Fáze hodiny Příklad dalších možných aktivit Časová dotace
1) Pro zjištění aktuální nálady ţákŧ vyuţijeme náladometru. Na tabuli uděláme tři sloupce – v jednom bude jedna hvězdička, ve druhém dvě a ve třetím tři. Ţáci udělají čárku podle toho, jak se cítí – jedna hvězdička = špatně, tři hvězdičky = výborně. Zeptáme se dobrovolníkŧ, kam udělali čárku a proč.
2) Vyzveme ţáky, aby se rozhlédli po třídě a vybrali si jednu věc, která se jim líbí.
Tuto věc si vezmou do krouţku na koberec. Postupně kaţdý ţák představí, jakou věc si vybral a zdŧvodní, proč si jí vybral.
Navíc: Mŧţeme zadat ţákŧm úkol, aby zkusili vymyslet, k jakému neobvyklému účelu by vybranou věc mohli pouţít (např. Flašku mŧţeme pouţít jako polštář.)
Během čtení
3) Ţáci dostanou text a papír s tabulkou předpovědí (viz příloha č. 2), kterou budou po přečtení kaţdého odstavce vyplňovat. Vţdy po vyplnění jednoho řádku tabulky následuje společná diskuze, během které se ţáci baví o tom, co přečetli, jak si myslí, ţe bude text pokračovat a proč. Učitel zvolí, zda ţáci budou pracovat samostatně nebo ve dvojicích. Poslední odstavec přečte celá třída společně.
58 Po čtení
4) Po dočtení textu dáme ţákŧm prostor k tomu, aby se vyjádřili, jaký mají z textu pocit - co je zaujalo, co se jim líbilo/nelíbilo, …
5) Ve třídě vyvěsíme cca 10 karet a pod kaţdou umístíme papír. Určíme časový limit, během kterého ţáci chodí po třídě a prohlíţejí si karty. Mŧţou si spolu o nich povídat. Úkolem ţáka je vybrat jednu (nebo dvě karty), která se dle něj nejvíce hodí k příběhu a pod tu se podepsat.
6) Po uplynutí časového limitu ţákŧm představíme 4 karty s nejvíce podpisy.
Ptáme se ţákŧ, kdo si danou kartu vybral a proč. Při kladení otázek se snaţíme vyuţívat rady Fishera z kapitoly 4.3 teoretické části. Ostatním ţákŧm dáme moţnost se k názoru spoluţáka vyjádřit. Poté ţákŧm blíţe představíme kartu Úţas a oceňování (viz příloha č. 5), k níţ byl příběh napsán.
7) Nyní budou ţáci pracovat ve dvojici s přečteným textem. Jejich úkolem je zaměřit se na chování Klárky a pastelkou označit v textu pomocí smajlíkŧ, co se jim na chování Klárky líbilo a co ne. Následuje diskuze ve třídě, při níţ ţáci přečtou podtrhané pasáţe a zdŧvodní, proč je podtrhli. Poté se ţákŧ zeptáme, zda by se chtěli s Klárkou kamarádit a proč. Mŧţeme se ještě zeptat, zda někdo zná člověka, který se chová jako Klárka. Zdŧrazníme, ţe nechceme slyšet jméno, ale to, jak se člověk chová.
Potom si ţáci vezmou jinou pastelku a stejným zpŧsobem, jako u Klárky, označí chování Emy. Následuje znovu diskuze k jejímu chování.
Reflexe
8) S ţáky si sedneme do kruhu na koberec a provedeme zhodnocení hodiny. Kaţdý ţák má moţnost říct jednu větu o dnešní hodině. Mluví pouze ten, kdo má v ruce
„mluvící předmět“ (míček, plyšák, apod.).
9) Ţáci si v úvodním obrázku CESTA K SOBĚ portfolia vybarví druhou probranou zastávku (barvou podle nálady) a zapíší její název. Poté zapíší komentáře k otázkám (radši na druhou stranu papíru):
- Co se mi dnes povedlo? / S čím jsem byl/a spokojený/á?
- Co jsem se naučil nového?
- Co si budu pamatovat?
10) Pro porovnání změny nálady pouţijeme stejný náladometr, jako na začátku lekce.
59 Další možné aktivity
1) V první části aktivity kouzelná květina ţákŧm připomeneme pohádku: „V jedné pohádce naučil princ zpívat květinu …“ Zeptáme se ţákŧ, zda ví, jaká to byla pohádka. (Pyšná princezna) Zda jí dokáţou krátce vyprávět. Pokud jí zná celá třída, mŧţeme vyuţít vyprávění po větách. V takovém případě ţáci sedí v kruhu na koberci a vypráví děj pohádky tak, ţe kaţdý řekne jednu větu.
Poté se ţákŧ zeptáme, zda se podle nich hodí tato karta k pohádce. Opět chceme po ţácích i zdŧvodnění, proč si to tak myslí.
2) K druhé části budeme potřebovat květinu (v květináči/ papírovou/ umělou), která nám poslouţí k motivaci. Řekneme ţákŧm, ţe jsme jim přinesli kouzelnou květinu, která však neumí zpívat, ale mŧţeme jí něco naučit. Mŧţeme uvést příklad: „Já bych ji naučila vyprávět příběhy, aby je vyprávěla smutným dětem.“
Zeptáme se ţákŧ, co by kouzelnou květinu chtěli naučit a proč. Mluví ten, kdo má kouzelnou květinu.
5. Realizace v praxi Úvodní informace
Lekci ke kartě Úţas a oceňování jsem realizovala u ţákŧ 5. třídy ZŠ Tyršova Rumburk.
Ve třídě bylo přítomno dvacet ţákŧ, které jsem předem neznala a jejich třídní učitelka.
Třída byla středně velká s klasickým uspořádáním lavic a vzadu s kobercem.
Nevýhodou však byla nepřítomnost interaktivní tabule. Na lekci jsem měla domluvené dvě páteční vyučovací hodiny (čtvrtou a pátou) s tím, ţe mezi nimi bude klasická desetiminutová přestávka.
Průběh lekce Před čtením
Lekci uvedla paní učitelka tím, ţe mě představila a zdŧvodnila mou přítomnost, a poté mi jiţ předala slovo. Ještě jednou jsem ve zkratce vysvětlila ţákŧm dŧvod mé návštěvy a poté jsme hodinu zahájili náladometrem. Zjistila jsem, ţe ţáci jsou dobře naladěni, coţ mi zdŧvodnili např.: „Protoţe se blíţí víkend.“, „Protoţe půjdu bruslit“, a jedna dívka mě překvapila odpovědí „Protoţe ráda poznávám nové věci a těším se na čtenářskou dílnu s Vámi.“
60
Poté jsem ţáky vyzvala k výběru věci, která se jim ve třídě líbí, a společně jsme se přesunuli na koberec. Překvapilo mě, ţe někteří ţáci měli s výběrem věci problém. Zde jsem, kdyţ nad tím zpětně přemýšlím, udělala chybu v tom, ţe jsem ţákŧm neřekla předem, ať si rozmyslí, proč se jim věc líbí. I přes to však všichni byli schopni na koberci říct smysluplný dŧvod výběru svého předmětu a aktivita je bavila. „Vybral jsem si kapesníček, protoţe se vyrábí ze dřeva a je ohebný.“ „Vybrala jsem si květinu, protoţe se o ně ráda starám.“ „Vybrala jsem si glóbus, protoţe se z něj ráda učím.“
Mým pŧvodním záměrem u této aktivity ještě bylo, aby ţáci zkusili vymyslet neobvyklé pouţití jejich věci. To jim však činilo problémy a nakonec jsem od toho ustoupila.
V průběhu čtení
Této metody jsem se trochu obávala. Kdyţ jsem ji totiţ zkoušela na praxi s ţáky, byli z toho otrávení a nevěděli, co psát. Tito páťáci se s metodou čtení s tabulkou předpovědí setkali poprvé. Z toho dŧvodu jsme si společně přečetli první odstavec a ke kaţdému okénku v prvním řádku tabulky jsme si uvedli dva příklady (ţáci se mohli inspirovat, nebo napsat, co chtěli). Kdyţ jsem viděla, ţe ţáci aktivitě rozumí, nechala jsem je jiţ pokračovat samostatně. Celá třída byla psaním i čtením zaujatá, pečlivě pracovala a vŧbec nevyrušovala. Myslím si, ţe někteří ţáci by byli schopni nad aktivitou strávit celou hodinu, coţ však z časových dŧvodŧ nešlo a někteří tak tabulku nestihli doplnit.
Jelikoţ nebyl prostor na to, abychom si tabulky četli, dostali ţáci moţnost se na tabulku podepsat a k podpisu napsat „ano“, coţ znamenalo, ţe paní učitelka tabulku okopíruje a vystaví ji ve třídě. O dobrém třídním klimatu, vztazích ve třídě a také pozitivním sebehodnocení některých ţákŧ svědčí to, ţe svou tabulku chtěli sdílet. (Ukázky některých prací – viz příloha č. 6). Pro shrnutí přečteného textu jsem se ţákŧ ptala, zda se jim příběh líbil/nelíbil a proč. „Bylo to takové kamarádské.“ „Mně se líbilo, jak Ema změnila Klárku.“ „Ema z té holčičky udělala lepší holčičku.“ „Líbilo se mi, jak to bylo přátelské a bavilo mě to číst.“
Po čtení
Následovala desetiminutová přestávka, která však prŧběh lekce vŧbec nenarušila.
Většina ţákŧ zŧstala ve třídě, prohlíţela si karty, které jsem připravila na následnou aktivitu, povídala si o nich a byla zvědavá, co s nimi budou dělat. Kdyţ jsem viděla zájem ţákŧ, ukázala jsem jim i zbytek. Reakce na karty byla velmi pozitivní.
61
Po přestávce následovala aktivita vybírání karet, která byla urychlena tím, ţe ţáci si je prohlédli jiţ o přestávce. Po uplynutí časového limitu jsem vyhlásila tři karty, které získaly nejvíce podpisŧ. Mimo to jsem se ţákŧ ptala na dŧvody volby karet.
1. karta Láska → 14 podpisŧ: „Nakonec se Ema s Klárkou skamarádily.“
„Spoluţáci měli rádi Emu, i kdyţ nebyla bohatá.“ (pozn. myšleno k citátu na kartě: „Miluj své blízké takové, jací jsou.“)
2. karta Zkušenost → 8 podpisŧ: „Ema byla zkušená, věděla, jak získat kamarády a jak se k nim chovat.“
3. karta Úţas a oceňování → 5 podpisŧ: „Protoţe karta oceňuje, ţe se skamarádily.“ „Protoţe mě potěšilo, ţe uţ Klárka nebyla namyšlená.“
S ţáky jsme se sice neshodli na stejné kartě, ale neposuzuji to, jako problém či neúspěch. Podstatné je pro mě to, ţe ţáci nad příběhem přemýšleli a i přesto, ţe zvolili jinou kartu, jeho myšlenky pochopili. Zdŧvodňování volby karet bylo logické, smysluplné a dle mého názoru všechny tři karty se k příběhu hodí.
Pro práci s textem jsem ţákŧm dovolila vytvořit dvojice dle jejich volby, coţ ocenili.
Opět mě překvapilo jejich zaujetí a aktivní přístup a přiznám se, ţe jsem byla mírně zaskočena, kdyţ ţákŧm pro hodnocení chování dívek nestačili pouze dva smajlíci, ale prosili, aby si mohli vymyslet i další. S nápadem jsem souhlasila, ale pod podmínkou, ţe mi ke kaţdému smajlíkovi napíší vysvětlivku, co znamená. Trochu jsem se obávala, ţe ţáci budou této moţnosti vyuţívat a aktivitu zesměšňovat, ale to se vŧbec nestalo.
Všichni k práci přistupovali zodpovědně a díky tomu dopadla velmi dobře. Ukázky některých prací viz příloha č. 7.
6. Reflexe žáků
Celou hodinu ţáci hodnotili kladně („Mně se líbila celá hodina.“ „… já jsem si ty poslední dvě hodiny moc uţila“). Na jednotlivých aktivitách oceňovali především:
- Zajímavý příběh.
- Vyuţití metody čtenářské dílny / v modifikované podobě …jsem ráda, ţe konečně někdo vymyslel čtenářskou dílnu pro naši třídu.“.
- Vyplňování tabulky, která dávala prostor pro individualitu („Mně se líbilo, jak jsme vyplňovali tu tabulku.“).
- Moţnost vzájemné spolupráce („Mně se líbilo, jak jsme spolupracovali.“).
- Nový zpŧsob výuky („Mně se taky líbila celá hodina, a líbilo se mi, ţe jsme zkoušeli nové věci.“).
62 7. Vlastní reflexe a diskuze
Hodina dopadla nad očekávání dobře, coţ bylo pravděpodobně dáno i sloţením třídy a jejím přístupem ke čtenářským dílnám. Navíc se jednalo o pátou třídu, takţe zde mŧţe mít vliv i věkový rozdíl.
Ţáci spolu dokázali spolupracovat, komunikovat, nestyděli se před sebou. Po celou dobu byli aktivní, pracovali pečlivě a hodina je bavila. Text se jim líbil, byl pro ně srozumitelný a pochopili z něho základní myšlenky, na které jsem kladla dŧraz. O tom vypovídají jak tabulky předpovědí, tak jejich odpovědi na mé otázky v prŧběhu hodiny, tak výsledky práce ve dvojicích. Ačkoliv poté k příběhu přiřadili jinou kartu, nepokládám to za neúspěch a nesplnění cílŧ hodiny. Znamená to pouze to, ţe ţáci se více ztotoţnili s vybranou kartou, která však svým popisem k příběhu také sedí. To potvrdili i následným zdŧvodněním. I zde byly mnou stanovené cíle splněny.
Příště bych zkusila více rozvinout aktivitu Věc, která se mi líbí a to v otázce, co by se dalo s obyčejnou věcí vše udělat. Moţná by se z ní dala vytvořit i další samostatná aktivita, která by se mohla zařadit do jiné části hodiny. Moţností by bylo také dát celé třídě jednotnou věc, rozdělit ţáky do skupinek a v nich by sepisovali co nejvíce nápadŧ.
U práce s textem ve dvojicích se jedná pouze o detaily. Hned při prvotním zadávání instrukcí ţáky upozornit, ţe mají udělat vysvětlivku toho, jaká barva patří Klárce a jaká Emě. Také zdŧraznit, ţe ţáci nemají dělat smajlíky k odstavcŧm, ale k podtrţeným větám. V této třídě se mi osvědčilo dát ţákŧm volnost ve vymýšlení vlastních smajlíkŧ.
Myslím si, ţe se jedná o zpestření aktivity, které je však potřeba rozmyslet vţdy individuálně dle třídy. Mŧţe se totiţ stát, ţe ţáci této moţnosti zneuţijí a aktivita úplně ztratí smysl.
Při realizaci lekce byly všechny stanovené cíle naplněny. Osobnost ţákŧ se při aktivitách rozvíjela po všech stránkách. Z kognitivního rozvoje bych ráda upozornila na pozornost, která byla pro plnění aktivit podstatná. Musím konstatovat, ţe ţáci předčili mé očekávání a také obecné měřítko, podle kterého by se měli vydrţet soustředit cca 15 minut (viz kap. 2.3.1). Myslím si, ţe to bylo především tím, ţe text i aktivity (konkrétně vyplňování tabulky předpovědí a vyhledávání chování v textu) ţáky zaujaly a oni nemuseli vynakládat tolik záměrné pozornosti. Co se týče myšlení, potvrdily se obecné charakteristiky uváděné v kap. 2.3.1. Proto jsme se například ve vyplněných tabulkách (viz příloha č. 6) setkali s odpověďmi „Protoţe to tak bývá.“ „Protoţe kaţdý
63
příběh nebo pohádka končí přece hezky.“ Ţáci si také dokázali všímat odlišného chování u rŧzných lidí.
K verbálnímu vývoji dochází ve všech lekcích projektu. Cílem je komunikace mezi ţáky, diskuze o problémech a názorech, hodnocení… V této třídě s komunikací nebyly problémy, ţáci se dokázali smysluplně vyjádřit a své názory obhájit.
Specifikovaný cíl této lekce zní: uvědomění si dŧleţitosti přátelství. Z veškerých odpovědí ţákŧ soudím, ţe chápou význam přátelství a také si ho cení. Ţáci odsuzovali Klárčino vytahování a předvádění se a naopak ocenili přátelskost Emy. Také se ţákŧm líbil závěr příběhu, kde došlo ke spřátelení se Emy a Klárky.
64
6.4 3. lekce: Rozvoj osobnosti textem a aktivitami – karta UDĚLÁM SI HEZKÝ DEN
1. Obecné informace Ročník: 3.–5. ročník
Časová dotace: 1–2 vyučovací hodiny (dle volby aktivit)
Pomůcky: psací potřeby, pracovní listy a texty, karty Lucie Ernestové, „mluvící předmět“
Hlavní cíl: rozvoj osobnosti ţáka z hlediska kognitivního, verbálního, emocionálního a sociálního
Specifikace cíle: rozlišování nálad a pocitŧ u sebe i druhých 2. Text ke kartě Udělám si hezký den
Káťa a její den
Hned, jakmile Káťa ráno otevřela oči a podívala se na hodinky, věděla, ţe dnešní den bude špatný. „Ach jo, to bude určitě ve škole řečí, ţe jdu pozdě.“ pomyslela si a vyskočila z postele. Nezaspala sice o tolik, ale ráno je kaţdá minuta drahá a uţ teď jí bylo jasné, ţe autobus nestihne. Vykoukla z okna svého pokoje a ohrnula nos.
Kapky bubnovaly do parapetŧ a chodník byl samá louţe. Rychle si oblékla první tričko a kalhoty, které našla ve skříni, vyčistila si zuby a běţela do kuchyně.
„Brý ráno“ zabručela. Táta právě dopíjel kávu. Maminka seděla u malého Davídka a trpělivě mu vysvětlovala, ţe jablíčko je zdravé a papat se musí. Káťa popadla do jedné ruky chleba se sýrem a druhou rukou chtěla zvednout hrnek s čajem. Ten jí však vyklouzl a v tu ránu byly střepy i čaj po celé podlaze. „Co to vyvádíš?“
vykřikl táta a Davídek začal plakat. „No to je skvělé, teď uţ do něj nedostanu ani lţičku!“ rozzlobila se i máma. „To si k té snídani nemŧţeš sednout?“ obrátila se na Káťu. „Nemŧţu! Jdu pozdě do školy, protoţe jsem zaspala. To je uţ podruhé, co jsi mě nevzbudila.“ vyčítavě se podívala na mamku. „Mrzí mě to, zlato.
Víš, ţe mám po ránu spoustu práce a …“ vtom však mamince skočil do řeči tatínek a bouchnul do stolu.
„Takhle s maminkou mluvit nebudeš. Navíc si myslím, ţe uţ jsi dost velká na to, aby sis ráno nařídila budík, udělala snídani a aspoň trochu mamince pomohla.“ Káťa rychle posbírala střepy, utřela čaj, vzala aktovku a bez rozloučení bouchla s dveřmi. Do školy šla s mizernou náladou.
V 8:10 stála ve dveřích třídy a celá zmoklá a poslouchala nadávání paní učitelky. Kdyţ si konečně mohla jít sednout do své lavice, všimla si, ţe ţidle vedle ní, na které vţdycky sedí její nejlepší kamarádka, je prázdná.
To je zvláštní, pomyslela si Káťa, co jen s Jančou mŧţe být? A najednou uslyšela paní učitelku, jak říká:
„Mám pro vás smutnou zprávu. Dneska volal tatínek Janičky. Prý ráno spadla ze schodŧ a teď je v nemocnici, protoţe má zlomenou nohu a ruku. Chudák Janča, povzdechla si Káťa a náladu jí to ještě zhoršilo. Dopoledne se vleklo a vŧbec neutíkalo. Kdyţ konečně zazvonilo na konec poslední hodiny, Káťa se pomalu šourala ze školy a přemýšlela, co bude celé odpoledne dělat. Byly s Jančou domluvené, ţe pŧjdou na hřiště, ale tam se jí samotné vŧbec nechtělo. Najednou jí v hlavě blikl nápad, který jí poprvé za dnešní den vykouzlil úsměv na tváři. Pŧjde Janču navštívit a nejen to… Hlavou se jí honila jedna myšlenka za druhou a kaţdá zaháněla špatnou náladu víc a víc.
Zaběhla do obchodu, nakoupila ovoce a sušenky, zavolala spoluţákŧm a ve tři hodiny uţ stála skoro celá třída u Janičky v pokoji. Jen tak tak se tam všichni vešli. Uspořádali si nemocniční čajový dýchánek a Janča měla velkou radost. Čas rychle utíkal a kamarádi začali odcházet. Nakonec zŧstala v pokoji jen Káťa a ještě chvíli si s Jančou povídala. Svěřila se jí, jak špatný měla den a jak jí mrzí hádka s rodiči. Věděla totiţ, ţe tatínek měl pravdu. „Tak běţ domŧ a omluv se, vţdyť to není tak sloţité.“ Káťa přikývla, rozloučila se s kamarádkou a slíbila jí, ţe se na ni zase zítra přijde podívat.
Potom rychle utíkala domŧ a celou dobu přemýšlela, co řekne. Rodiče seděli v obývacím pokoji, a ještě neţ stihli pozdravit, Káťa začala chrlit jedno slovo za druhým. Kdyţ domluvila a viděla, ţe se rodiče usmívají, moc se jí ulevilo. „Káťo, my bychom se ti taky chtěli s maminkou omluvit. Tedy hlavně já.“ vzal si slovo tatínek. „Ráno jsem měl špatnou náladu a odnesla jsi to ty. Neměl jsem na tebe křičet.“ „V jedné věci měl ale
65
tatínek pravdu.“ připojila se maminka. „Uţ jsi velká holka. Co kdybys začala pouţívat budík?“ Kátě se ta myšlenka líbila a řekla si, ţe to hned zítra zkusí. Špatná nálada byla pryč a všichni si společně uţili krásný rodinný večer u her a filmu. Kdyţ Káťa leţela v posteli, říkala si, ţe to vlastně byl moc hezký den a usnula s úsměvem na tváři. Ten jí vydrţel i do dalšího dne, kdy jí zazvonil budík. Káťa vyskočila z postele a běţela do kuchyně pomoct mamince se snídaní.
3. Přehled struktury lekce