Zlomové pro další rozvoj této formy tréninku je období po roce 2007, kdy se v CrossFitu pořádají také již pravidelné Světové hry10 a tudíž se samotný CrossFit stává něčím více, než jen metodou či technikou tréninku.
Historie CrossFit Games či mistrovství světa v CrossFitu se oficiálně datuje od roku 2007. Závody se přitom konají pokaždé během léta, většinou na konci července. Atleti se s disciplínami, v nichž mají soutěžit, seznamují až pár dní či dokonce pouze pár hodin před jejich výkonem. V kombinaci lze na hrách zaznamenat disciplíny zejména jako vzpírání, atletiku, gymnastické cviky (např.: cviky na hrazdě, na kruzích atd.), ale i plavání v oceánu. Oficiální cíl je nalézt tzv. "the Fittest on Earth", tedy v překladu nejlepšího atleta/atletku na světě, který je připraven všestranně („na vše“). 11
První závody se konaly v Americe v Californii roku 2007. Probíhaly na malém ranči rodiny samotného ředitele „CrossFit Games“ - Davida Castra. Rok poté se mohly závodů účastnit až tři stovky atletů. Jelikož se však vynořovaly stížnosti, že se někteří z atletů, kteří si to zaslouží, nedostali do soutěže, byla pro další rok zavedena kvalifikace, jíž musel projít každý, kdo se chtěl závodů zúčastnit. Primárními kategoriemi byli ženy, muži a týmy. Roku 2010 se přidala i kategorie zvaná „Masters“. V této kategorii jsou atleti rozzařováni dle věku na dalších pět podkategorii od třiceti pěti let až do šedesáti let věku.
Roku 2011 se finanční odměna pro vítěze dostala až na částku 250 000 $.12 V roce 2016
10 CrossFit, Inc b. CrossFit Affiliates Map. CrossFit. [Online] 2017. [Citace: 12. 8. 2017.] Dostupný z URL https://map.crossfit.com/.
11 CrossFit, Inc c. CrossFit Games. CrossFit. [Online] 6. 6 2016. [Citace: 12. 8. 2017.] Dostupný z URL https://games.crossfit.com/article/crossfit-games-prize-purse-grows-22-million-dollars
12 Jenkins, Becca Borawski.A Brief History Of The CrossFit Games.
nejlepší atlet i atletka obdrželi 275 000 $ (v přepočtu do české měny tedy skoro sedm milionů korun.)13
Někteří autoři CrossFitu ho za nic novodobého však nepovažují, jelikož, jak uvádějí, se tento koncept navrací zpět ke kořenům fyzické činnosti jako takové. Tato aktivita vyplývá z evoluční teorie o pohybu našich předků, jež je zakódována v naší genové výbavě. Správná technologie cvičení je pojímána jako ta, jež v podstatě utvářela lidské tělo. Jedná se o pohybové vzory typické pro styl života moderních předchůdců rodu Homo sapiens, jež se na planetě vyskytli již před 40000 lety.14
V ČR se první závody v Crossfitu konaly v Ústí nad Orlicí pod názvem „Czech beast challenge“ a v lednu tzv. „winter edition“. Z různých částí České republiky se sešla řada závodníků doplněná i sportovci z Polska a východních zemí. Trend a stoupající zájem o tento druh sportu se tak potvrdil.15
2.3 Koncept tréninku CrossFit
O konceptu CrossFit je možné říci, že v něm v podstatě neexistují 2 stejné tréninky, jelikož se obměňuje poměrně široká paleta cviků, jež se dají kombinovat rozličným způsobem. Výhodou je, že je vhodný pro řadu kondičně rozdílných lidí, jelikož po určitých úpravách může takový trénink absolvovat téměř každý.
Pro zdraví člověka je na místě rozvíjet úroveň tělesné zdatnosti v různorodých oblastech: sílu, kardiovaskulární i respirační vytrvalost, flexibilitu, agilitu, rychlost, rovnováhu i přesnost. Podle „CrossFit“ trenérů je rozvoj core (tj. střed těla, který zajišťuje správné držení těla) i kondice primárním předpokladem pro ostatní pohyby.
Breaking Muscle. [Online] [Citace: 19. 3 2017.] https://breakingmuscle.com/learn/a-brief-history-of-the-crossfit-games.
13 CrossFit, Inc c. CrossFit Games. CrossFit. [Online] 6. 6 2016. [Citace: 12. 8. 2017.] Dostupný z URL https://games.crossfit.com/article/crossfit-games-prize-purse-grows-22-million-dollars
14 DELAVIER, Frédéric. Posilování – anatomický průvodce. Praha: Kopp, 2007. 144 s.
15 DUFFEK, Jan: VIDEO: Zimní vydání závodů v Crossfitu [online]. 18. 1. 2013, [cit. 12. 08. 2017].
Dostupný z URL: <http://oik.cz/2013/01/video-zimni-vydani-zavodu-v-crossfitu/>.
Cvičení aplikované v CrossFit teoretické zdroje člení do těchto tří kategorií:
cvičení realizované se závažím (např. u dřepů, předních dřepů, mrtvého tahu, vzpěračských cviků aj.),
tzv. Gymnastické cvičení (např. přitahování švihem, kliky či výskoky na bednu, kruhy aj.),
cyklické pohyby aerobní povahy (např. běh, sprinty, přeskoky přes švihadlo aj.).
S ohledem na to, že všechny pohyby během skákání, běhání i házení pocházejí z již zmiňovaného coru, se práce se cvičencem orientuje na hlavní funkční osy těla. CrossFit trénink užívá funkčních pohybů, jež jsou mechanické a tedy i bezpečné.
Cvičení pro biceps, předkopávání a jiné izolované tradiční cviky známé z posilovny jsou nahrazený funkčními pohyby, jež člověk v běžném životě také vykonává např.: sedání a vstávání ze židle, zvedání děti, nošení tašek, sportovní soutěžení aj.
Podle CrossFitu je vhodná výživa pro špičkový výkon složena ze: 40 % kalorií ze sacharidů, 30 % kalorií z bílkovin a 30 % kalorií z tuků. Při celém tréninku CrossFitu jsou energetické dráhy, kyselina mléčná i kreatinfosfát přístupné. Prokázalo se, že oba tréninky (aerobní i anaerobní trénink), pomáhají snížit tělesný tuk a zvýšit kardiovaskulární funkce, přičemž jen anaerobní trénink zvyšuje výkon, sílu, rychlost, sílu i svalovou hmotu. 16
16 HADŽEGA, Tomáš: CrossFit aneb Nový trend cvičení, který Vám dá zabrat [online]. 18. březen 2013, [cit. 12. 08. 2017]. Dostupný z URL: <http://www.fitcoach.cz/?p=12590>.
3 Pohybové schopnosti
Za kondiční faktory sportovního výkonu se považují pohybové schopnosti. 17 Pohybové schopnosti se dělí na koordinační, rychlostní, silové a vytrvalostní. 18
3.1 Koordinační pohybové schopnosti
Koordinační pohybové schopnosti prezentují motorické schopnosti, jež jsou podmíněny zejména procesy řízení a regulace aktivity. Jedná se o upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Tvoří výkonové předpoklady pro aktivity, u kterých jsou kladeny vysoké nároky na koordinaci. 19
Měkota a Novosad uvádějí toto dělení koordinačních schopností:
Diferenciační – pro jemné rozlišování, prostorové i časové parametry pohybového průběhu.
Orientační – jedná se o schopnosti určit a měnit polohu i pohyb těla v prostoru a daném čase, a to vzhledem k vymezenému akčnímu poli či objektu v pohybu.
Reakční – jde o schopnost zahájit (záměrný) pohyb daný (jednoduchý či složitý) za co nejkratší čas. Indikátorem je reakční doba.
Rytmickou schopnost – jde o schopnost postihnout i motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, či v samotné pohybové aktivitě obsažený. Lze je blíže dělit na schopnost rytmické percepce, dále schopnost rytmické realizace, rovnováhy v pojetí schopnosti udržet celé tělo (případně i vnější objekt) ve stavu rovnováhy či rovnovážný stav obnovit i při napjatých rovnovážných poměrech a měnlivých
17 DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., HOŠEK, V., PERIČ, T., POTMĚŠIL, J., VRÁNOVÁ, J., BUNC, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia.
18 VORÁLEK, R. Základní informace o tréninku mládeže – rozvoj pohybových schopností a dovedností [Online] „Nedatováno“. [Citace: 15. 8. 2017.] Dostupný z URL http://beach.domyno.cz/userfiles/file/rozvoj%20pohybov%C3%BDch%20schopnost%C3%AD%20a%20 dovednost%C3%AD.pdf.
19 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Motorické Schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
podmínkách prostředí. Podrobněji se lze zaměřit na statistickou schopnost rovnováhy, dynamickou rovnováhu či rovnováhu při balancování s předmětem.
Schopnost sdružování – jedná se schopnost navzájem sladit dílčí pohyby těla (končetin, hlavy i trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu celkového, orientovaného na splnění cíle daného pohybového jednání.
Schopnost přestavby – je schopnost adaptovat nebo přebudovat pohybovou aktivitu dle měnících se podmínek (vnitřních i vnějších), jež člověk během pohybu vnímá či přejímá. Schopnost přestavovat pohybovou aktivitu dle zadání, jež se mění. 20
3.2 Rychlostní pohybové schopnosti
Rychlost je pojímána jako schopnost, která je předpokladem pohybu provedeného vysokou až maximální rychlostí (ve fyzikálním smyslu). Jedná se o schopnost zahájit i konat pohyb v co nejkratším čase. Tento pohyb neboli pohybová aktivita je konána s velkou až maximální snahou a intenzitou, jež trvá krátce (např. do 15 sekund), a tedy během ní nevzniká únava. Při tomto typu aktivity nelze překonávat žádný či pouze malý odpor. Při odporu větším nežli 20 % odporu maximálního stává se dominantní schopností rychlá nebo tzv. explozivní síla.21
Dovalil dělí rychlostní schopnosti na:
rychlost acyklická – jež se uplatňuje se u jednotlivých pohybů,
rychlost cyklická – je vymezena vysokou frekvencí opakujících se stejných fází daného pohybu,
rychlost reakční – většinou je spojena se započetím pohybu,
rychlost komplexní – má svoje uplatnění u pohybových kombinací. 22
20 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Motorické Schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 59.
21 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Tamtéž, s. 129.
22DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., HOŠEK, V., PERIČ, T., POTMĚŠIL, J., VRÁNOVÁ, J., BUNC, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, s. 28.
3.3 Silové pohybové schopnosti
Je nutné rozlišovat pojetí síly jako fyzikální veličiny a pojetí síly jako pohybové schopnosti. Ve fyzice totiž síla znamená míru vzájemného působení těles a je příčinnou dané změny pohybového stavu (zrychlení) co do velikosti i do směru a může být i příčinnou deformace. Síla jako pohybová schopnost člověka je však souhrnem jeho vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním, ale je spjata také s aktivitou svalů (velikostí svalového stahu), jež je označována jako svalová síla. Sílu u člověka vymezujeme jako schopnost překonávat odpor z vnějšího prostředí prostřednictvím vyvinutí snahy svalů. Silová schopnost tvoří kondiční základ pro svalový výkon, která si žádá nasazení síly a její hodnota se pohybuje okolo 30 % individuálně realizovaného maxima. Tuto hodnotu je možné označit jako základní obvykle využívaný silový potenciál. 23
3.4 Vytrvalostní pohybové schopnosti
Soubor vytrvalostních schopností, zkráceně řečeno vytrvalost, představuje primární pilíř fyzické kondice, hodnotnou komponentu zdravotně zaměřené zdatnosti.24
Tvoří předpoklad pro dosažení úspěchu u řady sportů. V porovnání s ostatními kondičními schopnostmi má vytrvalost jisté dominantní postavení a je nejlépe podložena z vědeckého hlediska. Dovalil vymezil zjednodušeně vytrvalost jako soubor předpokladů konat aktivitu požadovanou intenzitou co nejdéle či s co nejvyšší intenzitou ve vymezeném čase. Dále má podle tohoto autora ve vytrvalostních schopnostech rozhodující hodnotu energetické zabezpečení odpovídající pohybové aktivity. Koncept
23 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Motorické Schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci., s. 113.
24 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Tamtéž, s. 143.
vytrvalostních schopností ve sportu vyplývá z hlubší znalosti anaerobních i aerobních procesů. 25
Určení vytrvalostních schopností dle převážné aktivace energetických systémů představuje tabulka viz níže (Tab. 1).
Tabulka 1 - Vymezení vytrvalostních schopností podle převážné aktivace energetických systémů (Zdroj: Dovalil et al., 2002, s. 29)
Proces osvojení pohybových dovedností patří do problematiky motorického učení.
S rozvojem funkčních pohybů lze dosáhnout výrazného zvýšení úrovně trénovanosti, tedy celkového stavu připravenosti, vystihující aktuální míru přizpůsobení požadavkům z dané sportovní specializace.26
3.5 Pohyblivost
Pohyblivost ovlivňuje funkční kapacitu hybného systému člověka. Je dána anatomickým předpokladem kloubního spojení. Dělí se na pohyblivost aktivní a pasivní.
Je předpokladem efektivní svalové činnosti. Díky pohyblivosti lze uplatnit a rozvíjet pohybové schopnosti, kterými jsou rychlost, síla, obratnost a vytrvalost. Rozvíjení pohyblivosti slouží k prevenci zranění, přetížení, opotřebovávání svalů, kloubů,
25DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., HOŠEK, V., PERIČ, T., POTMĚŠIL, J., VRÁNOVÁ, J., BUNC, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia., s. 29.
26 DOVALIL, Josef, et al. Lexikon Sportovního Tréninku. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2008.
313 s.
chrupavek a šlach. Krajní polohy v příslušných kloubech, lze ovlivnit protahováním a uvolňováním. Kloubní pohyblivost lze testovat klinickými testy vypracovanými v ortopedii. 27
3.6 Motorické učení
Samotné motorické učení lze definovat pomocí pohybových dovedností.
Motorické učení (motor learning) se vymezuje jakožto množina vnitřních procesů spojených s praxí nebo zkušeností směřujících k relativně stálým ziskům ve schopnostech zručné činnosti. 28
Dle Dovalila motorické učení vychází ze znalostí vedení a usměrňování lidského pohybu a jeho sladění širších psychologických a fyziologických znalostí. Jeho úmyslem je skrze racionální postupy formovat, zpevňovat a upevňovat konkrétní soustavy řídících a regulačních ústrojí pohybového jednání sportovce. 29
V procesu motorického učení je možně rozpoznat několik úrovní:
senzomotorická úroveň – rozvoj vnímání, ve kterém se prosazují určité oblasti vědomostí, zkušeností, intelektuálních schopností, stejně též se záměrně ovlivňují funkce náležitých analyzátorů, včetně jejich spojení ve specifické komplexy.
Projevuje se to v utváření smyslu pro percepci pohybu, především charakteristického pro daný sport.
Osvojování vlastních sportovních dovedností, tkví v posilování a zlepšování procesů řízení a regulace patřičných pohybových soustav.
Zužitkování osvojených dovedností v podmínkách výkonu během soutěží. Jde o adaptace dovedností k modifikacím externího i interního prostředí organismu
27 NEUMAN, Jan. (2003). Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Praha: Portál, s. 76.
28 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Pohybové dovednosti. činnosti. výkony. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, s. 21.
29 DOVALIL, Josef, et al. Lexikon Sportovního Tréninku. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2008.
s. 73
sportovce, ovládání průběhu pohybů, úpravu odchylek od optimálního vzoru, předvídání dalšího vývoje a podobně.
Procesy motorické – úspěšné řešení pohybové úlohy záleží na kvalitě samotného pohybu a pohybového aktu, až na ojedinělé výjimky. 30
3.6.1 Struktura pohybové činnosti
Slovo struktura má latinský původ a vyjadřuje výstavbu, uspořádání a vnitřní dělení nějakého celku. Tím může být libovolný objekt též i proces. Strukturu vytváří výstavba vzájemně propojených prvků a způsob jejich spojení.
Studovat strukturu tudíž představuje:
a) rozdělit celek na logické části – identifikovat elementy struktury a @definovat složení celku
b) studovat uspořádanost
Všeobecně platí, že celek je víc nežli pouhý souhrn prvků. Konstantnost strukturních vztahů zaručuje celistvost a identitu konkrétního objektu nebo procesu. 31
Podstata pohybového úkonu je procesuální, jedná se o pohybový celek, jenž disponuje určitým trváním v čase. Celkový čas je možné rozvrhnout na jednotlivé úseky – fáze. Fáze není pouze jakýsi časový úsek (etapa), nýbrž i to, co se v konkrétní fázi děje – pohyby, jenž se v té fázi vykonává. Ty poté vytváří elementy pohybové struktury. Počet fází bývá u dílčích pohybových úkonů různý, je stanoven počtem jednotlivých úkolů, jenž je nezbytné během pohybového úkonu řešit. Dílčí fáze disponují i samostatným pojmenováním a jejich trvání je různé. Fáze pohybového úkonu v čase za sebou následují, jakmile předchozí fáze končí, nadcházející začíná. Podstatné je určení hranic dílčích fází a stanovení hraničních poloh těla, protože na rozhraní dvou fází zpravidla bývá umístěn
30 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Pohybové dovednosti. činnosti. výkony. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, s. 14.
31 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Tamtéž, s. 43.
uzlový bod pohybové struktury, jenž nabývá rozhodujícího významu pro úspěšné vykonání celého úkonu. 32
3.6.2 Základní struktura pohybového úkonu
Základní strukturou chápeme výstavbu pohybového úkonu z jednotlivých procesů – fází, jenž odpovídají úkolu, plní konkrétní jednotlivé funkce a pomocí funkčních vztahů jsou vzájemně propojeny. 33
3.6.3 Obecné schéma struktury acyklického pohybového úkonu
Acyklické pohybové úkony jsou typické tím, že pohybová úloha je splněna jedním celistvým úkonem; neopakuje se jeho struktura. Pohybový úkon nezapočíná řešením jeho hlavní úlohy, nýbrž preparací na něj ve fázi přípravné. Vyřešení pohybové úlohy je funkcí a smyslem hlavní fáze, tím ale pohybový úkon nekončí, odeznívá ve fázi závěrečné. 34
3.6.4 Motorická výkonnost
Výkonnost = schopnost (připravenost) poskytovat výkony ve stanovené přesné činnosti, obvykle na relativně konstantní úrovni. V první řadě úroveň motorické výkonnosti určují motorické předpoklady a pohybové dovednosti, zapojují
32 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Pohybové dovednosti. činnosti. výkony. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, s. 44.
33 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Tamtéž, s. 45.
34 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Tamtéž, s. 46.
se samozřejmě i intelektové a další psychické předpoklady a vlastnosti působící na počínání a připravenost k výkonu, podstatné jsou konkrétní somatické schopnosti.
Základní motorická výkonnost – znamená připravenost poskytovat výkony ne v jedné, nýbrž ve všech základních pohybových funkcích. Ty bývají prvkem výkonnostních testů (baterií) a současně slouží jakožto ukazatelé motorických schopností.
Pojem výkonnost se týká buď jedince či určité populace. Motorickou výkonnost jedince stanovíme na základě jeho dosažených výkonů v konkrétním čase. Množinu dat, z nichž se během výpočtu (nebo odhadu) vychází, formuje větší počet, série výkonů zaznamenaných v průběhu zvoleného časového úseku. Vyznačují-li se výkony měřitelností, můžeme použít statistické míry střední polohy a variability pro určení úrovně a neměnnosti výkonnosti. Motorickou (také tělesnou) výkonnost konkrétní populace stanovíme na základě údajů (výkonů) zaznamenaných u jednotlivých osob, členů určené populační skupiny. Skupinami, jejichž motorická výkonnost se diagnostikuje, monitoruje a srovnává, jsou například skupiny školáků základních škol, studujících střední a vysoké školy, armádních a policejních útvarů, sportovních družstev atd.
Zjišťuje se výkonnost příslušníků rozličných věkových kategorií (včetně seniorů) v rozdílných krajích a státech. Velmi často se rozsáhlé soubory údajů zpracovávají statisticky: úroveň výkonnosti formuluje aritmetický průměr (či medián nebo modus), míru heterogenity (vyrovnanosti nebo nevyrovnanosti) směrodatná (či kvadrilová) odchylka. 35
35 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Pohybové dovednosti. činnosti. výkony. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, s. 112.
4 Zdatnost
Zdatnost (obecná) je nezbytná pro efektivní fungování lidského organismu s optimální účinností a hospodárností a je vyhrazena zejména fyziologickými funkcemi organismu.
Součástí obecné zdatnosti je tedy nespecifická potenciální adaptace na pohybovou zátěž, kterou nazýváme tělesná zdatnost. Tělesná zdatnost vyjadřuje stupeň rozvoje adaptačního potenciálu a to znamená optimalizaci funkcí organismu při řešení vnějších úkolů spojených s pohybovým úkolem. Neboli zvládnutí vnějších požadavků s menšími nároky na organismus. 36
Fyzická zdatnost se dělí na zdravotně a výkonnostně orientovanou zdatnost.
Zdravotně orientovaná zdatnost ovlivňuje přímo či nepřímo zdravotní stav jedince a působí preventivně na pohybovou nečinnost. 37
Zdravotně orientovanou tělesnou zdatnost posuzujeme většinou podle těchto jednotlivých komponent aerobní zdatnost, svalová zdatnost, flexibilita a složení těla.
Výkonnostně orientovaná zdatnost zahrnuje více složek tělesné zdatnosti jako je explozivní silová schopnost, rychlostní schopnost atd. Je nezbytná pro sportovní výkony nebo jinou fyzicky náročnou činnost.
Dá se tedy říci, že je většinou hodnocena na základě somatických parametrů a zjišťování motorické výkonnosti. K tomuto účelu se používají somatická měření a motorické testy. Praktické testování tělesné zdatnosti se provádí pomocí standardizovaných testových systémů a vyhodnocovaných jako testové profily. Můžeme je se sestavit jako volnější seskupení testů, obyčejně samostatné uvádění výsledků, a nebo
36 BUNC, V., (1995). Pojetí tělesné zdatnosti a jejich složek. Tělesná výchova a sport mládeže. 1995, roč.
61, č. 5, s. 6-9.
37 BUNC, V., (1998). Zdravotně orientovaná zdatnost a možnosti její kultivace na základní škole. Tělesná výchova a sport mládeže. 1998, roč. 64, č. 4, s. 2-10.
jako testové baterie, kde hlavní význam je v souhrnném výsledku. Nejznámější testové baterie jsou EUROFIT, FITNESSGRAM, INDARES, OVOV a UNIFITTEST. 3839
Standardizované metody pro hodnocení tělesné zdatnosti umožnují zjistit její úroveň.
Terénní testy jsou nejvíce rozšířeným způsobem hodnocení úrovně fyzické zdatnosti.
Testové systémy musí vycházet z běžně dosažitelných podmínek. Musejí se dát realizovat v tělocvičnách, sportovních halách atd. s minimálním materiálním vybavením. Testové systémy určené k hodnocení tělesné zdatnosti musí být srozumitelné pro zkoušejícího a měl by mít vypracovaný vhodný hodnotící systém. 4041
38 ČELIKOVSKÝ, S. et al. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 3. vyd. Praha: SPN, s. 288.
39 MĚKOTA, K., CUBEREK, R. (2007). Pohybové dovednosti. činnosti. výkony. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, s. 163.
40 OJA, P., TUXWORTH, B. (1997) Eurofit pro dospělé. Hodnocení zdravotních komponent tělesné zdatnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, s. 59.
41 MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2007) Motorické schopnosti. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 175.
5 Motorické testy
Zásadním nástrojem k získávání informací v tělovýchově jsou motorické testy.
Na základě jejich dosažených výsledků můžeme srovnávat stav pohybové funkce. Užití těchto samotných testů může následně sloužit k výběru osob pro speciální profese, na něž jsou kladeny vysoké požadavky jako například fyzická zdatnost, duševní rezistence, motorické schopnosti jednotlivce a další jiné. Testy též mohou sloužit k srovnávání výkonnosti.
Motorickým testem se rozumí standardizovaná metoda (zkouška), jejíž obsahem je pohybová funkce a výsledkem číselná formulace průběhu, nebo výsledku této funkce. 42
Měření a odborné hodnocení se v této sféře uskutečňuje prostřednictvím fyzikálních, technických a kvalimetrických nebo ještě dalších veličin a jim vhodných měřících jednotek. Je potřeba znát a rozeznávat vlastnosti veličin a měřících jednotek. Veličiny využíváme k tomu, abychom kvantitativně či kvalitativně charakterizovali motorický stav dispozic jednotlivce eventuálně jeho motorického projevu nebo výkonu. Přitom platí, že lze využívat pouze veličiny identického druhu.43
Dále pak pojednává, že testy, jež jsou označované přívlastkem motorické, se charakterizují tím, že jejich smyslem je pohybová funkce, určená pohybovou úlohou testu a náležitými pravidly. Testová situace je tedy podmětovou situací, jenž vyvolává či navozuje konkrétní pohybový projev, to je motorické jednání. Zaznamenáváme, pokud možno spolehlivě, některé projevy průběhu tohoto chování, či mnohdy jeho konečný
Dále pak pojednává, že testy, jež jsou označované přívlastkem motorické, se charakterizují tím, že jejich smyslem je pohybová funkce, určená pohybovou úlohou testu a náležitými pravidly. Testová situace je tedy podmětovou situací, jenž vyvolává či navozuje konkrétní pohybový projev, to je motorické jednání. Zaznamenáváme, pokud možno spolehlivě, některé projevy průběhu tohoto chování, či mnohdy jeho konečný