V následující podkapitole si rozdělíme jednotlivé druhy návykových látek dle skupin, do kterých lze jednotlivé drogy sdružit.
2.1.1 Opioidy
Opioidy se užívají při léčbě odvykacího syndromu u novorozenců, jejichž matky jsou závislé na heroinu. Opioidy tlumí centrální nervovou soustavu, způsobují rozšíření cév a pokles krevního tlaku, zpomalují srdeční činnost, snižují dechový objem, vyvolávají mimo jiné také těžkou zácpu atd. (Minařík 2003, s. 159, 160). „Opioidy mají využití jako silné léky k tišení bolesti a dále jako léky proti kašli (antitusika), jelikož tlumí kašlací reflex“ (Beran, aj. 2012, s. 143).
17
„Při intoxikaci je v popředí zklidnění a příjemná euforie, která více než jiné účinky podléhá toleranci. Opioidy ale mohou také vyvolat dysforii (rozladu), hlavně u žen, obyčejně bývá spojena s nevolností, zvracením a neschopností koncentrace“ (Minařík 2003, s. 160). Mezi první příznaky patří hučení v uších, nevolnost, svědění (škrábání se i v kómatu), pocit horkosti v obličeji, zúžení zornic, povrchní dýchání apod. Objevuje se při nich velká somatická závislost; důležitým faktem je, že při abstinenci rychle klesá tolerance a běžná dávka se může stát smrtelnou (Minařík 2003, s. 160).
Drogy patřící do této skupiny dle Minaříka:
- heroin – jedna z nejzávažnějších drog při léčbě závislosti;
- „braun“;
- metadon (Minařík 2003, s. 161, 162).
2.1.2 Stimulancia
„Psychostimulancia jsou látky s nefyziologickým budivým efektem na CNS“
(Minařík 2003, s. 164). Mezi typické zástupce patří:
- pervitin (metamfetamin);
- amfetamin;
- kokain (Minařík 2003, s. 164).
Požití psychostimulancií způsobuje zvýšenou bdělost, zrychluje psychomotorické tempo, urychluje myšlení, zahání únavu, zkracuje spánek, vyvolává euforii a energii, snižuje chuť k jídlu. Zajímavostí je, že tato skupina látek nevyvolává závislost somatickou, „pouze“ psychickou. Dlouhodobé užívání může pak vyvolat toxickou psychózu, jejímiž hlavními rysy jsou:
- „zřetelné paranoidní domněnky, že klientovi chce někdo ublížit;
- zřetelné postižení nálady;
- zrakové, sluchové a taktilní halucinace (obrazu mohou dominovat zrakové halucinace, u kokainu většinou dominují halucinace taktilní)“ (Minařík 2003, s. 164, 165).
18
2.1.3 Halucinogeny
Užívání halucinogenů jiného původu než konopných se objevuje v České republice velice vzácně. Skupinu halucinogenních drog lze rozdělit do tří skupin:
- přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub, př. durman, psilocybin atd.;
- přírodní halucinogenní drogy živočišného původu, př. bufetenin;
- semisyntetické a syntetické halucinogenní drogy, př. LSD-25 (Beran, aj. 2012, s. 140).
Halucinogeny patří mezi nejzkoumanější skupinu drog, především kvůli jejich neobvyklým vlastnostem, ale také kvůli nevyzpytatelným a tajemným účinkům. Doposud nebyl zjištěn případ předávkování halucinogeny, vysoké dávky mohou však u lysohlávek způsobit vážná poškození jater nebo ledvin (Miovský 2003, s. 169–171).
2.1.4 Konopné drogy
Mezi konopné drogy se řadí především marihuana a hašiš. Tato skupina drog je užívána především kouřením, objevuje se také perorální užití (součást pokrmů či nápojů apod.). U intoxikace nelze nikdy říci, jak bude probíhat; u dlouhodobých uživatelů je aktuálně užité množství ovlivněno i daným množstvím v těle (Miovský 2003, s. 175, 176).
Jako charakteristické účinky se řadí sucho v ústech, pocit chladu a hlad, deformace ve vnímání času a prostoru, sluchové a zrakové iluze. Konopné drogy většinou nevytváří somatickou závislost, psychickou závislost uvádí 8–10 % uživatelů, ani odvykací příznaky se neobjevují (u výjimečných případů se objevuje podrážděnost, psychomotorický neklid, úzkost, nervozita, bolesti hlavy). Někteří autoři uvádí, že konopné drogy jsou tzv. vstupní do světa drog, ale tato představa je mylná, tvrdí Miovský.
„Největší riziko představuje pití alkoholu a kouření nikotinových cigaret v dětství a adolescenci. Za iniciační drogu lze pro určitou specifickou skupinu uživatelů drog pokládat rovněž těkavé látky a předepisovaná psychofarmaka“ (Miovský 2003, s. 177).
Teorii potvrzuje i J. A. Califano Jr., který uvádí, že většina drogových uživatelů nezačíná marihuanou, ale kouřením cigaret a problémy s alkoholem. Faktory, které jsou předpokladem k užívání nelegálních drog, jsou následující – nízký věk prvního užití
19
alkoholu či cigaret, těžké užívání marihuany a psychiatrické poruchy (Califano Jr. 2002, s. 37, 38).
2.1.5 Léky vyvolávající závislost
Různé druhy léků způsobují útlum CNS, přivozují otupělost, ospalost, postižena je i řečová složka, předávkování může způsobit kóma. „Chronické užívání vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce, a to i u uživatelů, kteří ji dostávají jako lék na lékařský předpis“ (Hampl 2003, s. 187). Při odvykání se objevuje nespavost, bolesti svalů, neklid, agresivita, průjem, třes atd. Jako nejznámější jsou uváděny Coldrex, Alnagon, Morfin, Kodein, Dolsin, Tramal, Rohypnol, Neurol, Nitrazepam, Diazepam, Lexaurin apod. (Hampl 2003, s. 187–190). Dále zmíníme tři velké skupiny léků, které se následně různě dělí a vzájemně prolínají.
„Analgetika jsou látky, které s dostatečnou selektivitou snižují vnímání bolesti.
Bolest sama o sobě má značný biologický význam – varuje organismus před poškozením a signalizuje přítomnost nemoci, je tedy symptomem“ (Bayer 2003, s. 180). Analgetika lze rozdělit na dvě základní skupiny:
- opioidní analgetika – působí jako tělu vlastní látky zastírající bolest (střední až silná intenzita), užití při pooperačních, poúrazových bolestech, na onkologii;
- nesteroidní antiflogistika – k tišení bolesti (nižší a střední intenzita), př. bolest svalů, kloubů, velmi důležité při revmatických onemocněních (Bayer 2003, s. 180).
Sedativa jsou látky, které v sobě mají zklidňující účinek. Řadí se mezi ně barbituráty, bromidy, některé rostlinné drogy – látky ale již nejsou téměř využívány, jelikož se na trhu objevily „bezpečnější“ léky. V jistém slova smyslu lze pokládat za sedativa také hypnotika, tedy léky na spaní, které ovlivňují vigilitu (Bayer 2003, s. 180).
Anxiolytika neboli trankvilizéry jsou další skupinou léků, které pozitivním způsobem ovlivňují náladu. Spolu s hypnotiky jsou nejčastěji předepisovány praktickými lékaři. Svým působením snižují nebo odstraňují úzkost, psychické tenze a strach. Indikací
„jsou tedy úzkostné stavy včetně těch, které jsou spojené s doprovodnými vegetativními
20
fenomény úzkosti“ (Bayer 2003, s. 180), dále poruchy spánku spojené s anxietou, odvykací syndrom při závislosti na alkoholu a barbituátech, epileptické záchvaty atd.
(Bayer 2003, 180, 181).
2.1.6 Těkavé látky
Těkavé látky lze nalézt v MKN-10 pod označením F 18 – prchavé látky. „Patří mezi ně některá rozpustidla, ředidla a lepidla, ale i plynné látky, například éter a rajský plyn“ (Hampl 2003, s. 193). Dané látky se liší způsobem účinku, chemickým složením a klinickým obrazem. Těkavé látky ovlivňují CNS – projevují se euforií s pozdějším útlumem, zrakovými a sluchovými halucinacemi, poruchami vědomí. Řadí se mezi ně:
- toluen (methylbenzen) – nejrozšířenější zástupce skupiny;
- trichlorethylen – všestranné rozpouštědlo;
- aceton – rozpouštědlo, způsobuje euforii;
- éter – rozpouštědlo tuků a olejů;
- benzín – pohonná hmota;
- rajský plyn – po vdechnutí přichází opojný bezbolestný stav (Hampl 2003, s. 193, 194).
Jelikož je téměř nemožné kontrolovat dávkování, k úmrtí může dojít již při prvním požití – porucha vědomí lehce přejde v bezvědomí až koma a srdeční zástavu.
Při dlouhodobém užívání nastává celkové otupění, „hloupnutí“, dochází k poruchám chování a emocí, afektivní labilitě, agresivitě, ztrátě zájmů apod. Často mají jedinci toxické poškození jater a ledvin, aspirační pneumonii a poleptané dýchací cesty (Hampl 2003, s. 194, 195).
2.1.7 Taneční drogy
„Žádoucí efekt pro užití taneční drogy je stimulační účinek umožňující intenzivní tanec bez pocitu únavy, vyšší hovornost, zvýšená sociabilita, a i afrodiziakální efekt se snížením zábran“ (Beran, aj. 2012, s. 139). Taneční drogy jsou typické jejich halucinogenním a stimulačním účinkem. Mezi zneužívané látky se řadí marihuana, hašiš, extáze (MDMA) a LSD, přičemž se k nim v poslední době přidává kokain a syntetické drogy – syntetické piperaziny. Kromě již zmíněných se objevuje velký rozmach také
21
„legálních“ drog, např. methylon, MDMC, butylen, metedron, mefedron atd. (Beran, aj. 2012, s. 139, 140).
Dle Kaliny, aj. je však rozdělení jiné, do skupiny tanečních drog spadá pouze MDMA, která je mezníkem mezi stimulancií a halucinogenů. Samotné požití extáze není nijak nebezpečné, ale v kombinaci s jinými léky či drogami se zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků a zdravotních komplikací. Při intoxikaci jedinec pozoruje nejdříve neklid a zmatenost, ale ty hned vystřídá fáze pohody a klidu, lepší se nálada a mizí stres.
Mezi nejvážnější komplikace patří hypertermie, tedy přehřátí organismu, které se může vyskytovat při užívání na celonočních párty (nadměrná tělesná aktivita, vyšší teplota okolí atd.). Mezi další nežádoucí účinky se řadí vzestup krevního tlaku, urychlení srdeční akce a poškození jater (Minařík, Páleníček 2003, s. 200–202).
2.1.8 Závislost na tabáku
„Nikotin je jediná návyková látka v tabáku, která zapříčiňuje vznik závislosti.
Zužuje cévy, může být příčinou náhlé srdeční smrti, zhoršuje vysoký krevní tlak. Není to však jediná škodlivina v tabáku, k těm dalším patří např. rakovinotvorné dehty“ (Nešpor 2001, s. 148).
Nikotin je jedinou složkou z několika tisíc, kterou obsahuje tabák. „Akutní účinky nejsou tak podstatné: lokální podráždění sliznic, nauzea, bolesti hlavy, průjem. Někoho od kouření mohou odradit, ale většinou pod sociálním tlakem začínající kuřák tyto problémy rychle překoná, později se už neobjevují – rychle vzniká tolerance“ (Králíková 2003, s. 206).
Při odvykání jedinec pociťuje nepřekonatelnou touhu po cigaretě (tzv. craving), podrážděnost a nervozitu, změny nálady, deprese, poruchy spánku, únavu a nesoustředěnost. První abstinenční příznaky jsou patrné několik hodin po poslední dávce nikotinu. K psychickým změnám u jedince nedochází a jelikož je tabák legální a společensky tolerovaná droga, uživatelé si neuvědomují natolik závislost somatickou.
„Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno, kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku“ (Králíková 2003, s. 206). Kouření je již naučené chování, které si jedinec fixuje několik let, odnaučení pak trvá několik měsíců.
22
2.1.9 Alkohol
Ethanol se pro potravinářské účely získává kvasným procesem, využití ve výrobě mají především části rostlin bohaté na sacharidy, zejména cukrová třtina, cukrová řepa, brambory, ovoce a obilniny. „Kvasný proces vzhledem k obsahu mnoha dalších látek v substrátu kromě sacharidů a přítomnosti i mnoha jiných mikroorganismů vede ke vzniku dalších látek se žádoucím či nežádoucím účinkem“ (Beran, aj., 2012, s. 116).
„Alkohol je nejčastěji využívanou psychoaktivní látkou (tj. látkou, která ovlivňuje psychické funkce). V malém množství má povzbudivý účinek, ve větším pak působí tlumivě“ (Peterková 2008). Resorpce alkoholu do organismu začíná v ústech, odkud se dostává do žaludku, kde se ethanol začíná vstřebávat (cca 20 %). Zbylých 80 % se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Rychlost vstřebávání ethanolu do krve a organismu závisí na mnoha faktorech – velikost plochy trávicího ústrojí, náplň žaludku a kvalita jídla, nervové vypětí a únava, fyzická námaha apod. Největší koncentraci ethanolu je při jednorázovém podání možno sledovat za 30 minut až 2 hodiny. Naopak vylučování ethanolu z organismu probíhá oxidací v procesu látkové přeměny (90–95 %), zbývajících 5–10 % v nezměněné formě – dechem a močí (Beran, aj. 2012, s. 117, 118). Při požití většího množství alkoholu může dojít k následujícím
„symptomům:
- rozšíření cév, zvýšení teploty kůže, pocit horka, zčervenání v obličeji;
- zrychlení srdeční činnosti a dýchání;
- pokles krevního tlaku v důsledku vazodilatace;
- zúžení průdušek;
- nauzea, zvracení, bolesti hlavy;
- euforie nebo averzivní reakce“ (Fischer, Škoda 2009, s. 100).
„Alkohol uvolňuje, uklidňuje, činí vše snadným, pozvedá náladu, potlačuje problémy, podporuje komunikaci, odstraňuje sexuální zábrany, a navíc ještě mnoha lidem chutná“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 81). Intoxikace alkoholem se dělí na tři skupiny, přičemž reakce člověka na promile je různorodá (jinak reaguje občasný konzument a jinak dlouholetý alkoholik), tedy tři stadia opilosti:
- lehká opilost (0,5 až 1,5 promile) – psychomotorické uvolnění zábran, neadekvátní povznesení nálady, nutkání k aktivitě, snížení kritičnosti, mnohomluvnost atd.;
23
- opilost středního stupně (1,5 až 2,5 promile) – silnější euforie, vymizelá schopnost kritiky, zmenšená schopnost ovládání, poruchy vnímání prostředí, chování orientováno na povrchní věci apod.;
- těžká opilost, resp. otrava alkoholem (nad 2,5 promile) – změny vědomí, poruchy orientace a ztráta kontinuity myšlení, neschopnost jednat přiměřeně, sklony k agresi (Göhlert, Kühn 2001, s. 81, 82).
2.1.10 Typy a stadia alkoholové závislosti
„Vznik závislosti je ovlivněn genetickými faktory (metabolismus je nastaven tak, že člověku pití přináší příjemné pocity bez negativních následků), osobnostními vlastnostmi (nedostatek sebekontroly, impulzivita) a nápodobou (rodičů, vrstevníků...)“
(Peterková 2008). V lékařství se objevuje pět typů alkoholové závislosti, které si následně důkladněji rozebereme.
Typ alfa
U nejlehčí formy se objevuje dočasná psychická závislost, avšak bez ztráty kontroly, neobjevují se známky zesíleného pití, může docházet k sociálním a rodinným konfliktům (Göhlert, Kühn 2001, s. 83).
Typ beta
U druhého typu se objevuje nadměrné pití, ale nebývá pravidelné. Přítomné jsou tělesné problémy (př. zánět nervů, gastritida, cirhóza jater). Zpravidla do tohoto typu spadají tzv. víkendoví a příležitostní pijáci, dále také společenský typ pijáka (Göhlert, Kühn 2001, s. 84).
Typ gama
V této kategorii mají jedinci již problém se ztrátou kontroly nad pitím, objevuje se psychická závislost. Piják typu gama je však ještě schopen abstinence na nějaký čas, který se ale postupně zkracuje (Göhlert, Kühn 2001, s. 84, 85).
Typ delta
Čtvrtá forma závislosti vykazuje jako nejvýraznější rys ztrátu abstinence. Jedinci spadající pod tuto kategorii jsou téměř neustále pod vlivem alkoholu (tedy ve dne
24
i v noci), ale na rozdíl od typu gama nejsou nikdy pod nadměrnou intoxikací (Göhlert, Kühn 2001, s. 86).
Typ epsílon
Poslední typ se vyskytuje velmi vzácně. Jde o periodické vícedenní pijácké excesy spojené se ztrátou kontroly, popř. stavy rozladění. Jedinci bývají sociálně i klinicky nenápadní, pouze jednou za čas unikají z normálního života a brzy se do něho opět „vrátí“
(Göhlert, Kühn 2001, s. 86).
Stadia alkoholové závislosti
1) počáteční fáze – mírné užívání alkoholu, „pije proti úzkosti nebo ve společnosti a postupně, nenápadně se zvyšují dávky i frekvence pití“ (Peterková 2008);
2) prodromální fáze – utajované pití, výpadky paměti;
3) kritická fáze – ztráta kontroly nad pitím a abstinence, objevuje se psychická závislost, „konflikty v rodině i práci, mění se hodnoty, vztahy k lidem“ (Peterková 2008);
4) chronická fáze – „člověk pije trvale, má přidružené psychické i tělesné problémy“
(Peterková 2008), snížená tolerance, poškození orgánů, krvácení, záněty apod.
(Göhlert, Kühn 2001, s. 88).
25
Pojetí závislosti
Pojem závislost s sebou nese určitou nesvobodu. Tato nesvoboda se pomalu vykresluje ve všech oblastech života závislého jedince – jde tedy o oblast biologickou, psychologickou, sociální a spirituální. Zmíněné oblasti jsou vzájemně provázané a ovlivňují člověka ve všech rovinách jeho bytí.