Vliv pobytu v odvykacím centru na vzdělání
Diplomová práce
Studijní program: N7506 – Speciální pedagogika Studijní obor: 7506T002 – Speciální pedagogika Autor práce: Bc. Veronika Vlachynská
Vedoucí práce: PaedDr. Jana Paukertová, Ph.D.
Liberec 2018
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Chtěla bych poděkovat mé vedoucí práce PaedDr. Janě Paukertové, Ph.D.
za cenné rady a odborné vedení.
Velké poděkování patří také všem respondentům a jejich upřímné ochotě spolupracovat, bez kterých by empirická část práce nemohla být realizována.
Velmi děkuji také mému manželovi za podporu, mým synům za toleranci a pochopení, mé matce a manželovým rodičům za čas věnovaný mým dětem, v neposlední řadě pak matce také za odborné konzultace.
Anotace
Diplomová práce se zabývá vlivem pobytu v odvykacím centru na vzdělání, jejím hlavním cílem je mapovat oblast vzdělanosti závislých jedinců, kteří prošli terapeutickou komunitou a nyní abstinují. Jedná se především o oblast vzdělání, ale také se týká změny v oblasti uvažování, pohledu na realitu života, změny hodnotového systému. Jde o celkovou proměnu jedince, která z člověka závislého na návykových látkách vytvořila samostatně žijící a ekonomicky nezávislou osobnost.
Teoretická část práce uvádí do problematiky návykových látek, definuje základní pojmy, dělí jednotlivé druhy návykových látek, dále se zabývá pojetím závislosti.
Následují druhy a formy léčby, je blíže specifikovaná léčba v terapeutických komunitách obecně. Práce se také zaměřuje na druhy a stupně vzdělání a protidrogovou prevenci.
V empirické části je provedeno šetření, jež skrze rozhovory a následně analýzu pomocí metody zakotvené teorie zjišťuje dosažené vzdělání jedinců před léčbou v odvykacím centru, jejich cestu odvykáním, abstinencí, doplňováním vzdělání i případné budoucí plány týkající se dalšího vzdělávání.
Klíčová slova
Návykové látky, závislost, terapeutická komunita, abstinence, vzdělání, vzdělávání, změna hodnotového systému
Annotation
The diploma thesis deals with the influence of stay in the education center, its main aim is to map the area of education of addicted individuals who have passed through the therapeutic community and now abstain. This is primarily about the area of education but also about change in thinking, looking at the reality of life, changing the value system.
It is the total transformation of an individual who has created a self-dependent and economically independent person from a addictive person.
The theoretical part describes the problem of addictive substances, defines the basic concepts, divides the individual types of addictive substances and also deals with the concept of addiction. Following are the types and forms of treatment, a more specified treatment in the therapeutic communities in general. The work also focuses on types and levels of education and drug prevention.
In the empirical part is conducted investigation which through interviews and then analysis using the method of anchored theory determines the attained education of individuals before treatment in the cessation center, their way to cessation, abstinence, completion of education and possible future plans for further education.
Key words
Addictive substances, addiction, therapeutic community, abstinence, education, schooling, change of the value system
7
Obsah
Úvod ... 12
TEORETICKÁ ČÁST ... 14
Závislost obecně ... 14
Léčiva, jedy, omamné a psychotropní látky, nikotin a alkohol ... 16
2.1 Dělení návykových látek a jejich účinky ... 16
2.1.1 Opioidy ... 16
2.1.2 Stimulancia ... 17
2.1.3 Halucinogeny... 18
2.1.4 Konopné drogy ... 18
2.1.5 Léky vyvolávající závislost ... 19
2.1.6 Těkavé látky ... 20
2.1.7 Taneční drogy ... 20
2.1.8 Závislost na tabáku ... 21
2.1.9 Alkohol ... 22
2.1.10 Typy a stadia alkoholové závislosti... 23
Pojetí závislosti ... 25
3.1 Dimenze biologická ... 25
3.2 Dimenze psychologická ... 25
3.3 Dimenze sociální ... 26
3.4 Dimenze spirituální ... 27
Cesty ze závislosti ... 28
4.1 Návaznost dalšího léčení po detoxifikaci ... 28
4.2 Protidrogové instituce a odborníci ... 29
4.3 Ambulantní terapie versus stacionární odvykání ... 31
Terapeutická komunita v léčbě závislostí ... 33
5.1 Zvláštnosti TK ... 33
8
5.2 Obsah a metody léčby v TK ... 33
5.3 Dospívající a mladí dospělí v TK ... 34
5.3.1 Léčba dospívajících ... 35
5.4 Zařízení poskytující rezidenční programy v roce 2016 ... 37
Vzdělávání ... 38
6.1 Základní pojmy edukace užité v práci ... 38
6.2 Právní předpisy a další dokumenty související se školstvím ... 39
6.3 Druhy vzdělání ... 39
6.4 Stupně vzdělávání v ČR ... 41
6.4.1 Základní vzdělávání (primární a nižší sekundární vzdělávání) ... 41
6.4.2 Střední vzdělávání (vyšší sekundární vzdělávání) ... 42
6.4.3 Vysokoškolské vzdělávání (terciární vzdělávání) ... 42
6.5 Školská zařízení ... 42
Školní protidrogová prevence ... 44
7.1 Rizikové faktory ... 44
7.2 Školní prevence ... 45
7.2.1 Realizátoři prevence a typy prevence ... 45
7.2.2 Efektivita školy vs. účinná školní drogová prevence ... 46
PRAKTICKÁ ČÁST... 48
Výzkumný projekt ... 48
8.1 Formulace výzkumného problému ... 48
8.2 Cíle práce a výzkumné otázky ... 48
8.3 Metodologie výzkumu ... 49
8.3.1 Polostrukturovaný rozhovor ... 49
8.4 Charakteristika výzkumného souboru ... 50
Charakteristika organizace Teen Challenge ... 53
9.1 Historie Teen Challenge ... 53
9
9.2 Cíl organizace, jednotlivé služby ... 53
Použité metody, analýzy a interpretace dat ... 55
10.1 Prezentace zjištěných dat při rozhovoru ... 55
10.2 Otevřené kódování ... 55
10.3 Axiální kódování ... 57
10.4 Selektivní kódování ... 59
Vyhodnocení a interpretace výsledků ... 66
11.1 Interpretace výsledků výzkumných otázek ... 66
11.2 Zhodnocení cíle diplomové práce ... 68
Diskuze ... 69
Závěr ... 75
Seznam použitých zdrojů ... 77
Seznam příloh ... 82
10
Seznam tabulek
Tabulka 1: Vzorek respondentů
Tabulka 2: Nejvyšší ukončené vzdělání Tabulka 3: Výchozí vzdělání
Tabulka 4: Doplněné vzdělání
11
Seznam použitých zkratek a symbolů
ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder (hyperkinetická porucha) ARO – anesteziologicko-resuscitační oddělení
CNS – centrální nervová soustava ČR – Česká republika
ČSSR – Československá socialistická republika
MDMA – extáze (3,4-methylendioxy-N-metamfetamin) MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
NIDA – National Institute on Drug Abuse (Národní ústav pro otázky zneužívání drog) OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná
PPP – pedagogicko-psychologická poradna
RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání SPC – speciálně pedagogické centrum
SŠ – střední škola TC – Teen Challenge TK – terapeutická komunita
WHO – World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
12
Úvod
Vzdělání je souhrn schopností a dovedností, který jedinci získávají prostřednictvím vzdělávání. Mezi vzdělávání spadá nejen systém školství, ale již primární socializace v nukleární rodině, která probíhá v útlém věku dítěte, pokračuje dále sekundární socializací uskutečňovanou pomocí školských institucí, potažmo terciální socializací u dospělých jedinců, kam se řadí i jiné formy vzdělávání. Vzhledem k tomu, že v postmoderní společnosti je každý jedinec podřízen systému institucí, nemusí mít zdravou motivaci dokončit daný stupeň vzdělání. Je jednoduše ovlivnitelný špatnými vzory v rodině (institucionální výchovou), partou vrstevníků či dalšími vnějšími vlivy, není proto výjimkou zrod sociálně-patologických jevů u zmiňovaných jedinců. Jedním z možných může být právě užívání návykových látek, které s sebou nese přidruženou trestnou činnost apod.
Jelikož se dnes hranice počátku užívání drog neustále posunuje, již jedinci studující střední školy jsou jejich pravidelnými uživateli. To s sebou nese vysokou absenci, opakování ročníků, střídání škol a v konečném důsledku přerušené studium.
Avšak i tito jedinci dojdou dříve či později do bodu, kdy se rozhodnou užívání ukončit a změnit své životy, v opačném případě jejich životy končí fatálně. Následně se pokoušejí skrze pobyty v odvykacích léčebnách změnit své návyky a začít žít běžné životy, které ale s sebou neustále nesou nástrahy, jež mohou končit relapsem. Pokud však jedinci vytrvají v abstinenci, pokusí se dále tvarovat své nové šance – na život, práci, vzdělání.
Ve chvíli, kdy se jejich životy stabilizují, mají chuť se někam posunout, doplnit si vzdělání či vzdělávat se jinou formou, skrze pracovní příležitosti. Diplomová práce se zabývá životním vývojem popisovaných jedinců, kteří si prošli závislostí a následně měnili svůj způsob života, jenž s sebou přinesl mimo jiné také velký vliv na jejich vzdělávání.
Teoretická část práce nejprve definuje pojem závislost, která je kauzální podmínkou, jež zapříčinila přerušení vzdělávání. Dále se zabývá dělením návykových látek, jejich účinky, věnuje se pojetí závislosti čili tomu, jakým způsobem závislost ovlivňuje jednotlivé složky bytí člověka. Následně práce přibližuje různé způsoby léčení, podrobněji se zaměřuje na terapeutickou komunitu, jelikož právě s ní je úzce propojena praktická část práce. Ústředním fenoménem je vzdělávání, které bylo u jedinců na velmi nízké úrovni, následně však bylo doplňováno, kapitola v teoretické části se věnuje
13
různým druhům a stupňům vzdělávání atd. Poslední kapitolou je pak školní protidrogová prevence, která je důležitým předpokladem pro nerozvinutí sociálně patologických jevů.
V empirické části je provedeno šetření, ve kterém se autorka zaměřuje na oblast vzdělanosti abstinujících jedinců, kteří si prošli závislostí a následně léčbou v terapeutické komunitě. V práci byl využit kvalitativní průzkum, kde byly skrze polostrukturované rozhovory zjišťovány potřebné informace k provedení kódování a vyvození příslušného paradigmatického modelu určujícího hlavní fenomén, příčinné podmínky, kontext, intervenující podmínky, strategie jednání a následky. Ze zjištěných dat bylo možno odpovědět na výzkumné otázky a splnit cíl diplomové práce, tedy zmapovat oblast vzdělanosti jedinců dříve závislých na návykových látkách; zjistit, jaký vliv mělo umístění závislých jedinců v odvykacím centru na jejich vzdělanost a jak po ukončení pobytu v odvykacím centru pokračovalo jejich další vzdělávání.
14
TEORETICKÁ ČÁST
Jelikož se práce zabývá problematikou závislostí, je důležité nejprve probrat základní terminologii.
Závislost obecně
WHO definuje závislost na alkoholu, lécích nebo drogách jako „stav periodické nebo chronické intoxikace (otravy) psychotropními substancemi (návykovými látkami), jenž je vyvoláván opakovaným užíváním přirozené nebo syntetické drogy a je škodlivý pro jednotlivce a společnost“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 20).
Mnoho lidí si neuvědomuje, že závislost není jen pouhý zlozvyk. Dle toho zákonitě očekává, že pokud jedinec přestane užívat látku, jeho život se prakticky promění.
Léčba jakékoli závislosti, ať již alkoholové nebo drogové, však musí být komplexní, obsáhnout fyzickou, psychickou i sociální stránku (Hajný 2001, s. 14).
Návyk neboli závislost na látce vede ke snížené výkonnosti (často také inteligenci) a k narušení osobnosti. Většina závislých lidí užívá i více substancí zároveň, v oblasti legální jde o nikotin a alkohol, v oblasti ilegální pak např. kokain a heroin. Při procesu vytváření závislosti se často hovoří o psychické a fyzické formě (Göhlert, Kühn 2001, s. 20, 21).
Dříve než závislost tělesná nastává závislost psychická, existuje totiž
„nepotlačitelná touha užívat psychotropní substanci pro její povzbuzující, euforizující, stimulující nebo také tlumivý a halucinogenní účinek“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 21).
Následkem pak je dychtivost po užité látce a její vícenásobné užívání, které později v případě abstinence nebo redukce dávky způsobí závislost tělesnou. Zatímco ale fyzickou závislost lze pomocí přiměřené lékařské péče zvládnout během dvou až čtyř týdnů, v pojetí klinické psychiatrie přetrvává psychická závislost po celý zbytek života (Göhlert, Kühn 2001, s. 21–23).
Samotný jed může do organismu vstoupit několika cestami čili všemi způsoby, kterými to je možné. Jedná se tedy o:
- vdechování;
- požití;
15 - sliznice (nos, rektum, vagína);
- injekci (bodná i řezná rána);
- kůži (Beran, aj. 2012, s. 115).
Mezi návykové látky spadají alkohol, omamné látky, psychotropní látky a další látky nepříznivě ovlivňující psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti či sociální chování (Štablová, aj. 1999, s. 8). V následující kapitole si podrobněji rozebereme jednotlivé druhy drog, léky vyvolávající závislost, dále také závislost na nikotinu a alkoholu.
16
Léčiva, jedy, omamné a psychotropní látky, nikotin a alkohol
„Dle WHO je zneužívaná látka: přírodní nebo syntetická látka, která po vpravení do organismu může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí, působí na CNS“ (Beran, aj. 2012, s. 137). Samotný pojem droga pochází z francouzského „drogue“, objevuje se ve 14. století jako označení pro rostlinné nebo živočišné suroviny – pro léčivé rostliny, ale ve speciálním významu také pro „psychoaktivní přirozené, polosyntetické a syntetické substance s potenciálem závislosti“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 18). „Droga je látka se dvěma základními vlastnostmi:
- psychotropní efekt – modifikuje naše prožívání, mění způsob našeho vidění a prožívání světa;
- potenciál závislosti – dlouhodobé, pravidelné užívání může vyvolat závislost“
(Kalina, aj. 2008, s. 339).
Dle Berana a kolektivu mezi nejčastěji zneužívané drogy patří:
- tzv. taneční drogy;
- halucinogeny;
- konopné drogy;
- opioidy (Beran, aj. 2012, s. 139–144).
2.1 Dělení návykových látek a jejich účinky
V následující podkapitole si rozdělíme jednotlivé druhy návykových látek dle skupin, do kterých lze jednotlivé drogy sdružit.
2.1.1 Opioidy
Opioidy se užívají při léčbě odvykacího syndromu u novorozenců, jejichž matky jsou závislé na heroinu. Opioidy tlumí centrální nervovou soustavu, způsobují rozšíření cév a pokles krevního tlaku, zpomalují srdeční činnost, snižují dechový objem, vyvolávají mimo jiné také těžkou zácpu atd. (Minařík 2003, s. 159, 160). „Opioidy mají využití jako silné léky k tišení bolesti a dále jako léky proti kašli (antitusika), jelikož tlumí kašlací reflex“ (Beran, aj. 2012, s. 143).
17
„Při intoxikaci je v popředí zklidnění a příjemná euforie, která více než jiné účinky podléhá toleranci. Opioidy ale mohou také vyvolat dysforii (rozladu), hlavně u žen, obyčejně bývá spojena s nevolností, zvracením a neschopností koncentrace“ (Minařík 2003, s. 160). Mezi první příznaky patří hučení v uších, nevolnost, svědění (škrábání se i v kómatu), pocit horkosti v obličeji, zúžení zornic, povrchní dýchání apod. Objevuje se při nich velká somatická závislost; důležitým faktem je, že při abstinenci rychle klesá tolerance a běžná dávka se může stát smrtelnou (Minařík 2003, s. 160).
Drogy patřící do této skupiny dle Minaříka:
- heroin – jedna z nejzávažnějších drog při léčbě závislosti;
- „braun“;
- metadon (Minařík 2003, s. 161, 162).
2.1.2 Stimulancia
„Psychostimulancia jsou látky s nefyziologickým budivým efektem na CNS“
(Minařík 2003, s. 164). Mezi typické zástupce patří:
- pervitin (metamfetamin);
- amfetamin;
- kokain (Minařík 2003, s. 164).
Požití psychostimulancií způsobuje zvýšenou bdělost, zrychluje psychomotorické tempo, urychluje myšlení, zahání únavu, zkracuje spánek, vyvolává euforii a energii, snižuje chuť k jídlu. Zajímavostí je, že tato skupina látek nevyvolává závislost somatickou, „pouze“ psychickou. Dlouhodobé užívání může pak vyvolat toxickou psychózu, jejímiž hlavními rysy jsou:
- „zřetelné paranoidní domněnky, že klientovi chce někdo ublížit;
- zřetelné postižení nálady;
- zrakové, sluchové a taktilní halucinace (obrazu mohou dominovat zrakové halucinace, u kokainu většinou dominují halucinace taktilní)“ (Minařík 2003, s. 164, 165).
18
2.1.3 Halucinogeny
Užívání halucinogenů jiného původu než konopných se objevuje v České republice velice vzácně. Skupinu halucinogenních drog lze rozdělit do tří skupin:
- přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub, př. durman, psilocybin atd.;
- přírodní halucinogenní drogy živočišného původu, př. bufetenin;
- semisyntetické a syntetické halucinogenní drogy, př. LSD-25 (Beran, aj. 2012, s. 140).
Halucinogeny patří mezi nejzkoumanější skupinu drog, především kvůli jejich neobvyklým vlastnostem, ale také kvůli nevyzpytatelným a tajemným účinkům. Doposud nebyl zjištěn případ předávkování halucinogeny, vysoké dávky mohou však u lysohlávek způsobit vážná poškození jater nebo ledvin (Miovský 2003, s. 169–171).
2.1.4 Konopné drogy
Mezi konopné drogy se řadí především marihuana a hašiš. Tato skupina drog je užívána především kouřením, objevuje se také perorální užití (součást pokrmů či nápojů apod.). U intoxikace nelze nikdy říci, jak bude probíhat; u dlouhodobých uživatelů je aktuálně užité množství ovlivněno i daným množstvím v těle (Miovský 2003, s. 175, 176).
Jako charakteristické účinky se řadí sucho v ústech, pocit chladu a hlad, deformace ve vnímání času a prostoru, sluchové a zrakové iluze. Konopné drogy většinou nevytváří somatickou závislost, psychickou závislost uvádí 8–10 % uživatelů, ani odvykací příznaky se neobjevují (u výjimečných případů se objevuje podrážděnost, psychomotorický neklid, úzkost, nervozita, bolesti hlavy). Někteří autoři uvádí, že konopné drogy jsou tzv. vstupní do světa drog, ale tato představa je mylná, tvrdí Miovský.
„Největší riziko představuje pití alkoholu a kouření nikotinových cigaret v dětství a adolescenci. Za iniciační drogu lze pro určitou specifickou skupinu uživatelů drog pokládat rovněž těkavé látky a předepisovaná psychofarmaka“ (Miovský 2003, s. 177).
Teorii potvrzuje i J. A. Califano Jr., který uvádí, že většina drogových uživatelů nezačíná marihuanou, ale kouřením cigaret a problémy s alkoholem. Faktory, které jsou předpokladem k užívání nelegálních drog, jsou následující – nízký věk prvního užití
19
alkoholu či cigaret, těžké užívání marihuany a psychiatrické poruchy (Califano Jr. 2002, s. 37, 38).
2.1.5 Léky vyvolávající závislost
Různé druhy léků způsobují útlum CNS, přivozují otupělost, ospalost, postižena je i řečová složka, předávkování může způsobit kóma. „Chronické užívání vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce, a to i u uživatelů, kteří ji dostávají jako lék na lékařský předpis“ (Hampl 2003, s. 187). Při odvykání se objevuje nespavost, bolesti svalů, neklid, agresivita, průjem, třes atd. Jako nejznámější jsou uváděny Coldrex, Alnagon, Morfin, Kodein, Dolsin, Tramal, Rohypnol, Neurol, Nitrazepam, Diazepam, Lexaurin apod. (Hampl 2003, s. 187–190). Dále zmíníme tři velké skupiny léků, které se následně různě dělí a vzájemně prolínají.
„Analgetika jsou látky, které s dostatečnou selektivitou snižují vnímání bolesti.
Bolest sama o sobě má značný biologický význam – varuje organismus před poškozením a signalizuje přítomnost nemoci, je tedy symptomem“ (Bayer 2003, s. 180). Analgetika lze rozdělit na dvě základní skupiny:
- opioidní analgetika – působí jako tělu vlastní látky zastírající bolest (střední až silná intenzita), užití při pooperačních, poúrazových bolestech, na onkologii;
- nesteroidní antiflogistika – k tišení bolesti (nižší a střední intenzita), př. bolest svalů, kloubů, velmi důležité při revmatických onemocněních (Bayer 2003, s. 180).
Sedativa jsou látky, které v sobě mají zklidňující účinek. Řadí se mezi ně barbituráty, bromidy, některé rostlinné drogy – látky ale již nejsou téměř využívány, jelikož se na trhu objevily „bezpečnější“ léky. V jistém slova smyslu lze pokládat za sedativa také hypnotika, tedy léky na spaní, které ovlivňují vigilitu (Bayer 2003, s. 180).
Anxiolytika neboli trankvilizéry jsou další skupinou léků, které pozitivním způsobem ovlivňují náladu. Spolu s hypnotiky jsou nejčastěji předepisovány praktickými lékaři. Svým působením snižují nebo odstraňují úzkost, psychické tenze a strach. Indikací
„jsou tedy úzkostné stavy včetně těch, které jsou spojené s doprovodnými vegetativními
20
fenomény úzkosti“ (Bayer 2003, s. 180), dále poruchy spánku spojené s anxietou, odvykací syndrom při závislosti na alkoholu a barbituátech, epileptické záchvaty atd.
(Bayer 2003, 180, 181).
2.1.6 Těkavé látky
Těkavé látky lze nalézt v MKN-10 pod označením F 18 – prchavé látky. „Patří mezi ně některá rozpustidla, ředidla a lepidla, ale i plynné látky, například éter a rajský plyn“ (Hampl 2003, s. 193). Dané látky se liší způsobem účinku, chemickým složením a klinickým obrazem. Těkavé látky ovlivňují CNS – projevují se euforií s pozdějším útlumem, zrakovými a sluchovými halucinacemi, poruchami vědomí. Řadí se mezi ně:
- toluen (methylbenzen) – nejrozšířenější zástupce skupiny;
- trichlorethylen – všestranné rozpouštědlo;
- aceton – rozpouštědlo, způsobuje euforii;
- éter – rozpouštědlo tuků a olejů;
- benzín – pohonná hmota;
- rajský plyn – po vdechnutí přichází opojný bezbolestný stav (Hampl 2003, s. 193, 194).
Jelikož je téměř nemožné kontrolovat dávkování, k úmrtí může dojít již při prvním požití – porucha vědomí lehce přejde v bezvědomí až koma a srdeční zástavu.
Při dlouhodobém užívání nastává celkové otupění, „hloupnutí“, dochází k poruchám chování a emocí, afektivní labilitě, agresivitě, ztrátě zájmů apod. Často mají jedinci toxické poškození jater a ledvin, aspirační pneumonii a poleptané dýchací cesty (Hampl 2003, s. 194, 195).
2.1.7 Taneční drogy
„Žádoucí efekt pro užití taneční drogy je stimulační účinek umožňující intenzivní tanec bez pocitu únavy, vyšší hovornost, zvýšená sociabilita, a i afrodiziakální efekt se snížením zábran“ (Beran, aj. 2012, s. 139). Taneční drogy jsou typické jejich halucinogenním a stimulačním účinkem. Mezi zneužívané látky se řadí marihuana, hašiš, extáze (MDMA) a LSD, přičemž se k nim v poslední době přidává kokain a syntetické drogy – syntetické piperaziny. Kromě již zmíněných se objevuje velký rozmach také
21
„legálních“ drog, např. methylon, MDMC, butylen, metedron, mefedron atd. (Beran, aj. 2012, s. 139, 140).
Dle Kaliny, aj. je však rozdělení jiné, do skupiny tanečních drog spadá pouze MDMA, která je mezníkem mezi stimulancií a halucinogenů. Samotné požití extáze není nijak nebezpečné, ale v kombinaci s jinými léky či drogami se zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků a zdravotních komplikací. Při intoxikaci jedinec pozoruje nejdříve neklid a zmatenost, ale ty hned vystřídá fáze pohody a klidu, lepší se nálada a mizí stres.
Mezi nejvážnější komplikace patří hypertermie, tedy přehřátí organismu, které se může vyskytovat při užívání na celonočních párty (nadměrná tělesná aktivita, vyšší teplota okolí atd.). Mezi další nežádoucí účinky se řadí vzestup krevního tlaku, urychlení srdeční akce a poškození jater (Minařík, Páleníček 2003, s. 200–202).
2.1.8 Závislost na tabáku
„Nikotin je jediná návyková látka v tabáku, která zapříčiňuje vznik závislosti.
Zužuje cévy, může být příčinou náhlé srdeční smrti, zhoršuje vysoký krevní tlak. Není to však jediná škodlivina v tabáku, k těm dalším patří např. rakovinotvorné dehty“ (Nešpor 2001, s. 148).
Nikotin je jedinou složkou z několika tisíc, kterou obsahuje tabák. „Akutní účinky nejsou tak podstatné: lokální podráždění sliznic, nauzea, bolesti hlavy, průjem. Někoho od kouření mohou odradit, ale většinou pod sociálním tlakem začínající kuřák tyto problémy rychle překoná, později se už neobjevují – rychle vzniká tolerance“ (Králíková 2003, s. 206).
Při odvykání jedinec pociťuje nepřekonatelnou touhu po cigaretě (tzv. craving), podrážděnost a nervozitu, změny nálady, deprese, poruchy spánku, únavu a nesoustředěnost. První abstinenční příznaky jsou patrné několik hodin po poslední dávce nikotinu. K psychickým změnám u jedince nedochází a jelikož je tabák legální a společensky tolerovaná droga, uživatelé si neuvědomují natolik závislost somatickou.
„Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno, kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku“ (Králíková 2003, s. 206). Kouření je již naučené chování, které si jedinec fixuje několik let, odnaučení pak trvá několik měsíců.
22
2.1.9 Alkohol
Ethanol se pro potravinářské účely získává kvasným procesem, využití ve výrobě mají především části rostlin bohaté na sacharidy, zejména cukrová třtina, cukrová řepa, brambory, ovoce a obilniny. „Kvasný proces vzhledem k obsahu mnoha dalších látek v substrátu kromě sacharidů a přítomnosti i mnoha jiných mikroorganismů vede ke vzniku dalších látek se žádoucím či nežádoucím účinkem“ (Beran, aj., 2012, s. 116).
„Alkohol je nejčastěji využívanou psychoaktivní látkou (tj. látkou, která ovlivňuje psychické funkce). V malém množství má povzbudivý účinek, ve větším pak působí tlumivě“ (Peterková 2008). Resorpce alkoholu do organismu začíná v ústech, odkud se dostává do žaludku, kde se ethanol začíná vstřebávat (cca 20 %). Zbylých 80 % se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Rychlost vstřebávání ethanolu do krve a organismu závisí na mnoha faktorech – velikost plochy trávicího ústrojí, náplň žaludku a kvalita jídla, nervové vypětí a únava, fyzická námaha apod. Největší koncentraci ethanolu je při jednorázovém podání možno sledovat za 30 minut až 2 hodiny. Naopak vylučování ethanolu z organismu probíhá oxidací v procesu látkové přeměny (90–95 %), zbývajících 5–10 % v nezměněné formě – dechem a močí (Beran, aj. 2012, s. 117, 118). Při požití většího množství alkoholu může dojít k následujícím
„symptomům:
- rozšíření cév, zvýšení teploty kůže, pocit horka, zčervenání v obličeji;
- zrychlení srdeční činnosti a dýchání;
- pokles krevního tlaku v důsledku vazodilatace;
- zúžení průdušek;
- nauzea, zvracení, bolesti hlavy;
- euforie nebo averzivní reakce“ (Fischer, Škoda 2009, s. 100).
„Alkohol uvolňuje, uklidňuje, činí vše snadným, pozvedá náladu, potlačuje problémy, podporuje komunikaci, odstraňuje sexuální zábrany, a navíc ještě mnoha lidem chutná“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 81). Intoxikace alkoholem se dělí na tři skupiny, přičemž reakce člověka na promile je různorodá (jinak reaguje občasný konzument a jinak dlouholetý alkoholik), tedy tři stadia opilosti:
- lehká opilost (0,5 až 1,5 promile) – psychomotorické uvolnění zábran, neadekvátní povznesení nálady, nutkání k aktivitě, snížení kritičnosti, mnohomluvnost atd.;
23
- opilost středního stupně (1,5 až 2,5 promile) – silnější euforie, vymizelá schopnost kritiky, zmenšená schopnost ovládání, poruchy vnímání prostředí, chování orientováno na povrchní věci apod.;
- těžká opilost, resp. otrava alkoholem (nad 2,5 promile) – změny vědomí, poruchy orientace a ztráta kontinuity myšlení, neschopnost jednat přiměřeně, sklony k agresi (Göhlert, Kühn 2001, s. 81, 82).
2.1.10 Typy a stadia alkoholové závislosti
„Vznik závislosti je ovlivněn genetickými faktory (metabolismus je nastaven tak, že člověku pití přináší příjemné pocity bez negativních následků), osobnostními vlastnostmi (nedostatek sebekontroly, impulzivita) a nápodobou (rodičů, vrstevníků...)“
(Peterková 2008). V lékařství se objevuje pět typů alkoholové závislosti, které si následně důkladněji rozebereme.
Typ alfa
U nejlehčí formy se objevuje dočasná psychická závislost, avšak bez ztráty kontroly, neobjevují se známky zesíleného pití, může docházet k sociálním a rodinným konfliktům (Göhlert, Kühn 2001, s. 83).
Typ beta
U druhého typu se objevuje nadměrné pití, ale nebývá pravidelné. Přítomné jsou tělesné problémy (př. zánět nervů, gastritida, cirhóza jater). Zpravidla do tohoto typu spadají tzv. víkendoví a příležitostní pijáci, dále také společenský typ pijáka (Göhlert, Kühn 2001, s. 84).
Typ gama
V této kategorii mají jedinci již problém se ztrátou kontroly nad pitím, objevuje se psychická závislost. Piják typu gama je však ještě schopen abstinence na nějaký čas, který se ale postupně zkracuje (Göhlert, Kühn 2001, s. 84, 85).
Typ delta
Čtvrtá forma závislosti vykazuje jako nejvýraznější rys ztrátu abstinence. Jedinci spadající pod tuto kategorii jsou téměř neustále pod vlivem alkoholu (tedy ve dne
24
i v noci), ale na rozdíl od typu gama nejsou nikdy pod nadměrnou intoxikací (Göhlert, Kühn 2001, s. 86).
Typ epsílon
Poslední typ se vyskytuje velmi vzácně. Jde o periodické vícedenní pijácké excesy spojené se ztrátou kontroly, popř. stavy rozladění. Jedinci bývají sociálně i klinicky nenápadní, pouze jednou za čas unikají z normálního života a brzy se do něho opět „vrátí“
(Göhlert, Kühn 2001, s. 86).
Stadia alkoholové závislosti
1) počáteční fáze – mírné užívání alkoholu, „pije proti úzkosti nebo ve společnosti a postupně, nenápadně se zvyšují dávky i frekvence pití“ (Peterková 2008);
2) prodromální fáze – utajované pití, výpadky paměti;
3) kritická fáze – ztráta kontroly nad pitím a abstinence, objevuje se psychická závislost, „konflikty v rodině i práci, mění se hodnoty, vztahy k lidem“ (Peterková 2008);
4) chronická fáze – „člověk pije trvale, má přidružené psychické i tělesné problémy“
(Peterková 2008), snížená tolerance, poškození orgánů, krvácení, záněty apod.
(Göhlert, Kühn 2001, s. 88).
25
Pojetí závislosti
Pojem závislost s sebou nese určitou nesvobodu. Tato nesvoboda se pomalu vykresluje ve všech oblastech života závislého jedince – jde tedy o oblast biologickou, psychologickou, sociální a spirituální. Zmíněné oblasti jsou vzájemně provázané a ovlivňují člověka ve všech rovinách jeho bytí.
3.1 Dimenze biologická
Výzkumy poslední doby ukázaly, že „mozek je elektrochemický systém zpracovávající informace. Podařilo se identifikovat důležité neuromodulátory, neurotrasmitery a neurohormony, do značné míry byly prozkoumány také procesy, které se účastní presynaptické a postsynaptické neurotransmise informací“ (Rotgers, aj. 1999, s. 19). Návykové látky (alkohol, drogy apod.) vnikají do chemického prostředí v mozku a navozují v něm změny, které pozitivně či negativně ovlivňují kognitivní funkce a chování. Nebezpečné abstinenční příznaky, kardiovaskulární obtíže, následky předávkování, onemocnění jater nebo slinivky břišní a spousta dalších problémů v oblasti biologické ovlivňuje užívání návykových látek, jež mají negativní dopady (v některých případech i fatální) na tělo jedince (Rotgers, aj. 1999, s. 18, 19).
Mezi biologické faktory lze také řadit „problematické okolnosti za těhotenství matky dítěte – například zda matka byla sama alkoholička nebo toxikomanka a zda se plod takto setkával s účinky návykových látek ještě před narozením (fetální alkoholový syndrom)“ (Kalina, aj. 2003, s. 91). Dalším faktorem, který může jedince ovlivnit, jsou okolnosti porodu (př. užití psychotropních či tlumivých látek v době porodního stresu), což ovlivňuje neurobiologii jedince a psychomotoriku dítěte v poporodním období, traumata, nemoci a další omezující faktory (Kalina, aj. 2003, s. 91).
3.2 Dimenze psychologická
Mezi negativní psychologické důsledky drogové závislosti či alkoholismu patří nízké sebehodnocení, zášť vůči ostatním, zlost, hostilita, výrazná sebelítost a přecitlivělost, nízká frustrační tolerance, různé obavy, nedostatek sebevědomí apod.
Na rozdíl od důsledků se obranné mechanismy „projevují jako popření, racionalizace, projekce, zlehčování problému, vyhýbání se pocitům a odpor ke zpětné vazbě o sobě od jiných lidí“ (Rotgers, aj. 1999, s. 20).
26
Všeobecně neplatí, že se u každého jedince objeví všechny zmíněné psychologické problémy, ale je třeba je očekávat v různé míře a složení. Jelikož je ale jejich četnost výrazná, musí s nimi odborníci pracující s lidmi se závislostí počítat v terapeutických aktivitách. Obecně lze říci, že psychologická závislost na droze či alkoholu je jakýmsi bludným kruhem, jelikož chronické užívání dané látky spojují události, které vedou k daným psychologickým problémům – následné nepříjemné pocity provokují jedince k další konzumaci návykové látky, čímž se osobní potíže prohlubují (Rotgers, aj. 1999, s. 20).
3.3 Dimenze sociální
Jedinci závislí na alkoholu či drogách se mimo jiné potýkají i s problémy v oblasti sociální, které narůstají souměrně s prohlubující se závislostí. Nejdříve se závislost podepíše na blízkých osobních vztazích, které jsou pro člověka důležité pro zdravý vývoj a fungování. „Manželství alkoholiků a drogově závislých jsou často narušována frustrací, zlostí ústící v nenávist, strachem, zklamanými očekáváními, pocity viny, lítostí, depresemi a pronikavými pocity beznaděje a bezmoci“ (Rotgers, aj. 1999, s. 21).
Opět je zde možné vidět model bludného kruhu – závislí jedinci se snaží zmíněný emocionální stres a nespokojenost, které návyková látka způsobila, dalším užíváním dané návykové látky „překrýt“. Mimo samotné manžele/manželky či partnery/partnerky ovlivňuje užívání alkoholu a drog také potomky závislých. Ti důsledkem stresu, konfliktů a emocí mohou trpět řadou citových a sociálních problémů projevujících se nadměrným strachem, problémy ve škole (př. obtíže s učivem), delikvencemi, rvačkami, předčasnými sexuálními zkušenostmi, popř. vlastními problémy s alkoholem či drogami apod.
Následné problémy vyskytující se u dětí jsou další přítěží pro již tak špatný vztah rodičů – tím dochází u závislého jedince k dalšímu užívání látky a problémy se prohlubují.
Součástí léčby by tedy měla být primárně některá z forem rodinné terapie (Rotgers, aj. 1999, s. 21).
Kromě rodinných a manželských obtíží se však objevují další negativní důsledky v sociální oblasti. U závislých jedinců „se mohou objevit potíže v zaměstnání, finanční problémy, rozpory se zákonem, narušená přátelství, zadržení a uvěznění, odmítání společnosti a jiné formy sociální stigmatizace, pokles sociálního statusu, problémy
27
s přijetím identity a sociálních rolí, ztráta společenského postavení“ (Rotgers, aj. 1999, s. 21).
3.4 Dimenze spirituální
Dimenze spirituální hraje další klíčovou roli v biopsychosociospirituálním modelu pojetí závislosti. Jde o určitou oblast duchovního života jedince, která je svým způsobem skrytá, ale velmi významně člověka ovlivňuje. „Spiritualita je vztahem k tomu, co mne přesahuje, k čemu se vztahuji jako k nejvyšší autoritě, řádu, ideji. Jde o intimní oblast přímého prožitku toho, co je za každodenním úsilím, co dává smysl tomuto úsilí, co dává smysl životu vůbec“ (Kalina, aj. 2003, s. 93). Mnoho lidí závislých na alkoholu či drogách prožívá intenzivní pocity prázdnoty, odcizení, izolace a ztráty smyslu života, které jsou nutkavě potlačeny požitím látky. Morální hodnoty jedince se mění na úkor jedince a jeho okolí, vše se svým způsobem podřizuje návykové látce. Ve vrcholné fázi závislosti dochází až k situaci, kdy jedinec dokáže „fungovat“ pouze v opojení návykové látky, avšak ve stavu, kdy nemá přístup k látce a začínají se objevovat abstinenční příznaky, není schopen racionálně přemýšlet a jednat.
Zmíněné oblasti zahrnující celou osobnost jedince ovlivňuje již zmiňovaná závislost, které je třeba se pro správné fungování lidského organismu zbavit.
V následující kapitole jsou popsány způsoby léčby a druhy či typy jednotlivých možností odvykání.
28
Cesty ze závislosti
Pokud se jedinci závislí na alkoholu či drogách rozhodnou svou závislost řešit, bývá to většinou v bezvýchodné situaci – často k tomu dochází, když se cítí špatně či nemocní. Základním problémem však je, že ke zmíněným pocitům v prvních letech užívání návykové látky téměř nedochází. Je tedy nutné zaměřit se i na jiné způsoby systému pomoci, kterými je možné závislým podat ruku i bez nutnosti potřeby lékařské péče. V České republice existuje nyní velká nabídka služeb pro závislé. „Jde o síť drogových poraden, ambulantně pracující psychoterapeuty jakož i zařízení s možností stacionární odvykací léčby a dlouhodobé drogové terapie“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 104).
Samotný pojem terapie znamená způsob léčení závislých jedinců, trvající jeden až dva roky jako rehabilitace (Göhlert, Kühn 2001, s. 104).
Americká organizace NIDA (National Institute on Drug Abuse, tj. Národní ústav pro otázky zneužívání drog) uvádí několik klíčových zásad, které jsou důležitou součástí úspěšné léčby:
- závislost je složité, avšak léčitelné onemocnění ovlivňující chování a funkci mozku;
- žádná jednotná léčba není univerzální pro každého jedince;
- účinná léčba je zaměřena na všechny aspekty života jedince, ne pouze na závislost;
- mezi nejčastější formy léčby patří behaviorální terapie a poradenství;
- plán léčby musí být často revidován a upravován k potřebám pacienta;
- léčba by měla řešit i jiné možné duševní poruchy;
- detoxifikace je pouze prvním krokem v léčbě (NIDA 2018).
4.1 Návaznost dalšího léčení po detoxifikaci
„Bezprostředně po proběhlé intoxikaci bývá pacient ochotnější přijmout nějakou formu další léčby, než je tomu za normálních okolností. Předání pacienta k dalšímu léčení bezprostředně po proběhlé intoxikaci je proto velmi vhodné“ (Nešpor, Csémy 1996, s. 49).
29
4.2 Protidrogové instituce a odborníci
Následující podkapitola se zabývá základními typy institucí (včetně charakteristik daných situací), na které se závislí jedinci mohou obrátit.
K Centrum
Nízkoprahové zařízení nacházející se ve většině větších měst ČR s různorodou nabídkou aktivit. Mezi základní služby patří výměna stříkaček, poskytování informací, motivační rozhovory, základní zdravotnický servis atd. Využití má např. pro rodiče potřebující informace ohledně způsobů léčby nebo pro dítě, které musí docházet na motivační skupinu před nástupem léčby apod. (Hajný 2001, s. 103).
Detoxifikační jednotky
„Detoxifikační jednotky jsou určeny k zvládání odvykacích stavů a intoxikací návykovou látkou, které nevyžadují intenzivní péči v jiném zařízení (např. na jednotce intenzivní péče nebo ARO)“ (Nešpor 2003, s. 190). Detoxifikační jednotky jsou zejména pro ty klienty, pro které není bezpečné projít detoxifikačním procesem v domácím prostředí. Jednotky mohou být součástí některých zařízení pro léčbu závislostí, samostatnou částí oddělení v nemocnici nebo jako ambulantní péče, která je mezníkem mezi pobytovým zařízením a domácím prostředím, u nás se však neobjevuje tak často (Nešpor 2003, s. 190).
Psychiatrická léčebna – oddělení pro léčbu závislostí
Neobjevuje se v každé léčebně, poskytuje většinou program na tři měsíce, které hradí pojišťovna. Na oddělení pro léčbu závislostí se jedinec dostane s již prokázanou závislostí, bývá doporučen odborníkem pro neúspěšnost ambulantní léčby (Hajný 2001, s. 103).
Terapeutická komunita
Terapeutické komunity jsou zařízení zaměřená na sociální rehabilitaci a léčbu vedoucí k abstinenci, „u nás jsou součástí komplexního systému péče v působnosti jedné organizace, případně existují jako samostatná organizace s funkční provázaností na další odborná zařízení“ (Adameček, aj. 2003, s. 201), zřizující organizace je většinou nestátní.
Terapeutická komunita nabízí pobyt na dobu 6–18 měsíců, nejčastěji pro lidi starší 18 let.
30
U jedinců je patrná již rozvinutá závislost na drogách, předchází většinou několik let užívání a kratší formy léčby selhávají (Hajný 2001, s. 103).
AT oddělení
Alkohol-toxikologické oddělení je specializované lékařské pracoviště určené pro pomoc závislým osobám, existuje ambulantní i pobytová forma. Zaměřují se na alkohol, gambling, ilegální drogy a závislost na lécích (Hajný 2001, s. 104). „Cílovou populací jsou všechny potřebné osoby bez omezení věku, pohlaví, vzdělání nebo zaměstnání. Jedná se jak o děti ze základních škol, tak i o středoškoláky a vysokoškoláky, zaměstnance v pracovním poměru, nezaměstnané a osoby v důchodovém věku nebo v invalidním důchodu“ (Hampl 2003, s. 172).
Denní stacionáře
Denní stacionáře jsou typickým příkladem zařízeních pro jedince, kterým nedostačuje ambulantní péče, ale mají vhodné sociální zázemí a není nutné jejich pobyt v nemocnici či jiném lůžkovém zařízení. Denní stacionáře se zaměřují na celistvý přístup k léčbě a sociální rehabilitaci, usilují o změnu životního stylu jedince (Kalina 2003, s. 179, 180).
Ambulantní psychologické a psychiatrické ordinace
Nabízejí psychoterapii a poradenství týkající se závislosti, poskytují pouze ambulantní služby. Nejvhodnější v počáteční fázi užívání drog nebo v období doléčování (Hajný 2001, s. 104).
Terénní programy, streetwork
„Terénní práce se zaměřuje především na klienty, kteří se chovají rizikovým způsobem a nejsou motivováni ke změně tohoto chování a chaotického životního stylu“
(Hrdina, Korčišová 2003, s. 159). Poskytují výměnu stříkaček, náčiní na desinfekci, podávají informace o způsobu pomoci a léčbě. Zejména pro klienty pohybující se v rizikových místech, většinou pravidelné uživatele drog (Hajný 2001, s. 104).
Doléčovací centra, centra následné péče
Nabízí psychoterapii, poradenství, sociální práci apod., tento program je určen pro jedince, kteří prošli odvykací léčbou v nemocnici či léčebně (Hajný 2001, s. 104).
31 Protidrogový koordinátor
Podává informace ohledně aktuální nabídky služeb v okrese, má přehled o aktuální situaci v protidrogové prevenci a probíhajících programech. Protidrogový koordinátor je zde pro lidi, kteří potřebují aktuální informace nebo chtějí být součástí dění (Hajný 2001, s. 104).
Krizové centrum
Krizové centrum nabízí poradenství, konzultace pro rodiče v neřešitelné situaci, někdy podává informace i závislým (Hajný 2001, s. 104).
Linka důvěry
Bezplatná telefonická služba, která funguje jako pomoc pro rodiče závislých dětí, je mimo jiné zdrojem informací (Hajný 2001, s. 104).
Soukromá psychoterapeutická praxe
Ambulantní služba poskytující konzultace, určena pro jedince s počáteční závislostí, kterým byla doporučena ambulantní léčba, popř. jedincům po propuštění z pobytového zařízení jako zdroj následné péče. Řeší problémy se vztahy, sebehodnocením, emoční problémy atd. Služba je placená (Hajný 2001, s. 104).
4.3 Ambulantní terapie versus stacionární odvykání
Při rozhodnutí skoncovat se svou závislostí mají jedinci dvě možnosti – mohou zvolit pouze ambulantní léčbu nebo přímo pobytovou, volba je na nich samotných. Je třeba brát na zřetel míru závislosti, typ, délku, pracovní a sociální život apod.
Ambulantní léčba probíhá zpravidla dvakrát až třikrát týdně hodinu, přičemž závislý dochází do poradny na individuální sezení, kde se klade důraz na vztah plný důvěry mezi pacientem a terapeutem. Později může jedinec navštěvovat i skupinové terapie. Velkou výhodou je, že pacient může pokračovat ve svém pracovním i rodinném životě bez omezení. Na druhou stranu ale tento typ léčby není úspěšný u každého, jelikož je třeba velká stabilita jedince, který se musí takřka sám vypořádat s absencí drogy či alkoholu (Göhlert, Kühn 2001, s. 107, 108).
32
Stacionární odvykání je na rozdíl od ambulantního nepřetržitý pobyt osoby v zařízení, kde se dostává pomoci závislým. Nejprve probíhá odvykací léčba neboli tzv.
detox, kdy se jedinec zbaví tělesné závislosti na látce. Následně navazuje dlouhodobá terapie (s různou dobou trvání), při které se jedinec zbavuje alespoň zčásti závislosti psychické a nachází nový smysl života. Součástí dlouhodobé terapie jsou kromě skupinových a individuálních terapií také pracovní terapie atp. Dlouhodobá pobytová léčba trvající rok a více probíhá zejména v terapeutických komunitách.
Dále se zmíníme o léčbě závislosti v terapeutické komunitě, na kterou se důkladněji zaměříme vzhledem k faktu, že dotazované osoby tohoto průzkumu prošly odvykací léčbou právě v terapeutické komunitě.
33
Terapeutická komunita v léčbě závislostí
Terapeutická komunita (dále jen TK) jako pobytové zařízení funguje
„za podmínek blízkých životu – s vedením – nacvičují, učí a snad i získávají všechny změny nutné pro život bez drog. Zde se o pacienty nikdo nestará tak, jako v nemocnici.
Spíše zde přebírají větší část správy a prací v domě sami“ (Göhlert, Kühn 2001, s. 111).
Terapie v TK je zaměřena na:
- „vývoj osobnosti a emoce;
- chování;
- duchovní rozměr osobnosti, etiku a společné hodnoty;
- na dovednosti přežít a být profesně zajištěn“ (Richterová-Těmínová, aj. 2003, s. 57).
5.1 Zvláštnosti TK
Terapeutické komunity pro léčbu závislostí vykazují určité stejné prvky, mezi jeden z nejdůležitějším patří „to, že všichni musí dodržovat stejná pravidla, ale ne všichni mají rovná práva a povinnosti“ (Richterová-Těmínová 2003, s. 57). Hierarchie je stanovena tak, že většinu rozhodovacích pravomocí má komunita (př. chod domu, sankce, přestup z jedné fáze do další, vyloučení či znovupřijetí klienta apod.). Pokud to umožňují základní principy a je zachován smysl léčby, podíl klientů na spolurozhodování o terapeutické kariéře jednotlivců, úpravě pravidel a podobně je velmi značný. Vedoucí komunity má na rozhodnutí týmu právo veta. Také klienti mají různá práva a povinnosti vzhledem k zařazení a dalším postupům v jednotlivých fázích programu. Při práci se závislými se tedy uplatňuje psychoterapie, sociální práce, výchova, vzdělávání, medicína atd. (Richterová-Těmínová 2003, s. 57).
5.2 Obsah a metody léčby v TK
M. Šefránek ve své publikaci uvádí několik základních atributů, které jsou v terapeutické komunitě velmi důležité. Jsou jimi:
- role členů – denní život v TK dává příležitost k učení sociálních rolí, liší se dle interpersonálních vztahů či pracovních funkcí, role vyžadují změnu chování, postojů a hodnot ve vztahu k ostatním;
34
- zpětná vazba – pozorování a autentická reakce ostatních je zdrojem podpory v osobní změně, pozitivní i negativní zpětná vazba je důkazem zodpovědného zájmu;
- členství jako vzor – každý jedinec chce být příkladem procesu změny, členové TK jsou příkladem změny pro ostatní;
- vztahy – užití k procesu uzdravování a osobního růstu (rozvíjí důvěru, usnadňuje zapojení, podpora odvahy k emočnímu risku a sebevýchově, učení interpersonálních dovedností apod.), vztahy vytvořené v TK jsou základem pro udržení abstinence po ukončení programu;
- skupinový formát učení – zapojování klientů do skupinových aktivit (včetně práce i rekreace), jelikož sociální interakce je důležitá pro osobní růst a úzdravu, jedinci se zapojují do procesu učení;
- kultura – TK je kulturou změny, tradice a rituály jsou důležité pro soudržnost komunity;
- struktury a systémy – každodenní chod zařízení udržují pracovní funkce, povinnosti v domě a daná pravidla, přičemž tyto činnosti posilují svépomoc a osobní rozvoj klientů, řád a bezpečí udržuje v terapeutické komunitě systém privilegií a sankcí;
- otevřená komunikace – sdílení zkušeností je v terapeutické komunitě základem pro jednotlivce i skupinu, soukromí jedinců se otevírá postupně a je třeba být vůči němu diskrétní, avšak i tyto záležitosti je třeba řešit, pokud se týkají kardinálních pravidel (v zájmu bezpečí, důvěry a zdraví komunity);
- komunitní a individuální rovnováha – vztah mezi komunitou a jednotlivcem musí být vzájemný, jejich potřeby musí být vyvážené, každý je odpovědný za upevňování a korigování komunity (Šefránek 2014, s. 37).
5.3 Dospívající a mladí dospělí v TK
Dospívající a mladí dospělí jsou poměrně velmi početnou skupinou závislých jedinců. Léčit se mohou ve zvláštních komunitách nebo v zařízeních pro starší klienty, což může být výhodou i nevýhodou. „V dobře fungující věkově smíšené komunitě se často najdou lidé s dostatkem sociálních dovedností, kteří mohou být v určitých směrech
35
pro mladé dospělé a dospívající pozitivními modely. Na druhé straně je zde ovšem riziko, že se dospívající setká s pokročilými formami závislosti, tedy s modely vysloveně negativními“ (Nešpor, Csémy 1996, s. 104). Všeobecně má ale tato specifická skupina důležité potřeby, kterým je třeba věnovat pozornost. Mezi nejdůležitější patří:
- potřeba trpělivosti a emoční podpory, důraz na nácvik sociálních a praktických dovedností (důvodem bývá vývojové opoždění, nerovnoměrný vývoj osobnosti, labilnost a emoční nevyzrálost, zhoršená kontrola impulzivního jednání a nedostatek sociálních dovedností);
- spolupráce s rodinou, kde bývají stabilnější vztahy než pouze u partnerů;
- dynamický rozvoj osobnosti, napomáhání osobnímu vývoji;
- speciální vzdělávání pro neprospívající, specializované poradenství (týkající se např. schopnosti kvalitního trávení volného času);
- psychoterapeutické postupy (krizová intervence, gestalt terapie, arteterapie a muzikoterapie);
- techniky navozující relaxaci, praktická pomoc při řešení životních problémů;
- vzdělávání a nácvik pracovních dovedností jako prevence kriminality;
- dlouhodobá léčba, kdy dojde k přirozenému procesu zrání a rozvoji pozitivního hodnotového systému (Nešpor, Csémy 1996, s. 104, 105).
5.3.1 Léčba dospívajících
Při léčbě závislosti u dospívajících se využívá více léčebných postupů současně, kterým předchází důkladné vyšetření a léčebný plán (vhodná je konzultace s rodiči).
Velmi důležitou součástí je rodinná terapie s rodiči. Od spolupráce s partnery mladistvých nelze moc očekávat, jelikož mají k alkoholu či drogám často kladný vztah a nemají zájem pomoci. Pokud rodiče spolupracují, je cílem dosáhnout dohody o vzájemném soužití alespoň do té doby, než se jedinec osamostatní. Musí být dostatečně důrazní a cílevědomí, zároveň projevovat mladistvému pochopení a lásku, trávit s mladistvým více času. Velmi důležitá je také časná intervence, která má příznivý důsledek na léčbu jedince, pokud je zahájena co nejdříve. Linky důvěry, centra krizové intervence a jiné formy anonymního poradenství mohou být v cestě k abstinenci nápomocny. U dětí a dospívajících můžou být nápomocny i PPP apod. (Nešpor, Csémy 1996, s. 160).
36
Závislí jedinci často mají problém v oblasti sociálních dovedností a zvládání obtížných situací, jelikož jsou opožděni v emočním vývoji, v oblasti pracovních i studijních návyků. Také vzdělávání je důležitou součástí života dospívajícího jedince a je třeba mu připravit vhodné podmínky v průběhu léčby. Pozitivní změny životního stylu a sítě sociálních vztahů zvyšují naději na úspěšnou léčbu, mj. také trávení volného času (Nešpor, Csémy 1996, s. 160).
U dospívajících bývá poradenství, praktická pomoc, k realitě a současnosti orientovaná terapie důležitější než v pozdějších letech. Pokud má jedinec zájem a spolupracuje při léčbě, lze mu poskytnout pomoc i v oblasti vztahových záležitostí, volbě zaměstnání, právních otázkách atd. S tím souvisí i kvalitní využití volného času, tedy př. vodní sporty, návštěvy výstav a muzeí, pobyt v přírodě a podobně (Nešpor, Csémy 1996, s. 161).
Mimo další je také důležité chránit sebevědomí dospívajícího, jelikož bývá často narušeno v důsledku selhávání v několika oblastech života. Terapeut s rodinou podněcují tlak ke změně, proto je důležité ocenit jakýkoli posun k lepšímu ze strany adolescenta.
„Psychoterapie bývá podstatnou složkou léčby. Vzhledem k nevyzrálosti dospívajících je ale vhodné je na skupinovou práci individuálně připravit a skupinovou terapii podle potřeby doplňovat individuálními kontakty s terapeutem“ (Nešpor, Csémy 1996, s. 161).
Kvůli léčbě dalších duševních problémů je třeba dbát na postupy, které jsou vzhledem k závislosti bezpečné (relaxační techniky, psychoterapie). Jinak je nutné volit z hlediska farmakologie takové léky, na kterých nevzniká závislost. Co se týká laických terapeutů a dobrovolníků – mohou být velmi prospěšní v léčbě (pro primární prevenci nevhodní), pokud jsou abstinující bývalí pacienti blízko věkem klientů, tím lépe (Nešpor, Csémy 1996, s. 161).
Ústavní léčení je vhodné, pokud ambulantní léčba selhává. Mnohokrát se stává, že změna u jedince začíná probíhat až pod hrozbou ústavní výchovy nebo trestního stíhání pro krádež. Určitým mezistupněm mezi ambulantní a ústavní léčbou je denní stacionář, který může usnadnit přechod mezi ústavní a ambulantní léčbou (Nešpor, Csémy 1996, s. 161, 162).
37
5.4 Zařízení poskytující rezidenční programy v roce 2016
V roce 2016 byla poskytována detoxifikace od návykových látek ve 38 zařízeních (6 fakultních nemocnic, 18 nemocnic akutní péče, 14 psychiatrických nemocnic/léčeben).
V ČR jsou poskytovateli rezidenčně abstinenční léčby pacientů závislých na návykových látkách převážně psychiatrické nemocnice (speciální oddělení pro léčbu závislostí) a psychiatrická oddělení nemocnic. V roce 2016 bylo v ČR 18 psychiatrických nemocnic pro dospělé (8572 lůžek) a 3 pro děti, 30 psychiatrických oddělení nemocnic (1298 lůžek) a 2 psychiatrická oddělení v ostatních lůžkových zařízeních (Mravčík 2017, s. 135).
Taktéž v roce 2016 bylo 242 zařízeních poskytující náhradní výchovnou péči ohroženým dětem ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, kam spadají diagnostické ústavy pro děti a mládež, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy a střediska výchovné péče. Součástí šesti zařízení jsou oddělení specializovaná na léčbu dětí ohrožených drogovou závislostí, jejichž kapacita je 83 míst, pobyt zde absolvovalo 175 dětí (Mravčík 2017, s. 135, 136).
Ohledně pobytu v pobytových zařízeních tvoří muži „přibližně dvě třetiny klientů rezidenčních programů. Podíl dětí a mladistvých je s výjimkou dětských psychiatrických léčeben a zařízení speciálního školství nižší než 10 %“ (Mravčík 2017, s. 136). V roce 2016 bylo hospitalizováno 10 823 pacientů (téměř třetinu tvořily ženy, více než 5 % mladiství do 20 let). Problémy s alkoholem mělo 56 % jedinců (6004 pacientů), nealkoholové drogy činí 44 % (tj. 4819 pacientů), často v kombinaci dvou a více látek (Mravčík 2017, s. 136, 137).
Jelikož je náplní práce proměna závislé osoby, s ní související stupeň dosaženého vzdělání a další aspekty vzdělávání, následující kapitola se zaměřuje na vzdělávací systém České republiky.
38
Vzdělávání
Vzdělávání je určitý proces, skrze který získáváme znalosti, dovednosti a schopnosti; cílem vzdělávání je pak vzdělání. V následující kapitole se zaměříme na systém školství, stupně vzdělání apod.
6.1 Základní pojmy edukace užité v práci
Vzhledem k cíli práce, výzkumným a dílčím výzkumným otázkám je třeba se nejprve věnovat základním pojmům užívaným v pedagogice.
Vzdělání/vzdělávání je základním pojmem pedagogické teorie a praxe, je však nedostatečně ujasněný, oba termíny se vzájemně zaměňují. Lze rozlišovat několik významů:
- osobnostní pojetí – vzdělání jako součást socializace, vzdělávání jako složka kognitivní vybavenosti osobnosti formovaná pomocí vzdělávacích procesů;
- obsahové pojetí – vzdělání je zkonstruovaný systém informací a činností plánovaný v kurikulu škol, realizace při výuce, souhrnně chápány jako učivo, obsah vzdělání, vzdělávací cíle;
- institucionální pojetí – vzdělání je organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního učení/vzdělávání;
- socioekonomické pojetí – vzdělání, přesněji vzdělávání, proces, skrze který jsou realizovány stavy jedince a společnosti ve smyslu pojetí (Průcha, aj. 2003, s. 292).
Vzhledem k tomu, že vzdělání je součástí socializace, probíhá tedy již v dětství prostřednictvím primární socializace, následně skrze sekundární socializaci ve školských institucích. Terciární vzdělávání probíhá později v dospělosti, v interakci s okolím.
Pojem vzdělanost lze také chápat v několika významech:
- dosažená vzdělanost populace, podíl osob v zemi s určitou úrovní vzdělání;
- v sociologickém pojetí vzdělanostní struktura obyvatelstva;
- hustota sítě škol v poměru na počet obyvatel;
- kvalita vzdělávání poskytovaného školami (Průcha, aj. 2003, s. 292).
39
6.2 Právní předpisy a další dokumenty související se školstvím
Stěžejním dokumentem celého systému školství v České republice je školský zákon č. 561/2004 Sb. (novela č. 82/2015 Sb.) o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a dalším vzdělávání, který stanovuje podmínky, za kterých se výchova a vzdělávání uskutečňuje, stanovuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob apod.
K dalším důležitým dokumentům vztahujícím se ke školství patří vyhláška č. 27/2016 Sb. (novela č. 270/2017 Sb.) o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která se zabývá úpravou podmínek vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, žáků nadaných a vzdělávání žáků uvedených v § 16 odst. 9 zákona.
Dále je třeba zmínit vyhlášku č. 72/2005 Sb. (novela č. 197/2016 Sb.) o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
6.3 Druhy vzdělání
V následující kapitole se budeme zabývat druhy vzdělání, kterých lze dosáhnout.
Nebudou zde však zmíněny možnosti předškolního vzdělávání a instituce, které jej zajišťují, a to proto, že pro téma práce nemají význam:
- základy vzdělání – zakončení vzdělávacího programu základního vzdělávání v základní škole speciální, 10 ročníků;
- základní vzdělání – úspěšné ukončení vzdělávacího programu základního vzdělávání v základní škole, na nižším stupni šestiletého nebo osmiletého gymnázia nebo v odpovídající části osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře; úspěšné ukončení kursu pro získání základního vzdělání;
- střední vzdělání – (stejná kategorie jako základní vzdělání); praktická škola jednoletá a dvouletá pro absolventy základní školy speciální;
- střední vzdělání – bez výučního listu, délka studia 2 roky;
- střední vzdělání s výučním listem – především pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním, délka studia 2 roky;
