Metoda strukturovaného učení

Jak už bylo zmíněno výše, je za nejlepší a nejúčinnější metodu vzdělávání žáků s PAS považována metoda strukturovaného učení. Základním kamenem pro tuto

34 metodiku jsou znalosti teorie z oblastí učení a chování. Strukturované učení se opírá o čtyři hlavní principy – individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace.

Tyto 4 hlavní principy spolu navzájem úzce souvisí. Při jejich uplatňování se řídíme pravidlem, kterým je pro nás tradiční, pro malé děti či děti s PAS ne příliš rutinní postup práce – zleva doprava a shora dolů. Takto nastavený systém se umožňuje jedincům s PAS lépe orientovat v prostoru i čase. Pokud si tento postup zautomatizují, lépe pochopí pohyby vlastního těla a snáze porozumí instrukcím.

Principy se navzájem i doplňují a zaměříme – li se na jejich dodržování opravdu důsledně, budou nápomocny k bezproblémovému, potažmo i úspěšnému průběhu celého školního procesu. (Čadilová, V., Žampachová, Z. 2008)

Filozofie a základy strukturovaného učení

 Individuální přístup k dětem

 Aktivní generalizace dovedností (propustnost a propojenost školního a domácího prostředí)

 Úzká spolupráce s rodinou

 Integrace postižených do společnosti

 Přímý vztah mezi ohodnocením a intervencí

 Pozitivní přístup k dětem s problémy v chování a s těžkým mentálním postižením

 Optimistický pohled na efektivitu a možnosti vzdělávání těchto dětí

 Aktivní snaha o pedagogickou intervenci

 Řešení problémového chování (Metodika strukturovaného učení-APLA)

1. Individualizace

Zásada individualizace vychází z diagnostiky dítěte. Děti s PAS se od sebe navzájem liší, protože u těchto poruch bývá variabilita projevů a symptomů u různých typů diagnóz různorodá. Individualizace zahrnuje kombinaci nejlepšího komunikačního systému, prostředí, volbu pracovního místa, individuálního plánu a vhodných pomůcek.

V individualizaci hrají velkou roli i sebemenší detaily, když je nebudeme dostatečně respektovat, může i sebelépe naplánovaná intervence selhat.

35 2. Strukturalizace

V životě autistů je důležitý určitý řád. Autistické děti rády vědí co, je kdy čeká.

Do hlavních příznaků PAS patří také absence abstraktního myšlení. Pro tyto děti je nepochopitelné i například slovo chvíle. Pro někoho je totiž chvíle 5 minut, pro jiného je chvíle i třeba půl hodiny. Lidem s poruchami AS vyhovuje pevný řád věcí, určitá denní rutina, neměnnost věcí. Rádi se pohybují ve známém prostředí se známými lidmi, věcmi, od kterých vědí, co můžou očekávat. Každá náhlá změna v jejich životě je může dostat do stresových situací, které mohou vést i k poruchám chování. Děti s autismem potřebují přesný řád, chtějí vědět, co je čeká, a tomuto právě napomáhá strukturalizace, což znamená určité rozčlenění do částí.

 Strukturalizace prostoru a pracovního místa

Úkolem rozčlenění prostoru a pracovního místa je odpověď na otázku CO mám dělat a KDE to mám dělat.

Pro dítě školního věku s PAS je velmi důležité rozčlenění školního prostředí.

Proto by měli učitelé, kteří mají ve třídě takovéto dítě, vytvořit pro každou z hlavních činností vyučování určité místo a vizuálně jej označit. Takto označené místa ve třídě umožní dítěti lepší orientaci v prostoru. Rozezná tak, které z míst je určeno pro hru či relaxaci, která místa jsou určena pro skupinové práce a kde je vyhrazen prostor pro individuální úkoly. Také je vhodné, aby ve škole byla zřízena místnost, kam by mohlo dítě společně s asistentem odejít.

Dítě s PAS by také mělo mít vyhrazené své místo pro učení – jak doma tak i ve třídě. Ve škole je volba místa pro takového žáka velmi individuální. Přikláníme se vždy k nejen k jeho věku ale i k zvláštnostem jeho osobnosti. Je-li autistický žák hyperaktivní a při výuce potřebuje chvilky pro odpočinek, je lepší jej umístit do zadní části třídy, aby nerušil ostatní děti. Pakliže dítě s PAS potřebuje bližší kontakt s učitelem je pro něho žádoucí, aby se mu stále někdo věnoval, připomínal, ukazoval – je lepší umístění v přední části třídy. Většinou hned v první lavici u katedry.

Typů pro uspořádání pracovního místa je několik druhů. Nejjednodušším uspořádáním je místo takové, na kterém může sedět žák s učitelem přímo naproti sobě.

Měl by být rovněž zajištěn přístup k dítěti z boku stolu a ze zadu. Toto uspořádání je vhodné pro plnění individuálních úkolů.

36

 Strukturalizace času

Časové rozvržení dne dítěti poskytuje jistotu v tom, CO a KDY se bude přesně dít. Lidé s PAS potřebují větší konkretizaci času, potřebují přesný časový údaj a přesný sled činností, které budou následovat.

Strukturu času pro autistické osoby vytváříme v podobě denních režimů. Denní režimy mohou být buď nástěnné, nebo přenosné.

Jejich použití je však také individuální. Některým dětem s PAS stačí pouze neměnný školní rozvrh kartičkami. Střední část lišty slouží k umisťování kartiček s piktogramy daných činností. Dalo by se říci, že takovýto denní režim se podobá jednoduché časové ose dne. Přenosný denní režimy jsou určené pro děti, které zvládají

37

 Strukturalizace činností

Za pomocí rozčlenění činností a úloh ve vyučování se dítě dozvídá JAK splnit daný úkol a JAK DLOUHO bude plnění tohoto úkolu trvat.

Nejjednodušší formou jsou krabicové úkoly. Krabicová úloha by měla být pro dítě srozumitelná, přehledná a dítě by s ní mělo dokázat snadno manipulovat. Tento typ úloh se používá při úkolech zaměřených na manipulaci s trojrozměrnými předměty.

Složitější formou jsou úkoly v deskách. V těchto úkolech již dítě musí deskami manipulovat, otevřít je a orientovat se na ploše. Úkoly obsahují pouze dvojrozměrné předměty, tudíž jsou pro děti těžší.

Nejsložitějšími úkoly jsou pro děti úkoly v pořadačích. Jejich obtížnost se zvyšuje tím, že do šanonu je vloženo několik úloh za sebou. Dítě tedy musí zvládnout i manipulaci s listy v pořadači.

3. Vizualizace

Dalším, neméně důležitým principem je princip vizualizace.

Dle Čadilové a Žampachové od sebe strukturalizaci a vizualizaci nelze oddělit. Vizuální, neboli dostatečně podporována, nastanou u nich nefunkční rituály a stereotypy. V případě že dítě trpí zrakovým deficitem, využívá se takzvané haptické vizualizace.

Strukturalizace a vizuální podpora bez sebe nemůžou nikdy dobře fungovat, vzájemně se doplňují a ovlivňují.

Obrázek 6: Krabicové úlohy

38 barevné pásky nalepené na zemi, ale také skříňky, police či paravány.

 Vizualizace času

Zraková podpora času zde vychází ze struktury času. V případě, že dobře zvolíme vizualizaci času, umožníme dítěti lépe zpracovat informace. Začínáme pozvolna, od konkrétních předmětů, přes fotografie, obrázky, piktogramy nápisy, až po psaný rozvrh či dokonce diář.

 Vizualizace činností

K realizaci vizualizace činnosti nám slouží pracovní schémata. Nejjednodušším pracovním schématem je řazení jednotlivých úkolů na levou stranu pracovní plochy přesně v tom pořadí, v jakém bude posléze dítě úkoly plnit. Vyšší formou tohoto schématu jsou kódy, které jsou rovněž řazeny v tom pořadí jak je má dítě vykonávat.

Kódy mohou být číslice, písmena, předměty či geometrické tvary. Nejvyšší formou jsou psaná pracovní schémata.

Typy vizuální podpory (od nejjednodušší k nejsložitější):

 konkrétní předmět

39 4. Motivace

Všechny tři výše uvedené principy jsou bezesporu důležité a neodmyslitelné.

Jsem ale přesvědčena o tom, že nebýt silné a správné motivace žáka, učení by nemělo ten správný efekt. Díky správné motivaci žáka dokážeme předcházet jeho nevhodnému chování nejen v průběhu výuky. V. Čadilová a Z. Žampachová uvádějí, že nesystematické odměňování vede u množství dětí s PAS k trvalému zlepšení jejich chování. Pro nás jako učitele je vždy výhodnější uplatnit motivaci založenou na pozitivním podnětu, nežli negativním.

Děti s poruchami autistického spektra mají specifické, často až obsesivní zájmy, které je vhodné využít pro jejich motivaci.

Tyto zájmy se dají využívat různě. Má- li například dítě zálibu v dopravních prostředcích, můžeme aplikovat slovní úlohu například v matematice právě na ně. V českém jazyce se můžeme učit psát značky dopravních prostředků, popisovat je, či dokonce dítěti slíbit vycházku třeba na vlakové nebo autobusové nádraží. Ve výtvarné výchově tyto prostředky můžeme zachycovat. Na různé předměty můžeme rovněž připravovat nápadité pracovní listy „ušité“ na míru žákovi – jak tématem, tak učivem.

Nejnižší formou motivace je materiální odměna. Při té dopřáváme dítěti to, co má rádo. Může jít například o nějakou sladkost či obrázek. Vyšší formou odměňování dítěte je činnostní odměna, kdy je dítěti nabídnuta některá z jeho oblíbených činností – pozorování oblíbeného televizního pořadu, hra na PC, či hledání v encyklopedii.

Nejvyšší odměnou, které se může dítěti dostát, je sociální pochvala. Spočívá v tom, že po splnění daného úkolu dítě například poplácáme po rameni, pochválíme jej před třídou spolužáků, před rodiči, či odměníme potleskem.

5. Další faktory ovlivňující vzdělávání

Pouze dodržováním zásad individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace nedocílíme vytvoření těch nejlepších vzdělávacích podmínek. Musíme samozřejmě zohlednit daleko více faktorů, které se na výuce budou nejen podílet, ale které budeme upravovat přesně pro potřeby daného žáka.

Jedním z hlavních faktorů vzdělávání je vlastní potenciál žáka. Výuku vždy musíme přizpůsobit jeho individualitě i potřebám. Jako učitelé bychom se měli snažit

40 předcházet tomu, aby se žák dostal do role „outsidera“ i třeba tím že mu dáme nějakou důležitou funkci ve třídě (např.: je-li dobrý v počtech, můžeme mu svěřit funkci pokladníka) což mu značně posílí sebevědomí.

Většina dětí s PAS mají ve výuce k dispozici pomoc asistenta. I ten do jisté míry ovlivňuje jeho vzdělávání – kladně i záporně. Důležitý je zde vztah asistenta s dítětem. Mnohdy může být asistent sebelepší, ale pokud ho dítě nepřijme, tak pro něho bude představovat spíše jen další stresující situací. V jiném případě se může žák na asistenta silně fixovat, popřípadě bez pomoci asistenta odmítat pracovat. Takovýto pedagogický asistent by si měl před nástupem zjistit něco o Aspergerově syndromu.

Klíčovou náplní jeho činnosti je podporovat žáka ve výuce, být mu nápomocen – ale nevypracovávat za něho úlohy – a směřovat jej k co největší samostatnosti.

Dalším, neméně důležitým faktorem ve vzdělávání jedinců s AS jsou domácí úkoly. Ty by měly být vždy přiměřené věku dětí i konkrétní diagnóze jedince. Je zde třeba mít na paměti, že právě domácí úkoly patří k zajištění úspěšnosti dětí ve škole, mnohdy totiž jen ústní domácí příprava opravdu nestačí.

Velký význam ve vyučování má i samotné zkoušení žáků. Ústní zkoušení před celou třídou je pro většinu dětí totiž velmi stresující záležitostí. Není tomu jinak ani u dětí s PAS, tím spíše, že tyto děti nejsou schopny tak rychle zareagovat na danou otázku či se plně koncentrovat na otázky před celou třídou, můžou často vyústit až v několikadenní psychický blok. Takováto stresující situace může být následně spouštěčem dalšího problémového chování. V těchto případech je lepší upřednostnit písemné zkoušení, nebo dítě zkoušet ústně ve speciální místnosti kde bude mít žák více soukromí. Nutno ještě podotknout, že existují i výjimky potvrzující pravidlo. Některé děti s AS totiž se zkoušením nemají sebemenší potíže. Jednou z vlastností Aspergerova syndromu je také perfekcionalismus, z toho důvodu jsou vždy perfektně připraveni a nic je nezaskočí.

Při výuce žáků všeobecně musíme počítat i s negativním vlivem některých činitelů na výuku. U dětí s PAS je takových faktorů, vzhledem k jejich deficitu daleko více nežli u ostatních dětí. Pár základních faktorů negativně ovlivňujících výuku žáka s Aspergerovým syndromem si zde proto uvádíme.

41 Jak už bylo opakovaně zmíněno, změny jsou pro děti s AS velmi stresujícím prvkem. Proto je velmi důležité stanovit si s dítětem přesný harmonogram, aby se cítilo jistě a bezpečně.

Důležitá u těchto dětí je i emocionalita. Učitelé by měli pamatovat na to, že tyto děti mají omezenou schopnost vyjadřovat své pocity i nálady. Často obtížně chápou přání i pocity druhých lidí a jsou pak zmatení. Takové situace je třeba jim názorně vysvětlit. U dětí je to vhodné za pomocí nějaké pohádky či příběhu.

S poruchami autistického spektra často souvisí i zhoršená koncentrace pozornosti. Proto je tedy důležitá strukturalizace výuky do menších bloků, důležité je i střídání činností v hodině. Do výuky je také vhodné zařadit relaxační prvky či pohybové chvilky. Děti se v těchto chvilkách odreagují a načerpají tak sílu na další činnosti.

V případech, že má dítě opravdu velké problémy se soustředěním, je dobré využít speciální místnost, kde je pro něho větší klid a méně rušivých elementů.

Dalším častým symptomem AS je motorická neobratnost. Tento deficit se týká jak jemné tak hrubé motoriky.