K úspěšnému kontaktu a dorozumívání s druhými lidmi je nutné rozvíjet schopnost pozorovat a naslouchat.530 Komunikace označuje proces předávání informací. Člověk v interakci s druhými lidmi neustále vyjadřuje, vyžaduje a přijímá různá sdělení pomocí slov, mimiky, gest, oblečení atd. V základním dělení se rozlišuje komunikace dvousměrná a jednosměrná zastoupená převážně masovými sdělovacími prostředky, verbální a neverbální, symetrická a asymetrická, harmonická a konfliktní, soutěživá a spolupracující, formální a neformální,531 sociální přímá a nepřímá zprostředkovaná další osobou nebo komunikačními prostředky.532
V běžném hovoru dochází ke kombinování verbální (slovní) a neverbální (neslovní) komunikace, přičemž jedna z nich je vždy dominantní. Verbální slouží k argumentaci, interpretaci, tázání, odpovídání, žádání, vysvětlování. Nonverbální komunikace převážně doplňuje, zdůrazňuje a případně popírá slovní sdělení. Vyjadřují se pomocí ní city a postoje. K základním prostředkům neslovního dorozumívání patří mimika, gesta, vzdálenost mezi komunikanty, tělesný postoj, přímý dotek, podání ruky a síla stisku, oční kontakt, celkový vzhled, melodie a modulace řeči, plynulost a rychlost mluvy, důraz kladený na některé informace atd.533 Ráda bych upozornila, na skutečnost, že ne všechny prvky neverbální komunikace je možné chápat jednoznačně na základě prvního dojmu.
Zdání může klamat. Obzvláště patrné je to u vzhledu. Někdy jedinec působí jinak, než jakým doopravdy je. Stačí, aby byl méně nápaditý ve stylu oblékání, aby nosil věci, které mu jsou sice pohodlné, ale neodpovídají módním požadavkům. Spolužáci ho pak nezřídka pokládají za konzervativního, a tedy jistým způsobem nudného. Ale co když se jedná o člověka z finančně slabé rodiny a nezbývá mu nic jiného, než se oblékat do šatů po starším sourozenci? Může jít také o jedince s nízkým sebevědomím, např. o dřívější oběť šikany, která se bojí ostatním otevřít, více na sebe upozornit. Dostane např. krásné moderní tílko, těší se, že si ho vezme do školy, že bude jako ostatní - moderní a krásná, jenže najednou pocítí strach a raději, přestože je teplo, sedí celý den ve svetříku a jen si říká: „Já mám přeci taky takové tričko.“ Je zapotřebí, aby takovému jedinci někdo pomohl získat ztracenou sebedůvěru, aby i před ostatními dokázal být sám sebou, takovým, jakým
530 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 104.
531 HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. Praha : Fortuna, 2003, s. 86-90.
532 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 266.
533 HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. Praha : Fortuna, 2003, s. 87-88.
Paralingvistické znaky se k neverbálním prostředkům dorozumívání řadí z důvodu, že jejich význam není vázán přímo na slovo. Tamtéž, s. 88.
je v jiném prostředí.534 Ráda bych učila žáky, že nelze člověka posuzovat pouze podle jeho vzhledu a oblečení, ale podle jeho vlastností, jeho nitra.
Neverbální komunikace probíhá spontánně a často neuvědomovaně. Jednotlivé prostředky neslovní komunikace se liší v závislosti na kultuře, v níž jedinec vyrůstal, a na životní zkušenosti. V případě, že se člověk vyskytne např. v cizí zemi a bude se stále řídit pouze vlastními kulturními zvyklostmi, může velice snadno dojít k nedorozumění, případně konfliktu.535 Předpokladem k vhodnému komunikování a soužití s příslušníky, nejen, jiných kultur je schopnost kulturní empatie.536 Empatie do značné míry napomáhá navazování nových kontaktů a upevňování pozitivních společenských vztahů. Každý se někdy ocitne v situaci, kdy mu vše připadá smutné, beznadějné, kdy se cítí nešťastný.
V takové chvíli mu dokáže opravdu pomoci jen ten, kdo se dokáže vcítit do jeho pocitů, kdo ho dokáže pochopit. Více než lítost nebo soucit znamená vyjádření účasti. Bez empatie by byli lidé sobečtí, nedívali by se kolem sebe, nerozuměli by druhým a všichni by zůstávali jistým způsobem osamělí.
Symetrickou komunikaci charakterizuje střídání komunikantů v pozici mluvčího a posluchače. Naopak asymetrická se vyznačuje téměř jednosměrným mluvním projevem.
Vykytuje se v situaci dorozumívání, kdy účastníci komunikace jsou rozdílného věku, v hierarchicky jiných sociálních pozicích, mají odlišnou úroveň dosaženého vzdělání, rozdílnou zodpovědnost atd. V některých případech asymetrická komunikace zvyšuje napětí v mezilidských vztazích.537 Jindy však prospívá. Může napomoci k pochopení a zároveň upevnění jednotlivých společenských rolí. Tato skutečnost je patrná např.
ve vztahu žáka a učitele. Oba jsou rovnocennými partnery komunikace, ovšem v jistých případech je žák vyučujícímu podřízen, např. v otázce kázně, což mnohým jen prospěje.
Naučí se tak dodržovat společenská pravidla a normy, se kterými se v rodinném prostředí do té doby nemuseli setkat. Učitel by měl umět skloubit určitou přísnost s vlídností tak, aby vždy žáci poznali, kde se nachází stanovené hranice a aby zároveň věděli, že kdykoli budou mít nějaký problém, mohou za ním přijít s jistotou, že se jim pokusí pomoci, jak nejlépe bude umět.
Každý, komu záleží na kladném společenském soužití, by se měl snažit o harmonické dorozumívání, jež vede k uspokojení obou stran komunikujících. Konfliktní komunikace je z hlediska partnerských vztahů škodlivá, protože vede k frustraci, ukončení
534 V tomto případě samozřejmě nejde jen o komunikaci vzhledem, ale o celkové vystupování.
535 MORGENSTERNOVÁ, Monika; ŠULOVÁ, Lenka et al. Interkulturní psychologie. Rozvoj interkulturní senzitivity. Praha : Karolinum, 2009, s. 116-117.
536 Tamtéž, s. 94.
537 HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. Praha : Fortuna, 2003, s. 89.
rozhovoru před dosažením požadovaného cíle; může vyústit i ve verbální či fyzické napadení. Na rozdíl od komunikace soutěživé při ní nejsou respektována pravidla. Ani soutěživé dorozumívání se však v určitých případech nevyhne narušení kladných vztahů.
Pokud bude jeden z účastníků komunikace neustále vítězem, druhý postupně propadne pocitu méněcennosti a na danou situaci rezignuje. Naproti tomu spolupracující komunikace učí na základě rozdělení úkolů nutných k dosažení stanoveného cíle vzájemné pomoci a naslouchání.538
Ve formální komunikaci je prvořadý předmět sdělení a cíl, který komunikanti vzájemnou interakcí sledují. Citové projevy a vlastní zájmy ztrácí na důležitosti.
Neformální dorozumívání probíhá s ohledem na vzájemné sympatie, osobní zájmy, hlediska a city.539
Lidé se mezi sebou neustále dorozumívají. I v případě, že se odmítají účastnit procesu předávání a získávání informací, se je jedná o komunikaci. Společenský život tedy nemůže bez komunikace existovat.540 Z tohoto důvodu se domnívám, že by se ve školských zařízeních měla věnovat větší pozornost rozvoji komunikační kompetence.
Na základě vlastní zkušenosti si troufám říci, že úroveň jak mluveného, tak psaného projevu žáků neustále klesá. V případě, že se mají vyjádřit k probírané látce či přednést vlastní příspěvek, často hledají slova, opakují se, nedokončí větu, neumí svá tvrzení či názory vhodně formulovat atd. Vzhledem ke skutečnosti, že většina si připravuje také písemný podklad referátu pomocí počítače, který jim zároveň opravuje pravopisné chyby, zapomínají i základní pravidla českého pravopisu. Myslím si, že ve výuce českého jazyka a literatury by neměla chybět pravopisná cvičení, ústní i písemná, aby při učení docházelo k zapojení co největšího počtu smyslů. Ke zvýšení úrovně mluveného projevu by mohlo výrazně přispět též pravidelné referování o přečtené literatuře. Ráda bych ve své učitelské profesi kombinovala knihy z tzv. povinné četby s knihami vlastního výběru. Každý žák by měl dostat možnost sdělit ostatním poznatky a zážitky získané nejen četbou knih předložených vyučujícím, ale také těch, jež ho oslovují a v daném seznamu uvedeny nejsou. Od všech žáků budu vždy požadovat, aby uvedli, proč se jim ona kniha líbí, proč nikoli, jak na ně působí, čímž by se naučili vyjadřovat své pocity a svá tvrzení vhodně formulovat.
538 Tamtéž, s. 89-90.
539 Tamtéž, s. 90.
540 MARHOUNOVÁ, Jana. Rodinná výchova. Základy rodinného života II pro 8.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 52.
VI. 1. 13. 3. Společenské chování
Etiketa zahrnuje soubor pravidel, norem a zvyklostí, které vymezují obvyklé a společností přijatelné chování. Na základě ustálených konvencí by měli někteří lidé projevovat druhým více úcty, konkrétně mladší staršímu, muž ženě, podřízený nadřízenému, méně známá osobnost osobnosti významnější, zasloužilé. K základům slušného chování patří adekvátní pozdrav, z něhož je patrný vztah ke zdravenému i osobní okamžité rozpoložení. Může být doprovázený podáním ruky, políbením ruky, políbením na tvář atd. Pravidla etikety se dále vztahují na způsoby představování, chování v rodině, na návštěvě, na veřejnosti, v kulturních zařízeních; na stolování, cestování dopravními prostředky atd.541
Míra dodržování či nedodržování norem slušného chování odráží specifický životní styl jedince. Souvisí se zdravým životním stylem. V projevu současných pubescentů, ale i adolescentů a dospělých, téměř neustále figuruje slovo „vole“, stále více mluví vulgárně, kouří, pijí alkohol a etiketu v mnohých případech ani neznají. Morálka dětí staršího školního věku neustále klesá. Z jejich chování se vytrácí úcta, poslušnost vůči rodičům a pedagogickým pracovníkům.542 Odmítají zdravit starší osoby, mnohdy se cítí dotčeně v případě, že vyučující požaduje, aby se zapojili do výuky. Pár aktivních jedinců to vítá, ale ostatní se tváří znuděně a z jejich výrazu je patrné, jak moc je obtěžuje soustředěně pracovat. Domnívám, že tento stav může být způsoben nedostatečnou motivací k učení, neprobuzením zájmu o předmět, často také postojem učitele, pokud on sám bude dávat žákům najevo, že ho předmět nebaví, obtěžuje ho žáky učit, je ve třídě jen proto, že potřebuje někde pracovat, ale práce učitele ho nezajímá, nemůže od svých žáků očekávat žádnou aktivitu.
Podle mého názoru je dalším častým výrazným porušováním pravidel slušného chování skutečnost, že děti staršího školního věku si při cestování veřejnými dopravními prostředky hledí získat místo k sezení a v případě, že přistoupí starší osoba nepustí ji sednout. Jako vrchol neslušnosti mi připadá jejich tvrzení „Jsem před tím taky stál/stála a mě bolej nohy.“ Být na místě vyučujícího nechala bych takového žáka stát po zbytek cesty. Nechápu, jak si může dovolit argumentovat tím, že ho bolí nohy, když vidí starou paní nebo pána s holí, co se sotva drží na nohou. Podle mého názoru by se na školách mělo věnovat etiketě více prostoru.
541 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna 1998, s. 109-115.
542 Samozřejmě toto tvrzení není možné vztáhnout k celé populaci. Ovšem na základě vlastního pozorování se domnívám, že se týká většiny žáků. Velmi zde záleží na výchově, na tom, jak jsou děti z domu vedeny.
Z výše uvedených poznatků vyplývá, že problematika zdravého životního stylu je velice rozsáhlá a složitá. Určit, zda jedinec žije zdravým způsobem, znamená zhodnotit všechny složky zdravého životního stylu. Zároveň je vysoce individuální. Nikoho nelze přimět žít tím či oním způsobem. Záleží vždy na každém člověku, jaký životní styl si z předkládaných vzorů zvolí.
IV. 2. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku IV. 2. 1. Charakteristika výzkumu
V rámci diplomové práce provedu mapující výzkum kvantitativního charakteru, realizovaný dotazníkovým šetřením, zaměřený na míru dodržování zásad zdravého životního stylu u dětí staršího školního věku. Budu se soustředit pouze na vybrané stěžejní okruhy dané problematiky. Budu sledovat oblasti týkající se spánku, výživy, volnočasových aktivit, duševního zdraví, chování v náročných životních situacích, vlivu životního prostředí na zdraví jedince a návykových látek.
Otázky vztahující se ke spánku budou zjišťovat dobu, kterou děti staršího školního věku věnují denně spánku jednak během školního týdne, jednak o víkendu a o prázdninách. Dá se předpokládat, že jednotlivé doby se budou odlišovat v závislosti na větším množství povinností, které jsou na děti kladeny ve dnech, kdy chodí do školy.
Získané odpovědi by měly ukázat, zda v obou případech je splněna podmínka dostatečně dlouhé doby spánku potřebné k udržení dobrého tělesného i duševního stavu. Dále mě bude zajímat, jak děti staršího školního věku hodnotí svůj spánek z hlediska jeho kvality.
Z výsledků bude možné usoudit, zda míra a pociťovaná kvalita spánku žáků druhého stupně základních škol přispívá k dobrému zdraví.
V oblasti výživy bude stěžejní vyzkoumat, kolikrát denně se žáci stravují, která z jídel a nápojů patří k nejoblíbenějším a k nejčastěji konzumovaným. Vyhodnocení této časti přinese poznatky o míře dodržování zásady zdravé výživy.
Následující blok otázek a pravděpodobných položek bude směřovat k poznání stávající situace v okruhu volnočasových aktivit. Bude sledovat, jestli děti staršího školního věku využívají nabídku možných kroužků, jakým činnostem se věnují, ať již organizovaně či samostatně, a jak dlouho, kdo je k nim přivedl, jak je jejich způsob trávení volného času baví. Ve vyhodnocování této oblasti bude kladen důraz na pohybovou aktivitu, jež je předpokladem dobrého zdravotního stavu.
Svůj zdravotní stav žáci druhého stupně základních škol zhodnotí v jedné z následujících položek.
Stav duševního zdraví budu zjišťovat položkami hodnotícími spokojenost s vlastním vzhledem, školním výkonem, náplní volného času, položkami posuzujícími vztah s rodiči, sourozenci, kamarády, přístup třídního učitele a spolužáků k respondentům. Doplnění poznatků, jež získané odpovědi poskytnou, přinesou výsledky analýzy otázek zaměřených na opravdového kamaráda a na to, co dětem staršího školního věku v životě nejvíce chybí.
Dále se zaměřím na zjištění, jakým způsobem se žáci druhého stupně základních škol chovají v náročných životních situacích, jak přistupují k problémům, zda asertivně, agresivně či pasivně.
Vliv životního prostředí na zdraví jedince bude zkoumán pouze ve dvou oblastech, a to těch, o nichž se domnívám, že mohou žáky druhého stupně základních škol ohrožovat nejvíce (sluneční záření, hlasitost volená k poslechu hudby). Informace získám pomocí otázek týkajících se zásad, které je během opalování nutné dodržovat, aby nedošlo k poškození zdraví, a otázek souvisejících se stylem hudby, kterou oslovení poslouchají, médiem k této činnosti využívaným a hlasitostí, jež k poslechu volí.
V problematice návykových látek budu zkoumat četnost požití alkoholu, jeho druh, a příležitost, při které ke konzumaci došlo. Stejným způsobem bude nahlíženo na braní drog a obdobně též na kouření. Odpovědi na tyto otázky by měly přinést informace o míře dodržování zásady zdravého životního stylu v oblasti návykových látek.
Všechny výše zmiňované okruhy problematiky zdravého životního stylu směřují k jednomu cíli – zjistit míru dodržování zásad zdravého životního stylu u dětí staršího školního věku.
IV. 2. 2. Průběh výzkumu
Vzhledem k množství žáků, jejich neustálému individuálnímu vývoji, přísunu nových informací a působení různých specifických jak pozitivních, tak negativních vnitřních i vnějších činitelů není možné získat úplný a stabilní vzorek. Jisté odchylky mohou být způsobeny např. skutečností, že všichni tázaní žáci nemusí umět některé své odpovědi dobře určit či odhadnout a následně vědět, jak je vhodně formulovat. Uváděné údaje závisí také na momentálním zdravotním stavu a psychickém rozpoložení respondenta. Vzhledem k vývojové etapě,543 v níž se dotazovaní nacházeli, výzkumem získané výsledky naprosto odpovídají realitě jen v okamžiku jejich zjištění. Přesto jsem se snažila dosáhnout obecného pohledu na uplatňování zásad zdravého životního stylu u žáků staršího školního věku.
543 Puberta představuje pro každého jedince značně náročné období, kdy dochází ke změnám v oblasti fyzické i psychické. Dospívající mnohdy rychle mění své názory, postoje, hodnoty, chování a vystupování.
IV. 2. 2. 1. Metodika
IV. 2. 2. 1. 1. Výzkumné metody
Během jednotlivých fází výzkumu jsem vždy uplatňovala poznatky získané studiem odborné literatury zaměřené na oblast pedagogického výzkumu.544 Využívala jsem převážně metody dotazníku, otázky i odpovědi měly tedy písemnou formu, a pozorování.
Před zahájením vlastního výzkumu jsem provedla předvýzkum, jehož úkolem bylo napomoci mi sestavit jednotlivé otázky dotazníku podrobně a zároveň srozumitelně.
Pro tuto příležitost jsem se rozhodla aplikovat metody řízeného rozhovoru a cíleného pozorování. Předvýzkum jsem provedla na Základní škole 5. května ve Dvoře Králové nad Labem. Jednala jsem s třiceti žáky druhého stupně. Všechny postupné ročníky byly zastoupeny přibližně stejným počtem dobrovolníků. Jednotlivé otázky se zaměřovaly na okruhy problematiky zdravého životního stylu zmíněné v kapitole
„IV. 2. 1. Charakteristika výzkumu“.
Před vlastní administrací jsem dotazník nejprve vyzkoušela na několika dobrovolnících ve věkovém rozmezí dvanácti až šestnácti let, což odpovídá zvolenému věkovému složení požadovaných respondentů. Hlavním cílem této aktivity bylo ověřit, zda zvolené otázky jsou pubescentům srozumitelné, jasné a svým obsahem odpovídají dané věkové kategorii. Dále jsem sledovala dobu potřebnou ke svědomitému, avšak zároveň klidnému vyplnění všech otázek. V případě, že by docházelo k časové tísni, přetěžování nebo zmatení žáků nevhodně položenou otázkou či výzvou, byla jsem rozhodnuta jednotlivé položky přepracovat. Vzhledem ke skutečnosti, že vyplnění nečinilo žádné potíže, nebylo třeba k tomuto kroku přistoupit. Časový limit práce s dotazníkem nepřekročil u žádného z respondentů dobu dvaceti minut.
V dotazníku jsem volila tyto typy otázek a položek: uzavřené, uzavřené dichotomické, otevřené, polouzavřené, škálované. V případě nabídky alternativ možných odpovědí jsem se na základě současných poznatků a informací získaných předvýzkumem snažila postihnout problematiku jako celek, aby si každý jedinec mohl zvolit tu, která z jeho pohledu nejvíce odpovídá dané skutečnosti. Zařazovala jsem i takové otázky, jejichž cílem bylo potvrdit mi nebo vyvrátit pravdivost některých předcházejících či následujících odpovědí. Jednotlivé otázky dotazníku jsem řadila s ohledem na jejich tematickou posloupnost.
544 GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vydání. Brno : Paido, 2000. 208 s.
ISBN 80-85931-79-6.
IV. 2. 2. 1. 2. Výběr respondentů
Výzkum jsem provedla na druhém stupni základních škol běžného typu. Jednotlivé vzdělávací instituce se nacházely v různých regionech České republiky, ve městech a obcích menší a střední velikosti. Výběr respondentů není v celorepublikovém měřítku reprezentativní, získané výsledky lze tedy vztahovat pouze k daným regionům. Výzkumu se zúčastnilo dvě stě dětí staršího školního věku trvale žijících na území České republiky.
Považovala jsem na výhodné oslovit více žáků, jelikož větší počet dotázaných může vyrovnat případné nepřesnosti. Zkoumaný vzorek zahrnoval jak chlapce, tak dívky. Jelikož se nejednalo o studování genderových rozdílů, ale o zjištění míry dodržování zásad zdravého životního stylu obecně, nebylo toto hledisko ve výzkumu zohledněno.
Tab. 1: Přehled škol a počet dotazovaných
Škola Počet respondentů
ZŠ 5. května ve Dvoře Králové nad Labem 69 ZŠ Podharť ve Dvoře Králové nad Labem 18
ZŠ v Horním Maršově 40
Katolická ZŠ majora Rudolfa Háska v Jablonci nad Nisou
36
ŽŠ v Malých Svatoňovicích 19
ZŠ Mládežnická v Trutnově 18
Celkem respondentů 200
IV. 2. 2. 2. Předpoklady
Zpracováním získaných odpovědí byla ověřována platnost těchto předpokladů:
● děti staršího školního věku spí zpravidla o víkendu i o prázdninách dostatečně dlouhou dobu (P1)
● děti staršího školního věku spí zpravidla kvalitním spánkem (P2)
● alespoň polovina dětí staršího školního věku jí podle denní doporučené frekvence stravování (P3)
● děti staršího školního věku konzumují častěji zdravé pokrmy než ty, jež mohou být příčinou vzniku různých zdravotních potíží (P4)
● děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu
● děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu