Program Ekoškola procházel evaluací v Irsku v letech 2000 – 2001 a realizovali ji Michael John O’Mahony a Frances Fitzgerald (O’Mahony a Fitzgerald, 2001). Autoři se zaměřili na čtyři skupiny škol. První skupinou byly školy nezapojené do žádného programu. Druhou skupinou byly školy, které se do programu nedávno přihlásily. Třetí skupina se skládala ze škol, které byly v programu již dlouhou dobu přihlášení, ale doposud titul Ekoškola nezískaly.
Poslední skupinu tvořily školy s titulem a vlajkou Ekoškola. Výzkum představuje dvě části, každá část je zaměřená na jinou oblast programu (O’Mahony a Fitzgerald, 2001).
První část výzkumu byla věnovaná produkci odpadů, kdy byly srovnávané všechny skupiny škol. Celkem se výzkumu zúčastnilo 47 škol a více než 5 000 žáků. Výsledky výzkumu ukázaly, že program Ekoškola má významný vliv na produkci odpadů ve školách zapojených do programu. Na rozdíl od škol zapojených krátce mají školy s titulem až o 45% nižší produkci odpadu na jednoho žáka (O’Mahony & Fitzgerald, 2001).
Ve druhé části byly srovnávány nezapojené školy (17) a školy s titulem a vlajkou Ekoškola (19). Každá skupina škol měla 654 žáků ve věku od 10 do 13 let. Školy se nacházely ve stejných lokalitách. V tomto výzkumu byly porovnávány environmentální znalosti, postoje a jednání žáků. Byla zvolená forma sběru dat prostřednictvím normovaných dotazníků. Výzkum ukázal, že v oblasti znalostí se školy nijak významně nelišily na rozdíl od environmentálních postojů a jednání.
Školy s titulem Ekoškola podstatně častěji třídí odpad, šetří vodou, energií,
Výzkum tak souhrnně ukázal, že program Ekoškola má příznivý vliv na ekologický provoz a chod školy. Dílčím výstupem programu je vyšší výskyt žáků s proenvironmentálním způsobem jednání. Toto platí zejména ve školách déle zapojených do programu. Vyšší procento žáků si je vědomo spoluodpovědnosti za současný a budoucí stav životního prostředí, o čemž jsou schopni vést diskusi (O’Mahony & Fitzgerald, 2001).
Druhý výzkum byl uskutečněn v roce 2005 ve Skotsku na univerzitě v Glasgow (Pirrie, Elliot, McConnell a Wilkinson, 2006). Výzkum trval od listopadu 2005 do května 2006, celkem tedy sedm měsíců. Hlavním cílem bylo vyhodnocení účinnosti programu Ekoškola ve smyslu rozvoje povědomí a změny chování žáků vůči životnímu prostředí. Výzkum se skládá ze dvou hlavních částí.
První části se účastnilo 655 škol z 8 lokalit Skotska. Jednalo se o korespondenční formu výzkumu, tedy za pomocí standardizovaných dotazníků.
Na dotazníky odpovědělo v přepočtu asi 48 procent respondentů z řad základních škol a asi 34 procent z řad středních škol. Druhá část studie představuje individuální a skupinové rozhovory až se šesti klíčovými respondenty (pedagogové, žáci, personál odpovědný za chod školy a rodiče), uskutečňovanými na čtyřech základních a třech středních školách v šesti lokalitách Skotska (Pirrie, Elliot, McConnell a Wilkinson, 2006).
Hlavním výstupem studie bylo:
▪ nepřiměřený počet ocenění na mateřských a základních školách (87%) na rozdíl od středních škol (5%),
▪ úspěšné pokračování v programu Ekoškola je významnou úlohou pro přesvědčení škol,
▪ ukázalo se, že nejefektivnější metodou, která zajistí aktivní účast v programu co
▪ studenti na středních školách na otázky týkající se odpadů odpovídali s větší úspěšností, čímž prokázali větší pravděpodobnost správného a častého třídění odpadů,
▪ z výzkumu také vyplynulo, že program neobsahuje všechny hlediska zkoumání, ale že existuje i prostor k řešení širšího spektra problémových situací, než těch které jsou uvedeny v osmi hlavních tématech programu Ekoškola (Pirrie, Elliot, McConnell a Eric Wilkinson, 2006).
V roce 2008 proběhla evaluace programu Ekoškola i v České republice.
Evaluace vznikla ve spolupráci se Sdružením TEREZA, Technickou univerzitou v Liberci. Evaluace využívala kvantitativní metodiku. Porovnávaly se hodnoty škol, které se nedávno zapojily do programu a škol, které již získaly titul a vlajku Ekoškola. Celkem se výzkumu účastnilo přibližně 330 žáků sedmých tříd. Tento průzkum se zaměřil především na vliv programu na postoje, dovednosti, znalosti, chování žáků a školní klima (Činčera, 2008).
Výsledky výzkumu ukázaly, že žáci škol, které získaly titul a zelenou vlajku, vykazují vyšší míru proenvironmentálního chování (třídění odpadů, dobrovolné sbírky, šetření vodou, účast na dobrovolných akcích apod.). Vyšší procento z těchto žáků má větší znalosti o odpovědném environmentálním jednání. Jsou si více vědomi spoluodpovědnosti za současný, ale i budoucí stav životního prostředí. Jsou schopni vést diskusi na téma problematiky životního prostředí.
Dále výzkum neprokázal, že by pod vlivem programu Ekoškola došlo k rozvoji partnerské spolupráce mezi pedagogy a žáky či zlepšení školního klimatu.
Neprokázaly se odlišnosti v působení programu na chlapce a na dívky nebo na členy Ekotýmu a žáky, kteří do Ekotýmu zapojeni nejsou (Činčera, 2008).
3 Prezentace výzkumu
3.1 Úvod
Snahou evaluace je přispět k větší efektivitě programu Ekoškola. Snaží se zaměřit na problematická místa v programu a zjistit jejich příčiny. Cílem evaluace není najít řešení problematických míst realizace programu, ale upoutat na ně větší pozornost a třeba i pobídnout k diskusi o možných řešeních.
3.2 Cíle výzkumu
Výzkum se zaměřuje na následující výzkumné otázky:
1: Jaké faktory ovlivňují transfer získaných znalostí, dovedností a postojů do chování žáků?
2: Jaký vliv má Public Relations školy na kvalitu plnění podmínek pro získání titulu Ekoškola a zelené vlajky?
3: Ovlivňují efektivitu programu vztahy mezi učiteli a žáky?
4: Ovlivňují postoje rodičů přístup žáků k programu?
5: Do jaké míry ovlivňují transfer získaných poznatků přístup a postoj žáků k programu?
3.2 Charakteristika respondentů
V rámci uskutečnění výzkumu bylo v rozmezí od září 2008 do konce února 2009 osloveno pět základních škol a dvě střední. Školy se nacházely převážně v Libereckém a Ústeckém kraji.
Společným znakem všech škol byla nejméně jednoletá zkušenost s programem. Nejméně dvě školy by již měly být titulovány Ekoškolou a vlastnit Zelenou vlajku a nejméně dvě školy, které dosud titul ani vlajku nezískaly.
Celkem bylo získáno 32 rozhovorů s žáky různých ročníků a 10 rozhovorů s učiteli a nepedagogickými zaměstnanci školy. Ve všech školách byl proveden rozhovor se školním koordinátorem programu.
Tabulka č. 1 – Informace o sběru dat na základních školách.
Počet dívek
Počet chlapců
Počet pedagogů a zaměstnanců
Doba trvání programu
Škola č. 1 5 2 2 2
Škola č. 2 2 4 2 5
Škola č. 3 2 4 2 2
Škola č. 4 4 3 2 2
Škola č. 5 3 3 2 3
3.3 Metodika výzkumu
Jak uvádí Švaříček a Šéďová (2007), kvalitativní a kvantitativní výzkumy jsou základní přístupy ke zkoumání sociální a pedagogické reality. Nevymezují se jako protikladná paradigmata, avšak jako komplementární přístupy.
Ve výzkumu byla využita technika sběru dat pomocí kvalitativního výzkumu.
Ten představuje zaznamenávání tzv. hloubkových rozhovorů pořizovaných v přirozeném prostředí respondentů. Nestandardizované rozhovory, s nejméně pěti otevřenými otázkami, byly prováděny s jednotlivci. Otevřené otázky lépe napomáhají k porozumění pohledu druhých lidí, protože dotazovaní nejsou omezováni výběrem položek v dotazníku jako je tomu u kvantitativního výzkumu.
Ačkoliv je kvalitativní výzkum někdy kritizován za to, že je neobjektivní, nezobecnitelný, je tomu možné předejít dodržováním určitých konceptů. Těmi jsou validita, reliabilita a již zmiňovaná zobecnitelnost. Pro udržení vnitřní validity, která vyjadřuje důvěryhodnost, potvrditelnost a autenticitu, byla využita přímá citace výroků účastníků výzkumu. V případě vnější validity, která představuje přenositelnost a aplikovatelnost, bylo v interpretaci čerpáno ze závěrů dalších výzkumů týkajících se programu Ekoškola. Reliabilita, tedy spolehlivost, je zajištěna doslovným přepisem nahraných rozhovorů a dodržení tzv. konzistence otázek.