Fungování MLS a personální obsazení

Fungování MLS, jejich členy a jejich povinnosti popisovala Hlava II. dekretu 16/1945 Sb. Dvacet čtyři mimořádných lidových soudů zasedalo v místech krajských soudů, v případě potřeby mohly senáty zasedat v jiných místech soudního obvodu, tak jako například v případu roudnických udavačů zasedal MLS Litoměřice v Roudnici nad Labem. Vznikaly postupně, první začal soudit MLS v Brně, poslední MLS v Chebu.

Soudy byly stanného charakteru¹³⁶ a pracovaly s principem právní retroaktivity.

V první fázi shromažďovaly okresní vyšetřovací komise národních výborů udání, rozlišovaly ta smyšlená od oprávněných, zatýkaly a vyslýchaly podezřelé osoby.

Rozhodovaly také o tom, které případy budou postoupeny veřejnému žalobci a které bu-dou odloženy.¹³⁷ Vyšetřovací komise měly často práci ztíženou absencí písemných dů-kazů, které se z doby okupace nedochovaly. V mnoha případech musela být vina posu-zována pouze na základě ústních výpovědí. Udání často podávaly postižené osoby či jejich příbuzní, někdy dokonce skupiny osob. Tak jako v době okupace, užívali někteří pováleční udavači tuto formu jak prostředek vyřizování osobních sporů.¹³⁸ Vojta Beneš uvedl, že po válce bylo falešně udáno na 240 000 Čechů.¹³⁹ Potrestání těchto udání ne-byla věnována pozornost, naopak ne-byla podporována další udání. Národní výbory vy-bízely veřejnost, aby udávala jména kolaborantů. Jeden z národních výborů dokonce

sli-135 Konkrétně Česká Lípa, Liberec, Most, Litoměřice, Praha, Mladá Boleslav, Jičín, Nový Jičín, Opava, Ostrava, Olomouc, Cheb, Plzeň, Klatovy, Písek, Tábor, České Budějovice, Jihlava, Hradec Králové, Chrudim, Jihlava, Brno, Znojmo, Uherské Hradiště. Kromě těchto soudů fungoval v Praze ještě Ná-rodní soud pro prominentní kolaboranty, ten byl ustaven dekretem 17/1945 Sb.

136 Jedním z prvků stanného charakteru soudu je to, že proti rozsudku nebyla možnost odvolání.

137 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 256.

138 Například zámečník Karel Košík udal svého souseda hned po skončení války, ten však vzápětí udal Košíka. Po vyšetření případu bylo prokázáno, že jde o případ vzájemného obviňování. FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 245.

139 TIGRID, Pavel, pozn. 128, s. 374.

boval trest každému, kdo by kolaboranty chránil, i kdyby se mělo jednat o člena rodi-ny.¹⁴⁰

Někteří poškození nakonec našli možnost, jak se s falešným nařčením vyrovnat a to formou žaloby o urážce na cti a pomluvě. Jistý Suchánek, bývalý dozorce z Valdic, byl obviněn ze spolupráce s nacisty. MLS v Jičíně jej obvinění zprostil. Udání na něj podal jeho bývalý kolega F. Hořčička, ten byl za křivé obvinění potrestán osmi měsíci vězení podmíněně.¹⁴¹ Případ Hořčičky je spíše ojedinělým, většinou neměly osoby po-stižené falešným udáním reálnou šanci se bránit.

V drtivé většině případů došla falešná obvinění až k soudu, tak jako v případě Václava Skolila, který krátce po skončení války obvinil Annu Güntherovou¹⁴² z udání jeho osoby za vyřčení protiněmeckých výroků. Skolil pracoval od února 1940 jako pe-kařský dělník u manžela Günterové Eduarda. Mezi obviněnou a Skolilem docházelo k častým sporům, například z důvodu údajného bití dvou dělníků. Skolil se k bití dělní-ků doznal a dal výpověď. Asi měsíc na to byl Skolil povolán na gestapo, kde mu kladli za vinu pronesení urážlivých výroků proti Hitlerovi před učedníky Richterem a Wel-binkem, těmi které měl v zaměstnání mlátit. Skolil tyto protiněmecké výroky popřel a byl propuštěn. V září roku 1942 Skolila předvolali k soudu v Litoměřicích, který ho od-soudil za urážku Hitlera na dva roky vězení, kde měl utrpět újmu na zdraví. Ve své pů-vodní výpovědi u velitelství stanice SNB v Krásném Březně dne 26. července 1946 udal, že obžalovaná mu při hádce v září 1941 vyhrožovala udáním u gestapa, pokud podá výpověď. Při své výpovědi u okresní vyšetřovací komise ONV v Ústí nad Labem zmírnil svoji původní výpověď. Uvedl, že mu obžalovaná při hádce připomenula, co by následovala, kdyby oznámila, že se urážlivě vyjádřil o Hitlerovi. Při hlavním přelíčení opět zmírnil své tvrzení. Obžalovaná se jej měla tehdy tázat: ‚‚Víte Václave, co by Vás čekalo, kdybych Vás udala, za to co jste řekl o Hitlerovi?‘‘ Obviněná to popřela, údajně o jeho výroku ani nevěděla a jiné důkazy nebyly. Vzhledem k tomu, že věta byla vyslo-vena jako otázka, nespatřil v ní soud ani vyhrožování. Mimořádný lidový soud v Lito-měřicích Günterovou zprostil obvinění. Ovšem kdo Skolila skutečně udal, se zjistit ne-podařilo.

140 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 244.

141 JARKOVSKÁ, Lucie, pozn. 17, s. 72.

142 SOA Litoměřice, MLS Litoměřice, kart. 78, Lsp 1322/46.

Veřejný žalobce odpovídal za sepsání obžaloby a její včasné podání k soudu. Ve-řejné žalobce a jejich náměstky mimořádných lidových soudů jmenovala vláda, pod-řízení byli ministru spravedlnosti. Soudní pod-řízení se zahajovalo na návrh veřejného žalob-ce, který vydal stíhací návrh, ve kterém vznesl konkrétní obvinění. Doba od podání stí-hacího návrhu do začátku přelíčení byla v mnoha případech dlouhá, obviněný mohl če-kat na soud i několik měsíců. Obviněný měl právo na svého obhájce, pokud si ho nevy-bral, byl mu přidělen z moci úřední. Přelíčení byla veřejná, rozsudek měl soud vynést do tří dnů, jinak měl být případ předán řádnému soudu.¹⁴³ Trestní řízení mohlo proběh-nout v nepřítomnosti obžalovaného, což bylo jisté specifikum, ve většině evropských zemích to nebylo možné.

Rozsudek měl být vynesen po neveřejném hlasování senátu. Obžalovaného sou-dily senáty lidových soudů složené z pěti členů. V čele stál profesionální soudce a k němu čtyři soudci z lidu, jmenovaní tak, aby každý zastupoval jednu z tehdy existují-cích politických stran,¹⁴⁴jiná byla situace u Národního soudu, kde byly senáty sedmi-členné. Původní plán stranické parity, zastoupení soudců z lidu podle existujících poli-tických stran se ne všude podařilo dodržet, jelikož národní výbory neměly v každém místě zastoupení všech politických stran, jisté je, že téměř v každém místě vzniku soudů byli zástupci komunistické strany. Lidovým soudcem se mohl stát téměř kdokoliv, pre-ferovány byly osoby perzekuované, osvědčení vlastenci, osoby s odbojářkou minulostí či se zkušeností z koncentračního tábora.

Soudce z lidu jmenovala vláda dle seznamů sestavených příslušnými okresními národními výbory. Po svém jmenování skládali soudci z lidu slib přednostovi MLS.

ONV sestavovaly také seznamy přednostů MLS, náměstků a soudců z povolání, ty na návrh vlády jmenoval prezident. Hlasování senátu probíhalo od nejstaršího lidového soudce k nejmladšímu a poslední hlasoval profesionální soudce, pro trest smrti musely být minimálně čtyři hlasy z pěti. Proti rozsudku nebylo možné se odvolat, v případě trestu smrti bylo možné požádat o milost prezidenta, ta však neměla odkladného účinku.

Poprava měla být vykonána do dvou, v případě žádosti odsouzeného, do tří hodin od

143 V případě udavačů souzených u MLS Litoměřice byl rozsudek vydán zpravidla hned první den. Zá-konná lhůta tří dnů byla u MLS Litoměřic překročena například při projednávání případu Karla Rah-ma. V praxi vypadal často řízení jako předem připravené divadlo a mnohdy byla vyřízena během 15 minut. Viz KOČOVÁ, Kateřina, pozn. 2, s. 85.

144 Celkem existovalo v rámci Národní fronty šest politických stran, dvě na Slovensku a čtyři v českých zemích. FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 117.

vynesení rozsudku. Popravy se vykonávaly většinou neveřejně, veřejné exekuce se vy-konávaly do 24 hodin. V případě odsouzení v nepřítomnosti, měl být trest vykonán do 24 hodin po dopadení odsouzeného.¹⁴⁵

Jako první začal soudit MLS v Brně, ten soudil ještě podle původního londýn-ského retribučního dekretu, 6/1945 Sb. První tři rozsudky vynesl 8. června 1945,¹⁴⁶ prvním odsouzeným, také prvním odsouzeným udavačem u mimořádných lidových sou-dů vůbec, byl úředník brněnského gestapa Leopold Potschke za udání několika osob, které následně zemřely v koncentračních táborech, jej soud odsoudil k trestu smrti.¹⁴⁷ Druhým byl domovník Václav Bébar, který měl udat Čechy pro poslech cizího rozhlasu a zavinil tak jejich smrt. Soud jej odsoudil k trestu smrti.¹⁴⁸ Třetí odsouzený toho dne se jmenoval Adolf Blažek, který udal jistého inženýra, že odstranil z výkladní skříně plakát s motivem německého válečného vítězství, odsouzen byl k osmi letům odnětí svobo-dy.¹⁴⁹ Poslední začal soudit MLS v Chebu, ten dne 12. února 1946 odsoudil německou pekařku Annu Grimmovou za udavačství.¹⁵⁰

V praxi vláda fungování soudů několikrát prodloužila, hlavně kvůli obrovskému množství případů.¹⁵¹ Soudy fungovaly od druhé poloviny roku 1945 do 4. května roku 1947. Po ukončení retribuce měly nevyřízené případy přejít do jurisdikce klasických soudů. V dubnu 1948 obnovily soudy svou činnost, začalo tak období tzv. druhé retribuce, kdy mělo být lidové soudnictví použito k upevnění moci a zbavení se nepřátel komunistické strany. Konec prvního retribučního období provázela mohutná diskuse mezi představiteli politických stran, a kritika mírnosti retribuce hlavně ze strany komu-nistů, která byla sledována tiskem. Závěr druhého retribučního období si nezískal ob-dobnou pozornost veřejnosti, mohlo by se zdát, že kvůli tomu, že veřejnost se již ne-chtěla ohlížet zpět k druhé světové válce. Pravda je ovšem taková, že výsledky nebyly zveřejněny, pravděpodobně z důvodu, že se naplnila očekávání představitelů KSČ o

145 JIŘÍK, Václav, pozn. 67, s. 19–20.

146 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 99.

147 PIONTKOVÁ, Kristýna, pozn. 24, s. 11–12.

148 Tamtéž, s. 12.

149 BORÁK, Mečislav, pozn. 8, s. 48.

150 JIŘÍK, Václav, pozn. 67, s. 20.

151 Zákony č. 149/1946 Sb. (Zákon o prodloužení účinnosti dekretů presidenta republiky i mimořádném lidovém soudnictví) a č. 245/1946 Sb. (Zákon, jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost).

velkých procesech a velkém množství potrestaných, navíc v totalitních režimech nebývá prostor pro diskuzi.¹⁵²