Zhodnocení cíle diplomové práce - Vliv pobytu v odvykacím centru na vzdělání

Hlavním cílem diplomové práce bylo zmapovat oblast vzdělanosti jedinců dříve závislých na návykových látkách; zjistit, jaký vliv mělo umístění závislých jedinců do odvykacího centra na jejich vzdělanost a jak po ukončení pobytu v odvykacím centru pokračovalo jejich další vzdělávání. Dílčím cílem této práce je vyvrátit všeobecně známé tvrzení, že člověk závislý na návykových látkách už nikdy nedovede vést „normální“

život.

Vzhledem k uvedeným výsledkům a zodpovězeným výzkumným otázkám práce je patrné, že jednotlivé cíle byly splněny. V empirické části práce byly skrze zakotvenou teorii (tedy otevřené, axiální a selektivní kódování) shrnuty a zasazeny do kontextu výpovědi jednotlivých respondentů, jednotlivé odpovědi byly vzájemně komparovány.

Autorka práce se také pomocí ukázek odpovědí respondentů snažila zobrazit nový postoj vyléčených jedinců k životu všeobecně, pokusila se ukázat, že jedinci nyní dokážou žít běžným životem naší konzumní společnosti.

Diskuze

Tématem šetření bylo vytvořit přehled o vzdělání respondentů neboli zjistit, jakého stupně vzdělání dosáhli před tím, než je pohltila závislost a než nastoupili do odvykacího centra. Následně se práce zabývá druhem a délkou závislosti, léčbou v terapeutické komunitě, změnou hodnotového systému a pohledu na rodinný život a zaměstnání. Především se však zaměřuje na snahu dotazovaných si po ukončení léčby své vzdělání dále doplňovat.

Naše výsledky šetření budeme dále prokládat výzkumem Martina Keaneho, který utvořil v irském prostředí studii volně přeloženou jako Role vzdělání při rozvoji obnovy kapitálu u abstinujících po látkové závislosti. Jedná se o analýzu 20 hloubkových rozhovorů, jež byly původně součástí širší studie, zabývající se otázkou, jak se jedinci zotavují po závislosti a jak funguje proces jejich sociální reintegrace. Zmiňovaný report se zabývá spíše akademickým vzděláváním než vzděláváním odborným. Většina respondentů žila v sociální chudobě, často končili školní docházku předčasně (objevovaly se problémy v oblasti gramatiky a matematických schopností), rodinné konflikty nebyly výjimkou, neměli téměř žádné trvalé zaměstnání (Keane 2011, s. 3, 41).

Po pročtení reportu autorka zjistila, že se Keane zabýval podobnými otázkami jako toto šetření. Účastníci byli dotazováni na ranou školní zkušenost, rodinné a sociální zázemí, užívání návykových látek a následnou závislost, zapojení do léčby a následné zotavování, další zkušenosti se vzděláváním, zaměstnáním apod. (Keane 2011, s. 4).

Pokud se u našeho šetření zaměříme na nejvyšší ukončené vzdělání před přerušením studia jedinců, můžeme uvažovat o 70 % jedinců, kteří měli ukončené základní vzdělání (viz příloha 4), každý z nich však začal studovat střední školu různého zaměření. U většiny se objevilo střídání škol, opakování ročníků a docházelo k velké absenci. Střední školu již nedostudovali kvůli závislosti na návykových látkách, obvykle měli jeden či dva ročníky hotové, někteří ale skončili až těsně před maturitou. 10 % jedinců ukončilo střední odborné učiliště a 20 % jedinců již odmaturovalo, ale i u nich se projevoval již během studia počátek užívání návykových látek, naštěstí ne v tak velké míře, a střední školu ukončili s maturitou/výučním listem.

Oblast ukončeného vzdělání nelze s určitostí přesně porovnávat, jelikož irský vzdělávací systém je lehce odlišný od našeho. Většina lidí vybraná pro studii M. Keaneho však opustila školu bez formálního vzdělání, často také s nedostatečnými schopnostmi

v oblasti matematiky a gramotnosti. Alespoň některým se podařilo získat tzv. Junior Certificate v období kolem patnáctého roku, sekundární forma vzdělávání začíná v Irsku již kolem dvanácti až třinácti let (Keane 2011, s. 23). Jedinci proto často končili na úrovni našeho základního vzdělání čili podobně jako respondenti této práce.

Osoby, kterými se zabývá diplomová práce, následně došli do bodu, kdy propadli závislosti – nejčastěji se objevovala drogová závislost, zejména pervitin, dále pak ve slabší míře marihuana, LSD a závislost na alkoholu. Pokud se zaměříme na délku závislosti, u některých trvala pouze rok, běžně deset až třináct let, objevovalo se ale také dvacet let, u jednoho z respondentů dokonce dvacet šest let. Závislost je dostala až na samotné dno společnosti. Bezdomovectví a páchání trestné činnosti bylo běžnou součástí jejich životů.

Z výzkumu Martina Keaneho plyne, že existují čtyři oblasti, které podporují směřování k ukončení závislosti a udržení abstinence. Tyto čtyři oblasti označili a blíže specifikovali již Granfield a Cloud, na které se Keane celý report odkazuje (ti však prováděli studii na jedincích s vysokou úrovní vzdělání a vysokých stupních kariérního postavení, kteří se dostali do závislosti a sami s ní bojovali bez pomoci institucí a nevládních organizací, během jejich „léčby“ byli dále přítomni v rodinném a pracovním životě). Granfield a Cloud označili oblasti jako sociální, fyzický, lidský a kulturní kapitál, vzdělání pak hraje roli ve všech oblastech. Sociální kapitál může napomoci tím, že otevře příležitosti rozvíjet nové sítě přátel mimo hranice léčby, v oblasti fyzické může přispět kapitál tím, že poskytne možnosti kariéry a pracovní příležitosti, jež mohou zlepšit životní úroveň. Kulturní kapitál se orientuje na proměnu hodnot, přesvědčení a postojů, vzdělávání může skrze lidský kapitál posilovat lidi, aby se starali o své zdraví, stali se efektivnějšími rodiči, zlepšit funkční a osobní účinnost (Keane 2011, s. 44).

Ať si účastníci našeho šetření prošli čímkoli, nakonec se všichni dostali do fáze života, ve které se rozhodovali, zda v závislosti budou pokračovat, nebo zda se svou závislostí začnou bojovat. Někteří k rozhodnutí došli dříve, jiným museli vstoupit do cesty závažnější momenty, které je donutily se nad sebou zamyslet. Všichni se však rozhodli nastoupit do terapeutické komunity pro léčbu závislostí a absolvovat rok až rok a půl trvající program rezidenční léčby (terapeutickými komunitami obecně se zabývá v teoretické části práce kapitola 5), která jim pomohla se změnit. Přetransformovali svůj

hodnotový systém, a především nalezli smysl života, který mimo jiné nadále hledají skrze víru.

M. Keane ve svém výzkumu uvádí, že léčebné programy hrají velkou roli při ukončení závislosti, nicméně je třeba převést naučené do každodenního reálného života. Návrat ke vzdělávání jim může pomoci získat potřebné poznatky, naučit je základním věcem potřebným k výkonu zaměstnání. Ukončení závislosti pomůže také k přijetí od ostatních, k udržení bydlení, lepším vztahům s rodinou a k pocitu, že patří do společnosti (Keane 2011, s. 44).

Podle šetření této práce se po ukončení programu jedinci rozhodli pokračovat ve vzdělávání, ať již tradiční cestou prostřednictvím školských institucí, nebo se rozhodli doplnit také jiné formy vzdělávání (různé kurzy, pracovní školení, rekvalifikace atd.).

Pokud se zaměříme přímo na doplnění nejvyššího ukončeného vzdělání (viz příloha 4), 30 % jedinců si vzdělání doplnilo a má již ukončenou maturitu, 20 % je právě v procesu doplnění, čeká je zvládnutí maturitní zkoušky. Na 50 % respondentů si oficiálně vzdělání nedoplnilo, je to však tím, že měli již ukončenou maturitu a dále se chtějí vzdělávat pouze jinou formou a po vyšším vzdělání netouží, další respondent se pokusil o doplnění, ale z důvodu věku a neochoty studiu věnovat veškerý volný čas nedostudoval, jiní se ke studiu chystají. Každý z nich je však otevřený dalším formám vzdělávání, někteří zamýšlejí přímo konkrétní obory na VŠ (sociální či speciální pedagogika, management), další se chtějí vzdělávat v oblastech týkajících se práce s dětmi, leadershipu apod.

V oblasti pohledu na vzdělání a pracovní život jedinci tvrdí, že vždy měli v sobě zakódováno, že vzdělání a práce jsou pro život velmi důležité, ne vždy tomu však přikládali takovou váhu jako teď. V období závislosti pro ně vzdělání a následně pracovní život, stejně jako vše ostatní, nemělo téměř žádnou váhu, vše upozadila droga, na které se stali závislí. Dnes se tuto „chybu“ snaží napravit, doplňují si vzdělání a snaží se vzdělávat v oborech, které jsou jejich oblastí zájmu.

Pokud se u jedinců zaměříme na oblast vztahů a pohledu na rodinný život, je velmi patrný přerod vnímání i v této oblasti. Dříve bylo možné u jedinců sledovat nestálé vztahy, nezájem o rodinu a neschopnost péče o vlastní děti. Nyní jedinci zakládají nové rodiny, berou si zpět do péče vlastní děti, které jsou v péči prarodičů (nebo alespoň s nimi navazují vztahy). Kladou velký důraz na manželství, na důvěru ve vztahu, objevuje se snaha řešit konflikty a opětovné budování vzájemného respektu.

Zcela se také proměnila oblast náplně života jedinců, kteří se v podstatě nenaučili žít normálním životem. Již s ukončením studia v době jejich odchodu z rodiny, často ještě v době adolescence, se objevila hluboká závislost (v teoretické části práce se pojetím závislosti zabývá kapitola 3). Někteří se ještě pokoušeli po určitý čas alespoň docházet do zaměstnání, avšak ani tato snaha neměla dlouhého trvání. Základním návykům se tedy učili až v programu terapeutické komunity, ale teprve po jeho ukončení se museli vědomě sami za sebe rozhodovat v nich pokračovat. Jejich náplň dne se z pouhého užívání látek, shánění peněz na látky, páchání trestné činnosti a „nicnedělání“ proměnila. Změnila se na povinnost ráno vstát a jít do zaměstnání, schopnost plánovat další aktivity dne, nebo i celý svůj život a svou budoucnost, svým způsobem také na schopnost aktivně a efektivně využívat volný čas (což je v případě neschopnosti často příčinou relapsu). Se změnou návyků, pohledu na život a jeho priority a plánováním souvisí i oblast vzdělávání, profesní růst, prospěšnost společnosti, v neposlední řadě pak finanční gramotnost. Jedinci uvádí, že obrovskou změnou v jejich životech je přerod sobectví a egoismu ve snahu vnímat ostatní, zajímat se o jejich potřeby, snažit se jim pomoci. S tím souvisí i jejich pohled abstinentů na závislé – rádi se jim snaží ukázat správnou cestu, ukazují, že je možnost se změnit, ale zároveň si uvědomují, že je důležité znát své hranice, a jsou si vědomi, že pokud se má závislý změnit, musí sám chtít.

Autorka nepředpokládala, že si respondenti vymýšleli či výrazněji přikrášlovali odpovědi na otázky, které se v šetření objevily. Je to způsobeno především tím, že autorka byla v roli zasvěceného výzkumníka, tedy že se s většinou jedinců setkávala i mimo rámec výzkumu. Obecně je ale možné říci, že někteří z respondentů v průběhu rozhovoru určité věci záměrně zatajili (nechtěli, aby byly zveřejněny) nebo si jednoduše nevzpomněli, nenapadla je souvislost, a v dané chvíli důležitost tvrzení.

Kromě většího vzorku respondentů se mohla autorka v práci zabývat hlouběji rozborem příčin a zkoumáním i dalších faktorů, které ovlivňovaly životy respondentů, ať jde již o samotnou genetiku, rodinné či vnější faktory. Tedy všechny ty, které měly vliv na zkoumané jedince a které nepřispěly k jejich příznivému a bezproblémovému vývoji, jež vedly k sociálně-patologickým problémům. Možným řešením by byly mimo hlubší anamnézu s klienty také rozhovory s rodiči respondentů, jejich partnery, zaměstnavateli apod.

V samotných výpovědích respondentů je patrné, že ačkoli jsou jedinci různě staří, rozdílného pohlaví, mají jiný druh vzdělání a pochází z rozdílného sociálního zázemí, v několika aspektech se sjednocují a jejich výroky jsou podobného rázu, v mnoha věcech se shodují. Tato zjištění mohou být způsobena několika faktory – ať už samotným propuknutím závislosti, tak i léčbou v jedné komunitě, nalezením nové víry a smyslu života či proměnou osobnosti. Tito lidé nalezli svým způsobem důležitou hodnotu, které si mohou vážit, možná i více než „obyčejní“ lidé konzumní společnosti. Tím fenoménem je naděje – naděje na nový život, naděje v budoucnost, naděje začít věci dělat jinak a lépe.

Praktické užití výsledků, jež vychází z provedeného šetření, vidíme především pro organizaci Teen Challenge a další terapeutické komunity s rezidenční léčbou. Pokud se nebudeme zabývat jedinci, kteří opět upadli do závislosti a o kterých práce nepojednává, zobrazuje provedené šetření vzorek z těch, kterým léčba závislosti a absolvování programu terapeutické komunity zcela proměnila život, zachránila je od možná fatálních následků pro jejich bytí, umožnila jim začít znovu.

Léčba jim také poskytla dobrý základ pro nové návyky, které život v postmoderní společnosti vyžaduje. To vše s sebou přineslo příležitost zakládat rodiny, doplnit si vzdělání a být ekonomicky aktivní.

Pro organizaci a zaměstnance Teen Challenge je významná patrná efektivita jejich práce a smysl obrovského úsilí, jež vynakládají v práci s klienty často i nad rámec své pracovní doby. Díky zde zmiňované organizaci i mnoha dalším se stejným zaměřením se počet narkomanů a alkoholiků může snížit, byť zřejmě pouze v nepatrném měřítku.

Závěry této práce by bylo možné využívat také v oblasti primární prevence na školách, patrně však spíše pro vyšší ročníky. Studenti by ze závěrů práce mohli vidět, jak malé procento osob závislých na návykových látkách dokončí střední vzdělání a jak náročné je dokončit je v pozdějším věku.

Přínos práce autorka spatřuje i v závěru vyplývajícím z šetření, že vždy existuje naděje na změnu, i tehdy, když je člověk na nejspodnějších příčkách své existence. Práce vyobrazila přerod sobeckých a egoisticky smýšlejících lidí zaměřených pouze na svou drogu v jedince, kterým záleží na ostatních, kteří se ohlížejí na své okolí a jsou ochotni pomoci. Ze závislých jedinců jsou nyní zaměstnanci/vedoucí v terapeutické komunitě,

podnikatelé, lektoři primární prevence, matky na mateřské, pracovníci v sociálních službách apod.

Zajímavým zjištěním bylo také to, že každý ze zkoumaných jedinců je ochotný se dále vzdělávat, několik z nich si již vzdělání doplnilo a mají zájem pokračovat i dále na vysoké školy. Otázkou však stále zůstává, nakolik jim jejich touha a přesvědčení vydrží, nakolik budou schopní zapřít sami sebe a obětovat volný čas ke studiu.

U respondentů je patrné, že někteří z nich si opravdu stojí za svým a snaží se ze všech sil (např. studium střední školy v již pokročilém věku), někteří ale setrvávají na místě a zdolání maturity nevidí jako důležitou věc, raději se s ohledem na profesní situaci soustředí na jiné formy vzdělávání, což je rovněž přínosné.

Závěr

Diplomová práce mapuje oblast vzdělanosti abstinujících jedinců, kteří skoncovali se závislostí na návykových látkách.

Teoretická část práce shrnula teoretické poznatky pro základ praktické části a osvětlila základní pojmy, o kterých se dále pojednávalo v empirické části. Mimo jiné se také věnovala školní prevenci, která na školách probíhá a je důležitou součástí výuky.

Velmi záleží na formě a obsahu prevence. Jelikož se počátky užívání datují právě k věku ukončení základní školy a vstupu na střední školy, je v této době důležité vhodné rodinné zázemí, jehož absence bývá často hlavním důvodem narušeného chování jedinců. Dalším aspektem jsou i nevhodné sociální vazby, např. negativní vliv kamarádů. Pokud se přidají nevhodné genetické predispozice, žádná primární prevence tyto jedince neodradí od prvních požitků z drog či alkoholu.

Empirická část práce se pak dále zabývá těmi, kteří závislosti propadli a nechali ji ovládat své životy. Důležitým krokem k nápravě bylo rozhodnutí pro řešení situace a nástup léčby, která byla u respondentů úspěšná a ti bez větších relapsů nadále abstinují.

Bylo u nich zkoumáno přehodnocení názorů v určitých oblastech a způsob, jakým kromě doplnění vzdělání mění dále své jednání, chování a vnímání.

Šetření prováděné prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů a následnou analýzou výsledků ukázalo, že jedinci opouštěli školní prostředí v době adolescence a poté se do něj vraceli o několik let později, kdy se po léčbě závislosti rozhodli ve vzdělávání pokračovat. Některým respondentům se již podařilo své nejvyšší ukončené vzdělání pozvednout na vyšší úroveň, další se o to momentálně pokouší a jedinci, kteří mají stále stejný stupeň vzdělání, si ho do budoucna plánují doplnit, minimálně formou různých kurzů, školení a rekvalifikací. Důležitým zjištěním je, že jim samotné vzdělání není lhostejné, ale mají zájem ho dále doplňovat.

Podstatným zjištěním byl také přerod hodnotového systému jedinců. Hodnotová hierarchie a orientace se proměnila na systém, který je patrný u „obyčejných slušných“

lidí, kde se již nevyskytují deviantní prvky. Ruku v ruce s tím jde změna pohledu na vztahy, rodinný život, smysl vzdělávání a pracovního života.

Přínosem diplomové práce bylo pro autorku shrnutí teoretických poznatků z odborných zdrojů, propojení teorie a praxe. Dostala možnost nahlédnout hlouběji

do života jedinců se zkušeností závislosti a obeznámit se s jejich životními postoji obrácenými díky prodělané léčbě naruby. Autorka mohla u jedinců vidět opravdovou vděčnost, že měli příležitost závislost řešit, že jim byla podána pomocná ruka a ukázala jim cestu ven. Dnes jsou ve fázi, kdy vnímají novou naději, nové příležitosti. Stále mají na paměti, co vše jim závislost vzala, a snaží se sami být světlem na cestě pro lidi na okraji společnosti, kteří se se závislostí potýkají a chtějí se jí zbavit.

Seznam použitých zdrojů

ADAMEČEK, D., RICHTEROVÁ-TĚMÍNOVÁ, M., KALINA, K., 2003. Rezidenční léčba v terapeutických komunitách. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 2, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 80-86734-05-6.

BAYER, D., 2003. Analgetika, sedativa a trankvilizéry. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky.

ISBN 80-86734-05-6.

BERAN, M., aj., 2012. Soudnělékařská identifikace. 1. vyd. Praha: Karolinum.

ISBN 978-80-246-2106-7.

CALIFANO JR., J. A., 2002. Marijuana Is a Gateway Drug. In: ESPEJO, R., aj. Drug Abuse. 1. vyd. San Diego: Greenhaven Press. ISBN 0-7377-0852-2.

FISCHER, S., ŠKODA, J., 2009. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80247-2781-3.

GALLÁ, M., 2005. Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí: příručka o efektivní drogové prevenci. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 80-86734-38-2.

GÖHLERT, F., CH., KÜHN, F., 2001. Od návyku k závislosti. 1. vyd. Praha: Ikar. ISBN 80-7202-950-9.

HAJNÝ, M., 2001. O rodičích, dětech a drogách. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-0135-9.

HAMPL, K., 2003. Lékařská ambulantní péče o závislé. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 2, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky.

ISBN 80-86734-05-6.

HAMPL, K., 2003. Léky vyvolávající závislost. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 80-86734-05-6.

HAMPL, K., 2003. Těkavé látky. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 80-86734-05-6.

HENDL, J., 2016. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 4. přepr. a rozš. vyd.

Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0982-9.

HRDINA, P., KORČIŠOVÁ, B., 2003. Terénní programy. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 2, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky.

ISBN 80-86734-05-6.

KALINA, K., aj., 2003a. Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový přístup. 1. vyd.

Praha: Úřad vlády České republiky. [vid. 29. 12. 2015]. ISBN 80-86734-05-6.

KALINA, K., aj., 2003b. Drogy a drogové závislosti 2, mezioborový přístup. 1. vyd.

Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 80-86734-05-6.

KALINA, K., aj., 2008. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing.

ISBN 978-80-247-1411-0.

KEANE, M., 2011. The role of education in developing recovery capital in recovery from substance addiction. In: Drugsandalcohol.ie [online]. [vid. 20. 6. 2018]. Dostupné z:

http://www.drugs.ie/resourcesfiles/reports/The_role_of_education_in_developing_recov ery_capital_in_recovery_from_substance_addiction.pdf

KRÁLÍKOVÁ, E., 2003. Tabák a závislost na tabáku. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky.

ISBN 80-86734-05-6.

MCGRATH, Y., aj., 2007. Prevence užívání drog mezi mladými lidmi: Přehled dostupných informací. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 978-80-87041-16-1.

MIOVSKÝ, M., 2003. Halucinogenní drogy. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti 1, mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 80-86734-05-6.

MIOVSKÝ, M., 2003. Konopné drogy. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti

In document Vliv pobytu v odvykacím centru na vzdělání (Page 69-124)