyjma „zproštěn obvinění“, je povinnost uveřejnit rozsudek, ve kterém je shledán vinným, a to ve sdělovacím prostředku, který určí soud a na své vlastní náklady.
Všechny formy trestů jsou upravené tak, aby odpovídaly různým trestným činům, kterých se může PO dopustit. Lze konstatovat, že jsou jakýmsi doplňkem k trestům pro konkrétní fyzické osoby, které jsou vinné a tyto sankce lze považovat za velice účinný prostředek v boji proti hospodářské kriminalitě.
26
3. Dopad hospodářské kriminality na ekonomiku
Následující část této bakalářské práce se zabývá rozborem škodlivosti hospodářské kriminality z ekonomického hlediska a rovněž popisem nejčastějších skutků spadajících do této kategorie.
Analyzované údaje pochází ze statistik Policie ČR, která využívá tzv. takticko statistickou klasifikaci kriminality. Tato klasifikace se odchyluje (jedná se o nejširší pojetí hospodářské kriminality – zahrnuje i některé trestné činy z hlavy V. a IX.) od klasifikace justiční, ale pro účely analýzy údajů je nejvhodnějším pramenem.
Obrázek 1: Podíl registrovaných HK na celkové kriminalitě v letech 2013 - 2017 Zdroj: Policie ČR (PČR, 2013-17)
Obrázek č.1 zobrazuje podíl registrovaných případů hospodářské kriminality na celkové kriminalitě v období od roku 2013 do roku 2017.
Ačkoliv je v těchto letech zaznamenaný nepatrný pokles v počtu případů obou proměnných, jejich vzájemný poměr je v tomto období téměř konstantní.
Z grafu lze vyčíst, že podíl HK na celkové kriminalitě činil 9,34 % v roce 2013; 10,65
% v roce 2014; 12,36 % v roce 2015; 12,98 % v roce 2016 a 12,99 % v roce 2017.
Průměrně se v těchto letech hospodářská trestná činnost podílela na celkové trestné činnosti 11,66 %.
30 376 30 731 30 616 28 306 26 294
325 366
288 660
247 628
218 162
202 303
0 50 000 100 000 150 000 200 000 250 000 300 000 350 000
2013 2014 2015 2016 2017
Počet
Rok
Podíl registrovaných případů HK na celkové kriminalitě v letech 2013-2017
Hospodářská kriminalita Kriminalita celkem
27
Povaha těchto trestných činů (vysoká latence, složitá odhalitelnost apod.) však naznačuje, že ve skutečnosti bude tento podíl vyšší.
Podle zmiňovaných policejních statistik (PČR, 2013-17) je objasněnost daných trestných činů 52,20 % v roce 2013; 55,13 % v roce 2014; 55,07 % v roce 2015; 55,13 % v roce 2016 a 54,15 % v roce 2017. Průměrně bylo v těchto letech objasněno 54,34 % případů HK.
Což je paradoxně větší procento objasnění, něž je tomu například u prostých krádeží, kde se tato hodnota pohybuje kolem 25 %. Naopak je podstatně nižší než u násilných trestných činů (cca 70 %). (PČR, 2013-17)
Obrázek 2: Podíl HK na škodě celkové kriminality v letech 2013 - 2017 Zdroj: Policie ČR (PČR, 2013-17)
Obrázek č.2 zobrazuje poměr finanční škody způsobené hospodářskou kriminalitou na celkové škodě všech druhů kriminality. Sledované období je opět v rozmezí let 2013 až 2017. Údaje jsou uvedeny v tisících Kč.
Již na první pohled je patrné, že škody způsobené hospodářskou kriminalitou jsou obrovské a pohybují se v řádech desítek miliard Kč. Průměrně se pachatelé HK za rok dopustili škody 18 629 088 200 Kč. (PČR, 2013-17)
Markantní je i jejich podíl na celkových škodách způsobených souhrnnou kriminalitou na území ČR, který činil 67,42 % v roce 2013; 72,66 % v roce 2014;
19 587 078 20 850 300 20 250 981
18 779 626
13 677 456 29 054 421 28 696 739
26 898 577
24 790 150
20 289 012
0 5 000 000 10 000 000 15 000 000 20 000 000 25 000 000 30 000 000 35 000 000
2013 2014 2015 2016 2017
Tisíc Kč
Rok
Podíl škody HK na škodě celkové kriminality v letech 2013 -2017
škody HK/ v tisících Kč škody celkové kriminality/ v tisících Kč
28
75,29 % roce2015; 75,75 % v roce 2016 a 67,41 % v roce 2017. Průměrně se tak škody z HK podílí na celkových škodách z kriminální činnosti 71,71 %. (PČR, 2013-17)
Z uvedených údajů je zcela patrné, jaké nebezpečí představují hospodářské trestné činy pro ekonomiku. Samotná skutečnost, že necelých 12 % trestných činů je odpovědných za 71,71 % škody, poukazuje na jejich vyšší ekonomickou škodlivost v porovnání s ostatními formami kriminality.
Největší finanční škodu působí trestný čin Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240. (PČR, 2013-17)
3.1 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Tento trestný čin je definován v zvláštní části trestního zákoníku (Zákon 40/2009 Sb., 2009), v hlavě VI., dílu druhém (Trestné činy daňové, poplatkové a devizové), jehož systematiku lze najít v příloze A. Tento díl zahrnuje nejčastěji páchané trestné činy hospodářské. (Kocina, 2014)
Tohoto trestného činu se dle §240, odstavce 1 Trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb.) dopustí ten kdo: „ …ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb…“.
Větším rozsahem se rozumí částka přesahující 50 000 Kč. Skutkové podstaty toho trestného činu je dosaženo, buď zkrácením platby o částku vyšší než zmiňovaných 50 000 Kč, anebo opakovaným krácením daní a poplatků o částku nižší.
Tato definice je částečně otevřená a umožňuje zahrnutí případných budoucích obdobných povinných plateb pod tento paragraf.
Dopustit toho trestného činu je možné, pokud pachatel svým konání způsobí to, že mu je vyměřená nižší nebo nulová daň.
Vylákání výhody je charakterizováno jako předstírání, že stát má vůči subjektu povinnost platby (vrácení přeplatku apod.).
Dle §240 Trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb.) je za takto spáchaný trestný čin sazba šest měsíců až tři léta odnětí svobody, nebo zákaz činnosti. Pokud je trestný čin spáchán s dvěma a více komplici, nebo je způsobená škoda značná (500 000 – 5 000 000
29
Kč), odnětí svobody je v rozmezí 2-8 let. Pokud je škoda v rozsahu velkém (5 000 000 a více) doba odnětí svobody se prodlužuje na 5-10 let.
Trestný čin dle §240 Trestního zákoníku lze spáchat pouze úmyslně, a to i v případě, že se jedná o opomenutí uvést potřebné údaje v účetní uzávěrce. Platí zde pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá a daňový poplatník by měl být znalý řádných způsobů odvodu daní. V některých případech, kdy není prokázán úmysl, (je očividné, že se jedná o chybu) se však nemusí jednat o trestný čin a je sjednán způsob nápravy. (Draštík, 2015)
O úplný zánik trestnosti daného činu se pachatel může zasloužit uplatněním tzv. účinné lítosti. Pokud pachatel sjedná nápravu a zamezí následkům trestného činu ještě před vydáním rozsudku soudu prvního stupně, je zbaven trestní odpovědnosti.
Pokud je škoda způsobená zkrácením daně nižší než značná (méně než 50 000 Kč) jsou sankce řešeny daným správcem daně. Z toho vyplývá, že trestní právo v této oblasti představuje prostředek ultima ratio. (Ptašnik, 2011)
3.1.1 Výskyt krácení daní v ČR
Zkrácení daně je jedním z nejčastějších trestných činů v oblasti hospodářské kriminality v ČR.
Dle statistik Policie ČR (PČR, 2013-17), a dle logiky věci, je téměř zcela výhradně páchán zletilými pachateli, kteří jsou nějakým způsobem povinni platit daň, nebo podobný poplatek.
Obrázek 3: Počet registrovaných případů TČ dle §240 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v letech 2013 - 2017
Zdroj: Policie ČR (PČR, 2013-2017) 1 114
858
1 015 1 043 1 107
707
435 478 541 490
0 200 400 600 800 1 000 1 200
2013 2014 2015 2016 2017
Počet
Rok
Počet registrovaných případů TČ dle §240 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Registrováno Objasněno
30
Obrázek č.3 zobrazuje počet registrovaných případů trestných činů dle §240 zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. V roce 2014 je patrný značný pokles registrovaných případů zmiňovaného trestného činu. K tomuto poklesu mohlo přispět například zvýšení limitu pro osvobození od daně příležitostných příjmů, či při pracovním poměru formou dohody o provedení práce. Naopak od roku 2015 lze každoročně pozorovat mírný nárůst. (PČR, 2013-17)
Průměrně bylo v tomto období spácháno necelých 1 028 TČ dle paragrafu §240 trestního zákoníku. Dle zmiňovaných statistik (PČR, 2013-17) bylo zkracování daní, v roce 2017, pátým nejčastěji registrovaným TČ spadajícím do kategorie hospodářské kriminality a třetím nejčastějším registrovaným TČ z hlavy VI. zvláštní části trestního zákoníku.
Rovněž je v tomto grafu vyobrazen počet objasněných případů, ze kterého lze vyvodit procento objasněnosti, jež činilo 63,46 % v roce 2013; 50,70 % v roce 2014; 47,09 % v roce 2015; 51,87 % v roce 2016 a 44,26 % v roce 2017. Průměrně je tak poměr objasněných případů z celkového počtu registrovaných případů roven 51,48 %. Toto procento je velmi podobné procentu objasněnosti celkové hospodářské kriminality. (PČR, 2013-2017)
Z výše uvedených statistik lze vyvodit, že daný TČ je jedním z nejčastěji páchaných HTČ v České republice, s průměrným procentem objasněnosti a s mírně rostoucím trendem výskytu. Jak již bylo v této práci zmíněno, hospodářská kriminalita je typická svojí složitou odhalitelností a vysokou mírou latence, a proto lze očekávat, že skutečný výskyt trestného činu dle §240 trestního zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, bude vyšší, než Policie ČR registruje.
3.1.2 Škody způsobené krácením daní v ČR
Vykonávání veškerých funkcí státu (školství, obrana, organizace, zdravotnictví…) vyžaduje finanční výdaje, které jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Většina příjmů tohoto rozpočtu je tvořena výběrem daní, poplatků a cla, které mají subjekty v tomto státě platit.
Ačkoliv ve společnosti panuje názor, že se jedná o trestný čin bez oběti, a často je povinnost platit daně chápána jako „krádež“ ze strany státu, ale opak je pravdou. Ve skutečnosti, jsou obětí všichni občané a subjekty ve státě, které strádají o případné zkrácení státního rozpočtu. Prostředky navíc v toto rozpočtu by mohly být přerozděleny, či investovány a následným multiplikačním efektem, by měly za následek nárůst HDP,
31
popřípadě celkové životní úrovně obyvatelstva (zlepšení infrastruktury, sociální platby pro potřebné atd.).
Neopomenutelná je i skutečnost, že takovéto jednání je nespravedlivé vůči subjektům, kteří daně a poplatky řádně odvádí. Páchání takového trestného činu jenom prohlubuje motivaci ostatních občanů konat podobně, protože je to zdánlivě běžné. Proto je nezbytné, aby stát dodržování legislativy upravující výběr daní vymáhal. Samozřejmostí je i zajištění, aby tato legislativa byla kvalitní (například pomocí vhodných reforem apod.). (Ptašnik, 2011)
Jak již zmiňovala předchozí kapitola, jedná se o jeden z nejčastěji páchaných HTČ a více než úměrná je i způsobená finanční škoda, která je dokonce nejvyšší ze všech kategorií TČ.
Konkrétní vyčíslení této škody, Policií ČR, v období od roku 2013 až do roku 2017, lze pozorovat na obrázku č.4.
Obrázek 4: Škoda způsobená TČ dle §240 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v letech 2013 - 2017
Zdroj: Policie ČR (PČR, 2013-2017)
I přesto že finanční škody způsobené tímto TČ zaznamenaly ve sledovaném období několika miliardový pokles, stále se jedná o finančně nejvyšší způsobenou škodu ze všech TČ.
6 843 153
8 572 074
7 957 739
5 686 096
3 980 480
0 1 000 000 2 000 000 3 000 000 4 000 000 5 000 000 6 000 000 7 000 000 8 000 000 9 000 000 10 000 000
2013 2014 2015 2016 2017
Škoda v tisících Kč
Rok
Škoda způsobená TČ dle §240 Zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby v letech 2013 - 2017
32
Průměrně tato škoda činila 6 607 908 400 Kč za rok, což se blíží téměř 1 % obvyklého státního rozpočtu České republiky.
Od roku 2014 je z grafu patrný nepřetržitý pokles způsobené škody, což by mohlo být zapříčiněno efektivnějším vyšetřováním ze strany patřičných orgánů, nebo zvýšením averze k riziku pachatelů tohoto trestného činu.
Samotná skutečnost, že se jedná o trestný čin působící největší finanční škodu, dotýkající se přímo státního rozpočtu, je dostatečná pro vyhodnocení krácení daní jako trestný čin mimořádně ekonomicky nebezpečný.
Obzvlášť problematické jsou v posledních letech daňové úniky na DPH, protože často dosahují až miliardových částek a zároveň DPH tvoří největší složku příjmů státního rozpočtu. Rovněž podnikatelské subjekty, které povinné platby (nejenom DPH) krátí, získávají značnou výhodu vůči konkurenci, což má za následek pokřivení rovného tržního prostředí. (Reis, 2015; Ryder, 2012)
Podle studie Centra pro sociální a ekonomický výzkum, zaštítěného Evropskou komisí, (CASE, 2017) tvořila v roce 2015 v ČR daňová mezera z platby DPH zhruba 16 %, což znamená, že oproti teoretickému maximálnímu příjmu při daných sazbách DPH je ve skutečném příjmu rozdíl o 66,669 miliard Kč. Tato hodnota dosahuje výše necelého 1,5 % HDP v 2015, kdy příjmy z DPH do státní kasy činily zhruba 7 % HDP. Tyto údaje jsou pouhým odhadem, ale naznačují, že skutečná škoda působená krácením daní (v tomto případě DPH) je mnohem vyšší než registruje Policie ČR.
Studie (CASE, 2017) prokázala, že 36 % této daňové mezery je způsobeno daňovými podvody.
3.1.3 Karuselové podvody
Jedním z nejčastějších způsobů jak krátit daně je páchání tzv. karuselových podvodů.
Tento podvod je založen na principu mezinárodního obchodu v rámci EU, při kterém jeden ze subjektů neplatí DPH, ale jiný ze subjektů v transakci si ve své zemi nárokuje vrácení této povinné platby (vyláká výhodu). Celé je to umožněno principem „oddanění“ zboží při pohybu přes hranice v EU, zakotveným ve směrnici Rady EU 2006/112/ES. (Reis, 2015;
Berger, 2010)
Postup je takový, že chybějící obchodník objedná zboží bez DPH od dodavatele z jiné členské země EU. DPH nezaplatí a proběhlou transakci před finančním úřadem ukryje, tak aby nebyl dohledán. Skrze následujícího obchodníka se zboží dostává zpátky do zahraničí
33
a obchodník si nárokuje vrácení DPH, kterou by za normálních netrestních okolností státu odvedl chybějící obchodník. Takovýto řetězec, je často obohacen o další mezičlánky, které znesnadňují odhalení. (Reis, 2015)
Grafické znázornění karuselového podvodu je znázorněno na obrázku č. 5.
Obrázek 5: Grafické znázornění karuselových podvodů Zdroj: CETA (Reis, 2015)
Spáchání karuselového podvodu je časté v kombinaci s tzv. „bílými koňmi“. „Bílý kůň“
je osoba, či organizace, která je formálně odpovědná za transakci, za účelem jejího ukrytí.
V případě odhalení podvodu, je odpovědnost na daném subjektu, ale skutečná osoba, která měla z transakce prospěch, zůstává neodhalená. (Reis, 2015)
Pohyb zboží mezi subjekty nemusí ani skutečně proběhnout, nebo dokonce ani žádné zboží existovat nemusí.
V současnosti jsou karuselové podvody jednou z nejnebezpečnějších forem hospodářské kriminality. V tomto typu trestného činu dle §240, zkrácení daně, poplatku a podobné platby, je nebezpečné hlavně mezinárodní hledisko a také napojení na organizovaný zločin.
Rovněž škody způsobené karuselovými podvody často dosahují devítimístných cifer.
Příkladným karuselovým podvodem je případ s krycím názvem AGAMA. V tomto případu bylo obviněno 11 fyzických a 3 právnické osoby z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby. Řetězec 32 tuzemských firem fiktivně obchodoval s drahými kovy, údajně pocházejícími ze zahraničí. Tyto drahé kovy byly v řetězci prodávány,
Chybějící Obchodník
Obchodník Dodavatel
hranice mezi členskými státy EU
34
přičemž některé ze subjektů neodvedly DPH. Koncové společnosti se zbavovaly daňové povinnosti prodejem kovů do jiné země EU a požadovaly odpočty DPH z nákupu těchto kovů. V důsledku tohoto jednání byla České republice způsobená škoda 260 milionů Kč.
(Ibehej, 2017)
Dalším příkladem je případ s krycím názvem TOPAS, ve kterém bylo stíháno 18 osob a celkové škody dosáhly cca miliardu Kč. Zajímavé, avšak ne výjimečné, na tomto případě je to, že jeho vyšetřování trvalo téměř 7 let a spis obsahoval 11 000 stran a 31 000 stran příloh. (Ibehej, 2018)
Z obou výše zmíněných případů je patrná vysoká škodlivost karuselových podvodů.
Kromě obrovských finančních škod, které přímo zasahují „kapsu“ daňového poplatníka, je zřejmá i jejich vysoká administrativní a vyšetřovací náročnost, která ekonomický zásah pro daňového poplatníka jenom zvětší.
Celá záležitost je umožněna politikou EU v oblasti DPH a Evropská komise postupně pracuje na návrhu trvalého evropského systému výběru DPH. Ministerstvo financí ČR už od roku 2014 prosazuje širší použití metody „reverse charge“ (přenesená daňová povinnost), která by snížila daňovou mezeru DPH až o 80 %. (MFČR, 2015a)
Principem této metody je přesunutí povinnosti platit DPH na poslední subjekt povinný platit DPH. Nedochází tak k několika menší platbám DPH, kterou jsou mezičlánkům v obchodním řetězci státem vraceny, ale k jedné platbě DPH na konci, subjektem, který zboží prodává konečnému odběrateli. Toto opatření je uplatnitelné i v rámci EU. (MFČR, 2015b)
Dalším opatřením napomáhajícím potírání neplatičů DPH je tzv. kontrolní hlášení DPH.
Toto hlášení udává plátcům povinnost elektronicky nahlásit platbu DPH. Toto opatření má za úkol usnadnit analýzu prováděnou správci daně při odhalování zmíněných karuselových podvodů. (MFČR, 2015c)
3.1.4 Jiné způsoby krácení daní
Vedle karuselových podvodů, které se na ekonomické ztrátě z krácení daní podílí nejvíce, se pod trestný čin dle §240 řadí i jiné způsoby nelegálního snižování daňové povinnosti.
Typické je zahrnutí fiktivních faktur do účetnictví, které neoprávněně zvyšují náklady, a tudíž zkreslují výsledek hospodaření subjektů, což zapříčiní vyměření nižší daně. Tyto náklady mohou být zcela vymyšlené, nebo se může jednat například o účtování nákupů pro
35
osobní spotřebu. Obdobný následek bude mít i nepřiznání, či přiznání jenom části některých příjmů.
Běžným způsobem spáchání trestného činu je provedení transakce bez daňového dokladu, kdy buď zákazník zaplatí za zboží, či službu bez DPH, nebo DPH uhradí a neodvede jej obchodník. Tento způsob je často diskutovaný, avšak, jak již bylo zmíněno, jeho ekonomické dopady jsou daleko nižší, než je tomu u karuselových podvodů. (Reis, 2015)
Typickým pachatelem takovéhoto TČ jsou spíše drobnější podnikatele nebo menší podniky, nejčastěji v sektoru stavebnictví, pohostinství a jiných služeb, kde je převážná část transakci prováděna v hotovosti. (Reis, 2015)
Motivem je zpravidla navýšení čistého zisku, nebo jenom samotná snaha obstát v konkurenčním prostředí a vyhnout se likvidaci, či bankrotu.
Na rozdíl od karuselových podvodů, které jsou prachobyčejným okrádáním daňových poplatníků, toto prosté krácení platby DPH vytváří alespoň nějakou přidanou hodnotu v podobě levnější služby odběrateli. Subjekty sice krátí daň a tím pádem získávají nekalou konkurenční výhodu, ale stále se aktivně podílí na tvorbě hodnot v rámci své činnosti.
V převážné většině případů, je škoda nižší než 50 000 Kč a nejedná se tedy o trestný čin, ale o přestupek.
Přesto je takové jednání neférové vůči ostatním subjektům a v rozporu s pravidly a zákony, které chod hospodářství upravují.
Jedním z opatření napomáhajícím represi popsaného jednání je tzv. elektronická evidence tržeb.
3.1.5 Elektronická evidence tržeb
EET byla zavedena za účelem zefektivnit výběr daní a zmírnit tak strádání státní pokladny od krácených daní. Prospěšnost je prezentována na kvalitním zacílení daňových kontrol, omezení nadbytečné administrativy, nezatěžování subjektů daňovými kontrolami, v případech kdy to není potřeba a v neposlední řadě výběr vyšší částky povinných plateb.
(Finanční správa, 2016)
Dalším cílem bylo vytvořit férové konkurenční prostředí, kde poctiví „platiči“ netrpí na úkor subjektů krátících daně. Součástí zavedení EET bylo i snížení DPH u stravovacích služeb z 21 na 15 %. (Finanční správa, 2016)
36
Společně se zmiňovaným kontrolním hlášením a všeobecným reverse charge mechanismem, který Ministerstvo financí propaguje, by EET měla tvořit provázaný systém potírající krácení daní.
Zhodnotit efektivnost EET, je náročné, podle ČSÚ (2017): „Výsledky oficiálního statistického zjišťování o tržbách ve službách nelze jednoduše srovnávat s odhadem vlivu zavedení EET. Mezi těmito ukazateli jsou velké metodické rozdíly. Tím hlavním je skutečnost, že ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost. Zcela shodné není ani vymezení obsahu obou ukazatelů.“
Toto prohlášení je zřejmě mířeno na hodnocení EET na oficiálním portálu EET (www.etrzby.cz), které se odkazuje právě na šetření ČSÚ. Tyto údaje rovněž evidují nárůst jak tržeb, tak i plátců, proto je komplikované „rozklíčovat“ do jaké míry EET do státní kasy přispělo.
Na základě odhadů MFČR prezentovaných na konferenci k vývoji státního rozpočtu, dluhu, daňových příjmů a efektům elektronické evidence tržeb, se přínos ve výběru DPH díky EET, za rok 2017 (očištěný o hospodářský růst), rovnal více než 5 miliardám Kč.
(Pilný, 2017)
Vyčíslit náklady je už složitější, protože mimo náklady státu na zavedení EET, je potřeba vzít v potaz i náklady všech zapojených subjektů, což by naznačovalo, že EET bylo v roce 2017 záležitostí finančně ztrátovou. Návratnost této investice tedy leží někde v budoucnu.
Skutečností však je, že EET je kvalitní pomůckou finanční správy pro odhalování krácení DPH a rovněž nabízí i usnadnění zapojeným subjektům. Tomu nasvědčuje i fakt, že zákon č. 112/2016 Sb. o evidenci tržeb, kterým se EET řídí, byl odbornou veřejností hodnocen jako druhý nejlepší zákon roku 2016. (Finanční správa, 2017)
Zavedení EET, kontrolního hlášení a propagace implementování mechanismu reverse charge v celoevropském měřítku, je provázaný systém vládních opatření, která napomáhají boji s hospodářskou kriminalitou, a lze usoudit, že směr, kterým se legislativa v této oblasti ubírá, je pozitivní.
37
3.2 Prevence hospodářské kriminality
Kriminalita je nebezpečným patologickým jevem, který znamená hrozbu pro společnost. Je nutno kriminalitu, její následky a příčiny omezovat a minimalizovat tím její dopady na společnost. V ideálním případě je potřeba kriminalitě předcházet, nebo ji účinně odstranit. Na základě znalostí o příčinách, následcích, pachatelích a znacích hospodářské trestné činnost je důležitá strategie pro prevenci, represi a potírání tohoto druhu kriminality. Esencí takovéto strategie je systém provázaných opatření, který vytvoří prostředí zamezující vzniku nelegální aktivit. Zjednodušeně řečeno, cílem je zajistit aby se páchání ekonomických zločinů nevyplácelo, nebo učinit vhodná opatření (viz předchozí podkapitola), která by její páchání zcela znemožňovala.
Prvním a hlavním způsobem boje proti hospodářské kriminalitě jsou veškeré právní nástroje, které mají za úkol uchránit ekonomiku státu před nelegální ekonomickou činností subjektů.
Vzhledem k lidské povaze a skutečnosti, že ve společnosti vždy existovala skupina lidí, ochotná se obohatit na úkor ostatních nekalým způsobem, se však jeví jako nereálné toto zločinecké jednání zcela vymýtit.
Důležitým faktorem pro vyšetřovatele v tomto neustále se vyvíjejícím odvětví kriminality, je držet krok s pachateli, jenž se velmi rychle adaptují na ekonomické změny ve společnosti, které mají za následek vznik nových možností na poli trestné činnosti.
Každá moderní země, která se s hospodářskou kriminalitou potýká, má celou soustavu organizací, které se přímo, či nepřímo zabývají bojem s tímto trh poškozujícím fenoménem. Česká republika v tomto případě není výjimkou.
3.2.1 Organizace působící proti hospodářské kriminalitě
Základem boje s hospodářskou kriminalitou je provázaný systém Státních zastupitelství, Policie ČR, Ministerstva financí, Finanční správy a například také Nejvyšší kontrolní úřad.
Policie ČR má v každé ze svých krajských centrál odbor hospodářské kriminality, který se přímo specializuje na vyšetřování případů hospodářských trestných činů.
Speciální zmínku si zaslouží Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, který byl zřízen Ministerstvem vnitra a působí na celém území ČR. Tato policejní složka působí na území ČR od roku 2003 a zabývá se především nejnebezpečnějšími formami korupce, hospodářské a finanční kriminality. (Policie ČR, 2016b)
