V porovnání s celkovým počtem žáků druhého stupně základní školy, kteří trvale žijí na území České republiky, byl výzkum proveden na poměrně malém vzorku, jeho výsledky tedy nelze vztáhnout k celé populaci dětí staršího školního věku. Přesto přináší zajímavé údaje a cenné poznání. Vyhodnocení jednotlivých oblastí výzkumu předkládá pohled na současnou situaci v problematice uplatňování zásad zdravého životního stylu u dětí staršího školního věku. Výsledky zjištění mohou napomoci učitelům při hledání okruhů témat, na něž je zapotřebí se více zaměřit v rámci prevence rizikového chování žáků druhého stupně základních škol. Větší informovanost o jednotlivých zásadách zdravého životního stylu a výhodách či potížích, které plynou z jejich respektování nebo naopak porušování, může významně přispět k jejich většímu dodržování, a tím i ke zvýšení kvality života dětí staršího školního věku. Do budoucna se může tento výzkum stát východiskem pro šetření rozsáhlejšího charakteru, ať již v celkové problematice zdravého životních stylu či jen v některých jeho složkách. V obou případech by další výzkum jistě přinesl mnoho podnětných zjištění. Bylo by velmi zajímavé sledovat, zda a jak se míra dodržování zásad zdravého životního stylu vyvíjí.
Ve vývojovém období, v němž se všichni respondenti nacházeli, dochází k postupnému utváření nových hodnotových orientací a opouštění či upevňování hodnot původních. Děti staršího školního věku jsou do značné míry ovlivněny působením svého rodinného prostředí, pedagogických pracovníků, s nimiž přichází častěji do styku, vrstevnické skupiny i širšího okolí. Ve zvýšené míře se začíná uplatňovat vliv vzorů, kterým se snaží přiblížit, případně se s nimi identifikují. Významně napomáhá při hledání
a utváření vlastní identity. Po dlouhou dobu se děti řídí normami a pravidly předkládanými rodinou, školou či dalšími institucemi zaměřenými na výchovu a vzdělávání. Zde se nabízí otázka, zda zásady zdravého životního stylu dospívající zpravidla dodržují pouze proto, že jsou k nim vedeni, či zda se s nimi vnitřně ztotožňují. Během puberty a dalších vývojových období může v mnohém dojít k přehodnocení původního názoru, avšak pravidla a hodnoty získané v mladším věku výchovou jsou značně trvalé a mají na jedince silný vliv.
Podívejme se nyní na výsledky získané tímto výzkumem.
Potvrdil se předpoklad, že děti staršího školního věku spí zpravidla o víkendu i o prázdninách dostatečně dlouhou dobu (P1), tedy sedm hodin a více. Pouhých devět procent respondentů spí ve školním týdnu šest hodin, obdobná je situace o víkendu a o prázdninách, zde se jedná o osm celých padesát procent. Většina dotázaných má spíše kvalitní spánek než neustále přerušovaný vnějšími či vnitřními negativními vlivy.
Po konfrontování výsledků s hodnotami a doporučeními uvedenými v teoretické části diplomové práce jsem dospěla k závěru, že je splněna podmínka dobrého tělesného i duševního zdraví. Zároveň se potvrdila domněnka, že žáci druhého stupně základních škol spí o víkendu a o prázdninách déle než ve školním týdnu, a předpoklad, že děti staršího školního věku spí zpravidla kvalitním spánkem (P2).
Deset procent dětí staršího školního věku nemá kvalitní spánek. Z dvaceti procent je způsoben špatným snem, který úzce souvisí s další příčinou, strachem. Vyvstává otázka, čeho se mohou děti staršího školního věku bát. Není možné na ni jednoznačně odpovědět, závisí vždy na konkrétním jedinci. Mohou mít strach např. po sledování akčního filmu, ze tmy, samoty či školy. S tímto faktorem již může souviset další příčina přerušovaného spánku – bolest hlavy. Je pravděpodobné, že ji způsobuje neúměrné přetěžování žáků školními či mimoškolními aktivitami a povinnostmi, nedostatečná hygiena prostředí, v němž daná osoba spí, nemoc atd. Ke zkvalitnění spánku těchto jedinců může výrazně přispět odstranění faktoru, jenž spánek narušuje a zvýšená pozornost věnovaná zásadám zdravého spánku.
Další tematickou oblastí, jíž se výzkum věnoval, byla problematika vhodného stravování. Došlo k potvrzení předpokladu, že alespoň polovina dětí staršího školního věku jí podle denní doporučené frekvence stravování (P3), tedy pětkrát až šestkrát denně.
Tolikrát se stravuje padesát celých pět desetin procenta respondentů. Této otázce byla věnována pozornost též ve výzkumu uveřejněném ve sborníku Škola a zdraví pro 21.
století, pod názvem Životní styl žáků ZŠ. Výzkumu se zúčastnilo sto patnáct respondentů navštěvujících běžný typ základní školy v Brně a nižší ročníky víceletého gymnázia v Ivančicích. Bylo zjištěno, že pětkrát denně se stravuje dvacet procent dotázaných,
čtyřikrát třicet sedm celých čtyři desetiny procenta, třikrát dvacet pět celých dvě desetiny procenta.549 Zbylé údaje vytvářely jiné kategorie, než jaké jsem stanovila ve svém výzkumu já. Údaje, ke kterým jsem dospěla, se odlišují (viz výše), což je s největší pravděpodobností způsobeno jiným počtem respondentů, typem školy, kterou navštěvovali, lokalitou, v níž výzkum probíhal a rokem jeho uskutečnění. Jak již bylo zmíněno, žáci se neustále individuálně vyvíjejí, jsou ovlivňováni neustálým přísunem nových informací a působením různých specifických jak pozitivních, tak negativních vnitřních i vnějších činitelů. Došlo ke zvýšení počtu dětí, jež se stravují podle doporučené denní frekvence, a to o šestnáct celých pět desetin procenta. Dále se značně snížilo procento těch, kteří se stravují pouze čtyřikrát a třikrát denně.
Dvacet pět celých pět desetin procenta respondentů uvedlo, že jí čtyřikrát denně.
Domnívám se, že tuto skutečnost do značné míry ovlivňuje školní docházka. Žáci snídají, ve škole svačí, obědvají a pak až večeří. Mnohdy vynechávají odpolední svačinu.
Na základě vlastního pozorování a rozhovorů s žáky jsem zjistila, že se tak děje hlavně u dívek z důvodu obavy ze zvýšení tělesné hmotnosti. Tato skutečnost odpovídá všeobecnému současnému trendu.550 Osm celých pět desetin procenta respondentů uvedlo, že jí vícekrát, než doporučuje vhodný stravovací režim. V důsledku prudkého růstu a dalšího fyzického i psychického vývoje mohou mít dospívající častěji hlad, je ovšem nutné dbát na to, aby se nepřejídali. Snadno by tak mohlo dojít ke vzniku obezity.
V oblíbenosti potravin a pokrmů mírně převažují jídla nezdravá, přesto větší část jídelníčku dětí staršího školního věku tvoří zdravé potraviny a pokrmy. Potvrdil se tedy předpoklad, že děti staršího školního věku konzumují častěji zdravé pokrmy než ty, jež mohou být příčinou vzniku různých zdravotních potíží (P4). Podle mého názoru k tomuto faktu výrazně přispívá skutečnost, že během školního roku se převážná část žáků stravuje ve školních jídelnách, které dodržují stanovené normy pro obědy. Mnohé školy též podporují zdravou výživu např. rodiče mohou svým dětem zaplatit zdravou svačinu, prodávají se zdravé nápoje atd. Zásada zdravé výživy je tedy též splněna.
Další oblast výzkumu se zabývala organizovanými a neorganizovanými volnočasovými aktivitami. Současným dětem staršího školního věku se nabízí pestrá škála různě zaměřených kroužků. Každý jedinec má možnost nalézt a posléze navštěvovat ten,
549 HAVELKOVÁ, Marie; KACHLÍK, Petr; RAUS, Michal. Životní styl žáků ZŠ. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -11-30]. Adresář:
\sbornik_2006\pdf\015.pdf.
550 Zabývala se jím např. Dagmar Přinosilová v článku Informovanost žáků základní školy v oblasti poruch příjmu potravy a stravovacích návyků.
Některé dívky z touhy zůstat štíhlé neustále omezují počet jídel během dne a postupně snižují dávky konzumovaných potravin. Vystavují se tak značnému nebezpečí v podobě mentální anorexie.
který by ho rozvíjel a vnitřně uspokojoval. Z výše uvedených výsledků vyplývá, že v případě organizovaných aktivit se většina dětí věnuje sportování, menší procento pak činnostem uměleckým nebo vzdělávacím. Dostatek pohybové aktivity napomáhá k udržení dobrého psychického stavu. S ohledem na výše uvedené sportovní činnosti je možné konstatovat, že většina dětí staršího školního věku se zpravidla nějakému druhu pohybu věnuje, čímž posiluje svou duševní vyrovnanost. Pokud volný čas vyplňovaly vlastními neorganizovanými aktivitami, uchylovaly se zpravidla k těm sedavým. Procento trávení volného času pohybovými činnostmi oproti kroužkům kleslo, což dokládá význam organizovanosti sportovních aktivit pro výdrž ve cvičení. Zároveň došlo k potvrzení předpokladů, že děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu než kroužky umělecké či vzdělávací (P5) a že v neorganizovaném způsobu trávení volného času volí častěji činnosti sedavé než pohybově zaměřené (P6).
Je nutné upozornit na skutečnost, že značná část žáků druhého stupně tráví volný čas u počítače a sledováním televizních pořadů a filmů. To v žádném případě neprospívá jejich zdraví. Nejen, že jim tak schází pohyb, zvyšuje se riziko vzniku obezity a dalších nemocí, ale dlouhodobý přímý kontakt se zářením monitorů a televizních obrazovek snadno poškodí zrakové ústrojí. Považuji za vhodné, aby rodiče dohlédli na přiměřenost tohoto způsobu trávení volného času a přiměli své děti k další pohybové aktivitě, např. ve formě procházky, jež má podle Jara Křivohlavého též příznivý vliv na udržení dobrého duševní zdraví.
Jak ukazuje tabulka 10, dětem staršího školního věku byla ve výběru navštěvovaného kroužku ponechána značná volnost. Záleželo tedy na nich, zda si danou aktivitu zvolí či nikoli. Dále se jako významný jeví vliv kamarádů. Skutečnost, že to byli právě žáci, kdo si kroužek vybrali, se odrazila v jejich hodnocení spokojenosti či nespokojenosti se způsobem trávení volného času. Potvrdil se předpoklad, že děti staršího školního věku jsou spokojenější se svou volnočasovou aktivitou (kroužkem) v případě, že si ji zvolily samy než za podmínky, že k ní byly přivedeny jinou osobou (P7). Volnočasové aktivity tak mohou splnit úkoly, k nimž byly předurčeny.
Další blok položek dotazníku přinesl informace o duševním zdraví dětí staršího školního věku. Více jak polovina z nich se cítí zdráva. Po duševní stránce též nestrádají.
V průměru v osmdesáti čtyřech celých dvou desetinách procenta uvedly, že jsou jak se svým vzhledem, tak školním výkonem a náplní volného času v různé míře spokojeny.
Trochu mě překvapilo, že u žáků druhého stupně základních škol převažuje určitá výše spokojenosti s jejich vzhledem. Na základě vlastního pozorování a rozhovorů s žáky, které byly provedeny během souvislé pedagogické praxe, bych očekávala, že více dětí bude mít
ke svému vzhledu výhrady. Nejvyšší procentuální zastoupení středně spokojených (třicet dva procent) a nespokojených (devět celých pět desetin procenta) se objevilo v otázce školního prospěchu. V současné době se stává stále větším problémem neochota žáků připravovat se na vyučování z hodiny na hodinu, v důsledku čehož mívá jejich značná část z nehlášených malých orientačních testů špatné známky. Na skutečnost, že se učí spíše na popud rodičů, poukazovaly i odpovědi uváděné v dotaznících. V tomto případě by mohlo spokojenost se svými výsledy zvýšit věnování se více domácí přípravě na vyučování. Samozřejmě, že nelze jednoznačně tvrdit, že si za své známky mohou žáci sami, velice záleží též na učiteli, jeho přístupu k žákům a vyučovacích metodách.
Co se týče vztahů v rodině a s kamarády i ty byly převážně hodnoceny kladně.
Vztahy s rodiči byly dětmi staršího školního věku pociťovány jako lepší než vztahy se sourozenci. Tento fakt je dán pravděpodobně jistou mírou soutěživosti mezi sourozenci.
I když se rodiče snaží všem svým dětem věnovat stejnou lásku a péči, nemohou zabránit určité rivalitě a v některých případech i závisti mezi nimi. Zarážející je skutečnost, že v jedná celá pěti desetinách procenta dotazovaní ohodnotili svůj vztah s kamarády jako velice špatný. Zde se nabízí otázka, zda jsou to opravdu kamarádi. Vždyť kamarád je někdo, kdo stojí při nás, kdo se s námi směje, raduje z drobností i velkých úspěchů a neopustí nás v těžkých chvílích. Je to někdo, komu důvěřujeme. Pokud by tyto
„ukazatelé přátelství“ neodpovídaly realitě, nebylo by možné vztah označit za přátelský.
Proto se domnívám, že lidé, které respondenti označili za přátele ve zmiňovaném případě skutečnými kamarády nejsou.
Jako velice pozitivní se ukázal údaj, že osmdesát pět procent dětí staršího školního věku má alespoň jednoho kamaráda či kamarádku, kterým lze naprosto důvěřovat. Nejen v pubertě, ale i v jiných životních etapách, je zapotřebí mít blízkého člověka, jemuž se daná osoba může kdykoli a s čímkoli svěřit. Tato potřeba bývá obzvláště silně pociťována právě v pubertě, kdy dochází k mnohým změnám a převratným událostem, o nichž dospívající mnohdy potřebují mluvit, ale před rodiči se stydí. V případě, že takový kamarád schází je vhodné najít si jiného, „náhradního“. Tím může být např. již zmíněný deník.
Pocity, jaké v žácích vyvolává školní prostředí, do značné míry ovlivňují školní prospěch. Pokud se bude žák cítit stísněně, nebude se moci dostatečně soustředit a věnovat se učivu tak jako ten, který se do školy těší. Při utváření klimatu třídy zastává významnou úlohu také třídní učitel. Jako pozitivní se ukázaly výsledky odpovědí na položku tykající se právě vztahu třídního učitele k žákům. V nadpoloviční většině byl tento vztah hodnocen kladně. Obdobně byly pociťovány i vztahy s kamarády. Stouplo procento těch, jež
vzájemné vazby hodnotily jako dobré a snížil se počet žáků, kteří vztah spolužáků k jim samým pociťují jako velmi špatný (tři procenta respondentů). V tomto případě je nutné zamyslet se nad otázkou, proč. Je tento vztah dán uzavřeností jedince, nějakou jeho odlišností nebo impulzivní povahou atd.? V každé třídě by měl učitel, za podmínky, že by měl k dispozici takovéto výsledky, dbát na zjištění příčin negativních vztahů a na zlepšení dané situace. Podle mého názoru je nutné vštěpovat dětem větší soudržnost a vzájemnou přátelskost.
Na celkovou spokojenost většiny dětí staršího školního věku poukazovaly i odpovědi uváděné na výzvu „Napiš, co ti v životě nejvíce chybí.“ Čtyřicet dva procent dotázaných nepostrádá nic. Mnohé další získané údaje odpovídaly vývojovému období, v němž se respondenti nacházeli. Jedná se o odpovědi jako např. partnerský vztah, větší volnost.
Za zmínku stojí též fakt, že jedno procento dotázaných uvedlo, že postrádá sexuální styk.
Těžko posoudit, zda jde o jedince, kteří již tento akt zažili či o ty, jež po něm jen touží a přemýšlí, jaké to je být dospělým po této stránce života. Dospívající si utváří různé představy o dospělosti, teprve s odstupem času poznají, co znamená být dospělý, opravdu dospělý. Zarážející je též odpověď zbraň. Pravděpodobně se bude jednat o jedince s agresivními sklony. Pro hlubší vyhodnocení této otázky by bylo zapotřebí znát jednotlivé respondenty a situace, v nichž se právě nachází.
Z celkového pohledu výše uvedené výsledky potvrdily domněnku, že děti staršího školního věku budou mít předpoklady k dobrému duševnímu zdraví. Pouze malé procento respondentů se může cítit frustrováno, či deprivováno nedostatkem rodičovské lásky či pozitivních vztahů se svým okolím. Předpoklad, že nadpoloviční většina dětí staršího školního věku se po duševní stránce cítí dobře, bez známek nadměrné frustrace, deprivace a stresu (P8), se ukázal jako pravdivý.
Odpovědi na další položku potvrdily předpoklad, že více dětí staršího školního věku v náročných životních situacích jedná asertivně, nebo se jejich chování asertivnímu blíží (P9). Jedná se o šedesát procent dotázaných. Toto zjištění podporuje výsledky předpokladu minulého (P8). Jelikož asertivita napomáhá předcházet konfliktům, zvyšovat sebevědomí, vzájemnou spolupráci a pomoc, posilovat sebeúctu, sebedůvěru, rozvíjet pocit odpovědnosti a omezovat závislost na svém nejbližším okolí (viz výše), přispívá zároveň k prevenci vzniku stresových situací, a tím i k vyšší vyrovnanosti jedince, čímž podporuje dobré duševní zdraví. Dále se ukázalo, že v populaci dětí staršího školního věku převládají pasivní jedinci (třicet celých pět desetin procenta) nad agresivními (devět celých pět desetin procenta), což je sice z hlediska výskytu násilí údaj pozitivní, ale zároveň poukazuje na skutečnost, ze asertivní jednání není v populaci dětí staršího školního věku
rozšířeno do takové míry, jaká by byla vhodná k ještě většímu upevňování kladných mezilidských vztahů. Rodičům i pedagogickým pracovníkům bych doporučila, aby dětem neustále vhodnou a přiměřenou formou předkládali asertivní způsoby chování a jednání.
Jak již bylo zmíněno, asertivita není samozřejmá, každý jedinec se jí musí nejprve naučit.
Přesto je značná část dětí staršího školního věku schopná jednat podle jejích zásad.
Další blok otázek a položek týkajících se opalování a zásad, které je nutné dodržovat, aby nedošlo k poškození zdraví, přinesl zajímavá zjištění. Ukázalo se, že opalování se často věnuje čtyřicet procent dětí staršího školního věku. Překvapivým byl výsledek uvádějící, že stále existují jedinci, kteří se nikdy neopalovali (devět celých pět desetin procenta). Zde se nabízí otázka, proč. Nemohli, např. z důvodu nemoci, která zabraňuje pobytu na slunci, nebo nechtěli? Jistě by bylo velmi zajímavé provést výzkum, jehož cílem by bylo zjistit, co vede nebo naopak právě nevede k opalování.
Více, jak sedmdesát procent dětí staršího školního věku svými odpověďmi potvrdilo, že v případě používání opalovacího krému a výběru doby k opalování umí dodržet zásady správného opalování. Někteří jedinci mohou mít takový typ pleti, který svými reakcemi na přímé sluneční záření pomáhá vytvořit mylný dojem, že jim slunce kůži nepoškodí, přesto by měli, i když se nespálí, opalovací krém použít, alespoň jako prevenci proti ztrátě pružnosti kůže a proti různým zánětům a nádorovým onemocněním. Dále bych doporučila více zdůrazňovat nebezpečí slunečního záření znásobeného výběrem nevhodné doby k opalování. Kolem poledne, kdy se opaluje dvacet celých čtyři desetiny procenta dotazovaných, se sice požadované výsledky dostavují rychleji, ale úměrně s tím stoupá riziko poškození kůže a dalších zdravotních obtíží. Obzvláště v kombinaci s nerespektováním nutnosti dostatečného přísunu tekutin. Zásadu dodržení pitného režimu porušilo více dětí staršího školního věku než v předcházejících případech, ale i tak ji nadpoloviční většina (šedesát tři celých pět desetin procenta) dodržuje. Výše zmíněné údaje potvrdily předpoklad, že nadpoloviční většina dětí staršího školního věku v praxi aplikuje zásady bezpečného opalování (P10).
Jako dosti alarmující upoutává pozornost údaj, že žádná celá šest desetin procenta respondentů si vybírá k poslechu hudby písně s rasistickým podtextem. Soužití s takovýmito jedinci bude pravděpodobně značně obtížné. Bude se u nich projevovat nižší tolerance k okolí, předpokládám i vyšší sklon k agresivnímu chování. Je též úlohou pedagoga, aby těmto dětem pomohl nalézt jinou, pozitivní, hodnotovou orientaci. Problém může nastat v případě, že daní jedinci budou ve svém negativním směřování podporováni domácím prostředím, které bude mít s největší pravděpodobností větší vliv.
Nejčastějšími médii užívanými k poslechu hudby jsou počítač za využití reproduktorů a MP3 přehrávač. Neustálé používání počítače k různým druhům činností, např. k poslechu hudby, vyhledávání různých informací na internetu, přípravě na vyučování, hraní her atd. rozhodně nepodporuje dobrý zdravotní stav. V případě kombinace hlasitého stylu hudby a MP3 přehrávače se zvyšuje riziko nenávratného poškození sluchového strojí.
Z devadesáti procent dětí staršího školního věku, jež poslouchá hudbu, jich sedmdesát dva celých dvě desetiny procenta dalo přednost nepřiměřené hlasitosti, což potvrdilo předpoklad, že děti staršího školního věku nejčastěji poslouchají hudbu nepřiměřenou hlasitostí (P11). V tomto případě není zásada zdravého životního stylu
Z devadesáti procent dětí staršího školního věku, jež poslouchá hudbu, jich sedmdesát dva celých dvě desetiny procenta dalo přednost nepřiměřené hlasitosti, což potvrdilo předpoklad, že děti staršího školního věku nejčastěji poslouchají hudbu nepřiměřenou hlasitostí (P11). V tomto případě není zásada zdravého životního stylu