Selektivní kódování znamená výběr jedné klíčové kategorie, okolo které se dále organizuje základní analytický příběh. Ostatní kategorie jsou následně vztahovány ke zvolené centrální, která by měla odpovídat zkoumanému jevu a dobře jej popisovat.
„Obvykle jde o tu kategorii, která je do paradigmatického modelu zasazena jako jev.
Selektivní kódování zahrnuje popis pravidelností – tedy opakujících se vztahů mezi vlastnostmi a dimenzemi kategorií (tyto pravidelnosti se začínají vynořovat již během axiálního kódování)“ (Šeďová 2011, s. 233). V následující části kódování se autorka pokusí o vymezení jednotlivých kategorií a jejich vzájemných vazeb.
Příčinné podmínky
Hlavním fenoménem paradigmatického modelu je nízká úroveň vzdělání.
Prostřednictvím axiálního kódování určila autorka práce za příčinnou podmínku užívání návykových látek, které byly důvodem přerušení studia většiny respondentů. Za nízkou úroveň je označována především proto, že jedinci své vzdělání již zvýšili nebo o to právě usilují. Užívání návykových látek bylo příčinou jejich problémů při studiu a důvodem k přerušení. Jeden z respondentů na otázku ohledně středního vzdělávání tvrdí:
„Druhák jsem chodil už jen do pololetí, pak už jsem přestal chodit kvůli drogám.
Pak jsem opakoval druhák, ale znovu jsem ho nedodělal kvůli drogám, a to je veškerý moje vzdělávání se.“
Kontext
Kontext je tzv. soubor podmínek, za kterých jsou uplatňovány strategie jednání, u zvoleného paradigmatického modelu zahrnuje 6 kategorií. První kategorií je školní (ne)úspěšnost, v rozhovorech autorka od jedinců zjišťovala prospěch na základní a střední škole. U respondentů se objevoval jak velmi dobrý prospěch, tak problematické vzdělávání s potřebou doučování, specifické vývojové poruchy učení a další handicapy v somatické oblasti. Jedinci po ukončení základní školy pokračovali dále na obory s maturitou, ale také na odborná učiliště, velké procento však školu nedokončilo.
Rodinné podmínky neboli vliv rodiny a rodinné prostředí byly u jedinců různorodé, od klasické nukleární rodiny po rodiny ve fázi rozvodu, rozhádaní rodiče.
60
Kromě vlivu rodiny jedince ovlivňovaly také nevhodné sociální vazby, uvádí partu starších kamarádů, kolektiv party se špatnými návyky.
Další kategorií byl počátek užívání návykových látek, které se u respondentů začalo objevovat nejčastěji kolem čtrnácti až patnácti let. Iniciační drogou byla povětšinou marihuana, často se objevoval také alkohol a cigarety. Výskyt tvrdších drog se datuje až na střední školu, během prvních ročníků. Respondentům se změnilo vnímání, hledali sami sebe, svoji identitu a hodnotu, uznání od lidí. Na otázku týkající se počátku užívání návykových látek odpověděl jeden z respondentů:
„Cigarety jsem začal někdy v pololetí v prváku, pak to šlo ale strašně rychle. Tim, že jsem začal skejtovat, tak jsem na konci prváku začal hodně kouřit trávu a občas jsem do toho sehnal LSD, ale všechno se to stalo během třičtvrtě roku.“
Důsledkem počátku užívání látek se stalo problémové chování – vzdor proti autoritám, neposlušnost, drobné krádeže doma, chození za školu, nebylo výjimkou ani docházení k psychologovi do střediska výchovné péče. Respondent uvádí:
„Jinak jsem taky byl na tý základce hrozně problémovej, i jakože mě rodiče brali k psychologovi. Bylo to v souvislosti s tím úrazem, když jsem se chtěl jakože víc prosadit – začal jsem doma krást peníze, nechodil jsem do školy. Jezdil jsem jako prevence k psycholožce na ambulanci střediska výchovný péče, jen abych nemusel na pobyt.“
Následovalo zhoršení prospěchu, čtyřky na vysvědčeních, nulová příprava do školy. Nezájem o studium vlivem návykových látek se prohluboval, školní absence vzrůstala, běžným jevem bylo opakování ročníku. Řešení hledali v přestupu na jinou školu, kde se ale opakovaly stejné vzorce chování jako doposud, docházelo tedy k přerušení studia a nedokončení středních škol. Jedna z respondentek na otázku promítnutí závislosti do studia vypověděla:
„Ze začátku jsem si myslela, že to zvládnu, ale když už ta závislost byla hlubší, tak to nešlo. Do pololetí ve čtvrťáku jsem to zvládala (s odřenýma ušima), ale pak jsem na to začala kašlat. V pololetí jsem tedy přerušila studium, aby mi nepropadly pokusy na maturitu a mohla jsem pozdějš dostudovat, alespoň to mi tenkrát došlo.“
61
Intervenující podmínky
Intervenující podmínky jsou podobné kontextu, ale specifické jsou proto, že usnadňují nebo znesnadňují strategie jednání. První z nich autorka definovala život v závislosti, kdy mezi nejčastěji užívané návykové látky patřil pervitin, částečně pak LSD, heroin, marihuana a alkohol. Náplní života závislého jedince bylo užívání drog několikrát denně, shánění peněz na drogy, alkohol a cigarety, vyrábění drogy, schovávání se před policií, nonstop jízda, užívání si, co to jde, snaha utéct z reality. Způsob života závislého se točil kolem sobectví, egocentrismu, ohrožování lidí okolo, „poškozování“
společnosti, nezájmu o ostatní. Na otázku týkající se náplně života respondent řekl:
„Šlo tam ale hlavně o to sehnat si ty látky, a pak si tu chvilku jako kdyby užít spolu, třeba s někym dalším. Ale každopádně velkou náplní bylo shánění peněz na ty drogy, no.
Pak už jsem potřeboval hodně peněz denně a prostě to zabere člověku čas, než je nějak získá.“
Další oblastí byla trestná činnost narkomanů, kterou páchali jedinci pod vlivem nebo za účelem získání návykových látek, od malých krádeží doma, přes podvádění okolí a krádeží většího charakteru. Několik respondentů si odsedělo i výkon trestu odnětí svobody, dokonce opakovaně. Jedna z respondentek vypověděla:
„Bylo mi dvacet pět let, byla jsem recidivistka, dvanáctkrát soudně trestaná a podle soudců jsem neměla naději na návrat do běžného života. Když mě zavřeli po třetí během krátké doby, připadala jsem si hloupě.“
Závislost způsobovala destrukci osobnosti, kdy jedna část byla se smrtí smířená a připravená i na tuto možnost, druhá však nechtěla zemřít, přesto však nedokázali látku přestat užívat. Těsně před rozhodnutím nastoupit léčbu se nacházeli v bezvýchodné situaci, byli absolutně bez cíle, mimo realitu, žili život v otroctví, jak sami později přiznali.
Ve zmíněné bezvýchodné situaci se rozhodli jedinci jednat a skoncovat se závislostí, objevila se touha po změně, tedy první z podmínek, která následně napomohla ke strategii jednání. V závislosti došlo k uvědomění, že takový způsob života není tou cestou, kterou chtějí jít po zbytek, objevila se snaha léčit se. Posledním krokem k léčbě bylo nalezení řešení bezvýchodné situace, kterou našli právě v onom zmíněném nástupu do komunity. Jeden z respondentů řeklo o tom, co bylo hlavním důvodem pro nástup:
62
„A když jsem byl vyléčenej ze zápalu plic na psychiatrii, kde jsem vyabstinovával a znova mi docházela realita toho, že mi zemřela holka, že jsem v čudu a že když se vrátím na ulici, umřu taky a nic jinýho vlastně ani nechci. V tý době mi znova přišli pracovníci TC říct, že tady můžu nastoupit do komunity, a to byla jediná možnost než zemřít.“
Strategie
Nejdůležitější strategií řešení situace pro závislé jedince byla léčba v terapeutické komunitě, která následně ovlivnila jejich další události v životě, mimo jiné také jejich další vzdělání a pracovní život. Náročnost zvládnutí programu se lišila dle osobnosti jedinců, často se objevoval problém v oblasti autorit, podřízení se pravidlům atd. Respondenti uvádí, že je náplň programu přivedla k poznání sebe sama, naučila vše od základů, počínaje základními návyky důležitými pro běžné fungování (pravidelný režim, ranní vstávání, pracovní návyky, smysluplné využití volného času atd.).
Velmi důležitou součástí programu v terapeutické komunitě bylo nalezení smyslu života, který byl základem pro další proměnu jich samotných. Na otázku týkající se zásadní změny během absolvování programu jeden z respondentů odpověděl:
„Já jsem zjistil, že ty věci jsou prázdný. Proto jsem se furt tak hnal za věcma, protože jsem si myslel, že tam je něco, co dá smysl mýmu životu. Zkoušel jsem víc drog, víc věcí a furt jsem si říkal, že kdybych měl víc peněz, tak to bude ten smysl. Pak jsem je chvíli měl a stejně to nebylo ono. Jsem si říkal víc drog, víc toho promiskuitního života a stejně to nefungovalo, stejně jsem byl furt prázdnej. A když jsem pak prošel tim programem, tak jsem najednou ten smysl našel. Zjistil jsem, že mít někoho jako já, mít přátele, který jsou fakt přátelé. Užít si ten život, ale tak, že máš kolem sebe lidi, který máš rád, tak to jsem najednou uviděl to důležitý.“
S nalezením smyslu života pak také souvisí nalezení smysluplnosti programu komunity. Zde se respondenti shodli v názoru, že jakmile objevili význam různých požadavků a aktivit programu, už jej nebylo tak náročné dokončit. Našli nové přesvědčení, objevili novou naději pro svou budoucnost. Vzhledem k tomu, že komunita je křesťanská, uvádí také zaměření na víru v Boha jako směr pro svůj život. Respondenti také nyní víc přemýšlí nad důsledky svých činů a rozhodnutí.
Další důležitou kategorií spadající pod strategie řešení je proměna hodnotového systému, který se u všech jedinců změnil. Významné místo zaujaly v žebříčku hodnoty
63
jako vztahy v rodině, postoj k autoritám, zodpovědnost. Jedinci se dnes snaží vidět potřeby lidí okolo sebe a reagují na ně, touží okolí něco předat. Na otázku ohledně změny hodnotového systému jeden z respondentů odpověděl:
„Byl jsem hajzlík jako mnoho dalších, nevěřil jsem nikomu. Ale vim, že ve mně byl vždycky ten postoj, že jsem chtěl pomáhat druhým. Měl jsem porozumění pro lidi, který byli ostatníma zesměšňovaný. Možná to bylo i v souvislosti s tim, že jsem si něčim podobnym prošel. To, že jsem prošel programem, způsobilo, že jsem tyhle věci, který jsem měl ve skrytu v sobě, tak jsem je začal prostě žít. I za cenu toho, že budu někym zraněnej, že půjdu do rizika. Protože dneska bejt opravdovej znamená jít do rizika.“
Poslední ze strategií jednání je abstinence, která je pro další vývoj osobnosti velmi důležitá. Respondenti byli voleni prostým záměrným výběrem, kde jedno z několika hledisek byla délka abstinence (viz tabulka 1), byli voleni jedinci s délkou abstinence po dobu tří let, průměrnou dobou kolem šesti až devíti let, zahrnuti jsou i jedinci abstinující již dvacet let. Důvodem, který respondenty často podporuje v abstinování, je nově vzniklá rodina. Objevuje se informace, že několik let po ukončení léčby abstinovali i od veškerého alkoholu, nyní již alkohol ve slabé míře užívají, ale je nutné znát své hranice a nepřekročit je. Jeden z respondentů na otázku týkající se zvládání abstinence říká:
„To mi nedává prostor brát drogy, takže já ne, že abstinuju, já žiju život, kterej s sebou jako vedlejší produkt přináší abstinenci od drog a alkoholu.“
Následky
Jedním z pozitivních následků léčby a udržení abstinence čili strategií jednání je doplnění vzdělání, tedy zkoumaná oblast této práce. Samotný pojem edukace bychom v tuto chvíli mohli pojmout dvěma způsoby, vzhledem k tomu, že procesem vzdělávání dosáhneme určitého vzdělání, ale také pod něj lze zahnout mimoškolní formy vzdělání.
Jedinci si tedy doplňují (nebo již doplnili) jak vzdělání ve školských institucích, tak prošli také různými rekvalifikacemi, kurzy, školeními apod. Někteří jedinci si tedy doplnili maturitu, mezi jinými formami ukončeného vzdělání se objevil např. kurz na motorovou pilu, na vysokozdvižný vozík, dále pak kurz asistenta pedagoga, kurz pracovníka v sociálních službách, kurzy a školení při práci terénního pracovníka v sociálním odboru
64
města, kurzy týkající se práce s dětmi, Leadershipu, v rámci Teen Challenge poradenství, kurz MŠMT na vedoucího tábora atd.
Důležitou součástí života jedinců je také probíhající vzdělávání, jelikož někteří jedinci jsou právě ve fázi, kdy si maturitu doplňují. Již mají ukončené ročníky střední školy a momentálně pracují na své angličtině, aby další pokus státní maturity zvládli.
Většina respondentů také uvedla, že má budoucí plán vzdělávání, který zahrnuje studium na vysoké škole (obory jako sociální pedagogika, speciální pedagogika a vychovatelství, management, teologické zaměření). Všeobecně jsou jedinci nastaveni směrem, že bude-li potřeba doplnit si nějakou oblast vzdělání týkající se práce, nejsou proti. Přínos vzdělání vidí jedinci v praktickém užití v „životní kariéře“ a problémy, které momentálně u některých brání v pokračování ve studiu, jsou finančního rázu, další se skrývají v tom, že nejsou schopni studovat kombinovaně, ale pouze prezenční formou.
V oblasti pohledu na vzdělání tvrdí, že je důležité pro samotnou existenci, věří však také ve „školu života“. Pohled na pracovní život je nezbytný k rozvoji osobnosti, udržování mezilidských vztahů, seberealizaci. Jeden z respondentů na tyto dvě oblasti pohledu vypověděl:
„Myslím si, že člověk může z jakýkoli práce prožívat pocit naplnění, když ví, proč to vlastně dělá. Ta jeho práce dobře a poctivě odvedená poslouží, dejme tomu, že společnosti, ale prostě někomu dalšímu. ... Člověk by se měl postupem času, jak sám sebe zná, jaký má vzdělání a jakou si vybírá životní cestu a zaměstnání, měl dostat do bodu, kdy bude dělat to, co ho vlastně baví, co je jeho přirozenou součástí. Měl by bejt spokojenej tam, kde pracuje a k tomu směřovat i to vzdělání a celej svůj život, protože v práci tráví velkou část života.“
V oblasti transformace vztahů je vidět obrovský přerod vnímání manželství a rodiny. V době závislosti pro jedince nebyl manželský svazek nic důležitého, většina si ani nepořídila děti nebo se o ně nebyli schopni dlouho starat, děti pak končily v péči prarodičů. Ve vztahu se vzájemně podváděli, dávali přednost návykové látce. Dnes je pro ně důležité vstoupit do manželského svazku, uvědomují si, že vztah se musí budovat, hledat řešení problémů, velmi významná je vzájemná důvěra. Mnoho z nich založilo novou rodinu, která je pro ně prioritou. Část odpovědi ohledně pohledu na rodinný život jednoho z respondentů zněla:
65
„Založil jsem rodinu, myslel jsem, že to je možná jednodušší. Věřim v rodinu, věřim v její důležitost a rozhodně budu prosazovat, že je to ve společnosti to nejdůležitější, ten základ. Člověk potřebuje mít někoho, o koho se může opřít, potřebuje důvěru ve vztahu. Zároveň vidim požehnání, když jsou dva lidi, co se maj rádi, maj děti, můžou se učit bejt nesobecký a myslet na někoho jinýho než na sebe.“
66
Vyhodnocení a interpretace výsledků
Následující kapitola bude věnována datům, která pokryla všechny oblasti výzkumných otázek práce. Jednotlivé polostrukturované rozhovory jsou uvedeny v příloze 1. Každý rozhovor je v práci zaznamenán a okódován. V této kapitole jsou zaznamenány jednotlivé shody či neshody respondentů v kontextu výzkumných otázek.