3. Udavačství
3.3 Udavačství a konfidentství – § 11
Tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina pronesl o udavačství, že je ‚‚nej-horší zjev a nejhnusnější zločin okupantské doby‘‘.196
Původní londýnský retribuční dekret (6/1945 Sb.) neobsahoval samostatný para-graf o udavačství, objevuje se až v upraveném a doplněném dekretu 16/1945 Sb. U mi-mořádných lidových soudů se soudilo podle §11 dekretu č. 16/1945 Sb., Dekret
presi-191 Osoba, která měnila svou národnost podle momentální situace.
192 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 220.
193 MICHÁLEK, Jakub, pozn. 26.
194 KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost: [státní bezpečnost 1948–1956]. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999. ISBN 80-7239-024-4. S. 73–82.
195 Tamtéž, s. 78–79.
196 DRTINA, Prokop, pozn. 127, s. 19.
denta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimo-řádných lidových soudech, nazývaný také jako velký retribuční dekret. Přesné znění pa-ragrafu je následující:
‚‚Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky ve službách nebo v zájmu nepřítele, nebo využívaje situace přivoděné nepřátelskou okupací jiného pro nějakou skutečnou nebo vymyšlenou činnost udal, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.
Zavinil-li však udavač svým udáním ztrátu svobody československého občana, trestá se těžkým žalářem od deseti do dvaceti let. Mělo-li udání za přímý nebo nepřímý následek ztrátu svobody většího počtu lidí nebo těžkou újmu na zdraví, trestá se doživotním
žalá-řem, mělo-li za následek něčí smrt, trestá se smrtí.‘‘197
Ponecháno na soudním výkladu bylo, které udání bylo učiněno ‚‚v zájmu nepří-tele‘‘ a kdy obžalovaný využíval ‚‚situace přivoděné nepřátelskou okupací‘‘.198 Za za-myšlení stojí i odpovědnost připisovaná udavači za konečný osud udaného, určitě ne všichni udavači, kteří svým udáním zavinili smrt dotyčného, udávali s tímto úmyslem.
Je také nutné dodat, že mnohá udání nebyla učiněna. Když byl například dopis adre-sovaný na gestapo či jiným německým úřadům zadržen listonoši či místní úředníci, někdy dokonce četníci rozmlouvali udavačům jejich úmysl někoho nahlásit. Například hokynář Rudolf Pavelec z Ostravy napsal udavačský dopis na svého souseda kvůli po-slechu zahraničního rozhlasu, dopis adresovaný gestapu naštěstí zachytil místní listonoš a nedoručil ho. Jelikož nedošlo k udání, ostravský lidový soud Pavelce osvobodil.199
Paragraf 11 nerozlišoval mezi udavači a konfidenty. Fitzpatricková a Gellately definují konfidenta jako policejního agenta, který za své služby dostává nějakou formu odměny, konfidenti někdy také bývají označování jako řemeslní udavači.200Slovo konfi-dent pochází z latinského confidio, což znamená: důvěřuji, spoléhám, proto můžeme pro označení konfidentů použít také české důvěrníci.201 Největší skupinou konfidentů byly
197 Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. In: Sbírka zákonů a nařízení republiky Českoslo-venské. 1945, částka 9, s. 29.
198 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 200.
199 BORÁK, Mečislav, pozn. 8, s. 233.
200 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 211.
201 TOMÁŠEK, Dušan. Konfidenti. 1. vyd. Praha: Orbis, 1991. ISBN 80-235-0019-8. S. 207.
osoby, které se k této činnosti nepřipojily dobrovolně, tedy již trestané osoby, kterým gestapo nabídlo spolupráci výměnou za osobní svobodu, či ti, kteří se konfidenty stali ve snaze vyhnout se možnému stíhání gestapem. Mezi konfidenty se ale vyskytli i lidé, kteří s gestapem spolupracovali dobrovolně, většinou ze zištných důvodů, často si ko-lem se budovali síť informátorů, jak v případě Smrčka202 či Bauera203, jejichž případy jsou v práci popsány.
Konfidenti gestapa bývali označováni jako V-personen nebo také V-mann, Ver-trauensmann,204 gestapo je platilo z tajných fondů zhruba 1 000 až 4 000 korun měsíčně, podle jejich schopností, plat mohli dostávat také v naturálních dávkách jako potravi-nových lístcích, lihovinách a cigaretách.205 Konfidenti se mohli také účastnit zatýkání udaných osob, mnoho konfidentů se dalo nalézt taky mezi členy fašistické organizace Vlajka.206
Konfidentem hradeckého gestapa byl Richard Němeček, ten pracoval jako ve-doucí obchodu s pneumatikami v Hradci Králové, s gestapem začal spolupracovat poté, co byl na začátku okupace zatčen z neznámých důvodů. Se členy gestapa se stýkal i soukromě, chodili společně do restaurací a barů, kde je hostil. Pro gestapo pracoval za-darmo, protože byl prý velmi majetný. Podával zprávy o náladě obyvatel, hospodářské situaci, pověstech kolujících městem, některé okolnosti sám vyšetřoval, některé osoby pomáhal zatýkat. Zavinil zatčení minimálně 27 osob. MLS v Hradci Králové mu v roce 1947 uložil trest smrti.207 Konfidentku Ludmilu Ulrichovou za spolupráci s gestapem odsoudil MLS v Klatovech k trestu smrti. Měla udat 61 osob, z toho 54 bylo vězněno a 7 zahynulo v koncentračním táboře, mezi udanými byl i její manžel.208 Poměrně známý je příběh Augustina Přeučila, který se chtěl přidat k československé armádě, po nepove-deném přechodu hranic, kdy ho zatklo gestapo, se stal jeho agentem, poté se dostal do Polska, z Polska do Francie a odtud do Anglie, zde působil jako letec v nebojových jednotkách, odtud podával informace o československém letectvu gestapu. Po návratu do protektorátu působil jako agent provokatér a konfident, podílel se na identifikaci a
202 Viz s. 80.
203 Viz s. 104–106.
204 Důvěrník.
205 SLÁDEK, Oldřich. Zločinná role gestapa: Nacistická bezpečnostní policie v českých zemích 1938–
1945. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 125.
206 Tamtéž, s. 126.
207 JARKOVSKÁ, Lucie, pozn. 17, s. 170–171.
208 MŽIKA– JIROVCOVÁ, Veronika, pozn. 23, s. 27.
výsleších zajatých československých letců a parašutistů.209 Pražský lidový soud jej 14. dubna 1947 odsoudil k trestu smrti provazem, který byl vykonán téhož dne ve 21 hodin a 50 minut na nádvoří Pankrácké věznice.210
Paragraf 11 měl mnoho kritiků, například kutnohorský starosta si stěžoval, že trestá všechna udání i ta bez důsledku, byly trestány dokonce i pokusy o udání. Zají-mavé jsou případy řetězového udavačství, kdy si informaci předalo více osob a až něko-likátá osoba celou věc udala příslušným orgánům, někdy byly souzeny celé řetězce, někdy pouze jejich články. Prokop Drtina poukazoval na problémy vynuceného udání, tedy když člověk vyzradil něco na osobu během výslechu či následkem mučení,211 v ta-kovýchto případech byl obviněný většinou zproštěn. Například Slovák Alfréd Sládek,212 řidič z Trmic, pro nezjištěné důvody ho zatklo gestapo, během své výpovědi měl udat určité informace, které vedly k zatčení Wilibalda Kroiseho, soud jej ale v roce 1947 osvobodil, jelikož nešlo o úmyslné udání.
Zajímavé je, že pokud byl někdo uznán vinným za vyhrožování gestapem, mohl být odsouzen k desetiletému vězení, kdežto pokud někoho skutečně udal, hrozilo mu pět let vězení.213
3.4 ‚‚Problém odporného udavače‘‘
Lon Fuller ve své knize Morálka práva definoval ‚‚Problém odporného udava-če‘‘, který předkládá několik možností, jak trestat udavačství, na tento příklad můžeme aplikovat způsob vyrovnání se nejen s udavačstvím, ale se všemi provinilci po válce v českých zemích. V nejmenované zemi do nedávna vládla Strana purpurových košil, která se dostala k moci po volbách, po té nastalo období strachu a udavačství, po vy-pořádání se s tímto režimem jsme postaveni před problém, jak se vyrovnat s udavači bývalého režimu. První možnost – udavači informovali o tehdy nezákonných činech, není proto možné udavače trestat za jednání, které bylo v souladu s právem. Druhá
209 MOTL, Ondřej. V pankrácké věznici byl popraven Augustin Přeučil, udavač v žoldu gestapa. In:
Neaktuality.cz [online]. 14. 4. 2011 [vid. 28. 6. 2016], dostupné z:
http://www.neaktuality.cz/domaci/v-pankracke-veznici-byl-popraven-augustin-preucil-udavac-v-zoldu-gestapa/.
210 KAVAN, František. Zrada na křídlech Hurricanu. 1. vyd. Praha: Novinář, 1970. S. 108.
211 FROMMER, Benjamin, pozn. 46, s. 203.
212 SOA Litoměřice, MLS Litoměřice, kart. 138, Lsp 514/47.
213 Rozhodující samozřejmě byl verdikt senátu a období, ve kterém byl dotyčný souzen. KOČOVÁ, Ka-teřina. Příspěvek ke zhodnocení činnosti mimořádných lidových soudů v prvním retribučním období (1945–1947). In: Pax bello potior: sborník věnovaný doc. PhDr. Rudolfu Andělovi, CSc. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2004, s. 299–322. ISBN 80-7083-816-7. S. 305–306.
možnost – nástupem Purpurových košil přestalo právo existovat. Existovala jen válka všech proti všem a udavačství bylo jejich součástí. Nemůžeme udavače trestat, protože nejednali protiprávně ani v souladu s právem. Třetí možnost – existoval normální život i zločiny strany a jejich členů, je nutné potrestat ty udavače, kteří udávali osoby vyko-návající tehdy protiprávní chování. Čtvrtá možnost – přijmout nový zákon, který by problém udavačství vyřešil a stanovil tresty za spáchané činy. Pátá možnost – nechat lid vypořádat se s udavači po svém.
Můžeme říct, že body tři, čtyři a pět byly aplikovány v Československu v sou-vislosti s celkovým vyrovnáním se zrádci a jejich pomahači. Pátý bod, o lidové sprave-dlnosti je možný pozorovat v prvních dnech a týdnech po válce, kdy veřejnost brala spravedlnost do svých rukou a praktikovala tzv. revoluční spravedlnost, což nebylo nej-lepším řešením, neboť kromě skutečných viníků, brali někteří tuto formu odplaty jako možnost řešení osobních sporů, obětí revoluční spravedlnosti tak bylo mnoho nevinných osob. Bod tři, čili osvobození osob, které udaly jednání, která jsou protiprávní vždy, mů-žeme sledovat i u MLS – lidé, kteří udali například krádež, vraždu, žhářství, případně další zločiny, které jsou trestné v každé době, byli nakonec u soudu zproštěni. Jako na-příklad Emil Maršálek, jehož případ je popsán níže. Čtvrtá možnost byla v Českoslo-vensku reprezentována vyhlášením tzv. velkého a malého retribučního dekretu a zřízením mimořádného lidového soudnictví a trestních nalézacích komisí.214
214 FULLER, Lon L. Morálka práva. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 1998. ISBN 80-86005-65-8. S. 221–
228.