Obrázek 7: Expanze a kontrakce smart hydrogelu v reakci na vnější podnět [21]
1.4.2 Historie hydrogelů
Hydrogely se v přírodě nachází od doby, kdy na planetě Zemi vznikl život, a to v podobě všudypřítomných jednoduchých i komplexních buněčných struktur. Želatina
a červená řasa Agar byly lidmi pro nejrůznější účely využívány již v tak dávných dobách, že o nich nemáme ani přesné záznamy. Nicméně moderní historii hydrogelů využívaných ve zdravotnictví datujeme od roku 1936, kdy vědci ze společnosti DuPont vydali elaborát, kde byl zběžně popsán PolyHEMA1 polymer jako tvrdý, křehký a nijak podstatný. Opomenut však zůstal pouze do roku 1960, kdy jej pro převratnou inovaci znovuobjevili Otto Wichterle a Drahoslav Lím. Ti z křehkého polymeru díky jeho bobtnání ve vodě získali pružný, elastický a čirý gel, který dal možnost vzniku kontaktním čočkám a otevřel nové možnosti na poli biomedicíny. [22]
1.4.3 Vlastnosti hydrogelů
Hydrogely se vyznačují zejména změnou objemu dosaženou meziprostorovým vyplněním v reakci na kontakt s tekutinou a naopak. Toto chování je přičítáno takzvaným smart materiálům. Bobtnání zajišťuje hydrogelům vysoké sorpční vlastnosti, které mají dobré mechanické vlastnosti, prodyšnost, iontovou vodivost. Tyto vlastnosti poskytují prostor použití v oblasti bioinženýrství, speciálně však v BioMEMS2, jelikož jsou hydrogely schopny reagovat i na velmi nepatrné podněty změn podmínek jako pH, elektrické pole, teploty, přítomnost rozpouštědla, glukózy, soli, změnu tlaku. Některé hydrogely rovněž disponují biokompatibilitou a biostabilitou. [21]
Sorpční vlastnosti hydrogelů závisí na hydrofobilitě monomerů a stupni křížení řetězců polymerů. Poly(HEMA)3 pohlcuje až 38% vody a má výborné mechanické vlastnosti. Za tzv. superabsorbenty se považují polymery se schopností pohltit několikanásobné množství vody v porovnání se svou vlastní váhou. [23]
1.4.4 Využití hydrogelů
Použití hydrogelů je díky jejich obecně využitelným vlastnostem velmi širokospektré.
V zemědělství hydrogely zabraňují vysychání půdy, či slouží pro přenos živin z hnojiva.
Mají své uplatnění také v potravinářství. Jako doplněk potravy je možno použít například chitosan, který má schopnost na sebe vázat cholesterol a tuky, pozitivní
1 PolyHEMA - polymer s plným názvem Polyhydroxyethylmethacrylate (C6H10O3)n
2 BioMEMS – bio-micro-electro-mechanical systém
účinky má na činnost střev a redukuje pocit hladu, což je využíváno ke snižování váhy.
[24] Jako suroviny se schopností gelovatění pro výrobu potravin se používají želatina, sója, pektin, guma gellan, agar, xanthan a další. Finálními produkty jsou pak například želé, džemy, nahrážky masa, bonbóny a jiné. [25]
Významným přínosem jsou hydrogely pro zdravotnictví. Mnohé z nich, jež jsou vyrobeny z přírodních polymerů, se pro svou podobnost k lidské tkáni a perfektní biokompatibilitě používají především v oblasti tkáňového inženýrství, replikaci šlach či kostí. [23] Mají však mnoho dalšího využití:
kontaktní čočky - pro koncového uživatele nejznámější, díky obsahu vody jsou měkké, poddajné a příjemné pro celodenní kontakt s oční rohovkou. Pro zachování všech zmíněných vlastností nutno čočky uchovávat v roztoku.
náplasti – hydrogely mohou napomáhat procesu hojení; jsou schopny absorbovat přebytečné tělní výměšky nebo v opačném případě pokožku zvlhčovat.
přenos léčiv – mohou být v podobě libovolných léčiv či antibakteriálních látek obsaženy v náplastech, které ránu ochrání před případnou infekcí a postupným uvolňováním se dostávají na požadovaná místa ve stanovených časových odstupech. K přípravě takovýchto typů hydrogelů je možno použít například želatinu, glycerol či alginát. [26]
tekuté obvazy – jsou hydrogely zasychající v aplikovaném místě
masti, gely a krémy - jenž mají hojivé, analgetické, protizánětlivé nebo antimikrobiální účinky nejen pro pokožku, ale například pro ústní dutinu [26]
tkáňové inženýrství – jedním z příkladů využití hydrogelů díky struktuře podobné lidské tkáni, může být úplná náhrada kůže. Zde se využívá kyselina hyaluronová, v minulosti získávaná z kohoutích hřebínků a dalších přírodních zdrojů a slouží jako „mustr“ pro růst nové tkáně. [27]
implantáty – mimo očních, či kostních se používají také jako výplň po odstranění nádorů zejména v mozku. Aby nedošlo k následné vnitřní prostorové deformaci, jenž by mohla narušit nervovou soustavu, dutina se vyplní polymerním implantátem. Ten v sobě může nést také léčiva a je zcela vstřebatelný. [28]
lepidla – nejsou pouze na vnější užití ke spojení kůže, ale také pro sofistikované vnitřní použití, například v břišní chirurgii pro operaci kýly. Ta je řešena pomocí síťky, jež se dá, namísto doposud používaných titanových svorek, díky inovaci fixovat chirurgickým lepidlem. Tím se markantně sníží doba rekonvalescence pacienta a zmírní se případné pooperační komplikace často způsobené reakcí na zmíněné svorky. Síťka se během několika měsíců v těle zcela rozloží. [29]
1.4.5 Typy polymerů pro hydrogely
Mezi přírodní materiály s vlastnostmi hydrogelů řadíme želatinu, kolagen, alginátová vlákna z hnědé mořské řasy, psylium a nejrozšířenější celulózu.
Z chitinu, který se vyskytuje ve kostrách korýšů se alkalickou deacetylací získává chitosan, po celulóze druhý nejrozšířenější polysacharid. Vyznačuje se vynikajícími vlastnostmi jako je biokompatibilita, biodegradabilita, netoxicita. [24]
1.5 Celulózová vlákna
Obecně se vlákna dělí dle svého původu nebo zdroje, ze kterého jsou vyrobena na přírodní a chemická. Vlákna celulózového původu se pak dělí následovně:
Přírodní rostlinná celulózová vlákna
- ze semen či plodů: bavlny, kapoku, kokosu - z listů: sisalu, manilského konopí, banánovníku - lýková: ze lnu, juty, konopí, ramie, sisalu, bambusu
Chemická vlákna organického původu z přírodních polymerů - z regenerované celulózy: viskóza, modal, lyocel, cupro - estery celulózy: acetátová, triacetátová vlákna [3]
Zájem veřejnosti o důležitost produkce přírodních vláken v textilním průmyslu je podpořen globálními organizacemi. Dokonce OSN vyhlásila rok 2009 rokem přírodních vláken, jehož záštitu převzala její italská divize FAO, jakožto organizace pro výživu a zemědělství se sídlem v Římě. Hlavních důvodů tohoto počinu bylo hned několik – zdravá volba oděvů pro lidské tělo, ekonomická důležitost zejména pro rozvíjející se trhy, pozitivní ekologická stránka využití trvale udržitelných zdrojů
specifické mechanické vlastnosti některých přírodních materiálů a v neposlední řadě využití zvýšené poptávky v tomto segmentu. [40]
1.5.1 Bavlna
Bavlna je získávána ze semen bavlníku a archeologické nálezy dokazují, že se řadí mezi materiály používané v dávném starověku. První zmínky o bavlně pochází z Indie, dále pak z Egypta, Japonska, postupně pak z Ameriky a později pronikala do Evropy.
Pěstuje se ve velmi širokém zeměpisném pásmu a velký vliv na produkci mají samozřejmě klimatické podmínky. Tobolky bavlny dozrávají postupně, proto probíhají tři sklizně. Nejkvalitnější bavlnu poskytuje sklizeň druhá. Riziko první sklizně je totiž případná nezralost, respektive třetí sklizně poškození deštěm nebo mrazem. [5]
Dle mezinárodní poradní komise pro bavlnu (ICAC) je celková roční světová produkce bavlny pro rok 2015/2016 predikována níže než roky předchozí. To vše důsledkem velmi silného hydrometeorologického jevu El Niňo a častějším monzunovým dešťům. Největší producent bavlny je Čína, pro rok 2015/2016 je však odhadována Indie; spotřebou ale Čína jasně dominuje. Nejvíce bavlny exportuje USA a o první dvě příčky importu se dělí Čína s Východní Asií. [30]
Tabulka 6: Produkce bavlny [30]
1.5.1.1 Chemické složení bavlny
Chemické složení bavlny závisí na jejím druhu i zralosti. Typická bavlna je složena z 94% celulózy, dále obsahuje až 1,3% proteinů, 1,2% pektinů, 1,2% popela, 0,6%
vosků, 0,3% cukrů, stopy pigmentu a 1,4% ostatních látek. Typickým znakem bavlněného vlákna je vzhled stočené stužky se zaoblenými okraji a ledvinkovitý průřez.
Stočení a tvar průřezu vlákna rovněž závisí na jeho zralosti; normálně zralé vlákno má nejvíce zákrutů, naopak nezralé nebo mrtvé vlákno je ploché a průhledné. [31]
Obrázek 8: Zleva - příčný řez a podélný řez bavlněným vláknem [32]
1.5.1.2 Vlastnosti bavlny
Vlákna přírodní bavlny jsou bílá nebo lehce nažloutlá, kvalitní vlákna jsou lesklá a nekvalitní naopak matná. Vlákna dosahují různých délek, a proto se po vyřazení nejkratších a nejdelších vláken určuje tzv. staplová délka. Ta se hodnotí dle standardů pěstitelských oblastí. Jemnost vláken se řadí do kategorií dle typu bavlny – krátkovlákné, o střední délce a dlouhovlákné. Udává se v decitexech v rozpětí i 1,33 2,86 dtex. [31]
Pevnost bavlněných vláken za sucha je 2 – 4 cN/dtex, za mokra se přibližně o 20% zvyšuje. Mercerací se pevnost zvyšuje až na 7 cN/dtex. Tažnost za sucha je 6 – 10% a za mokra se zvyšuje o 10%. Bavlněná vlákna velmi dobře pohlcují vlhkost, při relativní vzdušné vlhkosti je to cca o 7%. Při velmi vysoké vzdušné vlhkosti, okolo 95%, dosahuje navlhavost bavlny až o 24 – 27%. [33]
1.5.1.3 Reakce bavlny na chemikálie
Bavlna má typické reakční vlastnosti celulózy, nicméně v alkáliích bobtná a toho se využívá pro zlepšení jejích vlastností, například při merceraci. Tento proces je reakcí působení hydroxidu sodného na napnuté bavlněné vlákno. Dochází k přeměně celulózy na alkalicelulózu, čímž vzniká možnost dalšího navazování molekul vody. Vlákno bobtnáním ztrácí své typické stočení a rovná se, čímž se signifikantně zvyšuje jeho lesk, pevnost i afinitu k barvivům. To však na úkor původní délky. [5]
1.5.1.4 Využití bavlny
Pro svůj příjemný omak, dobrou savost a příjemný vzhled se bavlna využívá nejen k výrobě spodního prádla, košil, dětských oděvů, pracovních obleků, ale také na ložní prádlo, koupelnový, kuchyňský či zdravotnický a obvazový textil.
1.5.2 Viskóza
Viskózová vlákna jsou chemickým produktem s organickým původem, vyrobená regenerací dřevné celulózy nebo bavlněných linters nespřadatelných bavlněných vláken a patří mezi nejpoužívanější svého druhu.
1.5.2.1 Výroba viskózy
Existuje více modifikací postupů výroby viskózy, nicméně klasický způsob je máčení celulózy v 17%ním roztoku NaOH při 17 – 20°C po dobu 60 až 80 minut, kdy vzniká alkalicelulóza. Poté je reziduální množství louhu odlisováno. Aby se zabránilo následné, nežádaně vysoké, viskozitě se alkalicelulóza nechá tzv. předzrávat. Samotné předzrávání lze urychlit zvýšením teploty, snížením lisovacího efektu či přidáním katalyzátorů. Následuje proces xantogenace, kdy na předem připravenou alkalicelulózu v teplotním rozpětí 20 – 25°C působí sirouhlík, jenž ovlivňuje nízkomolekulární alkoholy celulózy. Výsledná směs má vysokou viskozitu, a proto se ponechává opět zrát. Pro potřeby finálního zvlákňování je nutno viskozitu snížit dalším působením kyselé lázně, s použitím například kyseliny sírové. Kyselá lázeň spouští mnoho chemických procesů, které lze řídit dobou působení, či přidáním dalších aditiv, a tím ovlivnit finální vlastnosti vláken. V této fázi opět narůstá podíl celulózové složky a také dochází ke koagulaci vláken. [5]
1.5.2.2 Vlastnosti viskózy
Viskózová vlákna se vyrábí v délce potřebné k využití, nejčastěji však jako nekonečná vlákna. Průměrný polymerační stupeň standardní viskózy je 300 – 450 a u vláken typu druhé generace již 450 – 600. Jejich lesk je rovněž možno ovlivnit, tudíž jsou dostupná jak vysoce lesklá, tak matová. Viskóza má chladivý omak, dobré sorpční vlastnosti, ale je poměrně mačkavá a náchylná k ušpinění, jelikož se částice nečistot usazují do rýh vláken. [5][32]
Pevnosti viskózových vláken jsou podstatně lepší za sucha. Dosahují hodnot 2,2 cN/dtex a za mokra klesají o cca 50%. Tažnost viskózových vláken je 20 - 30%. Průřez vláken je možno ovlivnit dle použité zvlákňovací trysky, nejčastěji obláčkový nebo hvězdicovitý tvar. [6]
Obrázek 9: Zleva - příčný řez a podélný řez viskózovým vláknem [34]
1.5.2.3 Reakce viskózy na chemikálie
Viskózová vlákna mají tendenci bobtnat ve vodě a v alkáliích. Naopak kyseliny tyto vlákna narušují. [31]
1.5.2.4 Využití viskózy
Viskózová vlákna se často používají ve směsích s méně sorpčními materiály na noční prádlo či běžné oděvy, díky své splývavosti nachází uplatnění v bytovém textilu a ve značné části supluje bavlnu. Mimo textilní průmysl se využívají k výrobě hydrofilních fólií a celofánu hojně využívaném jako obalový materiál, nejvíce v potravinářském průmyslu. [16][31]
1.5.3 Lyocel
Lyocel je prvním z nové generace vláken z regenerované celulózy. Hlavními podněty k jeho vývoji byly požadavky na snížení výrobní ceny a menší dopad na životní prostředí, v porovnání s výrobou viskózového hedvábí. První lyocelová textilní vlákno bylo vyrobeno v roce 1984. Následně jej britská společnost Courtaulds v roce 1988 uvedla do částečné komerční výroby s kapacitou 30 tun za týden a investovala
kapacita výroby byla rozšířena a společnost v roce 1992 financovala 67 miliony Liber plně komerční výrobu v Alabamě. Společnost měla cíl vyrábět k roku 1999 až 150.000 tun lyocelu ročně. [35]
1.5.3.1 Výroba lyocelu
Prvním krokem je příprava roztoku celulózy ve vodní směsi NMMO, kdy je důsledkem velmi silného dipólu N – O možné rozpouštění celulózových řetězců ve vodném roztoku. Bodem tání čistého NMMO je 170°C, nicméně hydratací molekulou vody vzniká krystalický monohydrát, jehož bodem tání je 75°C a ten již celulózu rozpouští lépe. Po zvlákňování při teplotě 90-120°C se vlákna dostávají do koagulační a dloužící srážecí lázně. Ta mimo vody obsahuje polární rozpouštědla a díky různým poměrům lze řídit krystalickou strukturu nebo například omezit nežádoucí fibrilaci. Vlákna se následně perou a suší, přičemž se ve srážecí a prací lázni rekuperuje NMMO. [32]
Obrázek 10: Ternální diagram voda; celulóza; NMMO [3]
1.5.3.2 Vlastnosti lyocelu
Lyocelová vlákna jsou velmi efektního vzhledu, mají dobrou splývavost, příjemný omak a výbornou sorpci. Vlastnosti se však dají do jisté míry ovlivnit přidáním aditiv do NMMO lázně. [35]
Průměrný polymerační stupeň bývá okolo 600. Pevnost lyocelových vláken za sucha je 4,2 cN/dtex a za mokra pevnost, stejně jako u viskózy, klesá k hodnotě 3,6 cN/dtex. V porovnání s viskózovými vlákny má lyocel vyšší krystalinitu (40%
oproti 27%, které má viskóza), má delší a tenčí krystality. Důsledkem je tendence k fibrilaci za mokra, čemuž se dá ale předejít v procesu zušlechťování, pokud není naopak požadována pro tzv. peach skin efekt. To lze podpořit působením enzymů. [32]
Obrázek 11: Zleva - příčný řez a podélný řez lyocelovým vláknem [36]
1.5.3.3 Reakce lyocelu na chemikálie
Lyocel reaguje s alkoholy, jež se mohou přidat do srážecí lázně a u vícemocných alkoholů se mění původní struktura vlákna na velmi porézní. To ale zároveň vede ke snížení schopnosti následné fibrilace. [17]
1.5.3.4 Využití lyocelu
Pro své dobré fyzikální vlastnosti se také velmi často směsuje se lnem, kašmírem, hedvábím či vlnou. Také bývá používán pro výrobu papíru a v oblasti netkaných textilií.
Zde má před sebou ještě budoucnost, a to zejména pro svou biodegradabilitu, jednoduché zpracování nebo vysokou sorpční schopnost. [35]
2 Experimentální část
2.1 Použité textilní materiály
Pro experimentální část byly použity tkané textilie ze 100% bavlny, 100% viskózy a 100% lyocelu o různých plošných hmotnostech. Bavlněný a viskózový vzorek v bílé, lyocelový vzorek v šedé barvě.
Tabulka 7: Použité materiály pro experimentální část [vlastní zpracování]
Typ textilie Vazba
Pro pokusy byly použity následující chemikálie: kyselina sírová H2SO4, uhličitan sodný Na2CO3, síran měďnatý CuSO4.5H2O, vinan sodno-draselný KNaC4H4O6.4H2O, hydroxid sodný NaOH, síran železitý Fe2(SO4)3, oxid titaničitý TiO2, azobarvivo Saturnová violeť L4B 200 – C. I. Direct Violet 66, C. I. No. 29120, CAS No. 6798-03-4, výrobce Synthesia a.s.; azobarvivo Egacidová oranž II 120 – C. I. Acid Orange 7, C.
I. No. 15510, CAS No. 633-96-5, výrobce Synthesia a.s.; destilovaná voda.
2.3 Použité pomůcky
Pro pokusy byly použity laboratorní kádinky, titrační byrety, skleněné pipety, Petriho misky, mikroskopické podložní sklíčko, pinzeta, filtrační savý papír, indikační pH papírky, perspirometr, titrační aparatura, vařič.
2.4 Použité přístroje
Vařič, multifunkční zařízení Canon Pixma MP 550, rastrovací elektronový mikroskop VEGA TS 5130
Laboratorní váha s ochranným krytem OHAUS Adventurer Pro s přesností vážení na 1 miligram.
Obrázek 12: Váha OHAUS Adventurer Pro [vlastní zpracování]
Elektronový rastrovací mikroskop Carl Zeiss ULTRA Plus s mikroanalytickým systémem OXFORD Instruments, elektronový rastrovací mikroskop VEGA TS 5130. Rastrovací elektronový mikroskop (SEM) pracuje se svazkem urychlených elektronů s nízkou vlnovou délkou, což umožní zvětšit vzorek až milionkrát, přičemž běžný optický mikroskop dosahuje zvětšení maximálně 1000x. Díky zpětně odraženým sekundárním elektronům lze dosáhnout vysokého rozlišení zkoumaného povrchu. Pro tento typ mikroskopu je nezbytná vodivost vzorku, jíž se dosáhne např. naprášením vrstvy zlata. [37]
Obrázek 13: Carl Zeiss ULTRA Plus s mikroanalytickým systémem OXFORD Instruments [37]
Ultrazvukový homogenizátor Bandelin Sonopuls vhodný k přípravě emulzí a suspenzí, urychlení chemických reakcí či odplynění roztoků.
Přístroj na měření prodyšnosti vzduchu plošných textilií TEXTEST Istruments FX 3300 s upínací čelistí o ploše20 cm2.
Sprejová sušárna Büchi Mini Spray Dryer B-290 vhodná pro sušení tekutých roztoků či suspenzí, které jsou rozptýleny do jemných kapiček a poté sušeny horkým vzduchem ve válci s výsledným produktem pevné látky například v podobě prášku.
Obrázek 14: Sprejová sušárna Büchi Mini Spray Dryer B-290 [41]
Filtrační systém Nalgene s uzavíratelnou sběrnou lahví, vyrobený z polysulfonu, s možností používání membránových filtrů.
Obrázek 15:Filtrační systém Thermo Scientific – Nalgene [42]
Infračervený mikroskop Thermo Scientific Nicolet iZ10 pracující ve střední oblasti IČ záření, mezi 4000 – 400 cm-1 (2,5 – 25 μm). Pro měření ATR techniky použit krystal zirkonu selenidu ZnSe.
Obrázek 16: Infračervený mikroskop Thermo Scientific Nicolet iZ10 [43]
2.5 První pokus – krátkodobý kontakt celulózy s kyselinou
Pro první pokus byly vzorky textilií po různé časy vystaveny působení různým koncentracím kyseliny sírové. Všechny vzorky byly o velikosti 4x4 cm a před pokusem byly zváženy.
2.5.1 Příprava koncentrací kyseliny sírové
Pro pokus byla použita koncentrovaná kyselina sírová, jejíž koncentrace by měla být 96%. S ohledem na schopnost kyseliny sírové pohlcovat vzdušnou vlhkost, byla koncentrace kyseliny experimentálně ověřena metodou odvážení 5 ml a dopočítání dle hustoty. Dle zmíněného testu byla zjištěna reálná koncentrace 85,52%. Dále byly z této kyseliny připraveny 40%, 50%, 60%, 70% a 80% roztoky H2SO4.
V experimentálním ověření hustoty kyseliny bylo skleněnou pipetou odměřeno 5 ml původního 96% roztoku H2SO4 a následně zváženo na laboratorní váze s přesností na 1 mg. Výsledná hmotnost 8,886 g byla použita pro výpočet hustoty, jež byla porovnána s tabulkovými hodnotami a určena přesná aktuální koncentrace kyseliny.
ρ = 𝑚
𝑉 [g.cm-3 ] (5)
Dopočtená koncentrace použitého vzorku roztoku dle předchozího výpočtu je 1,777 g.cm-3. Tabulková hodnota hustoty pro 86% roztok odpovídá 1,787 g.cm-3 [38].
Zjištěná aktuální hustota kyseliny sírové 85,52% byla použita pro výpočet směsování.
Příprava směsí kyseliny sírové s vodou byla vypočtena dle křížového pravidla směsování.
w1 w3-w2 = m1
w3 𝑚1𝑚2
w2 w1-w3 = m2
w1 ... hmotnostní procento roztoku H2SO4
w2 ... hmotnostní procento vodného roztoku = 0
m1 ... hmotnostní podíl roztoku H2SO4
m2 ... hmotnostní podíl vodného roztoku [39]
85,52 40-0 = 40 jejichž přesná koncentrace byla zpětně ověřena pomocí odvážení 5 ml H2SO4.
Tabulka 8: Ověření hustoty připravených koncentrací [zdroj: vlastní zpracování]
Ověření hustoty H2SO4
2.5.2 Máčení textilních vzorků v roztocích kyseliny sírové
V připravených koncentracích kyseliny sírové byly provedeny pokusy máčení vzorků.
původní vzorky před pokusem zváženy na digitální váze s přesností na 1 mg
máčení vzorků textilií o velikosti 4x4 cm v Petriho misce v koncentracích kyseliny sírové, v daných časových intervalech
po uplynutí časového úseku stanoveného pro máčení byly vzorky ponořeny do čisté vody z důvodu snížení koncentrace kyseliny ve vzorku
použité časy a koncentrace jsou uvedeny v následující tabulce
Tabulka 9: Použité časy a koncentrace [zdroj: vlastní zpracování]
neutralita pH či případný stupeň zásaditosti byly ověřeny indikačním papírkem
vzorky pak byly vloženy mezi dva savé papíry a vylisovány v perspirometru
vzorky následně ponechány samovolnému uschnutí v laboratoři
Norma ČSN EN ISO 139 (80 0056) pro „Normální ovzduší pro klimatizování a zkoušení“ udává přesné podmínky pro ovzduší, ve kterém se zjišťují fyzikální
Norma ČSN EN ISO 139 (80 0056) pro „Normální ovzduší pro klimatizování a zkoušení“ udává přesné podmínky pro ovzduší, ve kterém se zjišťují fyzikální