N ÁVRH IMPLEMENTACE ČÁROVÉHO KÓDU PŘI PŘEVODU MATERIÁLU DO VÝROBY A SAMOTNÉ

I dokument %JQMPNPWÈ QSÈDF (sidor 69-74)

Z analýzy slabých míst ve výrobě vyplynulo, že stěžejním úkolem pro zavedení čárového kódu je vyplňování a zanášení do IS tzv. průvodek. Průvodka je identifikační štítek (viz. příloha č. 7) a slouží k identifikaci výrobku na přepravní jednotce a vykázání provedené operace na téže přepravní jednotce. Má jeden originál a propisovací kopii. následující. Poté obsluha následující operace kopii průvodky sejme.

V tomto procesu dochází k velkým časovým prodlevám, k nedohledatelnosti rozpracované výroby a k chybám při přepisování do IS. Aby bylo dosaženo automatického převádění dat z průvodek do IS, nabízí se tři možné varianty řešení:

1. Varianta řešení

Průvodka bude jen jedna, nebude mít kopii a bude doplněna čárovým kódem a to tak, že výrobní zakázka, pro kterou je příslušná průvodka vychystána, bude zakódována do čárového kódu. Dále bude zakódováno tzv. kčo = krátké číslo operace (= pořadové číslo operace, které je jedinečné). Na výrobní hale, někde tak, aby měli všichni zaměstnanci přibližně stejnou vzdálenost, bude umístěn počítač s dotykovým displejem

(příklad je zobrazen na obrázku č. 35) a čtečkou pro čtení čárového kódu. Z důvodu toho, že hala má několik metrů, by se u této varianty muselo uvažovat spíše o dvou sběrných místech.

Samotný proces by pak probíhal následovně: Obsluha příslušné operace by po dokončení naplnění přepravní jednotky příslušným množstvím kusů musela vzít vyplněnou průvodku a jít k terminálu, kde by pod svým přihlášením naskenovala průvodku a po vyzvání systémem zadala přes dotykový displej nejprve číslo operace a po potvrzení čísla operace by byla ještě vyzvána k doplnění hotového množství. Poté by se obsluha vrátila na své pracoviště a průvodku by umístila na přepravní jednotku.

Nevýhody tohoto řešení:

- proškolení všech zaměstnanců na užívání čtečky čárového kódu

- na konci směny by se u terminálů tvořily velké fronty, protože by každý zaměstnanec chtěl uložit svou hotovou práci

Obrázek 35: Dotykový PC se čtečkou čárových kódů [zdroj: vlastní]

2. Varianta řešení

Druhá varianta řešení se nabízí v tom, že by každé pracoviště bylo vybaveno mobilní čtečkou čárových kódů. Každá obsluha by po naplnění přepravní jednotky stanoveným množstvím, se přihlásila do čtečky svým číslem zaměstnance a opět by byla čtečkou vyzvána o zadání čísla operace a po potvrzení čísla operace by byla ještě vyzvána k doplnění hotového množství. Opět by stačila jen jedna průvodka bez kopie, protože naskenovaná průvodka by se umístila na přepravní jednotku.

Nevýhody tohoto řešení:

- opět by bylo nutné proškolení všech zaměstnanců, kteří by čtečku obsluhovali - pořízení velkého množství čteček a z toho vyplývají vysoké finanční vstupy

pro zavedení tohoto řešení

3. Varianta řešení

Jako další varianta se nabízí ta, že by průvodky mobilně skenovaly plánovačky.

Prozatím se např. na lisovně nachází 5 plánovaček, které mají v náplni práce přepisování informací z průvodek do IS. Plánovačky chodí pouze na ranní směnu, tudíž dochází k velkým časovým prodlevám, než je hotová výroba zanesena do IS, protože na rozdíl od plánovaček výroba jede na 3. směnný provoz.

Tato varianta řešení by spočívala v tom, že by plánovačky chodily na všechny tři směny. Na každé směně by byla jedna. Plánovačka by byla proškolena v užívání mobilní čtečky čárového kódu a snímala by hotové průvodky. Aby mohla při skenování průvodky zadat, o jakého zaměstnance se jedná, musely by osobní karty zaměstnanců doplněny o čárový kód. Zakódováno by bylo číslo zaměstnance. Karty by po dobu práce byly umístěny na předem určeném a viditelném místě, aby mohla plánovačka přijít ke kartě a naskenovat číslo zaměstnance a poté zadat číslo operace a množství hotových dílů. Opět by průvodka nemusela být s kopií a stačila by pouze jedna. Problém by mohl nastat v tom okamžiku, kdy v přibližně stejném čase dokončí doplnění přepravní jednotky více zaměstnanců a plánovačka bude postupně muset naskenovat jednotlivé operace. Tento problém by šel vyřešit tak, že hotová průvodka, než se připevní na přepravní jednotku, bude také viditelně umístěna na předem určeném místě a až po naskenování bude obsluhou uložena na správnou přepravní jednotku a tím dá impuls i manipulantovi výroby, aby přesunul přepravní jednotku na další operaci.

Jako možné riziko u této varianty by mohl nastat konec směny, kdy plánovačka nebude stačit obejít všechny zaměstnance, aby jim naskenovala hotovou práci a zaměstnanci mohli odejít a vzít si svou osobní kartu zaměstnance. Normočas na vyrobení příslušné operace je vypočítaný tak, že obsluha by měla mít vyrobené příslušné množství cca. půl hodiny před ukončením směny a to z toho důvodu, že musí uklidit své pracoviště a předat ho následující směně. Tady vzniká prostor, který se nabízí pro plánovačku na doskenování vyrobených dílů.

Nevýhody tohoto řešení:

- nutné doplnění čárového kódu na karty zaměstnanců

- na každém pracovišti vyčlenit prostor pro viditelné umístění karty zaměstnance a hotové průvodky čekající na naskenování

Po předložení navržených variant vedení společnosti bylo rozhodnuto, že bude využita varianta číslo 3. Jako slabé místo, již zmíněný konec směny, bylo dohodnuto, že ve zkušební době bude odzkoušený navržený postup. V případě, že by se zvýšil počet operací a plánovačka by nestačila při výměně směny všechnu rozpracovanou výrobu naskenovat, bude na výrobní halu nainstalován počítač s dotykovým displejem a čtečkou čárových kódů. V tomto případě, bude muset proběhnout důsledné proškolení všech zaměstnanců, aby si uměli všichni zapsat vyrobenou práci.

Jako pozitivum by se tato varianta dodatečného umístění počítače s dotykovým displejem a čtečkou čárových kódů jevila i v případě např. nemocí, či dovolených, kdy by plánovačka nebyla přítomna, tím by si pak mohli zaměstnanci sami načíst práci. Jako nevýhoda je bohužel další finanční investice.

Jak již bylo výše zmíněno, je nutné doplnit čárový kód do průvodky (viz.

obrázek č. 36) a do karty zaměstnance. Jak bude průvodka doplněna čárovým kódem, zobrazuje obrázek č. 37 a obrázek č. 38 zobrazuje doplnění kódu na osobní kartu zaměstnance. Osobní karta zaměstnance je polepena etiketou, která obsahuje fotku obličeje zaměstnance, jméno a jeho osobní číslo. Proto výměna této etikety nepředstavuje žádný problém, protože polepení karet etiketami si firma zastřešuje sama na personálním oddělení. U stávajících zaměstnanců se etikety na karty přelepí a noví zaměstnanci již dostanou karty s etiketami, které již obsahují čárový kód.

Stávající Průvodka

Obrázek 36: Stávající průvodka [zdroj: vlastní]

Návrh úpravy Průvodky

Obrázek 37: Průvodka doplněná o čárový kód [zdroj: vlastní]

Návrh nové Karty zaměstnance

Obrázek 38: Návrh úpravy Karty zaměstnance [zdroj: vlastní]

9.6.1 Výhody zavedení automatické identifikace při výrobě - zrychlení celého procesu bez nutnosti ručního zadávání dat

- aktuálnost dat v konkrétním čase a dohledatelnost rozpracované výroby v konkrétním čase

- zrušení propisovací průvodky a nahrazení pouze její jednou kopií - ušetření finančních prostředků na personální náklady za dvě plánovačky

9.6.2 Nutné předpoklady pro fungování systému čárových kódů při výrobě - důsledné dodržování umisťování osobních karet na místě k tomu určených - umisťování průvodek na místě k tomu určených, než plánovačka obejde všechny

operace

- důsledné dodržování workflow procesu

- je nutné, aby proběhlo proškolení plánovaček a zaměstnanců na obsluhu s terminály

I dokument %JQMPNPWÈ QSÈDF (sidor 69-74)