Kromě obrazů a knižních iluminací, máme i jiná a vzácnější svědectví o textilní výrobě a módě v období gotiky. Jsou to dochované předměty té doby. Většinou pouze fragmenty, ale přesto značně přispívají k našemu poznání. Tyto předměty můžeme rozdělit do dvou skupin. A to nálezy z archeologických výzkumů a dochované textilie z hrobů a hrobek historických osobností.
6.1 Archeologické nálezy
Předměty z archeologických nálezů můžeme též rozdělit do dvou skupin, na textilní fragmenty a textilní nástroje.
Pro nás velice výjimečným a zajímavým je nález z Plzně, ze studny v Perlové ulici. Byla zde nalezena tkanice, vyrobená tkaním na karetkách, z poloviny 15. století.
Vzhledem ke své velké pevnosti mohla sloužit například jako pásek, lem, nebo popruh.
Technologickým rozborem bylo zjištěno následující: „52x14mm, barva tmavě hnědá, utkaná na destičkovém stavu, dostava 40/11/10mm, zákrut S/Z, tloušťka nití0,9/0,9mm, vlna, tkanice byla zhotovena na destičkovém stavu, utkána byla nejméně na 13 čtvercových destičkách, protože je ale dochován pouze jeden původní pevný okraj, není možné stanovit původní šířku tkanice a tím i počet destiček; při tkaní se otáčí destičkami a dochází tak k vzájemnému skroucení 4 osnovních nití, které jsou navléknuté v jedné destičce, podle tohoto zkroucení je možné určit směr otáčení destiček. Každá lichá destička byla otáčena vlevo, její nitě jsou zkrouceny do zákrutu S, každá sudá destička byla otáčena vpravo, osnovní nitě jsou tedy do zákrutu Z; tento postup byl záměrný, protože při použití různobarevných nití se takto docilovalo výrazného barevného vzoru.“ [4, str. 26]
„Největší počet u nás dochovaných středověkých textilních fragmentů pochází z odpadních jímek a studní, které však po ztrátě své původní funkce často sloužily rovněž jako jímky na odpad. Většinu všech textilních fragmentů tvoří zbytky vlněných tkanin. Téměř naprostá absence textilních výrobků z rostlinných vláken není důkazem míry oblíbenosti určité textilní suroviny, ale je jen odrazem skutečnosti, že vlákna rostlinného původu se v zemi velice špatně a zřídka dochovávají. Překvapující jsou nálezy zbytků hedvábných tkanin, které se v počtu několika kusů objevily v každém větším souboru textilií. Téměř s jistotou můžeme předpokládat, že se jedná o produkty
29
cizích textilních dílen, avšak ve většině případů jsou to výrobky nižší kategorie, nejedná se v žádném případě o špičkové výrobky tehdejšího hedvábnického řemesla. Pouhá jejich přítomnost v odpadních jímkách v městském prostředí nám však alespoň naznačuje, že luxusnější textilní výrobky nebyly dostupné pouze nejvyšším a nejbohatším společenským vrstvám.“ [4]
6.2 Hrobky na Pražském Hradě
Hrobky šlechticů, králů i jiných významných historických osobností jsou výjimečným dokladem o módě a používaných materiálech dané doby, alespoň tedy ve vyšších kruzích. Často byly používány materiály, které se u nás nevyrábí, lze tedy předpokládat, že již hotové látky, někdy i celé oděvy byly dováženy z Asie nebo z jižní Evropy.
I u nás máme několik vzácných nálezů hedvábných tkanic vyrobených na karetkách, které dokládají výsky tohoto luxusního zboží. Tkanice byly nalezeny v Katedrále Sv. Víta v Praze, především v královské hrobce. Zatím však nebyly důkladně prozkoumány a známe jenom pár základních údajů o materiálu, vzhledu a funkci těchto fragmentů.
Obr. 15 Fragment vlněné tkanice z Plzně [4]
30
Nalezeny byly 3 brokátové tkanice, všechny s osnovou z hedvábí a zdobným útkem z kovových nití.
První tkanice z 15. století patřila pravděpodobně k dalmatice, pohřebnímu rouchu Václava IV a sloužila jako ozdobná stuha. Utkána na 11 karetkách v šířce 0,6 cm.
Další dvě tkanice byly asi součástí biskupského oděvu, z 11. až 13. století. Jedna sloužila jako štóla, původně možná jako ozdoba na dalmatice. Utkána byla na 135 karetkách v šířce 4,5 cm a zdobená geometrickým motivem mezi dvěma rovnými linkami po stranách a celoplošným motivem uprostřed.
Poslední tkanice byla utkána na 9 karetkách v šířce 0,4 cm a sloužila jako
Museum of London má ve svých depositech nemálo tkanic, vyjmenujme si tedy jen pár příkladů. Ze 14. století pochází hedvábná tkanice přichycená k vlasovému příčesku, tkanice je bez vzoru, ale pravděpodobně k ní byly přišity různé ozdoby.
Zdobné pásky do vlasů, ať už funkční nebo jen dekorativní byly velkou módou dam té doby. Několik dalších hedvábných tkanic ze 14. století bylo utkáno na karetkách oboulícní technikou, kdy vzor je viditelný na obou stranách jako pozitiv a negativ a přímo vyzívá k tomu, aby tkanice byly používány a nošeny viditelné z obou stran. Ze stejného století pochází i sedm tkanic utkaných jako duté šňůrky. Jedna šňůrka byla nalezena s osmi navléknutými korálky z jantaru. Ostatní šňůrky mohly sloužit jakýmkoli účelům, od šněrování oděvů, přes uvazování nohavic až po zavírání u váčků a měšců. [7]
Obr. 16 Hedvábná tkanice z Pražského hradu [2]
31
Zastavme se ještě u jednoho nálezu, již z 9. Století, který je natolik výjimečný, že jej nemůžeme vynechat. Jedná se o jediný dochovaný tkalcovský stav pro karetky, jehož součástí byla i natažené osnova s 52 karetkami (obr. 17). Byl nalezen v Norském Osebergu, ve vikingské pohřební lodi, patřící pravděpodobně královně Asa. Zmiňujeme ho jako jediný fyzický doklad tkalcovských stavů, které se objevovaly na knižních iluminacích několik dalších století. Konstrukce stavu byla dřevěná, asi 2 metry dlouhá a metr vysoká. [2]
Obr. 17 Nález [5] osenbergského stavu a rekonstrukce [2]
32